Druhá strana (180 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(11:34) Morigan -> Ketryn: "Fakt vtipné," zahučí Damon nenadšeně. "To není vtipné!" odporuji, přestože ve skutečnosti se směje jenom Klaus a nikdo jiný. "Murtagh zaklínače zavolá, jako to udělal, když tu řádili zafirové. A já mu v tom těžko zabráním, protože by to bylo dost divné a já do toho být namočená nechci. Jako by nestačil ten hrozný fakt, že tajím přítomnosti vampýrů..."
(11:34) Morigan -> Ketryn: "Ve svém stanu," dodá Klaus pobaveně. Má opravdu nějakou výbornou náladu.
(11:35) Morigan -> Ketryn: "Ano, v mém stanu!" zvolám pobouřeně. Jsem pobouřená hlavně sama sebou.
(11:37) Morigan -> Ketryn: "Zlato," řekne Damon s povzdechem. "Jsme vampýři, pořád po nás někdo jde. Zaklínači, lovci vampýrů, čarodějové, prostý lid s vidlemi, kněží...pořád. Jsme na to zvyklí a umíme si s tím poradit dobře."
(11:39) Morigan -> Ketryn: "Až na vyjímky," neopomene dodat Klaus. Damon obrátí oči v sloup. "Ano, někdy máme velkou smůlu, ale to neznamená, že si nedovedeme poradit se zaklínačem. Pro tvou informaci, už jsem nejmíň dva zaklínače za svůj život zabil."
(11:39) Morigan -> Ketryn: "Ale já nechci, abyste si museli poradit se zaklínačem, copak to nechápete!"
(11:45) Ketryn -> Morigan: "Poradit si rozhodně umíte...jenže to při tom většinou odnese někdo další..." vzdychnu. "Copak si nemůžete dávat trochu pozor, aby to utichlo a žádný zaklínač se volat nemusel? I taky je dost jiných problémů na řešení..."
(11:47) Morigan -> Ketryn: "Ty se o nás tolik bojíš?" zvedne obočí Klaus. "Náhodou by to mohlo být opravdu dobrodružné. Přál bych si, abys mě taky zachránila, čarodějko," zasní se Klaus.
(11:48) Morigan -> Ketryn: "Tebe bych nezachránila!" odseknu.
(11:49) Ketryn -> Morigan: S nima je fakt těžká řeč...

//Včera už to jít nezačalo :-/ Dneska tu budu, jen v jedenáct mám sraz se školitelem.//

(18:22) Morigan -> Ketryn: "Máte tady horko," prohlásí Klaus a rozepne si kabátec, aby si ho následně sundal. "Vampýři se mimo jiné vyznačují tím, že se neustále svlékají!" poznamenám sarkasticky.
(18:28) Morigan -> Ketryn: "A krásné dívky se ve společnosti vampýrů také často svlékají..." dodá Damon.
(18:28) Morigan -> Ketryn: "Leda, když jsou ovlivněny!" prohlásím, ale v duchu vím, že to pravda není. V našem případě rozhodně ne, při každé té naší flašce jsme byly polonahé dost.
(18:35) Ketryn: To je pravda, mají na nás špatný vliv i bez opití :-D "Nebo neprozřetelně opity..." dodám, když si to uvědomím. Taky se někam posadím.
(18:35) Morigan -> Ketryn: A kam? :-)
(18:39) Ketryn -> Morigan: No jestli je tam poblíž nějaká židle, tak na ní, ale jestli ne, tak asi na svou postel no.
(18:46) Morigan -> Ketryn: Můžeš na truhlu (která zároveň slouží jako lavice) nebo na postel ke Klausovi.
(18:48) Ketryn -> Morigan: Tak si sednu tam, co mám blíž.
(18:48) Ketryn -> Morigan: Kdyby to bylo stejně daleko, tak si sednu na truhlu asi.
(18:54) Morigan -> Ketryn: Nejraději bych se usadila vedle tebe na truhlu, ale to by bylo opravdu komické :-) Takže si nakonec sednu na kraj své postele. Damon mě hned obejme kolem ramen, doufám, že ho aspoň pořádně studí ty moje vlhké vlasy. "Co jsi to říkala o těch démonech, lásko?" zeptá se. "Já jsem nic neříkala, ale zajatci, lord Murtagh a přítomná část rady lordů ano!"
(18:56) Morigan -> Ketryn: "Jak to myslíš?" zajímá Klause.
(18:57) Morigan -> Ketryn: "Zřejmě kvůli tomu masakru, co jste strhli uprostřed Borazova ležení!" ušklíbnu se.
(19:00) Ketryn -> Morigan: "Svým působivý vražděním jste upoutali dosti pozornost...a zanechali jste za sebou kromě mrtvých i vyděšené svědky..." dodám.
(19:04) Morigan -> Ketryn: "Miláčku..." začne Damon. "Já vím!" utnu ho. "Vím, že jsem s tím v podstatě souhlasila, ale takhle jsem to rozhodně nemyslela!" řeknu důrazně.
(19:05) Morigan -> Ketryn: "Ale dost to pomohlo, pokud jsem si všiml," řekne Klaus.
(19:07) Morigan -> Ketryn: "Jo, ale teď abych předstírala pátrání po Zafirech, nebo co!" odfrknu si. "Nebo to taky někomu může dojít a to by bylo ještě horší."
(19:20) Ketryn -> Morigan: "Když se nestane nic dalšího podezřelého, tak by to snad mohlo časem nějak utichnout..." zadoufám.

(15:58) Morigan: "To je pravda, není to nejvhodnější, leda bychom se chtěli připojit," souhlasí Damon.
(16:09) Ketryn: Ty jsou fakt na zabití!!
(16:09) Morigan: Deprimuje mě, že musím sedět v kádi.
(16:10) Ketryn: No to se ti nedivím...Já jsem na tom o něco líp, ale zas z nich mám větší respekt.
(16:12) Ketryn: "Chtít by ale měly obě strany..." utrousím naštvaně a fakt si přeju, aby vypadli. Tohle je fakt excelentní zakončení náročného dne.
(16:45) Morigan -> Ketryn: "Ale ona chce," prohlásí Damon pobaveně a začne si rozepínat kabátec.
(16:45) Morigan -> Ketryn: "Okamžitě přestaň! Jsem na vás opravdu naštvaná, tak to ještě nepodporuj!"
(16:46) Morigan -> Ketryn: "A navíc byste se tam oba nevešli," dodá Klaus s potutelným úsměvem.
(16:48) Ketryn: Hajzl jeden, využívá tvé "indisponovanosti"...
(16:49) Ketryn -> Morigan: No spíš hajzlík...
(16:54) Ketryn -> Morigan: No, měla bys jim vynadat za ten rozruch, co způsobili svým působivým trháním hlav...Ale nejsi zrovna v dobré pozici takhle uvězněná v té vaně.
(17:41) Morigan -> Ketryn: "Ty jsi na nás naštvaná?" podiví se Damon, ale aspoň přestane se svlékáním.
(17:41) Morigan -> Ketryn: "Jo, takže teď laskavě odejděte a vraťte se později!"
(17:42) Morigan -> Ketryn: Podívají se po sobě. "Ale nechce se nám," upozorní mě Damon. "Jste teď jako obrázek, jen vás vymalovat. Až na ty výrazy, ty bych doporučil malíři změnit..."
(17:42) Morigan -> Ketryn: Hodím po něm mýdlo, ale pochopitelně uhne a oba zmizí venku před stanem.
(17:45) Ketryn -> Morigan: Škoda, že neumím pohledem metat blesky. "Ty jsou neskuteční!" Podám ti ručník, abys mohla také vylézt, a jdu se rychle obléknout.
(17:46) Morigan -> Ketryn: Taky rychle vylézám, jdu se sušit a oblékat, protože nevím, jak moc rychle se oba vrátí.
(17:49) Morigan -> Ketryn: Uklízíme po sobě a pokusím se najít někoho, kdo by káď odnesl, protože ještě není tak pozdě. Snažím se sušit si vlasy blízko koše s ohněm.
(17:51) Ketryn -> Morigan: Vlasy si rozčešu a taky si je snažím prosušit, když po sobě uklidíme.
(18:01) Morigan -> Ketryn: Jo a najdu to mýdlo, co jsem zahodila, to by byla škoda.
(18:01) Morigan -> Ketryn: "Můžu jenom hádat, z čeho mají tak výbornou náladu," říkám ti, když se sušíme.
(18:09) Ketryn -> Morigan: Jo, to by byla škoda. "No jo no, hezky si zazabíjeli, najedli se a nechali za sebou masakr, tak dobrou náladou jen hýří..." souhlasím sarkasticky.
(18:10) Morigan -> Ketryn: "Asi se tady mluví o nás," ozve se za našimi zády u vchodu. Dali nám ale docela dost času se převléknout a pouklízet. Aspoň to.
(18:12) Ketryn -> Morigan: No, to se asi chtě nechtě leknu. "Jo, Morigan má teď kvůli vám hledat neexistující démony..." ujede mi.
(18:15) Morigan -> Ketryn: "Co?" nechápe Damon a usadí se na mou postel. Jak může sakra pořád vědět, která je moje?? pomyslím si zamračeně. Každý z nich má v ruce láhev vína.
(18:19) Ketryn -> Morigan: No asi tě z ní cítí, řekla bych :-)
(18:20) Ketryn -> Morigan: Víno mě trochu zarazí, ale pak si uvědomím, že mají jen dvě a trocha alkoholu by nám na uklidnění myšlenek mohla pomoct.
(18:20) Morigan -> Ketryn: Klaus se usadí na druhou postel, jako vždy.

Červen:1-3 dovolená
5D;6N;8N;9N;10N;11N,13N;14N;18D;19D;20D;21N;24D;25D;29D;30D

(21:13) Morigan -> Ketryn: Tvoje "neměli nechat svědky" mě krizově pobaví.
(21:15) Ketryn -> Morigan: No já už jsem z toho všeho v krizi :-)
(21:16) Morigan -> Ketryn: Nakonec se přemůžu a jídlo sním, měly bychom jíst, když to jde. "Zkusím s ním samozřejmě promluvit, ale víš, jak to s ním je. Nic nebere vážně."
(21:18) Ketryn -> Morigan: "Vím no...ale teď by fakt nebylo dobré, kdyby se to začalo nějak víc řešit a třeba se začal hledat zaklínač...Po těch zkušenostech se Zafiry z toho vypadali všichni docela vyplašeně."
(21:19) Morigan -> Ketryn: "No to se zase nedivím, mě by to taky dost vyplašilo, kdybych nevěděla, že se nejspíš o Zafiry nejedná..."
(21:22) Ketryn -> Morigan: "Já se taky nedivím..." vzdychnu. "Jen by bylo fajn, kdyby to zas nějak utichlo. Tedy ne že bych se bála o Damona s Klausem! Ale o ostatní, kteří by se něco dozvěděli, tedy ano..."
(21:36) Morigan -> Ketryn: Protože ještě není pozdě, rozhodnu se pokusit sehnat lepší koupání, abychom se mohly umýt pořádně, protože kdoví, kdy se to zase podaří.
(21:38) Ketryn -> Morigan: Ty jo, to by nám asi fakt bodlo...Ale jestli to tady v tom zmatku půjde.
(21:59) Morigan -> Ketryn: Trvá mi to sice o něco dýl, ale nakonec se mi to podaří. Přinesou nám do stanu menší káď (je velká asi jako vana, jen vyšší a kratší) a horkou vodu.
(22:02) Ketryn -> Morigan: To bude po tomhle bídném dni opravdu krása. Snad nám to aspoň trochu udělá líp. Tak se začneme chystat na pořádné umytí.
(22:05) Morigan -> Ketryn: Když odejdou, zavřu vchod a zatáhnu ten závěs. A pak se jdeme konečně umýt.
(22:10) Ketryn -> Morigan: To nám asi nějakou dobu zabere, než to ze sebe vše smyjeme...
(22:12) Morigan -> Ketryn: To tedy ano. Aspoň se máme čím zabývat...s vlasy si vzájemně pomůžeme (tedy já rozhodně budu potřebovat)...
(22:18) Ketryn -> Morigan: Asi se pak budu cítit skoro jako nový člověk.

(19:34) Morigan -> Ketryn: Už se nic podstatného neřekne, kromě opakování toho, co už bylo řečeno. Zajatce zážitek vyděsil skutečně, je jasné, že si nevymýšlí. Ostatní začínají nabývat podezření o Zafirech, dokonce i lord Gordon, největší realista. Já většinu času mlčím a doufám, že to není podezřelé. Nic jiného nejsem schopná dělat, protože lhát v tomhle případě nedokážu a pravdu asi tuším.
(19:39) Ketryn -> Morigan: Ach jo, to už je nalomený i lord Gordon? Ach jo...Ale ta Zafirové se neprokáží a když se nic dalšího nestane, tak to třeba zas utichne....doufám. Jen se hlavně nesmí fakt nic dalšího stát!
(20:01) Morigan -> Ketryn: Asi jsme tam docela dlouho debatovali, když to nakonec končí. Všichni se rozcházejí, se mnou chce Murtagh ještě mluvit o samotě, počkáš na mě venku.
(20:02) Ketryn -> Morigan: Tak čekám venku a srovnávám si to všechno v hlavě.
(20:13) Morigan -> Ketryn: Netrvá mi to nijak dlouho, za chviličku jsem venku taky. Jdeme pak mlčky směrem k našemu stanu.
(20:14) Ketryn -> Morigan: Raději cestou opravdu mlčím, aby nás někdo nezaslechl...
(20:15) Morigan -> Ketryn: Až za dlouhou dobu si všimnu, že jdeme nesprávným směrem a trochu jsme se ztratily. "Sakra!" snažím se najít dobrý směr.
(20:16) Ketryn -> Morigan: "Kruci..." snažím se nějak zorientovat, kde bychom tak mohly být a kterým směrem je náš stan.
(20:17) Morigan -> Ketryn: V té tmě je to o dost těžší.
(20:20) Ketryn -> Morigan: To jsme tomu tedy daly...
(20:40) Ketryn -> Morigan: "Měly jsem dávat pozor, když to tu ještě neznáme..."povzdechnu si, když se snažíme najít správnou cestu.
(20:55) Morigan -> Ketryn: Pokouším se tedy trefit zpátky, ale chvíli nám to zabere. Cestou narazíme na kuchyni, tak si rovnou jdeme vzít něco k jídlu.
(20:58) Ketryn -> Morigan: Tak to je aspoň nějaké pozitivum.
(21:00) Morigan -> Ketryn: Vezmeme si to sebou do stanu, který už se nám podaří najít.
(21:01) Ketryn -> Morigan: "No, to se tedy povedlo..." vzdychnu, když už jsme ve stanu. A začnu jíst.
(21:01) Morigan -> Ketryn: Taky se nutím do jídla, ale nemám moc náladu.
(21:02) Ketryn -> Morigan: "Nějak jsi se zapomněla zmínit, že ti jde čarování až tak dobře." :-)
(21:02) Ketryn -> Morigan: "To si nemohlo dávat většího bacha?! Promluvíš s Damonem...? Tahle pozornost není tedy zrovna dobrá..."
(21:03) Morigan -> Ketryn: "To jsem ani netušila, dokud jsem to nevyzkoušela. Je to jinak cítit...neměla jsem tušení že ty dvě věci spolu souvisí..."
(21:05) Ketryn -> Morigan: "Ale tak to je dobré pozitivum. Teď se to opravdu hodilo...."
(21:10) Morigan -> Ketryn: "To určitě," řeknu zamyšleně. "Tušila jsem, že se pokusí proniknout do tábora, což jim asi nečiní nějaký velký problém," přiznám. "Neřešila jsem to, protože jsem netušila, že by to mohlo mít takovou dohru!"
(21:12) Ketryn -> Morigan: "No tohle se tedy moc nepovedlo...To nemohli být trochu míň nápadní a netrhat rovnou hlavy? Anebo neměl nechat svědky...Teď by bylo fajn, kdyby se nestal žádný další incident a mohlo to nějak utichnout..."

(11:46) Ketryn -> Morigan: Jsem zvědavá, jak tohle dopadne...Doufám, že nezačne nějaké velké pátrání nebo tak něco. Kdyby ten blbec zajatec raději prozradil něco užitečnýho, co by nám opravdu mohlo pomoct.
(12:01) Morigan -> Ketryn: Já jsem trochu napjatá a poslouchám zajatce.
(12:04) Ketryn -> Morigan: Kéž by mu nevěřili...Ale obávám se, že Murtagh je takový, že si vše vždy pořádně ověří.
(12:05) Morigan -> Ketryn: "Nejspíš jste mezi sebou měli zrádce," řekne Gordon, když se zajatec odmlčí. Čekám, kdy ho Murtagh okřikne, protože neustále někomu skáče do řeči, ale já ho rozhodně neokřikuju. "Nebo se někteří z našich zajatých dostali ven, měli jste jich tu spoustu!"
(12:06) Morigan -> Ketryn: Pár z nás přikyvuje. "To je dost možné," řekne Christopher.
(12:07) Ketryn -> Morigan: Jo, to je dobré vysvětlení. S tím bych plně souhlasila. Gordon je tak hezky na naší straně utajovačů vampýrů a ani o tom neví.
(12:13) Morigan -> Ketryn: To by ho trefil šlak :-)
(12:14) Ketryn -> Morigan: No, to asi jo :-)
(12:40) Morigan -> Ketryn: "Viděli jste někoho? Něco?" zeptá se Murtagh.
(12:41) Ketryn -> Morigan: Pevně doufám, že nic neviděli...
(12:44) Morigan -> Ketryn: "Jen...jen stíny, siluety...takhle rychlý není žádný člověk!" promluví poprvé ten druhý zajatec.
(12:58) Morigan -> Ketryn: "Jedním pohybem utrhl člověku hlavu!" přidá se další. Evidentně to byl hrozný zážitek.
(12:58) Morigan -> Ketryn: "Byla ta silueta lidská?" zajímá Murtagha. Ostatní mlčí.
(12:58) Morigan -> Ketryn: "Ano, byla. Ale člověk to nebyl, byl to démon!" přisvědčí starší ze zajatců.
(12:59) Morigan -> Ketryn: Mám chuť schovat obličej do dlaní.
(12:59) Morigan -> Ketryn: "Můžeme být v nebezpečí všichni," poznamená Teodrik, který mírně pobledl.
(13:00) Morigan -> Ketryn: Murtagh se obrátí na mě. "Možná se nám vrátil problém se Zafiry," řekne.
(13:01) Ketryn -> Morigan: Jsem zvědavá, co na to řekneš...,
(13:02) Ketryn -> Morigan: Jsou to ale fakt blbouni, to jim hned museli trhat hlavy? A ještě před svědky?
(13:02) Morigan -> Ketryn: Naštěstí to nebyla otázka. "Možná," řeknu mírně zaskočeně. "Ale... žádné důkazy zatím nejsou já... neměli bychom dělat předčasné závěry..."
(13:04) Morigan -> Ketryn: "Po bitvě se budou důkazy hledat těžko," uzná Murtagh. Budeme muset být ale opravdu na pozoru."
(13:05) Ketryn -> Morigan: Damon s Klausem budou muset být na pozoru, aby teď nikomu nic neudělali a nezanechávali za sebe nevysvětlitelné mrtvoly!!!
(13:25) Morigan -> Ketryn: Vypadám mírně zaskočeně. "Ano...udělám, co bude v mých silách," řeknu trochu jednoznačněji.
(13:29) Ketryn -> Morigan: Štvou mě...musíš tu kvůli nim lhát :-/
(13:35) Morigan -> Ketryn: Čeká se to ode mě, protože už všichni přítomní tady ví, že jsem čarodějka a mají i určitou představu o tom, čeho jsem schopná.
(13:37) Morigan -> Ketryn: Murtagh přikývne.

(12:40) Morigan: Kdyby tvoje myšlenky slyšeli! :-D
(12:40) Ketryn: No :-D
(12:42) Morigan: "Někdy se to při bitvách stává," namítne Gordon. "Bojová euforie...někdy se vojáci chovají obzvláště brutálně."
(12:45) Ketryn: Lord Gordon mi je při téhle debatě velmi sympatický!
(12:49) Morigan: "Mluvíte pravdu," uzná Murtagh. "Ale je tu jedna věc, na kterou bychom neměli zapomínat a není to zase tak dávno."
(12:49) Morigan: "Zafirové," řekne Christopher tiše.
(12:49) Morigan: "Ano," souhlasí Murtagh.
(12:50) Morigan: "Vy myslíte, že..." začne Teodrik a pak se odmlčí, jako by se mu to ani nechtělo vyslovovat.
(12:51) Ketryn: Hlavně aby někoho nenapadlo najmout zas zaklínače...
(12:52) Morigan: I když nás není moc, po tomhle se všichni rozezvučí, jak chtějí něco říct.
(13:02) Morigan: Murtagh nás utiší. (tedy mě ne, já jsem mlčela). "Řekni, cos viděl," pokyne zajatci, který mluvil.
(13:03) Ketryn: Doufám, že toho moc neviděl!
(13:10) Morigan: Všichni ztichnou. "Začalo to ještě před tím, než vaše jednotky prorazily bránu," začne zajatec. Drželi jsme tábor dobře! Jenomže...pak to najednou začalo. Výkřiky a tak. Bylo to i blízko mě...docela blízko. Někdo začal vraždit naše lidi..."
(13:13) Ketryn: Strategie to není špatné, jen je škoda, že nezabili i tyhle dva, kteří si tu teď pustili pusu na špacír...:-/

(09:46) Ketryn: (Jsem přemýšlela nad tím, aby se z tebe nestal feťák vampýří krve, když ti s tím jde tak hezky kouzlit :-) Ale je dobrý, že to funguje, teď se to opravdu hodilo.)
(09:47) Ketryn: Zůstanu tedy stát u stěny, když jdete k Murtaghovi, a sleduji okolí.
(10:02) Morigan: Prvotní nával byl jen matoucí, protože Murtagh posílá většinu lidí ze stanu pryč. Nakonec zůstane jen několik lordů a já.
(10:05) Morigan: Uprostřed stanu jsou dva, kteří vypadají jako zajatci a Borazovi vojáci.
(10:05) Ketryn: Tak to mě zaskočí, když tam bylo tolik lidí, tak jsem se cítil fakt neviditelná...Zůstanu sice stát na svém místě u stěny (pokud nejsem vyhozena) a dívám se po tobě rozpačitě.
(10:06) Ketryn: Tak se divám a poslouchám, co se bude dít. Že by nějaký výslech...?
(10:23) Morigan: "Nebudu chodit kolem horké kaše, víte, že tenhle útok nebyl úplně standartním útokem," řekne Murtagh. Zděsím se, co tím myslí.
(10:24) Ketryn: Doufám, že to bude mít jen pozitivní následky...
(10:25) Morigan: Hodím po něm polekaný pohled, ale nedívá se na mě. Všichni ostatní ale ano.
(10:27) Ketryn: No...asi ti teď bude prokazována větší pozornost. Přemýšlím nad tím, jestli jsi to vlastně plánovala a konzultovala s Murtaghem nebo se to tak nějak seběhlo neplánovaně...
(11:27) Morigan: Pak Murtagh zachytí jejich pohledy. "Dobyli jsme tak rychle, protože při nás stály okolnosti," řekne. Gordon se mírně ušklíbne, ale ne zle. "Jak víte, pomohla nám magie, prorazila brány a způsobila zmatek uvnitř tábora. Velký zmatek, díky kterému nutně museli prohrát."
(11:29) Ketryn: Jsem na tebe pyšná :-) I když asi z téhle nové pozornosti nemáš moc radost, jak to tak vypadá.
(11:31) Morigan: Snažím se tvářit neutrálně. "Ale možná je v tom i něco jiného, co by nám mohlo působit potíže," pokračuje Murtagh vážně. "Zopakuj, co jste říkali," pokyne jednomu ze zajatců.
(11:33) Ketryn: Tak to tedy napjatě poslouchám!
(11:34) Morigan: Tomu se moc nechce. "Krvavá lázeň, pane..." řekne. "Musel to být démon...démoni..." Všichni se po sobě podíváme.
(11:37) Ketryn: Že by Damon s Klausem upoutali nežádanou pozornost...? Nemám z toho dobrý pocit, jestli mluví o nich a jestli se to bude nějak zkoumat.
(11:54) Morigan: Podívám se po tobě!
(11:56) Ketryn: No já se po tobě taky dívám. A asi celkem zděšeně, jestli jsem to dobře pochopila...
(12:02) Morigan: "Démoni?" ozve se Gordon. "To je snad nějaký nesmysl. Nejspíš je jenom vyděsila skutečná bitva," odfrkne si.
(12:02) Morigan: "Nebyla to moje první bitva!" oboří se na něj zajatec.
(12:03) Morigan: "Nebyla to moje první bitva, PANE!" opraví ho Gordon ledově. Zajatec polkne. "Pane," řekne raději.
(12:04) Ketryn: Mlč, debile, říkám si v duchu směrem k zajatci. Doufám, že se všichni přikloní ke Gordonově domněnce.
(12:13) Morigan: "Vyděsili je naši lukostřelci a jejich salvy natolik, že vidí démony!" prohlásí pohrdavě jeden z lordů, na jehož jméno si nemůžeš vzpomenout.
(12:16) Ketryn: Jsem ráda, že začíná panovat tento (no docela krátkozraký :-) ) názor a doufám, že bude dál podpořen. Jen asi Murtagh to nenechá jen tak být...:-(
(12:16) Morigan: Je na mě vidět, že začínám horečně přemýšlet, co s tím!
(12:18) Ketryn: Měla bys to nějak shodit na použitou magii, že to může vyvolat nějaké nesmyslné představy nebo tak něco...
(12:21) Morigan: To mě vůbec ale nenapadne.
(12:22) Ketryn: Škoda, že s tebou nemůžu mluvit...nikdo tam o magii skoro nic neví, tak by jim šlo nakecat snad cokoli.
(12:30) Morigan: "Viděl jsem, co jsem viděl, pane!!" odsekne zajatec zlostně. Ten druhý zatím pořád mlčí, ale tváří se trochu vyděšeně.
(12:33) Ketryn: Nejraději bych ho umlčela...Neměl by být se zajatci problém, že nechtějí mluvit? Tenhle tydy žvaní až moc!
(12:34) Morigan: "Některá mrtvá těla byla skutečně ve stavu, jako by s nimi bylo zacházeno opravdu brutálně," ozve se lord Teodrik zamyšleně.
(12:35) Ketryn: Ach jo, ty taky mlč...povzdechnu si v duchu.
(12:35) Ketryn: Jsou to ale blbouni!! To si nemůžou dávat větší pozor?!

23:42) Morigan -> Margare-tka: Je odpoledne, takže venku je ještě světlo a slabě prší.
(23:43) Margare-tka -> Morigan: No tak se nějak opláchnu. udělám ty vlasy a usuším.. Pak si dám na ně šátek a klidně jdu do jídelny připravovat večeři.
(23:44) Margare-tka -> Morigan: Jo samozřejmě jsem to tam uklidila. Snažím se na něj nemyslet, ale moc mi to nejde.
(23:47) Margare-tka -> Morigan: Úplně jsem i zapomněla jaká je denní doba:-D ještě, že jsi to sem napsala:-D
(23:48) Margare-tka -> Morigan: Mám možnost to ještě zmenit a umýt se večer??? V kuchyni se zase zadělám.
(23:49) Morigan -> Margare-tka: No hoď si na to, vzhledem ke tvému zmatení...
(00:06) Morigan -> Margare-tka: Vědro sis donesla, ale neumyla ses, protože sis to uvědomila.
(00:11) Margare-tka: A v tom vědru byla studená voda, ne A nebo si tam nějak ohříváme a nebo si ji ohřívám ve stanu??
(00:19) Morigan -> Margare-tka: Určitě tam byla studená. O teplou musíme požádat, nebo ji nějak ohřát nad košem.
(00:24) Margare-tka: Tak si na večer přinesu něco v čem si ohřeju nad košem.
(00:25) Margare-tka: A víno.
(00:29) Margare-tka: Snažím se v kuchyni nic nevylít a neschazovat...

(21:02) Morigan -> Margare-tka: Můžeš si ho vzít do stanu. Předpokládám, že se oplachuješ v ložnici
(21:35) Morigan -> Margare-tka: Hned jak vejdeš s vědrem do ložnice, málem omdlíš šokem. Na posteli si tam klidně sedí Steven. "Ahoj Margaret," řekne ti tiše.
(21:55) Margare-tka -> Morigan: Tak to mám co dělat abych to vědro neupustila. "Co tu děláš??"
(21:56) Morigan -> Margare-tka: "Čekám na tebe. Je to tvůj stan, ne?" ptá se celkem zbytečně.
(22:10) Margare-tka -> Morigan: "No tak asi ano, když si sem nesu vědro. A proč na mě čekáš??Co chceš??"
(22:13) Morigan -> Margare-tka: "Nejspíš jsem doufal v lepší přivítání..." pousměje se skoro neznatelně. "Můžeme si popovídat. To jsi také chtěla, proto jsi za mnou šla, ne?" mluví bez ironie.
(22:30) Margare-tka -> Morigan: "No spíš se mi nechtělo věřit, že jsoi to ty....Jak dlouho jsi tady v tom táboře??"
(22:33) Morigan -> Margare-tka: "Druhý den," odpoví.
(22:34) Margare-tka -> Morigan: "A co tě sem přivedlo a to jsi sem jako přišel a nechal jsi se naverbovat??"
(22:35) Morigan -> Margare-tka: "Co mě sem přivedlo?" ušklíbne se mírně. "Co asi myslíš. Damon."
(22:37) Margare-tka -> Morigan: "Vždyť tu není..."
(22:39) Morigan -> Margare-tka: "To už jsem si stačil všimnout," sdělí ti. "Takže mi řekneš, kde je?"
(22:44) Margare-tka -> Morigan: "Ale já to nevím....nejsem vědma."
(22:46) Morigan -> Margare-tka: "Mě stačí, že nepopíráš, že tu byl. To mě potěšilo," usměje se. "Počkám si tu na něj, však on se beztak chystá vrátit."
(22:46) Margare-tka -> Morigan: "Ale ani jsem neřekla, že ano...."
(22:48) Margare-tka -> Morigan: Snažím se aby na mě neviděl, že se mi to moc nelíbí...že tu hodlá čekat.
(22:48) Morigan -> Margare-tka: Pobaveně se zasměje. "Ty si opravdu myslíš, že jsem hloupý, že ano? Pročpak? Čarodějka ti navykládala, jak jsou vlkodlaci primitivní tvorové?"
(23:10) Margare-tka -> Morigan: "A to jsi celou dobu hledal Damona?? To tě to pořád baví?"
(23:11) Morigan -> Margare-tka: "Tomu nerozumíš," odvětí klidně. "Někteří z nás nedělají to, co je baví."
(23:17) Margare-tka -> Morigan: "Jo nerozumím tvojí touze, zdá se mi to už jako zbytečný přežitek po těch letech...."
(23:22) Margare-tka -> Morigan: Ani nevím v jaké fázy je měsíc... ale myslím, že říkal, že u něj už je to jedno. Doufám....
(23:25) Morigan -> Margare-tka: "Tak půjdu,"zvedne se s mírným úsměvem. "Loučit se nebudeme. Stejně se budeme potkávat, že?"
(23:29) Margare-tka -> Morigan: "No asi ano. Když jsme v jednom táboře. A snaž se vyjít nenápadně...aby zase nebyly nějaký problémy."
(23:30) Margare-tka -> Morigan: Bože snažím se uklidnit myšlenky. Mám tam takový chaos. Mám totiž chuť ho nikam nepouštět... ale zase chce zabít Damona a to se mi nelíbí.
(23:30) Morigan -> Margare-tka: Vypadá mírně ohromený a zároveň pobavený tvým chováním. "Fajn," odpoví a odejde.
(23:36) Margare-tka -> Morigan: Já jsem taky mírně ohroměná tím, že jsem ho nechala odejít a takhle mluvila a nebo spíš říkala jednu blbost za druhou.
(23:38) Margare-tka -> Morigan: "Bože, bože, bože...." sednu si na postel a jsem fakt zoufalá. Tohle je další problém... a další šílenec v táboře....
(23:38) Margare-tka -> Morigan: Jdu se teda umýt.

(22:32) Morigan -> Ketryn: Vejdeme spolu s Gordonem do velitelského stanu, kde to vypadá, že si tvé "nadbytečné" přítomnosti ani nikdo nevšimne, protože je tam jednak docela plno a jednak tam proudí rozmanitá polohlasná konverzace mezi všemi.
(22:33) Ketryn -> Morigan: Tak stojím blízko u tebe nebo za tebou, dělám neviditelnou a koukám a poslouchám, co se tam děje.
(22:45) Morigan -> Ketryn: Když mě Murtagh zahlédne, pokyne mi, abych šla k němu blíž. Nechám tě tam a jdu. Gordon hned za mnou.

(21:50) Morigan -> Ketryn: Nadechnu se k váhavé odpovědi, když v tom se obě málem srazíme s lordem Gordonem. "Lady Morigan," řekne poněkud zaskočeně. "Lorde Gordone," řeknu já. I on mi věnuje zvláštní pohled.
(21:51) Ketryn -> Morigan: Taky ho pozdravím a dívám se po tobě poněkud zmateně...
(21:57) Morigan -> Ketryn: "Co je?!" obořím se na něj. "Nic," odvrátí mírně rozpačitě oči.
(21:58) Morigan -> Ketryn: "Nelíbí se vám můj vzhled? Momentálně taky nevypadáte moc reprezentativně!" zamračím se.
(21:58) Ketryn -> Morigan: Asi jsem zmatenější čím dál tím víc...
(22:00) Morigan -> Ketryn: "Proti vašemu vzhledu nemám nikdy žádné námitky."
(22:00) Morigan -> Ketryn: Chvíli mlčíme. "To bylo...impozantní," řekne pak.
(22:00) Morigan -> Ketryn: "Co?"
(22:01) Morigan -> Ketryn: "Tam...v bitvě. Stál jsem blízko, měl jsem to z první ruky..."
(22:01) Ketryn -> Morigan: To by mě taky zajímalo! Že by jsi veřejně čarovala??
(22:02) Morigan -> Ketryn: Vzdychnu si. "Já...jen jsem...dělala, co bylo potřeba." Vypadám z toho taky trochu v rozpacích.
(22:03) Morigan -> Ketryn: "Říkala jste, že byste...že byste nedokázala...nemohla...něco se změnilo?"
(22:04) Morigan -> Ketryn: "Rozhodně se nezměnily vaše nemístné otázky," zamračím se znovu, ale méně. "Občas to prostě...jde trochu lépe."
(22:05) Ketryn -> Morigan: Takže jsi čarovala :-) A ta vampýří krev tak pomohla, že to šlo opravdu dobře. To je fajn, že to víme, to může být důležité. Sleduji vás a vše se mi to honí v hlavě.
(22:06) Morigan -> Ketryn: "Trochu??" zvedne obočí. "Prorazila jste bránu jedním mávnutím ruky!!"
(22:07) Morigan -> Ketryn: "Pst!!" okřiknu ho. "Ve skutečnosti to bylo na třikrát..."
(22:07) Ketryn -> Morigan: :-O
(22:08) Ketryn -> Morigan: Tak proto šlo to dobývání tak rychle :-)
(22:15) Morigan -> Ketryn: "Na třikrát," zopakuje po mě a zakroutí hlavou. "Tahle bitva byla zvláštní," znovu se na mě zadívá. "Když už jsme u toho, myslím, že nás chce generál Murtagh."
(22:16) Morigan -> Ketryn: "Nás dva?" podivím se nechápavě.
(22:16) Morigan -> Ketryn: "No jistě," přisvědčí pobaveně. "Řekl, že nás chce oddat."
(22:17) Morigan -> Ketryn: "Vtipné!" syknu.
(22:17) Ketryn -> Morigan: Nebýt Gordona, tak se snad nic nedozvím!
(22:17) Morigan -> Ketryn: "Ne, důstojníky. A vy byste u toho měla také být...možná víc, než důstojníci."
(22:17) Ketryn -> Morigan: To mi asi zacukají koutky :-)
(22:18) Morigan -> Ketryn: "Proč?" zatvářím se podezřívavě.
(22:19) Morigan -> Ketryn: "Nevím jistě, ale nejspíš kvůli pár...ehm, zvláštnostem, co se tady staly."
(22:19) Morigan -> Ketryn: Vezmu tě za loket, abys šla se mnou.
(22:21) Ketryn -> Morigan: To se po tobě podívám opravdu hodně moc udiveně :-o a s otazníkem v očích ??? Neperu se ale s tebou, i když mě to tedy překvapilo.
(22:28) Morigan -> Ketryn: Nevypadám, že bych si byla jistá, co tím Gordon myslel a tebe sebou beru spíš instinktivně a nechce se mi tě zase opouštět.
(22:29) Ketryn -> Morigan: No já jdu, i když trochu zmateně. Pak si řeknu, že mě maximálně vyhodí, až tam dojdem, a už to neřeším.

(20:03) Morigan -> Ketryn: Zmůže tě únava a nějakou chvilku dřímáš. Vrátím se pro tebe. "Dostala jsem přidělený stan, budeš tam se mnou," oznámím ti. "Někdy je určité postavení docela výhoda," usoudím upřímně.
(20:05) Ketryn -> Morigan: "Ty jo, tak to je bezva," pokusím se o úsměv. "Jdeme se tam přesunout hned?"
(20:08) Morigan -> Ketryn: "Jo. Potřebujeme aspoň chvíli na to, abychom se daly do pořádku," prohlédnu si tě kriticky (a to jsem ještě neviděla sebe).
(20:11) Ketryn -> Morigan: "To jo...vypadáme asi dost tragicky."
(20:11) Ketryn -> Morigan: Cestou se asi stavím pro svoje věci v lazaretu.
(20:13) Morigan -> Ketryn: Vedu tě tedy do stanu, který jsem získala. Je menší, než máme v Prvním základním, ale to v tuto chvíli nevadí. Je to jen jakoby jedna místnost a u dveří jsou zevnitř ještě závěsy. Je tam jeden mladík, který právě rozdělal oheň v koši, když přijdeme, s malou úklonou se odporoučí.
(20:15) Ketryn -> Morigan: "Myslíš, že by se nám mohlo podařit sehnat nějakou vodu na opláchnutí?" přemýšlím, když si odložím věci a zjišťují svůj žalostný stav.
(20:22) Morigan -> Ketryn: "Zatím bude muset stačit to, co je," ukážu na velký lavor a džbán. "Později možná seženu i něco lepšího..."
(20:23) Ketryn -> Morigan: "Jé, toho jsem si nevšimla. Tak aspoň na nějaké opláchnutí to bude stačit."
(20:25) Ketryn -> Morigan: Tak se začnu dávat nějak dohromady, opláchnu se, co tak nějak s touhle vodou jde, učešu a převleču do suchého. Asi si když tak nějak pomůžeme.
(20:32) Morigan -> Ketryn: Pokusím se udělat to samé, ale je nám jasné, že to bude chtít mnohem víc teplé vody, hlavně na vlasy. Abych já se vůbec učesala. Zatím s tím nic moc neudělám a nechám je jen rozpuštěné.
(20:34) Ketryn -> Morigan: Tak snad aspoň trochu se náš stav zlepší.
(20:36) Morigan -> Ketryn: Trochu ano.
(20:36) Morigan -> Ketryn: Usoudím, že bychom měly aspoň na chvilku odpočívat, proto si lehneme.
(20:36) Morigan -> Ketryn: K6
(20:37) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(20:37) Morigan -> Ketryn: Tak to usneš okamžitě.
(20:38) Ketryn -> Morigan: Jejda...zrovna jsem si říkala, že bych se měla jít podívat do lazaretu, jestli tam nejsem potřeba...ale při té myšlence jsem asi hned vytuhla. Snad z toho nebude nějaký průšvih, že jsem se takhle vypařila...
(21:08) Morigan -> Ketryn: Spíš opět dost tvrdě. Když se probudíš, je už ve stanu větší šero. Já jsem vzhůru a v plášti, takže jsem možná už byla i venku.
(21:10) Ketryn -> Morigan: "Sakra, to jsem usnula nějak neplánovaně tvrdě..." začnu vstávat. "Měla bych se jít podívat do lazaretu, jestli tam nejsem potřeba."
(21:10) Ketryn -> Morigan: "Je něco nového?" zeptám se, když tě vidím oblečenou. A taky se začnu oblékat.
(21:12) Morigan -> Ketryn: Pokrčím rameny. "Nejspíš nic zásadního. Všichni pracují..." řeknu. Počkám, až se dáš dohromady a půjdeme ven spolu.
(21:14) Ketryn -> Morigan: Tak se snažím sebou pohnout a jít.
(21:43) Morigan -> Ketryn: Všimneš si, že se na mě někteří lidé dívají zvláštními pohledy.
(21:45) Ketryn -> Morigan: "Morigan, proč se na tebe lidé tak zvláštně dívají?" zeptám se potichu, když si toho všimnu. "Stalo se něco?"

(17:21) Ketryn -> Morigan: "Ne, Margaret tu není, ta zůstala v u nás v táboře..."
(17:21) Morigan -> Ketryn: "Můžeš to zkusit někde u velitelského stanu," pokrčí rameny.
(17:22) Ketryn -> Morigan: "A ten je zhruba kde?"
(17:22) Morigan -> Ketryn: "Zhruba tam," ukáže jedním směrem.
(17:24) Ketryn -> Morigan: "Tak díky," usměji se, rozloučím a vydám se tím směrem. A pozorně se dívám kolem sebe, jestli tě někde nezahlédnu.
(17:57) Morigan -> Ketryn: K6
(17:58) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(18:06) Morigan -> Ketryn: Tak na mě narazíš hned "za rohem".
(18:09) Ketryn -> Morigan: "Morigan!" jsem opravdu ráda, že tě vidím. "Jsi v pořádku, nic ti není? To jste to dobyli tedy opravdu rychle:-)"
(18:39) Morigan -> Ketryn: "To teda jo," odkývám. Nevypadám zraněná, ale opět vypadám hrozně napohled - naprosto rozcuchaná, krvavá a zabahněná. A do toho jsem samozřejmě zmokla jako vy ostatní. "Nejsou tady," řeknu rovnou, protože vím, co tě nejvíc zajímá.
(18:40) Ketryn -> Morigan: "Nejsou...?" vydechnu zničeně, opravdu jsem doufala, že by tu mohli být, a teď mi jako by mě někdo zmlátil a polil studenou vodou.
(18:42) Ketryn -> Morigan: "A...vůbec nic se o nich neví? Asi ne, co..." jsem z toho fakt zničená, i když se to snažím brát statečně. Když mi byla sebrána tahle naděje, tak najednou nějak víc vnímám bahno, mokro, špínu a únavu...
(18:43) Morigan -> Ketryn: "Nenašla jsem je," upřesním.
(18:45) Ketryn -> Morigan: "Ach jo, kam zas zmizeli...:-( Jestli museli vstoupit do Borazovy armády...Třeba jen utekli a vrátí se," zatoužím mít nějakou naději.
(18:47) Ketryn -> Morigan: Padne na mě taková apatie, že nějak vůbec nevím, kam bych měla teď jít a co dělat...
(18:47) Morigan -> Ketryn: "Utéct mohli," souhlasím. "Nejspíš v to doufám..."
(18:48) Ketryn -> Morigan: "Já taky doufám...ale nějak mě to neustále jen doufání začíná ničit..."
(19:02) Morigan -> Ketryn: "Já vím," obejmu tě.
(19:04) Ketryn -> Morigan: Objetí jsem asi potřebovala, takže ti ho pevně opětuji. Akorát se na mě navalí všechna ta únava, jak fyzická a psychická, že nemám daleko k pláči, snažím se to ale rychle zahnat.
(19:10) Morigan -> Ketryn: Jdeme pak někam, kde neprší a pokusím se sehnat nějaké víno, nejlépe teplé.
(19:10) Ketryn -> Morigan: "A...co se plánuje teď? Nebo ještě žádné plány v tomhle zmatku nejsou...?" pokusím se přejít na jiné téma, když se trochu vzpamatuji.
(19:10) Ketryn -> Morigan: Víno bych si tedy rozhodně dala...
(19:12) Morigan -> Ketryn: "Nejspíš teď nějaký čas zůstaneme tady. Doufám, že ne moc dlouho..."
(19:13) Ketryn -> Morigan: "To já taky...kvůli Margaret. Musí tam být sama jak na trní..."
(19:15) Ketryn -> Morigan: "Po Derekovi tedy nejsou žádné známky? A zkoušela jsi se proměnit...?" zeptám se potichu.
(19:19) Morigan -> Ketryn: "Zpráva o tom, jak to dopadlo se k ní snad dostane brzy," zadoufám.
(19:20) Morigan -> Ketryn: "Ne. Myslím, že tu opravdu není. Proměnit jsem se ani nestihla, cestou to nešlo, protože... jsem byla pod dohledem a pak už jsme se chystali na druhý útok."
(19:21) Ketryn -> Morigan: "Ale dobyli jste to opravdu rychle, bylo to tedy bez větších problémů?"
(19:22) Morigan -> Ketryn: "No...ano," odpovím váhavě.
(19:28) Ketryn -> Morigan: Jestli se nám podařilo najít nějaké to víno, tak se asi pořádně napiju, abych se trochu uklidnila...
(19:33) Morigan -> Ketryn: "Měla bych zjistit, kde budeme spát," řeknu. "Je sice poledne, ale nespali jsme už pěkně dlouho..."
(19:35) Ketryn -> Morigan: "Je tu teď pěkný zmatek...Vůbec nevím, jestli máme zůstat spát někde v nebo u lazaretu, nebo jak to všechno bude...Zatím nás přijela jen půlka lazaretu."
(19:45) Morigan -> Ketryn: "Jdu si nějaké místo vydobýt, asi počkej tady..."
(19:46) Ketryn -> Morigan: "Dobře, budu tady..."
(19:47) Morigan -> Ketryn: Tak odejdu. Seděli jsme v nějakém zásobovacím stanu, který byl celkem neporušený, takže se uvelebíš blízko vchodu, kde trochu vidíš ven.
(19:49) Ketryn -> Morigan: Tak sedím, o něco se opírám a dívám se na dění venku. Musím hodně bojovat s tím, abych neupadla do naprosté deprese. Snažím se myslet aspoň trochu pozitivně, i když je to v tomhle stavu těžké.

(09:54) Ketryn: Nejraději bych se vydala za Klausem a zeptala se, jestli neví, kde jsi ty...Ale ovládnu se, teď by nebylo vhodné zmizet, když tu bude ještě spousta práce, než se postaráme o vozy a raněné...Zoufale bych si ale přál vědět, co je s Patrickem!
(10:00) Morigan: Klaus ti zmizí rychle ve vzrůstající cloně deště, nejspíš k dalším vozům. Asi má nějaký samaritánský záchvat.
(10:01) Ketryn: To by mě fakt zajímalo, kde k němu tak najednou přišel :-D
(10:02) Morigan: Už začínáš být totálně promočená a většina raněných taky. Ještě, že už jste v táboře, i když je poněkud pochroumaný.
(10:03) Ketryn: Debilní déšť! Už abychom se dostali do nějakého stanu. Pro ty raněné to fakt není nic dobrého...
(10:11) Morigan: Naštěstí vám přibývají pomocné ruce. Mihnu se tam i já, ale není čas, abychom spolu mohly mluvit. Nejspíš jsem si tě ani nevšimla.
(10:13) Ketryn: Snažím se smířit s tím, že budu muset počkat a vydržet, než se to tu trochu uklidní...Jsem ráda, že jsem tě aspoň zahlédla a vím, že jsi v pořádku.
(10:37) Morigan: Trvá to tedy pěkně dlouho a pak už jsi opravdu unavená, hladová a je ti zima.
(10:39) Ketryn: To opravdu asi nemám daleko k takovému tomu hysterickému smíchu...A když je vše hotovo, máme možnost se někde usušit a najíst? Přemýšlím nad tím, jak tě najdu, a vůbec tedy nevím jak...
(10:44) Morigan: Budeš muset pátrat.
(10:44) Morigan: Ale v lazaretu jsou zapálené koše.
(10:45) Ketryn: Tak se zkusím trochu ohřát a pak, jestli už nejsem potřeba, půjdu hledat nějaké jídlo a zároveň tebe.
(10:47) Morigan: K6
(10:47) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(11:06) Morigan: Chvilku ti trvá, než se orientuješ, ale nakonec najdeš kuchyni, odkud voní jídlo.
(11:07) Ketryn: Tak aspoň něco. Tak tam zamířím sehnat něco k jídlu, nejlépe teplého, abych nabrala síly na další hledání.
(11:12) Ketryn: A už se jídlo vydává nebo mám ještě smůlu? Taky se dívám kolem sebe, kdybych zahlédla někoho známého.
(11:15) Morigan: Jídlo dostaneš.
(11:16) Ketryn: Tak se pořádně najím.
(11:17) Ketryn: A pak se pokusím nějak zorientovat a začít hledat tebe nebo někoho od vás z jednotky.
(11:18) Morigan: To není tak těžké, protože z Christopherovy jednotky znáš dost známých tváří. Potkáš i Ferguse, zahlédneš Charlese.
(11:21) Ketryn: "Ahoj Fergusy," pozdravím ho a jsem ráda, že je v pořádku. "Nevíš, kde bych mohla najít lady Morigan?"
(11:22) Ketryn: Jsem moc ráda, že vidím v pořádku i Charlese!! Musím se ale ovládnout, abych zas nešla radostně obejmout, minule se mi to nějak vymklo z rukou...

Margare-tka: Teď už si jsem nejspíš jistá... No já nevím jestli ho mám oslovit a nebo dělat, že tu není. Třeba o nás ani neví...
(01:44) Morigan: Obrátí se k odchodu a jde ven z jídelny, aniž si tě všiml.
(02:26) Margare-tka: Jdu tedy za ním pokud budu stíhat Pokud ne, tak se pokusím kam zvládnu,

Margare-tka: Takže v táboře se snažím nějak dělat co se dá. I když asi bude nějak omezený provoz. Chodím na jídla do jídelny a třeba se něco i dozvím..
(23:48) Morigan: Je evidentní, jak je tam mnohem méně lidí, tábor je takový opuštěný.
(23:51) Morigan: Většinu času popíjíš víno, protože nemáš co dělat a taky předpokládám, že jsi nám naklidila ve stanu.
(23:52) Margare-tka: Jo to určitě. možná i něco vyprala a suším to tam. Aby jsme měly čisté prádlo.
(23:53) Margare-tka: Někdy vyhledávám práci v kuchyni. Abych si s někým popovídala.
(23:57) Morigan: Tam tvojí pomoc uvítají docela rádi.
(00:00) Margare-tka: Tak jsem tam ráda a asi i hodně, jelikož tak velkej stan abych v něm uklízela 4 dny asi nemáme. Ten se bude tak blýskat, že ho ano nepoznáte.
(00:03) Morigan: Jednou pomáháš rozdávat jídlo, je sychravý, deštivý den. Práce ti jde od ruky, jeden z kuchařů ti podává vždy jídlo do ruky a ty ho dáváš vojákům a všem ostatním, kteří si přijdou.
(00:04) Margare-tka: Tak rozdávám. To je docela dobrý aspoň mám přehled kdo tam je.
(00:05) Morigan: Vidíš dobře do jídelny a najednou se ti zdá, jako bys tam viděla něco divného, něco, co tam být nemá.
(00:08) Morigan: Dlouho ti trvá, než na to přijdeš. Jeden z těch, co tam sedí, je ti povědomý. To by nebylo samozřejmě nic divného, ale tohle je jinak. Ještě nějakou chvíli ti trvá, než v něm poznáš Stevena.
(00:11) Margare-tka: Tak to se asi tak zděsím, když ho uvidím, že mám co dělat abych neupustila co právě držím.
(00:11) Margare-tka: Snažím se dál vydávat a zároveň ho sleduji. Co tu doprčic jako dělá....!!!!!
(00:12) Margare-tka: A taky si asi promnu oči jestli náhodou nemám halucinace z toho pití alkoholu....
(00:13) Morigan: Nezdá se, že by se na tebe díval v klidu si sedí u stolu a jí, oblečený do tmavého prošívaného kabátce a k nerozeznání od ostatních vojáků. Je i lehce zarostlý.
(00:20) Margare-tka: Tak si řeknu, že je blbost aby tady byl... to by o něm Damon musel vědět. To mu bude jen někdo hodně podobný.... protože kdyby to byl on, tak je tu další problém. Ale dívám se na něj a asi se nemůžu vynadívat.
(00:21) Margare-tka: A oslovují ho nějak ti vojáci?? Jsem o něj hodně daleko??
(00:22) Margare-tka: A vím u jaké je korouhve?? Dá se podle něčeho poznat??
(00:24) Morigan: Nebaví se s nikým, jen jí. Sedí tak nějak spíš sám. Je v "civilu" jako ostatní a to nebývají nijak označení. Většinou se to dá poznat jen u důstojníků a to ještě jen někdy.
(00:30) Margare-tka: Hm.... tak doufám, že bude jíst dlouho. Prostě rozdávám jídlo a koukám po něm.
(00:30) Margare-tka: Ještě musí odnést talíř ne??
(00:34) Morigan: Teoreticky, ale pravidlem to úplně nebývá.
(00:35) Margare-tka: Tak si ho tak trochu hlídám a pracuji.
(00:39) Margare-tka: Dá se z té mé práce nějak šikovně utrhnout??? Kdyby odešel jestli bych měla šanci jít za ním a nebo to te´d nepůjde??
(00:41) Morigan: Když něco vymyslíš, tak to třeba půjde.
(00:43) Margare-tka: No asi se mi bude dělat trochu špatně.... vymyslela jsem si. Tak to když tak použiju, ky bude třeba.
(00:52) Morigan: Steven dojí a jde odevzdat talíř (to se ale dělá z boku kuchyně, aby se to nepletlo).
(00:57) Margare-tka: Hm... Tak řeknu tomu člověku co mi podává to jídlo jestli si můžu dát na chvilku pauzu, že mi začíná být nějak špatně.
(01:02) Morigan: Souhlasí a propustí tě.
(01:12) Margare-tka: Ta jdu jakoby ven, jestli to jde kolem místa kde se dává špinaví nádobí. A popřípadě se ho pokusím najít.
(01:16) Morigan: Musíš nejdřív vyjít ven z jídelny a trošku se vrátit, ale je to jen malý kousek. Máš ho před sebou zrovna ve chvíli, kdy dává prázdný talíř na pult.
(01:20) Margare-tka: Cože jako úplně před sebou??? To mě jako vidí??
(01:20) Margare-tka: A i zblízka je to on??
(01:25) Morigan: To jsem přece neřekla, že tě vidí! Ale jsi blízko.
(01:26) Margare-tka: Tak to se trochu leknu, že se mi to takhle povedlo.

(20:47) Morigan: Je vám docela zima a práce máte nadbytek, když se staráte o raněné.
(20:47) Morigan: Brzy je tma.
(20:50) Ketryn: Tak pracuji, co to jde...aspoň tak musím řešit jiné problémy než ty svoje. Pojedeme dokud tam nedojedeme nebo se bude zastavovat?
(21:24) Morigan: V podstatě se občas zastavuje, ale
(21:24) Morigan: na nějaké táboření to nevypadá, nejspíš pojedete přes noc.
(21:25) Ketryn: Tak za to jsem ráda.
(21:37) Morigan -> Ketryn: Přesto v jednu chvíli usneš na jednom z vozů, i když v dost nepohodlné poloze.
(21:39) Ketryn -> Morigan: Ty jo, to budu pak asi pěkně rozlámaná...
(21:50) Morigan -> Ketryn: Nespíš ale moc dlouho. Cestou potkáváte spoustu lidí (vojáků), dokonce i raněných. V té tmě a chladnu ti to celé připadá jako cesta hrůzy.
(21:52) Ketryn -> Morigan: To asi fakt jo...v té tmě je to i takové strašidelné. A nekonečné.
(21:53) Morigan -> Ketryn: K táboru dorazíte když už svítá. Ani ten tábor ti nepřipadá jako utěšené místo, protože byl už několikrát dobíjen a podle toho taky vypadá už z dálky.
(21:55) Ketryn -> Morigan: Celé to působí dost žalostně. Ale už chci být zoufale uvnitř a nějak najít tebe! I když mě nejdřív čekají povinnosti...Jsem opravdu jak na jehlách a dívám se kolem sebe.
(21:58) Morigan -> Ketryn: Ella je na vedlejším voze a taky se upíná pohledem k táboru. Vincent je vedle ní a nejspíš je mu o dost líp, protože sedí a zírá na tábor úplně stejně jako vy.
(21:59) Ketryn -> Morigan: Jsem ráda, že je Vincentovi líp. I když ho vlastně neznám, tak se mi ulevilo, že bude v pořádku.
(22:09) Morigan -> Ketryn: Do tábora vjíždíte po rozbahněné stezce polorozbořenou bránou, takže se vám kola proboří do bahna natolik, že nemůžete jet dál.
(22:10) Ketryn -> Morigan: No to je bezva...Předpokládám, že slezeme a snažíme se vozy vytlačit?
(22:13) Morigan -> Ketryn: Ano, ti co můžou, samozřejmě. Takže výsledek není žádný. Za chvíli se tam nahrnou i další. Cítíš, že začíná pršet.
(22:15) Ketryn -> Morigan: Tak to nám ještě chybělo! Tak se snažím tlačit a přeju si, aby ten déšť ještě chvíli počkal. Občas asi nemám daleko k takové té vysílené hysterii.
(22:16) Morigan -> Ketryn: Najednou se vůz pohne kupředu a vyjede z blátivých kolejí. Skoro vedle sebe uvidíš Klause. Téměř spiklenecky mrkne a dá z vozu pryč ruce.
(22:17) Ketryn -> Morigan: Nejdřív se trochu leknu, když to tak najednou popojede, ale pak když zjistím příčinu, se neubráním úlevnému úsměvu.