Barevná srdce (107 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Seskakuji z vozu, dopad na zem připomíná spíše žuchnutí pytle brambor. "U všech Stínů...hmrrr..zatr..." kleji si sám pro sebe a pucuji se od prachu.

Pobírám své věci, štít upevňuji na přezce přes záda, bytelné kladivo opírám přes rameno a dopřávám si vydatného doušku zlatavého moku ze svého zvláštního měchu.
"..hmpp...áááách..errrrr..." spokojeně si odříhnu a kožený popruh s měchem přehodím přes druhé rameno na záda.

Zadívám se k obloze, pokývu hlavou a rázně vykřiknu:"Dnes bude dobrý den! Ať na nás mocný Atwar shlíží! A všichni nepřátelé se třesou, sic je smete hromový úder jeho kladiva!!"

Pak se jdu také rozloučit s Brahou. "Děkujeme vám za cestu i dobré rady. A když nenajdem to, co hledáme, najdeme určitě alespoň něco jiného!"

Zbytek cesty, dokud jsme nevyjeli z lesa, se rozhlížím po okolí po dalším harqu. Každou rostlinu s léčivými vlastnostmi si musím dobře zapamatovat.

"Děkuju mnohokrát za odvoz a za cené rady," ukloním se směrem k Brahovi, "doufám, že se zase setkáme." Pak si zkontroluju znovu svoji výbavu a s pohledem do míst, kde by se mohl nacházet náš cíl, čekám na ostatní.

Klenba větví nad cestou začne řídnout, a to už víte, že se blíží kraj lesa. Stromy rostou dál od sebe a potom vpředu zahlédnete konec toho zelenavého tunelu s děravým stropem. Koně sami přidali v klusu a najednou jedete na volném prostranství se sluncem nad sebou. Vlevo k severu se hranice lesa víc a víc vzdaluje od cesty. Směrem k východu a o něco dál také na jih se zvedají kopce vrchoviny. Po slabé půlhodině pohled na sever k lesu zakryjí první z nich, když Braha přitáhne opratě a vůz téměř zastaví.
Někde z těcho míst bývá tam vpředu vidět Starý Hrádek. Ale dnes je trochu opar, možná jak v noci zapršelo.
Potom znovu pobídne koně do klusu.

Poledne už minulo, když vůz opět zastaví.
Tak jsme tady. Dál už musíte po svých, s vozem bych stejně musel jet pomalu a těžko bych hledal dobré místo na otočení. Během řeči Braha slezl z kozlíku a pomáhá Loren sestoupit.
Dark seskočil, postavil se vedle vozu a čeká, co se bude dít. Jak se probíráte z cestovního podřimování, vidíte tři cesty. Od západu jste přijeli, druhá vede k jihu. Na třetí cestu k východu ukazuje Braha rukou.
Pokračujte dál. Za chvíli byste měli znovu uvidět svůj cíl, Braha zvedl z trávy suchý klacík a črtá jím do povrchu cesty hrubý nákres.
Mám to vlastně jen z povídání jiných lidí a hlavně z vyprávění dědova bratra. Nepamatuji si to jistě, Starý Hrádek je asi vpravo od cesty. Z cesty na vrchol kopce míří stezka. Tu poznáte. Tak do poloviny kopce se kroutí po západním svahu. Potom z jihu obtáčí kopec k východní straně a tam vede až na vrchol. Myslím, že je to tak na dobrou hodinu.
Když jste si náčrt prohlédli, přejel ho Braha sem a tam nohou.
No, přeji vám, ať najdete to, co hledáte a vrátíte se zpět. Ať jsou vaše cesty rovné a jdou po nich jen přátelé.

nato sa postavim ale len na chvilu hodim pod seba deku a ties si dam trohu jedla potom sa znova usadim ale us pohodlnejsie kedze mam pod zadkom deku a znova zacnem vnimat prirodu...

Aj ja sa pomaly postavím a opatrne zídem z vozu.. Podopierajúc sa palicou, podídem až k skupinke, ktorá sa z voza presunula k Brahovi..
Počas jeho vysvetlovania sa potichu prechádzam sem a tam, aby som sa rozhýbala. Dokonca zdvihnem ruky do výšky a niekoľkokrát sa natiahnem do strán.. Po Brahovom zaujímavom výklade znova vyleziem na voz a pohodlne sa usadím, vytiahnem trochu sušeného ovocia a začnem ho jesť.. Stále som však tichá a nerozprávam..

Braha zatím dokončil rytí a odhodil větev. Pomalu se narovnal a prohlíží kmeny harku. Čtyři tenčí mají kolem dvou sáhů, další dva mají vrcholky přes tři sáhy nad zemí.
Když jste přišli k němu, pozvedl ruce v uctivém gestu: Hark.
Možná největší vzácnost našeho kraje. Před stovkami let rostly prý celé háje jen samých harků. Jejich dřevo je pevné a pružné a přesto dost tvrdé. Ty odnože vypadají jako šípy a také je tak lze použít. Kdysi lidé věřili, že šíp z harku vždycky zasáhne cíl. Byla to jen pověra, ale byla jedním z důvodů, proč lidé harky skoro vyhubili. Dávní lesní lidé uměli z kmenů vyrobit pláty a z nich skládaný luk, který dostřelil mnohem dál než obyčejné luky. Ale před mnoha lety odešli, a svá tajemství odnesli sebou.
Lidé ničili harky, když zkoušeli, jak vyrobit luk a také ničili harky, když olamovali všechny odnože, Braha ukazuje kolem kmenů, kde roste přes tucet odnoží.
Z plodu vyroste malý kmínek, potom během dvou let vyrazí odnože, dvě až tři za rok. Pokud má aspoň čtyři odnože, tak třetím rokem jedna shodí ty červené lístky a začne se vytahovat jako kmen. Takový jako jsou ty čtyři. Vrchol obroste těmi velkými listy.
Potom ukáže na dva silnější vysoké kmeny.
Někdy se stane, že některý z kmenů zesílí a ještě vyroste. Hark s takovým kmenem roste v knížecí zahradě. Ale nikdy jsme neviděl hark se dvěma takovými kmeny.
Braha přiklekl a chvíli z blízka prohlíží ploché spodky odnoží. Pak jednu uchopí a opatrně zkouší spodek ohýbat. Ozve se ostré křupnutí a Braha se vztyčí s odlomeným prutem. Otočí se k Leafovi a podává mu necelý sáh dlouhou odnož, která skutečně připomíná šíp s trochu podivným jasně červeným třapcem tam kde by měl být hrot. Ukáže na jeden z plátků.
To také patřilo k tajemstvím lesního lidu. Uměli odnož usušit tak, že plátky neodpadly, jen ztratily barvu a ztvrdly více než ocel na zbraně. Na kratší vzdálenost takový šíp prý prorazil i kovový plát nebo kámen. Když zasáhl málo chráněný cíl, tak břity vysekly kus těla.
Buďto můžete plátky otrhnout a konec vytvarovat do špice nebo nasadit kovový hrot.
Braha se znovu sklonil k odnožím a prohlíží je. Potom ještě několik dalších zkusil těsně nad zemí ohnout. Postupně tak objevil ještě čtyři, které se odlomily se stejným křupnutím. Když je podal Leafovi, s omluvným pohledem k Farinovi řekl:
Na šipku do kuše jsou ty odnože moc dlouhé. A kdybyste ji zkrátil, musel byste na ni nasadit hrot. Ta střední část prutu neztvrdne při uschnutí tolik jako konec, aby udržela tvar špice.
Jak se otočil, zvedl ze země polorozpadlý list.
Ten tu leží aspoň dva roky, už je nepoužitelný. Listy, které opadají na podzim, se používají do různých lektvarů. Jen se nesmí trhat, musí samy odpadnout. Sem se určitě pak vyplatí zajet a sesbírat.
Když někdy najdete v lese nějaký hark s více odnožemi, tak můžete nějakou odlomit na šíp. Zkuste opatrně těsně u země ohnout tu plochou část co vypadá jako opeření šípu. Když je odnož vyzrálá, tak se dá zlomit bez nadměrné síly.
Ale ponechejte vždycky čtyři a raději pět. Čím více odnoží, tím rychleji přibývají další a tím více listů a s větší léčivou silou hark má.

Náhle se ozve Darkovo štěknutí. Když se otočíte, vidíte, jak pes přičichává k zemi a snaží se packou něco vyhrábnout ze škvíry mezi kameny. Braha k němu rychle přiklekne, opatrně mu odtlačí čumák a kouskem klacíku vydloubne něco jako hnědou švestku.
To je plod harku. Vezmu ho, jestli se ujme a vyroste. Pes je váš, říká Elemarovi,
takže jako kdybyste ten plod našel vy. Ohlásím to zámeckému správci, jestli se vrátíte, zastavte se na zámku, dostanete několik zlatek za nález.

Ještě jednou se Braha zahledí na vzrostlý hark a pak zamíří k vozu.
Pojedeme. Chvíli jsme se zdrželi.
Když jste nasedli, Braha pobídl koně do klusu.
Les už by měl skončit a potom na odbočce je dost místa k otočení.

Náhlé zastavení vozu vzbudí i mne. Nejdříve nevěnuji Brahovi moc pozornosti a spíše vypadám, že bych co nejraději pokračoval v cestě, ale když začne muž hovořit v superlativech, tak mi to nedá a jdu se na ten "zázrak" přírody podívat také...

Přikyvuji na Brahova slova. Ten člověk se v lese vyzná, možná kdysi dávno také putoval nějaký čas světem jako dnes my.

Zastávku přivítám, seskočím z vozu a následuji kočího k rozrostlému Harqu a pozoruji, co Braha dělá.

skočím na Bralom aby som sa pozrel na ten zázrak prírody, kedže tá mi prúdi v žilách...
Pozriem sa i ja može to byt to posledné krásne čo uvidím,no dúfam žýe to tak nebude pozriem na Darka a poviem...Priatelu moj pod...ruku natiahnem smeropm d Drkovy. Potom uz sledujem co nasiel Bral

Mžourám očima ve snaze se rozkoukat a rukama se opřu přes postranici vozu. Sleduji Brahu, jak obchází kolem urostlého harku a okopává zeminu.

"Hm.." zabručím pod vousiska. "Kdyby tady tak rostl pořádný urostlý sud plný piva! Pchch.." bručím si spíše pro sebe.
Rostliny a květena mě zřejmě příliš neuchvacují.

Probralo vás náhlé zastavení vozu. Zatímco se rozhlížíte, Braha už slézá z kozlíku.
Pojďte se také podívat, jestli chcete. Ale řekl bych, že aspoň za podívání to stojí, při těch slovech už míří mezi stromy, tak dvacet sáhů od cesty, kde na volnějším místě září sytá barva květních lístků velkého harku.
Mezitím, co se rozmýšlíte, jestli slézt z vozu a jít za Brahou, ten už zvedl kus silnější větve a začal rýpat do země okolo harku. Jak ho obchází, tak vždycky po chvíli přestane rýt a s radostným úžasem prohlíží několik kmenů s velkými listy u vrcholů a množství mladých odnoží nesoucích červené podlouhlé plátky. Až k vozu slyšíte, jak neustále opakuje:
... takový urostlý ... tolik odnoží ... a ty veliké listy ... a ty kmeny ...

... zdá se, že tento hark je i pro Brahu výjimečný ... jako malý zázrak ve velkém lese ...

"Chrrrr....chrrrrr.....chrrrrr...hmmrr..hm...chrrrr..."

Jestli se nebojím? Na to se nedá odpovědět jednoduše. Braha se protáhne a potom se rozhovoří.
Ve městě i na předměstí žijí lidé, mnoho lidí, kteří by se klidně přiznali ke strachu z lesa. A jsou jiní, není jich tolik, ale ani nějak málo, kteří tak či onak znají přírodu, svět a různá možná nebezpečí. Já si troufám počítat se mezi tyto druhé. Takoví nemluví o strachu.
Spíše jde o to vědět, co můžeme dělat normálně, co dělat a dávat přitom pozor a co nedělat. Vůbec a nebo jen pokud víte, že hrozí ještě něco jiného horšího.
Po velké silnici jet s vozem taženém dobrými koňmi - to lze vlastně kdykoliv. Silnice je pod silnou ochranou mágů z celého království. Tahle cesta je také chráněná, i když ne tak moc. Ale vím, ze zkušenosti i jiných a za mnoho let, že tato část lesa sama o sobě není tak nebezpečná jako ta na západ od silnice, nebo dále na jih okolí močálů a les nad Tarambe.
Vypráví se o různých tvorech, obývajících les. Ale vím, že se blíží poledne a hodně těch tvorů a většina těch zlých nemá ráda sluneční svit. Vydrží ho, když musí vyjít, ale raději čekají na večerní šero nebo až noční tmu.
Braha se pootočil, ukázal na Darka, který kouká přes postranici a potom rozmáchlým gestem po okolí cesty.
Podívejte se na psa. Zvědavě se rozhlíží, občas vesele zavrtí ocasem. Kdyby bylo nějaké nebezpečí poblíž, choval by se jistě jinak. Poslechněte si zvuky kolem. Je to poklidná lesní píseň. Nebezpečí kráčí potichu nebo s velkým hřmotem.
Abych tedy odpověděl na vaši otázku. Teď a tady v této části lesa se nebojím.
Braha domluvil a trochu se napil z lahvice. Jak jízda pokračuje, i nadále se rozhlíží na obě strany.

"Děkuji Vám, že ušetříte našich nouhou." Usměju se na Brahu a promnu si svoje chodidla. "Na dlouhé pochody nejsem příliš zvyklý." Pak chvíli pozoruju okolí, hledaje, jestli nám nehrozí nějaké nebezpečí. "Vy se tady v lese nebojíte?"

Zachránili jste zdraví a zřejmě i život mé dcery Eleany, odpoví Braha vážným hlasem.
Řekl jsem, že jsem vaším dlužníkem až do konce svých dnů. Vrátil jsem paní ty dvě zlatky, kývl hlavou směrem k Loren.
Kdyby se to dalo, zavezl bych vás až ke Starému Hrádku, jenže tam nahoru vůz nevyjede. Nemohu teď pro vás toho více udělat, aspoň vás zavezu až k vrchovině.

Braha se odmlčí a zatímco udržuje koně v klusu, rozhlíží se na obě strany.

Protáhnu se na voze. "Myslel jsem, že nás to necháte šlapat pěšky?" Tázavě se podívám na sedláka.

"Brrr...vzhůru do spárů lesa!" zabručím, když Braha stočí vůz na lesní cestu. Ještě chvíli se zpoza postranic rozhlížím po okolí, než se znovu uvelebím a začnu klidně podřimovat.

Braha jen mírně natočil hlavu a během řeči upřeně sleduje cestu.
Zanedlouho přijedeme k té odbočce k vrchovině. Podle slunce je teprve hodina před polednem, spíš ještě méně. Ale koně dnes běží pěkně.
Tam, ukáže náhle rukou někam dopředu.
Tam je ten kámen, ta mísa.
Vůz ujede ještě kousek, než i vy rozeznáte vlevo vpředu vedle cesty velký kulatý kámen. Braha přitáhnutím opratí zpomalil koně a pozorně sleduje levé okolí silnice a za ním okraj lesa.
Minuli jste kamennou mísu a vůz zvolna jede dál.
Ze silnice to vypadá jen jako kdyby stromy rostly dál od sebe. S těmi slovy seskočil Braha z kozlíku a jde vedle koní. V jednom místě koně zastaví, sejde ze silnice a prohlíží travinami zarostlý okraj silnice. Potom ale znovu nasedne a pobídně koně do kroku.
Na dalším podobně vyhlížejícím místě znovu zastaví a jde prohlédnout okraj. Když se k vám otočí a pozvedne hlavu, spatříte jeho spokojený úsměv.
Tady to je, a botou drhne trávu z menší ploché skalky. Na jejím povrchu jsou nakreslené dva malé kruhy a šipka mířící k lesu.
Položím sem ještě něco, aby to lidi lépe poznali.
Sebral v okolí několik kamenů a obložil jimi obvod skalky, aby ji tráva tak snadno nezarůstala. Potom znovu vylezl na kozlík a zamířil k okraji lesa mezi stromy.
Když vůz po chvilce zatočil a silnice vám zmizela z očí, stromy se ještě trochu rozestoupí. Lesní cesta je asi zpoloviny tak široká jako silnice, po které jste jeli, ale pevný a docela rovný povrch dovoluje, aby koně přešli znovu do klusu.
Hádám tak dvě tři hodiny k vrchovině, podle toho jaká bude cesta, řekně Braha.
Tam se rozloučíme.

Stále sedím mlčky a bez pohybu.. Nič nenasvedčuje tomu, že by ma v okolí zaujal niektorý zo zvukov.. Pohybom nereagujem ani na Farinovu otázku a tak ťažko odhadovať, či spím, alebo vnímam..

Únava mě nakonec přemohla a začal jsem taky dřímat, jen když najede vůz na nějaký kámen nebo do nějakého výmolu, tak se probudím, ale hned zase usnu. Po nějaké době cesty a dalším výmolu už zůstanu vzhůru a začnu sledovat cestu. Zběžně zkontroluju svoje vybavení, jestli mi během jízdy něco nevypadlo. "Kde už jsme?" Obrátím se na Brahu.