Barevná srdce (123 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Jak říkáte, velký pane. Ta pole vytvořili lidé, no hlavně lidé, aspoň v tomto kraji, sedlák znovu nadšeně ukázal kolem dokola.
Ale příroda je mocná a může nabídnout mnohem více, když lidé jen neberou. Když svojí prací přispějí k síle přírody, potom nabízené dary jsou velkým bohatstvím.
Při posledních slovech sedlák vyjel s vozem na boční cestu a zastavil.
Odtud už dojdete k bráně sami. Já tady musím počkat na další pomocníky. Ať se vám daří všude tam, kam vás zavede váš osud.

S úsměvem na tváři poslouchám sedlákovo vzprávění. V dětství jsem zažil mnohokrát žně ve své rodné vesnici. Pak už jen v tichu sedím a čekám, až dorazíme do města...

Zní to opravdu velice složitě... odpovím sedlákovi a pokračuji dále v rozhovoru. Děkuji vám za vysvětlení. Vyrůstal jsem v kraji, kde lidé žili s přírodou v souladu a brali si pouze to co jim nabízela. Jak se však dívám na tyto velká a pravidelě osazená pole, zdá se mi, že nejsou dílem přírody, ale spíše lidské ruky ...dokončím smutně.

Čím blíže k městu, tím více je kolem stavení a méně polí. Trochu vám to připomíná příchod do Nalíkova.

Sedlák ukázal kolem. Obilí musí být správně zralé.
Je třeba určit, kdy které pole posekat a pracovat rychle, aby obilí nepřezrálo a zrní nevypadalo z klasů na poli. Proto prohlížíme a vybíráme pole. Jak ženci začnou, sekají od rána do večera. Nedá se ztrácet čas cestou na vzdálená pole a večer zpět. Proto jim chystáme nocleh a stravu.
Jak jste sám řekl, velký pane. Žně jsou velká událost každý rok.

Sedlák se hlédl dozadu na Leafa. Znáte chléb? Peče se z mouky. Tedy hlavně z mouky.
Potom se na kozlíku natočil, aby mohl i nadále sledovat cestu a s přátelským úsměvem pokračuje:
Mouka, to je rozemleté zrní. Zrní se vytlouká z klasů, to jsou ty vrcholky obilí, co tu roste všude kolem.
Zralé obilí se seká nebo se říká že obilí se žne. Proto se ta práce i celé toto období nazývá žně.

Sedím na voze s ostatními a pozoruji mlčenlivě okolní krajinu ... Vypadám zadumaně a čelo se mi každou chvíli zkrabatí vráskami, přesněji řečeno zkrabatí se mi ještě více než je normálně zkrabacené... Po několika minutách mi to nedá a položím sedlákovi prostou otázku : "Co jsou to ty žně? Podle toho jak jste o nich mluvil to vypadá na velilou událost??". Výraz mé tváře vylučuje ironický podtext této otázky (i kdyby někdo od krolla něco jako ironii kdy čekal). Upřeně se dívám na sedláka a čekám na jeho odpověď.

Užívám si jízdy a nechávám odpočívat svoje nohy. "Jojo, s takovýmhle vozem, to by se jelo přes ten ďábelský les. Jen přes ten zarostlej konec bysme se nedostali."
Pak už vyhlížím Haraqu. Konečně jsme dorazili, přelítne mi hlavou.

Sledujete okolí, velká pole s obilím, občas kus louky, remízy nebo úzká cesta odbočující ze silnice mezi pole. Sedlák střídá klus a rychlý krok tak, aby koně neunavil. Občas s vámi prohodí pár vět a chvílemi si tiše pobrukuje jakousi melodii.
Jedete asi tři hodiny, když se mezi poli začínají objevovat obytná venkovská stavení. Potom náhle sedlák ukáže dopředu. Haraqa. Za chvíli budeme na místě.
Jak slunce stoupá k poledni, zvýrazňuje obrysy hradebních zdí na obzoru.

Sedlák přivedl dva pěkné koně v postroji a zapřáhl je do vozu. Můžete si vylézt na vůz, řekl, když od Gwarga vzal peníze. Pootevřel dveře a zavolal: Háto, zavezu nějakou skupinu k městu, za čtyři stříbrňáky. Peníze dávám tady na polici, ulož je do měšce. Zavřel a u vozu oslovil Elemara.
Pane, hádám, že ten váš pes rád běhá. Jenže cesta je dlouhá. Vezměte ho nahoru na vůz. Po zavolání si Dark přestal prohlížet koně a vyskočil ke svému pánovi na vůz.
Sedlák vylezl na kozlík a pobídnul koně. Když jste sjeli na silnici, sedlák mlaskl a koně přešli do klusu.

kým si stačím uvedomiť čopovedal sedlák Gwarg už podával peniaze. no takých štedrých ludí na svete na tváry sa mi objavý úsmev. naskočím na voz, Darka nechám na zemi a sledujem ako sa tesí ked nás všetkých vidí na voze, Dark poskakuje pri nás a ja si užívam sedenie pri ostatných. Dúfam že tam nájdeme čo hladáme. Znovu sa predierat tym lesom nebude nič moc

Ani som nerozmýšlala príliš dlho, práve som v svojom mešci začala loviť peniaze správnej veľkosti, keď tu ma prekvapil trpaslíkov hlas..
Tak ty platíš? No dobre, aspoň ušetrím.. pousmejem sa a mešec znovu priviažem o opasok..
"Óóó, to je od teba šlachetné.." prehodím a čakám kým sa sedlák vráti. Až potom nasadnem na voz.. Hádam sa nebudeme príliš tlačiť a hádam sa voz pod našimi krollmi nerozpadne.. pomyslím si, čo na mojích perách vykúzli úsmev..

Vypadalo to, že už se chystám opět vyrazit na cestu, když mě zarazilo trpaslíkovo hlaholení. Když vidím, že Gwarg zaplatil sedlákovi, tak s radostí čekám na povoz.

Trpaslík se při hovoru družiny s rolníky také konečně probouzí a vyskakuje na své malé silné nohy.

Když zaslechne nabídku svezení na voze, blaženě se usmívá a hrabe se po svém měšci. "Óóó hromový Atware! Seslal jsi nám svoji pomocnou ruku! Za to skosím všechny tvé nepřátele, kteří budou stát v naší cestě!" burácí a podává chlapíkovi jeho odměnu.

"Nasedat a jedeme. A vozko, přidej do koní, ať už jsme v Haraqské hospodě!!" halekám, když pobírám své věci a připravuji se k odjezdu.

Ze stavení se ozval nějaký hlas. Sedlák se pootočil a zavolal: Já vím, že mám jet. Však už jdu. Potom vyšel a zavřel dveře.
Cestu k radnici vám ukáže každý strážný a většina slušných lidí. Teď však musím jet pro další pracanty. Vyrazí podél stavení, ale před rohem se zastaví a otočí se znovu k vám.
Za čtyři stříbrňáky vás svezu až k městu. Ušetřili byste nohy a několik hodin. Jdu dozadu pro koně, tak si to zatím rozmyslete. Pokud ano, tak peníze předem.

Díváte se na obyčejný selský vůz a dohadujete se, jestli někdo z majetnějších obětuje čtyři stříbrné za svezení družiny.

Přes tvář mi prolétne krátký úsměv při Lorenine poznámce. Ale i zároveň chápu otázku, když si vzpomenu na naše předchozí setkání s radními. Jakákoliv rada se nám bude hodit.

"Asi na radnici, nie?" pošepkám Farinovi a jemne ho šťuchnem lakťom s úsmevom na tváry..
Napriek tomu naďalej stojím na svojom mieste a očakávam sedliakovu odpoveď...
Hádam by sme už aj mohli vyraziť ďalej...

zatial sledujem všetkých naokolo, nezapájam sa do žiadneho rozhovoru, iba hladím Darka po temene hlavy, Dark sleduje farmára a kludne stojí popri mojej nohe. Poviete nám kde nájdeme radných? Aby sme naozaj nevyzerali že ideme okrádať ludí v meste a usmejem sa na farmára.

Hmm. Se zlatníkem vám asi nepomohu. Jsem jen obyčejný sedlák a moje žena se o šperky moc nestará, usmál se, naštěstí.
Háta ani ženu nemá a ostatní jsou venku na polích. Ale nemyslím, že by někdo z nich věděl.
Hledejte někde ve střední části města. Nebo se poptejte u radních. Jen opatrně, když tu jste zřejmě cizí. Aby nemysleli, že se chystáte loupit.

Pokývu chápavě hlavou, asi zřejmě vím, co takové žně obnáší. "S prací na poli Vám asi opravdu příliš nepomůžeme. Jsme na cestě do Haraqy. Hledáme jednoho zlatníka, jménem Ashir. Nabízel nějakou práci.... Nevíte, jestli ho ve městě najdeme?"