Barevná srdce (52 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Horní část skvrny se téměř neznatelně zavlnila, jako vodní hladina, do které se opřel mírný vánek.

Z místa, kam dopadá nejvíce světla, se vznesl slabý proužek jako řídký dým či nepatrná mlžinka a stejně tak ve vzduchu nad skvrnou zmizel. Po chvilce přes povrch přeběhly další vlnky. Vidíte, jak jeden z delších výběžků, mířící ze skvrny ke středu místnosti se pomalu vtáhl do skvrny.

"Tss..u všech Stínů! Co to je? Vidíte to?" šeptnu a dál svítím na podivnou skrvnu ležící na podlaze.
Válečné kladivo v ruce podvědomě stisknu pevněji, připraven okamžitě zaútočit.

"Co to je za hnus?" znovu zabručím. "Vypadá to jak nějaká plíseň nebo co. Pfff...jak říkala moje vousatá prabába: Dej si pozor na plísně. Jak se jednou do tebe zažerou, těžko se jich zbavíš. Horší než blechy v kožichu."

Ve světle soustředěném čočkou lucerny dobře vidíte podlahu s natlačenými kameny všude tam, kam světlo dopadá. Jak trpaslík přejíždí paprskem sem a tam a postupně dál směrem k S zdi, s napětím sledujete pohybující se osvětlené místo.
Když Gwarg dorazil proudem světla až do SZ rohu, nejprve mechanicky pokračoval dál doprava podél spodního okraje stěny, ale hned si uvědomil, a vy s ním, že v koutě v rohu vypadala podlaha jinak.

Gwarg natočil lucernu zpět a znovu posvítil na podlahu v rohu. Namísto jednotlivých kamenů tam rozeznáváte jakousi oblou skvrnu. Ve světle lucerny se zdá být hnědozelená, s nepravidelně zprohýbanými okraji. Skvrna je o trochu větší než je střední nejjasnější část světelné stopy, podle toho odhadujete její průměr něco přes půl sáhu. Podle okrajů se zdá, že skvrna je plochá a má asi dva prsty na výšku.
Během chvíle, co si skvrnu takto zdálky prohlížíte, nepostřehli jste na ní žádnou změnu nebo nějaký její pohyb.

Přejíždím světlem tak, abych osvětlil cestu mezi námi a SZ rohem. Posvítím nejdříve na podlahu sáh a půl až dva před nás, a pak postupně mířím až k SZ rohu. Chci se ujistit, že se k nám z tohoto směru nic neblíží.

Pokud nic neodhalíme, zkusím osvětlit cestu k nám po levé a pak i pravé straně, přibližně sáh a půl na každou stranu.

Místnost zůstává tichá.
Ať už předchozí zvuky vydávalo cokoliv, na proud jasného světla z lucerny to asi nijak nereaguje.

Gwarg svěsil ruku s lucernou, chvíli si ji prohlíží a pak si opřel kladivo o svůj bok, aby ho mohl rychle znovu uchopit.
Potom začal manipulovat s jedním z postranních krytů. Kryt poskládaný jako harmonika u jednoho rohu se po zatažení za okraj rozevřel a po natočení a přichycení u vedlejšího rohu zcela zakryl jednu stranu lucerny. Když trpaslík pochopil zacházení se skládacím krytem, byla už stejná manipulace s dalšími dvěma kryty snadná.
Poslední kryt, označený výstupkem na horní straně lucerny nechal složený, a lucernu, ze tří stran zakrytou, pozvedl.

Vaše nejbližší okolí nyní osvětlené jen dvojicí pochodní v rukách Elienai se trochu zešeřilo, ale zato z lucerny, jedinou odkrytou stranou, vyrazil vpřed silný proud světla. Snadno proťal tmu před vámi a na S zdi vykreslil světlé místo. Jeho střední nejsvětlejší část má rozměr asi stopu na stopu a docela dobře tam rozeznáváte různosti na povrchu kamenů. Světlý pruh okolo středu je také přibližně stopu široký, tam je vidět už jen kameny a škvíry mezi nimi. Na další stopě pak světlo přechází rychle do tmy.
Světelná stopa na zdi je tedy zhruba jeden a půl sáhu široká. Dole začíná u podlahy a nahoře, asi jeden a půl sáhu nad ní, končí.

Gwarg přejel světlem po S stěně kousek doprava a doleva, avšak vidíte jen kameny, které tvoří zeď.

"Jasně," odpovím přes rameno trpaslíkovi. "A povytáhni knot, bude to víc svítit." Oči mám ale stále upřené do tmy před námi a uši našpicované tamtéž.

"SSs..." syknu a zdá se, že jsem zastavil. Cosi prohlížím na lampě. "Dá se nějak směrovat světlo? Nastavit krytky.."

Velice pomalu a opatrně našlapujete vpřed podél Z stěny. Tři čtyři kroky, pak pátý, šestý. Při každém z nich a hlavně mezi nimi se snažíte rozpoznat jakýkoliv zvuk ze tmy před vámi, ale místností se nesou jenom vaše vlastní slova.

Když elfí dívka vykročí směrem do rohu místnosti, odkud se ozvalo plesknutí, udělám dva kroky stranou a také obezřetně postupuji vpřed.
Chci mít tak dostatek prostoru pro případný střet a zároveň tím snad i osvětlíme více prostoru okolo nás.

"Horský lev také nejdříve čeká, až se kořist přiblíží co nejblíže." odpovím na Marcusovu otázku, která ale možná byla spíše jen řečnickou otázkou.
"Proč by se namáhal s během, když stačí počkat s otevřenou tlamou.."

Zpozorním hned, jak uslyším plesknutí. Stojím s holí v ruce a svůj zrak upínám do tmy, odkud jsem slyšel zvuk. Následné ticho mě jen přesvědčuje, že to není nic nebezpečného.
"Klid, kdyby nás to chtělo sežrat, už by to zaútočilo, ne?" odvětím na poznámku elfí dívky. Původně jsem sice nehodlal jít ke zdroji zvuku, ovšem nakonec se raději rozhodnu držet se poblíž pochodní, které má v rukou Elienai a tak pomalu a potichu postupuji za ní.
Kdyby se ve tmě snad přeci jen něco objevilo, jsem připraven jednou rukou hmátnou po elfce a druhou rukou se holí ohnat po útočníkovi.

"Jestli nás má něco sežrat, tak chci vědět, co to je."
Udělám pár opatrných kroků k SZ, pak pochodně skloním víc v zemi a držím je v natažených rukách, abych viděla co nejdál. To něco plesklo na zem, takže i spadlo odněkud shora.
Velice pomalu a obezřetně pokračuju dál. Pozorně prohlížím zem a střídavě zvedám pochodně nad hlavu ve snaze mít přehled o všem, co se ve tmě SZ rohu děje. Současně počítám s tím, že to něco se může i hýbat a "jít" mi naproti (či podél jedné ze zdí) a nechci se nechat překvapit.

Světlo z lucerny, ač posílené dvěma spojenými pochodněmi dostačuje od vašeho místa v JZ rohu sotva do jedné třetiny Z zdi.
Další úsek, přibližně do poloviny, se už ztráci v nezřetelném šeru.
Zbývající část zdi a tím spíše S zeď nejsou z vašeho místa vůbec vidět.

Podobně vypadá okolí směrem do místnosti a také podél J zdi. Zhruba na tři sáhy světlo stačí, potom je šero asi dva a půl sáhu. A potom tma.

Po Gwargových slovech se opět do tmy rozprostřelo ticho, žádný další zvuk ho neruší.

Při podezřelém zvuku okamžitě zbystřím. Trhnu sebou a otočím se směrem, odkud se mi zdá, že plesknutí přišlo. Lucernu předpaženou před sebou, abych dobře osvětlil okolí. Válečné kladivo instinktivně ve vzduchu, připravené nelítostně udeřit.

"Sss...co to bylo?" syknu a snažím se pohledem proniknout tmu, která tu na nás tak nepřátelsky dotírá.

Gwarg s Elienai se kousek od SZ rohu otočili a přešli k ostatním v JZ rohu místnosti. Tam Elienai vzala od Fahira jeho pochodeň a s oběma drženýma těsně u sebe zkouší, zda společný plamen více ozáří okolí.

Ve slovech vašich vzájemných řečí zanikl jakýsi podivný zvuk.

Teprve když Elienai pozvedla obě pochodně a všichni se soustředěně a potichu rozhlížíte kolem, pronikl ten tichý zvuk do vašich uší.
Na okamžik ve vás vzbudil představu mokrého papíru mačkaného do chuchvalce a najednou ustal zakončený krátkým ostrým plesknutím někde od SZ rohu mísnosti.

"Tak otevřít dveře jistě nebude jen tak, soudě alespoň podle dřívějších zkušeností," nadhodím do pléna, ovšem hned si uvědomím, že to ode mě není rozumné, když vlastně jen postávám a čekám, co bude. Přeci jen mě nebaví ohmatávat stěny a ještě k tomu u podivně temné místnosti. Dál už tedy jen mlčím a sleduji dění kolem.

"Jsem za vámi, mladá paní!" přikývnu elfce a kráčím opatrně za ní.

"Prohlédneme to ještě zde a pak bych zkusil otevřít dveře. Jestli se dostaneme dál, nemarnil bych tu čas."

"Chce to pořádné světlo," zabručím napůl pro sebe od SZ rohu místnosti, kam jsem došla a stejně nic pořádně neviděla.
"Pojď Gwargu," vyzvu trpaslíka, otočím se a přejdu do JZ rohu, kde jsou Marcus a Fahir.
"Půjčte mi ty pochodně." Všechny zkusím sevřít v rukách tak, aby byly těsně u sebe, jejich plameny se vzájemně živily a vytvořily tak jeden větší, silnější plamen. Třeba to pomůže, abychom viděli trošku víc než jen špičku vlastního nosu.
Pokud se to povede, prohlídnu zdi JZ rohu, u kterého teď všichni stojíme.

"Já tu zatím nic nemám," otočím se směrem ke Gwargovi. "A co u vás? Nebude lepší postupovat nějak systematicky?" Zády se opřu o jižní zeď, těsně vedle rohu místnosti. Počkám na reakci svých druhů. Do dalšího hledání se nijak nehrnu.

Postupuji pomalu za elfí dívkou a lucernou se snažím co nejlépe osvětlit prostory kolem nás.

"Máte něco?" křiknu k Fahirovi a Marcusovi.

"U všech Stínů! Jak jsem řekl, čuchám tu čertovinu! Tma jak v pytli. Pfrr..." podrážděně si odfrknu.