Barevná srdce (64 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

U oken lehce zaváhám a kouknu se jimi ještě jednou.
*Hmmm, zvlášní.*
Pak mou pozornost upoutá rychlý pohyb u hromady. Zaostřím.
"Jsou to jen krysy!" zahlásím zbytku družiny, aby se tak vystrašeně netřepali u dveří. *Pfff, trpaslíci.*
"Tedy doufám, že ´jen´ krysy."
*´Jen´ krysy a že si nás nebudou všímat.*
Pokud krysy nevypadají útočně, zkusím dojít až na konec místnosti a poohlídnout se po nějakých dveřích...

Od dveří sledujete Čorku, jak nahlédla do obou oken a potom upřela pohled na něco za hromadou.

Ostražitě jdu blíž k hromadě. Uši našpicované, luk připravený. Obcházím hromadu podél severní stěny tak dlouho, dokud neuvidím co že to tam piští a přehrabuje kameny.
*Beztak to budou krysy, nebo podobná havěť.*
Když procházím kolem oken, narychlo jimi vykouknu ven. Neočekávám tam ale nic zvláštního, tak je to jen velice zběžný pohled. Leda by mě tam něco opravdu zaujalo.

Už vás téměř nepřekvapuje, že vidíte jinou místnost, než ze které jste přišli do té stávající.
Gwarg rozevřel dveře naplno a nepatrně pokročil dovnitř. Posunujete se za ním a prohlížíte novou místnost.

(mapy/Mistnost A10)

Jsem napjatý a pevně svírám svou sekeru. Neodvažuji se však dělat nic víc, než doufat,že se nic nestane. Čekám na reakci ostatních a sám sebe v duchu uklidňuji. Už jsem tady toho viděl dost a víc ani vidět nemusím. Ne že bych byl zbabělý, ale i přesto je ve mně malá dušička.

A10: (mapy)
Vidíte obdélnou místnost dobrých dvanáct sáhů dlouhou a zhruba osm sáhů širokou. V bližší polovině severní stěny jsou dvě okna. Vlastně jsou to jen prázdné otvory. V každém z nich jsou tři svislé silné železné tyče s plochými bodci vyhnutými napříč do mezer mezi tyčemi.
Zdi jsou obložené opracovanými žulovými pláty jdoucími až pod strop. Ten ve výšce zhruba čtyř sáhů tvoří úzké dřevěné desky.
Okny prochází zvenku dost světla, abyste viděli podlahu z čtvercových a obdélníkových kamenů, dvě až tři stopy velkých.

Většinu střední části místnosti zabírá rozlehlá, uprostřed přes jeden sáh vysoká hromada různých menších kamenů se zbytky kusů rozbitého nábytku, nějakých latí, cárů starých koberců a závěsů; z hromady se táhne velmi slabý, ale přece jen rozpoznatelný pach plísně.

Zvuky, které jste zaslechli skrze pootevřené dveře, jdou od V, a tedy odvrácené strany hromady. Vysoké hlásky, jakési pištění a občas rány kamenů teď slyšíte zcela jasně.

"Co tam je?" juknu Gwargovi přes rameno. Současně si chystám luk a šíp, kdyby to cosi pištějící nebylo zrovna dvakrát kamarádské.
"Na co čekáš?" popoženu váhajícho trpaslíka. "A zrovna ve dveřích..." zakroutím nad ním pochybovačně hlavou.

Přistoupili jste ke dveřím. Na dřevěné desce jsou dvě intarzie nad sebou, horní zobrazuje pohled na Starý Hrádek od SV někdy k večeru, na dolní je stejný pohled za jasného jitra. Klika je z nějakého tmavého dřeva, mírně zahnutá, zdobená jemným kováním z drobných mosazných drátků nyní už matných bez lesku.
Gwarg přistoupil ke dveřím a bez problémů lehce zasunul klíč do klíčové dírky pod klikou.

Matný zlatavý klíček se zaleskl a jeho rostoucí zář se změnila v proudy malých jiskřiček, které zamířily k vám. Po jednom obklopily proudy vaše postavy.
Znovu, stejně jako u několika předchozích dveří, které jste museli odemknout, máte pocit, že někdo stojí kousek před vámi a zvolna pomalým vážným pohledem si vás prohlíží. Klíček jakoby se v trpaslíkových prstech sám otočil. Jiskřičky se náhle stáhly zpět ke klíčku, ten zmatněl a zmizel.

Gwarg stiskl kliku dolů a zkusil zatlačit. Dveře se pohnuly téměř na pouhý dotek. Světlo za nepatrně pootevřenými dveřmi napovídá, že v další místnosti je nějaké okno.
Úzkou škvírou jste zahlédli kus podlahy z plochých kamenů.

Z nové místnosti se ozývají nějaké vysoké hlásky, občasný úder kamene o kámen a sem tam zapištění.

Gwarg se znovu opřel do kliky a dveře se zcela potichu pootevřely o další kus. Při pozornějším naslouchání nyní rozeznáváte ještě jeden zvuk, který připomíná dupání malých nohou. Gwarg se pootočil a rozhlédl se po ostatních za sebou.

Jsem naprosto omámen tím, čeho jsem byl právě svědkem a jsem velice nervózní. Ano, návrh odejít zní vskutku velmi rozumně, nervózně tisknu topůrko sekyry a pomalejší krokem následuji Gwarga.

Cestou se však neustále rozhlížím. Stále musím přemýšlet o tom, co jsem viděl. "Raději pojďme," navrhnu ostatním a dál si prohlížím okolí.

Jako omámená sleduji celé to podivuhodné představení. Ne, opravdu netuším, co to mělo znamenat. Všechny podrobnosti si však uložím do paměti pro pozdější použití.
K životu mě probere Gwarg a mě nezbývá než s ním zcela vyjímečně souhlasit. *Měli bychom vypadnout.*
Zvědavě trpaslíkovi nakukuji přes rameno když se snaží odemknout dveře. Podivné tušení mě ale udržuje ve střehu a tak nepřestávám taktéž vnímat co se nám děje za zády.

"U všech stínů!" zabručím na závěr, poté co jsem užaslý, a nervózní, sledoval celý výjev. "Co to je za čertoviny? U všech stínů, kam jsme se to dostali?"

Ještě chvíli sleduji výklenek, kam zašel kostlivec, než ho zakryl závěs.
"Pfffrr..." odfrknu si,"..na čase zmizet!" a svižně se rozejdu ke dveřím, v ruce klíček. Rychle zkouším, jestli pasuje.

Do cinkavých zvuků prolnulo zachrastění. Pohlédli jste do SZ výklenku, kde ten podivný kostlivec povstal z křesla a zamířil ke stolu. Muž, který jako poslední vyšel ze svého obrazu, dojedl svůj krajíc nejdříve, dopil pohár a narovnal se. Kostlivec došel k němu, pominul mísy a tácy s jídlem a přímo ukázal na bochník zlatavého chleba. Když muž natočil hlavu do boku, kostlivec překročil za jeho židli a jejím odsunutím napomohl muži vstát. Muž se naklonil nad stůl, fouknutím na svícen zhasil jednu svíci a lehce klepl hada přes růžky. Had se ani nepohnul a jeho hlava se zavřenýma očima zůstala ležet na stole Potom muž s kostlivcem zamířili do výklenku [A3]. Tam kostlivec pozvedl obě paže a muž vstoupil do obrysu v obraze.
Kostlivec se vrátil ke stolu a když žena na židli vlevo podobně odmítla další krajíc zlatavého chleba, pomohl vstát i jí. Žena fouknutím zhasila druhou svíci, také klepla hada přes růžky a potom ji kostlivec doprovodil do výklenku s jejím obrazem [A5]. Zatímco tam držel pozvednuté paže, žena vstoupila do obrysu. Ze stolku v obraze zvedla svitek, otočila jej textem k sobě a znehybněla.
I další muž, u stolu nalevo, odmítl druhý krajíc, dopil třpytivou vodu ze svého poháru a už ve stoje foukl na svícen a zhasil třetí svíci. Klepl hada přes růžky a vyrazil k výklenku v jižní stěně [C8], kde se vrátil do svého obrazu. Potom kostlivec pomohl vstát muži u stolu napravo. Ten sfoukl další svíci, stejně jako ostatní klepl hada přes růžky a vrátil se do obrazu [E8].
Následovala žena, která u stolu seděla napravo. Kostlivec jí pomohl vstát, žena fouknutím uhasila předposlední svíci ve svícnu, klepla hada přes růžky a také ji kostlivec doprovodil do výklenku [G8] k jejímu obrazu. Jak vstupovala do obrazu, z namalovaného stolku sebrala svitek, pozvedla jej textem k sobě a stala se součástí malby.

Sledujete postupně celý výjev, který jakoby pozpátku připomíná situaci, kdy postavy vycházely ze svých obrazů a usedaly ke stolu plnému dobrého jídla a pití, aby pojedly jen krajíc neobvyklého zlatavě se blýskajícího chleba a zapily ho pohárem zlatě se třpytící vody. Pozorujete kostlivce, jak míří z výklenku k poslední mužské postavě. Náhle v nějakém nenadálém popudu se Farin vrhl ke stolu, popadl nůž, ze zlatavého bochníku rychle odřízl krajíc a zabalený do ubrousku ho uložil do svého vaku.

Mezitím muž u stolu povstal a když fouknutím na svícen uhasil poslední svíci náhle se zešeřilo, jak místnost osvětlují už zase jen obě okna v severní stěně.
Muž klepl hada přes růžky a hadí hlava se vznesla nad stolní desku. Had otevřel oči a znovu sleduje svoje okolí, stejně jako když jste do místnosti vstoupili. Muž s kostlivcem přešli do posledního výklenku [I8], kde muž vstoupil do svého obrazu.
Celou tu dobu, kdy kostlivec chodil mezi vámi spolu s postavami z obrazů a nyní samotný zamířil do JZ rohu místnosti, máte zase ten pocit, že se snaží, aby do vás nenarazil. Do hlavy se vám znovu dere myšlenka, že jde jako na ulici mezi lidmi a žádá o dovolení k projití. Když prošel kolem Darka, pes na něho upřeně zírá, ale opět kupodivu nevypadá ustrašeně.
Kostlivec se postavil do výklenku aniž by nějak reagoval na chybějící předměty, které vzal Gwarg a slabé a klidné bílé světlo v jeho očních důlcích pohaslo. Odhrnutý závěs se náhle sám pohnul a zakryl celý výklenek [A7].

Představení možná skončilo a vy začínáte rozmýšlet, co uděláte dál.

Tech
Budu týden mimo dosah netu. Vracím se cca 3.10. (Ne).

"Hmrrr..." spokojeně zabručím a zřejmě ten škleb v brunátné tváři byl snad i úsměvem. Z váčku cosi vypadlo, ozvalo se tlumené cinknutí. Ať už to byly mince nebo cokoliv jiného, hbitě to schovávám do kapsičky u kalhot. Něco jsem si ale v ruce ještě ponechal. Beru to mezi své silné prsty a natáčím se více ke světlu lampy. Vidíte malý klíček.

"Naše cesta dál?" řeknu spíše řečnicky a podívám se ke dveřím.

tech
Elienai 5. září 2010 08:21
Na takové věci je tu PJ. ;-)

Zkusím vytvořit něco jako "výcuc" dosavadního děje, možná se to bude hodit i pro případné další hráče, kdyby časem ještě někdo nahradil některého odpadlíka.
Dej mi, prosím, čas do konce tohoto týdne (19.9.), pošlu to do pošty.

//hoja, mám prosbu, prý jsem se k družině přidala v městě Haraqa, večer před odjezdem na Starý Hrádek, je to ale nějakých 80 stran textu, což nemám čas a ani chuť louskat, je tu někdo, kdo je schopný udělat výcuc toho hlavního co se zatím semlelo? děkuji :)

Tech
Budu týden mimo dosah netu. Vracím se cca 12.9. (Ne).

"Hm...co se nám to zde skrývá?" zabručím si pod vousiska, když prohmatávám váček.
Zřejmě jsem došel k závěru, že váček není nebezpečný, protože ho otáčím a chystám se vysypat jeho obsah do své mozolnaté dlaně.

Pohyb v rohu místnosti přivábil vaši pozornost.
Kostlivec sedící na křesle v SZ výklenku pozvedl hlavu, snad jakoby se chtěl podívat, jestli postavy u stolu už dojedly ten zvláštní zlatavý chléb.
Když poznal, že jim ještě několik soust zbývá, zase se opřel do křesla zpět.

pakliže jich bylo víc, jistě tvoří nějaký smysluplný celek ale nenapadá mě jak by to mohlo souviset s otevřením dveří.. mumlám si prosebe