Barevná srdce (106 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Pro slávu mocného Atwara!" hrdě vykřiknu s upřeným pohledem do místnosti, naposledy se rozhlédnu po okolí a pak už vstoupím do útrob Starého Hrádku za ostatními.

Štít zatím nechávám upěvněný na řemíncích na zádech, i bytelné kladivo zůstává ležet na rameni, jako bych neočekával nějaké nebezpečí.
Rozhlížím se po prostorné místnosti.
"Hm, žádné zlatky na stolech. Brahův děda všechno sebral. A někdo další i ty stoly.." ušklíbnu se a pomalým krokem přecházím k protějším dveřím.

Vzduch neobsahuje žádný zatuchlý pach, který bývá v uzavřených vlhkých sklepeních. Chládek je proti venku pálícímu slunci docela příjemný.

Mimoděk nasloucháte, jak Loren klepe svojí holí o zeď a po podlaze. Zvuk je plný a jasný a mezi kamennými stěnami se ostře odráží. Nezdá se, že tam kde Loren prošla, je nějaká dutina.

Počkám, kým niekolký z nás vojdú dnu, až potom sa odhodlám aj ja... Palicou klepnem do steny, aby som zistila aká je dlhá. Tiež poklepem po zemi a počúvam ako sa zvuky odrážajú od stien..

vstoupím do místnosti za Grimlordem a prohlížím si její interiér. V ruce mám hůl připravenou k obraně.

Podívám se po ostatních a s kuší v ruce vcházím za Grimlordem. Rozhlížím se po místnosti, kudy proudí světlo a co je uvnitř.

Tech
Náčrt místnosti je v mapách.

Místnost je asi deset sáhů dlouhá, napříč má kolem osmi. Její stěny jsou vyzděné hrubými kameny podobnými těm venku. Strop přes čtyři sáhy vysoko je také kamenný, jen kameny jsou trochu ohlazené.
Grimlord stojí v místnosti hned u vstupních dveří.

Nahlížíte za Grimlordem a myšlenky jedna za druhou letí vašimi hlavami,
... jak to říkal ten muž v knihovně? ... dá se vstoupit vstupními dveřmi a dá se vyjít ... Braha to říkal podobně ... Grimlord je tam a zatím se nic divného neděje ... co honem ještě vymýšlet venku? ...

ha a jaky strach no stale sa drzim pri dverach a pomali vstupujem dnu pomaham si palicuv a pred kazdim krokom si dam pozorr aby som nieco nezrobil zle.........*hh no super dalsie dvere cssss*

Grimlord zatáhl za klepadlo a to se s klepnutím pootočilo. Ale teprve když důkladně zabral a zatlačil, dveře se těžce a se zaskřípěním úplně otevřely. Kameny z výklenku pokračují dovnitř jako dláždění podlahy.
Žádné kamenné stoly o nichž mluvil bratr Brahova dědy, žádné zlaťáky, které z nich prý sebral a které ukazoval po návratu. Ale také nic nevyběhlo a nezaútočilo.

V místnosti není tma. Ti, kteří nahlédli dovnitř, spatřili v protější stěně nějaké další zavřené dveře.

no lidi nebudeme dalej otalat pomali pridem k dveram a otvorim ich no DAVAM SI POZOR A MAM PRIPRAVENE KUZLO AJ PALICU..... potom nakukne a vsstupim dnu (samozrejme ak tam nezbadam nieco fakt hnusne a velke tak racej nevstupim)

Uvidíme čo tam čaká na nás ale dúfam že nič strašného to nebude, ved i Dark sa teší skúsim zavtipkovať i ja ale na mojej tváry tiež nie je žiadny nýáznak pokoja. Všetci sa chystáme vstúpiť do náruče nepreskúmaného pomyslím si a stojím pred dverami, v ruke zvieram darkov remienok a druhou si vytiahnem meč. netreba nechávať veci na náhodu potom sa pozriem na ostatných a poviem Myslím že stúpiť do neznáma sa nechce nikomu ale zato je to lákadlo, pripravme sa na najhoršie potom sa nám už nič horšie stať nemôže poviem a na tváry sa mi objaví nepatrný usmev ktorý hned zmizne

"Hádam nie.." ..usmejem sa na Leaffa..
"Nezabúdajte, prečo sme sem prišli..ˇA okrem toho, čív viac toho nájdeme, tým lepšie pre nás.. Teda pokial niečo nenájde nás.." pokúsim sa o odlahčenie situácie, no je patrné, že mám tiež obavy z toho, čo nás čaká za dverami.. Držiac palicu v rukách, očakávam, kto otvorí dvere..
UŽ niet cesty späť..

Při tom, když mi Braha podával ulamované odnože harku, jsem jen tiše zíral na jeho počínání. nakonec ze mě vypadlo : Děkuji mnohokrát, po tom co jste mi o těch šípech řekl, si myslím, že budou hodně užitečné. Pokusím se s nimi nakládat s rozvahou. Já kovové šipky nikdy moc rád neměl a pokud to nebude narušovat rovnováhu šípu tak je tam dávat nebudu a budu tyto šípy používat s ještě větší radostí. pousměju se na Brahu. Děkuji.. dodám ještě jednou nakonec.

Část zbylé cesty si hraji s odnožemi z harku, prsty přejíždím jejich povrch a zkouším jak jsou vyvážené. Zkoumám hrot špice a plátky na něm. Nějak se mi nechce je otrhávat a tak po chvíli přemýšlení šípy umístím do toulce hrotem nahoru a odložím problém na někdy jindy.

Až dorazíme k rozcestí, tak se z Brahou rozloučím stejně srdečně jako zbytek družiny... Ať vás též provází jen samé dobré věci a ty špatné ať se vám vyhnou. dodám nakonec.

Cesta lesem k hrádku mi očividně nevadí. Jsem zase v lese, tam kde jsem doma. Po příchodu ke Starému hrádku se na něj zezdola zadívám. No, veliký je docela dost. pronesu jako správný znalec hradů.

Až celá skupinka stane před dvěřmi, tak se obrátím na ostatní...Takže? Kdo chce jít první? Třeba tam na nás čekají jen zlaťáky na stole?

Jen tiše koukám do výšky na stavbu před náma. A jsme tady, teď už jen zaklepat...

"Tak, poslední možnost otočit se zpět." Podívám se na ostatní, ale zřejmě nečekám, že by se chtěl někdo vracet.

Kuše mi zklouzne z ramene... Copak nás čeká za dveřmi....

Stojíte před výklenkem a hledíte na sluncem ozářené hnědočervené dveře. Šikmé plátování přes svislé široké desky slouží kromě zdobení i ke zpevnění dveří. Na pravé straně tvarovaný plech kryje zámek s prázdnou klíčovou dírkou. Vedle je umístěno velké kované klepadlo. Možná funguje také namísto kliky, která na dveřích není. Povrch zámku i klepadla je matný, avšak bez jakýchkoliv známek po rzi. Dole pode dveřmi je nepatrná škvíra, jinak dveře doléhají ke kamenům výklenku po stranách i nahoře. Dveřní závěsy na vnější straně nevidíte, takže je jasné, že dveře se musí otevírat směrem dovnitř. Na zbytcích kování po obvodu dveří je něco jako kresba. Některé její úseky připomínají písmo, ale pokud to byl nápis, jsou to jen části neznámých run nějakého také neznámého jazyka.

(mapy - Starý Hrádek, vstupní dveře)

Pohled na cíl vaší cesty zdálky a za jasného dne nenapovídá nic o tom, co vás tam asi čeká. Spíše podněcuje vaši zvědavost a pobízí do kroku, takže zakrátko stojíte pod kopcem. Stezka, která podle Brahy má vést k vrcholu, je dobře poznat, proto bez váhání odbočíte z kamenité cesty a se sluncem za zády začnete stoupat. Smíšený lesík táhnoucí se po jižním svahu přivítáte jako příjemný stín a náznak, že polovinu stoupání máte za sebou. Kousek za lesíkem, už na východní straně kopce, jste objevili malý pramen s čistou vodou. Když se jí Dark s chutí pořádně napil, spolehli jste na jeho instinkt, také se řádně napili a doplnili svoje měchy.

Je po jedné hodině odpolední, když konečně dorazíte na vrchol kopce. Kousek před vámi se tyčí hranatá kamenná stavba. Poblíž není nic k porovnání, teprve když se přiblížíte, začnete si uvědomovat její rozměry. Zdivo tvoří různě veliké, nějakou maltou spojované kameny, které umocňují dojem velikosti východní strany stavby. Zeď je asi čtyřicet sáhů široká. Směrem vzhůru se jakoby zužuje, ale to je pouze perspektiva přes padesát sáhů vysoké stěny, která je bez oken či jiných otvorů. Pofukuje vítr a čepýří Darkův kožich. Psovi to asi nevadí, protože vesele vrtí ocasem a táhne Elemara za řemínek směrem po stezce. Ta vede k pravému rohu a dál kolem severní strany.
Z vrcholku je pěkný rozhled do dálky po kraji, ale vy sledujete napůl kameny na stezce a napůl severní stěnu. Podobá se té východní jak zděním, tak celistvou plochou bez oken. Jen je o dobrých deset sáhů širší. Když několika kroky zahnete kolem dalšího rohu, ihned si všimnete nějakého výklenku přibližně uprostřed šířky západní stěny. Stezka zde končí na volném prostranství.

(mapy - Starý Hrádek, ráno od severovýchodu, od západu)

Braha přichytil do ruky řemení a podobně jako před lesem, pěšky, vedením koní otočil vůz zpět na západ. Když vystoupil na kozlík, ještě jednou na vás zamával. Potom usedl, pohodil opratěmi a koně se rozeběhli.
Vy jste vyrazili po cestě na východ. Krajina se vlní, jak pochodujete dál a dál mezi kopce. Po obou stranách cesty sem tam rostou nějaké stromy a keře. Mezi nimi z trávy trčí různě velké kameny. Samotná cesta je stále dost široká, ale vyčnívající balvany ji začínají tisknout mezi sebe a také její povrch už není tak rovný, jako byl před odbočkou. Tady by asi Braha skutečně musel jet jen velmi zvolna a otočení vozu by nebylo jednoduché, pokud by to vůbec bylo možné.
Asi po čtvrthodince procházíte malým březovým hájkem přes nízký pahrbek. Když za táhlou zatáčkou vyjdete z hájku ven, spatříte, jak se cesta zvolna svažuje k úpatí vyššího kopce. Jeho svahy jsou řídce porostlé stromy, jejichž skupiny se táhnou až pod vrchol. Ten se odtud zdá holý. Ale není prázdný. Přes slábnoucí opar tam vidíte nějakou stavbu a mezi vaše myšlenky se prodere její jméno.
Starý Hrádek.

letmo sa zbalim zoskocim z voza otocim sa k brahovi a hlboko sa uklonim dakujem za vsetko dufam ze sa ste niekdy stretneme a pripojim sa k druzine

Pozriem na Loren a i ja sa poberiem tym smerom ale este pred tym pozdravim Braha <b>I ja spolu s Darkom dakujeme za prijemnu cestu, ze ste nas sem doviezli</b> uklonim sa a este dodam <b>ked pridem do mesta isto sa stavim a zamku a u Vas</b> pokyvnem hlavou na znak pozdravu a podidem k Loren. Dark pekne poskakuje pri mojej nohe, je vidno ze sa tesi z pevnej zeme pod nohami, ze si moze poskakovat...Ako Loren tak i ja cakam zatial na ostatnych <i>Caka nas dobrodruzstvo ale ako vzdy idem s tym ze sa nemusim vratit</i> hlavou mi preblesne myslienka ktoru ale dalej nehovorim nahlas

"Ďakujem Vám.." ..poďakujem sa Brahovi, keď mi pomôže z vozu..
Postavím sa, znova si pretiahnem kosti a započúvam sa do okolitých zvukov..
"Vyzerá to tak, že nás čaká krátky pochod a potom začne naše dobrodružstvo.. Tešíte sa, majster trpaslík?" ..spýtam sa Gwarga a pripojím sa k ďakovaniu..
"Ďakujem za Vaše príjemné rozprávanie počas cesty, bolo to veľmi poučné.." ..zložím Brahovi poklonu. "Do skorého videnia.."..jemne sa ukloním na znak pozdravu, a potom sa vzdialim.. No iba o pár sáhov.. Čakám, kým vyrazia aj ostatní..