Druhá strana (145 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(21:11) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ten osm­nác­tý den od­po­led­ne ko­neč­ně do­ra­zí­te k bráně na­še­ho no­vé­ho tá­bo­ra, která ještě není úplně do­dě­la­ná a stále se na ní pra­cu­je, ale už teď je pěkná. Byli jste oče­ká­vá­ni, vě­dě­lo se, že při­je­de­te, proto se o vás hned po­sta­ra­jí a tebe od­ve­dou do stanu i s Edith a Ellou. Je menší, bez před­sí­ně, ale za­ří­ze­ný asi spe­ci­ál­ně pro tebe. Jsou tam tři po­ste­le i pro tvé slu­žeb­né, truh­ly, na zemi ně­ja­ké ko­ber­ce, ole­jo­vé lampy a na stole malé ob­čer­stve­ní, na které máš chuť se vrh­nout. Taky by sis po­cho­pi­tel­ně dala káď s tep­lou vodou a mý­dlem, ale to ty vždyc­ky.
(21:19) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Máš chví­li na to si od­po­či­nout pří­pad­ně se pře­vlék­nout, když tě při­jde na­vští­vit sám lord Mur­tagh, aby tě při­ví­tal, vy­ptal se na cestu, na to, jak se cítíš a na bra­t­ra.
(21:24) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se tro­chu ob­čer­stvím a asi i pře­vle­ču. Mám chuť mu utéct a jít vás hle­dat, ale ovlád­nu se. "Dobrý den, Dě­ku­ji za hezké při­ví­tá­ní." pozdra­vím ho. Před­po­klá­dám, že ho Loren pozdra­vu­je. (ur­či­tě do­stal od toho ve­li­te­le co jel se mnou dopis:-) ty­pu­ji)
(21:26) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: od­po­vím mu. "Cesta byla dlou­há ale jedna z nej­lep­ších po po­sled­ní dobu:-). A mys­lím, že se ani ne­mo­hu cítit lépe."
(21:27) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Pozdra­vo­val ho Loren?
(21:28) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: No tak sa­mo­zřej­mě.
(21:34) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Lady Mo­ri­gan a Ka­tryn se po­dí­le­jí na stav­bě před­su­nu­té­ho tá­bo­ra na po­bře­ží, ale už jsem je o vašem pří­jez­du zpra­vil, jak si Mo­ri­gan přála," ozná­mí ti.
(21:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Dě­ku­ji a při­je­dou sem a nebo ne­mo­hou?" sna­žím se za­krýt zkla­má­ní.
(21:39) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Mys­lím, že plá­nu­jí vás tam vzít také," usmě­je se Mur­tagh.
(21:46) Mo­ri­gan: "Mar­ga­ret!" ozve se ve­se­le před sta­nem a vra­zí­me dovnitř já s Ka­tryn, roz­cu­cha­né (tro­chu i Ka­tryn! :-D) a ve vlh­kých ko­ši­lích. Je tam neje­nom Mar­ga­ret (a Edith s Ellou vy­ba­lu­jí­cí věci), ale i lord Mur­tagh, kte­ré­ho jsme ne­če­ka­ly.
(21:50) Ke­tryn: "Ahoj Mar­ga­ret!" pozdra­vím šťast­ně a ve­se­le ještě ve vcho­du. Pak ale uvi­dím lorda Mur­tagha a zklid­ním se. "Lorde Mur­taghu," pozdra­vím ho zdvo­ři­le, když mi to dojde.
(21:50) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Aha, tak to jsem ráda." po­tě­ší mě. "Mohu se ze­ptat zdali jsou ně­ja­ké zprá­vy o Lordu He­nrym? Budu psát dopis Lo­re­no­vi, mys­lím, že by mu ně­ja­ká zprá­va o něm udě­la­la ra­dost.
(21:50) Ke­tryn: (No, vy­pa­dá­me asi tro­chu za­jí­ma­vě :-D)
(21:51) Mar­ga­re-tka: "Ahoj, co tu dě­lá­te??" :-) jsem úplně pře­kva­pe­ná, když ještě před mnu­tou mi Mur­tagh řekl, že tu nejste.
(21:52) Mo­ri­gan: "Lorde Mur­taghu," leknu se také. "Ne­vě­dě­la jsem, že tu bu­de­te..."
(21:53) Mo­ri­gan: "Rád vás vidím," vsta­ne hned. "Vidím, že vám moře...​ehm...​svědčí," usmě­je se a snaží se ne­dí­vat na ty po­ně­kud prů­hled­né bílé ko­ši­le.
(21:53) Mo­ri­gan: "Ne­chám vás tu, ještě se uvi­dí­me," má se k od­cho­du. "Dě­ku­ji," vě­nu­ju mu zá­ři­vý úsměv a pak jdu obe­jmout Mar­ga­ret a kou­kám, jak jí na­rost­lo bři­cho!
(21:54) Ke­tryn: To byla tro­chu trap­ná si­tu­a­ce :-D
(21:54) Mar­ga­re-tka: "Dě­ku­ji." taky se s ním roz­lou­čím.
(21:55) Mar­ga­re-tka: Taky vás obe­jmu!! "Teda to bylo:-) a co tu dě­lá­me říkal mi, že tu nejste."
(21:55) Mar­ga­re-tka: No na­rost­lo:-)
(21:55) Ke­tryn: Taky jdu Ma­ragret hned obe­jmout. A při­ví­tám se i s Ellou. "Jakou jste měli cestu? Všech­no v po­ho­dě?" ptám se a úsměv mám od ucha k uchu :-)
(21:56) Ke­tryn: "No při­je­ly jsme si pro tebe od moře."
(21:57) Mar­ga­re-tka: "To už je­de­me teď? A jak je to da­le­ko?"
(21:58) Ke­tryn: "Já nevím, jest­li hned. Jen jsme při­je­ly, abychom se tam pak ode­bra­ly nějak spo­leč­ně. Je to do­ce­la kou­sek, my to jely asi čtvrt ho­di­ny."
(21:59) Mo­ri­gan: Ella má vel­kou ra­dost, že tě vidí.
(22:00) Ke­tryn: "Jak ti je? Jsi una­ve­ná? Když tak asi klid­ně mů­že­me jet až ráno," dodám smě­rem k Mar­ga­ret.
(22:00) Mo­ri­gan: "No hned ne­mu­sí­me, je to jedno, ale abychom tam na­ve­čer byly. Při­pra­vi­li jsme tam pro tebe stan, můžeš si udě­lat pří­moř­skou do­vo­le­nou," usměju se. "Bu­du­je­me tam část tá­bo­ra a je tam do­ce­la sran­da. Mohla bych tam vzít tu vodní dýmku!!" dojde mi a ne­chá­pu, že jsem na ní před­tím za­po­mně­la. Teda asi chápu...
(22:01) Ke­tryn: To já mám taky ra­dost :-) "Jak se cítíš? Je všech­no v po­řád­ku?" ptám se i Elly.
(22:02) Ke­tryn: "Je to tam moc pěkné, oprav­du, bude se ti tam líbit. A dýmku bychom fakt mohly vzít!" sou­hla­sím s Mo­ri­gan.
(22:02) Mo­ri­gan: "Ale jo, jenom je mi někdy špat­ně," od­po­ví Ella.
(22:02) Mar­ga­re-tka: "Tak dobře po­je­de­me." a jsem una­ve­ná?
(22:03) Mo­ri­gan: "No, nebo ráno," sou­hla­sím. "Oni to tam bez nás pře­ži­jou."
(22:03) Mo­ri­gan: Jen tro­chu, ale když je ta cesta krát­ká jak ří­ká­me, tak by ti to ne­va­di­lo.
(22:04) Mar­ga­re-tka: "No pokud je to tak blíz­ko, tak klid­ně:-)" do­ce­la se těším "A je to přímo u moře?"
(22:05) Ke­tryn: Pro­hlí­žím si Ellu, jest­li vy­pa­dá v po­řád­ku? "Jo, to znám," řeknu chá­pa­vě. "Snad to v příš­tích mě­sí­cích pře­jde. A moř­ský vzduch by ti taky mohl udě­lat dobře."
(22:06) Mar­ga­re-tka: "Ale ještě musím na­psat Lo­re­no­vi dopis, že jsme do­ra­zi­li dobře a asi se ještě musím ze­ptat Mur­tagha, jest­li ne­bu­de chtít i ně­ja­ký dopis rov­nou po­slat taky."

(20:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak jdu ne­ná­pad­ně za Cedri­kem, který se k nám pak přidá a pak se jdeme vrh­nout na Ri­chie­ho.
(20:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak jdeme! Ve třech jsme snad do­sta­teč­ná pře­si­la :-)
(20:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Cedrik i Ri­chie jsou do půl těla, my v mokrých ko­ši­lích, takže je to asi vtip­né. Ri­chie­ho to dost pře­kva­pí, ale ura­že­ný asi není, jenom ne­chce pro­hrát a být tam vho­zen. Na pomoc nám ale při­běh­ne i Nial, takže na­ko­nec vy­hra­je­me, i když jsme ve vodě v pod­sta­tě všich­ni, Ri­chie si dá zá­le­žet, aby nás tam strhl, hlav­ně tebe (což se mu po­da­ří). Pro­blesk­ne k tobě, že je vlast­ně rád a když vidí mě, tebe a Cedri­ka, vzpo­me­ne si na náš život na Druhé stra­ně a jak jsme se tam taky hodně za­smá­li. A je to šťast­ná vzpo­mín­ka.
(20:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to mi udělá ra­dost :-) a kromě obec­né­ho smí­chu se usmě­ji i sama uvnitř sebe. Přála bych si, aby byl Ri­chie takhle v po­ho­dě čas­tě­ji. Ta vzpo­mín­ka na Dru­hou stra­nu mi ně­ja­kou dobu zů­sta­ne v hlavě a při­da­jí se k tomu i další. A u toho všeho se sna­žím, abych se ne­u­to­pi­la :-D
(20:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mys­lím, že jsme ta­ko­vou­hle zá­ba­vu po­tře­bo­va­li všich­ni jako sůl.
(20:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To ano. Možná na to vzpo­mí­ná i Cedrik, pro­to­že má ta­ko­vý zvlášt­ní po­hled.
(20:30) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pak ale zase jdeme něco dělat, i když chvil­ku v tom moři po­by­de­me. Pa­trick při práci všem vy­klá­dá o lo­dích, jenom se mod­lím, aby moc ne­zdů­razňoval, že vět­ši­na z nich byla pi­rát­ská.
(20:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Řekla bych, že asi vzpo­mí­ná. Přeci jen to byly silné zá­žit­ky a takhle po­hro­ma­dě už jsme ne­by­li ani ne­pa­ma­tu­ji. Tak to ta­ko­vé vzpo­mí­ná­ní a tro­chu me­lan­cho­lie vy­vo­lá :-)
(20:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to taky dou­fám, že ne­zdů­razňuje :-D
(20:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Při práci mám stále vý­bor­nou ná­la­du :-) Tyhle chví­le se mi oprav­du líbí.
Sys­tém: Mar­ga­re-tka při­chá­zí do míst­nos­ti.
(21:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Od­po­led­ne, když něco po­jí­me (ale není to žádný po­klid­ný oběd, spíš každý něco za­kousne­me), tak mi při­je­de z tá­bo­ra po­sel­stvo, že lady Mar­ga­ret před chví­lí do­ra­zi­la do tá­bo­ra v po­řád­ku i s dru­ži­nou.
(21:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak to je skvě­lé!" mám další důvod k ra­dos­ti. "Za­je­de­me tedy pro ni?"
(21:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak jo, půj­čí­me si koně a na­ve­čer se snad vrá­tí­me i s nimi."
(21:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Při­jde mi to jako dobrý plán :-) Mů­že­me hned jet, pokud máme ně­ja­ké vhod­né ob­le­če­ní na koně.
(21:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Máme tam kalho­ty a ty mokré ko­ši­le, ale aspoň uschnou ces­tou. Tak to jdu za­ří­dit a vy­ra­zí­me samy, i když se to klu­kům moc ne­lí­bí, ale je to oprav­du na do­hled.
(21:31) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To je fakt jen kou­sek, to zvlád­ne­me samy.
(21:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je­de­me fakt rych­le, jen tak z ra­dos­ti, ale ta­ko­vou čtvrt ho­din­ku to dá.
(21:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To je taky hezké se takhle rych­le pro­jet na koni! :-)
(21:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Do­ra­zí­me do tá­bo­ra jeho "po­břež­ní" bra­nou, ne­chá­me tam uvá­za­né koně a tá­bo­rem jdeme pěšky. Stan pro Mar­ga­ret jsme ne­cha­li při­pra­vit, takže víme, kde ji asi máme hle­dat.
(21:46) Mo­ri­gan: "Mar­ga­ret!" ozve se ve­se­le před sta­nem a vra­zí­me dovnitř já s Ka­tryn, roz­cu­cha­né (tro­chu i Ka­tryn! :-D) a ve vlh­kých ko­ši­lích. Je tam neje­nom Mar­ga­ret (a Edith s Ellou vy­ba­lu­jí­cí věci), ale i lord Mur­tagh, kte­ré­ho jsme ne­če­ka­ly.
(21:50) Ke­tryn: "Ahoj Mar­ga­ret!" pozdra­vím šťast­ně a ve­se­le ještě ve vcho­du. Pak ale uvi­dím lorda Mur­tagha a zklid­ním se. "Lorde Mur­taghu," pozdra­vím ho zdvo­ři­le, když mi to dojde.
(21:50) Ke­tryn: (No, vy­pa­dá­me asi tro­chu za­jí­ma­vě :-D)

(20:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když se na­sní­dá­me, jdeme po­kra­čo­vat v práci. Ona je to do­ce­la tvrdá práce, ale tak jak tam jsme, uvol­ně­něj­ší a u toho moře, navíc svítí slu­níč­ko a tak, je to úplně jiné a jako dřina nám to ani ne­při­pa­dá. Kluci jsou v nej­vět­ší po­ho­dě za po­sled­ní dobu - což má ale za ná­sle­dek i to, že my dvě jsme nej­čas­tě­ji v moři.
(20:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Začne to ale tak, že tam Pa­trick hodí mě, načež mu James při­pra­ví po­mstu a hodí tam tebe i se sta­no­vý­mi ko­lí­ky, které jsi zrov­na nesla.
(20:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ri­chie ty naše hrát­ky sle­du­je od své práce a myslí si: "Jak malí, fakt. Ne­sku­teč­ný."
(20:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mys­lím, že to mi vůbec ne­va­dí :-) Jsem oprav­du šťast­ná, že jsou spo­ko­je­ní a že je po­ho­da a legra­ce. Mys­lím, že jsem taky v nej­vět­ší po­ho­dě za po­sled­ní dobu.
(20:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No bezva :-D Tak se hrabu ven a sna­žím se za­chrá­nit aspoň ně­ja­ký ten kolík.
(20:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ne­mů­žou mě roz­há­zet ani ty Ri­chie­ho myš­len­ky. Takže se nad tím jen pou­směju a když bude mož­nost, tak ho dojdu aspoň po­stří­kat nebo ho po­po­str­čím do vln.
(20:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ho­dí­me tam Ri­chie­ho!" za­šep­tám ti, když to vidím. "Cedrik nám po­mů­že, řeknu mu to!"
(20:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To sou­hla­sím :-) "Bude prs­kat a asi se na nás na všech­ny urazí," usou­dím, ale ne­dě­lám si z toho těž­kou hlavu. "Měl by se taky tro­chu uvol­nit a pře­stat furt bru­čet." Taky sa­mo­zřej­mě šep­tám.

(12:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak jak chceš. No možná by bylo nej­lep­ší, kdy­bychom od­je­li a ty bys ně­ko­ho za­úko­lo­va­la, aby nám hned po­slal vzkaz."
(12:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem ne­roz­hod­ná :-D
(12:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, to klid­ně můžu," řeknu. "Ještě se pak do­mlu­vím s ča­ro­dě­ji, jest­li ne­po­je­de někdo taky."
(12:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak jo. Tak zítra nor­mál­ně vy­ra­zí­me a pak se pro Mar­ga­ret vrá­tí­me."
(12:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak to tak udě­lá­me. Napřu svou hy­perak­ti­vi­tu do práce, které je tu víc, než dost. Večer tam od­je­dou kluci a my s dal­ší­mi lidmi (i věcmi) až druhý den. Nial, Miki a Ced­ric se roz­hod­nou jet ten druhý den taky, rádi se po­dí­va­jí na po­bře­ží a po­mů­žou.
(12:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Začnu se na po­bře­ží oprav­du těšit :-) A kvůli tobě jsem ráda, že jede i Nial.
(14:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Je čer­ven, takže po­ča­sí je letní a na po­bře­ží je nád­her­ně, přes­to­že jsou tam roz­ta­ha­né věci a vozy. Ale asi pět vel­kých stanů už stojí.
(14:09) Ke­tryn -> Mar­ga­re-tka: Mám z toho oprav­du dobrou ná­la­du :-)! Nej­ra­dě­ji bych se šla snad vy­kou­pat. Asi si někam slo­ží­me věci, pů­jde­me najít kluky a pus­tí­me se taky do ně­ja­ké práce, ne?
(14:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Mám z toho oprav­du dobrou ná­la­du :-)! Nej­ra­dě­ji bych se šla snad vy­kou­pat. Asi si někam slo­ží­me věci, pů­jde­me najít kluky a pus­tí­me se taky do ně­ja­ké práce, ne?
(14:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ano, tak nějak to udě­lá­me. Skoro všich­ni pra­cu­jí také s dobrou ná­la­dou a kaž­dou chví­li bez­tak ně­ko­ho hodí do moře.
(14:16) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To je fajn den :-)) Mys­lím, že na chví­li skoro za­po­me­nu, že je válka.
(14:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To ano. Zů­sta­ne­me tam spát a vlast­ně ty stany ani ne­po­tře­bu­je­me, pro­to­že spíme u ohně, který jsme si udě­la­li na pláži.
(14:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ty jo, to je fakt ro­man­ti­ka. Asi se s Pa­tric­kem na chví­li pro­jde­me po pláži a je mi fakt hezky.
(15:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Druhý den za­ha­ju­je­me kávou od lorda Go­r­do­na, kte­rou nechá donést k ohni, takže to už si za­čí­nám při­pa­dat jako v ráji. "Brzy nám ty zá­so­by do­jdou," zmíní lord Go­r­don. "Ty ale ani nejsou vaše, ale lorda Chris­to­phe­ra!" upo­zor­ním ho.
(15:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Oprav­du to vy­pa­dá jako v ráji :-) To mě po­ba­ví :-D Lord Go­rd­non si tu kávu oprav­du při­vlast­nil.
(15:14) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale pro­to­že je lord Chris­to­pher tak hodný a obě­ta­vý, jak jistě víte, tak se rád po­dě­lí," od­vě­tí Go­r­don s úsmě­vem.
(15:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Co mu zbývá, když má za ka­ma­rá­da ně­ko­ho jako je Go­r­don :-D To si po­mys­lím, ale na­hlas ra­dě­ji mlčím, jen jsem dost po­ba­ve­ná.
(15:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak to kdy­bys řekla, tak asi padnu smí­chy! :-D
(15:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pak po­kra­ču­je­me ve stav­bě a když je nám horko, tak se jdeme osvě­žit do moře. Muži se v prů­bě­hu dne od­svlé­ka­jí, takže je ještě ke všemu na co se dívat.
(15:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No přeci jen mám ještě ně­ja­ký re­spekt, tak si to to ne­do­vo­lím.
(15:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: My teda taky, ale jen tro­chu :-))
(15:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Sta­vě­ní stanů v ta­ko­vém počtu jde rych­le, jeden, který zatím není po­tře­ba, tak vy­ba­ví­me aspoň po­ste­le­mi a ně­ja­kou truhlou a dáme na zem ně­ja­ké ko­ber­ce (dělá se to už i u ji­ných, ale my se vě­nu­je­me tomu jed­no­mu), aby tam pak Mar­ga­ret mohla po­ho­dl­ně spát. V prů­bě­hu dne na pláž do­ra­zí i Ri­chie, který se podle po­ci­tu, který cítíš, v tá­bo­ře už nudil a k ve­če­ru také lord Chris­to­pher.
(15:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, my bo­hu­žel tolik ne­mů­že­me. Ale i tak jsem na­pros­to spo­ko­je­ná :-)
(15:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to se to tam sna­ží­me nějak za­ří­dit, aby měla Mar­ga­ret po­hod­lí.
(15:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ne­di­vím se, že se Ri­chie už nudil, když stále vy­se­dá­val ve stanu :-D Dou­fám, že aspoň tady při­lo­ží ruku k dílu.

(12:03) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A Ella to zvlá­da­la dobře? ne­by­lo ji špat­ně a nebo tak? teď by měla být ve 4 nebo 5 mě­sí­ci, že jo?
(12:12) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Je ve čtvr­tém a špat­ně jí bylo, tu cestu ko­čá­rem ne­sná­še­la úplně nej­líp.
(12:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tak jest­li ji bylo lépe na koni, tak jsem ji ne­cha­la jet tam. Tak jsem se sna­ži­la aby měla dost vody a jídla.
(13:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Už se těším až do­ra­zí­me." sdě­lím když se blí­ží­me k tá­bo­ru.

(17:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Po cestě se nic, co by tě mohlo roz­ru­šit ne­dě­je, spíš je to nuda. Občas na cestě za­sta­vu­je­te, ani nevíš proč a vždyc­ky tě chyt­ne pa­ra­no­ia, ale pak se zase roz­je­de­te.
(17:14) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: No­co­vá­ní v hos­tin­cích je někdy hodně po­ho­dl­né, někdy méně, ale pokud si pře­ješ tep­lou vodu, tak ti jí za­ří­dí, takže díky tomu jsi spo­ko­je­ná dost.
(18:33) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tk to jsem spo­o­je­ná, ale jak jsi správ­ně vy­stik­la, jsem tro­chu ner­voz­ní, asi jsem s Edit a Ellou dost v ko­čá­ře, abychom se na­vzá­jem ba­vi­ly.
(21:29) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Už jsi na cestě šest­náct dní, když ti ve­li­tel sdělí, že byste brzy mohli být na místě.
(21:45) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ta chvil­ka trvá ještě dva dny, než v dálce uvi­dí­te tábor a za ním moře.
(21:54) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A to jako na Kar­da­nu a nebo v tá­bo­ře u Vás? Vím to?
(21:55) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to jsem plná oče­ká­vá­ní a těším se na Vás. Kou­kám jak je to tam krás­né. moře už jsem dlou­ho ne­vi­dě­la, na­po­sle­dy, když jsme ztros­ko­ta­ly:-D
(22:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "To jsem ráda." řeku mu. "Dě­ku­ji."
(22:49) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se víc těším a o to po­ma­le­ji mi ty dva dny utí­ka­jí:-) Taky se těším, že ko­neč­ně na­píšu Lo­re­no­vi.

(21:53) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Už se tam na­vá­že­jí věci. Prý možná zítra bychom se tam mohli pře­su­nout."
(21:53) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Klaus už je pryč?"
(21:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mys­lím, že je," při­kýv­nu.
(22:09) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Dou­fám, že je," dodám.
(22:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No aspoň máš teď ener­gii na pár dní," beru to po­zi­tiv­ně. "Jen vy­pa­dáš tro­chu vedle..." dodám po­prav­dě.
(22:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Asi jsem," při­znám ti.
(22:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Za­čí­ná to být jako droga...​pro mě i pro něj."
(22:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, kou­kám... za­čí­náš na tom být tro­chu zá­vis­lá," řeknu s oba­va­mi. "Jsem ráda, že máš z toho ener­gii, ale tohle mi dělá tro­chu sta­ros­ti."
(22:27) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mám čím dál tím větší pocit, že i on z toho něco má. Tedy mys­lím něco hlub­ší­ho, než to, že mu ta krev chut­ná."
(22:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale když se ho na to ze­ptám, tak se vět­ši­nou vy­tá­čí."
(22:32) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To si mys­lím, že je klid­ně možné. Jest­li na sobě za­čne­te být oprav­du zá­vis­lí, tak mi z toho hráb­ne... A to to ne­chci vidět, kdyby se to do­zvě­děl Damon."
(22:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Něco už asi tuší, ale že to na­bý­vá ta­ko­vých roz­mě­rů, to ho asi ne­na­padlo," za­čí­nám z toho být v de­pre­si.
(22:34) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan, to ale mů­že­me být oprav­du vážné, jest­li to fun­gu­je jako ně­ja­ká sil­něj­ší droga..."
(22:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Copak jsem někdy brala drogy, abych vě­dě­la, jest­li to fun­gu­je stej­ně??"
(22:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Možná byste si měli dát tro­chu pauzu..." na­vrh­nu.
(22:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Však jsme jí měli, když byl pryč...​navíc tady ani teď neměl být!!"
(22:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já vím..."

(21:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Prý se na stav­bu toho před­su­nu­té­ho tá­bo­ra budou vy­bí­rat dob­ro­vol­ní­ci ze všech jed­no­tek," sna­žím se na něco za­vést řeč, když si na to vzpo­me­nu.
(21:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "My víme, právě jsme vám to šli říct. A lord Go­r­don snad do­kon­ce pro­sa­zu­je, aby tam šla valná část Zlaté," od­po­ví Pa­trick. Ale­spoň při­ky­vu­ji a sna­žím se se­brat. Do­pi­ju zby­tek vína a po­stup­ně se vzpa­ma­to­vá­vám.
(21:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jdeme pak na ve­če­ři a zpát­ky do stanu a vět­ši­nou se ba­ví­me o tom moři nebo o Mar­ga­ret, která by měla do­ra­zit, ale žádná zprá­va nám od ní zatím ne­při­šla.
(21:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak to jsi rád, viď?" usmě­ji se na Pa­tric­ka.
(21:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To jsem. Vy ne? Bu­de­me se kou­pat v moři!"
(21:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky mě to na­ka­zí a po chví­li se už cho­vám nor­mál­ně.
(21:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vez­me­me si sebou z jí­del­ny ně­ja­ké víno na pití, pro­to­že ve stanu už žádné ne­má­me a pak jdeme spát. Pa­trick ještě básní o lodi, než usne.
(21:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jo, to je vlast­ně fakt!" :-) jeho dobrá ná­la­da mě taky na­ka­zí.
(21:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já z něho fakt ne­můžu :-D
(21:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(21:23) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(21:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V noci, když už si mys­lím, že všich­ni spíte, tak se jdu vy­plí­žit ven.
(21:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak mi je jasné, kam jdeš. Ale ra­dě­ji se ne­hý­bu a nic ne­ří­kám, abych ještě ně­ko­ho ne­vzbu­di­la. Z bez­peč­nost­ní­ho hle­dis­ka ti to vlast­ně i schva­lu­ji.
(21:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ráno už tam nejsem, ale kluci usou­dí, že jsem pros­tě vsta­la dřív, což vlast­ně není nic ne­ob­vyk­lé­ho.
(21:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ten den se do­zvíš, že Go­r­don do­stal za úkol vy­bu­do­vá­ní před­su­nu­té­ho tá­bo­ra a bere sebou na po­bře­ží větší část Zlaté plus další pra­cov­ní síly a už se tam od rána na­vá­že­jí věci.
(21:37) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No já k tomu nic ne­ří­kám a po­po­že­nu je na sní­da­ni.
(21:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A kdy se tam ode­be­re­me my?" ptám se kluků.
(21:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zá­le­ží, kdy do­sta­ne­me roz­kaz, ale mohli bychom i zítra."
(21:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak to abychom za­ča­li tro­chu balit ně­ja­ké věci."
(21:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ba­le­ní je na­ko­nec na tobě, kluci už na­klá­da­jí a srov­ná­va­jí vozy. Já se do­sta­vím do na­še­ho stanu od­po­led­ne, když balíš.
(21:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak balím věci, které bychom tak mohli po­tře­bo­vat.
(21:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ahoj," pozdra­vím tě a dívám se tro­chu pá­t­ra­vě.
(21:49) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Kam balíš?" ne­chá­pu. Mám něco mezi hy­perak­ti­vi­tou a tran­sem.
(21:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No k moři přeci."

(18:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Než při­je­de, tak snad na po­bře­ží budou oby­va­tel­né stany a mohla by tam s námi být," řeknu.
(18:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jé, to by bylo dobré :-)!"
(18:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To by mohlo být hezké."
(18:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A kdy se to začne sta­vět?"
(18:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Rád sly­ším, že si plá­nu­je­te zá­ři­vou bu­douc­nost," od­hr­ne se plach­ta vcho­du a tam stojí Klaus.
(18:16) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ježiš, to se zas leknu, až se mi za­sta­ví srdce!!
(18:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No mě taky!
(18:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Klausi!! Co tady děláš, vždyť je svět­lo!?"
(18:19) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Klausi...?" vy­dech­nu, když se vzpa­ma­tu­ji z prv­ní­ho šoku a v hlavě mi za­čí­na­jí na­ska­ko­vat otáz­ky.
(18:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já můžu cho­dit ve svět­le," zved­ne ruku s prs­te­nem. "Mys­lel jsem, že to víš."
(18:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Víš jak to mys­lím!!" zuřím a vsta­nu, abych ho vtáh­la dovnitř. "Ne­vi­děl tě nikdo??"
(18:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne, ne­vi­děl," ujis­tí mě.
(18:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Je s tebou Damon?"
(18:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Touhle otáz­kou jsi mě ne­po­tě­ši­la."
(18:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já se z něho zbláz­ním. Ta je­jich je­šit­nost.
(18:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak mě pro­sím, potěš od­po­vě­dí!"
(18:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne, není. Po­tě­šil jsem tě," usmě­je se.
(18:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne," při­znám.
(18:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dou­fám, že po to­mhle se neu­ra­zí úplně.
(18:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Co se dělo od té doby? A kde je Henry?"
(18:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tolik otá­zek na­jed­nou? Ani jsem se ještě ne­po­sa­dil."
(18:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak se posaď," po­bíd­nu ho za­mra­če­ně. Ne­u­di­ví mě, že se po­sa­dí na mou po­stel.
(18:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dívám se na něho, jest­li nám ko­neč­ně něco poví.
(18:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A Damon? Je s He­nrym??"
(18:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, dělá mu chůvu," ušklíb­ne se.
(19:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A kde jsou?"
(19:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ve městě."
(19:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "V jakém městě?! Neměl by být někde stra­nou od lidí??" zdě­sím se.
(19:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Po­tře­bu­je jíst a krá­líč­ci zrov­na nejsou ta nej­lep­ší stra­va," pro­hlá­sí Klaus.
(19:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Oprav­du oceňujeme tvůj os­t­rovtip!" ušklíb­nu se.
(19:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ale je na mě vidět, že se mi ule­vi­lo, že je Henry na­ži­vu.
(19:14) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Při­ná­ším pár za­jí­ma­vých zpráv, ale vy nejste zrov­na dobré hos­ti­tel­ky," pro­ne­se.
(19:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Taky jsi nebyl po­zván!"
(19:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ty jsi na mě vždyc­ky tak zlá!" řekne, ale říká to spíš po­tě­še­ně.
(19:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Taky mě pře­kva­pí, že jsou ve městě.
(19:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, ná­vště­vu jsme fakt ne­če­ka­ly..."

(21:47) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak ozná­mím Lo­re­no­vi, že to je od vás a řeknu to co by ho mohlo za­jí­mat, ohled­ně He­nry­ho(i když si ho ne­vy­ba­vu­ji a to že sta­ví­te tábor. Sna­žím se s ní co nej­ví­ce a sna­žím se víc jevit zájem o mi­min­ko jako on... třeba mi to po­mů­že se víc těšit. Ale to se sna­žím už déle. A bude se mnou jet v ko­čá­ře i Ella a Edith?
(21:48) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Den lou­če­ní, který na­sta­ne, se ti zdá těžší, než sis pů­vod­ně mys­le­la.
(21:53) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Vím, že ho ne­zvlád­nu, už jsem si tam zvyk­la.
(21:54) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Edith a Ella můžou jet s tebou uvnitř, jest­li si to pře­ješ.
(21:54) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Ale sna­žím se.
(21:54) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A jen ještě je­de­me i přes třetí?
(21:56) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No jasně jinak by mu­se­ly koni? Tedy pokud chtě­jí. dám jim na výběr a nebo to můžou stří­dat s koněm a nbo vozem, jak budou chtít. jen ne­chci aby Ella ve svém stavu šla po svých a nebo na koni.
(21:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ne, to ne­je­de­te.
(21:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Jinak by jely na koni, je to na tobě, pokud chceš spo­leč­nost, nebo ne.
(21:58) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tak sa­mo­zřej­mě když bude chtít jet Edit na koni, tak ať jede. A pokud se na to Ella ne­cí­tí, tak po­je­de se mnou... mys­lím, že spo­leč­nost budu ráda:-) Obouch.
(21:59) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se spolu ráno asi ještě na­jí­me a pak se tedy lou­čí­me. "Hlav­ně na sebe musíš být opa­tr­ný."
(22:05) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Obě ti sa­mo­zřej­mě od­po­ví, že udě­la­jí to, co si pře­ješ ty, je­li­kož jsou tvoje slu­žeb­né.
(22:05) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Jsem ve­li­tel, ti jsou chrá­ně­ní nej­víc," od­vě­tí ti.
(22:07) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Cesta je pro tebe dost po­ho­dl­ná, ale po ně­ja­ké době se ti zdá nudná a dlou­há. V ur­či­tých úse­cích cesty ale­spoň kou­káš do kra­ji­ny a nebo spíš.
(22:10) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Na noc vět­ši­nou sta­ví­te ve městě, kde ně­ja­ký ale­spoň re­la­tiv­ně po­ho­dl­ný hos­ti­nec, jen vy­jí­meč­ně je­de­te i přes noc. Sná­šíš ces­to­vá­ní do­ce­la dobře v tvém stavu.
(22:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Už jste na cestě týden. Máš sebou ta­ko­vou malou jed­not­ku, která má sa­mo­zřej­mě ve­li­te­le, který se o vše stará, takže ne­mu­síš nic řešit. Loren rych­le po­cho­pil, co je tvá slabá strán­ka.
(22:15) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Já vím, ale stej­ně buď opa­tr­ný...."
(22:17) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Roz­lou­či­la jsem se s ním a na roz­lou­če­nou po­lí­bi­la. A pak je­de­me a asi jsem to ne­zvlád­la. Jsem ráda, že to po­cho­pil:-) A sna­žím se se učit, aby to má slabá strán­ka ne­by­la. Sna­žím se aby co nej­víc jela Ella se mnou a ne­tr­má­ce­la se na koni a kdyby ji bylo nějak špat­ně, tak jede jen v ko­čá­ře. Ptám se jí jak ji je a jak se cítí.
(22:27) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A kolik má malá jed­not­ka čítá mužů?

(21:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak když to fun­gu­je," ne­vi­dí v tom Pa­trick pro­blém.
(22:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kou­kám po vás a nějak tro­chu ne­stí­hám.
(22:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Musím se za­stat Mo­ri­gan, ne­há­zí..." řeknu. Chtě­la jsem ještě po­kra­čo­vat v tom, že když jsme tě jed­nou na­bá­da­la, tak ti to moc nešlo, ale na po­sled­ní chví­li se ra­dě­ji za­sta­vím, abych ne­pích­la do vosí­ho hníz­da.
(22:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No to mi nešlo! :-D
(22:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Další den ti Miki opět do­ne­se lek­tvar.
(22:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak ho jdu znovu na zá­chod vypít a fakt se mod­lím ke všem bohům.
(22:08) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 4
(22:09) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 6
(22:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Cože???????????????????????????, Já se fakt asi roz­bre­čím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
(22:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jdu zku­sit najít tebe, je­li­kož se po­tře­bu­ji svě­řit. Obá­vám se, aby Mi­ki­ho ne­tre­fi­lo, jest­li tam při­jdu po třetí.... Tohle se mi snad nikdy ne­sta­lo. Vzpo­me­nu si na Mar­gret, jaké s tím má pro­blémy ona, a jsem fakt zou­fa­lá.
(22:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­jdeš mě někde u ve­li­tel­ské­ho stanu.
(22:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: A máš čas? Ne­bu­du tě nějak zdr­žo­vat?
(22:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan, mohla bych s tebou mlu­vit..?"
(22:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jistě," leknu se tro­chu.
(22:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak po­po­jdu někam, kde mů­že­me mít tro­chu sou­kro­mí. "Už po­dru­hé jsem vy­b­li­la lek­tvar..." řeknu zou­fa­le. "Nevím, jest­li s tím můžu otra­vo­vat Mi­ki­ho po­tře­tí...Já se z toho fakt zbláz­ním!"
(22:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Za­tvá­řím se sou­cit­ně. "S tím ti ale bo­hu­žel nijak po­moct ne­můžu..."
(22:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Miki to ur­či­tě zvlád­ne i po­tře­tí," sna­žím se tě po­vzbu­dit.
(22:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já vím... já jsem se jen po­tře­bo­va­la svě­řit a tro­chu uklid­nit, než tam půjdu znovu. Asi z toho začnu mít nervy jako Mar­ga­ret."
(22:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se ještě chví­li uklidňuji a pak jdu zkrou­še­ně s plným ko­ší­kem omluv po­tře­tí za Mikim, že to zas nešlo...

(18:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To jo! Už teď je to moc dlou­hé..."
(18:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Je. Ze svého no­vé­ho pan­ství jsem zatím moc ne­mě­la a An­na­bell vy­ros­te, než skon­čí válka..."
(18:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To ani ne­ří­kej... " řeknu smut­ně.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(20:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vět­ši­nu svého času dál sta­ví­me a bu­du­je­me, aby to byl tábor se vším všudy. Staví se stany dů­stoj­ní­ků, ve­li­tel­ský stan už sa­mo­zřej­mě dávno stojí, stáje, la­za­ret, ku­chy­ně a jí­del­na, zá­so­bár­ny, skla­dy, la­trí­ny, byd­le­ní pro vo­já­ky a pro trén a všech­no tak, aby to mělo do­ko­na­lý sys­tém.
(20:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dělá mi ra­dost, když se to za­čí­ná rý­so­vat. Po­má­hám s bu­do­vá­ním la­za­re­tu pří­pad­ně s něčím dal­ším, pokud je po­tře­ba. Za fy­zic­kou práci jsem teď oprav­du ráda.
(21:23) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (S Mar­ga­ret je to hraní oprav­du zase na dlou­ho! :-D)
(21:27) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (:-D jak to? Má dlou­hé roz­ho­vo­ry nebo se ne­do­ká­že vy­já­d­řit?)
(21:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Než se do­be­re­me k ně­če­mu (ani ne moc pod­stat­né­mu), tak to teda fakt trvá!)
(21:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Chci totiž po­sko­čit!)
(21:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Druhý den ti Miki dal lek­tvar, jak slí­bil, můžeš si hodit na pití. Tedy nejdřív na chuť, potom na pití.
(21:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak mu moc po­dě­ku­ji a mod­lím se, abych ho vy­pi­la. Jdu s tím ra­dě­ji na zá­chod.
(21:35) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(21:35) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 6
(21:36) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Néééé. to není fér!!!! To to ne­moh­lo být ob­rá­ce­ně??? Mě trefí....
(21:37) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se ně­ja­kou dobu vzpa­ma­to­vá­vám ze zkla­má­ní a pak asi rov­nou zajdu znovu za Mikim a moc ho po­prosím, jest­li by ne­mohl udě­lat ještě jeden, že se mi ho jaksi ne­po­ved­lo vypít... Ježiš, mně je fakt trap­ně :-(
(21:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Miki si sa­mo­zřej­mě vezme další krev a slíbí ti ho zase zítra.
(21:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ještě jed­nou se mu omlu­vím a pak zas jdu. Po zby­tek dne mám z toho špat­nou ná­la­du.
(21:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Večer při­jdou kluci se zprá­vou, že by se snad měl bu­do­vat i před­su­nu­tý tábor přímo na po­bře­ží. "Chtěl bych ho tam jít bu­do­vat, ale nevím, jest­li naše ko­rou­hev zrov­na bude," říká Pa­trick.
(21:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No nevím, Paddy," směje se James. "Kdy­bys šel něco bu­do­vat na po­bře­ží, tak by hro­zi­lo, že de­zer­tu­ješ na první loď, která po­je­de kolem, i kdyby byla ne­přá­tel­ská!"
(21:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Aha..." Po­dí­vám se po tobě, jest­li o tom nevíš něco víc. Za­jí­ma­lo by mě, jest­li bych když tak mohla jít s ním.
(21:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, to je prav­da," :-)
(21:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To není prav­da!" brání se Pa­trick. "Bez vás bych nikam ne­de­zer­to­val."
(21:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dobře, tak bys uva­žo­val o tom, že nás omá­míš do pytlů a vez­meš s sebou," ;-)
(21:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bude to po­ku­še­ní!" při­zná se smí­chem.
(21:51) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zku­sím zjis­tit, jest­li to ne­bu­dou dělat dob­ro­vol­ní­ci. Když by to lord Go­r­don do­vo­lil..."
(21:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, možná bychom tě k tomu moři ne­mě­li moc pouš­tět," směju se taky a dám mu pusu.
(21:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Moc se mi ne­lí­bí, že bychom se měli roz­dě­lit i když jen na krát­kou vzdá­le­nost. Na­hlas ale nic ne­ří­kám, kdo ví, jak to bude.
(21:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mohla bych ho pře­svěd­čit."
(21:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To jo, když na něj zase budeš házet oči," po­pích­ne mě James.
(21:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já na něj oči nikdy ne­há­zím!" brá­ním se.

(20:23) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ed­ward byl můj otec," usmě­je se Loren nad tou sho­dou.
(20:23) Mar­ga­re-tka: //ahoj. už jsem tu taky dneska to bylo fakt ná­roč­ný. A na­ko­nec jedu do Prahy na tr­va­le­ji až v pátek. Mamka mě tam rov­nou hodí, když budu mít víc věcí.//
(20:27) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A to jsem oprav­du jen plá­ca­la jména. "To je hezká ná­ho­da, je to moc pěkné jméno."
(20:27) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Měli bychom tvůj od­jezd na­plá­no­vat tak do týdne," na­vrh­ne ne­nad­še­ně.
(20:33) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Už do týdne:-( No a na Kar­dan se jede dva týdny jsi říkal?"
(20:34) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Asi tak, možná o něco déle."
(20:49) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "no tak jsem v sed­mém mě­sí­ci, tak abych tam nej­poz­dě­ji do­ra­zi­la za­čát­ku de­vá­té­ho."
(20:49) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No fakt budu muset vy­ra­zit tak do týdne.."
(20:51) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Můžeš chvil­ku pobýt se svými pří­tel­ky­ně­mi," snaží se tě po­vzbu­dit.
(20:55) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No ani nevím jest­li už ten tábor bude po­sta­ve­ný, ra­dě­ji na to ne­bu­du spo­lé­hat:-) Ale bylo to hezký, kdyby to vyšlo. A jak da­le­ko by to mělo být z toho je­jich tá­bo­ra?"
(20:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Na Kar­dan?"
(21:01) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ano na Kar­dan."
(21:05) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Nevím přes­ně, jak je to s cesta­mi, ale je to roz­hod­ně blíž, než sem. Ko­čá­rem možná něco přes týden?"
(21:23) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Takže za­počnou tvoje pří­pra­vy na od­jezd. Jsou oprav­du dů­klad­né, aby cesta byla co nej­po­ho­dl­něj­ší a měla jsi sebou všech­no, co budeš po­tře­bo­vat.
(21:24) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No na mě tam tak tro­chu padá de­pre­se. že budu sama s Edit a Ellou:-( Ale sna­žím se aby to ne­by­lo po­znat. A dítě je v po­ho­dě?
(21:25) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Dítě se v po­ho­dě zdá, žádné po­tí­že nemáš, jenom když dlou­ho něco děláš, tak jsi una­ve­ná.
(21:25) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: My se taky nějak při­pra­vu­je­me a nebo si aspoň na­plá­nu­je­me, kdy se za­čne­me aby se to všech­no bez pro­blé­mů stih­lo.
(21:26) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to je nor­mál­ní. To mě uklidňuje.
(21:26) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Do­sta­neš sebou i spe­ci­ál­ní­ho posla, který bude vozit poštu mezi tebou a Lo­re­nem.
(21:26) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Pak se ještě ně­ja­ký večer ptám jest­li by měl ně­ja­ká přání ohled­ně toho jména.
(21:27) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ur­či­tě budu psát jak po­kra­ču­je­me:-) Ale asi bude lepší na­psat až z ně­ja­ké­ho tá­bo­ra, ne? A jedu jen přes tábor kde bude Mo­ri­gan a nebo ještě ně­ja­ké?"
(21:28) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ne, ale ur­či­tě bu­de­te přespá­vat v hos­tin­cích. Možná ale bude oprav­du nej­lep­ší, když po­šleš dopis až z tá­bo­ra."
(21:31) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: S otáz­kou na jméno se na tebe po­dí­vá pře­kva­pe­ně, ale pak jen opa­tr­ně řekne: "Vždyť jsme se o tom už ba­vi­li, mi­láč­ku. Líbí se mi Sarah a Ed­ward, ale ne­bu­de mi vadit, pokud se z ně­ja­ké­ho dů­vo­du roz­hod­neš ještě jinak."
(21:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Ale kdyby se můj syn jme­no­val po mém otci, bylo by to moc hezké."
(21:37) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: no to mi nějak ne­do­šlo.... asi ty hor­mo­ny už za­čí­na­jí pra­co­vat:-). " No jo vlast­ně. Mě se ty jmén taky líbí, takže ne­vi­dím důvod prč by to tak ne­moh­lo být. Pokud si to pře­ješ i ty:-)"
(21:38) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Jsem lehce v krizi, že by se jeho první dítě ne­dí­tě mělo jme­no­vat po jeho otci, když není otec.... ale když mu to ne­va­dí říkám si pořád.
(21:39) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A budeš mi psát co se tu děje oprav­du, nic ne­bu­deš při­lep­šo­vat, jo?"
(21:39) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Na cestu po­je­deš dost po­ho­dl­ným ko­čá­rem, věci už máš taky všech­ny sba­le­né. Po­ča­sí je velmi jarní a teplé, vět­ši­na dnů je slu­neč­ná, takže by větší pro­blém snad neměl být. Den před­tím, než máš od­jíž­dět, ti od nás při­jde dopis. (je na dis­ku­zi.)
(21:39) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Já dou­fám, že se nic špat­né­ho dít ne­bu­de."
(21:42) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No to já taky:-) Ale jakmi­le je ve válce magie, tak se musí oče­ká­vat všech­no. Když byla v Lú­úde­ru tak to bylo ne­po­psa­tel­né."

(12:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi mi pak k Ri­chi­e­mu tro­chu ujede za­mra­če­ný po­hled.
(12:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: A ta krev mu zase něco při­po­me­ne.
(12:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já se z něho fakt zbláz­ním! Když si uvě­do­mím, na co zas myslí, tak se mi au­to­ma­tic­ky vy­ba­ví vzpo­mín­ka na ten masakr...​leknu se toho a sna­žím se hned mys­let na moře.
(12:53) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dou­fám, že už bude Miki nějak ho­to­vý, abych mohla vy­pad­nout...
(12:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Asi ho za­chy­til, pro­to­že se celý na­pří­mil a zvedl udi­ve­ně obočí.
(12:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Moře! Moře! Moře! Bože, to je těžké ne­mys­let na to, na co víš, že ne­smíš mys­let!
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tak, ho­to­vo," řekne Miki a taky se na tebe po­dí­vá nějak tá­za­vě­ji, ale nic ne­ří­ká. "Zítra bych to mohl mít ho­to­vé."
(12:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Bezva...být v jed­nom stanu s Ri­chi­em, se kte­rým mám pouto, a Mikim jako vní­ma­čem, je fakt stre­su­jí.
(13:00) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dě­ku­ji! Tak já se nějak za­sta­vím. Tak zatím ahoj," roz­lou­čím se rych­le a vy­pad­nu ze stanu.
(13:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Uff, já zas budu zralá na al­ko­hol. Za­mí­řím k nám do stanu, abych tam našla ně­ja­ké víno.
(13:38) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ob­vykle tam ně­ja­ké je, na­štěs­tí.
(13:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak si na­li­ji po­há­rek.
(13:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Chví­li tam s tím vínem jsem, abych se ho­di­la do klidu. A pak půjdu zas něco dělat.
(13:50) Mo­ri­gan: (Na dis­ku­zi jsem dala dopis pro Mar­ga­ret, který jsem ne­cha­la po­slat zpát­ky.)
(14:03) Ke­tryn: (To jsem ne­vě­dě­la, že Mar­ga­ret po­je­de přes nás! Tak to je super :-)//
Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: My dvě se po­tká­me až večer, o něco dříve, než při­jdou kluci.
(14:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ahoj."
(14:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Byla jsem za Mikim kvůli tomu lek­tva­ru, snad by to tedy neměl být pro­blém."
(14:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ur­či­tě ne, teď je navíc jaro..." při­kýv­nu.
(14:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Byl tam bo­hu­žel i Ri­chie. Z těch jeho iro­nic­kých po­ci­tů mě jed­nou trefí. Taky furt myslí na to, co s spo­leč­né­ho s krví ode mě cítil. Dou­fám, že si to nedá nějak do­hro­ma­dy, občas mám pro­blém před ním uhlí­dat myš­len­ky."
(14:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Miki říkal, že cho­dí­te s Ni­a­lem me­di­to­vat."
(14:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jsi v po­ho­dě? Tedy aspoň nějak v rámci mož­nos­tí...?" ptám se sta­rost­li­vě.

Milá Mar­ga­ret,
tak už bu­du­je­me náš nový tábor. Je to spous­ta práce, ale aspoň je hezké po­ča­sí a ne­da­le­ko nás je roz­leh­lá hla­di­na moře. Je to tu hezké na to, že je to (nebo bude) vo­jen­ský tábor. Všich­ni ma­ka­jí a na­pí­na­jí síly, zatím je to tu k obý­vá­ní lehce pro­vi­zor­ní, ale roste to každý den.
Lord Henry je stále ne­zvěst­ný, prav­da je, že Derek zřej­mě něco zkou­šel na dálku a od­ne­sl to lord Henry...víc k tomu zatím ne­můžu říct, bo­hu­žel.
Mám už amu­let, který nosím na spaní a i vět­ši­nu dne, kromě chvil, kdy se s Ni­a­lem po­kou­ším me­di­to­vat a od té doby mám klid, tak snad to bude fun­go­vat dál.
Už máš asi nej­vyš­ší čas, ode­brat se na Kar­dan, je možné, že tě posel za­stih­ne už na cestě, což jsem mu kladla na srdce, aby tě hle­dal.
Ani jsem ne­vě­dě­la, že Kar­dan je tak blíz­ko moře a že vlast­ně není tak da­le­ko od to­ho­to tá­bo­ra a že ur­či­tě po­je­deš tudy. To nám udě­la­lo vel­kou ra­dost, pro­to­že to zna­me­ná, že se brzy uvi­dí­me!
O jméně mi­min­ka mů­že­me pře­mýš­let spolu, pokud tě oprav­du nic ne­na­pa­dá nebo Loren nemá žádné kon­krét­ní přání.
Něco už vy­mys­lí­me.
Moc se tě­ší­me, až se zase uvi­dí­me!

Zdra­ví tě Ka­tryn a Mo­ri­gan.

(09:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Řek­neš mi když tak, až bude ke konci květ­na? Musím si pak zajít k Mi­ki­mu pro ten lek­tvar.)
(09:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jak nám jde sta­vě­ní? To bude asi do­ce­la na dlou­ho než se to nějak za­běh­ne, viď?
(09:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Je třetí týden v květ­nu)
(09:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Aha, už? To bych to asi měla začít nějak řešit. Oni ale ještě pra­cu­jí na těch me­dai­lo­nech, viď?)
(09:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pa­trick je z moře nad­še­ný. James sice taky, ale na Pa­tric­ko­vu po­sed­lost oprav­du nemá, ale zatím jsme se přímo k moři ne­do­sta­li, pro­to­že máme hodně práce. Snad se to ale brzy po­da­ří. Za­ča­la si zase po­má­hat v la­za­re­tu, takže se vě­nu­ješ pře­váž­ně bu­do­vá­ní toho. Pra­cu­jí úplně všich­ni a bý­vá­me z toho do­ce­la upra­co­va­ní, ale tábor nám roste pod ruka­ma.
(09:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V tuhle chví­li už jsou me­dai­lo­ny ho­to­vé, i ten můj už je pře­dě­la­ný, takže asi klid­ně můžeš.
(09:43) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Dělá mi to ra­dost, že je Pa­trick z moře tak nad­še­ný :-) A jsem ráda, že mám co na práci. Ne­mys­lím pak na bl­bos­ti. Bu­do­vá­ní la­za­re­tu mě baví a i když jsem upra­co­va­ná, tak mám lepší ná­la­du.
(09:44) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak někde na­ve­čer zku­sím najít nějak vhod­nou chví­li a jdu za Mikim (asi do stanu nebo někam, kde se tak ča­ro­dě­jo­vé vy­sky­tu­jí).
(09:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ahoj Miki, mohla bych s tebou pro­sím mlu­vit?" ze­ptám se, když se mi ho po­da­ří někde od­chy­tit.
(09:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: //Musím jít, zku­sím to na­ho­ře aspoň za­pnout a chvil­ku se tam uká­zat. A asi ti za­vo­lám :-)//
(09:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: //Dobře :-)//
(10:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jistě, co bych pro tebe mohl udě­lat?"
(10:50) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Měla už bych být zvyk­lá, ale stej­ně se po­kaž­dé cítím blbě, když si říkám o lek­tvar. "No, chtě­la jsem tě moc po­prosit, jest­li bys mi ne­mohl udě­lat zas lek­tvar proti otě­hot­ně­ní?"
(10:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Sa­mo­zřej­mě, ale musím si vzít tro­chu tvé krve," při­kýv­ne a vede tě k sobě do stanu. Všich­ni sa­mo­zřej­mě v ně­ja­kých sta­nech byd­lí­me, i když zatím tak tro­chu pro­vi­zor­ních, což nám ale umožňuje byd­let s kluka­ma. Zatím. Miki bydlí ve stanu s Ni­a­lem a Ri­chi­em.
(10:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dě­ku­ji, jsi zlatý," usmě­ji se. "Já bych tě s tím ne­o­tra­vo­va­la, ale teď není zrov­na nej­lep­ší doba na to mít děti..."
(10:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ri­chie tam zrov­na je.
(10:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak jdu s ním. Nial a Ri­chie tam jsou?
(10:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ach jo, ten by tam zrov­na být ani ne­mu­sel...
(10:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ahoj," pozdra­vím ho.
(10:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nial je s Mo­ri­gan, po­kou­ší se spolu me­di­to­vat kvůli...však víš," řekne Miki, aniž by ses na to ptala.
(10:57) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (Jsem ráda, že mů­že­me byd­let s kluka­ma, kéž by to tak šlo na furt.)
(10:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Kéž by to nějak fungovalo...​snad bude."
(10:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pra­cu­jí na tom do­ce­la sou­stav­ně, i když se o tom tolik ne­mlu­ví," říká Miki a při­pra­vu­je si lah­vič­ku na odběr. Ri­chie vás po­zo­ru­je.
(11:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Do­ká­ží po­znat, jest­li dě­la­jí po­kro­ky?"
(11:49) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tro­chu ano," při­pus­tí Miki. "Oni o tom moc ne­mlu­ví, asi to jde i těžko vy­svět­lo­vat, což ně­kte­ří ča­ro­dě­jo­vé hůř nesou. Mají pocit, že by měli mít lepší pře­hled."
(11:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ne­di­vím se jim, že o tom moc ne­mlu­ví...​musí to být těžké a dost psy­chic­ky ná­roč­né i bez mlu­ve­ní."
(11:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ostat­ní ať se bod­nou, chtě­la bych vidět je, jak to by to sná­še­li..." odfrk­nu si po­ti­chu.
(11:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ri­chie vás po­slou­chá, sle­du­je, jak si Miki bere krev a po­cí­tíš, že má iro­nic­ké myš­len­ky, i když nevíš přes­ně jaké.
(11:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No ten ať se jde taky bod­nout...

20:16) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Jed­nou večer Loren na­sa­dí vážný výraz. "Měli bychom si pro­mlu­vit o tvém ces­to­vá­ní na Kar­dan," řekne. "Já vím, že to ne­chceš sly­šet a i já nevím, co by bylo nej­lep­ší, pro­to­že ne­chci být bez tebe ani ne­chci pro­pást chví­li, kdy se děťát­ko na­ro­dí. Ale je válka a v té musí jít pře­de­vším o bez­peč­nost..."
(21:13) Mar­ga­re-tka: "Já ví, už bude čas." řeknu smut­ně. V ko­li­ká­tém jsem mě­sí­ci přes­ně?
(21:16) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Já vím, už bude čas." řeknu smut­ně. V ko­li­ká­tém jsem mě­sí­ci přes­ně?
(21:39) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Asi v sed­mém.
(21:44) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to je ještě dobré, mys­le­la jsem, že jsem v osmém.
(22:19) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A za jak dlou­ho si mys­líš, že bych měla vy­jíž­dt"
(22:28) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Asi co nejdřív...​je kvě­ten, neji­de­ál­něj­ší po­ča­sí na cesty, navíc tou ces­tou, nebo ale­spoň její částí jelo voj­sko, takže bez­peč­něj­ší už ne­mů­že být. Můžeš se za­sta­vit v novém tá­bo­ře, kde je i lady Mo­ri­gan, pro­to­že od­tam­tud se nej­lé­pe po­je­de na Kar­dan."
(22:31) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Tak dobře. Ale zbláz­ním se tam." zkon­sta­tu­ji si.
(22:32) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Proč?" ne­chá­pe.
(22:33) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No budu straš­ně da­le­ko od tebe a ne­bu­du nic ne­vě­dět...."
(22:45) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A máš ně­ja­ké přání ohled­ně jména pro dítě?"
(22:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Vlast­ně by mě spíš za­jí­ma­lo, jaká přání máš ty. O něčem už přece musíš pře­mýš­let, ale nikdy jsi o tom ne­mlu­vi­la..."
(23:01) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No abych řekla prav­du, tak jsem do­o­prav­dy zatím ne­pře­mýš­le­la. Straš­ně rych­le to všech­no uteklo. "
(23:22) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak se tam na chvil­ku za­mys­lím." Možná pro holku by se mi lí­bi­lo Sára/Sarah nebo Abi­gail."
(23:28) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Sára se mi moc líbí," usmě­je se. "A pro kluka?"
(23:32) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A pro kluka Matthew,Ed­ward, Paul....... já oprav­du nevím.:-)"

(21:13) Mar­ga­re-tka: "Já ví, už bude čas." řeknu smut­ně. V ko­li­ká­tém jsem mě­sí­ci přes­ně?
(21:40) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ko­neč­ně do­ra­zí­me na místo. Je už kvě­ten, takže jaro je v plném prou­du a u moře jsme sku­teč­ně na­to­lik blíz­ko, že mů­že­me jeho hla­di­nu vidět a je to krása. Jsme prak­tic­ky u po­bře­ží a tábor bude kon­ci­po­va­ný tak, aby ovlá­dal i to po­bře­ží.
(21:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Asi dva dny po tom, co za­čne­me bu­do­vat, při­je­de můj posel s do­pi­sem od Mar­ga­ret (tím, co je na dis­ku­zi)
(22:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to je oprav­du hezké :-) Pa­tric­ko­vi to asi oprav­du hodně zved­ne ná­la­du. Jen tedy to sta­vě­ní tá­bo­ra bude dost práce.
(22:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Budeš hned po­sí­lat od­po­věď?" ptám se tě. "O Ro­ge­ro­vi můžeš asi na­psat to, že to ví, ale to je tak všech­no, pro­to­že od­mí­tal jak­ko­li mlu­vit."
(22:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Taky napiš, že už sta­ví­me a že je to tu moc hezké a že je obě pozdra­vu­ji. Jinak dou­fám, že už je Mar­ga­ret na cestě na Kar­dan."
(22:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Sa­mo­zřej­mě jí ode­píšu," při­kýv­nu.

(19:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ty me­dai­lo­ny se jim tedy pak po­šlou..." ze­ptám se po dlou­hé době ml­če­ní.
(19:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, je to tak do­mlu­ve­né."
(19:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pak už asi zas mlčím a jen si zkon­t­ro­lu­ji, že mám vše za­ba­le­né.
(19:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky ra­dě­ji nic ne­ří­kám. Kluci pak při­jdou večer a sna­ží­me se brzy usnout, pro­to­že ráno brzy vstá­vá­me, abychom se vy­da­li na cestu.
(19:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jít spát brzy mi vy­ho­vu­je, je­li­kož nemám zrov­na ho­vor­nou ná­la­du, i když se oprav­du sna­žím, aby Pa­trick nic ne­po­znal. Fakt se těším, až ráno vy­ra­zí­me a budu mít hlavu za­měst­na­nou něčím jiným.
(19:51) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ráno je ml­ha­vé a velmi brzké. Nás čeká ještě ofi­ci­ál­ní roz­lou­če­ní s ve­li­te­li, ale u toho už ty nejsi.
(19:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To je dobře. Budu zas ces­to­vat s ča­ro­dě­ji?
(19:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ano, je to stej­né, jako když jsme vy­jíž­dě­li z Dru­hé­ho.
(20:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Cesta není nic pří­jem­né­ho, ale už je tep­le­ji a tak se na tom sna­žíš najít něco po­zi­tiv­ní­ho. Hodně mlčíš, takže se utá­píš ve svých vlast­ních myš­len­kách, pro­to­že během dne vět­ši­nou nejsme s tebou, až večer, pokud ne­má­me jiné po­vin­nos­ti. Ale někdo z nás tam vždyc­ky je.
(20:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Nial a Miki se tě občas snaží za­táh­nout do dis­ku­ze, někdy taky Cedrik nebo Lara.
(20:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Takhle to tedy nezní vůbec ve­se­le... Ale co můžu dělat. Vždyc­ky se aspoň těším na večer, až při­jde­te.
(20:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se vždyc­ky aspoň chví­li sna­žím být nějak ko­mu­ni­ka­tiv­ní, i když mi ta řeč asi moc dlou­ho ne­vy­dr­ží.
(20:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ri­chie po tobě občas pá­t­ra­vě kouká, tro­chu se drží ve tvé blíz­kos­ti, ale moc ne­mlu­ví.
(20:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na me­dai­lo­nech se teď po cestě pra­cu­je těžko, ale jeden pro­vi­zor­ní jsem už ob­dr­že­la a nosím ho, pro jis­to­tu. A sa­mo­zřej­mě dál spím vedle Niala.
(20:26) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to jsme dva. V tuhle chví­li asi nemám moc sílu pře­mýš­let nad spo­leč­nou řečí a nad tím, jest­li už se mnou nějak mluví nebo ne.
(20:26) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: I když blíz­ko vás. Ja­me­so­vi už se to moc ne­lí­bí, ale má o mě strach, tak to ne­chá­vá být.
(20:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já dou­fám, že aspoň ten pro­vi­zor­ní v tuhle chví­li stačí. Chápu Ja­me­se, ale jsem ráda, že stále spíš vedle Niala, pro­to­že další tvé zmi­ze­ní nebo něco po­dob­né­ho by mě už fakt po­ra­zi­lo.
(20:29) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zatím se na­štěs­tí ohled­ně to­ho­to ne­dě­je nic.
(20:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jsem ale pořád tro­chu nervózní a roz­tě­ka­ná, i když se sna­žím dělat, že ne.
(20:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Já se ti vůbec ne­di­vím :-/ Tohle byla fakt síla a bylo ob­rov­ské štěs­tí, že se to ne­po­ved­lo.
(20:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Taky si vzpo­me­nu na chudá­ku He­nry­ho a Da­mo­na s Klau­sem. Fakt by mě za­jí­ma­lo, kde teď jsou. Pevně dou­fám, že to Henry nějak zvlá­dá.
(20:49) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Bože!" pro­hlá­sím jed­nou. "Taky by se mohl Klaus aspoň ob­je­vit a in­for­mo­vat nás, co se s He­nrym děje!" pro­hlá­sím jed­nou, když jdeme na zá­chod (pro­to­že jindy moc samy nejsme). "Tedy Damon...​spíš."
(20:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mlu­víš mi z duše," řeknu sou­hlas­ně, ale tro­chu mě pře­kva­pí, že jsi jako prv­ní­ho zmí­ni­la Klause. "Taky jsem na ně mys­le­la."
(20:53) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Snad to nějak zvlá­dá... A dou­fám že mu se­že­nou prs­ten proti slu­níč­ku."
(20:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ani nevím, jak se "shání"," při­znám. "Nikdy jsem se na to nezeptala...​nebo si to ne­pa­ma­tu­ju."
(20:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale udě­lat to musí, jinak to s ním budou mít hroz­ně těžké...​tedy pokud mu ne­pro­bod­nou rov­nou srdce ko­lí­kem."
(20:56) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dou­fám, že to není nějak ne­pře­ko­na­tel­ný pro­blém a půjde nějak se­hnat."
(20:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já nevím," vzdych­nu.
(21:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vět­ši­nou si toho víc ne­stih­ne­me říct. Celý týden a kou­sek, co jsme na cestě, je velmi slu­neč­né po­ča­sí. V noci bývá ještě zima, ale jinak je to už hodně jarní. Někdy je ve vzdu­chu cítit, že se blí­ží­me k moři.
(21:06) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak slu­níč­ko mi aspoň tro­chu zvedá ná­la­du.
(21:11) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: (Musím si vzít na pomoc ka­len­dář.)

(14:03) Mo­ri­gan: Těžko říct, jest­li mi Mored věří, ale ra­dě­ji už se neptá. Vá­ha­vě ho obe­jmu na roz­lou­če­nou.
Sys­tém: Ke­tryn při­chá­zí do míst­nos­ti.
(14:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Když vidím vaše ob­je­tí, tak se musím držet... Ale vy­dr­žím se ani ne­po­hnout, jen se na Ro­ge­ra krát­ce po­dí­vám.
(14:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já se sna­žím, aby to ob­je­tí, bylo jen ob­je­tí. Roger se dívá někam do zdi (do plach­ty).
(14:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak ahoj...A oprav­du na sebe dá­vej­te pozor..." zo­pa­ku­ji a jsem při­pra­ve­na k od­cho­du.
(14:24) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já jdu rych­le s tebou.
(14:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pak si ale ještě vzpo­me­nu, že jsem se vlast­ně chtě­la ze­ptat ještě na Ellu, tak se ještě na­po­sle­dy po­dí­vám na Ro­ge­ra, který vy­pa­lu­je díru do stěny stanu. „Ro­ge­re, co plá­nu­ješ dělat s tím, že budeš otcem?“ ze­ptám se, ale je pro mě fakt těžké o tom mlu­vit. „Anebo víš co, ra­dě­ji mi ne­od­po­ví­dej, když se mnou ne­chceš mlu­vit,“ uvě­do­mím si pak. „Jen…ale…Vím, že ti ne­můžu říkat, co máš dělat, a ani ne­chci…Ale mys­lím si, že by ses o to dítě měl po­sta­rat ale­spoň nějak fi­nanč­ně, když už bys ne­chtěl nic ji­né­ho. Ella je hodná holka a tohle jí dost zkom­pli­ko­va­lo život….“ do­řek­nu a sna­žím se držet své emoce. Tímhle asi skon­či­la veš­ke­rá má schop­nost mlu­vit a už oprav­du hod­lám jít.
(14:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: I Mored se na něj dívá vý­znam­ně, ale od­po­vě­di se bo­hu­žel ne­do­čkáš. Mám chuť ho jít na­kop­nout, ale ovlád­nu se.
(14:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to bys mě fakt do­sta­la, kdy­bys ho šla na­kop­nout :-D
(14:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Radši tě chyt­nu za loket a jdeme ven. "Ne­za­po­meňte psát," při­po­me­nu, ale říkám to spíš jen Mo­re­do­vi, když si Roger hraje na hlu­ché­ho!
(14:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já ale měla chuť! :-D
(14:43) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No nic..." vzdych­nu a jdu s tebou ven, dokud své nervy a emoce držím na uzdě.
(14:44) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: (No možná bys z něj ko­neč­ně do­sta­la ně­ja­kou re­ak­ci :-D)
(14:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi už k tomu nemám slov, tak jdu mlčky. Jdeš se mnou k nám do stanu?
(14:52) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ano, jdeme k nám.
(15:03) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ve stanu si dám po­há­rek vín, pokud tam něco máme, a na­li­ji ti když tak taky. Mys­lím, že se těším, až zítra po­pu­tu­je­me dál-
Sys­tém: Mar­ga­re-tka při­chá­zí do míst­nos­ti.
(15:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: No já se vínu roz­hod­ně ne­brá­ním. Pak ještě mlčky po­ba­lí­me, i když je to spíš zby­teč­ná práce, asi už sba­le­no máme.