Sandy si také přečetla text v učebnici. Když uslyšela Tomovu otázku, zrovna měla návod přečtený. Otočila se k Tomovi, " no ehm, prosím skus rozmačkat ty Krvečervy. Není na tom nic těžkého, stačí ho chytit za hřbet a useknout mu hlavičku, pak ho rozmačkat. Měli bychom tam dát tři. Já zatím nakrájím ten kořen z Mandragory." Řekla Sandy a čekala, co na to Tom. Doufala, že na to přistoupí a ona nebude muset drtit ty Krvečervy.

Text učebnice:
Lektvar na léčení popálenin
Když máte kotlík plný vody, přidejte do něho nakrájený kořen Mandragory a rozdrcené krvečervy (jsou to takoví malý červíci, kteří sají krev a dokážou skákat do výšky deseti centimetrů, pro tuto přísadu šel Tom), dále musíte do kotlíku nasypat jemně nakrájené půlnoční listy trhané o půlnoci (tato přísada byla pro všechny žáky v místnosti nová, ale jelikož byla jako nová jediná, všichni ji bezpečně poznali), vše zamíchejte a nechte dvě minuty bublat. Mezitím, co bude voda v kotlíku bublat, připravte si jedno hadí vejce, které do kotlíku hodíte celé a tři péra z křídel Hippogryfa. Vše znovu zamíchejte a přidejte trochu dračích Slin. Nakonec naposledy vše zamíchejte a nechte pět minut vařit. Potom sundejte kotlík z ohně a počkejte, když vychladne.

Tom si, mezitím, co se všichni mačkali u přísad, pozorně a dvakrát přečetl v učebnici, cože to mají dělat a poté šel Sandy pomoc.
Když se vrátili ke stolu, trochu nejistě se usmál.
"Co můžu dělat, aby to nedopadlo... em... jak to většinou dopadá?" Nervózně se usmál, protože povětšinou mají jeho lektvary účinky destrukční, čoudící a podobné...
Rozhodl se alespoň nakrájet kořen, o kterém psali a doufal, že na tom nic pokazit nemůže... kolik že to tam bylo? (Pro jistotu si ještě jednou pročetl učebnici.)
Život je jen čekání na to, až se sny změní ve skutečnost.

Sandy zaujala místo vedle Toma. Byla to ale ona, kdo seděla u zdi, protože měla krajní lavici přisunutou ke zdi. Když profesor Snape začal vykládat o lektvaru, který měl schopnost léčení těžkých popálenin. Když dostali za úkol ho namíchat s pomocí učebnice vyndala Sandy svůj kotlík. Lektvar měli připravovat ve dvojicích a proto mohl Tomův kotlík pro dnešek zůstat čistý. Snape už měl na speciální lavici připravené přísady do tohoto lektvaru. U této lavice ihned začala tlačenice, jak si každý chtěl vzít přísady co nejdřív, aby měli více času na přípravu lektvaru. Sandy chvilku počkala, až řady studentů z Nebelvíru a Havraspáru (se kterým měli lektvary spojené) prořídnou, a pak si nabrala své přísady.

Skutečně - měli akorát tak čas, protože sotva vešli do třídy a zašli ke svým lavicím, jen si stihli připravit pár věcí, už dovnitř vletěl profesor.
Tom si ho nevšímal - jako vždy nejdřív mlčky dýchal a snažil se nějak zablokovat nervozitu, co vzbuzovala tahle místnost. A tahle speciálně - v ostatních jsou alespoň okna, ale tady kdepak a navíc byla místnost plná stolů... A dveře až příliš daleko.
Vnímat začal tak napůl, když profesor začal vysvětlovat dnešní látku. Úvod jako vždy teoretický a pak praxe.
Život je jen čekání na to, až se sny změní ve skutečnost.

Sandy tiše také kolem Zmijozeláků prošla, ale ona na rozdíl od Toma hůlku zandala. Když prvák odešel a Tom se otočil na ní ihned odpověděla, "No asi bysme měli jít na hodinu, máme nejvyšší čas. Podle času, který viděla na malých hodinách na zdi měli pět minut. Cesta dolů do sklepení trvala necelé tři minuty. Mají čas, ale stejně když Sandy s Tomem vyšli přidali do kroku.

Svraštil obočí. Moc jim nevěřil - vlastně ani nos mezi očima - ale přikývnul.
Prošel kolem nich, ale hůlku neschoval - prváka malým popostrčením, spíš takovým přátelským, donutil jít s ním a zahnul za roh, kde už to byl do učebny jen kousíček. Pak se otočil na Sandy.
"Blbci..." Zavrčel tiše.
"Jsi v pořádku?" Usmál se na prváka a ten jen přikývnul, ale očividně se bál a navíc pofňukával.
"Hele, to bude dobrý... oni už jsou prostě takový, udělali ti něco?"
"Ne..." Pípl chlapec. "Jenom..." z kapsy pláště vytáhnul cosi, co asi bylo kdysi něčím sklěněným... teď to bylo trochu rozbité.
"Šplápl mi na to... byla to lupa... já totiž počítal spáry ve zdi..."
Tom se zatváři trochu divně, ale rozhodl se to nekomentovat.
"Ukaž..." Za chvilku jednoduchým kouzlem "Reparo" předmět spravil.
"A teď upaluj na hodinu... máš nejvyšší čas..." Usmál se a kouknul na Sandy. Takovým naléhavým pohledem.
Život je jen čekání na to, až se sny změní ve skutečnost.

Sandy nakonec ještě chvilku sledovala okolní dění, ale nakonec taky vytáhla svou hůlku.
"Vypadněte odsud a tohohle vola si vemte s sebou, nebo vám zmalujeme ksichty dřív než začne hodina," Ustoupil nakonec Walker.
"Jo dělejte vypadněte," řekl Alanor také.
"Pojď jdeme," špitla tiše Sandy. Sandy byla ústupné povahy a radši nechávala rozhodování na jiných lidech. Nerada se někam pletla.
Prvák z Mrzimoru vše sledoval naprosto tiše. Vypadalo to, že se bojí utéct.

Tiše sykl, když Alanor prudce vytáhnul hůlku.
"Jak si sakra dovolujete..." Následoval ho Walker, i když trochu zpomaleně - Tom to stihnul před ním a teď ho v dlani hřálo dřevo.
"Možná bysme Vás měli naučit se chovat." Ušklíbnul se Alanor.
Tom už s nimi měl dřív pár problémů, Sandy u nich koneckonců mohla být, protože často trávil čas s ní.
*V učení nebudete moc dobří, na to je potřeba mozek...* Podotknul, ale jen v duchu, nechtěl ještě víc hrotit situaci.
"Nemyslím, že to zvládnete a za chvíli je hodina..." Koukal jim do tváří, i když proto musel hleděl vzhůru, což ho trochu rozčilovalo.
Vzdálenost mezi nimi byla tak tři metry.
Hůlky připravené, Tom už měl na jazyku štítové kouzlo, kdyby se o něco pokusili...
Co teď?
Hodně teď záleželo na reakci dívky.

//PS: Ej, tímto samo nechci převzít roli Pj, nebo tak, to by mě nebavilo :D Situaci budem řídit oba, ok? :)
Život je jen čekání na to, až se sny změní ve skutečnost.

Sandy šla s Tomem do soví věže a zpátky. Když cestou potkali dva Zmijozelské studenty dovolující si na prváka z Mrzimoru nelíbilo se jí to. A když se ještě obořili na Toma už musela zasáhnout. Nechtěla žádné problémy, ani na to neměla čas, ale tohle se jí opravdu nelíbilo. "Říkal Prmitivové, s čímž plně souhlasím," až pozdě si ale uvědomila, že toho řekla příliš...

Vesele se usmál a vydal se z velké síně, rovnou k soví věži. Po schodech šel při kraji a nechal jít Sandy blíž ke zdi, a když tam dorazili, jen okamžik trvalo, než se mu po zavolání usadila na nataženou ruku černá sova.
Jednal rychle a tak za okamžik už vylétala ven i s dopisem a on se vesele usmál na kamarádku.
"Půjdeme?" Vyrazili po schodech dolů a poté rovnou na hodinu, kterou měli spolu první - lektvary.

Už byli tak napůl cesty, když zahnuli za roh, kde si právě Walker Rick s Alanorem Finntem dovolovali na nějakého prváka z Mrzimoru. Tom se s nimi neměl moc rád, ale sám o sobě byl poměrně nekonfliktní člověk.
Dva studenti zmijozelu se podívali jejich směrem (asi čekali profesora) a prvák toho okamžitě využil a zmizel jim v uličce.
Tom se jen ušklíbl.
"Primitivové..." Zabrumlal si "pod vousy." Nečekal, že by to mohl někdo slyšet.
"Říkals něco, nulo?" Zastoupili jim cestu a Tom jen střelil pohledem po Sandy. Poslední, co potřeboval, byl nějaký problém. I když existovali doby, kdy by jim nejraději něco udělal.
Život je jen čekání na to, až se sny změní ve skutečnost.

Sandy odpoví jetě než Tom dojí, "No klidně bych s tebou vy vyučování někam zašla, mě je to jedno. Nemám nic moc v plánu..." Pak sledovala jak Tom rychle snědl vše co si nandal. Sandy se pči Tomově otázce zajít do sovína koukla na hodiny, které byly ve Velké síni. Do začátku první hodiny měli ještě necelích dvacet minut. "Tak dobře půjdu s tebou." Sandy se taky zvedla a vyšla spolu s Tomem.

"Nevím..." Zamyšleně podrbal Myšku na hlavě. "Ale učit se budu až večer, takže půjdu ven... Představa být tady zavřený je mírně..." Otřásl se. "Hrozná... Myslel jsem buď vyzkoušet to kouzlo, nebo se projít, nebo si zalétat... Můžeš jít se mnou, nějak to přizpůsobíme... Sám bych se asi nudil, ale jak chceš." Bleskově dojedl (až neuvěřitelné, jak rychle do sebe dokázal nasoukat tolik jídla) a vyskočil na nohy.
"Jdeš se mnou? Chci si ještě zaběhnout do soví věže a poslat tetě dopis, má svátek..." Kouknul na ní trochu tázavě, s přátelským úsměvem.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

-Sandy nechala Bobika u sebe v ložnici. Nepotřebovala ho s sebou, a on byl schopen v ložnici vydržet sám i několik hodin.-
Sandy chvilku koukala do desky stolu, když ji probudila otázka, co má dneska v plánu. Jelikož byla středa, musela se ještě něco naučit na zítřejší Dějiny čar a kouzel a také musela dodělat úkol z kouzelných formulí. Tak na tuto otázku odpověděla, " No po hodinách budu mít tak dvě-tři hodinky volno a potom musim dodělat ten úkol z formulí. Takže, jestli máš po vyučování v plánu něco ty..." Nechala tuto větu otevřenou, ať ji Tomas dopoví.

"Sectumsempra... a pak tam je ještě Confundo... Divím se, že se je neučíme třeba už my, připadají mi hrozně jednoduchá... Mimochodem, řezací a matoucí kouzlo..." Tiše zazíval.
"No... myslím, že za ten můj mě sice zabije," krátce se zasmál, "ale co... Má budoucnost stejně neleží někde mezi kádinkami." Ušklíbl se nad tou představou.
"Jinak, co máš v plánu dnes?"
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Další kouzlo a jaké?" zeptala se Sandy už spíš jen ze zvyku. Potom ještě dodala, "nó vyspala jsem se dobře, a ten úkol z lektvarů mám také."
Sandy pak dopila vodu z poháru, který v zápětí také odložila.

Byl i docela rád, že tu Sandy ještě je - pozdravil ji, ale potom sáhnul po koláči.
"Mno, jo..." Zahuhlal, když spolknul první sousto. "Ale objevil jsem naprosto úžasné kouzlo, tak jsem se do toho trochu zabral a zapomněl na úkol z lektvarů... Zkráceně jsem se moc nevyspal." Přátelsky se na kamarádku usmál.
"Co ty?" Sklonil se opět k jídlu a pro sebe se mírně usmíval.
Myška mu jako vždy seděla na rameni a zarývala mu drápky do ramene, tak jí podal kousek koláče a nalil si dýňovou šťávu.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Dívka s černými havraními vlasy už seděla ve velké síni asi čtvrt hodiny a už měla skoro všechno jídlo v sobě. Dívka se děla skoro sama. Z jedné strany vedle ní seděla studentka 6. ročníku Michele Hmil, která si ale dívky nevšímala. Druhé místo vedle dívky patřilo jejímu kamarádovi, ale teď bylo prázdné.
Asi by se mohlo prozradit kdo ta dívka je. Dívka se jmenuje Sandy a je studentka 5. ročníku.
Sandy dál do sebe potichu soukala jídlo, když v tom do velké síně vtrhl chlapec s ne příliš upravenými vlasy. Ano chlapec byl ten, který obvikle sedí při jídle vedle Sandy. Jmenoval se Tomas.
Když Tomas došel až ke svému místu a pozdravil Sandy, opětovala mu pozdrav a ještě s lehkým úsměvem dodala, "nějak pozdě dneska ne?" Pak dojedla poslední sousto, které měla na talíři a napila se vody z poháru.

Z nádherného, bledého nebe se jako pírka snášely lehké, malé a běloučké vločky. Houpavým pohybem se snášely až z těch výšek níž… a níž… a po pár metrech své cesty se začaly rozplývat, až zcela zmizely v lehkém denním světle a svitu svící. „Kdo to vlastně vždycky začaruje? Dneska se teda předvedl…“ Zabrblal kdosi z prváků u nebelvírského stolu. Ano… na to, že se léto teprve chýlilo ke konci, byla zima přeci jen trochu předčasná- někteří studenti se sice na bílou závěj těšili, ale mít dříve ji nemuseli.
Na to, že byla snídaně, byl ve velké síni poměrně klid… alespoň k obvyklým poměrům. Samozřejmě, jako každé ráno sovy nosily poštu, mládež si mezi sebou povídala a duchové vyskakovaly z jídel a děsily ty nejmenší u stolů. Profesoři se připravovali na další náročný den, protože přesto, že školní rok teprve začal, škola běžela jako obvykle- jen některé děti se ještě nestihly rozkoukat a vzpomínaly na léto.
V nebelvírské koleji byl také klid- nebylo ani divu, v čas jídla. Baculatá dáma měla dnes dobrou náladu, ani zpívat se nepokoušela, a i ostatní obrazy zanechali známého brebentění.
Ticho.
Jen najednou nějaký opozdilec prudce vyběhl z chlapecké ložnice a při seskakování schodů po třech, i více, se dooblékal, upravoval si alespoň rukou neposlušné středně dlouhé hnědé vlasy a zároveň se v rukou snažil udržet bílou lasici s černým kruhem okolo jednoho oko, která dávala svůj protest najevo ne právě příjemným škrábáním.
Jaký to chaos a ruch najednou narušil společenskou místnost! Baculatá dáma něco zabrebentila, když student vyběhl ven, a schody pro jistotu nic nedělaly- a tak zanedlouho doběhl páťák do síně a se vzhledem „právě jsem vylezl z postele“ zaplul na své místo, aby uzmul alespoň něco ze snídaně- ale od vchodu do síně už šel normálně a neběžel.
Zatímco on přišel, někteří studenti už odcházeli- kdo Toma znal, věděl, že se mu nestává příliš často, aby někam přišel pozdě… ale přeci jen o trochu častěji, než většině ostatních.
I ředitel Brumbál se už zvednul a zamířil si to pryč, zkrátka, snídaně pomalu končila… ale do hodin zůstávalo stále dost času.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

//Jn...
Po pravdě, trochu jsem nad tím už uvažovala, jenže to bych to musela vymýšlet celé (např. famfrpálové týmy) :D To se mi tak trochu nechtělo :D
Nemusíme se řídit přesně podle filmů?

PS: Ohledně famfrpálu... nevadí ti, že chci hrát? :D Je to totiž to, co mám na HP nejvíc ráda :D
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.