Barevná srdce (125 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Instinktivně vystřelím na nohy, jen co uslyším šustění, jak trpaslík vstává. Střelím pohledem po okolí a když se ujistím, že je všechno v naprostém pořádku, pokývnu Grawgovi a promnu si oči. Vyndám čutoru a pořádně se napiju vody. "Čas na rozcvičku." Začnu dělat svojí obvyklou ranní sérii kliků, dřepů a dalších cviků. Poté vyndám meč a začnu se s ním rozcvičovat. Pak procvičím ještě pár úderů pěstmi do prázdna. "Když je jeden v bezpečí, měl by se připravit na to, až v bezpečí nebude." Ducnu si zas na zem a utřu pot z čela. Moje tělo je zase napružené a zpocené může vypadat pro ženy jako tělo poloboha. "Haha, čeká nás příjemná cesta do Haraqy."

"Uááááá....." protahuji se v sedě a mžourám na svítající nebe.

"Tak, dnes snad už budeme obědvat v hospodě!" toužebně pronesu, když si roluji přikrývku a přitom žvýkám sušené jídlo z cestovního balíčku.

Liška na rožni kořením potíraná ...
Cestovní balíčky z lesního hostince i z Nalíkova byť dobře připravené se přece jen už začaly zajídat. A tak čerstvé pečené maso se stalo vynikající obměnou pro každého z vás. I Dark, který kromě kousku masa dostal na výběr hromádku větších kostí, si liboval.
Po takové večeři se spalo nádherně. Nic nepřišlo, aby rušilo vaše sny naplněné myšlenkami.
... tak zítra už konečně dorazíme do města ... (snad) ... tam najít zlatníka Ashira ... snad tu práci nezadal jiným ... v Nalíkově ho přece hledal nějaký elf ... doplnit zásoby ... vyrazit hledat a doufám najít to Zelené srdce ... co to asi bude ... a co za to bude ...

Chvíli před úsvitem se první z vás začali probouzet.

Vybalím si z vaku deku a odložím mech s vodou. Počúvam Gwargov a Crumov rozhovor o prasatách počas toho ako si robím pohodlie. Palicu odložím vedľa deky a vychutnávam si arómu, ktorá sa mi dostala do nosa a dráždi moje chuťové bunky..
No vida, čo sa jedna elfka nedozvie.. Ach títo chlapi, ošlahaný prírodou.. To je život.. Smrad a špina..

"Na jednu stranu máš pravdu Leafe. Mlsným jazykům olej moc nevoní... mě to nevadí, já sem si už dávno zvyk." Koukám, jak se trpaslík tváří blaženě. "Masa bude skutečně dost. Ba, skalní kanci jsou nebezpečná haveť, jsou agresivní a tvrdohlaví. Naštěstí jsou dost tupí. Co si pamatuju, není to nic proti šavlozubým panterům. To je nejnebezpečnější zvíře, co jsem potkal. Zvlášť v otevřené aréně. Tam není uníku. Mají oči a pařáty bohů, jsou mrštější než pán zlodějů a silnější než král barbarů.... Vám, co tu sedíte radím: Važte si těchto šelm a nikdy... nikdy se jim dobrovolně nepostavte. Když potkáte jednu z nich, můžete mít štěstí a přežít. Když Vás však spatří dva, je tu už rozsudek smrti. I ty nejrychlejší elfské nohy jim neutečou."

Když se oheň konečně dostatečně rozhoří, nabodnu lišku na připravený rožeň. Ten položím mezi připravené vidlice z dalších dvou větví.

S blaženým úsměvem nechávám opékat maso, občas rožní lehce pootočím nebo ji navlhčím trochou vody, aby více vydržela nad žárem ohně.
"V horách jsme chytali skalní kance. Musíte si dát velmi dobrý pozor, protože ač se zdají být neohrabaní, dokáží se v hornatém terénu velmi mrštně pohybovat! Nejlepší je nalákat je na syrový brambory a zvýšky na to prase pustit balvan. Maso se naloží na týden do koření a když pak takovou kejtu dáte nad oheň, musíte si dávat pozor, aby se k vám neslezli všici hlubinní červi ze sta mil okolo, jak ta dobrota šmakuje a voní do dáli...nebo ostré uzené z kamenného rypokrtka.." vyprávím zatím, nezvykle dlouze, o trpasličích specialitách v kuchyni.

Olej bych nepoužíval, sice oheň rozděláš rychle, ale kouř z něj je potom cítit olejem a proniklo by to určitě i do masa. zapojím se do rozhovoru, když se Crum rozdělává oheň, zatímco já jsem přinesl ještě další dávku dříví, aby nám přes noc náhodou nedošlo. Nechci nic riskovat a určitě bych byl pro to, abychom dnes ještě drželi hlídky. nejsem moc unavený tak si klidně jednu vezmu. dodám ještě a začnu si rozdělávat své věci kousek od ohně kde je trochu volného místa.

Konečně se mi podaří i bez oleje zapálit oheň. Trvalo to nakonec celkem rychle, mám kvalitní křesadlo, které jsem zatím tolik nepoužíval a nějaké zkušenosti přece jenom mám. Jeden z klacků zapraská. "Hotovo. Teď už jenom počkat, než se to rozhoří... Přece jenom bych tam chrstnul nějakej olej, takhle tu můžem bejt dost dlouho, než se propeče celá liška."

Usadím sa vedľa trpaslíka a v momente, keď začne líšku natierať zmesou korenia mi môj čuch prezrádza, že sa musí jednať o delikatesu..
"Mmmm, voní to znamenite.. Spomínam si, v jednom z hostincov na západe, neďaleko mestečka Trodain, pripravovali špecialitu, zajaca na bylinkách nazbieraných za splnu.. Ale ak mám pravdu povedať.. Toto vonia ešte lepšie.." pousmejem sa a počkám, kým Crum vyrieši oheň..
Potom si vytiahnem mech s vodou a usrknem si malý dúšok..
Veru aj čerstvú vodu by to už chcelo.. Alebo radšej víno..

Položím si své věci na zem a chvíli sleduji se zkříženými pažemi Gwarga, jak začína připravovat lišku. Při jeho slovech ("zapalte už to dříví"), otevřu tornu a vyndám si křesadlo. "Mistře trpaslíku, pusť mě k tomu. To by si tady spíš chcípl hlady, než by ti někdo zapálil dřevo." S úsměvem se podívám nejdřív na jeho nechápající výraz a pak mu hlavou kývnu na ostatní, kteří jsou sice okolo, ale jakoby teď měli jiné zájmy, nebo byli dost pomalí. Trpaslík už asi také pochopil, tak se usměju i na ostatní, čímž dávám na jevo, že sem to nemyslel zle. Začnu zapalovat dřevo. "Hodil by se volej, pokud chcete mít velkej oheň a fakt dobře propečenou lišku."

Když připravuji lišku na pečení, slastně se usmívám.
"Tááák..zapalte už to dříví, ať se mrcha zrzavá začně pěkně opékat!" pobízím ostatní, zatímco pečlivě protírám maso kořením od Eleany.
"Dnešní večer budou hody!!" spokojeně prohlížím své dílo a začínám dýkou ořezávat vhodnou silnější větev, která poslouží jako provizorní rožeň.

Labužnicky přičuchávám ke koření, které Gwarg dostal a sliny už se mi sbíhají na patře. "Po takovéhle výborné večeři se nám bude výborně spát. Když už jsme na kraji lesa, mohli by se nám v noci vyhnout všechny trable." A přihodím větev do ohně v touze popohnat přípravu pečeně.

Eleana dobře odhadla, že bez ní půjdete rychleji.
Po necelé hodině, když teprve část slunce klesla pod obzor, se za jednou ze zatáček večerní šero jakoby rozjasnilo. Stromy po obou stranách se vzdálily od cesty na více než sto sáhů a vpředu asi míli před vámi jste poznali, že les končí.
Chvíli se dohadujete, jestli má smysl jít ještě nějakou hodinu a potom, už za tmy zkoušet, jestli vás rolníci nechají přespat. Gwarg mezitím pootevřel sáček od Eleany a náhlý závan vůně sušené směsi rozhodl. Skoro poklusem jste zvládli ještě ten zbytek cesty a téměř na úrovni kraje lesa jste sešli na travnatý pruh.
Gwarg začal stahovat lišku a chystat ji na pečení. Loren přisedla vedle něho a ostatní došli mezi stromy pro dřevo. Než jste se vrátli se zásobou suchých větví, trpaslík už staženou lišku protíral směsí od Eleany. Dark se postavil proti němu a za nadšeného vrtění ocasem a načichávání upřeně pozoruje přípravu.

Už jen horní okraj slunce prosvítal mezi vrcholky stromů a zbytek zářícího kotouče zmizel za lesem. Eleana sešla na malou cestu, která odbočila k severovýchodu.
Tady se rozloučíme. Tahle pěšina vede k našemu domku, teď už dojdu dobře, dříve než slunce zapadne.
Na kraj lesa je odtud dobrá hodina, ale beze mě můžete jít rychleji. A s pohledem na trpaslíka dodala, Tu lišku dobře propečte.
Pak otočila ruku k lesu.
Jestli najdete hark s více odnožemi, můžete nějakou odlomit na šíp. Ale ponechejte aspoň tři, aby zůstaly. Hark potom lépe roste a dříve bude mít další odnože.
Ještě jednou vám děkuji za pomoc. Ať se vám daří v každé chvíli.
Lehce se uklonila a po chvíli její postava zmizela za zákrutem pěšiny mezi stromy.

Vědomí, že konec lesa je už blízko, vám zlepšil náladu a přidal energii do kroku. Vyrazili jste po silnici dál na sever.
Vstříc dobré večeři a svému osudu.

Poslouchám ostatní. "Hm, zůstat u lesa není špatnej nápad... předpokládám, že jste na cestě už nějakou dobu a takhle jste už přespávali... den navíc na trvdý zemi jednoho nezabije." Odkašlu si a odplivnu. "Na druhou stranu, v těchhle dobách je lepší držet se co nejblíž civilizaci. Rozhodněte se tedy, já se přiklonim k většině. Mě je to putna." Usměju se a znovu si odkašlu. "Pečená liška, to je opravdu zahřeje žaludek nejednoho bojovníka." Říhnu si... "Áách, už je to lepší." Pokračuju a koutnem oka sleduju skupinu a zároveň dávám pozor na okolí.

kráčam za ostatnými spolu s Darkom ked gwarg povie o pečení líšky ihned spozornieme ja i Dark. Takú líšku by som si dal, také masko som už dlho nemal, tô jednu noc to tu ešte prežijeme potom sa pozriem na ztmievajúce sa nebo a pomyslím si dúfajme teda že to tu prežijeme, tentop les je nevyspitatelný sledujem ostatných a pokúsim sa nájsť pár konárov suchého dreva na oheň

Ticho ako zvyčajne kráčam a nasledujem svojích spoločníkov.. Do rozhovoru sa zapojím až keď príde reč na strávenie nadchádzajucej noci, ktorá sa odhadujúc podľa ochladenia, blíži..
"Radšej by som síce už nejakú civilizáciu, ale nedbám, jedna noc na okraji lesa už hore dole. Zajtra hádam konečne dorazíme do Haraqi a tam si vychutnám dobré jedlo a hádam aj nejakú postel.." usmejem sa pri pomyslení na dobrú čašu vína a dobrý nocľah..
"Hádam nás poslednú noc nečaká žiadne nemilé prekvapenie.."

"Já bych teda radši nocoval kdekoliv jinde než v tomhle lese. Ale jestli nebude zbytí.... Pár nocí jsme už přežili a jednu ještě snad zvládnem."

"Zůstal bych u lesa. Rozděláme oheň."
Zase podrbu mrtvou lišku na hlavě: "..a upeču lišku!" zakřením se pod vousiska.

Slunce se dotklo vrcholků stromů a začalo se schovávat za lesem. Mírně se ochladilo, avšak po jasném teplém dni je to příjemné. Pochodujete tak rychle, jak Eleana stačí.
Omlouvám se, že vás nezvu na noc. Ale naše bouda je malá. Většinu zabírají sušící lísky. Lepší to budete mít na kraji lesa u cesty nebo jít déle do noci a zkusit štěstí v boudě pro rolníky.
Ale zase není jisté, jestli tam nebude plno a jestli vás, pozdě v noci, pustí dovnitř.