Barevná srdce (108 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Spokojeně pochrupávám ve voze a z blaženého výrazu lze hádat, že trpaslík sní zřejmě o moři piva a nekonečné hostině...

Cesta ubíhá v už známém rytmu. Ve stoupáních a klesáních pomalý klus, po rovině cvalem jen s občasným zpomalením. Zdá se, že koně jsou na takový pohyb zvyklí. Vcelku rovný povrch silnice s vámi neklepe, mírné drcání napomáhá vašemu dřímotu.
Když to Braha zjistil, tak se jen mlčky rozhlíží po okolí. V jeho pohledu je však spíše zvědavost na proměny kolem známé cesty než obava z nějakého nebezpečí. Dark se opřel přednímí packami o bočnici vozu a pozoruje okolí s ním. Jízda se mu zřejmě líbí, protože chvílemi spokojeně zavrtí ocasem.

Hark a místo, kde jste se střetli s liškami už je dávno za vámi.

Ještě jednou privoním k masti a pak už ji uschovám do svého vaku. "Neboj, Leafe, budu ji střežit. Taky myslím, že jí bude potřeba."

Pak už se pohodlně usadím a počkám, až se vůz rozjede a jeho kodrcání mě začne znovu uspávat.

Jakmile skončil Farin s prohlížením masti, tak mu řeknu. Tu mast uschovej velice pečlivě. Měl jsem už jednou tu "smůlu", že jsme ji musel použít a bojím se, že jí co nevidět budeme potřebovat.

A znovu se pohodlně usadím na voze a nasadím nepřítomný výraz.

Eleana s druhou ženou zamířily na lesní stezku a Braha za nimi ještě zavolal:
Seženu ti pořádnou hůl a dovezu co nejdříve. Zatím na sebe dávejte pozor a choďte společně.

Podíval se, jestli jste dobře usazení a chytil koně u udidel. Lehce zatáhl a koně pomalu otočili vůz zpět směrem s silnici. Braha vystoupil na kozlík a pobídl koně do rychlého kroku.
Na silnici pro potěšení práskl bičem, K vrchovině, alou, alou.
Koně se opět rozeběhli.

Neveriacky otvorím ústa, keď mi Braha strčí do ruky dve zlatky..
"To hádam nemyslíte vážne.." ..ozvem sa, no kočiš už podáva Farinovi akúsi krabičku. Jej príjemná vôňa mi vykúzli úsmev na tváry..
Ďakujeme, ste veľmi láskavý.... Mince si vložím do mešca a znova sa pohodlne usadím čakajúc, kedy znovu vyrazíme..

"Děkuji mnohokrát." Kývnu na znamení díku na Brahu. Několikrát si přičichnu k mastičce, snažíce se přijít na to, z čeho všeho může být ta mast umíchána. "Dávejte si pozor, jestli zas půjdete do toho lesa." Ještě zavolám směrem k ženám.

Tech
Odjíždím na víkend. Pokračování příští týden.

Přeji vám hezké dny.

Braha sáhl do kapsy a přistoupil k vozu, kde na kozlíku sedí Loren.
Na světě není dost zlata, aby zaplatilo zdraví a život mé dcery. Stal jsem se vaším dlužníkem a budu jím až do konce svých dnů, a s těmi slovy vtiskl Loren do dlaně její dvě zlatky.
Zavezu vás až k vrchovině.

Sundal z vozu druhý soudek a upevnil ho na Eleaninu krosnu. Když jí pomáhá nasadit krosnu na záda, připomíná jí lék pro obchodníka, u kterého nakupoval Elemar s Grimlordem. Eleana přikyvuje a náhle ji něco napadne. Sáhne do svého tlumoku, vytáhne malou dřevěnou krabičku a otevřenou ji ukáže svému otci. Ten uchopí krabičku, podívá se dovnitř a trochu pokrčí rameny.
Je tam už jen malý zbytek, ale jim se může hodit i ten.
Přejde k boku vozu k Farinovi a krabičku mu podá.
Je to silná léčivá mast, dobře to opatrujte. Stačí jen nepatrně natřít na ránu, aby zastavila krvácení a urychlila léčení. Jen lituji, že jí právě nemáme více.
Farin převzal krabičku a pootevřel ji. Uvnitř je trochu šedorůžové masti. Jak hobit nadzvedl víčko, okamžitě se kolem vás rozlila velice příjemná vůně máty, šalvěje, heřmánku a mnoha dalších bylin.
Tu vůni si zapamatujte. Kdyby vám někdo nabízel mast rychlého léčení a nebude takhle vonět, tak mu nevěřte. A kdybyste kupovali, tak takováto krabička plná je asi za 50 zlatých.

Hned potom co jsem se pohodlne usadil na vuz jsem az do okamziku, kdy jsme zastavili vuz, aby Braha dal sud s olejem tem zenam, nepromluvil ani slovo. Nebylo to zpusobeno tim, ze bych mel nejakou spatnou naladu, jednoduse jsem usnul temer okamzite jakmile jsem si sednul.

Pote, co jsem poznal Eleanu jsem se na ni jen pratelsky usmal. Moji spolecnici rekli vse dulezite a tak slov z me strany nebylo treba....

"Cha..jak říká tady pan Velký Farin, bylo nám ctí a naší povinností!" zaburácím svým hlubším hlasem. "A vaše dcera, pane Braho, nám pomohla chutně nasytit naše hladová břicha!" zazubím se na sedláka při vzpomínce na chutnou liščí pečínku.

"Jak se vám daří, mladá paní?" optám se zdvořile mladé ženy.
Je až s podivem, že většinou nabručený trpaslík dokáže někdy dbát dobrých mravů.

Když rozpoznám ženu, kterou jsme potkali v lese, usměju se na ní a zamávám ji na pozdrav.

Po Brahových slovech díků sklopím oči, podívám se po ostatních a potichu řeknu: "To bylo samozřejmostí." Zavrtím se na místě, abych našel zase tu správnou pozici k sezení.

Moje dcera říká, že jste jí pomohli proti útočící smečce lišek. Že jste jí možná zachránili život.

Jedna bouda vedle silnice vám připadla povědomá, byla to ta, odkud vás sedlák svezl do města.
Dnes jste s Brahovým zdatným a rychlým spřežením urazili stejnou cestu mnohem rychleji. Les už je zřetelně poznat podél téměř celého obzoru před vámi.

Uděláme krátkou odbočku se zastávkou. Tamhle podél lesa, ukázal Braha dopředu doleva. Po chvíli nechal koně zpomalit do volného klusu. Vůz vyjel do krátkého nízkého stoupání a za vrcholkem se otevřel pohled na les v celé jeho šíři. Před vstupem silnice mezi stromy Braha odbočil k východu na užší cestu. Když silnice zmizela za zatáčkami, otočil se k vám a spokojeným tónem řekl: Už jsme tam, a ukázal na dvě sedící ženské postavy vedle cesty kus před vámi. Vidíte, jak se obě postavily a zvedly z trávy nějaké krosny.
Braha dojel blíž, zastavil a slezl z vozu.
Jen jim dám ten olej. Vytáhl jeden soudek a nese ho ženám vstříc. S jednou začal soudek připevňovat na krosnu a druhé něco řekl a ukázal k vozu. Žena postavila krosnu na kraj cesty, přišla ke koním a zatímco je hladí po hlavě, dívá se na vás.
Vtom se začne usmívat a zdravit vás. Po okamžiku nejistoty poznáváte Eleanu. Ta zatím odběhla zpět, začala tahat Brahu za rukáv a něco mu říká. Braha zkusil naklonit soudek, jestli na krosně dobře drží, a pak s druhou krosnou jde s Eleanou k vám. Výraz jeho tváře prozrazuje nějakou proměnu.

No asi jste mě jen špatně slyšel, Braha omluvně pozvedl volnou ruku.
Říkal jsem, že u té odbočky budeme před polednem. U odbočky ze silnice k velké vrchovině. Od silnice je to potom cesta asi den pěšky. Když půjdete rychle a tam se to dá, tak byste mohli dorazit k Hrádku před večerem.
A jak jste řekl, Starý Hrádek není v lese. Stojí na jednom vrcholku z kraje vrchoviny. Les tam končí hodný kus před prvními kopci.

"To už jsme si vyzkoušeli, že není dobré se do toho lesa moc pouštět." Procedím skrze zuby temně. "Jen jsem se přeslechl, myslel jsem, že nás vysadíte na večer. Říkáte, že samotnej hrádek už není v lese?"

Nalíkov je na opačnou stranu než Starý Hrádek, malý pane.
Hmmm, no víte, že ten kámen vlastně trochu mísu připomíná, i když hodně velkou, hehe. Má dobře sáh v průměru. Na obvodu je jako u mísy vyšší okraj a má nižžší střed. Myslím, že ten kraj je rozdělen několika úzkými prasklinami. Jako kdybyste vzali mísu a pilou ji od kraje ke středu na několika místech nařízli. Braha po předjetí Morona odložil velký bič zpět do držáku a opratě drží v levé ruce. Volnou pravou rukou posunkuje ve vzduchu a znázorňuje tak podobu kamene.
Pěší pocestní jdou pomalu a cestují několik dnů. Ti tam opravdu nocují a na tom kameni udržují oheň. Braha se chytil rukou opěrky za sebou, vztyčil se a chvilku sleduje cestu a obzor. Potom se zase posadí.
Ano, dnes se jede pěkně. Ten tmavý pruh na obzoru, to je les.
Les tvoří rozsáhlý oblouk kolem velkých vrchů a močálů. Takových kamenů je po lese více. Kdybyste někdy museli v lese přenocovat, tak si takový kámen zkuste najít, oheň rozdělejte v té míse a udržujte celou noc. Nebo aspoň vyberte nějaké větší volné místo. Lépe trochu zmoknout, než spát pod stromy tohoto lesa.

"Snad to nebude třeba. Pan Braha říkal, že se k té odbočce dostaneme před polednem a do večera můžeme dojít až k hrádku. Radši bych nocoval někde v kopcích, než v tomhle zpropadeném lese..." mračím se při představě, že bychom měli přespávat v lese.

Zavrtím se, abych našel nějakou pohodlnější pozici. "Doufám, že do Nalíkova už naše cesta znova nepovede. To houští bylo opravdu... Nepříjemné. Říkal jste, že u té odbočky ke hrádku je nějaký velký kámen? Kamená mísa třeba? Tam bysme mohli přenocovat v bezpečí." Podívám se na ostatní s pocitem úlevy.

pokusim sa nejako pohodlnejsie usadit a vychutnavam si pocit z cesty sem tam pozriem na ludi okolo mna ci sa nieco fakticky vyznamne nedeje inac si prezeram okolno prirody a pocuvam rozhovor medzi gwargom a kocisom