Barevná srdce (54 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Opatrně kráčím za Marcusem, abych lucernou osvětloval okolí.

"U všech Stínů! Kam jsme to zase vlezli?" zabručím si pod vousiska. "Proč by někdo stavěl prázdnou místnost? Cítím tady nějakou čertovinu!" Rozhlížím se kolem, zachmuřený a zamračený.

S mírným napětím sledujete Marcuse, jak pomalými krátkými kroky postupuje vpřed a svou holí zkoumá podlahu před sebou.

Konec hole znovu a znovu dopadá na jednotlivé kameny a vy spolu s Marcusem nasloucháte opakovaným klepnutím, jestli nezazní dutou ozvěnou.

"Jak je libo, pane Marcusi Bartoloměji Kvaždnichu. Kdyby po vás něco vyskočilo, tak se rychle uhněte, ať to mohu praštit po palici!"
Udělám krok kousek stranou, aby náš společník mohl projít vpřed. Lucernu se snažím držet tak, aby co nejlépe osvětlovala prostor kolem nás.

Převelice vtipnou trpasličí poznámku přejdu mlčky, jen si zhluboka povzdechnu nad odhozenou pochodní. Jsou všichni trpaslíci takoví, nebo je tohle jen vyjímka?
Dál váhavě stojím na prahu a zvědavě koukám dovnitř. Kdyby se teď dveře zničehonic začaly zavírat, musela bych hodně rychle vyřešit dilema, na kterou stranu se dát. Asi by vyhrála hromadná smrt v temné kobce, než osamění v přísvitu podivných oken odvedle. Jeden výběr lepší než druhý...

Když Gwarg udělá první krok do místnosti, konečně mě něco napadne a tak přestanu jen tiše pozorovat vnitřek místnosti a sám udělám krok kupředu. "Počkej, Gwargu! Půjdu první a budu svojí holí zkoušet, zda tu někde není nějaká past. Jen mi pořádně držte tu lucernu, ať vidím, kam jdu." Jak jsem řekl, tak i činím. Svoji holí zkouším podlahu před sebou a pokud Gwarg počká a nechá mě jít prvního, tak směřuji přímo doprostřed místnosti.

"Pffrrr..." odfrknu si a zamračený se rozhlížím po místnosti. "U všech Stínů! Kam to zase lezem?" zakleji a podívám se po placatých kamenech zadusaných v podlaze. Zkusím opatrně na některé nejbližší zaklepat špičkou své kožené boty, pak i více přišlápnout. Když se nic nestane, pomalým krokem se rozejdu do prostřed místnosti.

Pochodeň dopadla na podlahu a téměř uhasla.
... je přece jen lépe držet ji ve vzduchu ...
Zbylý slabý plamen se spíše ztrácí ve světle z lucerny, než aby pomáhal při osvětlení místnosti.
Nový pohled kolem potvrzuje váš počáteční odhad, že místnost je prázdná.

Výraznější zář lucerny ukazuje podlahu celé místnosti. Do tvrdé hlíny jsou zadusány natěsno k sobě placaté kameny. Největší z nich jsou asi jako dlaň.
Také zdi kolem jsou stejné jako u dveří, z hrubých žulových kamenů.

Po chvíli, kdy si vaše oči přivykly na prostředí bez světla z oken, začínáte mít pocit, že těsně u stěn je větší šero než dál kolem středu místnosti. Jakoby drsný povrch kamenů ve zdech pohlcoval světlo lucerny trochu více než byste předpokládali.

Znovu hledíte střídavě kolem místnosti a na sebe navzájem.

Postávám za zády Elienai a sleduji snahy o získání dalšího zdroje světla. Celou dobu jsem potichu a s napětím očekávám, co nás v další místnosti čeká. Snad jediný zvuk, který za celou dobu vydám, se ozve ve chvíli, kdy si trpaslík neodpustí popíchnutí vůči elfům. V tu chvíli jsem se usmál a hlasitě vydechl. Když se konečně podaří rozsvítit lucernu, nahlédnu opět přes ramena svých kolegů do místnosti.

"No konečně. Netušil jsem, že předci elfů byli šneci..." zabručím a náznakem se podívám elfí dívce na záda, jako bych se chtěl přesvědčit, jestli tam také má svůj vlastní domeček.

Zapálím lucernu a pochodeň odhodím před sebe do prostřed místnosti, abych celou místnost ještě více osvětlil. Pak zvednu ruku s lucernou a pozorně se rozhlížím.

"Jo, jo, však už ji lovím," odseknu netrpělivému trpaslíkovi a peru se s lucernou uvízlou ve vaku. Když se mi ji konečně povede vysvobodit, zkontroluji olej a poté ji strčím škvírou ve dveřích trpaslíkovi. Sama ale zůstávám na prahu, dál se neodvažuji. Jsem jen připravená převzít pochodeň, až jí lucernu zapálí.

"Tak má někdo tu lucernu?" zeptám se znovu, tentokrát již s nevrlým tónem v hlase.
"Nerad bych zahučel do nějaký ďoury!"

Zachmuřený se obezřetně rozhlížím po místnosti. Pochodní, kterou pevně držím v ruce, pomalu mávám sem a tam, ve snaze rozehnat okolní tmu.
"Máte někdo lucernu?" zeptám se ostatních, ale neohlížím se. Stále sleduji okolí, přípraven odrazit jakýkoliv nečekaný útok.

A11: (mapy)
Místnost je obdélná asi osm sáhů široká, strop z malých docela pravidelných čtvercových kamenů je přes čtyři a půl sáhu vysoko. Západní stěna je vzdálená přibližně deset sáhů.
Zdi této místnosti jsou z hrubých žulových kamenů s drsným povrchem, který světlo pochodně spíše pohlcuje než odráží. Podlahu tvoří tvrdě udusaná hlína.
V celém okolí dveří, kde je přece jen více světla, navíc v podlaze rozeznáváte vtlačené placaté kameny, velké jako dlaň.

V místnosti není žádný nábytek ani nějaké jeho zbytky, nikde není žádný pohyb.
Vypadá to, že místnost je prázdná.

Když vidíte trpaslíka, jak se ostražitě rozhlíží kolem sebe, ale očividně nereaguje na něčí útok, trochu vás to osmělí.

Pokročili jste až do dveří a nakolik slabé světlo jedné samotné pochodně v Gwargově ruce stačí, prohlížíte další místnost.

Ani na druhou výzvu se nikam nehrnu. Nechci se nechat zavřít do tmy tam vedle. Pochodeň nám co nevidět dohoří a kdoví, co tam na nás čeká. Myslím, že vyslat odvážného průzkumníka není zas tak od věci a tak jen postávám ve dveřích a zvědavě nakukuju za Gwargem. Však on nám dá vědět, cože se tam skrývá.

Stojím u dveří a ohlížím se po svých přátelích. V další místnosti nic nevidím a tak raději nechci být ten první, který se tam vydá. Když na trpaslíkovo vyzvání nikdo nereaguje a trpaslík sám se tedy ujme toho úkolu, podívám se na Elienai a rukou ji jemně naznačím, že ji budu následovat. Svoji hůl mám připravenou v ruce.

"Chh..kdo chce žít věčně?" zabručím v řečnické otázce. Pevně sevřu své válečné kladivo, druhou ruku s pochodní dám před sebe, abych co nejlépe osvětlil cestu, a vykročím do nové místnosti.

Elienai 25. dubna 2011 18:45
Já hlava dubová :) Už to čtu, že jsi mi ji zase dala.

Gwarg 25. dubna 2011 18:26
// xDDD ty ji držíš, ty!

Nikam se neženu, hezky vyčkávám, kdo bude mít odvahu vstoupit do té tajemné komnaty první.

"Račte...budu vám krýt záda!" pobídnu ostatní, hlavně elfku, která drží pochodeň.