Barevná srdce (55 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Marcus uchopil kliku, stiskl ji a zkusil přitáhnout. Dveře se začaly otevírat. Vidíte, jak se docela lehce pohybují a tak jste sebou překvapením trhli, jak se ozval silný rachotivý zvuk. Když se však neděje nic jiného neobvyklého, rychle se znovu soustředíte zpět na dveře a na to, co se za nimi skrývá.

Zprvu jen úzký a při otevírání dveří zvolna se rozšiřující proužek světla na podlaze místnosti za dveřmi vám začíná napovídat, že v této další místnosti nejsou žádná okna, která by do ní propouštěla alespoň trochu světla.

Těsně za dveřmi tak pouze vidíte na podlaze placaté, zhruba jako dlaň velké kameny, vtlačené do tvrdé udusané hlíny jeden vedle druhého. Trochu světla dopadá i na nevelkou část J stěny nové místnosti. Nakolik jste schopni rozpoznat, je tato zeď tvořena hrubými kameny s drsným a jen velmi zhruba opracovaným povrchem.
Zbytek místnosti se ztrácí ve tmě.

tech
Odjíždím mimo civilizaci a tedy mimo dosah internetu. Vyjimečně se tu možná objevím, jinak až v pátek 22.4. či následující sobotu.
Díky za pochopení! =)

tech
Další pauza.

Odjíždím a budu nejméně do konce tohoto týdne mimo dosah i-netu.

Přeji vám všem hezké dny.

V tichosti sleduji Marcuse a za mračený očekávám, co se bude dít.
Když se ozve cvaknutí, zakleji:"U všech Stínů! Čáry..."

"Možná se přeci jenom dostaneme dál. Ale kam? Jestli vůbec najdeme ten kámen, dokážeme se odtud dostat? Zatracený čáry..."

Uznale kývnu hlavou:"No, musím uznat, pane Marcusi Bartoloměji Kvaždnichu, že jste to zvládl dobře. Jsem rád, že z vás nezůstal mastný flek." a na podporu svých slov mlasknu jazykem.
Otočím se na elfí dívku:"Až po vás, milá dámo. Budu vám krýt záda!" pokynu válečným kladivem, které jistě už rozbilo několik hlav, které byly tak hloupé, že se proti němu postavily.

Když Marcus pozvedl ruku ke dveřím, nad klíčkem se objevila klika. Se zatajeným dechem nasloucháte jeho hlasu a potom naplněni očekáváním upřete svoje pohledy na Marcusovu ruku, kterou uchopil klíč.

Jakmile Marcus vyřkl ta záhadná slova, klíček jasně zmodral a jeho matný povrch se zaleskl.
Sledujete Marcuse, jak zkouší otočit klíčkem a jak ho náhle pustil. Než se stačíte zeptat, co se děje, spatříte, že se klíč začal sám otáčet. Když se pomalu otočil jednou dokola, jeho povrch zmatněl.

Zaslechli jste krátké kovové cvaknutí a klíč zmizel.

Ruku nechám ještě chvíli viset ve vzduchu než si uvědomím svůj omyl. Usměju se na Elienai a vydám se přímo ke dveřím. Položím ruku na klíč, otočím se ještě naposledy na své přátele a pak čelem ke dveřím pronesu nahlas ona kýžená slova. "ATOR I ZEAL" Při tom se snažím otočit klíčkem.

Usměju se. Tohle možná vyjde.
"Ve dveřích," nasměruju Marcuse palcem přes rameno ke klíči, který zůstal v klíčové dírce.
"Já ne," zašklebím se na trpaslíka. I když, při představě, že bych tu musela být zavřená s trpaslíkem do smrti smrťoucí, bych nejspíš ten škvarek riskla.
Otočím se a vyrazím ke dveřím.

"S chutí do toho, pane Marcusi Bartoloměji Kvaždnichu!" usměji se na Marcuse.
"Jste asi jediný zde, kdo se v tomhle vyzná." přiznám nepříliš ochotně. "Snad z vás nezůstane ohořelý škvarek. Nevím, kdo další by to pak chtěl zkusit..." podívám se pobaveně na elfí dívku.

Konečně zvednu oči od papíru a podívám se po svých společnících. "Elienai, myslím, že by to mohlo fungovat. Ale měli byste vědět, že jsem tu našel staré runy. Já je poznávám a trochu s obtížemi se mi je i podařilo přeložit. Zní to asi nějak takhle: 'Vezmi správný klíč, vlož ho do zámku, prones Slova moci a dovol bráně, aby propustila.' Jestli to tedy chápu dobře, pak těmi Slovy moci mohou být právě tyto znaky na papíře. Mám to tedy zkusit?"
Pohledem přejíždím mezi svými společníky a natáhnu ruku pro klíč.

"Zkus to přečíst," postavím se po Marcusově boku a nakukuju do pergamenu. Nápis ani ornamenty mi absolutně nic neříkají, ale třeba se něco stane, když to někdo přečte. Třeba se ty blbý dveře rovnou otevřou. Anebo taky ne. Netroufám si moc doufat v nějaký cár s nějakých záhadným nápisem.
Ale když tak nad tím dumám... Možná je potřeba k otevření dveří kombinace více věcí - otočit klíčem a přečíst ten paskvil. V kouzlech se moc nevyznám, spíš vůbec, ale Marcus by to mohl rozlousknout. Chytím se nové naděje, jako když se tonoucí stébla chytá.
"Zkus to přečíst a současně otočit klíčem," vyzvu ho znovu s novou jiskrou v očích.

"Mhhhm..." zabručím, když si prohlížíme nález.

"Jak jsem už jednou řekl. V tomhle cejtím jen nějaké čáry! Tfuj.." odplivnu si pohrdavě, a snad i trochu bázlivě, stranou. "U všech Stínů! Čáry a kouzla! Nic dobrého! Lepší mít svrab! Podrbete se a zaženete sírou, ale kouzla? Brrr..." otřesu se.

"Pane Marcusi Bartoloměji Kvaždnichu, jestli tohle není nějaké zaklínadlo, ať se propadnu!" podívám se na našeho vzdělaného společníka.

tech
Odjíždím a budu nejméně do konce tohoto týdne mimo dosah i-netu.

Přeji vám všem hezké dny.

Marcus náhle uchopil Elienai za ruku a pomalu vytáhl papír z jejích prstů.

Rukou s holí si papír přidržel a prsty druhé ruky si ukazuje po ornamentu.
Sledujete ho, jak si pečlivě prohlíží ornament, kterým je ozdoben okraj papíru.

Na okraji papíru je vyznačený ozdobný ornament. Jeho pruh se táhne kolem celého obvodu.

Uprostřed papíru jsou tmavomodrou, skoro černou barvou vykresleny znaky. V nich ihned poznáváte obecné runy, které vytvářejí jakýsi záhadný nápis:
ATOR I ZEAL.

Trochu zmateni obracíte papír, ale jeho druhá strana je prázdná a tak znovu koukáte na ten podivný nápis.

Váček je spíše jen kus tenké kůže, vytvarovaný natažením mokré kůže na nevelkou kouli a takto vysušený.
Jak ho Elienai naklonila, vysypaly se jí do dlaně čtyři zlaté mince. Nic jiného ve váčku není.

... no aspoň něco ... ale zlaťákem se dveře neotevřou ...
Jenom na chvilku vás ta myšlenka zaujala.

Elfka jen přidržela peníze v prstech a pozvedla do světla jakési obdélné ploché pouzdro.
Dva pláty tuhé kůže, silnější než ta z váčku, jsou po jedné dlouhé a jedné krátké straně spojené pravidelným obšitím šlachou, jaká se používá na šití kožených brnění. Šlacha je tmavá, to znamená, že je hodně stará. Přesto oba pláty kůže nejsou ztvrdlé a dají se rozevřít.

Mezi pláty je vložený nějaký tuhý silný papír. Jak ho elfka vytahuje, vidíte, že je to nějaký větší list a nadvakrát přeložený, tak aby se do pouzdra vešel. Nic jiného pouzdro neobsahuje.

Plni očekávání jste papír rozložili.

Šmátrám v díře, abych pobrala všechno, co jsem tam uviděla. Opatrně to vytáhnu. Nechám pochodeň opět podržet Gwargovi, jistě se o ni dobře postará, tentokrát, a prohlížím si úlovek.
"Jo, dívej," ukazuju kolečko, ne nepodobné těm, co jsme už předtím našli, malý váček a jakési ploché pouzdro.
Kolečko strčím ke dvěma, které už mám a věnuju se váčku. Jemně ho otevřu a obsah vysypu do dlaně.
Na závěr otevřu i pouzdro.
Napětím ani nedýchám. *Jestli tu ten klíč nebude...*

Pokleknu a snažím se přes její tělo něco zahlédnout. Stále se opírám o hůl a v hlavě si opakuji naučená kouzla, kdyby snad některé bylo potřeba. Po očku se občas podívám přes místnost, zda se v chodbě pidižvíků někdo neobjeví.
"Tak co tam vidíš? Je tam něco?" ptám se Elienai.

Elienai se náhle natáhla do otvoru. Zřejmě tam cosi objevila. Zatímco co čekáte na to, co asi Elienai vytáhne, letí vašimi hlavami myšlenky jedna za druhou.

... poklad, malý či velký ... bezcenná veteš ... něco na ty zavřené dveře ... nebo, snad, konečně, to Zelené srdce? ...

Ve světle pochodně vidíte obdélný otvor, který je na šířku i na výšku jen o dva až tři prsty menší než krycí žulová deska. Ta ve své zvednuté poloze nyní brání pohledu dál do hloubky otvoru.

S napětím sledujete elfku, která se přikrčila k podlaze a nastrčila pochodeň do ústí otvoru.

Vylovím z bagáže křesadlo, zapálím pochodeň a dojdu k ostatním posvítit do díry za vyklopenou dlažkou. Zvědavě nakouknu do škvíry. Nevím proč počítám s tím, že na mě může něco nehezkého vyskočit, ale jsem ve střehu, připravená kdykoli cuknout zpět.