Barevná srdce (71 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Přes respekt, který budí trpasličí válečná kladiva, se muž nepohnul. Dokonce snad ani nezamrkal, když těžká kovová hlavice přeletěla nad stolem sem a tam. Jestli Gwarga neslyšel, nebo slyšel a nerozuměl, nebo
... kdoví vlastně co ...,
dopadlo to stejně jako před chvílí. Muž nic neřekl a dál nepohnutě sedí.

Farin, který zatím vyšel z výklenku, sledoval spolu s vámi Gwargův neúspěšný pokus o představení a navázání konverzace. Potom se otočil a zamířil do posledního výklenku v jižní stěně.
[A09, C8]
Ještě jste hobita zahlédli, jak se u kraje tělem zahoupal opět sem a tam a potom zmizel ve výklenku.

Vyjdu ze třetího výklenku, lehce se zachvěju zimou. "Nic zvláštního, kromě toho divnýho místa, kde je zima." Očima pařejedu hada a postavu u stolu, pak vyrazím do dalšího výklenku.

Ještě chvíli upřeně pozoruji záhadného muže. Pak se pomalu, několika kroky, přesunu z druhé strany stolu naproti němu. Pozoruji ho a pak před ním několikrát mávnu svým kladivem. "Hej...slyšíte? Kdo jste?"

Když hobit vyšel z výklenku, okamžitě jste se v napětí otočili k němu. Farin ale vyšel sám a vašimi hlavami ihned letí myšlenky jedna za druhou.
... ta žena v druhém výklenku, ta není duch? ... či snad hobit jen neobjevil způsob, jak ducha z obrazu vyvolat ...

Zatímco zůstáváte v hloučku
[A09, G7,H7]
Farin zamířil do třetího výklenku.
[A09, E8]
Na jeho kraji se opět zhoupnul tělem vpřed a vzad. Potom vešel dále do výklenku a zmizel tak vašim očím. Někteří jste se podívali na postavu u stolu, ale muž tam dál nehybně sedí.

Stále stojím a zamyšleně pozoruji přízrak který vyšel z obrazu a zároveň Farina zkoumajícího obrazy.
No, dokud na nás ta čertovina neútočí, tak mi to ani moc nevadí....ale divný to je. to určitě. přidám se se svým hodnocením situace a dál napjatě stojím na místě.

"Tady v tom bude nějaká čertovina, nějaká magie. Je tu divný chlad." Odpovím trpaslíkovi a pak se pokusím podrobněji obraz prohlídnout. Pokud nic neobjevím, vydám se k dalšímu obrazu.

Stále stojím, svaly napnuté, jako šelma připravená k útoku. Prohlížím si nedůvěřivě záhadného muže, který sedí nehnutě u stolu, občas sjedu očima na své společníky.
"U všech Stínů!!" syknu. "Co to je zač? Pane Farine?"

Farin sebou na kraji výklenku trhnul a všimli jste si, jak si přejel rukou přes obličej a po šatech. Několikrát jakoby se zhoupnul tělem vpřed a vzad a pak došel až k obrazu.

Loren se postavila na kraj prvního výklenku, hůl drženou oběma rukama opřela o podlahu a naslouchá.
Vy ostatní v hloučku střídavě pohlížíte na muže u stolu a na Farina, který začal zblízka prohlížet malbu i rám druhého obrazu.

Když muž nadále mlčky a bez pohybu sedí, začali jste pokradmo sledovat hobita, který zamířil k druhému výklenku.
[A09, G8]

Obraz v tomto výklenku znázorňuje podobnou hradní komnatu.
V popředí vedle nízkého stolku stojí ženská postava v dlouhých šlechtických bílých šatech a krajkovou čelenkou ve vlasech. Nabírané rukávy z pruhů bílé a tmavě fialové látky obepínají její zápěstí. Celá přední strana šatů je zdobená černou výšivkou. Žena hledí na roztažený svitek, který drží v rukou.

Po Lořeniných slovech s ostatními čekám na reakci ducha. Když se nic neděje, začnu prohlížet ostatní obrazy, jestli se neobjeví další postava. "Třeba čeká, až si přisednem." Nadhodím. Pak se vydám prohlídnout postupně ostatní obrazy.

Při prvních slovech jste pohlédli na Loren, ale potom jste se otočili zpět k postavě, sedící u stolu a nehybností připomínající nějakou sochu.

Žádný pohyb, otočení hlavy nebo alespoň krátký pohled očí, které jsou nadále upřené k protější straně stolu, prostě nic nenapovídá, jestli muž elfku slyšel nebo ne.
Čekání na odpověď se změnilo v obnovené ticho.

Zvuk mojej palice rozrazí ticho, ktoré naplnilo celú miestnosť. Urobím pár neistých krokov vpred a hlasom istejším ako moje kroky, prehovorím na ducha.
"Kto ste a čo tu robíte?" akoby očakávajúc, že duch zodpovie moje otázky, predstavím sa..
"Moje meno je Loren Voltaire. Ja a moji priatelia sme ostali uväznení na tomto mieste.."
Počuje ma vôbec? A ak aj áno, odpovie mi?

Tech
Jsem zpět, tak s chutí (aspoň doufám, že tak) do toho.

Zůstávám stále napnutý jako šelma před smrtícím skokem. Zdá se, že pouze hlídám celou situaci a čekám, jak se zachovají ostatní.

Tech
Odjiždím na dva týdny pryč.
Pokračování:
od pondělí 18.8.

Přeji vám hezké dny.

Nehybnost záhadné postavy napomohla, že vaše překvapení rychle odeznělo. Krátkými a pomalými kroky jste ucouvli od stolu k východní zdi.
Do nastalého ticha vyznělo kovové klapnutí jako rána kladivem. Ve skutečnosti to byl jen zvuk západky zámku, když se až dosud otevřené dveře bezhlučně pohly a zavřely.

Mezi vstupním výklenkem a JV rohem místnosti jste utvořili volný hlouček.
Loren naslouchá rozložení zvuků v místnosti. Vy ostatní upíráte zrak na neznámého muže. Když Elemar sklonil hlavu k Darkovi, okamžitě následujete jeho příkladu. Pes stojí vedle svého pána a dívá se ke stolu. Jeho postoj není bojovný ani ustrašený, nejspíše byste řekli klidný. Přesto je zřejmé, že i on muže vnímá. Po chvíli zvedl ocas a lehce jím zavrtěl.

Postava sedí vzpřímeně bez jakéhokoliv pohybu.
... jakoby čekal ...
S tou myšlenkou jste znovu pohlédli vpřed.

Zadívám se na novou postavu. V ruce držím hůl v obranné pozici a čekám co se bude tím.

Zdá se, že vystoupil z toho obrazu na zdi. To jsou teda čáry...trochu znechuceně

"Duch?" spýtam sa váhavo i vzrušene zároveň.
Ale to predsa..
"Začula som hlboký tón, podobný gongu, prichádzajúci spoza obrazu a následne som mala pocit, akoby okolo mňa niekto prešiel.." Ostávam nehybne stáť pred obrazom čakajúc, čo sa bude diať ďalej.

"Fffffff...." oddechnu, když spatřím postavu záhadného muže, který se tak náhle zjevil v místnosti.

Ohromen, polekán, překvapen - zřejmě od všeho trochu tiše sleduji muže, jak usedl ke stolu. Zůstávám stát na místě, kladivo i štít pevně sevřeny, ale nezdá se, že bych chtěl útočit.

Farin stojí před vstupním výklenkem s dveřmi.

Leaf se otočil a po krátkém zaváhání rychle přešel k JV výklenku, kde stojí Loren.

Efreget a Elemar u stolu sledují slovní pošťuchování obou trpaslíků. Když zaslechnete Farinova slova, otočíte se a spatříte vysokou postavu mířící ke stolu.

Muž je oblečen do dávného šlechtického šatu z tmavě fialové a černé látky. Hlavu má bez pokrývky a dlouhé prošedivělé vlasy mu splývají na mohutná ramena. Opatrně projde mezi vámi, skoro jakoby se snažil, aby do někoho nestrčil.
... že by nás viděl nebo aspoň vnímal ...

U stolu se muž natáhl a pomalu rukou pohladil růžky na hadí hlavě. Potom foukl na svícen stojící na truhličce a krajní svíce zahořela jasným plamenem. Nakonec se posadil na pravou horní židli, složil ruce do klína a zahleděl se před sebe na opačnou stranu stolu.