Barevná srdce (109 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Heh, však začátkem podzimu se prosekává. Přes celé houští je vysekána stezka dostačující pro malý vůz nebo v zimě pokud padne sníh tak pro sáně. Ale další rok na jaře stezka znovu zaroste. Braha se natočil, tak aby koutkem oka dále sledoval silnici. Když se před vámi ozve jiný vůz, zpozorní a narovná se zpět.
To je Moron, musel vést koně hodně rychle, jestliže se dostal až sem. Myslel jsem že ho předjedeme dříve, a do zapráskání biče silně zahvízdal.
Moron se svým vozem jen trochu uhnul ke straně avšak na široké silnici Braha lehce jeho vůz plný dřevařů předjel.
Je divné nebo zajímavé, že houští nikdy neuzavře stezku úplně. Pokaždé tam zůstává náznak pěšiny. Během roku se však houští nechává. Jen když má jet zvláštní posel, tak se někdy den předem prosekne úzká cesta. Ale ta do týdne, nejdéle do dvou zaroste zpět.

Slunce začalo prohřívat vzduch a jeho proud vyvolaný rychlostí jízdy už ztratil svoji nepříjemnost. Předměstské osídlení se už dávno ztratilo za vámi a kolem jsou jen pole.

"O Nalíkově mi radši ani nemluvte!" zabručím, když vzpomenu, jak jsme se tam trmáceli a jaké nestvůrné bestie jsme potkali.

"U všech Stínů! To houští by zasloužilo pořádně prosekat!" kleju při těch nepříjemných vzpomínkách.

Jestli opravdu chcete vstoupit do Starého Hrádku, tak k tomu vám asi nic neporadím. A pochybuji, že někdo by mohl říci více.
Zvenku vypadá jako starý velký hrad. Uvnitř - kdo ví. Podle staré legendy byl před staletími postaven během jediné noci, nebo ani ne postaven spíše se na tom místě objevil. V paměti lidí jsou jedinci, kteří otevřeli vstupní dveře a nahlédli dovnitř. Potom bylo několik málo odvážlivců, kteří těmi dveřmi vstoupili, bratr mého děda byl asi jeden z nich, a zase vyšli ven. A nejvíce bylo bláznů, kteří pokračovali a vešli dál do Hrádku. A ty už nikdy nikdo nespatřil. Braha se odmlčel, sklonil hlavu dopředu a chvíli poslouchal. Potom se vyklonil a sledoval kola na levé straně vozu. Přitom si uvědomujete, že noc se mění v den. Světlo zvolna sílí a vy občas poznáváte místa, jak jste tudy jeli opačným směrem. Mezitím Braha, zřejmě spokojený chováním a zvuky vozu, potrhnul opratí, aby koně udržovali slušný cval.
Les je pozůstatkem dávného pralesa. Před mnoha lety v něm žili lesní lidé. Ale z pralesa zbyl jen velký les. Táhne se zdáli od východu k malé vrchovině tam na západě. I ty kopce kde je Starý Hrádek, byly pokryté lesem, ale teď les končí kus před prvními výběžky. A potom je až za močály. Za ním pak leží Tarambe.
Na východ od silnice střední část lesa skoro vymizela. No ale na západ k Nalíkovu je zato nejdrsnější část. Je tam místo, kterému se říká velké houští. Obklopuje cestu z rozcestí do Nalíkova a mění ji v neznatelnou pěšinu.
Les byl plný různých bytostí a ty zbývající se vyskytují ponejvíce právě tam. Dřevaři a uhlíři těmi povídačkami straší cizí pocestné, ale některé nejsou tak zcela vymyšlené.
Zdejší kraj má jednu vzácnost, tedy je toho asi více, ale to o čem mluvím, to je hark. Zvláštní strom, má nezvykle tvarované listy, léčivé. Má lehké, pevné a přesto pružné dřevo. A mladé odnože mají tvar šípu. Proto byl skoro zničen, i když dříve tu bývaly rozsáhlé porosty jenom harku. A co je vskutku vzácnost, to je hark na náměstí. Odnože nesou jasně červené květní listy, ale ten jediný je má ostře žluté. Nikdo neví proč.
Když byste našli v lese nějaký hark a měl více odnoží, tak můžete nějakou odlomit na šíp. Ale ponechejte vždycky aspoň tři, raději pět. Čím více odnoží, tím rychleji přibývají další a tím více listů a s větší léčivou silou hark má. Jen se listy nesmí trhat, musí odpadnout samy.
Braha ukáže rukou vpřed. Za dne by už byly vidět v dálce vrcholky stromů na okraji lesa. Jsme asi v polovině cesty k lesu. Jde to dnes dobře, pochvaluje si a potom se odmlčí.

"Tedy víte, kde je ta odbočka? Výborně, tam bychom si pak vystoupili."

"Když už máme čas nyní při cestě, povyprávíte nám něco o zdejším kraji a těchto lesích, milý Braho?" pobízím našeho vozku k povídání.
"Pokud se nepletu, my všichni jsme z daleka a v těchto končinách se nevyznáme. Cokoliv by nám mohlo pomoci, uvítáme."

sledujem cestu a počúvam čo nám Brah vraví o hrádku
No mi tam ideme za svojim cielom, dúfame žťe nás tam nič zlé nestretne potom pozriem po ostatných a pomyslím si kiež by sa nám tam nič nestalo, ako som zatial počul nebude to tam nič rožové, vek nik o tom nič nevie pohladím Darka a na nového vcestujúceho pozriem kútkom oka ale špeciálne si ho nepremerám a znovu sledujem cestu No zas do lesa, dúfam že to nebude ako predtým, mám les rád ale ked ma napáda nie je to nieč príjemné na tváry sa mi objavil malý úsmev spôsobený mojimi myšlienkami

Tech
Zkouším využít nástěnku jeskyně. Pokud máte někdo nápad, třeba i z jiné jeskyně, jak by vám nástěnka mohla pomoci, dejte mi vědět do pošty.
Přeji vám hezké dny.

Húúú, Starý Hrádek. Húúú. Braha sebou trhnul, až opratě cukly a koně zpomalili. Ale hned zase pobídnuti mlaskavým zvukem přešli znovu do cvalu.
To ale není zřícenina. A není v lese, do těch míst už les nesahá. Od silnice tam vede cesta k vrchům a někde zkraje vrchoviny to je na jednom kopci.
Ano, slyšel jsem o tom místě. Možná více než jiní, znovu se usmál.
Bratr mého děda se tam vypravil, je to tak padesát let, možná více. Po návratu všem tvrdil, že hned za vstupními dveřmi bylo plno kamenných stolů a na každém zlaťáky. Hromádku zlata skutečně pak ukazoval. Ale jeho soused tam byl několik dnů po něm a žádné stoly tam podle něho nebyly. Říkal, že ani dál dovnitř raději nešel. Braha se odmlčel. Zpod kozlíku vytáhl malou opletenou lahvici a trochu z ní upil.
Dva dny cesty, no pěšky by to zhruba odpovídalo. Ta odbočka ze silnice je ještě v lese, to ano. Někde poblíž takového velkého kamene. A pořádnou chůzí je to od silnice dobře přes půl dne k prvním vrchům.
Tady na severním kraji lesa musím udělat krátkou přestávku, ten olej. U té odbočky budeme před polednem...tak asi k večeru byste tam mohli dorazit.
Ale není to dobré místo. Už se tam několik zvědavců ztratilo beze stopy. No, vy jistě máte pádný důvod, proč tam chcete jít.
Gestem ruky Braha naznačí, že do vysvětlování vás nenutí. Ale pokud sami chcete povídat, tak vám bránit nebude.

"Necestujeme až do Tarambe. Po silnici se potřebujeme držet pouze dva dny." upřesňuji Brahovi směr naší cesty.
"Pak uhneme po lesní cestě na východ k horám. Hledáme Starý hrádek. Slyšel jste o tom místě?"

Koně běží pravidelným cvalem a proudící vzduch, po noci chladný, je trochu nepříjemný.

Ke zřícenině? V lese? Braha udiveně zakroutil hlavou.
Zbytky nějakých rozvalin to snad, ale ty jsou někde tam, mávl rukou k východu, kde se rodí úsvit nového dne.
Na jih žádná zřícenina není. V Tarambe je sice malý zámek, ale ten je udržovaný. Před správcem ho nazvat zříceninou, to abyste uměli rychle utíkat, Braha se zasmál a natočil hlavu k vám dozadu.
Nespletli jste se? Kdopak vám řekl, že tu je v lese nějaká zřícenina?

Po Farinovom vzore sa predstavím nášmu spolusediacemu..
"Loren Voltaire je meno moje.." a na znak pozdravu podám vystretu dlaň jeho smerom. Môj pohľad iba ťažko odhadovať, zakrýva ho kapucňa prehodená cez hlavu, no hlas prezrádza jemnú ženu..

Počas zvyšku cesty sedím mlčky a do rozhovorov sa príliš nezapájam akoby som bola ponorená do vlastných myšlienok..
Čo ak sa odtiaľ už nevrátime..?

Pohledem se loučím s městem, které opouštíme, s nadějí, že se opět vrátíme. Pak se zaměřím zpět na naše nové společníky. S úsměvem mě vlastním zdravím nového souputníka: "Jsem Farin, Velký Farin. Kdo jsi ty a odkud pocházíš?" Pak se otočím na Brahu: "Míříme až k jedné zřícenině v lese, směrem na Tarambe. Ale to je v tom lese asi jediný směr." A dál už se zas nechávám uspávat drkotáním vozu.

"Já bych nejradši do nejbližší hospody, ale dnes asi skončím někde jinde.." ušklíbnu se a začnu žvýkat kousek sušeného masa.

Braha seskočil, aby pomohl Loren nahoru na kozlík a ukazuje vám na vůz.
Jen dejte pozor na ty soudky s olejem, ať se neumažete, řekne, když sleduje jak usedáte. Potom promluvil krátce s velitelem. Na jeho pokyn strážní znovu otevřeli bránu a s Brahou už zpátky na kozlíku vůz projel branu.
Kousek za ní na povel opratí koně zrychlili a když jste minuli malou odbočku pobídl je Braha do cvalu, a jedeme.

Pohlédnete po sobě a v slábnoucí tmě si uvědomujete, že z hospody s vámi šel ještě někdo sedmý a teď s vámi sedí na voze. Postava s kloboukem na hlavě je zachumlaná do pláště. Na klíně si přidržuje luk.
... zdá se, že kromě Grimlorda si vás vyhlédl ještě další zájemce o dobrodružství, ale pozdě večer už nestačil s vámi promluvit ... několik hodin cesty před vámi snad bude stačit na seznámení ...

Do vašich myšlenek se ozve Brahův hlas:
Hostinský mi vzkázal, že chcete jet dál do lesa, ale ne až k uhlířům. Kam tedy vlastně máte namířeno?

Raní vstávání mi nedělalo větší problémy. Vždyť v lese u otce jsem musel častokrát vstávat ještě dříve. Nečekáná, ale o to lahodnější snídaně rozporoudila krev v mém těle a do potemělého raního města vyrážím s úsměvem na rtech.
Nechť vás provází hojnost a štěstí do našeho dalšího setkání. rozloučím se s hostinským naposledy a vyrazím s ostatními k bráně.

Poté co pomohu trpaslíkovi i hobitovi do vozu si sám naskočím a opřu se pohodlně o boční stranu vozu. Konečně znovu na cestě...to město mě už začalo unavovat. povzdychnu si a zaměřím svůj zrak k rozlehlým lesům kam jedeme.

Trpaslík je sice lehce brunátní, koneckonců tak jako každý jiný den, jeho pohyby ale působí jistě.
Těžko hádat, jak dlouho do noci ve výčepu seděl.

Po dnešním ranním pivu už má opět svůj blažený výraz. Při drncavé jízdě na voze k sobě tiskne svůj chlupatý měch, dokonce máte pocit jakoby s mateřským citem, a přičichává k obsahu.
"Hm...dnes bude dobrý den!"

Jen neochotně se vyhrabu z postele, bručíce nespokojeně s takovým brzským vstáváním. Poberu svoje věci, naposledy se rozhlédnu po pokoji a vyrazím. Kdy se nám znovu poštěstí spát takhle?

"Dobrého jitra Vám přeju." Pozdravím hostinského a bez pobízení se pustím do pečeně s chlebem, zapíjeje to medovým mlíkem. "Kvůli tomuhle to stálo za to, takhle brzo vstávat," začne se mi vracet optimismus.

Pak už přehodím přes rameno svůj vak i svoji kuši a vyrážíme za synem hostinského k našemu odvozu. Kam dneska doputujem a co nás tam čeká?

"Takže dnes platí tady dáma." zašklebím se pod svá vousiska.

Ničeho ale nečekám, přehodím na vůz svůj vak i štít a pak se s potížemi, i za pomoci statného krolla Leaffa, vyškrábu nahoru já sám.

Zoberiem do ruky jeden z pripravených pohárov a presným pohybom si nalejem z horúceho čaju. Niekoho viac, niekoho menej a niekoho vôbec neprekvapuje, že napriek tomu, že nevidím, som nevyliala ani kvapku..

"Ešte raz Vám ďakujem za Vašu ochotu a láskavosť, verím, že sa ešte stretneme.. Buďte zdravý.." ..poprajem ešte pri odchode hostinskému.. Keď výjdeme na ulicu, prehodím si cez hlavu kapucňu a nasledujem kroky svojích spoločníkov..

Keď nás hostinského syn doprevadí na miesto a pred nami zastaví voz a kočiš nás vyzve, aby sme zaplatili, vytiahnem mešec a z neho dve zlaté mince, ktoré mu následne podám..
"Prosím pane, pre Vás, moje meno je Loren Voltaire, buďte zdravý.." ..pozdravím sa a nasadnem na voz..

Ráno vás začne probouzet pomocník. Světlo svíčky se mihotá v slabém průvanu a dělá končící noc za oknem ještě černější. Při oblékání prohlížíte místnost, jestli jste někde v koutě nenechali část své výbavy a vycházíte na úzkou chodbu.
Loren probuzená kuchtičkou hořící svíčku ani venkovní tmu nevnímá. Navyklými pohyby se ustrojí, postupně pobere svoje věci, jak si zapamatovala večer jejich položení. Ujištěná kuchtičkou, že má všechno, nechává se odvést dolů do sálu.

Uprostřed vašeho stolu ozařuje svícen dva podlouhlé tácy s nakrájeným chlebem. Na každém krajíci leží kus studené pečeně. Hostinský vás pobízí k malé vydatné snídani.
To máte k noclehu. Ze džbánů si můžete nalít podle chuti, mléko s medem, vodu, horký čaj. A tady pro vás, malý pane, jestli chcete dát přednost, po stole přistrčí korbel a do ruky podává trpaslíkovi jeho vlčí měch plný piva.

Jeho syn už na vás čeká u dveří a zapíná si kabátec. Na podlaze stojí rozsvícená lucerna.

Venku na ulici zaslechnete zdálky osamělé kroky, jinak je všude prázdno a chladná tma. Když docházíte k bráně, velitel sleduje, jak jeden vůz s nějakými lidmi právě vyjíždí.
To je Moron. Braha tu bude každou chvíli.
Jeho slova potvrdí koňské zaržání. Podobný vůz tažený párem statných koní zastaví před vámi.
Jste tu včas. Přesnost já mám rád, ozve se muž na kozlíku.
Takže jestli máte dvě zlatky, sem s nimi a můžete nasednout.

Kuchtička odvedla Loren do pokoje a pomocník odešel ukázat ostatním jejich místnosti. Druhý pomocník uklidil stůl a trpaslík osaměl.
Vlastně tam má společnost - hostinský mu přinesl další korbel piva. Zatímco z něho Gwarg upíjí, zbytek družiny zvolna usíná. Když je v korbelu piva jen pár loků, trpaslík se zamyslí, jestli si má dát ještě další a nebo už je dobře připraven ke spánku. Přece jen se bude vstávat ještě za tmy, před úsvitem.

Venku se spustil krátký déšť a vám se spalo tak dobře. Vždyť noční déšť jen smývá prach únavy z tváře světa.