Druhá strana (147 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(19:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mů­že­te s kluka­ma cho­dit spát ke mně každý večer?
(19:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Skoro každý, pokud kluci ne­ma­jí hlíd­ku. Vět­ši­nou se­dí­me u vel­ké­ho ohně i s ča­ro­dě­ji a někdy i s ostat­ní­mi dů­stoj­ní­ky - Mur­taghem, Go­r­do­nem, Chris­to­phe­rem. Z dru­hé­ho s námi jede i lord Henry, po­boč­ník Lo­re­na se svojí dru­ži­nou, ten se pak už ve Tře­tím zů­sta­ne a pak se bude vra­cet.
(19:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vět­ši­nu času je uchá­ze­jí­cí po­ča­sí, i když velké teplo zrov­na není (pro tebe ur­či­tě ne), takže to ces­to­vá­ní není nijak ne­pří­jem­né. V noci zima tedy ještě bývá.
(19:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to je dobrá spo­leč­nost. Asi už jsem tam nějak zvyk­lá, ale večer se vy­hří­vám u ohně. Za ji­ných okol­nos­tí bych se asi tě­ši­la, až bu­de­me zas v tá­bo­ře, ale do Tře­tí­ho se těšit ne­do­ve­du...
(20:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Není to úplně špat­né, hodně času trá­ví­me s ně­kte­rý­mi ča­ro­dě­ji (Ni­a­lem, Mikim, Cedri­kem, Dan­nym, Larou, někdy i Ri­chi­em), takže to při­po­mí­ná staré časy.
(20:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A baví se se mnou Ri­chie nějak nebo mě spíš ig­no­ru­je.
(20:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když tam není Pa­trick, tak se do­ce­la i baví.
(20:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak aspoň tak. Když tam tedy není Pa­trick, tas si s ním sna­žím nějak po­ví­dat. Přála bych si, abychom mohli mít aspoň tro­chu přá­tel­ský vztah.

(21:18) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Do­ved­la jsem tě k Mi­ki­mu a pak jsem zase šla.
(21:23) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak jsem se s tebou pro­za­tím roz­lou­či­la. A za­kle­pa­la jsem na jeho stan, asi na tyč. snad tam bude.
(21:24) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: To já jsem nejdřív zjis­ti­la, jest­li tam je, neboj se. :-)
(21:28) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ahoj." pozdra­vím ho. "Pro­sím tě máš chvi­ku na mě zase čas."
(21:38) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Sa­mo­zřej­mě, co po­tře­bu­ješ?"
(21:41) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No ří­ka­la jsem si jest­li by jsi se ještě jed­nou ne­mohl po­dí­vat jest­li je všech­no v po­řád­ku. Když je­de­te pryč. Jako nic mi není, ale pro jis­to­tu."
(21:45) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Jistě, ale pokud žádné pro­blémy nemáš, tak by všech­no být v po­řád­ku mělo. Není to přece tvoje první dítě, ne?" zeptá se řeč­nic­ky.
(21:52) Mar­ga­re-tka: "No to, není:-) To je fakt. Ale při­znám, se že jsem tro­chu ner­voz­ní že jedu pryč a nebuu v tá­bo­ře. Tak bych ra­dě­ji měla ještě jed­nou po­svě­ce­no, že je všech­no v po­řád­ku."
(21:52) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No to, není:-) To je fakt. Ale při­znám, se že jsem tro­chu ner­voz­ní že jedu pryč a nebuu v tá­bo­ře. Tak bych ra­dě­ji měla ještě jed­nou po­svě­ce­no, že je všech­no v po­řád­ku."
(22:07) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Tak tě zkon­t­ro­lu­je a nic zvlášt­ní­ho ne­po­zná.
(22:11) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Má velmi silné srdce," usmě­je se na tebe.
(22:21) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No to je dobře. Jsem ráda. Hlav­ně aby to všech­no pro­pběh­lo bez pro­blé­mů. Tohle je snad první tě­ho­ten­ství, kdy mi skoro nic není."
(22:23) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Já vím, že už jsem asi tro­chu pa­ra­no­ic­ká, ale třeba ener­gie toho dí­tě­te je úplně nor­mál­ní? "
(22:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Každá ener­gie je jiná. Má nej­spíš tro­chu magie, ale to má vět­ši­na lidí."
(22:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: (pa­ra­no­id­ní :-)
(22:47) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Moc ti dě­ku­ji. Ještě nevím jak tady budpu dlou­ho, ale asi po­je­du na pan­ství, tam to asi bude lepší."
(22:49) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "To ur­či­tě," sou­hla­sí s tebou.
(22:54) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Jako moc se mi ne­chce. Ale bude to lepší."
(23:08) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A zítra je­de­te stěj­ně jako Mo­ri­gan?
(23:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ano, všich­ni spolu."
23:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Dě­ku­ji už tě ne­bu­du zdr­žo­vat. Zítra se asi ještě uvi­dí­me u od­jez­du. A co jse ti za dluž­ná?"

(13:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Kávu si ještě při­leju.
(13:42) Mo­ri­gan: Na oběd jdeme k Mar­ga­ret do stanu.
(13:43) Mo­ri­gan: Sna­ží­me se ten den být co nej­víc s ní (pří­pad­ně i s Ellou, to už ne­chám na vás), pro­to­že zítra už bu­de­me od­jíž­dět. Mám z toho roz­dě­le­ní smí­še­né po­ci­ty.
(13:48) Mar­ga­re-tka: No já jsem úplně roz­ho­ze­ná. Ne­chci aby jste od­jíž­dě­ly.
(13:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Snad se toho někdy do­čká­me," re­a­gu­ji na ta pan­ství a sna­žím se mys­let po­zi­tiv­ně.
(13:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to se ur­či­tě sna­žím být i s Ellou. Obě mi budou dost chy­bět :-(
(13:51) Ke­tryn: Jo, to se ur­či­tě sna­žím být i s Ellou. Obě mi budou dost chy­bět :-(
(13:58) Mo­ri­gan: V tá­bo­ře je rušno, jak se chys­tá od­jezd a ně­kte­ré části ar­má­dy už i vy­ra­zi­ly.
(14:05) Mo­ri­gan: Ano, my je­de­me zítra.
(14:16) Mar­ga­re-tka: "Už víte v kolik vy­jíž­dí­te?"
(14:18) Mo­ri­gan: "Někdy do­po­led­ne."
(14:20) Mar­ga­re-tka: "Tak snad se s vámi budu moct roz­lou­čit."
(14:20) Mar­ga­re-tka: A je v tá­bo­ře ještě MIki?
(14:21) Mo­ri­gan: Nej­spíš ano.
(14:53) Mar­ga­re-tka: "Mys­líš, že bych ještě měla jít pro jis­to­tu za Mikim, než od­je­de­te? nevíš jest­li teď mají ča­ro­dě­jo­vé hodně práce"
(14:56) Mo­ri­gan: Po­kr­čím ra­me­ny. "Víc než ob­vykle ur­či­tě ne," usou­dím. "Klid­ně za ním jdi."
(14:58) Mar­ga­re-tka: "Abych řekla prav­du, ta ani nevím de ča­ro­dě­jo­vé ne­ma­jí stany:-/"
(15:39) Mar­ga­re-tka: "mYS­LÍŠ, ŽE BY JSI TAM NĚKAM ZA MOU MOHLA zajít? A nebo aspoň po obědě za­vést?
(15:39) Mar­ga­re-tka: "
(17:08) Ke­tryn: Nějak se mi ne­chce věřit tomu, že je­de­me už zítra :-( Mám celý den me­lan­cho­lic­kou ná­la­du a mod­lím se, abychom se ne­lou­či­ly na moc dlou­ho. Co Ella, zvyká si aspoň už tro­chu v nové si­tu­a­ci?
(17:12) Mo­ri­gan: Ella se nějak tváří pořád stej­ně, ale asi jí je taky líto, že od­jíž­díš pryč. Roz­hod­ně by byla ra­dě­ji, kdy­bys tam zů­sta­la.
(17:20) Ke­tryn: :-( taky mi je to líto. Zas mě na chví­li pře­pad­ne vztek na Ro­ge­ra, že kvůli němu se musím lou­čit i s Ellou! Dou­fám, že bude v po­řád­ku a že když je v Mar­ga­re­ti­ných služ­bách, že ji bude spo­leč­nost při­jí­mat i v téhle si­tu­a­ci.
(18:56) Mo­ri­gan: Sna­ží­me se jít dřív spát, nebo ale­spoň nějak ro­zum­ně. Večer se s kluka­ma vi­dí­me na ve­če­ři v jí­del­ně, na­štěs­tí si ne­vzpo­me­nou na to, aby ro­ze­bí­ra­li, kde spíme.
(19:20) Ke­tryn: Jsem ráda, že se s nimi vi­dí­me. Jsem ta­ko­vá me­lan­cho­lic­ká, tak mi po­mů­že mít Pa­tric­ka vedle sebe a vědět, že aspoň s ním se lou­čit ne­mu­sím. Je dobře, že na naše spaní za­po­me­nou, dě­la­lo by to zby­teč­ně hus­tou at­mo­sfé­ru.

(11:34) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by mě taky za­jí­ma­lo.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pro­to­že...!"
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Dál se na něj dívám, co z něj vy­pad­ne.
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pro­to­že on je psy­cho­pat!"
(14:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne jako ty?" za­tvá­řím se iro­nic­ky.
(14:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bála ses i mě! A teď se jako něco změ­ni­lo?? Spíš klid­ně s psy­cho­pa­tic­kým vam­pý­rem a dob­ro­vol­ně ho na­pá­jíš svojí vlast­ní krví? A piješ jeho krev!"
(14:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když to takhle říká, do­ce­la se zhro­zím.
(14:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ode­šel jsi," řeknu na­ko­nec.
(14:40) Mo­ri­gan: "Ode­šel jsem," musí na­ko­nec uznat, i když se to v něm vaří. "On ode­šel ale taky!"
(14:41) Mo­ri­gan: "Jo, ale vrá­til se..."
(14:41) Mo­ri­gan: "Par­chant," od­pliv­ne si.
(14:42) Mo­ri­gan: "Za­chrá­nil Ka­tryn a vlast­ně i mě, takže..."
(14:42) Mo­ri­gan: "Takže jsi mu pro­je­vi­la vděč­nost?" ušklíb­ne se.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:49) Mo­ri­gan: "Vlast­ně...​jo!" roz­ho­dím ruce. Ře­če­no na­hlas to všech­no zní ještě hůř. "Byla to jeho pod­mín­ka. Ano, je to par­chant. Ano, vy­spa­la bych se s ním znova, kdyby to za­chrá­ni­lo Ka­tryn. Ano, měl jsi tu zů­stat, ale ty ses ura­zil jak malej kluk!"
(14:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já fakt ne­sta­čím zírat.
(14:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A já mám z toho zas špat­né svě­do­mí....
(14:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Damon skoro za­la­pá po dechu. "Měl jsem důvod..."
(14:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ten spo­rýš? Děláš si sran­du?? Dá­va­ly jsme vám dob­ro­vol­ně pít a ty řešíš ně­ja­ký spo­rýš??"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Skoro nikdy jsem tě ne­o­vliv­nil!"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale Klau­so­vi se zrov­na ne­da­lo dů­vě­řo­vat!"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo a tak ses s ním pro jis­to­tu vy­spa­la! Už je to s tou dů­vě­rou lepší?" ušklíb­ne se.
(14:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Za­mys­lím se. "Jo!" od­sek­nu.
(14:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Udeří pěstí do ši­ro­ké sta­no­vé tyče a ta se skoro pře­lo­mí.
(15:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To se mnou tedy do­ce­la trhne.
(15:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Da­mo­ne!" vy­hrk­nu šo­ko­va­ně, že tu zas něco zničí. "My jsme ten spo­rýš měly už delší dobu před tím, než jste při­šli! A kdyby ses neu­ra­zil na tak dlou­ho, tak Mo­ri­gan ne­mu­se­la dělat věci, které takhle mu­se­la! A vůbec...​nevíš, co všech­no se dělo!" už se ne­u­dr­žím a vzpo­me­nu si na tu bitvu, kte­rou jsme vy­hrá­li asi fakt jen díky tobě a Klau­so­vě krvi.
(15:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Takže je to všech­no moje vina??"
(15:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To ne­ří­ká­me. Ale ty tu děláš scény a boříš nám stan a při­tom ani nevíš, jak to vše bylo. Ne­mů­žeš se divit, že se pros­tě za tu dobu ně­ja­ké věci změ­ni­ly."
(15:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To je prav­da, to jsem ne­če­kal," při­zná mno­hoznač­ně.
(15:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mám spous­tu ji­ných sta­ros­tí, než hlí­dat vaše vam­pýr­ská ega!" za­mra­čím se.
(15:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To máš sva­tou prav­du.
(15:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak my si je po­hlí­dá­me sami," usmě­je se iro­nic­ky. "Už se tě ne­do­tkne, neboj se."
(15:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Čím dál tím lepší... Oni se snad na­vzá­jem za­bi­jou a bude. Na­pad­ne mě kri­zo­vá myš­len­ka, že ale vam­pýr­skou krev po­tře­bu­je­me.
(15:49) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky mě to na­pad­ne.

(11:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bože, Da­mo­ne, zá­le­ží snad na tom??" za­tvá­řím se zou­fa­le.
(11:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: On je fakt na za­bi­tí...
(11:30) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To si piš, že na tom zá­le­ží!!"
(11:30) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo? A proč?"
(11:34) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by mě taky za­jí­ma­lo.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pro­to­že...!"
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Dál se na něj dívám, co z něj vy­pad­ne.
(14:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pro­to­že on je psy­cho­pat!"
(14:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne jako ty?" za­tvá­řím se iro­nic­ky.
(14:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bála ses i mě! A teď se jako něco změ­ni­lo?? Spíš klid­ně s psy­cho­pa­tic­kým vam­pý­rem a dob­ro­vol­ně ho na­pá­jíš svojí vlast­ní krví? A piješ jeho krev!"
(14:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když to takhle říká, do­ce­la se zhro­zím.
(14:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ode­šel jsi," řeknu na­ko­nec.
(14:40) Mo­ri­gan: "Ode­šel jsem," musí na­ko­nec uznat, i když se to v něm vaří. "On ode­šel ale taky!"
(14:41) Mo­ri­gan: "Jo, ale vrá­til se..."
(14:41) Mo­ri­gan: "Par­chant," od­pliv­ne si.
(14:42) Mo­ri­gan: "Za­chrá­nil Ka­tryn a vlast­ně i mě, takže..."
(14:42) Mo­ri­gan: "Takže jsi mu pro­je­vi­la vděč­nost?" ušklíb­ne se.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:49) Mo­ri­gan: "Vlast­ně...​jo!" roz­ho­dím ruce. Ře­če­no na­hlas to všech­no zní ještě hůř. "Byla to jeho pod­mín­ka. Ano, je to par­chant. Ano, vy­spa­la bych se s ním znova, kdyby to za­chrá­ni­lo Ka­tryn. Ano, měl jsi tu zů­stat, ale ty ses ura­zil jak malej kluk!"
(14:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já fakt ne­sta­čím zírat.
(14:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A já mám z toho zas špat­né svě­do­mí....
(14:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Damon skoro za­la­pá po dechu. "Měl jsem důvod..."
(14:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ten spo­rýš? Děláš si sran­du?? Dá­va­ly jsme vám dob­ro­vol­ně pít a ty řešíš ně­ja­ký spo­rýš??"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Skoro nikdy jsem tě ne­o­vliv­nil!"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale Klau­so­vi se zrov­na ne­da­lo dů­vě­řo­vat!"
(14:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo a tak ses s ním pro jis­to­tu vy­spa­la! Už je to s tou dů­vě­rou lepší?" ušklíb­ne se.
(14:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Za­mys­lím se. "Jo!" od­sek­nu.
(14:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Udeří pěstí do ši­ro­ké sta­no­vé tyče a ta se skoro pře­lo­mí.
(15:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To se mnou tedy do­ce­la trhne.
(15:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Da­mo­ne!" vy­hrk­nu šo­ko­va­ně, že tu zas něco zničí. "My jsme ten spo­rýš měly už delší dobu před tím, než jste při­šli! A kdyby ses neu­ra­zil na tak dlou­ho, tak Mo­ri­gan ne­mu­se­la dělat věci, které takhle mu­se­la! A vůbec...​nevíš, co všech­no se dělo!" už se ne­u­dr­žím a vzpo­me­nu si na tu bitvu, kte­rou jsme vy­hrá­li asi fakt jen díky tobě a Klau­so­vě krvi.
(15:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Takže je to všech­no moje vina??"
(15:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To ne­ří­ká­me. Ale ty tu děláš scény a boříš nám stan a při­tom ani nevíš, jak to vše bylo. Ne­mů­žeš se divit, že se pros­tě za tu dobu ně­ja­ké věci změ­ni­ly."
(15:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To je prav­da, to jsem ne­če­kal," při­zná mno­hoznač­ně.
(15:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mám spous­tu ji­ných sta­ros­tí, než hlí­dat vaše vam­pýr­ská ega!" za­mra­čím se.
(15:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To máš sva­tou prav­du.
(15:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak my si je po­hlí­dá­me sami," usmě­je se iro­nic­ky. "Už se tě ne­do­tkne, neboj se."
(15:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Čím dál tím lepší... Oni se snad na­vzá­jem za­bi­jou a bude. Na­pad­ne mě kri­zo­vá myš­len­ka, že ale vam­pýr­skou krev po­tře­bu­je­me.

(22:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Sna­žím se. Nebo snad chceš, aby nás spolu někdo viděl?" ušklíb­ne se.
(22:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jako kdo?"
(22:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jako třeba tvůj man­žel."
(22:12) Ke­tryn: Mě z něho fakt trefí!
(22:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mě z něho fakt trefí!
(22:15) Mar­ga­re-tka: /Jé ty jsou fakt krás­ný jen jsem si mu­se­la po­sou­vat ob­ráz­ky.//
(22:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jest­li chceš zlik­vi­do­vat další stan, tak si to pro­sím tě roz­mys­li, pro­to­že včera to byl do­ce­la prů­švih!" vmetu mu do ob­li­če­je.
(22:16) Mar­ga­re-tka: Tak se roz­lou­čí­me a je mi smut­no, že už jen jeden večer než od­je­de­te.
(22:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já ho ne­za­pá­lil!" vmete mi do ob­li­če­je on.
(22:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ale roz­mlá­ti­li ho! Takhle jsme měli aspoň ně­ja­ké vy­svět­le­ní...
(22:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A co jsem měla dělat?! Čekat, až si na­vzá­jem vy­rve­te srdce?!"
(22:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To je tvoje spe­ci­a­li­ta!"
(22:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Nemám slov. "Ale Da­mo­ne!" za­lo­žím si ruce s despek­tem.
(22:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ura­že­ná vam­pýr­ská je­šit­nost je fakt hroz­ná věc.

(21:53) Mo­ri­gan: "Ne," je mi hned jasné, na co se ptáš.
(22:04) Mo­ri­gan: Po­pře­je­me Mar­ga­ret dobrou noc, do­mlu­ví­me se na zí­t­řej­ší oběd a pak jdeme. Je už skoro tma, když jdeme ke Go­r­do­no­vu stanu.
(22:05) Ke­tryn: "Dobrou, uvi­dí­me se zítra."
(22:12) Ke­tryn: Mě z něho fakt trefí!
(22:16) Mar­ga­re-tka: Tak se roz­lou­čí­me a je mi smut­no, že už jen jeden večer než od­je­de­te.

(22:04) Mo­ri­gan: Po­pře­je­me Mar­ga­ret dobrou noc, do­mlu­ví­me se na zí­t­řej­ší oběd a pak jdeme. Je už skoro tma, když jdeme ke Go­r­do­no­vu stanu.
(22:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Měly bychom si užít tu tro­chu po­hod­lí, po­zítří už bu­de­me zase na koni," řeknu a v tu chví­li mě někdo po­pad­ne za paži a vtáh­ne do ve­d­lej­ší ulič­ky tak rych­le, že jsme to oprav­du ne­če­ka­ly.
(22:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chtě­la jsem ti to od­ký­vat a v tuhle chví­li asi umřu lek­nu­tím. "Mo­ri­gan!"
(22:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dívám se rych­le do ulič­ky, kam jsi zmi­ze­la..
(22:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­štěs­tí jsem ne­zmi­ze­la úplně, jen za roh stanu.
(22:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Da­mo­ne, pro­bo­ha!!!" vy­jek­nu.
(22:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pr­vot­ní lek­nu­tí po­ma­lu opa­dá­vá. Ne­chá­pu, proč si s tebou ne­mů­že pro­mlu­vit nor­mál­ně?!

21:08) Mar­ga­re-tka: Tak je­li­kož jsem Vás mi­nu­la v jí­del­ně a pak mi ne­do­šlo vás hle­dat u tro­sek stanu, tak jsem u mě ve stanu a od­po­čí­vám, když jsem toho moc ne­na­spa­la.
(21:11) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ob­je­ví­me se u tebe ve stanu.
(21:14) Mar­ga­re-tka: "Jé ahoj:-)" jsem fakt ráda, že vás vidím:-) Tak si tam sed­ne­me.
(21:20) Mo­ri­gan: "Ahoj," pozdra­vím tě a po­sa­dím se.
(21:22) Mar­ga­re-tka: "Jak ten stan do­pa­dl."
(21:23) Mo­ri­gan: "Stan moc dobře ne, ale věci vy­pa­da­jí ví­ce­mé­ně v po­řád­ku."
(21:23) Ke­tryn: "Ahoj."
(21:24) Ke­tryn: "Ko­že­ši­ny budou po­tře­bo­vat vy­čis­tit, ale jinak to věci snad do­ce­la pře­ži­ly."
(21:26) Mo­ri­gan: Chvil­ku si tam s tebou po­ví­dá­me a pak si mů­že­me dát spo­leč­nou ve­če­ři přímo ve stanu.
(21:34) Mar­ga­re-tka: Tak ne­chám při­nést nám ně­ja­kou ve­če­ři. "A máte kde spát?"
(21:36) Mo­ri­gan: "No zatím ne, ale ono se to nějak vy­ře­ší, kdyžtak prý mů­že­me jít k Ni­a­lo­vi a Mi­ki­mu."
(21:37) Mar­ga­re-tka: "No a nebo by se to možná dalo do­mlu­vit tady, mys­lím, že na ty dvě noci by ne­mu­sel být pro­blém."
(21:37) Mar­ga­re-tka: "Tak ještě, že ne­sho­ře­ly ty věci."
(21:40) Mo­ri­gan: Krát­ce po tom, co do­ne­sou ve­če­ři, při­jde de­sát­ník lorda Go­r­do­na s tím, že se mů­že­me jít uby­to­vat do ka­pi­tá­no­va stanu.
(21:45) Ke­tryn: "Ne­chci vidět Ja­me­se, až se dozví, kde zas spíme..." vzdych­nu šep­tem.
(21:45) Ke­tryn: "Ne­chci vidět Ja­me­se, až se dozví, kde zas spíme..." vzdych­nu šep­tem.
(21:46) Mo­ri­gan: "Ale od­mít­nout asi ne­mů­že­me," vzdych­nu taky. Když se na­ve­če­ří­me, tak po­pře­je­me Mar­ga­ret dobrou noc a vy­ra­zí­me.
(21:46) Mar­ga­re-tka: "No tam už je to při­pra­ve­ný, ale můžu to za­ří­dit tady. jest­li to vadí klu­kům."
(21:48) Mo­ri­gan: "Já mys­lím, že ty dvě noci se to zvlád­ne..."
(21:50) Mar­ga­re-tka: "Dobře, ale kdyby byl pro­blém tak sem se ur­či­tě dvě po­ste­le ve­jdou:-) ach jo to byl zase večer. Ob­je­vi­li se?"

(14:42) Mo­ri­gan: Teď jsem do­dě­la­la druhé, ty sva­teb­ní a jest­li ne­při­jde Číča tak už tu snad budu!!!
(14:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ehm...​jsme v po­řád­ku, od­ne­sl to jen stan," řeknu, když se vzpa­ma­tu­ju z toho vpádu. Kluci pře­sta­li jíst, pro­to­že pře­mí­ta­jí, jest­li mají po­vstat, když při­šel dů­stoj­ník. Ale pro­to­že si jich zatím vůbec ne­vší­má, zů­sta­li sedět.
(15:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jsem oprav­du rád," při­zná a po­lo­ží mi dlaň na ruku. Udě­lal to nej­spíš úplně in­stink­tiv­ně, nic tím ne­mys­lel, ale v tu chví­li se James roz­hod­ne, že vsta­ne.
(15:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ach jo, jeho nervy dneska fakt do­stá­va­jí za­brat...
(15:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Chris­to­pher ruku stáh­ne, pře­sta­ne mít zjih­lý výraz a snaží se tvá­řit ofi­ci­ál­ně­ji. "To jsem rád," zo­pa­ku­je. "Kdy­bys­te co­ko­liv po­tře­bo­va­li, stačí říct... však víte."
(15:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, to víme," řekne James iro­nic­ky, ale až když už je Chris­to­pher o něco dál.
(15:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem ráda, že si to uvě­do­mil. Dívám se po Ja­me­so­vi a dou­fám, že se zas hodí do klidu.
(15:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Do­ce­la ano, zase se po­sa­dí a vezme mě kolem ramen.
(15:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak si po­vzdech­nu a po­kra­ču­ji v jídle. Usi­lov­ně pře­mýš­lím, na co pře­vést řeč, ale mám v hlavě tak nějka duto.
(15:42) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ještě, že už brzo od­jíž­dí­me," usou­dí Pa­trick.
(15:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Hm..." za­mru­čím. "Tím si nejsem úplně jistá, ne­bu­de to žádná sran­da..."
(15:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já vím, a navíc bu­do­vá­ní no­vé­ho tá­bo­ra," vzdych­ne Pa­trick. "Ale tady se pros­tě všich­ni mač­ká­me, tolik voj­ska se sem ne­ve­jde."
(15:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To jo, teď je tu oprav­du hodně lidí...​Nesnáším ale lou­če­ní," za­mra­čím se.
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(16:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já vím," chápe James. "Ale Mar­ga­ret se bude mít dobře, ne? Možná líp, než my."
(16:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jo, to ano. Snad do­je­de po­řád­ku na pan­ství."
(16:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jo, to ano. Snad do­je­de po­řád­ku na pan­ství."
(16:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Škoda, že ne­u­vi­dí­me, až se na­ro­dí mi­min­ko," za­li­tu­je James.
(17:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Snad bu­de­me aspoň do­stá­vat zprá­vy..." :-(
(17:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­jí­me se a jdeme pak asi k na­še­mu stanu, abychom se po­dí­va­li, co nám zbylo.
(17:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pevně dou­fám, že nám ne­sho­ře­ly žádné věci...
(17:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Plach­tu už někdo shr­nul stra­nou, takže se dobře do­sta­ne­me k věcem, které tam zů­sta­ly.
(17:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak jdu zjiš­ťo­vat škody.

(11:16) Mo­ri­gan: Jsme s Ka­tryn pořád tro­chu v de­pre­si, jdeme s kluka­ma do jí­del­ny a sna­ží­me se tvá­řit po­zi­tiv­ně­ji.
(11:19) Ke­tryn: No sna­žím se, ale po dneš­ní noci jsem roz­ho­ze­ná a ne­vy­spa­lá, takže toho asi nějak moc ne­na­mlu­vím.
(11:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Lord Go­r­don se ur­či­tě o uby­to­vá­ní po­sta­rá, byl v noci vzhů­ru a ví to," řeknu pak v jí­del­ně.
(11:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To si umím před­sta­vit. Jen aby si vás ne­na­stě­ho­val k sobě," ušklíb­ne se James.
(11:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já asi radši mlčím.
(11:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Sklo­pím oči a vě­nu­ji se jídlu. Dou­fám, že se ně­ja­ký ten stan najde, jest­li bychom zů­sta­ly na těch pár dní u Go­r­do­na, tak by nám z těch po­zná­mek a vý­ra­zů prask­la hlava.
(11:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Do jí­del­ny vejde lord Chris­to­pher, roz­hléd­ne se a když vidí nás, tak si od­dech­ne. "Lady Mo­ri­gan, sly­šel jsem o té ne­ho­dě," řekne hned. "Jste v po­řád­ku?"
(11:44) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kou­kám, že jsme všem při­pra­vi­ly šoky...

(20:28) Ke­tryn: Dou­fám, se nám na naše ve­čír­ky po­da­ří se­hnat ně­ja­ké dobré víno a jídlo :-) Nebo tedy spíš vám, je­li­kož já jsem na to malý pán...
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(20:50) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Víš, že už ne­ži­jí.
(20:53) Mo­ri­gan: Sa­mo­zřej­mě se sna­žím něco dob­ré­ho do­mlu­vit v jí­del­ně a taky mu­sí­me Ka­tryn aspoň tro­chu ukli­dit ve stanu :-/
(21:03) Ke­tryn: Jo, úklid beru na sebe já. Mám čas, tak se k tomu musím při­nu­tit. Taky se po­ku­sím se­hnat něco jako ubrus na stůl, aby to bylo tro­chu útul­n­jě­ší.
(21:04) Mo­ri­gan: Něco máme v na­šich vě­cech.
(21:06) Ke­tryn: Tak to tam po­řád­ně ukli­dím, srov­nám a při­chys­tám co můžu, aby to tam bylo hezké. Taky se­že­nu do­sta­teč­né množ­ství po­hár­ků. A pro tě­hot­né holky by to chtě­lo i ně­ja­ký čaj nebo ovoc­nou šťávu.
(21:12) Mo­ri­gan: To spíš čaj bude.
(21:20) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Kdyby jsi chtě­la ten večer kde bude Jamie a Pa­trick jít, tak ur­či­tě ne­bu­de pro­blém."
(21:21) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Dě­ku­ji, ale nerad bych vás rušil," usmě­je se.
(21:23) Mo­ri­gan: Jsme do­mlu­ve­ni, že se ten den sejde­me k ve­če­ru, podle toho, jak kdo bude moct.
(21:35) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Dobře." Pak zby­tek ve­če­ra už ne­ře­ší­me nic ex­trém­ně dů­le­ži­té­ho.
(21:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak jsem ten den od­po­led­ne Edith po­prosi­la jest­li by mi do ko­ší­ku ne­při­pra­vi­la něco málo k za­kous­nu­tí a ně­ja­ké pití po­pří­pa­dě i něco bez al­ko­ho­lu pro mě.
(21:54) Mo­ri­gan: Do­ra­zím jako po­sled­ní, ale ne pozdě. Mar­ga­ret něco do­nes­la a já jsem po­sla­la pro další věci. Teda hlav­ně ně­ja­ké víno, ale jídlo taky.
(21:57) Ke­tryn: Jsem ráda, když všich­ni do­ra­zí :-) a na­li­ji nám víno.
(21:59) Mar­ga­re-tka: To já taky. "Ahoj: Kou­kám, že už jsme tu všich­ni:-)"
(22:07) Mo­ri­gan: "Škoda, že tu ne­má­me Ma­ri­gol­da s lout­nou, nebo ještě lépe lout­nu bez Ma­ri­gol­da," za­li­tu­ji
(22:10) Ke­tryn: "No, mohli jsme ho taky po­zvat." Úplně jsem teď na Ma­ri­gol­da za­po­mně­la, dojde mi tro­chu pro­vi­ni­le.
(22:13) Mar­ga­re-tka: "No to je fakt Nějak jsme opo­mně­ly Ma­ri­gol­da a Ge­ral­ta."
(22:15) Mo­ri­gan: "Na to už je asi pozdě..."
(22:16) Mar­ga­re-tka: "Jo? To je fakt škoda."
(22:23) Mo­ri­gan: "Můžu ještě běhat po tá­bo­ře a shá­nět je," na­vrh­nu.
(22:24) Mo­ri­gan: "Ne, obe­jde­me se bez lout­ny," brání mi James a Ella si ne­ná­pad­ně od­dech­ne.
(22:24) Ke­tryn: "Já mys­lím, že to ra­dě­ji ne." :-)

(18:09) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Večer jsem tedy zase u nás ve stanu. Jako vždy se spolu na­jí­me pokud už není na­je­de­ný z ně­ja­ké po­ra­dy. "Dneska jsem byla na obědě s Mo­ri­gan a Kat, než od­je­dou tak bychom si udě­la­ly něco jako večer na roz­lou­če­nou, tedy dva ve­če­ry:-) Na tom prv­ním bude Jamie a Pa­trick a na dru­hém jen my."
(18:25) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Po­slou­chá tě. "Tak to je skvě­lé, za­slou­žíš si dobře se po­ba­vit."
(18:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Pro­sím tě proč bych si to měla za­slou­žit nějak víc? Vždyť se mám dobře:-) Bude to jen na roz­lou­če­ní, když jedou pryč."
(19:19) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: ...
(19:24) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Sa­mo­zřej­mě, je jasné, že se chce­te roz­lou­čit. Snad se snad všich­ni brzy uvi­dí­me s těmi, se kte­rý­mi se chce­me vidět."
(19:51) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Snad ano." A ba­vi­ly jsem se o jeho ro­di­čích a tak vím o nich něco?

(17:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: U Elly není nic no­vé­ho, ale ráda tě sa­mo­zřej­mě vidí.
(17:33) Ke­tryn: Chví­li s ní jsem a na­vrh­nu, že bych se pro ni zas mohla sta­vit, až půjdu na
(17:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na ve­če­ři s vámi jde ráda. Kluci jsou na ni opět milí, ako­rát se ti zdá, že James za­čí­ná mít trau­ma z pří­tom­nos­ti tě­hot­ných žen.
(17:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chudák :-( Není divu, když Ana­bell ještě ani ne­vi­děl...
(17:42) Mar­ga­re-tka: "No právě, tak já mu řeknu pokud bude chtít. A nebo podle toho jak se bude tvá­řit. Uvi­dím.:-)"
(17:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Druhý den řeknu o ve­čír­ku Elle. A někde o sa­mo­tě si s ní zku­sím pro­mlu­vit.
(17:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Do týdne bu­de­me od­jíž­dět, tak si po­zítří u nás ve stanu ta­ko­vý malý roz­luč­ko­vý ve­čí­rek. Při­jdeš?"
(17:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No...​nebudu vám kazit zá­ba­vu?" není si jistá.
(18:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ne, to roz­hod­ně ne­bu­deš! Chce­me se roz­lou­čit, kdo ví, kdy se zas uvi­dí­me. Bu­de­me tam jen Mar­ga­ret, Mo­ri­gan, Pa­trick a James. Byla bych ráda, kdy­bys při­šla." :-) Mož­nost Lo­re­na ra­dě­ji nezmiňuji, aby se třeba nějak ne­za­lek­la.
(18:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak dobře," usmě­je se vá­ha­vě. Ta­ko­vá spo­leč­nost jí asi ne­va­dí.
(18:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak fajn!" :-) jsem ráda, že sou­hla­si­la.
(18:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A je tu ještě jedna věc, na co bych se tě chtě­la ze­ptat..." začnu po­ma­lu. "Víš, naše sku­pi­na po­je­de přes Třetí." Ne­mlu­ví se mi o tom zrov­na lehko, ale budu to muset nějak zvlád­nout. "Jak už jsem se někdy zmiňovala, tak Ro­ge­ra tak nějak s Mo­ri­gan známe. Tak mě na­padlo, že bychom mu o tvé si­tu­a­ci řekly... tedy spíš Mo­ri­gan by mu to řekla. Když už nic ji­né­ho, tak si mys­lím, že by se o to dítě měl po­sta­rat aspoň ma­te­ri­ál­ně!"
(18:09) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tro­chu se vy­dě­sí. "Ale..." začne. "Přece o mě ma­te­ri­ál­ně po­sta­rá­no bude," řekne. "Za­jis­ti­ly jste mi místo u lady Margaret...​to je víc než dost."
(18:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To sice jo, ale každé pe­ní­ze navíc by se ti mohly hodit. Když bys je ne­po­tře­bo­va­la, tak bys mohla třeba spo­řit na bu­douc­nost toho dí­tě­te nebo co já vím. Mys­lím si, že by to měl vědět... a pak by se vi­dě­lo, jak by se k tomu po­sta­vil."
(18:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ella z toho vy­pa­dá ne­šťast­ně, moc se jí do toho ne­chce.
(18:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ello, ne­mu­síš se ni­če­ho bát, ty za to ne­mlů­žeš. Tedy mů­že­te za to oba...​ale Roger víc, nor­mál­ně tě svedl!" tro­chu se roz­čí­lím. "Měl by za to nést zod­po­věd­nost dů­stoj­ník ne­dů­stoj­ník!"
(18:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ra­dě­ji mlčí. "Měla jsem ho od­mít­nout," od­po­ru­je. "Vždyc­ky je tu ta mož­nost."
(18:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: *od­po­ru­je pak
(18:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Od­mít­nout Ro­ge­ra není vůbec jed­no­du­ché, po­mys­lím si hořce, ale na­štěs­tí se včas za­ra­zím, aby mi to ne­u­teklo z pusy. "Za­mo­ta­lo ti to v tu chví­li hlavu...​to se stává a nemá cenu, abys si to moc vy­čí­ta­la. A když už se to stalo, tak je to stej­ně jak tvoje tak i jeho dítě. Jen je pros­tě škoda, že ne­mů­žou být tě­hot­ní chla­pi."
(18:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak to se ne­u­dr­ží a vy­prsk­ne smí­chy.
(18:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak aspoň ro­ze­smát se mi ji po­ved­lo :-)
(18:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ne­cháš si to pro­sím aspoň pro­jít hla­vou?"
(18:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Za to, že by se mu to řeklo, oprav­du nic nedáš..."
(18:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je vidět, že pořád ne­chce, ale tvému na­lé­há­ní tak nějak pod­lé­há. Asi nám to ne­za­ká­že, ale nad­še­ná z toho není.
(18:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak aspoň tak. Pak už toho tedy ne­chám a ještě s ní ně­ja­kou chví­li jsem jen tak.

(14:53) Mo­ri­gan: Vy­pi­ly jsme s Kat všech­no víno, co nám při­nes­li k obědu a všech­ny jsme se dobře na­jed­ly. "Dám vám pak vědět, kdy bychom mohly mít ten roz­luč­ko­vý ve­čí­rek, aby mi to vyšlo s časem. A bu­de­me samy, nebo všich­ni, i s kluka­ma?" nejsem roz­hod­nu­tá. "Nebo bychom mohly udě­lat dva a na ten spo­leč­ný po­zvat třeba i Ellu. Však ona se taky bude lou­čit."
(15:04) Mar­ga­re-tka: Jas­ně-)
(15:05) Mar­ga­re-tka: "mys­lím, že ty dva by byly lepší."
(15:51) Mo­ri­gan: "Tak se to po­ku­sím za­ří­dit," slí­bím.
(15:54) Mar­ga­re-tka: "A když to ne­pů­jde tak asi tu spo­leč­nou ne? Abychom se roz­lou­či­li."
(15:55) Mo­ri­gan: "Asi ano. Ale já mys­lím, že to nějak půjde."
(15:55) Mo­ri­gan: "Má to jenom jednu ne­ga­tiv­ní strán­ku," po­zna­me­nám.
(16:01) Mar­ga­re-tka: "Jakou?"
(16:02) Mo­ri­gan: "Mar­ga­ret ne­mů­že pít."
(16:03) Mar­ga­re-tka: "No moc ne, ale tro­chu ano."
(16:39) Ke­tryn: "Já bych byla pro dva."
(16:41) Ke­tryn: "Po Elle se mi bude taky stýs­kat..." při­znám. "Za tu dobu, co jsme byly spolu v la­za­re­tu, jsem se s ní dost spřá­te­li­la."
(16:45) Mo­ri­gan: "Tak já to nějak za­ří­dím. A vy to pak mů­že­te do­mlu­vit s Ellou."
(16:47) Mar­ga­re-tka: "Tak až se do­mlu­ví­me na dni, tak jo t řek­ne­me:"
(16:53) Ke­tryn: "Těším se na ve­čí­rek, ale zá­ro­veň je mi z toho dost smut­no..." vzdych­nu
(16:54) Mar­ga­re-tka: "No a to vy aspoň bu­de­te spolu, já za chvil­ku budu kys­nout ještě úplně někde mimo."
(16:58) Ke­tryn: "Až se ti na­ro­dí dítě, tak tě to dost za­měst­ná, neboj :-) Dou­fám, že si bu­de­me moct do­sta­teč­ně psát."
(17:09) Mo­ri­gan: "To jo," sou­hla­sím s Ka­tryn.
(17:13) Mo­ri­gan: Pak už musím jít, ale aspoň jsme si chvil­ku po­se­dě­ly.
(17:15) Ke­tryn: Tak já jsem pak s Mar­ga­ret. Od­po­led­ne se taky zku­sím za­sta­vit za Ellou, o Ro­ge­ro­vi ale aztím nic ne­ří­kám, to ne­chám na zítra nebo po­zítří.
(17:30) Mar­ga­re-tka: "Hm..."
(17:30) Mo­ri­gan: Do ve­če­ra se mi po­da­ří do­mlu­vit oba ve­če­ry, za tři dny mů­že­me mít ten spo­leč­ný a za další dva (kdy kluci mají mít hlíd­ku) ten náš.
(17:31) Mar­ga­re-tka: "Teda tak to je skvě­lý, ty jsi úplný rych­lík:-)"
(17:33) Mar­ga­re-tka: Aspoň to pak mohu řít Lo­re­no­vi. A ještě, když jsi mlu­vi­la o tom spo­leč­ným. "Mám Lo­re­no­vi o tom spo­leč­ném taky říkat? Nebo by bylo lepší abychom byly jen v našem slo­že­ní?"
(17:33) Ke­tryn: Chví­li s ní jsem a na­vrh­nu, že bych se pro ni zas mohla sta­vit, až půjdu na ve­če­ři.
(17:34) Ke­tryn: "To tedy jo :-)! Tak pak mů­že­me po­zvat Ellu."
(17:35) Mo­ri­gan: "Já nevím, jak chceš...​pokud mys­líš, že bude mít touhu se s námi takhle lou­čit...​aby pak nebyl v šoku."
(17:42) Mar­ga­re-tka: "No právě, tak já mu řeknu pokud bude chtít. A nebo podle toho jak se bude tvá­řit. Uvi­dím.:-)"
(17:49) Mo­ri­gan: Během těch tří dnů se občas vi­dí­me na obědě, nebo s Ka­tryn na ve­če­ři (a pak sa­mo­zřej­mě ve stanu večer nebo ráno). O ve­čír­ku řeknu klu­kům.

(22:01) Mo­ri­gan: "Měli bychom si udě­lat ně­ja­ký roz­luč­ko­vý večer, než od­je­de­me," na­vrh­nu.
(22:04) Mar­ga­re-tka: "Taky jsem si ří­ka­la:-)"
(22:04) Mar­ga­re-tka: "A kdy budeš moct?"
(22:05) Ke­tryn: "Jo, to bychom ur­či­tě měli! Kdo ví, kdy se zas uvi­dí­me..." sou­hla­sím.
(22:09) Mar­ga­re-tka: "To ani ne­ří­kej."

(20:15) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Nějak na po­led­ne.
(20:25) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak tam pak do­ra­zím, ob­le­ču se s po­mo­cí Edith a nebo Elly a jdu do na­še­ho stanu, Zase jsem si ve stanu ukli­di­la za to do­po­led­ne.
(20:32) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: My už tam s Ka­tryn jsme, jídlo ještě ne.
(20:33) Mar­ga­re-tka: "Ahoj:-)"
(20:33) Mar­ga­re-tka: "Jsem ráda, že se vi­dí­me ko­neč­ně všech­ny."
(20:39) Mo­ri­gan: "Ahoj," sna­žím se usmát.
(20:41) Mo­ri­gan: "Za chví­li při­ne­sou jídlo."
(20:41) Mo­ri­gan: "Mám no­vin­ky, ale možná už to víš od Lo­re­na."
(20:42) Mar­ga­re-tka: "už se těším.
(20:42) Ke­tryn: "Ahoj," taky se po­ku­sím o úsměv.
(20:45) Mo­ri­gan: Pak už jsou tu s jíd­lem, takže to na­no­sím ke stolu, ze kte­ré­ho smetu ne­po­třeb­né věci, které tam jsou a mů­že­me se na­jíst.
(20:45) Mo­ri­gan: "Bu­de­me od­jíž­dět za týden, po­je­de­me na se­ve­ro­vý­chod s lor­dem Mur­taghem," řeknu ve zkrat­ce.
(20:47) Ke­tryn: Jest­li nám do­ne­sou víno, tak nám hned na­le­ji a na­pi­ju se.
(20:50) Mar­ga­re-tka: "Já vím, Loren říkal, že se bude od­jíž­dět do týdne, mys­lím. A už se roz­hod­lo jak to bude s ča­ro­dě­je­ma?"
(20:50) Mo­ri­gan: Sa­mo­zřej­mě do­ne­sou.
(20:51) Mo­ri­gan: "Ne, to si musí roz­hod­nout ča­ro­dě­jo­vé, Mur­tagh se do toho ne­chce mí­chat. Ale prav­dě­po­dob­ně zatím zů­sta­ne­me buď spolu, nebo hodně blíz­ko sebe."
(21:00) Mar­ga­re-tka: "No Loren říkal, že se nějak ne­mů­že­te do­hod­nout:-) a že asi bu­de­te spo­leč­ně."
(21:01) Mo­ri­gan: "Asi ano," usou­dím. "No do­hod­nout se po­cho­pi­tel­ně ne­mů­že­me."
(21:02) Mo­ri­gan: "Takže za­čne­me po­ma­lu balit, abychom mohli za týden vy­ra­zit. Modrá i Zlatá ko­rou­hev jede s námi."
(21:04) Ke­tryn: "To je dobře. Aspoň ne­mu­sí­me řešit pří­pad­ný pře­sun kluků někam jinam."
(21:06) Mo­ri­gan: "To jsem taky ráda, oprav­du."
(21:12) Mar­ga­re-tka: "Ach jo já si ne­do­ká­žu před­sta­vit, že tu ne­bu­de­te pryč."
(21:12) Mar­ga­re-tka: "Jo to je dobře, že budte spolu."
(21:15) Ke­tryn: "Mě to taky mrzí, že se mu­sí­me roz­dě­lit... :-("
(21:15) Ke­tryn: "A co ty, Mar­ga­ret, už jsi se nějak roz­hod­la, jak to udě­láš se svým pře­su­nem?"
(21:16) Mar­ga­re-tka: "Tak stej­ně bych asi jela někam mimo vás:-( Jen nevím jest­li mám jet, chtě­la bych tu zů­stat, ale je mi na­pros­to jasný, že tím budu roz­pty­lo­vat Lo­re­na a ještě by se mu mohlo něco dííky tomu stát."
(21:16) Mo­ri­gan: "Mě taky. Ale v tvém stavu by to ani jinak nešlo..."
(21:16) Mar­ga­re-tka: "
(21:17) Mo­ri­gan: "Ale něco by se mohlo stát i tobě a dí­tě­ti, nevíš, co se v tá­bo­ře může stát...​byl dlou­ho klid."
(21:17) Mar­ga­re-tka: "Mys­lím, že by to tu šlo, ale podle mě to v As­si­ru bylo trchu klid­něj­ší, jako, že jsme byly dál od stře­tu. A nevím znovu se mi to ris­ko­vat ne­chce. nějak se ne­do­ká­žu roz­hod­nout."
(21:21) Mo­ri­gan: "Úplně hlou­pě ře­če­no - když bude nej­hůř a bude třeba utí­kat nebo se nějak brá­nit, za­měst­náš spous­tu lidí, kteří by jinak mohli dělat něco ji­né­ho...​ale ne­ří­kám, že není možné být v tá­bo­ře tě­hot­ná nebo s dí­tě­tem. To sa­mo­zřej­mě jde. Blbý je, že ten tábor je vo­jen­ský a na fron­tě."
(21:22) Ke­tryn: "Chápu, proč se ti ne­chce jet, ale musím sou­hla­sit s Mo­ri­gan. Na pan­ství bys byla v da­le­ko vět­ším bez­pe­čí a taky Loren by byl klid­něj­ší."
(21:47) Mar­ga­re-tka: "No právě, ale mys­lím že budu ušet­ře­ná roz­ho­do­vá­ní. Loren to asi ne­bu­de chtít ris­ko­vat."

(16:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tro­chu ano...​ano," za­mys­lím se.
(16:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A co? Jest­li se to dá tedy nějak po­psat."
(16:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Někdy cítím, když na mě myslí...a taky, když pro­vá­dí ně­ja­kou magii."
(16:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mys­líš, že by ti mohl uvě­řit?"
(16:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No, je na tom po­sta­ve­ný celý te­nhle plán, takže v to oprav­du dou­fám."
(16:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A cítíš, že třeba pře­mýš­lí nad tím, co od tebe vnímá?"
(17:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mám ta­ko­vý pocit," při­kýv­nu. "Roz­hod­ně něco z toho vnímá a cítí taky. Ale co si myslí, to ne­po­znám, tohle ne­fun­gu­je jako tvoje pouto s Ri­chi­em, tohle je jen přes po­ci­ty, a někdy hodně ne­jas­né."
(17:03) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mod­lím se za to, aby tomu uvě­řil..."
(17:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mod­lí­me se všich­ni, takže snad to po­mů­že," vzdych­nu.

(13:02) Mo­ri­gan: Do­mlu­víš s Mar­ga­ret ten oběd u nás ve stanu, do­ra­zím tam dřív, než Mar­ga­ret a rov­nou ně­ko­ho pošlu pro jídlo.
(13:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Naše sku­pi­na po­je­de přes Třetí tábor, dneska jsem se to do­zvě­dě­la," řeknu ti hned bez okol­ků.
(13:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ach jo, zas mi z toho po­sko­čí srdce a ža­lu­dek udělá ko­tr­me­lec, já jsem fakt magor! "Aha..." větší slov­ní re­ak­ce hned nějak nejsem schop­ná.
(13:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já vím," řeknu sou­cit­ně. "Ne­můžu s tím nic dělat, je to bo­hu­žel lo­gic­ké..."
(13:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak to bych měla ur­či­tě pro­mlu­vit s Ellou o tom, že bys mu to řekla..." sna­žím se cho­vat ra­ci­o­nál­ně, ale mám ta­ko­vý tupý hlas.
(13:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Asi ano, bude to je­di­neč­ná mož­nost," sou­hla­sím.
(13:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Po­je­de­me za týden, tak až na to bude vhod­ná chví­le...i když je mi jasné, že Ella jen tak v dob­rém roz­po­lo­že­ní ne­bu­de. Ale já dou­fám, že se časem srov­ná, mys­lím, že ano."
(13:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Taky dou­fám... Teď jí dám ještě aspoň tak dva tři dny čas, než na ni zas vy­ba­lím Ro­ge­ra..." vzdych­nu.
(13:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To je ro­zum­né," sou­hla­sím. Stále se tro­chu tvá­řím sou­cit­ně, pro­to­že tě chápu.
(13:16) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já bych ho fakt nej­ra­dě­ji pře­trh­la... Musí všech­ny takhle pořád trá­pit!" uje­dou mi tro­chu nervy.
(13:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To mám chuť mu říct!" při­znám.
(13:34) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Po­sa­dím se na po­stel a po­tře­bu­ji to zas nějak vstře­bat. Jest­li tam máme ně­ja­ký zby­tek vína, tak si na­leju.
(16:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Moc vína už tam ne­má­me, ještě, že nám pak mají při­nést i k jídlu.
(16:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak do­pi­ju aspoň ten zby­tek, co tam je, a těším se na to, co snad při­ne­sou.
(16:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Pa­trick z toho všeho taky do­stal ro­di­čov­ské touhy a chtěl by dítě..." vzdych­nu. "Na­štěs­tí chápe, že teď by to ne­by­lo dobré."
(16:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bo­ho­vé," vzdych­nu si. "No, pořád lepší, než dítě mít a nebýt s ním..."
(16:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já vím, musí vás to oba hodně trá­pit..." :-(
(16:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pořád pře­mýš­lím o tom, jak se ale­spoň na chví­li do­stat na Gra­y­ne, ale dokud se ne­vy­ře­ší to s De­re­kem, tak to asi nemá cenu a to ještě asi po­tr­vá. Sna­žím se na tom každý den ně­ja­kou dobu pra­co­vat, ale je to tro­chu de­pre­siv­ní."
(16:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Je to na prd... Bylo by hezké, kdyby se vám to aspoň po­da­ři­lo."
(16:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No to musí být de­pre­siv­ní, pře­mýš­let o vlast­ním obě­to­vá­ní! A cítíš někdy něco od De­re­ka?"

(21:02) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ty chceš ještě ně­ko­ho uby­to­vá­vat?" po­di­ví se.
(21:02) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A roz­dě­le­ní ča­ro­dě­jů se už taky ře­ši­lo? Budou tu ně­ja­cí zů­stá­vat?"
(21:02) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ne už ne:-)"
(21:02) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ale tak abych vě­dě­la kde co je."
(21:05) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Při vzpo­mín­ce na uby­to­vá­vá­ní jsem se zdě­si­la, že bych to mu­se­la ještě dělat zase. Jed­nou mi to sta­či­lo.
(21:06) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A my máme na po ve­če­ři tu káď. Vzpo­mně­la jsem si, teda jest­li na to Edit ne­za­po­mně­la.
(21:06) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "No... nevím, jest­li je to úplně dobrý nápad," po­zna­me­ná. "Ale pokud na tom trváš, dám ti vo­já­ky."
(21:06) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A nebo to už je po?
(21:06) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ne, Edith ne­za­po­mně­la.
(21:07) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ne to není třeba, mys­lím. Pro­šla bych se jen okolo ne nikam da­le­ko."
(21:07) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ča­ro­dě­jo­vé se nějak ne­mo­hou shod­nout," od­po­ví. "Buď se roz­dě­lí - pak by tu sa­mo­zřej­mě ně­ja­ký zů­stal - nebo zů­sta­nou všich­ni spolu."
(21:10) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Uby­to­va­cí stany pro slu­žeb­nic­tvo nejsou nijak bez­peč­né místo," upo­zor­ní tě lehce. "Na­štěs­tí v okolí jich moc není," usmě­je se.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(21:14) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Dobře, tak jen zběž­ně:-)"
(21:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No je fakt, že před tou kon­junk­cí by asi nebyl pro­blém v roz­dě­lo­vá­ní, je­li­kož se jim lépe ča­ro­va­lo, byla tu asi tro­chu jiná ener­gie. A teď se jim asi ča­ru­je lépe ve vět­ším ko­lek­ti­vu, tedy má to asi větší efekt."
(21:16) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Pak si ne­chá­te při­nést káď a vodu a mů­že­te se vy­kou­pat.
(21:17) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Mají ně­ja­ký plán s tím Bo­ra­zo­vým ča­ro­dě­jem," řekne Loren.
(21:17) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "a taky je mi jasné, že Lord Mur­tagh by asi chtěl mít v tá­bo­ře Mo­ri­gan. a to ne­mů­že Chris­ti­án přes své velké ego pře­nést, že by měl být někdo na postu, který zna­me­ná víc, než být v jiném tá­bo­ře. A ne v tom hlav­ním."
(21:18) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Mys­lím, že jsem do­ce­la za tu káď ráda, je to roz­ptý­le­ní a asi už po­tře­ba.
(21:19) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No já vím, něco jsem sly­še­la. A je fakt, že to jich asi je po­tře­ba víc. Ur­či­tě by to bylo jis­těj­ší."
(21:20) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Lord Mur­tagh roz­hod­ně bude mít v tá­bo­ře Mo­ri­gan," je po­ba­ve­ný. "O tom není po­chyb."
(21:22) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No právě.... a to Chris­ti­á­no­vi ur­či­tě ne­dě­lá moc dobře, mys­lím."
(21:23) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Hlav­ně aby se ten plán s De­re­kem po­ve­dl."
(21:25) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "A o co by mělo jít? Ty o tom něco víš?" za­jí­má ho.
(21:29) Mar­ga­re-tka: Pro Kat;-) http://​www.​gettyimages.​com/​detail/​news-photo/​actor-henry-cavill-is-photographed-for-usa-today-on-october-news-photo/​132805048
(21:31) Mar­ga­re-tka: "No já nevím jest­li se v tom plánu něco ne­změ­ni­lo, ale mělo by jít o jis­tou léčku na něj, ale nevím přes­ně jest­li pro­ve­dou tak jak bylo před­tím okra­jo­vě vy­myš­le­no a nebo jest­li už je to jinak."
(21:31) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No já nevím jest­li se v tom plánu něco ne­změ­ni­lo, ale mělo by jít o jis­tou léčku na něj, ale nevím přes­ně jest­li pro­ve­dou tak jak bylo před­tím okra­jo­vě vy­myš­le­no a nebo jest­li už je to jinak."
(21:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Roz­hod­ně to bude ris­kant­ní a budou se muset spo­leh­nout na jeho svě­do­mí pokud ten plán zů­sta­ne tak jako před­tím."
(21:38) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Spo­lé­há­ní na jeho svě­do­mí? To je asi dost ris­kant­ní..." usou­dí.
(21:40) Mar­ga­re-tka: "Tak není úplně svě­do­mí asi jsem to špat­ně řekla, spíš na to co dob­ré­ho v něm zů­sta­lo z bý­va­lých pout. Ale nevím třeba se to už změ­ni­lo, tohle se ještě ře­ši­lo před stě­ho­vá­ním tá­bo­ra. Už je to do­o­prav­dy dlou­ho třeba se při­šlo na něco ji­né­ho."
(22:03) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ale ra­dě­ji dělej, že to nevíš, nevím co je na tom mo­me­tál­ně prav­dy a ne­ra­da bych aby to nějak ovliv­ni­lo ře­še­ní to­hod­le pro­blé­mu."