Druhá strana (146 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:17) Ke­tryn: Dívám se na Mo­re­da a pak na tebe, jest­li mu k tomu ještě něco řek­neš. Je vidět, že už je toho moc i na něho, že se tě takhle ptá.
(21:30) Mo­ri­gan: "Ne­bu­de to ne­bez­peč­né," zalžu.
(21:32) Ke­tryn: To se po­dí­vám zpát­ky na Mo­re­da, jest­li ti tohle uvěří. Mám pocit, že je to celé fakt krize.

(21:07) Mo­ri­gan: Roger vy­pa­dá, že na to chce něco říct, ale na­ko­nec to ne­do­ká­že. "Slib­te mi, že kdyby se stalo co­ko­liv jen tro­chu div­né­ho, urych­le­ně mi na­pí­še­te," pře­ru­ším to ra­dě­ji.
(21:12) Ke­tryn: To s tebou plně sou­hla­sím a dívám se na Mo­re­da.
(21:14) Mo­ri­gan: "Dobře," slíbí Mored.
(21:15) Mo­ri­gan: "Mys­lím to vážně. Co­ko­liv!" upřes­ním a on kývne.
(21:19) Mo­ri­gan: "Sli­bu­ji," po­tvr­dí. To mě tro­chu uklid­ní. "Mu­sí­me všich­ni držet při sobě," řeknu.
(21:20) Ke­tryn: Taky mě to tro­chu uklid­ní. Snad dají oprav­du vědět, kdyby se něco dělo. Dou­fám ale, že se nic dít ne­bu­de!
(21:23) Mo­ri­gan: V to sa­mo­zřej­mě dou­fám taky.
(21:23) Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan," řekne Mored opa­tr­ně. "Co je to za ten velký plán ča­ro­dě­jů? Past na De­re­ka? Jak v tom fi­gu­ru­ješ?"
(21:25) Ke­tryn: To se tro­chu leknu, že se na to ptá, a po­dí­vám se na tebe, co mu na to od­po­víš?
(21:26) Mo­ri­gan: To se teda leknu hodně!
(21:26) Mo­ri­gan: "Co? Kde jsi to sly­šel?"
(21:33) Mo­ri­gan: "Pros­tě... se to po­ví­dá," od­vě­tí vy­hý­ba­vě.
(21:33) Ke­tryn: Tohle ti tedy ne­zá­vi­dím...
(21:33) Mo­ri­gan: "Je to... tajné," řeknu, i když to tak do­ce­la prav­da není. "Chce­me vy­u­žít De­re­ko­vo pouto ke mě...​tedy mys­lím ke mě jako ke svému bý­va­lé­mu učed­ní­ko­vi. Není ale jisté, že to k ně­če­mu bude."
(21:36) Mo­ri­gan: "Ne­bu­de to ale pro tebe nějak ne­bez­peč­né?" zeptá se Mored na svou osobu ne­ob­vykle na­iv­ně, až se po něm i Roger skep­tic­ky po­dí­vá.
(21:41) Ke­tryn: No...​asi mě taky tro­chu pře­kva­pí, že se takhle ptá Mored, ale chápu ho, má o tebe sta­rost.

(14:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ta jeho ig­no­ra­ce mi tro­chu drásá nervy. „Ro­ge­re, já vím, že mě ne­chceš ani vidět a jsi na­štva­ný… asi to i chápu. Ale při tom všem, co se teď děje, jsem to ne­vy­dr­že­la a mu­se­la jsem se jít zku­sit aspoň roz­lou­čit. I když je to ta­ko­vé jaké je, tak bych stej­ně ne­zvlád­la, kdyby se ti něco stalo…“ řeknu na­ko­nec, když se­be­ru od­hod­lá­ní. „Neboj, zítra od­je­de­me a už ti zmi­zím z očí…“ dodám pak.

(12:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Při­jde ti od Mo­re­da od­po­věď nebo pak na­ve­čer rov­nou pů­jde­me?
(12:51) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Při­jde mi od­po­věď, že sa­mo­zřej­mě máme při­jít.
(12:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi si dám po­há­rek vína na klid.
(12:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jako po­há­rek vína navíc, chceš říct :-D
(12:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, asi tak :-D :-D
(12:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Říkám si, co jsem si to zas vy­mys­le­la. Ale musím to zvlád­nout s kli­dem, přeci už bych si měla začít zvy­kat.
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Říkám si, co si to ta Ka­tryn zase vy­mys­le­la...:-D
(12:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: :-D
(13:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak pak mů­že­me jít, když je čas, teď už nejde couv­nout... A přeci na tom nic není, při­jde­me, roz­lou­čí­me se a zas se bu­de­me moct hodit do klidu, že jo?
(13:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V pod­ve­čer vy­ra­zí­me do ve­li­tel­ské­ho stanu. Venku se chce­me ohlá­sit, ale ten voják (je tam zase ten samý) nás rov­nou pošle dál.
(13:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chudák, ten z nás asi už bude mít trau­ma :-D Snad po­kaž­dé do­stal kvůli nám se­řvá­no.
(13:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak ve­jde­me.
(13:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No, tro­chu trau­ma­ti­zo­va­ně vy­pa­dá. Když ve­jde­me, jsou oba v té před­ní míst­nos­ti a hned vsta­nou, do­kon­ce i Roger.
(13:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ahoj..." pozdra­vím je.
(13:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Když je vidím, tak můj klid, na kte­rém se sna­žím pra­co­vat, tak nějak tro­chu za­ko­lísá.
(14:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Chtě­ly jsme se jen roz­lou­čit...v sou­kro­mí," dodám.
(14:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Sou­hlas­ně při­kýv­nu.
(14:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dá­vej­te na sebe pozor..." řeknu sta­rost­li­vě, a dívám se na Ro­ge­ra.
(14:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Roger spíš vy­pa­dá, že by nej­ra­dě­ji utekl a roz­hod­ně se na tebe ne­dí­vá.

(21:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jo... psy­chic­ky se na to při­pra­vím a zvlád­nu to," ujiš­ťu­ji spíš sama sebe. "Ty bys ses ne­chtě­la roz­lou­čit? Pros­tě jako přá­te­lé."
(21:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tedy pokud se mnou bude ochot­ný mlu­vit..."
(21:42) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To nevím, moc ko­mu­ni­ka­tiv­ní teď není..."
(21:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To není :-( Tak uvi­dím, ma­xi­mál­ně mi nic ne­řek­ne a já zas půjdu..." řeknu ra­ci­o­nál­ně, až mě to sa­mot­nou pře­kva­pí. "A co ty a Mored?"
(21:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já nevím, mys­le­la jsem si, že to už ne­chám být...​ale teď váhám tedy..."
(21:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Aha... no ne­chci tě nějak ovlivňovat."
(22:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Kluci mají vět­ši­nou půl dne volno, před­po­sled­ní noc mají hlíd­ku přes noc.
(22:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Vůbec se mi to ne­lí­bí, když mají hlíd­ku a já jsem ve stanu sama.
(22:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Ro­ge­ra půjdu zkou­šet najít den před od­jez­dem. Nebo bychom to mohly udě­lat spo­leč­ně, kdy­bys ses roz­hod­la taky se s Mo­re­dem roz­lou­čit, a chtě­la bys.)
(22:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jest­li mi to na­vrh­neš, tak nad tím začnu uva­žo­vat, to se mi zdá bez­peč­něj­ší.
(22:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to ti na­vrh­nu.
(22:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak...​asi jo. Můžu jim po­slat vzkaz, že se sta­ví­me."
(22:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To bude asi ta­ko­vé nej­lep­ší," sou­hla­sím.
(22:30) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak po­sled­ní den pošlu Mo­re­do­vi vzkaz, že je na chví­li na­vští­ví­me, jest­li by ne­mohl dát vědět i Ro­ge­ro­vi.
(22:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Sna­žím se psy­chic­ky se ustá­lit a jsem ráda, že pů­jde­me spolu.

(11:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mají pak kluci volno nebo mů­že­me zů­stat samy dvě?
(11:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Od­po­led­ne musí pak jít.
(11:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se s nimi roz­lou­čím.
(12:00) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Když ode­jdou, tak se po tobě tak tro­chu dívám. "Jsi v po­ho­dě...?" ze­ptám se po chví­li opa­tr­ně. "Mored..." začnu, ale pak si uvě­do­mím, že vlast­ně nevím, co chci říct.
(12:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mě­la jsem to dělat," při­znám. "Ale nějak to nešlo...​neudělat..."
(12:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Věř mi, že tě na­pros­to chápu..." vzdych­nu. "Na Mo­re­da už je toho asi taky moc, že po­vo­lil své se­be­o­vlá­dá­ní."
(12:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Je toho moc," sou­hla­sím. "Magie krve je náš stra­šák. A oni s Ro­ge­rem na jednu stra­nu za­ži­li něco, co nikdo z nás ne­za­žil. Svým způ­so­bem jí byli mno­hem blíž, než kdo­ko­li z nás..."
(12:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To je prav­da..." :-( sou­hla­sím ne­ra­dost­ně.
(12:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mají jen sebe na­vzá­jem a ne­ra­dost­nou mi­nu­lost, která je tak nějak pro­ná­sle­du­je...A pak to do­pa­dá takhle."
(12:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bojím se ale, že my jim po­moct ne­mů­že­me..."
(12:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To bo­hu­žel ne­mů­že­me...A teď mě fakt mrzí a štve, že jim ne­mů­že­me být aspoň opo­rou..." :-(
(12:31) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tvá­řím se sou­hlas­ně a de­pre­siv­ně.
(12:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Za tři dny je­de­me pryč, zase se to srov­ná...​tedy mys­lím ta osob­ní část. To s tou magií, to nevím..."
(12:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, ne­bu­de­me si na očích, tak to ne­bu­de tak cit­li­vé..." sou­hla­sím. "A stih­nou se do té doby udě­lat ty me­dai­lo­ny? Nebo to jde rych­le, když už budou mít ča­ro­dě­jo­vé v ruce ty ame­tysty?"
(12:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To nevím, ale nějak se to udělá. Buď se tu ně­kte­ří ča­ro­dě­jo­vé zdrží, nebo se jim ty me­dai­lo­ny potom po­šlou."
(12:57) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dobře. Budu aspoň o tro­chu klid­něj­ší, až je budou mít. Tak to snad bude co nejdřív."

(22:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No jo, ale pak ten náš velký plán asi úplně padá...​myslím, že si to nikdo ještě ne­u­vě­do­mil. Tedy kromě Chris­ti­a­na," ušklíb­nu se.
(22:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak je­di­ně, že bys na tom pra­co­va­la přes den a v noci měla amu­let..." pře­mýš­lím, ale vůbec se mi to ne­lí­bí.
(22:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To mě taky na­padlo, ale nejdřív to řeknu Ni­a­lo­vi."

(22:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dobrou noc..." řeknu taky, je­li­kož nevím, co ji­né­ho, a ro­ze­jdu se naším smě­rem. Pak asi chví­li mlčím a jen se po tobě občas po­dí­vám.
(22:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No já snad ra­dě­ji ani nic ne­ří­kám.
(22:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Do­ve­du tě ke stanu.
(22:30) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak dobrou," řeknu šep­tem a mám ta­ko­vý chá­pa­vý výraz.
(22:31) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Dobrou noc," řeknu a vra­cím se do svého stanu.
(22:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já si jdu leh­nout a sna­žím se ne­vzbu­dit kluky.
(22:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ne­vzbu­díš. Asi je oprav­du už dost pozdě.
(22:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Lehnu si k Pa­tric­ko­vi a sna­žím se usnout. Byla jsem dost una­ve­ná, ale tahle pří­ho­da mě tedy zas pro­bra­la. Snad ale nějak usnu.
(22:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(22:37) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(22:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No tak to není s tím spa­ním nějak extra žhavé...
(22:37) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Tak žádná sláva ale aspoň něco. To mi tak nějak při­po­mí­ná mé po­sled­ní noci tady :-D)
(22:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: A navíc se ti do toho ple­tou Ri­chie­ho po­ci­ty ohled­ně dneš­ní po­ra­dy, což je tak ako­rát chaos a změť.
(22:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mně z toho fakt hráb­ne a bude. Stačí mi moje vlast­ní tuny myš­le­nek...​ty Ri­chie­ho už se mi tam vejít ne­mo­hou.
(22:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak si to s Ri­chi­em mů­že­te pro­stří­dat :-D
(22:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­ko­nec usneš, ale stej­ně se pře­va­lu­ješ. Ráno jdete spo­leč­ně na sní­da­ni, kde se po­tká­te i se mnou. Sna­žím se tvá­řit nor­mál­ně a do­ce­la se mi to i daří.
(22:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by kou­kal :-D
(22:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to tě ob­di­vu­ji.
(22:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jen dou­fám, že i uvnitř si v po­ho­dě...
(22:41) Mar­ga­re-tka: /Já jsem mu to ří­ka­la, aby ji po­slal:-)//
(22:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ono vzhle­dem k tomu s magií je tro­cha divné ná­la­dy lehce po­cho­pi­tel­ná.
(22:42) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to je prav­da.
(22:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Už jsme po­sla­li posly do města, jel s nimi Cedrik a Danny, takže ame­tysty dou­fám budou...​je to velké město, tak snad ano. Nebo aspoň ně­ja­ké," in­for­mu­ji vás.
(22:43) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To je dobře," jsem ráda za kaž­dou aspoň tro­chu po­zi­tiv­ní zprá­vu. "A jak je to město da­le­ko?"
(22:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Snad jen tak tři dny," řeknu.
(22:44) Mar­ga­re-tka: //Tady psala jsem mu mail:-)//
(22:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak snad je nic ne­zdr­ží."
(22:46) Mo­ri­gan: Rych­le ně­ja­ký muž­ský an­g­lic­ký jméno teď!!
(22:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Snad ne. A s těmi amu­le­ty budu klid­něj­ší," řeknu.
(22:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A ty do­sta­neš lepší, ne?" za­jí­má se James.
(22:47) Ke­tryn: Jo­nathan
(22:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ano, te­nhle je malý, ne­mu­sel by fun­go­vat na­pl­no," upřes­ním.
(22:47) Ke­tryn: Proč?
(22:48) Mar­ga­re-tka: Smith:-)
(22:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Už aby ty amu­le­ty byly.
(22:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nic se ti od té doby ne­zdá­lo?" stará se James.
(22:50) Mo­ri­gan: Po­tře­bo­va­la jsem ho na něco. :-)
(22:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Po­dí­vám se po tobě.
(22:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne," řeknu. "Totiž nic ohled­ně... De­re­ka. Ale na­padlo mě, že ta­ko­vá věc prav­dě­po­dob­ně bude tlu­mit to naše spo­je­ní cel­ko­vě..." za­uva­žu­ji.
(22:53) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To je asi možné...​ale s tím se asi nic ne­na­dě­lá. Přeci bys to ne­chtě­la ris­ko­vat, že ne??"

(20:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ná­zo­ry na to se různí, od toho, že je to hodně ne­bez­peč­né, po to, že je to jen něco jako ve­d­lej­ší účin­ky. Je to velký chaos.
(20:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Hádám, že ta­ko­vá Ve­ro­ni­ca to zleh­ču­je, co?
(20:18) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mluví se tam o mož­nos­ti těch me­dai­lo­nů?
(20:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ano, o těch me­dai­lo­nech jsem se už asi zmiňovala, takže to se bere jako dobré pre­ven­tiv­ní opat­ře­ní. Kvůli tomu, co se stalo mě, tohle nikdo zleh­čo­vat ne­chce, ale pa­nu­jí ná­zo­ry, že to ne­sou­vi­sí. Ri­chie má podle pouta pocit, že by se Mored i s Ro­ge­rem mohli na tem­nou stra­nu zase při­dat, pro­to­že jsou tam vždyc­ky nějak na­klo­ně­ni a možná není sám, kdo si to myslí, i když na­pl­no to nikdo ne­řekl.
(20:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak tahle Ri­chie­ho myš­len­ka mě fakt hodně na­štve!!!! Má štěs­tí, že to ne­ří­ká na­hlas! Vždyť se při­da­li na naši stra­nu ještě před kon­cem války a málem to dost od­nes­li.
(20:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­hlas se to ne­chys­tá říct, ale něco na ten způ­sob si myslí.
(20:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Po­ra­da" trvá dlou­ho do noci a zdá se, že je ne­ko­neč­ná.
(20:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se na něj za­mra­čím.
(20:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A za­ujme se k tomu na­ko­nec ně­ja­ké sta­no­vis­ko?
(20:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Dis­ku­tu­je­me o na­po­je­ní na De­re­ka (moje a Ni­a­lo­vo), o tom, jak jsme za­bi­li Mor­go­li­tha a jest­li je oprav­du možné, že by Derek bral sílu z ně­ja­ké jeho části, když už je dávno mrtvý.
(20:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mys­lí­te si, že je to možné? Já mám pocit, že za chví­li začnu věřit snad všemu...
(20:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Právě, že k ni­če­mu ne­do­jde­me. Ale nikdo nezná pře­svěd­či­vý ar­gu­ment, že by to možné bylo, jenže my nejsme znal­ci magie krve...
(20:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Aha...​no dalo se to čekat. Asi to bude moct uká­zat jed­ni­ně čas, což je dost hroz­né.
(21:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je to oprav­du únav­né... ale nutné. Do­hod­ne­me se, že zítra po­šle­me ně­ja­ké lidi do nej­bliž­ší­ho města, pří­pad­ně někdo z ča­ro­dě­jů po­je­de s nimi, aby nákup do­pa­dl správ­ně.
(21:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem ráda, že aspoň na tom se do­hod­lo. Asi už tam pak fakt bo­ju­ji s úna­vou.
(21:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No to jo. I všich­ni ostat­ní vy­pa­da­jí una­ve­ně.
(21:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pak se to ko­neč­ně začne roz­pouš­tět, i když po­ma­lu, tak přece...
(21:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jdeme taky.
(21:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak taky začnu vstá­vat s plá­nem jít co nejdřív do po­ste­le. Kluci už asi budou spát.
(21:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se s tebou asi pak una­ve­ně roz­lou­čím, jest­li budeš spát zas u ča­ro­dě­jů.
(21:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No jo, asi musím :-( "Do­pro­vo­dím Kat," řeknu Ni­a­lo­vi. "A vrá­tím se." Po­cho­pí, že chce­me asi o něčem mlu­vit a jen při­kýv­ne. Má toho všeho taky plnou hlavu.
(21:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jdeme tiše tá­bo­rem, ulič­ka­mi mezi stany.
(21:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jsem z toho to­tál­ně vy­cuc­lá..." vzdych­nu ces­tou.
(21:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No, to já taky...a nic moc se ne­vy­ře­ši­lo. Ale jsem ráda, že o tom všich­ni vědí, tro­chu mi to tak nějak uleh­či­lo..."
(21:19) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ono možná v tuhle chví­li ani moc nejde víc toho vy­ře­šit..." pře­mýš­lí. "Aspoň že to vědí a udě­la­jí se ty me­dai­lo­ny."
(21:22) Mar­ga­re-tka: Už ho tam máte.
(21:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mo­ri­gan," oslo­ví mě kdosi ti­chým, hlu­bo­kým hla­sem ze stínu.
(21:27) Ke­tryn: (Ako­rát v dr­čá­ku asi ještě chví­li po­tr­vá, než nám při­jde :-)
(21:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se leknu, když na tebe někdo tak na­jed­nou pro­mlu­ví. Kdo to je?
(21:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mored.
(21:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mo­re­de??" leknu se taky. "Co se stalo?"
(21:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To mě dost za­ra­zí.

Ahoj.
Jsem moc ráda za dopis od Vás a že jste dobře do­ra­zi­ly do tá­bo­ra. A jak to Kat zvlá­dáš s Rod­ge­rem, tedy spíš on s tebou. Ří­ka­ly jste mu už o Elle? A jak za­re­a­go­val?
Loren do­stal dopis stej­ně se mnou a byl do­ce­la roz­ho­ze­ný. In­for­ma­o­va­li ho o zmi­ze­ní Lorda He­nry­ho. Tak jsem se ho sna­ži­la nějak uklid­nit, že Kat zmi­ze­la taky a ob­je­vi­la se. Tak ať úplně ne­pro­pa­dá pa­ni­ce. Taky se hodně za­jí­má o mi­min­ko(To je snad po­pr­vé co jsem to dítě na­zva­la mi­min­kem). Pořád chce vědět jak se bude jme­no­vat, ale to já vůbec nevím. Zatím.
Už teď se mi po Vás stýská, bu­de­me muset udr­žo­vat stálý kon­takt! Jinak se zbláz­ním. Za chvil­ku bych měla od­jíž­dět na Kar­dan a stále se mi tam ne­chce. to bude straš­ný, než se dopis do­sta­ne z Kar­da­nu k Vám a Lo­re­no­vi. A taky tam vůbec ne­chci být od­říz­nu­tá od in­for­ma­cí. Loren mi ur­či­tě ne­bu­de říkat nic co by se dělo špat­ně, tak budu zá­vis­lá na Vás.
Pozdra­vuj­te kluky!! A taky ať na sebe dá­va­jí pozor.

Opatruj­te se všich­ni ať se Vám nic ne­sta­ne.
Mar­ga­ret

PS:. Pozdra­vu­je Vás Ella. Jinak je ji tro­chu špat­ně, ale nic straš­né­ho. Mám ji říct, že to chce­te říkat Rod­ge­ro­vi.

(17:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Radši ode­jde­me ze stanu, kde jsme byly zatím vět­ši­nu dne.
(17:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak čím dál tím lepší..." vzdych­nu po chví­li. "Tohle je oprav­du hodně špat­ná zprá­va, jest­li je to prav­da," :-/
(17:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Hm..." nemám, co bych na to řekla.
(17:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Musí se po­slat pro ty ame­tysty! Teď mám o ně ještě větší strach..."
(18:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jdeme za Nialem...​totiž Chris­ti­a­nem. Vlast­ně... možná bys měla sko­čit do stanu za kluka­ma, aby vě­dě­li, kde jsme..." dojde mi.
(18:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jo, to bych měla!" uvě­do­mím si, že už uběh­lo oprav­du dost hodin. "Mám jim říct, co jsme se do­zvě­dě­ly?"
(18:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Asi můžeš..."
(18:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak já to nějak zku­sím..."
(18:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak se roz­dě­lí­me, já jdu za ča­ro­dě­ji a ty do stanu.
(18:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jdu tedy k nám do stanu po­dí­vat se, jest­li tam kluci jsou.
(18:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jsou a diví se, kde jsi byla celou tu dobu.
(18:16) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, ře­ši­ly jsme s Mo­ri­gan ta­ko­vou věc..." nevím, jak začít.
(18:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jak jsme se s Mo­ri­gan te­le­por­to­va­li, tak Roger s Mo­re­dem jako bý­va­lí Vy­vo­le­ní cí­ti­li tu noc kouz­lo Magie krve. A ne­pro­vá­děl ho Derek nebo ne Derek sám..." sna­žím se to dát do­hro­ma­dy, ale je to těžké, pro­to­že tomu vůbec ne­chci věřit.
(18:21) Mar­ga­re-tka: Holky já nevím co mám dělat jest­li přen­dat věci do dře­vě­nýc beden a jídlo mít jinde a nebo ne­chat jednu na jídlo.-/
(18:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Byl tam ještě někdo...cí­ti­li pros­tě Mor­go­li­tha nebo ně­ja­kou jeho část nebo tak něco. Nikdo to neumí vy­svět­lit." Po­sa­dím se a jsem z toho fakt vy­ko­le­je­ná. "Mo­ri­gan šla teď za ča­ro­dě­ji..."
(18:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Máš dojem, že z toho po­cho­pi­li ako­rát "Mo­ri­gan šla za ča­ro­dě­ji", ale Pa­trick se tě snaží utě­šit, když vidí, že jsi roz­ho­ze­ná.
(18:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jest­li je to prav­da, tak je to pros­tě ne­sku­teč­né...a bez­na­děj­né! Byli by hroz­ně silní. Mistr a jeho učed­ník..." mám fakt co dělat, abych ne­u­padla do krize.
(18:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ale on má být pros­tě mrtvý! Tohle nejde..."
(19:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Vy to ne­zná­te, ale když byla černá válka, tak to bylo fakt hroz­né... děly se pří­šer­né věci. A my teď máme da­le­ko míň ča­ro­dě­jů..." ne­chci je stra­šit, ale po­tře­bu­ji to ze sebe do­stat, jak se mi to na­jed­nou hro­ma­dí v hlavě a vy­ba­vu­jí se mi vzpo­mín­ky.
(19:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Spíš to zů­sta­ne u toho utě­šo­vá­ní.
(19:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pak se zas uklid­ním. Ale roz­ho­ze­ná asi tro­chu zů­sta­nu, je­li­kož pobyt v Mo­re­do­vě stanu bylo cel­ko­vě dost stre­su­jí­cí. Asi jsme pak u nás a če­ká­me, jest­li se ob­je­víš. Moc toho ne­na­mlu­vím a chtě ne­chtě mys­lím na Ro­ge­ra.
(19:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Při­jdu až na večer, abychom si došli na ve­če­ři a potom rov­nou na po­ra­du. Po­kou­ším se to klu­kům nějak ozřej­mit, ale ono vlast­ně není co, jen, že se víc bo­jí­me.
(19:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Kluci s námi na po­ra­du ne­mů­žou a vlast­ně po tom zas tolik ne­tou­ží.
(19:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se s nimi zas roz­lou­čím a jdeme. Na ve­če­ři jsem toho asi moc ne­sněd­la, chuť k jídlu mi ještě nějak ne­při­šla.
(19:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já jsem toho asi taky moc ne­sněd­la. Do­jde­me do ve­li­tel­ské­ho stanu, kde už se schá­ze­jí všich­ni ča­ro­dě­jo­vé. A skoro všich­ni na nás civí, když při­jde­me.
(19:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to se cítím ještě líp, když takhle všich­ni kou­ka­jí...
(19:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Držím se někde u tebe a pozdra­vím se s ostat­ní­mi.
Sys­tém: Mar­ga­re-tka při­chá­zí do míst­nos­ti.
(20:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Někam se po­sa­dí­me, na­štěs­tí žádný za­se­da­cí po­řá­dek není, na to je tam až pří­liš rušno, jak spolu všich­ni mluví.
(20:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mored, doplňován Ro­ge­rem (ale z pře­váž­né vět­ši­ny mluví jen Mored), pře­vy­prá­ví svou verzi po­dob­ně jako nám, jen o něco struč­ně­ji. Ne­mlu­ví dlou­ho, pro­to­že je hned za­hl­cen do­ta­zy (na cha­rak­ter těch "vizí" nebo snů, na čet­nost, na de­tai­ly, na po­ci­ty atd...).
(20:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak po­slou­chám a vůbec jim to ne­zá­vi­dím, že jsou takhle zpo­ví­dá­ni. Asi to není moc pří­jem­né o tom mlu­vit. I když už to sly­ším po­dru­hé, tak jsem stále v šoku a ne­chce se mi tomu věřit...

(18:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dívám se po vás a tahle si­tu­a­ce mi při­pa­dá ma­xi­mál­ně kri­zo­vá. Navíc mě tak zmáhá vy­čer­pá­ní, že mi moc nejde nějak ro­zum­ně pře­mýš­let. Je­di­né, co vím je, že Henry pros­tě musí žít.
(18:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mě taky nejde ro­zum­ně pře­mýš­let, jenom ležím na He­nrym, kam jsem sko­či­la. "U všech bohů, ča­ro­děj­ko! Ty pořád ně­ko­ho brá­níš vlast­ním tělem, to tě to baví, nebo co??" ušklíb­ne se Klaus. Ale pro­to­že má pořád tu větev v ruce, zů­stá­vám tam, kde jsem.
(18:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Da­mo­ne..." dívám se na něho pro­seb­ně. "Když už se to stalo, tak přeci..." vůbec nevím, jak se vy­já­d­řit.
(18:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Hele, stej­ně umře, ako­rát ho to pak bude mno­hem víc bolet!" na­mít­ne Klaus ra­ci­o­nál­ně.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(21:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak mu přeci mů­že­te po­moct!" Nervy mám tak na­pja­té, že asi za chví­li prask­nou. "Vám ur­či­tě taky někdo po­mohl..."
(21:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Stále se dívám na Da­mo­na, je­li­kož z Klause mám přeci jen strach.
(21:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Chce­te aby se pro­mě­nil??" po­di­ví se Klaus upřím­ně.
(21:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ano... tedy to zá­le­ží na He­nrym, jest­li bude chtít...​Ale mys­lím, že by měl mít mož­nost se roz­hod­nout sám a ne že mu rov­nou nar­veš větev do srdce."
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.

(11:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co bu­de­me dělat teď?" za­šep­tám.
(11:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by mě taky za­jí­ma­lo...
(11:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co asi," po­kr­čí ra­me­ny Klaus a z nej­bliž­ší­ho stro­mu urve tenčí větev. "Zkrá­tí­me mu utr­pe­ní."
(11:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Možná by měl někdo lordu He­nry­mu vy­svět­lit, co se vlast­ně stalo..."
(11:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To ne­mys­líš vážně!!?" zdě­sím se.
(11:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "NE!!" vy­jek­nu a prak­tic­ky na po­lo­le­ží­cí­ho He­nry­ho sko­čím. Skoro právě včas, nej­spíš by mu tím klid­ně pro­bo­dl srdce.
(11:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se leknu už asi po sté!

(09:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jdeme mlčky do­ce­la dlou­ho. Tedy nám to při­pa­dá hodně dlou­ho, jak jsme una­ve­né. Damon a Klaus jsou od krve tolik, že to přes­ně od­po­ví­dá tomu, co se stalo, my jsme od krve jen tro­chu.
(09:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Po­hled na naši sku­pi­nu musí být dost od­stra­šu­jí­cí...​ale to je to po­sled­ní, co by mě teď trá­pi­lo.
(09:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zatím nás nemá kdo vidět, na­štěs­tí. Ob­lo­ha nad lesem je šedá a za­ta­že­ná, ale zima není.
(09:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je ti zase špat­ně, takže si na chvil­ku opět sed­ne­me na zem.
(09:39) Mo­ri­gan: //Nic o Stí­nadlech, pros­tě to při­šlo tak ne­če­ka­ně na­jed­nou! :-D Ty ko­men­tá­ře pod tím taky stojí za to :-)//
(09:44) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Za­čí­nám být zou­fa­lá, jest­li do toho tá­bo­ra vůbec někdy do­ra­zí­me, když se kvůli mně musí dělat pře­stáv­ky...
(09:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Se­dí­me taky v úpl­ném tichu, opře­né o strom nebo o sebe. K6
(10:07) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(10:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Napůl tak spíš, když tě z le­tar­gie vy­trh­ne moje šo­ko­va­né vy­jek­nu­tí.
(10:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se leknu a krve by se ve mně ne­do­ře­zal! Co se děje?
(10:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Všich­ni se na mě tá­za­vě po­dí­va­jí. "Já..." řeknu zma­te­ně a držím lorda He­nry­ho za stu­de­nou dlaň. "Zdálo se mi, že se...​pohnul..."
(10:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Klaus zved­ne oči v sloup a i já si tro­chu mys­lím, že mi hrabe, ale jen do té chví­le, kdy lord Henry ote­vře oči a prud­ce se na­dech­ne.
(10:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vy­sko­čím na nohy s dal­ším vy­jek­nu­tím.
(10:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To vy­křik­nu taky! A fakt si asi začnu mys­let, že tohle celé je jen noční můra.
(10:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: I Klaus vy­pa­dá ne­chá­pa­vě. Damon ovšem ne. "Hups," pro­hlá­sí mírně sar­kas­tic­ky.
(10:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Za­čí­ná mi to do­chá­zet a nevím, jest­li mám být zdě­še­ná nebo co... Dívám se na Da­mo­ne ab­so­lut­ně ne­chá­pa­vě :-O "Jak... kdy...?" Tyhle všech­ny šoky už fakt za­čí­na­jí být moc.
(10:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co se to... co se stalo??" ne­chá­pe Henry a ně­ko­li­krát se po­řád­ně na­dech­ne.
(10:44) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by mě za­jí­ma­lo, jak se mu tohle vy­svět­lí...
(10:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ty jsi...​ty jsi udě­lal...?" dívám se na Da­mo­na a stačí mi jeho výraz, aby mi to bylo jasné.
(10:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To je vtip??" za­vr­čí Klaus.
(10:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Byla to ne­šťast­ná shoda okol­nos­tí, jasný?" ošije se Damon.
(10:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Cože??" ne­chá­pu to.
(10:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Dal jsem mu napít, aby mohl jít! Ne­tu­šil jsem, že za ho­di­nu potom bude mrtvý!"
(10:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mrtvý?" ne­chá­pe Henry.
(10:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Sáhne si na hruď, tam, kde měl hlu­bo­kou ránu, má teď jen kr­va­vou díru v pro­ší­va­ni­ci. Nej­spíš si pa­ma­tu­je ten zásah, ale stále ještě to ne­chá­pe.
(11:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ty jsi idiot!" vyčte mu Klaus.
(11:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak teď nevím, jest­li mám být šťast­ná, že je Henry na­ži­vu nebo být za něho vy­dě­še­ná, co se to s ním stalo...
(11:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mohl jsem to vědět!" brání se Damon.
(11:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Neměl jsi to vůbec dělat!"
(11:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Nevím, jest­li má smysl hádat se o tom, kdo co měl a neměl dělat..." řeknu vy­čer­pa­ně.

(22:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Všech­no se ode­hrá­lo straš­ně rych­le, na­jed­nou je skoro ticho a nikdo z nich není na­ži­vu. Ku­ši­ník, který to za­vi­nil prav­dě­po­dob­ně nemá ani hlavu a všude je spous­ta krve.
(22:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Při­pa­dám si jak v ho­ro­ro­vém filmu nebo v hodně zlé noční můře... "To ne! To ne­mů­že být prav­da..." padá na mě na­pros­tý šok a vy­čer­pá­ní a tečou mi z toho slzy po tváři.
(22:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jsem zou­fa­lá. Lorda He­nry­ho jsme sice ne­zna­ly nějak blíž, ale byl moc milý a vždyc­ky s námi vtip­ko­val a v tu chví­li mám i pocit, jako bychom při­šly o ně­ko­ho blíz­ké­ho.
(22:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mů­že být mrtvý!" začnu taky bre­čet.
(22:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Je," kon­sta­tu­je Klaus věcně. "Do­stal to do srdce."
(22:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ob­rá­tím se na něj. "Je to tvoje vina!" pro­hlá­sím a vsta­nu. "Proč jsi sakra nebyl rych­lej­ší?!" ude­řím ho do hrudi pěstí, ale nic moc to s ním ne­dě­lá.
(22:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Sna­žil jsem se, aby se to ne­za­bod­lo do tebe a to se mi po­da­ři­lo," pro­ce­dí skrz zuby a sevře mi zá­pěs­tí. "Zby­tek je pros­tě smůla!"
(22:30) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžu za to já," změ­ním názor a kles­nu vedle něj. "Neměl tu vůbec být!"
(22:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dívám se na něho ne­vě­říc­ně a v hlavě se mi dělá prázd­no. Díky tomu vy­čer­pá­ní to na mě pů­so­bí ještě víc než za ji­ných okol­nos­tí.
(22:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Může za to Derek... Ne ty!" v hlase mi za­zní­vá krize a hys­te­rie.
(22:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mů­že­me ho tady jen tak ne­chat!" do­chá­zí mi.
(22:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Chceš nést sebou mrt­vo­lu?" ne­chá­pe Klaus.
(22:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Klausi, přes­taň," na­po­me­ne ho Damon.
(22:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mů­že­me ho ne­chat tady mezi ostat­ní­ma mrt­vo­la­ma!"
(22:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To mu máme udě­lat v lese hrob­ku, nebo co by sis před­sta­vo­va­la?"
(22:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mu­sí­me! Musí mít přeci v tá­bo­ře po­hřeb! Ne­mů­že­me ho tu jen tak ne­chat!"
(22:40) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Klausi! Už takhle je to dost zkur­ve­ná si­tu­a­ce," po­kra­ču­je Damon.

(19:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Moc nemáš, takže se tam chví­li přece jen plá­cá­me. "Proč jsi o těch li­dech ne­řekl už před­tím??" za­jí­má mě. "Nejsem hlí­da­cí pes," po­zna­me­ná Klaus. "Hele, jsou oprav­du blíz­ko," dodá Damon.
(19:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­va­dí, šílím hlady," po­zna­me­ná Klaus ja­ko­by nic. "Jsou to jen ně­ja­ký hr­dlo­ře­zo­vé."
(19:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To, že jsme blíz­ko, mě do­ce­la po­vzbu­dí, aspoň psy­chic­ky.
(19:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to mě zas za­ra­zí a pak zničí, že to nejsou lidé z na­še­ho tá­bo­řiš­tě. Jsem asi tak una­ve­ná, že už mě ani ne­dě­sí, že by si je chtěl dát Klaus k sní­da­ni
(19:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, ale mají luky...a kuše," za­po­slou­chá se Damon. V tu chví­li kolem nás za­sviští vzduch a do země a do kmenů se za­bo­dá pár šípů a šipek.
(19:40) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Oba vam­pý­ři skočí a ty nej­ne­bez­peč­něj­ší od­vrá­tí.
(19:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Leknu se a má krize asi gra­du­je, tohle nám fakt ještě chy­bě­lo! Začnu být ještě víc vděč­ná, že je tam máme.
(20:14) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V tu chví­li se na nás vy­ří­tí ně­ja­ká banda s bo­jov­ným rykem, ale ihned mají co dělat se dvěma hla­do­vý­mi vam­pý­ry, což je asi dost pře­kva­pí.
(20:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chudák Henry, z to­ho­hle bude v šoku asi už úplně...​Snažím se držet u tebe.
(20:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Sna­žím se vy­kouz­lit kolem nás ochran­né pole, ale těžko říct, jest­li se mi to daří.
(20:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kolik jich tak je?
(20:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Těch hr­dlo­ře­zů, kteří se do­mní­va­li, že bu­de­me snad­ná ko­řist, mohlo být snad i dva­cet, takže je to mela.
(20:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ty jo, tak to je fakt dost. To to asi ani ne­stí­hám sle­do­vat.
(20:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(20:24) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 5
(20:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Všim­neš si po levé stra­ně jed­no­ho, který bles­ko­vě nabil a zvedl svojí kuš.
(20:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Bože! Tak jdu k zemi někam bokem a po­ku­sím se str­čit i do tebe.
(20:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Pozor!" Víc vy­křik­nout asi ne­stih­nu.
(20:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To oprav­du ne­stih­neš. Klaus po něm skočí oprav­du rych­le, ale přece jen tro­chu pozdě, pro­to­že byl za­bra­ný do ně­če­ho ji­né­ho, takže tě­ti­va přece jen za­drn­čí. Pů­vod­ní stře­la by zcela ur­či­tě le­tě­la na mě, ale pro­to­že do něj str­čil stře­li­la o kus vedle - do lorda He­nry­ho.
(20:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Sakra!!
(20:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Při­sko­čím k němu a zjiš­ťu­ji, kam ho to tre­fi­lo??
(20:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Henry!!" ječím.
(20:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Má sice pro­ší­va­ni­ci a na ně­kte­rých mís­tech ko­že­né pláty, ale je mu to cel­kem na nic, pro­to­že šipka vězí hlu­bo­ko upro­střed jeho hrud­ní­ku.
(20:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To je v pr­de­li!! "Henry?!" sna­žím se na něj mlu­vit a jsem v krizi. Je při vě­do­mí??
(20:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Při vě­do­mí je, jeho výraz je tro­chu šo­ko­va­ný, pře­kva­pe­ný a bo­lest­ný. "To jsem... ne­u­dě­lal...​dobře..." vy­dech­ne.
(20:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To bude v po­řád­ku!" uklidňuji spíš sebe a zou­fa­le nevím, co v tuhle chví­li tady dělat. Dívám se po tobě.
(20:59) Mar­ga­re-tka: ...
(21:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Henry! Ne­za­ví­rej oči, dívej se na mě!!" jsem taky v krizi. "Ne­za­ví­rej oči!"
(21:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jenže on je zavře a vy­dech­ne na­po­sled.
(21:03) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Cože??? :-O "To ne...!" jsem v ab­so­lut­ním šoku a na zhrou­ce­ní....
(21:03) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Henry! Pro­ber­te se!" prsk­nou mi nervy.
(21:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne, to ne!" sna­žím se ho pro­brat, ale marně.

(13:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jsem z toho zou­fa­lá. Poz­dě­ji už jdeme tak, že nás dvě pod­pí­rá Klaus a He­nry­ho (který je na tom možná nej­hůř), Damon - hlav­ně z dů­vo­du, že po­de­zří­vá Klause, že by mohl He­nry­ho kous­nout.
(13:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To jsme tedy parta... :-/ Jest­li se nám po­da­ří vrá­tit, tak v dost zbě­do­va­ném stavu.
(14:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Sna­žím se sou­stře­dit, kdy­bych ná­ho­dou ně­ja­kou magii vy­cí­ti­la nebo co­ko­liv.
(14:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pak už sa­mo­zřej­mě svítá.
Sys­tém: Mar­ga­re-tka při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Cítíš něco, Mo­ri­gan? Ne­zkou­ší tě třeba Nial hle­dat?" ze­ptám se na­má­ha­vě.
(14:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nevím," při­znám vy­čer­pa­ně.
(14:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak už tě s tím ne­ob­tě­žu­ji, nemá to cenu, když jsi takhle vy­čer­pa­ná. Jen se mod­lím, abychom do­ra­zi­li co nejdřív.
(15:31) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Už je svět­lo, když se zdá, že je nej­hůř tobě. Před­tím to byl lord Henry, ten to ale teď zvlá­dá, ale ty už asi ne­u­jdeš ani metr. "Udě­lá­me si pře­stáv­ku," řeknu, když to vidím.
(15:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Vůbec se mi to ne­lí­bí, že bychom měli kvůli mě dělat pře­stáv­ku a zdr­žo­vat :-( Ale roz­hod­ně nemám sílu pro­tes­to­vat a asi se svezu vy­sí­le­ně na zem.
(15:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžu jí nést," řekne Damon. "Nebo Klaus."
(15:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne, udě­lá­me si pře­stáv­ku!" trvám na tom.
(15:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­mě­li bychom, zlato, sly­ším lidi. Blíz­ko," po­zna­me­ná Klaus.
(15:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Měli bychom po­kra­čo­vat..." řeknu vy­sí­le­ně po­ti­chu a sna­žím se se­brat zby­tek ně­ja­ké ener­gie a aspoň vstát.

(10:43) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dívám se z Klause na Da­mo­na a zpát­ky a dou­fám, že nám hod­la­jí po­moct a ne že Klaus bude vraž­dit He­nry­ho nebo se s Da­mo­nem po­pe­rou. To si snad ne­cha­jí na jindy...
(10:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mo­ri­gan, jsi v po­řád­ku?" při­sko­čí ke mě Damon. "Co se to sakra stalo??"
(10:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já nevím!! Mys­lím, že za to může De­re­ko­va magie...​ale co se stalo fakt nevím. Spala jsem a na­jed­nou jsem tady! Ani nevím, kde vlast­ně..."
(10:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak aspoň už není Damon na­štva­ný a má o tebe sta­rost. To mi v téhle ab­surd­ní si­tu­a­ci udělá ra­dost.
(10:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To si děláš sran­du...že něco ta­ko­vý­ho může?" je Damon zne­chu­ce­ný a upřím­ně udi­ve­ný.
(10:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Zne­chu­ce­ná jsem taky...a obá­vám se, čeho všeho je Derek s Magií krve schop­ný.
(11:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dost mě děsí, že tě takhle mohl do­stat. Ještě že se to ne­po­ved­lo!
(11:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jak jsme da­le­ko od tá­bo­ra?" dojde mi, že tohle by oni mohli vědět.
(11:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Právě jsem se na to chtě­la ze­ptat :-D) Tak se dívám na Damon, co od­po­ví, a dou­fám, že moc da­le­ko ne.
(11:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No dost...​určitě je to ně­ko­lik mil," za­mys­lí se.
(11:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A...​asi jsme se te­le­por­to­va­li," usou­dím zou­fa­le.
(11:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ně­ko­lik mil??" :-O šo­ku­je mě to.
(11:51) Ke­tryn: "Te­le­por­to­va­li? Ježiš, ještě že se to De­re­ko­vi ne­po­ved­lo!"
(11:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Te­le­por­to­va­li? Ježiš, ještě že se to De­re­ko­vi ne­po­ved­lo!"
(11:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Udělá se mi ještě hůř.Taky se ne­cí­tíš nej­líp, roz­hod­ně ne na to, po­cho­do­vat někam zpát­ky ně­ko­lik mil.
(11:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak to je tedy bezva..." řeknu vy­de­pri­mo­va­ně a ode­vzda­ně se opřu o strom.
(12:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Co teď...?" Na te­le­port zpát­ky se ra­dě­ji zatím ne­ptám, když vidím, že jsi vy­sí­le­ná.
(12:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bu­de­me muset vy­ra­zit zpát­ky pěšky," usou­dím hodně ne­nad­še­ně.
(12:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Hm..." Ra­dě­ji si to ani ne­chci před­sta­vo­vat.
(12:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ab­so­lut­ně ne­tu­ším kudy, takže mlčky dou­fám, že Damon s Klau­sem to ví.
(12:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak bychom měli vy­ra­zit..." sna­žím se se­brat síly. "Máme vůbec šanci to stih­nout do rána?"
(12:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To si nejsem jistý," usou­dí Damon.
(12:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To mě na chví­li pře­pad­ne pocit hys­te­ric­ké­ho smí­chu.
(12:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To máme tedy co dělat..."
(12:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak vsta­nu. "Asi bychom měli vy­ra­zit..."
(12:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jak to, že jste nás tak rych­le našli?" ne­ro­zu­mí lord Henry.
(12:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ten musí být oprav­du dost zma­te­ný. Po­dí­vám se po vás, jest­li víte, jak to vy­svět­lit.
(12:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Máme na to ur­či­té schop­nos­ti," od­vě­tí Damon sty­lem, že dál to ro­ze­bí­rat ne­chce a před­běh­ne tak Klause, který chce He­nry­ho od­ká­zat někam.
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pojď­me," zve­dám se. "Než se stane něco hor­ší­ho."
(12:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vy­ra­zí­me tem­ným lesem a ne­chá­vá­me se vést vam­pý­ry. Nic ji­né­ho nám totiž ne­zbý­vá. Nikde kolem nás zřej­mě nic div­né­ho není, což mě tro­chu uklidňuje, ale ne moc. Není ti moc dobře, i když to roz­hod­ně není tak hroz­né jako po kla­sic­kém te­le­por­tu, jen slabý odvar. Po­cho­do­vat ně­ko­lik mil ti ale při­jde dost hroz­né.
(13:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je to čím dál horší, ale ještě se držíš. Ob­lo­ha za­čí­ná po­ma­lu svět­lat.
(13:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak jdu a říkám si, že jsme zvlád­li i horší věci. Aspoň že díky nim víme, kam máme jít.
(13:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No jinak bysme byli dost v háji.
(13:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ráno nás budou hle­dat..." vzdych­nu, když vidím sví­ta­jí­cí ob­lo­hu.

(23:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžu nějak po­moct?" při­k­lek­ne ke mě Henry.
(23:54) Ke­tryn: Ty jo, to je dobrá dávka :-)
(23:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Něco jsem vi­dě­la...ně­ja­ký ri­tu­ál nebo kouz­lo. Asi mě chtěl při­vo­lat. To mě dost děsí," při­znám.
(23:57) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Můžeš ča­ro­vat? Mů­že­me vůbec zjis­tit kde a jak da­le­ko jsme?" Stále se v oba­vách roz­hlí­žím. "Tohle dělal Mor­go­li­th a vůbec se mi to ne­lí­bí," pře­pad­ne mě tro­chu krize, ale sna­žím se uklid­nit a uva­žo­vat.
(23:57) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Cože??"
(23:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, to je bezva...​tak ještě že se mu to ne­po­ved­lo. Tedy dou­fám, že se mu to ne­po­ved­lo."
(00:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zku­sím vy­ča­ro­vat svět­lo, po­ve­de se mi jen ta­ko­vé cha­běj­ší, ale ča­ro­vat nej­spíš můžu.
(00:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Můžeš se zku­sit spo­jit s Ni­a­lem nebo nějak vy­sto­po­vat, kudy jsme při­šli?" ptám se. "Tedy jen pokud ti je líp. Jinak ur­či­tě ještě seď."
(00:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já se po­ku­sím," pro­hlá­sím roz­tře­se­ně.
(00:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vy­pa­dá to, že se mi snad tro­chu daří, když v blíz­kém křoví něco za­šus­tí.
(00:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To asi umřu na další šok!!
(00:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já se pře­sta­nu sou­stře­dit na magii a sou­stře­dím se na křoví!
(00:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Lord Henry se zved­ne a vy­ta­sí zbraň, kte­rou na­štěs­tí má po boku a po­sta­ví se na obra­nu před nás.
(00:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No aspoň že on má meč!
(00:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Spíš tesák. Ale i tak, pro­to­že já mám jen nůž.
(00:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já se obá­vám, že nemám asi nic...
(00:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky se zved­nu na nohy.
(00:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Kdo je tam!" zvolá lord Henry ne­bo­jác­ně.
(00:16) Mar­ga­re-tka: /No to je. To ne­bu­deš spát!!!
(00:18) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to já už taky sto­jím a čumím na to křoví.
(00:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mám zbraň!" va­ru­je pro jis­to­tu.
(00:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vzduch za­sviští a cosi rych­lé­ho lorda He­nry­ho srazí stra­nou. "Fakt? Už se fakt bojím," pro­hlá­sí ironicky...​Klaus.
(00:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak tohle už je fakt na kri­zo­vé umře­ní! Dost se leknu, jest­li je lord Henry v po­řád­ku?
(00:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Klausi???" jsem v šoku ještě víc. "Henry!" při­k­lek­nu k němu.
(00:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­štěs­tí re­a­gu­je.
(00:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se mi dost uleví!
(00:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Henry se snaží co nej­rych­le­ji zved­nout, pro­to­že má pocit, že nás musí brá­nit.
(00:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chudák... před Klau­sem nás fakt ne­och­rá­ní. Obá­vám se, co bude dál...
(00:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nech je být!" pro­hlá­sí Henry ne­bo­jác­ně.
(00:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nebo co?" za­jí­má Klause.
(00:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nebo tě za­bi­ju."
(00:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Fakt?"
(00:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Klausi, u všech bohů, přes­taň!" ozve se zpoza ně­ja­ké­ho stro­mu Da­mo­nův zne­chu­ce­ný hlas.
(00:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak teď nevím, jest­li mám být ráda, že je tu i Damon nebo ne.

(22:21) Mo­ri­gan: Ano, hra­je­me šep­tem :-)
(22:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jsme na cestě asi deset dní. Ten večer mají kluci hlíd­ku a my dvě spíme u sebe a je ne­ob­vykle vě­tr­ná noc. Šli jsme spát do­ce­la pozdě, pro­to­že jsme se­dě­li u ohně a ba­vi­li se.
(22:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tk se sna­žím usnout, ten vítr mě ale roz­či­lu­je.
(22:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(22:38) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(22:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak spíš špat­ně a dlou­ho se pře­va­lu­ješ. Když ko­neč­ně za­čí­náš za­bí­rat, pohnu se prud­ce vedle tebe. Jak le­ží­me blíz­ko, tak tě to pro­bu­dí.
(22:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se leknu, co se děj?
(22:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Nic zvlášt­ní­ho nesly­šíš (ani sa­mo­zřej­mě ne­vi­díš, je tma). Já pár vte­řin sedím a ne­hý­bu se.
(22:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se chví­li taky ani nehnu. "Mo­ri­gan, co se děje?!" za­šep­tám pak, je­li­kož už to ne­vy­dr­žím.
(22:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Chví­li nic ne­od­po­vím, ale pak začnu po­lo­hla­sem říkat něco, čemu vůbec ne­ro­zu­míš, jako by to bylo v jiném ja­zy­ce.
(22:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to se fakt leknu! "Mo­ri­gan!! Sly­šíš mě?!" začnu na­lé­hat a zku­sím s tebou za­třást.
(22:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak vsta­nu a vy­le­zu z na­še­ho pří­střeš­ku, aniž si tě všim­nu.
(23:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ty mě děsíš! "Mo­ri­gan!!!" už roz­hod­ně ne­šep­tám a lezu hned za tebou a sna­žím se tě chy­tit za ruku. "Miki!! Niali!!" roz­hod­nu se zbur­co­vat ostat­ní vo­lá­ním.
(23:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Chy­tit se ti mě ne­po­da­ří, jdu dost rych­le a pokud mě ne­cháš, brzy se ti ztra­tím ve tmě.
(23:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No to tě ne­ne­chám! Běžím honem za tebou a u toho se ze všech sil sna­žím volat: "Miki!! Niali!!"
(23:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: U ohně sedí kdosi, koho to oka­mži­tě zved­ne. "Co se děje??" běží za námi. Stih­neš za­re­gis­tro­vat, že je to lord Henry.
(23:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan! Něco jí ovlá­dá! Vzbuď­te ča­ro­dě­je!!" vy­hrk­nu, ale jinak si ho ne­vší­mám a dál rych­le běžím za tebou. "Mo­ri­gan!! Sakra Mo­ri­gan! Pro­ber se!" jsem zou­fa­lá.
(23:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(23:13) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(23:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Po­ve­de se ti mě do­hnat a do­tknout se mého ra­me­ne, zrov­na ve chví­li, kdy se lordu He­nry­mu po­da­ří do­tknout tebe. Při­pa­dáš si, jako by tě za­sá­hl blesk nebo elek­tric­ký proud.
(23:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to vy­křik­nu a pus­tím tě, jest­li to jde. Bože, co se to děje?!
(23:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Asi to jde, ale moc to ne­cí­tíš. Dlou­hou dobu máš dojem, že ne­cí­tíš vůbec nic, nic ne­vi­díš, nic nesly­šíš, nikde nejsi.
(23:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Pros­tě tvoje ob­lí­be­né "bílo" :-)
(23:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No bezva! :-D to jsem dlou­ho ne­za­ži­la. Takže ne­můžu vůbec nic dělat?
(23:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V pod­sta­tě ani ne­chceš. Ani nevíš, po jak dlou­hé době ucí­tíš, že ležíš na vlh­kém mechu, někde na zemi.
(23:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Můžu se hýbat? Bolí mě něco? Sna­žím se po­sa­dit a nějak se zo­ri­en­to­vat.
(23:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Bolí tě tro­chu celé tělo, jako by z velké únavy, ale hýbat se můžeš.
(23:30) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se po­sa­dím a zjiš­ťu­ji, co je kolem mě. Jste tam někde i vy? Je stále tma?
(23:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Roz­hod­ně tam nejsi sama a asi jsme upro­střed lesa. Zdá se, že jsem tam ještě já a lord Henry.
(23:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan? Lorde Henry?" jdu zjiš­ťo­vat, jest­li jste vzhů­ru a v po­řád­ku.
(23:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co... se... stalo?" mlu­vím ob­tíž­ně.
(23:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Kde to jsme?" ne­chá­pe lord Henry.
(23:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To by mě taky za­jí­ma­lo...​Morigan, jsi v po­řád­ku? Byla jsi úplně mimo a mlu­vi­la jsi ně­ja­kou cizí řečí nebo co. Má tohle na svě­do­mí Derek? Kdy jsem se tě do­tkla, tak jsem taky do­sta­ly bílo a pro­bra­li jsme se až tady někde v lese."
(23:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Do­pr­de­le!!" zdě­sím se a po­sa­dím se. "Je mi špat­ně..."
(23:43) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak zůstaň sedět...​nebo ležet..." jsem dost vy­ko­le­je­ná.
(23:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zů­sta­nu sedět.
(23:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­chá­pu to," je lord Henry oprav­du zma­te­ný.
(23:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To je... magie...něco nás ovládlo a do­ved­lo sem..." vůbec nevím, jak mu to vy­svět­lit. "Měli bychom zjis­tit, kde jsme. Snad ne­mů­že­me být moc da­le­ko od le­že­ní, ne?"
(23:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Magie," sna­žím se vy­svět­lit. "Derek. U všech bohů!" uvě­do­mím si a spla­še­ně se roz­hléd­nu. "Dou­fám, že...​není někde tady!!!"
(23:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To taky dou­fám!" zdě­sím se a roz­hléd­nu se. "Cítíš něco??"