"No skvělý, příští přeměňování je pozítří." Zamumlala Sandy nakvašeně, když skončila hodina. Sandy vyšla z učebny spolu s Tomem. "Co máme teď?" zeptala se Toma.

"hmmm..." On se až tak čtení nevěnoval, jen tak napůl, spíš přemýšlel, co to s profesorkou je.
"Do příští hodiny mi pak napíšete esej na témata, které se na těchto stránkách vyskytují." Doplnila ke konci nudné hodiny profesorka, za nesouhlasného brebentění studentů...

//já tu budu až večer, jedu také pryč. Tak kolem šesté
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Co? Jo no... ehm máš pravdu," Sandy četla učebnici, ale na učitelku se nedívala, takže byla trochu překvapená z otázky.
Nakonec se Sandy zase zpátky otočila ke čtení.

Sotva se ozvala učitelka s "úžasným" plánek, otráveně vzdychl."Tak to nejsi sama... teorii nesnáším..." Otevřel učebnici (Myška otráveně přelezla na stůl) a bez zájmu začal číst. Učitelka zůstala strnule zírat do prázdna.
"Tak jako nevím..." Šeptl po chvilce k Sandy. "ale je fakt divná."
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No já nevím..." odpověděla Sandy.
"No, ehm... takže nalistujte si stranu 47" prohodila profesorka a počkala, až si všichni nalistují tuto stranu. "Přečtěte si ji až do strany 51,"
"Ale ne, těšila jsem se, že budeme dělat něco z praxe," špitla Sandy k Tomovi.

"To je fakt... Dobře..." Zatvářil se maličko otráveně.
"Ach jo... tak je uděláme spolu?" Zářivě se usmál. "Alespoň nám to půjde rychleji." Dodal ještě, ale to už do třídy vešla McGonagallová, tvářící se zachmuřeněji, než obvykle. Rovnou na ně mávnula, ať si sednou.
"Nepřipadá ti nějaká... jiná?" Šeptnul tom své sousedce a zamyšleně si prohlédnul profesorky tvář.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"To jsem tě sice viděla létat několikrát, ale tenhle školní rok jsem tě snad ještě neviděla," posmála se. "Tak dobře potom k večeru si klidně zahrajeme, ale musíš počítat s tím, že budu dělat ještě ty úkoly." Trochu si povzdychla. Určitě nebude mít náladu dělat úkoly.

Přizvedl obočí.
"Vždyť jsi mě viděla létat nejmíň milionkrát." Tiše se zasmál. Vzhledem k tomu, že létání skutečně zbožňuje a vždy si najde chvilku, aby si mohl zalétat, téměř každý den, nebo na trénincích, či rovnou zápasech, ho sandy na koštěti skutečně může vídat často.
"Tak jo, ale pak si s tebou ty šachy zahraju, jestli budeš chtít." Usmál se a přátelsky do ní dloubl. "Konečně tě jednou porazím." Ale v duchu nějak tušil, že se to asi nepodaří. Plánoval se ještě podívat na jedno kouzlo,a le asi to odloží na někdy jindy. Ještě se uvidí.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"To máš pravdu, ale proč ne? Vždy se tajná cesta hodí," pousmála se Sandy těsně před příchodem do učebny.
No klidně si jdi zalétat, já půjdu s tebou. Alespoň se postarám o Bobíka, nechala jsem ho dneska ve věži. Takže můžeme klidně na to létání, alespoň se podívám, jak létáš."

"to je dobrý, jen tak studentům prozrazovat tajné chodby..." Špitl směrem k Sandy Tom, když už byli téměř u učebny.
"Jako třeba o té do kuchyně..." Ušklíbl se nad tím, jak jsou skřítkové vždycky rádi, když k nim přijdou.
To už ale dorazili do třídy a sedli si na svá místa. Tahle hodina byla spojená se Zmijozelem. Vážně, úžasné.
Tom si opřel hlavu o dlaň a koukal z okna. Myška mu najednou vykoukla z velké kapsy hábitu, kde si hověla většinu dne a přelezla na stůl, kde se uvelebila na učebnici. S úsměvem ji podrbal.
"Napadlo mě... když půjdem po škole ven, můžeme vymyslet něco, co by bavilo dělat tebe... třeba šachy." Koukl na Sandy a usmál se.
"Já se chci proletět, ale nevím, jak ty..." Věděl, že sandy výšky až tak moc nemusí.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"Ne nevadí, chápu to." Když se Sandy nakonec pořádně vzchopila vydali se přes chodbu ke schodišti a nahoru k učebně přeměňování. Cestou si popovídali s mužem z jednoho obrazu, který byl nesmírně přátelský a ukázal jim tajnou chodbu, jak se dostat z druhého patra ven.
"To je skvělé děkujeme vám, ale teď už musíme na hodinu," poděkovala Sandy a vydala se spolu s Tomem do učebny přeměňování.

Když si všiml té pauzy, zatvářil se upřímně lítostivě.
"Promiň... nechtěl jsem tak hnát, ale... tam je to fakt k nevydržení... Půjdeme, ale už pomalu, slibuju." Usmál se. Na přeměňování se i těšil. A navíc bylo v učebně s velkým oknem.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No takže teď máme asi patnáct minut, než se dostaneme nahoru, takže jdeme?" zeptala se tázavě k Tomovi, když se trochu uklidnila. Tom totiž hnal hrozně pryč z podzemí.

Jemu známka vůbec nevadila - o dost víc mu vadilo, že je stále zavřený v této místnosti. Pomohl Sandy uklidit a umýt kotlík, pak si jen nervózně kousal ret a čekal, přímo hypnotizoval pohledem profesora, kdy už skončí hodina.
Pak vylétl ze třídy, počkal na Sandy a co nejrychleji se vydal pryč, aby se dostaly do prosotornějších chodeb. Sandy to nemuselo překvapovat - věděla o něm téměř první i poslední, včetně této fóbie.
"Jojo." Odpověděl jí s rozhodně větším nadšením, než při lektvarech a zapřemýšlel, co budou probírat - jeho problém byl, že měl naučené učebnice dopředu i o ročníky, ale zato se učil jen to, co ho zajímá. Tak těžko říct, jestli budou dělat, co už umí, nebo ne.
Z podzemí málem běžel, až když se dostaly do krásně prosvětlené chodby s oblouky, zpomalil - přes tvář se mu zase rozlil ten úsměv a otočil se k Sandy.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Když Sandy uslyšela hodnocení profesora Snaepa trošku se zaškaredila. I když ona měla nejspíše známku na výbornou, trošku jí vadilo to, jaké dostal hodnocení Tom.

Když Snape obešel všechny stoly s kotlíky, měla Sandy už ten svůj čistý. Téměř vzápětí, co Snape obešel poslední stůl ohlásil konec hodiny. Sandy na nic nečekala a spolu s Tomem vyšla z učebny.

"Tak teď je hodina přeměňování ne?" zeptala se Sandy Toma

Poslechl jí na slovo a pak jen sledoval, co že to vlastně udělá.
I ostatní skupinky se blížily ke konci.
Vše v kotlíku podivně bublalo a samotná tekutina měnila různě barvy, až se po pár minutách ustálila na podivně rudo - hnědé. Rozhodně nevypadala... jedle.
Pak Sandy kotlík sundala a to už se k nim vydal profesor Snape, aby jejich dílo ohodnotil.

Po chvilce jim řekl, že to udělali správně, ale tak podezíravě na ně koukal.
"Výborně, slečno .... (nevím tvé příjmení :D). A pan Blackwood by nám mohl říci, co přesně na tomto lektvaru udělal. Připadá mi zvláštní, že nehoří celá učebna, neomdlévají studenti, nebo samotný lektvar například nevybuchuje." Probodl Toma pohledem a ten se trošku ušklíbl.
"Mačkal ty červy, pomáhal krájet lístky a přidal tam ty pera..." Aneb, skoro nic. Míchala a řídila čas a všechno Sandy.
"Jistě." Snape ho sjel pohrdavým pohledem.
"Myslím, že si zasloužíte o stupeň horší známku." Tom to nekomentoval - v lektvarech svou budoucnost beztak neviděl. Zatímco profesor si to pomalinku zamířil k dalšímu stolu a něco si psal do notesu. Pravděpodobně známky. POdivné, že i při takto běžné a nudné činnosti neztratil nic z toho svého vzevření. Tom by ho nazval slizký a nepřátelský.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

Sandy obsah kotlíku zamíchala a potom Tomovi odpověděla, "No podle toho, co se píše v učebnici by se to tam mělo vložit, Takže to tam asi dej." Sandy nakonec počkala, až Tom vloží přísady do kotlíku a potom znovu zamíchala obsah kolíku. Nakonec jak stálo v učebnici, nechala vše vychladnout. Naštěstí to vypadalo, že by se mělo vše vydařit.

"Tak jo..." Okamžitě začal dělat, co mu řekla, ale ani to mu nezabralo moc času, ale snažil se, tak déle, než by to zabralo třeba jí.
Přibližně po těch dvou minutách se jí zeptal, jestli to tam může dát, nebo ne, radši nechtěl nic riskovat.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.

"No vidíš, že ti to jde!" pochválila Sandy Toma. Mezitím, co Tom mačkal čkrvečervy, ona nakrájela kořeny z Mandragory. Do kotlíku hodila nejprve kořeny z Mandragory a poté krvečervy. V něm to zasyčelo. Počkala, až Tom nakrájí půlnoční listy, které potom do kotlíku také přidala, a celé to zamýchala.
"Zkus zatím přichystat to Hadí vejce a ty péra z Hippogryfa." Řekla Sandy, když uviděla, že Tom nemá nic dělat, zatím co ona mýchala kotlík.

Trochu se na ní ušklíbl.
"Tak jo..." Souhlasil - nebyl sice příliš nadšený z představy, že bude rozmačkávat čertvy, ale tohle snad nemůže zkazit.
Byly bezpečně uzavřené v nádobce, tak jednoho vytáhl tak rychle, aby ti ostatní nemohli vyskočit a zase jí přivřel.
"Hej, potvoro!" Zanadával tiše, když se mu milý červík zakousl do palce, ale rychle ho odtrhl a bezpečně zabil.
Totéž udělal i se zbývajícími dvěma, tentokrát bez nehod, a všechny tři rozmačkal - přitom se raději koukal někam jinam.
Potom rovnou začal krájet ony lístky, ale samotné přidávání do kotlíku a míchání nechával na Sandy - jen jí připravoval ty ingredience.
"Co na tom někdo vidí zábavného..." Zahuhlal si pro sebe.
Jelikož je život pes, musíme se tvářit jako jiný predátor, který má nad ním alespoň předstíranou moc.