Barevná srdce (122 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Zachmuřený trpaslík tiše následuje své družiníky a radního.
Bytelné kladivo opřené přes rameno, na zádech vak a štít, který se pohupuje v rytmu chůze, zamračený pohled. V tichosti kráčí s ostatními.

Ulice nejprve zahýbá doleva. Potom na křižovatce radní odbočil vpravo [k severu] a spolu s ním míříte pryč od hradeb do nitra města. Rozhlížíte se po okolních domech, abyste si podle výrazných podob zapamatovali cestu.
Když míjíte hospodu, strážný stojící vedle jejího vchodu vzdá radnímu poctu.
Pokud budete chtít posedět u jídla a pití, tak toto je dobrá hospoda, ukázal radní rukou na vývěsní štít s modrým kohoutem. Teď ale není čas, musím zpět na radnici. V Gwargových očí se při těch slovech objevil svit a hned zase pohasl. Avšak vzhled a umístění hospody U modrého kohouta se v jeho paměti dobře uložily.
Co vlastně potřebujete na radnici vyřizovat? Poledne je pryč a všichni určitě budou někde obědvat.
V chůzi se díváte po sobě, kdo radnímu odpoví.

sledujem mesto ktoré sa okolo mna teraz obopína. nemám velmi rád takéto miesta a je na mne vidno ze sa tu necitim prilis svojsky ale snazim sa to skryvat i ked nie velmi dobre, Dark naopak je rád ze vidí nové miesto, sleduje všetko okolo seba, ked videl cválajúce kone tesil sa s nimi, teraz kráca vedla nás a následujeme stráž...som sticha a iba sledujem okolie

Když vidím, že bylo o další cestě rozhodnuto, nesouhlasně zabručím, tvář se mi zachmuří do zamračeného pohledu a pomalu kráčím za ostatními, občas si cosi podrážděně zahuhlám pod svá zapletená vousiska.

Velitel se nadechl, aby trpaslíkovi řízně odpověděl. Při hlasu Loren se však zarazil a otočil se k ní. Když spatřil její oči upřené do dálky, lehce se uklonil a pomalu pronesl:
K radnici dojdete touto ulicí, a ukázal na ulici, kterou vybral Gwarg. Pak pohnul rukou k věžičce, ze které vyšel malý zavalitý muž v pěkném městském šatu.
To je jeden z radních. Byl tu na kontrole stráže. Můžete jít na radnici s ním.
Něco krátce radnímu pošeptal a ten přikývnul.
Pojďte se mnou. Jestli si přejete, paní, obrátil se k Loren s podobnou úklonou, můžete se o mě opřít.
Pomalu vykročil a vy ho následujete.
Po cestě mi můžete říct, o co se vám jedná.

Počúvajúc okolité zvuky a klopot koní, pochopím, že trúbky ohlasovali odchod akejsi výpravy..
No to áno, toto asi nebude jedna z tých malých dediniek.. poteším sa..
"Áno, súhlasím, pivo počká, ale zlatník by nám mohol újsť a nerada by som ho naháňala po celom kraji. Rýchlo zistime čo sa dá a potom môžeme.." nedokončím však vetu, lebo do úsmevu mi skočí hlas velitela stráže..
Už sa nadychujem, že mu odpoviem na jeho otázku, keď ma predbehne Gwarg a zaklincuje to veľmi trefnou odpoveďou..
Nie som si istá, či velitelovi bude takáto odpoveď stačiť. Nie je ale hádam treba mu hneď prezrádzať pravý dôvod našeho príchodu.. Ale na druhej strane, možno by nám mohol pomôcť a možno toho zlatníka aj pozná.. Ale pýtať sa na zlatníka? Ozaj budeme vyzerať ako zlodeji..
"Sme potulní pútnici. Na cestách sme už niekoľko dní a do Vašeho mesta sme si prišli doplniť zásoby a stráviť pár príjemných chvíl pri čaši vínka.." odhodlám sa nakoniec.. Chvílku rozmýšlam a nakoniec ešte dodám..
"Neviete nám poradiť, kde by sme našli radných?" pokúsim sa nasadiť úprimný výraz neviniatka..

"Hmm.." zamručím, když k nám velitel stráže přistoupí a osloví nás.

"Přišli jsme vypít všechny sudy až do dna v každé zdejší hospodě!" zazubím se jako neviňátko, jestli se tedy dá vůbec takový výraz na zarostlé, špinavé a zjizvené tváři nazvat.

"Taky bych raději nejdřív našel toho zlatníka." Připojím se k Leafovi.

Když nás osloví muž, chystám se mu rovnou odpovědět. Pak se zarazím. Asi bude lepší, když promluví někdo většího či mohutnějšího vzrůstu, pak nás třeba nebude strážný tolik obtěžovat.

Gwarg ukázal na druhou ulici zleva a hlasem plným jistoty prohlásil: "Nejbližší hospoda bude tam."

Muž v klobouku se otočil, prohlédl si vás a nakročil. Napůl přes rameno ještě něco řekl strážnému a ukázal na věžičku za nimi. Potom několika pomalými kroky došel k vám. Znovu po vás přejel očima a hlubokým hlasem promluvil:
Já jsem velitel jižní brány. Zdá se, že jste tu cizí. Možná mi budete chtít říci, proč jste přišli do našeho města.

Já bych nejradši našel prvně toho zlatníka, ať víme na čem vlastně jsme. Třeba už tu práci někomu dal a v tom případě bysme se tady ve městě nemuseli vůbec zdržovat. přidám svůj názor do diskuze.

"Checht..." zašklíbnu se a rozhlížím se po uličkách.

"Nejdřív najdem hospodu, na tu se nikoho ptát nemusíme. Tu najdu po čuchu!"

Zase se se zájmem rozhlížím, co se kde okolo děje. "Tak kam vyrazíme?" Otočím se na svoje druhy. "Třeba nějaký strážný nám poradí, kde hledat toho zlatníka. Asi není třeba chodit za radníma."

Když kolem nás projeli jezdci a vůz, jen jsem se zašklebil nad tím pro mě zbytečným spěchem.

Procházíme branou, poupravím si vak na zádech, letmo překontroluju měšec a už se zvědavě rozhlížím po vývěsní ceduli, která mě konečně dovede do hospody a k pivu.

S čerstvou zkušeností se postavíte ke kraji cesty.
Ta se za branou změnila v širokou ulici a po několika desítkách sáhů se rozděluje do čtyř užších uliček mezi domy.

Stojíte na místě a střídavě se rozhlížíte po sobě a okolo po ostatních. Zdá se vám, že lidé okolo jdou normálně dál a tak vykročíte mezi nimi. Když akord trubky doznívá, přehluší ho náhle rychlé rytmické zvuky nějakého velkého bubnu. Znovu jste se zastavili a vidíte jak z věžiček vyběhlo několik strážných s dlouhými holemi a v chůzi ukazují rukama.
Teprve když dojdou k vám a trochu nešetrně vás odstrčí ke kraji, pomalu vám dochází, že uvolňují střed cesty. Jeden ze strážných pomáhá muži s ručním vozíkem a ostatní už sklápí hole do vodorovné pozice a vytvářejí tak před lidmi provizorní zábrany.
Sotva jste se otočili, když na dláždění v bráně zaklapala kopyta běžících koní. První jezdec přitiskl pravou pěst k hrudi, natočil hlavu ke znaku a hlasitě zvolal:
HARK!!
Další jezdci za ním pozdravili jen pohybem ruky. Potom projel branou krytý vůz a za ním další čtyři jezdci v pozdravném gestu. Jakmile se dostali kus od brány, koně přešli do cvalu a po chvíli už se ztráceli v dálce.
Když se ozvala znovu trubka v pomalém klesavém tónu, strážní pozvedli hole a odešli. Jeden z nich pomohl muži vytlačit vozík na cestu a pak i on zašel do věžičky.
... asi nějaká důležitá výprava ... místní asi takové divadlo znají ... zůstat na cestě, tak nás asi přejedou ... hledat Ashira nebo raději tu radnici ... Podobné myšlenky vás provázejí skrze bránu. Přesto, že bezpochyby nepatříte k obyvatelům města, oba strážní v bráně vás nechávají volně projít. Za branou stojí další dva strážní a u jednoho z nich muž podobně ustrojený. Halapartnu nemá, avšak svírá levou rukou meč v pochvě. Místo přílbice má velký klobouk ozdobený pestřým peřím.

Trochu vyplašeně si prohlíším město před námi...Na mé tváři je jasně vidět, že jsem nikdy nic podobného neviděl, ale uhodnout zdali jsem z toho pohledu unešen či znechucen, to už je těžší. MLčky stojím u svých druhů a čekám na někoho kdo se ujme vedení a zavede nás do útrob velikého města...

Trpaslík při cestě na voze pochrupával a pozornost okolí příliš nevěnoval. Zřejmě si užíval chvíle, kdy nemusí své podsadité tělo nést sám na svých malých nohách. Pěší cestování očividně nepatří mezi jeho záliby.

Když konečně vůz dorazí k městu, trpaslík pobírá svých pár věcí a vyskakuje na cestu.

"Teď mě povede spíše hlad a žízeň!" šklebím se na slova přání od našeho vozky a kynu mu na pozdrav i poděkování.
Pak už radostně hledím k bráně a pokračuji s ostatními blíže k městu.

"Zalezu do první knajpy, kterou uvidíme!!" burácím, když se zastavíme před branou. Lačně se dívám skrze otevřená masivní vrata a rázně vykračuji dál, když zazní gong a trubky..

Počas celej cesty som mlčky a so záujmom počúvala o slávnosti, ktorá sa chystá.
Hmmm, tak takto je to teda..

Cesta vo voze je určite príjemnejšia ako pešia chôdza, no som rada, keď konečne zastaneme.. Znamená to, že náš ciel je už naozaj nadosah... Posledných niekolko minút chôdze a moje uši sa začnú napĺňať mnohými zvukmi. Chodiaci a rozprávajúci ľudia, vozíky, nakoniec gong a trúbka..
"Ááá, to nás už asi vrchnosť pozýva na obed.." pokúsim sa preniesť po dlhej chvíli ticha vtipnú poznámku, no keď počujem, že nemala príliš veľký úspech, spýtam sa vážnejším hlasom...
"Čo to trúbenie môže znamenať? Niečo asi ohlasuje, ale čo..? Vidíte niečo zaujímavé?"

Rozhlížím se a s nadšením pozoruji velké město a lidi proudící do města a ven. Když uslyším trubky, tak zpozorním a snažím se pohledem zjistit, co se asi kde děje.

Po opuštění vozu stačila chvilka na rozhýbání vašich těl a po slabé čtvrthodince jste dorazili k vysokým hradbám z pevných velkých kamenů. Silnice prochází hradbu bránou. Zastavili jste se venku před otevřenými vraty. Na každé jejich straně stojí jeden strážný a sledují, jak lidé procházejí. Někteří nesou rance nebo nůše s věcmi, kousek před vámi projel nějaký muž s vozíkem plným zelí.
Prohlížíte si ochranné věžičky vedle brány. Nad branou je velký znak. Na světlém pozadí rozeznáváte tři pruty s červenými třapci na vrcholku. Připomínají odnože stromu, kde jste zachránili mladou ženu před útočícími liškami.
Zatímco se rozhlížíte kolem, zazněl z jedné věžičky gong a po něm hlas trubky ve stoupavém rozloženém akordu.