"Hmmm..." Trochu se pousmál, ale v duchu přemítal, co po nich asi tak chtějí. Když došli do velké síně, byl rád, že není úplně přeplněná... takhle se v ní dalo vydržet, ale třeba při snídaních, když je tam plno, to bylo o dost horší. Ale pořád lepší než plná učebna... ošil se při té představě.
Došel k jejich obvyklým místům a sedl si - Myška mu slezla z ramene a už číhala u jeho talířku, tak si na něj dal něco pro sebe, ale i kousek pro ní.
"Tak, co se děje?" Kouknul na dvojici Mika a Scarlet.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Jo bývá tam něco k jídlu v tuhle dobu," odpověděla Sandy na Tomovu otázku.
"No jestli půjdeme na svačinu, tak to budeme moc probrat ve velké síni proč jsme tady," řekl Mike

Jen se usmál a kouknul k Sandy. "Bude něco ve velké síni?" Optal se jí.
"Jinak, potřebovali jste něco?" Napadlo ho, proč vlastně zrovna u nich zastavili.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Ahoj" také se usmála Sandy.
"No dobře, mohli bychom jít," odvětil Scarlet Devins.

"Můžem..." Odvětil, ale to už u nich zastavila dvojice.
"Em... ahoj..." Usmál se na oba vesele.
"Chtěli jsme jít na jídlo, půjdete s náma?" Rovnou se zeptal - nebo jim spíš nabídl - nebylo divu, přátelský byl téměř ke všem. Když kolem nich prošel Karl Blackwing, jen se za ním krátce zadíval, než zmizel za rohem... takže naštěstí ne na moc dlouho.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Když většina studentů dočetla stránku o kouzle, tak učitel ohlásil konec hodiny.

"Tak teď máme půl hodiny volna, nezajdeme na něco k jídlu?" zeptala se Sandy Toma, když vyšli spolu z učebny. Cestou se u nich ale zastavili Mike Sweet a Scarlet Devins.
"Ahoj" pozdravili oba spolu.

Poněkud ulehčeně zamrkal.
"Díky pane profesore..." Pousmál se pak a bleskově zaplul zpět do své lavice, kde na něj myška už čekala, tak ji pohladil. Cítil se hnedka lépe, dokonce se začal usmívat. Ale pak se už zase tvářil normálně, jako obvykle, když zase začal přemýšlet, co to profesoři řešili. Byl si téměř jistý, že jich se to netýká... ale zvědavost mu nedala.
Kouknul se na Sandy a pak někam na profesora, než začal drbat Myšku, co mu ožužlávala prst.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Kouzlo se od Toma odrazilo a srazilo z katedry kalamář s inkoustem.
"Výborně, připisuji Nebervílu pět bodů. A vy ostatní, vemzměte si z tohoto žáka příklad. A teď si běž sednout."

Jen se trochu pousmál, když se pousmál on, ale okamžitě zvážněl - sice to nebyl pravý boj, ale i tak to bral vážně a hned vytáhl hůlku.
Místo toho, aby však poslouchal, až se ozve kletba, zaměřil se na profesorovu ruku, která sebou téměř okamžitě švihla... snažil se zachytit ten první pohyb a s co nejmenším zpožděním švihnul vlastní hůlkou. Kdyby nad tím měl čas přemýšlet, věděl by, že úplně ve stejný okamžik se pohnout nezvládne, než informace dorazí skrz oči do mozku a než ten zareaguje... Teď se ale zkrátka snažil být co nejrychlejší.
"Protego!"
Že se mu kouzlo povedlo poznal, ale včas?
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No dobře, jak tě znám, tak to kouzlo budeš už opravdu umět," pousmál se na Toma Lupin, "Vyzkouším ho na tobě, připrav se." Když se Tom připravil vyslal Lupin na Toma kouzlo Experiarmus.

// Neví, jak se to píše a tak to píšu tak jak se to mluví :)

Nevypadalo, že by znervózněl, jen nebyl zrovna šťastný, jak na něj všichni koukají. Beze slova se zvedl a přešel na určené místo se svým častým výrazem - takovým nic moc neříkajícím, ale milým, ne nepříjemným.
Přemýšlel, co asi profesor plánuje, ale nebál se toho, kdyby chtěl, ať kouzlo předvede - když se něco učí, tak pořádně. V tomhle problém není. Ale... proti čemu? Raději nenápadným pohybem zkontroloval, zda má hůlku na svém místě už cestou.
Když došel na ono místo, zahleděl se na profesora... Tak tázavě.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Ach ano, já zapomněl, jak jsi zde nadaný," pousmál se Lupin, "pojď sem." Lupin ukázal na místo před lavicemi u katedry. Všichni žáci ve třídě přestali dál číst a sledovali Toma.

"Ach ano, já zapomněl, jak jsi zde nadaný," pousmál se Lupin, "pojď sem." Lupin ukázal na místo před lavicemi u katedry. Všichni žáci ve třídě přestali dál číst a sledovali Toma.

Trochu prudčeji se napřímil a pak se jen zlehka usmál na profesora.
"Em, já jsem se tohle kouzlo naučil už v minulém ročníku, připadalo mi zajímavé..." Přiznal po pravdě.

//budu tu večer:)
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Když dorazili do třídy, usadila se v lavici vedle Toma. Když už měl být začátek hodiny a profesor nikde, napadlo Sandy, že se profesor zpozdil, když spěchal na chodbě k učitelce McGonagalové. Když se ale profesor Lupin zpozdil o polovinu vyučovací hodiny, začalo to být Sandy divné, ale nenechala to na sobě znát. Když nakonec profesor dorazil a řekl jim zadání, Sandy si ho začala pročítat.
"Vy už to máte?" zeptal se Lupin směrem k Tomovi, když zjistil, že Tom nemá co dělat.

Cestou ke třídě se nic zajímavého nestalo a před ní měli ještě dost času, než měla začít hodina...

Bylo po začátku hodiny. Studenti nechápavě diskutovali o tom, proč se profesor Lupin zdržel a Tom si hrál s Myškou.
Profesor vlétl do třídy až v polovině hodiny a všichni profesoři se jako na povel napřímili... všechny zajímalo, proč se zdržel. Lupin ale nic nevyspětloval a rovnou jim nařídil otevřít si učebnice na straně 13.
"Dnes se ponoříme do základů nauky kouzla Protego... Jedná se o štítové kouzlo, které je schopné odrazit většinu zaklínadel, ale i fyzických útoků... Přečtěte si prosím tuto stránku a pak vám vsvětlím, jak se kouzlo provádí."
"Ach jo... doufal jsem v něco nového..." Zahuhlal si Tom - pro většinu těch, co jako blázni nestudují některá kouzla dopředu, to však nové bylo.
A tak Tom jen rychle přečetl stránku, což mu trvalo dosti kratší čas než většině ostatních, protože ti ji řádně studovali, a pak věnoval čas sledováním profesora. Vypadal normálně. Ne, jako McGonagalová...
*Zajímalo by mě, co se děje... ale asi se nás to netýká.*
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Sandy vše tiše pozorovala, "hmmm..." zabručela.
"No tak dobře pojď jdeme." S těmito slovy se vydali směrem k velkému schodišti. Sandy po celou dobu nepromluvila, přemýšlela nad tím, co slyšela na schodišti. Co je neslýchané?

"Já nevím..." Pokrčil rameny a pak do ní šťouchnul a naznačil hlavou směr, kam se má podívat.
Profesorka McGonagalová na chodbě živě diskutovala s profesorem Snapem a madam Pomfreyovou. Zaslechli jen pár slov, jako "neslýchané, nemožné, musíme, vyřešti, neříkat, zachovat klid." Pak se zdálo, že se Minerva rozhodla jít jinam a celá trojice odešla. Zdálo se, že další studenti si toho nevšímají.
"Chtěl bych vědět," zalesklo se Tomovi v očích, "co řeší..."
Byl zvědavý, ale zase ne sebevrah - a nějak tušil, že toto by jim zřejmě neprošlo. Profesor Lupin náhle rychle prošel okolo nich a vydal se za trojicí.
"Blázinec..." Podotknul Tom a nedalo mu t, aby se za nimi nepodíval.
"Radši jdeme... než mě napadne nějaká blbost..." Zahučel, ale i tak se znovu ohlédl.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No inu dobrá, teď máme myslím taky tak čtvrt hodinky, takže kam půjdem?" zeptala se Sandy. To, kdy bude dělat úkol si promyslí později, teď se jí to nechtělo vymýšlet.

Tomovi zajiskřila očka, při té otázce. "Obranu proti černé magii." Prozradil a pak se zamyslel, kdy ten úkol udělá - nakonec rozhodl, že to nechá na zítra. Jenže... zítra byl i trénink. Inu, nějak to skloubí.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.