Barevná srdce (53 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Fahirova pochodeň osvětluje stěnu od pasu do výše obličeje. Kameny dole u podlahy a nad hlavou jsou vidět podstatně méně a horní část pod stropem i samotný strop jsou ve tmě neviditelné.

Fahir s Marcusem pozvolna zkoumají ozářený pruh zdi a pomalými kroky a za občasného klepnutí holí o zem se oba blíží k JZ rohu místnosti.

Pochodeň, kterou drží Elienai, spolu s trpaslíkovou lucernou vydávají dohromady trochu více světla, ale jimi ozářený pruh zdi je jen o půl sáhu širší.

Elfka dorazila k Z stěně, chvíli stála u Marcuse a Fahira a prohlížela zeď v nejbližším okolí, kam až dosvítila její a Fahirova pochodeň.

Když Marcus začal prohledávat zeď směrem k SZ rohu Fahir vyrazil opačným směrem. Marcus po několika krocích zastavil, otočil se a kolem Elienai prošel dál za Fahirem. Oba prohlíží kameny v Z stěně a miří k JZ rohu místnosti
mapy, A11, [A4]

Zatímco Elienai ještě prohlíží střední část zdi
mapy, A11, [A2]/[A3],
Gwarg postoupil k ní. Lucerna, se všemi čtyřmi postranicemi odkrytými, nyní docela dobře ozařuje zeď vedle elfky a podlahu v nejbližším okolí.

Nyní, když zavřené dveře oddělily světlo z předchozí místnosti, zdá se, že vaše lucerna a obě pochodně osvětlují svoje okolí poněkud více.
Zatímco předtím jste S a J zeď neviděli vůbec, nyní přinejmenším odhadujete, že někde tam, kus od vás, obě stěny jsou.
Nicméně se shodujete, že vaše světlo není tak výrazné, jak by snad mělo být.

Pohled na elfku mě trochu zarazí..
*Co asi na těch zdech vidí?* pomyslím si.

Na Marcusovu poznámku reaguji souhlasným kývnutím a dám se do prohledávání v opačném rohu místnosti. Ohmatávám důkladně stěny všude před sebou a svítím si svou pochodní. Občas na zeď jemně poklepu, jindy zase jen opatrně přejíždím prsty přes stěnu.

Luk si zatím hodím na záda, aby mi v rukou nepřekážel.

Chvíli se jen tak rozhlížím a snažím se něco zahlédnout. Nakonec, na popud Gwarga, se otočím k Fahirovi. "Nuže, začněme tápat," neodpustím si poznámku. Sám přistoupím ke zdi a ruku položím na ni. Ve světle plamene vypadají kameny skoro jako živé a tak raději využívám hmat ke jejich ohledání. Druhou rukou se opírám o svoji hůl, kterou bezděky co chvíli klepnu o zem či spodní konec zdi.

Pomalým tempem postupuji k severnímu rohu, pokud mi Fahirovo světlo dovolí. Postupuje-li na druhou stranu, pak se po chvíli otočím a vydám se raději za ním. Nehodlám se vzdalovat od zdroje světla. Jinak postupuji až do rohu.

Mlčky sleduji elfí dívku, jak zapaluje pochodeň.
Pomalými kroky přejdu blíže k ostatním, abych pomohl rozehnat okolní tmu, která nás tak podivným způsobem svírá a pohlcuje.

Když vidím Elienainin nervózní pohled, zabručím:"U všech Stínů! Tahle zatracená tma nás snad zadusí. Pff..." zafuním, snad ve snaze rozehnat černotu a stíny.
"Zkuste prohlédnout lépe zdi." pobídnu ostatní a přistoupím za Elienai, aby ve světle lucerny mohla lépe prozkoumat stěny.

Poodstoupím pár krůčků od stěny a všelijak hýbu a mávám pochodní. Zírám přitom na kameny zdí jako uhranutá. Čelo mi zbrázdí vrásky, jak se snažím rozluštit to, co vidím. Anebo mě šálí zrak a vidím, co neexistuje. Což je ještě horší. Blázním?
Ohlídnu se po ostatních, jestli si i oni všimli něčeho zvláštního.
Pak se vydám podél zdi až k rohu místnosti, přičemž stále zkoumám kameny, které ji tvoří a pak podél sousední zdi až k dalšímu rohu...

"Tak. Teď teprve jsme v pytli," poznamenám suše. Navenek klidně, uvnitř roztřesená děsem, že jsme tu opět v pasti a už tu zůstaneme, zapálím pochodně od plamene lucerny. Jednu si nechám, dvě podám ostatním. Pak dojdu až k Marcusovi.
"Co teď?" Svítím si pochodní na zeď, jakobych z ní měla šanci něco vykoukat. Plamen se v chvějící ruce třepotá a vrhá strašidelné poskakující stíny po místnosti.

Elienai opustila místo v otevřených dveřích a vyrazila k odhozené pochodni. Zvedla ji, prohlédla a zatvářila se spokojeně.

Téměř bez povšimnutí se dveře pohnuly. Na rozdíl od hlasitého rachotu při jejich otevírání tentokrát zcela potichu. Jako ostatně už několikrát v předcházejících místnostech. Světlo z vedlejší místnosti zmizelo současně s tichým kovovým klapnutím zámku.

Stojíte na svých místech a znovu se rychle rozhlížíte po místnosti, kterou teď ozařuje jen lucerna v Gwargově pozdvižené ruce.

Nikde se nic neznámého, cizího neobjevilo.
V místnosti je s vámi jen ticho.

*Tma jak v pytli? S lucernou v ruce?*
Udiveně pozdvihnu obočí. Mám u sebe ještě pár pochodní, nejsem si ale jista, jestli se mi chce vyplácat všechny zdroje světla na tuhle jedinou, a zdá se, že veskrze prázdnou, místnost.
Chvíli tedy otálím, než se začnu hrabat ve vaku a vytahovat pochodně.
Pak se s lítostí rozloučím se svým klidným a bezpečným místečkem a vydám se k Marcusovi. Po cestě zvednu odhozenou pochodeň. Teď mám tři v ruce, stačí je jen zapálit.
A pokud se ozve prásknutí dveří za mými zády, ani se neleknu. Tak nějak to ve skrytu duše očekávám...

Gwarg stojí na místě a lucerna s odklopenými všemi čtyřmi postranicemi září do všech směrů zhruba na tři sáhy. Dále už je její světlo znatelně slabší.

Trpaslík pohlíží střídavě na přátele u Z zdi a ke dveřím, v nichž stojí Elienai. Chvílemi zamíří zrakem kolem po místnosti, kladivo připravené k akci.

Zdá se, že na vaše pohyby ani na samotnou přítomnost v nové místnosti nic nereaguje.

"Je tu tak maximálně tma jak v pytli," křiknu z plna hrdla směrem k otevřeným dveřím. Asi je to přehnané, ale je to způsobené tím pocitem temnoty kolem mě, kterou se snažím překonat. "Bude to chtít světlo pro každého z nás anebo alespoň postupovat ve dvojicích."

"Tak co? Je tam něco? Jsou tam nějaké dveře?" křiknu za průzkumníky a zvědavě je dál pozoruji.

Vidím, že cesta na druhou stranu je pravděpodobně bezpečná, a tak se pomalu vydám za Marcusem po jeho prozkoumané cestičce, aby se mi v temnotě úplně nevytratil z dohledu.

"Takové ticho nikdy nevěstí nic dobrého." zamumlám si pro sebe potichu.

Zachovávám si svojí ostražitost a pokud v pořádku dojdu k Marcusovi, čekám, jestli nás něco nezaujme.

Všichni nadále sledujete Marcuse, jak pomalými krátkými kroky a klepaje holí o kameny v podlaze došel až k Z zdi. Na žádném místě se nezastavil, aby ho blíže prozkoumal.

Nyní stojí těsně u stěny a otáčí hlavou. Zřejmě tak střídavě kouká zpět k vám a kolem sebe. Několikrát hlavu i pozvednul a jeho pohled asi zamířil ke stropu.

Po jeho a Fahirových posledních slovech se v místnosti rozhostilo ticho.

"Nemůžeš vědět," odvrátím se od trpaslíka a rozhlédnu se po místnosti. "Zda tady také není nějaký účel či skrytý smysl. Zkusím se opatrně dostat k protější stěně." Jak oznámím, tak i činím. Svoji holí vždy alespoň půl metr před sebou klepu do podlahy a snažím se očima najít něco nezvyklého.

"Frrr..." odfrknu si a rozhlédnu se kolem dokola po místnosti. "Stavíme přesně takové místnosti, jaké jsou třeba. Mají svůj účel a důvod! Žádné volné místo není ve skutečnosti bezúčelné!" řeknu vážně, jako by učitel káral svého žáka.
"Celá tahle věž smrdí čertovinou! Nic víc!"

Pohodlně se opřu o furta, rozhodnutá neopustit svou strategickou pozici. Přesto stále zůstávám ve střehu. Buď to bude krok sem nebo krok tam... to se ale teprve uvidí.
Prozatím ´hlídám´ dveře, než ostatní proklepou novou místnost.

Pomalu vykročím z řady trochu kupředu a prohodím poznámku: "Možná by bližší ohledání místnosti nebylo od věci, když už jsme u toho.. Inu?" V tom se otočím na ostatní a s tázavýma očima čekajíc na odpověď.
Svůj luk svírám pevně v ruce, připraven kdykoliv zaměřit jakýkoliv náznak nebezpečí, který by se ve tmě kolem nás objevil.

tech
Družina je doplněna o postavu Fahira. Jeho vzhled napovídá, že se zabývá alchymií.

Zapojení do děje jako obvykle:
Fahir cestuje s družinou z města Haraqa. Dosavadními boji prošla tato postava bez zranění.

"Ale no tak, Gwargu, že se zrovna ty ptáš na takovéhle věci. Cožpak právě trpaslíci nestaví obrovské místnosti?" obrátím se na trpaslíka. "Mě by spíše zajímalo, kudy se dostaneme z této místnosti pryč."
Stojím zhruba uprostřed místnosti, o hůl se už jen opírám a přemýšlím kudy dál. Pokud zahlédnu něco nepatřičného či zajímavého, pomalu se k tomu vydám a přitom opět využiji svoji hůl jako zkoušedlo pevnosti podlahy.