Barevná srdce (124 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Jak jsem řekl, malý pane, chystáme se na sklizeň. Sekáči pracují celé dny a přespávají u polí. Musíme nachystat pro sekáče noclehy, přípravu stravy. Žně začnou za pár dní.
Vy ale jistě nejdete pomáhat, hádám podle vaší výstroje a zbraní tak spíše někam do divočiny.
S tázavým pohledem na vás se sedlák odmlčel.

Stojím opodial, do rozhovoru sa zatial nezapájam, čakám, čo sedliak odpovie Farinovi..

Když vidím Leafa a Loren, jak jdou k obydlí, tak se vydávám za nima.

Poté, co vykoukne sedlák z obydlí a zeptá se nás, pousměju se. "Zdravím Vás dobrý muži. Jak to jde ve zdejším kraji?"

Dveře se s nepatrným zaskřípěním pootevřely. Muž v obyčejném venkovském šatu vykoukl ven. Když vás spatřil, se zasmáním otočil hlavu zpět a na někoho uvnitř zavolal: Háto, já se chystám pro další lidi a oni jsou už zde.
Když znovu pohlédl na Leafa, pokračoval: Nic ve zlém, příteli. Chystáme se na sklizeň. Ale vy asi nejdete pracovat na pole?

Tech
Jsem zpět. Zdravím vás všechny, kteří jste vydrželi.
Přeji vám hezké dny.

Loren sa postaví a chvílku načúva okoliu.. Akoby sa znovu vrátila do skutočného sveta..

"Už nie sme ďaleko, cítim to.. Túto noc hádam strávime v príjemnej spoločnosti domácich pri čaši vína.." zasnívam sa a dodám "A možno sa pred nami vynorí nové dobrodružstvo a už zajtra vyrazíme na ďalšiu dlhú cestu.."

Priblížim sa k domčeku, no ostanem stáť niekolko sáhov za Leaffom očakávajúc, či mu niekto odpovie na jeho otázku..

Narozdíl od ostatních společníků mě vůz stojící před boudou a kouř vycházející z komína zaujal. Pomalým krokem a s holí připravenou v ruce se vydám směrem k boudě. Než zaklepu na dveře tak naslouchám, zda neuslyším zevnitř nějáké hlasy. Pokud ne, tak zabouchám (jemně) na dveře a zeptám se : "Smím vstoupit, dobrý muži?"

____________________________________________________
Omlouvám se za svoji dlouhou neúčast, ale byl jsem částečně v práci a částečně na dovoleneé a k PC jsem se pořádně nedostal...ale zase jsem tu a nikam neodcházím :)))

Trpaslík se posadil vedle cesty a během chvilky spokojeně chrupká, zřejmě sní o pivě a uzeném...

Loren má na práci tiež trošku iné veci ako svojím slepím zrakom pozorovať nejakú drevenicu a tak sa usadí vedla Farina a myšlienky jej zablúdia ďaleko, ďaleko.. keď sa však znovu sústredí na svoje okolie, určite povie pár slov..

Hádam už čoskoro, Loren :)

Farin se pěkně uvelebil a čeká, až se bájné postavy ovládající osud jeho i jeho spolucestujících vrátí zpět.... ;o)

Tech
Budu dva týdny mimo dosah netu. Vracím se cca 19.8. (Ne).

Přeji vám hezké dny a těším se na shledání s těmi, kteří to vydrží.

Tech
----------
Poslední dobou nám to tady nějak šedne. Každý je prostě někde na prázdninách. Nedá se svítit. Bohužel dám přednost hrám, kde to nyní více šlape. Díky za pochopení vypravěče i ostatních hráčů a hodně štěstí vám všem v nadcházejícím hraní.

tech. teraz odchadzam asi na tyzden tak sa tu neukazem a nic nenapisem, tak na mna myslite. Majte sa zatial

"Á, konečně jsme nechali ten les za náma." Oddechnu si, když vyjdeme z lesa a navíc už i najdeme další známky civilizace. "Tak teď do Haraqy, najít toho zlatníka, ať víme, jestli se netrmácíme nadarmo."

Tiše pochoduji dobrých dvacet sáhů za čelem skupiny, to jak nestačím dlouhým krokům krolla i ostatních vyšších družiníků. Nezdá se ale, že bych z toho mohl být mrzutý, to spíše kvůli samotnému pochodu.

Boudě nevěnuji pozornost a jen zhlédnu ostatní, jestli se zde hodlají zastavit.

Po obou stranách cesty jen tu a tam stojí stromy v malých skupinkách nebo samotné. Přesto máte pocit, že to už není ten velký podivný les. Po dobré hodině svižné chůze jeho okraj zůstal daleko za vámi. Na loukách okolo silnice roste pěkná tráva a na rovnějších místech se objevují první malá pole s obilím. Jak jdete dál, pole se zvětšují a stále jich přibývá.
Slunce už je nad obzorem a máte za sebou další více než hodinu, když zahlédnete první stavbu.
Po chvíli poznáváte, že je to jen nějaká bouda, určitě neslouží k trvalému obývání přes celý rok. Z komínu vychází nepatrný slábnoucí proužek kouře. Dveře boudy jsou zavřené. U boudy stojí obyčejný venkovský vůz.

Když se Crum a Loren rozcvičují, s nechápavým ušklíbnutím zakroutím hlavou a s úsměvem se podívám na masivní kladivo, které jako vždy leží na dosah ruky. Se zvláštní a na trpaslíka nečekanou něhou poplácám rukojeť, jako by to bylo malé trpasliče.

"Když přidáme do kroku, budeme na poledne v Haraqe!" připravuji se čile na další cestu, i když dlouhé pochody nejsou rozhodně nic pro krátké nohy trpaslíků.

Pivo, pivo! Už brzy, brzy!

Po rozcvičce koukám na Loren. "Tahle ženská má fakt skvělou postavu," pomyslim si pro sebe a v hlavě mi chvilku běhaj hříšný myšlenky. "Sakra, viděl sem už hodně dobrejch ženskejch, ale tahle je teda fakt třída. Nejen tim, jak je krásná, jak se pohybuje, jakej má bojovej styl, ale všechno. Všechno na ní prostě sedí. I to, že je slepá. Sakra ty její tvary mě fakt dostávaj. Hlavně abych ještě nezačal slintat. Málokdy mě ženská dostane do kolen, ale u týhle by to bylo klidně možný. S tou bych chtěl teda prožít nejednu společnou noc. Nebo aspoň jednu," zase jen tak pro sebe. "Zajímalo by mě, jaká bude v posteli. No, možná se k tomu časem dostanem... vostatně jako vždycky. Teď trochu Crume vychladni." Zapudim myšlenky a mrknu na ní: "Líbí se mi tvuj styl. Viděl sem už hodně válečníků, i valkýr, ale nikdy ne nic takovýho. S tímhle se člověk rodí, ale budou to asi i léta píle a tréninku. Kde ses tak skvěle vycvičila?" Přistihnu se při tom, jak jí čučim na zadek, takže jí rychle kouknu do očí. Vim že je slepá, ale jako by vnímala jinak.

Rovnanko ako Cruma, aj mňa preberie Gwargove šušťanie a zívanie..
Otvorím oči, no tma ostane tmou...
Tak ani dnes nie.. Možno raz..

"Dobré ránko vospolok.." prehodím prekvapivo dobre naladená, zbalím si svoju deku a nakolko som sa večer najedla do sýtosti, bez raňajok sa postavím niekolko sáhov od Cruma a pustím sa do rozcvičovania s palicou. Tak ako aj predtým, máte možnosť sledovať skôr tanec ako tréning..

Keď skončím, napijem sa z mechu, ktorý sa začína vyprázdňovať a ja si uvedomím, že sa mi naozaj míňajú zásoby, ktoré bude treba doplniť...
"Tak len smelo..."

"Uaaaaaach!" S dlouhým zívnutím pomalu vstanu. Ještě teď mě v břiše hřeje včerejší pečeně. "Výborné jídlo, krásný nocleh pod otevřeným nebem a cesta před náma, co víc si člověk může přát." Usměju se a dodám:"Nebo hobit." Pak si smutně prohlídnu svůj váček na peníze. "No, něco by si ještě přát mohl. Zadarmo mi asi hostinský nic nedá."

Poté, co sním něco ze svých zásob, zbalím si svých pár věcí a jsem připraven k pochodu. Během snídaně jsem sledoval Cruma a nevěřícně kroutil hlavou. "Proč mučit tělo hned takhle po ránu? Nu, každému dle libosti. Tak vstávejte, ať vyrazíme. Snad toho zlatníka konečně najdeme. A snad nás nepošle znovu přes tenhle les." Pronesu svoje malé přání....