 |
Velká farma
Více informací se mi už během soulože nepodaří zjistit, ale vlastně to není naškodu, na případný průzkum se mohu vrhnout kdykoliv a kdekoliv později, budu na to mít mnoho času později. A tak si vychutnávám, i když ne nějak dokonalou, spíše trošku neohabanou, a více než masírující, dráždící masáž. Ale protože jsem spokojena jednak možným nákupem, tak i překvapením který mi tady vzplanulo jako nečekaný bonus, vůbec to nevnímám, tedy spíše si to užívám. Až se mladík podruhé udělá, a já spokojeně dodáhnuvšího svého, a on asi také, vylezu z vany.
Poté co se zabalím do látek, abych oschla a vytřela si vodu z vlasů a pokožky, mě mladík, zřejmě pod vlivem zážitku z vany, nabídne jít podepsat smlouvu. Což nehodlám vůbec propást! Zakže jen s úsměvem, jakoby to byl ve vaně skvělí zážitek, ne něco zázračného, nechci to přehánět s hraním, není určitě idiot, ale spokojeni jsme byli oba. Docela spokojeně, že každý máme co jsme chtěli, já pozemky, on peníze navíc a sex, pronesu. "Výborně, tak pjdme na to." Abych využila jeho dobré nálady ze situace.
...
Při procházení sídla mě udiví jak je luxusně vyhotovené, a až se zastavíme před mohutnými dveřmi s kováním, kteé budí nejen respekt, okázalost, ale i trošku děsí, tedy mě šimrá v zádech, běžného návštěvníka by to možná ani nenapadlo? Ale ty stráe, kování, napadá mě plno věcí, k čemu by mohlo být použito a proč, a to, že to je kování proti zlodějům je až hluboce dalece v seznamu nápadů.
Když vidím louku s konmi, na které je výhled z pokoje, trošku nedůstojně se k němu rozběhnu, spíše jako holčička. "Nádherné! Miluji koně, překrásný výhled." Pronesu spokojeně, že nekoukám do nějakých domů, ale na louku s koňmi. A otočím se pak na správce. "Ah, snad jen nějaké občerstvění po cestě, osvěžení, vodu s vínem." Pronesu, abych si něco dala, ale nic velkého si neporoučím, jedině snad pokud trvá na nějakém jídle, tak nějaké pečené menší maso a placky, ovoce ne. "Pokud budu přijat až zítra, snad až během dne, možná by jste mi mohl dělat společnost vy? Pokud tedy Vás neodvádím od poviností k pánu, či snad nějakých neodkladných záležitostí?" Pronesu, a snad jasné, že nemyslím společnost do ložnice, nejspíše k jeho věku a stavu. Ale dobrému rozhovoru určitě dám přednost, přeci jen. nechci se vnucovat, ale v rozhovoru mohu trochu zabrousit do toho co se tu děje, ale hlavně kmet, nebo přinejmenším, starší správce, pokud tu působí dlouhodobě, bude pro celé okolí dokonalá studnice vědomostí! Úžasná možnost se dozvědět nějaké drpy, pověsti, nebo cenné informace nejrůznějšího druhu. A když se dozvím, co ho trápí, možná získám i nějakou další páku, na něj, na pána k prodeji, nebo naopak, páky na dění ve městě a tak.
Takže večerní rozhovor, rozhodně neberu jako obtežování mé osoby, ale podám to tak, že když jsem host, ať mě hostí a přátelský moudrý rozhovor mi nemůže, neměl by odmítnout, a mohlo by to být hodně konstruktivní!
Kovář
Je mi jasné, že perly by se nejspíše zakovávaly hůře, než kameny, le vesměs kámen zase může křupnou nebo se odřít, takže počítám, že spíše jako kovář nemá takové zkušenosti obecně jako zlatník, a ve výsledku to bude nakonec jedno. "Samozřejmě, ponechám to možnostem, až uvidíte kameny a perly, podle toho co bude nejvhodnější." Pronesu spokojeně, aby si to pak vybral a prohlídnul, co uzná za vhodné, že budu spokojena vesměs se vším, i když perly by mě potěšili, díky mé magii, ale to mu samozřejmě neřeknu.
...
Poté co si tak dovádíme, a hrajeme na kravičky, chvilku, zdánliví pocit, že jsem bučela, a nejen proto, že jsem zabučet chtěla? A on, skutečně to do mě buší jako býk? Propadla jsem tak své roly? Nebo nějaký magický efekt, jsem přepracovaná, nebo spíše, prosycená extází až tak moc? Nebo možná to že jsem ho již párkrát kojila zanechalo efekt, i když jinak nic nepozoruji. Jako bych cítil z mé masky kraví magii, ale možná to byl jen závan mého vlastního odrazu!
Zatím se tím netrápím, bylo to příjemné a vůbec se tím nerozptyluji, ani si nesem jistá, co jsem to cítila. Zatím. Navíc můj býček spokojeně pije mlíčko, a už se těším, jak mi podlehle, i když, minule sem ho kojila a poté byl, docela, řekla bych střízliví! Jako by to vypotil v kovárně a nebo byl takový workoholik, že ho uspokojovala víc práce než sex. Kdyby to bylo v jiné době a místě, mohla bych to nazvat i smůlou, sukuba a narazí na impotenta? Teda, impotentní není, to ani náhodou, ale narozdíl od mnoha jiných mužů má uspokojení v něčem jiném než mém těle, zajímavé, ale i trochu, rozčilující a dráždivé.
Ale co, navečer, odpoledne, jak se čas namane, vezmu kováře s sebou domů. Sice ho nevezmu přímo do své komnaty, nemusí vidět celou truhlu, zlato, a hlavně, to, že perly teprve vyrábím! Takže ho dám na starost styčné loutce, nakrmit, napojit, a sama dojdu pro bedničku s šperky, tedy polosurovými a obroušenými kameny, smaragd, rubíny, kde přibyli i perly, jsou tam sice i malé i velké pravé, ale i ohromné, mléčné, mé. A pak bedničku postavím na stůl, aby mohl vybírat, přeměřovat, zkoušet!
Dovádění ve chlévě
Poté co slyším smích a pobavení, je mi jasné, že moje připouštění si neužívá jen kravička podemnou, ale i správkyně a loutka. Docela se mojí bezmocí a otrockou službou docela baví! Mršky jedny! Dokonce na svém zadečku a bocích i pozoruji, že má nová správkyně kravínu si ráda dopomáhá, nebo spíše mě, pomáhá bičíkem. Aby to bylo buďto dobře odšukáno, nebo podle jejího smíchu, pěkně zábavně provedeno pro její pobavení! Ale nemám si na co ztěžovat, užívám si to skvěle.
Plácání bičíku, smích, oplzlé komentáře, nucení do dalších a dalších souloží, nucené stříkání, dojení které nebere konce, potoky slin, mléka a mlíčí pod mým tělem. A bučící kravičky, které bučí nejspíše pro to, že v chlévě je nový býček! Krása, to je ta pravá chovatelsky perverzní atmosféra.
Když pak pod sebou cítím již kolikátou elfku, nemám vbec ponětí, kolik času uplynulo, skoro až utahaně, s knučivím bučením se do ní vysemením, a najednou jsem přitažena na něco jiného, na, slyším, cítím řetězy, a tělo podemnou je podivně posazené, tedy položené, zavěšené! Narazím do jejího klínu, jenž nespíše nechce být obrařen životem, protože cítím mrskání se a touhu se vymanit, i jakýsi odpor, snahu vykroutit se, když se do ní snažím zasunout! Trvá to docela dlouho, než se mi to povede, vlastně jsem se jednou udělala ještě před zasunutím, jak se snažím zasunout a třu pyj o klín, stehna, bříško, a snažím se poslepu, bez rukou a nohuu, zasunout, a její kroucení mi v tom nijak nepomáhá. Když pak konečně, přes hekání a smích, plácání ičem co me povzbuzuje, se zasunu, cítím horké mlíčí mezi našimi klíni, kterým jsem jí ozdobila, jak mezi námi čvachtá a pleská. Elfka, kravička se zhoupává s každým přírazem, musí být nějak zavěšená, to mi prozrazují i řetězy, hekání, funení. Nádhera! Smích když funím a semením! Chvilku přemýšlím, jestli ty řetězy nejsou vlastně řetězy z té trojice k sobě přikovaných elfek, že bych šukala tu prostřední, při vědomí, a ty dvě okolo nám dělaly, držák? No nemám volné nohy, ani ruce, a tak jen bučím, stříkám a funím. Možná se nikdy nedozvím, zda to byla ona, nějaká vzpurná temná, nebo světlá, a to je na tom krásné! I býčky co tu budou po mě nemusí vůbec vědět, kdo je otcovskou býčkou, nebo naopak, býčka která matka nosí její dítě. Bude to tak, živočišné!
Nebere to konce! Až pak padám únavou, vysílením a prázdnotou, a přesto mě ještě nutí se pářit. Skoro dokud nepadnu. Ještě se těším, že splní mé instrukce a po spáření s celou stání mě dají na hraní telátkům, ale asi jsem už tak prászná a vyrpaná, nebo uběhlo tolik času, že už sem svůj úkol splnila. Nebo jsem při tom omdlela. Protože šukání, páření ustalo, a nakonec cítím, jak mě někdo odvádí a sundavá mi popruhy, nejspíše má loutka, někde v jiné stáji, kam mě pak opět odvedla. Když se konečně dostanu z masky, zjistím že je večer, a když zjistím, že je večer druhého dne, trošku se zhrozím, ale i zasměju. "Bylo to úžasné!" Zaculím se. "Sem vyčerpaná, ale náramně spokojená!" Usměji se. "Měla by sis to zkusit, náramné. A, docela ses mi nasmála! Myslím, že příště bych se měla smát já tobě." Zalaškuju si. Ale spokojeně oddechuji. "Líbilo?" Otážu se a pak se zasměji. "Jak si vedla naše, správkyně chlévu z tvého pohledu?" Vyzvídám její sledovací názor.
Noční potíže
Spokojenost kravičky mě nepřekvapí, spíše potěší. Je jasné, že jsou to stádová a milá zviřítka. A tak se těším, až k nim přivedu nakonec i druhou kamarádku, když si tyhle dvě ve chlévě tak padly do noty, další den, nebo ob další, už budou mít další kamarádku.
...
Pohlédnu na děvče a zakroutím hlavou. "Ach ne, nemusíme tam, právě sem si tě umyla. Možná si užijeme ve stájích a chlévech další krásné chvilky později." Nadhodím, jako bych si jí třeba snad koupila a zplatila někdy jindy, když s ní budu spokojená, ale nyní si jí odvedu do ložnice.
Poté co mi pochválí vemínka, že jako maminka, kravička bych měla mít to nejlepší mlíčko, když mám tak krásná vemínka jí pohladím, a nechám jí se přisát. "Hodná, holčička. Telátko. Bů!" Zahihňám se, když mi saje vemínko, a přitom co se starostlivě stará i o druh prso poznávám na její věk docela zkušenou dívčinu. Je vidět, že sex je asi docela odzkoušené, výnosné, nebo nutné řemeslo, a od mládí je v něm trénovaná. Trošku až škoda že to zapomene, ale o to víc si poslední večer chci užít jejích slžeb a zkušeností.
A naopak, mladou ale zkušenou kurvičku za pár mincí si jistě najmu kdekoliv, když bude chuť.
Během krmení se děvče znovu udělá, což je docela zajímavé, asi se jí to vážně líb, čisté útolné misto, jídlo a něha. Ale také sleduji, že sex, rozkoš zpomaluje její přemenu, i když jí úplně nezastavuje. Což by mohlo znamenat, že přemena nebude přímo semenem, meožná je skutečně v kontaktu s tím znakem, býkem, samcem, začne sexem samotným, souloží se to aktivuje, ale dokud souloží je to aktivní méně, a pak co přestanou, degenerace se jako nemoc po inkubační době rozšíří? A já jí nyní zpomalovala sexem infekci? Zajímavé, pojmout to moderní tematikou. Možná tak se meneno jen druhořadé medium, než se na první pohled zdálo. No, asi budu potřebovat další kravičky na odzkoušení mé teorie, naštěstí mám velký chlév!
Sladce spi kurvičko, a krásné ráno tě čeká kravičko!
Ráno
Kývnu na služku, že zatím není tedy potřeba zasahovat, kurvičku nechám spát, a připravím se, na zdánlivou cestu na farmu, jakože si tam chci něco zařídit, ona se může zatím postarat o kravičku, loutky o dům. A já mohu když bude potřeba zaskočit na ostrov, nebo taky ne.
Ale hlavně mohu s dcerou vést hovor v poklidu, nerušena a nesledována, cetou na farmu, a věnovat se, řízení, jantarové elfy. A až dorazím na vinici, farmu, uvidím, zda bude nutný přesun, nebo stačí má záskočná elfka na místě.
Zaměřím se nejprve na dceru, a pochválím její, obtočení kenžek a elfek kolem prstu, tedy spíše kolem pyje. "Výborně! Ani bych nic menšího nečekala. Tedy už mají mýtus o stvoření elfí rasy, z nekonečné hladiny mléka, vynořivších se ostrovů prsů, kde se vynořila na jejich pobřeží bohyně a porodila dceru, z vlastného mléka, koně a elfku, aby spolu na osrovech počali celý elfí rod? Zatímco dcera oplodovala matku, znovu a znovu, aona rodila své dceři dcery a sestry, své dcery, první elfky, na oceánu mléka a ostrovech prsů, které dcera oplodňovala stejně jako matku, a tak se rodily první elfky a futa elfky?" Zasměju se, ale nečekám, že zase až tak teatrálně si s nima zahrála, i když, proč ne?
Chvilku vyzvídám, co je nového, ale pak jí zdělím, že se zastavím, možná osobně, nebo že si tam, dojdu omrknout situaci svým, avatarem. Tak ať mě očekává, a že jí zbavím možná pár futaelfek, chvivých sexu. Jen se zeptám, co dělají mé oblíbenkyně, mé knežky, a také mé dvě nejoblíbenější knežky? A dcerky ve výuce, jak pokračují se samostudiem?
Načež se zaměřím na spojení s jantarovou elfkou, kde popraská skořápka, a já, znovu zrozená, se narodím jako elfka, v místnosti s jantarovým zřídlem.
Hádm, že alespoň z části už je zřídlo opět naplněné. Pokud se mi povedlo formu, nádobu ne moc porušit, tím lépe, možná jí ještě nekdy naplním a použiji, ale pokud se rozpadla, nevadí. Dveře nejspíše celý dva týcny nikdo neotevřel, takže hádím, že uvězněná paladinka, co tu stojí na stráži chapadlovém krunýři, se nehnula o píď, a jen snáší sv mučivé vězení zaživa z chapadel na každém místě těla, tedy na porvrchu i uvnitř. Asi lituje, že nemůže umřít, tedy no, pokud vůbec ještě myslí, reaguje, a není už jen vegetující tělo šukané chapadly, podpírající zbroj. Trochu uvolním chapadla v oblasti prsů a prs promnu, zda nějak telo, prs zareaguje, i když, asi ve svém vězení nemá moc jak reagovat, jen to snášet, pokud vůbec ještě mysí a vnímá. Pak zase zbroj uzavřu. A vyjdu, nahá z jantarov tajné komnaty, směrem k oltářům. Napřed k oltáři, velkému hlavnímu, kde byla dcera naposledy, tedy do hlavní síně, abych se podívala co je nového, a jak se dří chapadly připoutané velekněžce, pokud tam není nějaký zrovna rytuál, pak se podívám na svůj menší oltář kojení a spermatu, o patro výš, a pokud nenarazím na dceru, nebo nějaké z mých dvou nejmilejších knežek, vydám se do vesnice, abych se podívala, jk se to tu změnilo. A kontaktuji dceru, že už jsem na ostrově, v mém avatařím těle, že mě může najít aby jsme se setkaly, a že chci všechno nové vidět, a ochutnat!
A pak s ní probrat všechny našem, moje, její, zvrhlé plány do budoucna. Schválně jak se tu ted šuká, nebo koho dcera nosí na údu? Doufám, že pak bude nosti mě!
|
