Druhá strana (180 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(11:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Fakt vtip­né," za­hu­čí Damon ne­nad­še­ně. "To není vtip­né!" od­po­ru­ji, přes­to­že ve sku­teč­nos­ti se směje jenom Klaus a nikdo jiný. "Mur­tagh za­klí­na­če za­vo­lá, jako to udě­lal, když tu řá­di­li za­fi­ro­vé. A já mu v tom těžko za­brá­ním, pro­to­že by to bylo dost divné a já do toho být na­mo­če­ná ne­chci. Jako by ne­sta­čil ten hroz­ný fakt, že tajím pří­tom­nos­ti vam­pý­rů..."
(11:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ve svém stanu," dodá Klaus po­ba­ve­ně. Má oprav­du ně­ja­kou vý­bor­nou ná­la­du.
(11:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ano, v mém stanu!" zvo­lám po­bou­ře­ně. Jsem po­bou­ře­ná hlav­ně sama sebou.
(11:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zlato," řekne Damon s po­vzde­chem. "Jsme vam­pý­ři, pořád po nás někdo jde. Za­klí­na­či, lovci vam­pý­rů, ča­ro­dě­jo­vé, pros­tý lid s vi­dle­mi, kněží...​pořád. Jsme na to zvyklí a umíme si s tím po­ra­dit dobře."
(11:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Až na vy­jím­ky," ne­o­po­me­ne dodat Klaus. Damon ob­rá­tí oči v sloup. "Ano, někdy máme vel­kou smůlu, ale to ne­zna­me­ná, že si ne­do­ve­de­me po­ra­dit se za­klí­na­čem. Pro tvou in­for­ma­ci, už jsem nejmíň dva za­klí­na­če za svůj život zabil."
(11:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale já ne­chci, abys­te si mu­se­li po­ra­dit se za­klí­na­čem, copak to ne­chá­pe­te!"
(11:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Po­ra­dit si roz­hod­ně umíte...​jenže to při tom vět­ši­nou od­ne­se někdo další..." vzdych­nu. "Copak si ne­mů­že­te dávat tro­chu pozor, aby to utich­lo a žádný za­klí­nač se volat ne­mu­sel? I taky je dost ji­ných pro­blé­mů na ře­še­ní..."
(11:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ty se o nás tolik bojíš?" zved­ne obočí Klaus. "Ná­ho­dou by to mohlo být oprav­du dob­ro­druž­né. Přál bych si, abys mě taky za­chrá­ni­la, ča­ro­děj­ko," zasní se Klaus.
(11:48) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tebe bych ne­za­chrá­ni­la!" od­sek­nu.
(11:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: S nima je fakt těžká řeč...

//Včera už to jít ne­za­ča­lo :-/ Dneska tu budu, jen v je­de­náct mám sraz se ško­li­te­lem.//

(18:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Máte tady horko," pro­hlá­sí Klaus a ro­ze­pne si ka­bá­tec, aby si ho ná­sled­ně sun­dal. "Vam­pý­ři se mimo jiné vy­zna­ču­jí tím, že se ne­u­stá­le svlé­ka­jí!" po­zna­me­nám sar­kas­tic­ky.
(18:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A krás­né dívky se ve spo­leč­nos­ti vam­pý­rů také často svlé­ka­jí..." dodá Damon.
(18:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Leda, když jsou ovliv­ně­ny!" pro­hlá­sím, ale v duchu vím, že to prav­da není. V našem pří­pa­dě roz­hod­ně ne, při každé té naší flaš­ce jsme byly po­lo­na­hé dost.
(18:35) Ke­tryn: To je prav­da, mají na nás špat­ný vliv i bez opití :-D "Nebo ne­prozře­tel­ně opity..." dodám, když si to uvě­do­mím. Taky se někam po­sa­dím.
(18:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: A kam? :-)
(18:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No jest­li je tam po­blíž ně­ja­ká židle, tak na ní, ale jest­li ne, tak asi na svou po­stel no.
(18:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Můžeš na truhlu (která zá­ro­veň slou­ží jako la­vi­ce) nebo na po­stel ke Klau­so­vi.
(18:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak si sednu tam, co mám blíž.
(18:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kdyby to bylo stej­ně da­le­ko, tak si sednu na truhlu asi.
(18:54) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Nej­ra­dě­ji bych se usa­di­la vedle tebe na truhlu, ale to by bylo oprav­du ko­mic­ké :-) Takže si na­ko­nec sednu na kraj své po­ste­le. Damon mě hned obe­jme kolem ramen, dou­fám, že ho aspoň po­řád­ně studí ty moje vlhké vlasy. "Co jsi to ří­ka­la o těch dé­mo­nech, lásko?" zeptá se. "Já jsem nic ne­ří­ka­la, ale za­jat­ci, lord Mur­tagh a pří­tom­ná část rady lordů ano!"
(18:56) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jak to mys­líš?" za­jí­má Klause.
(18:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zřej­mě kvůli tomu ma­sa­k­ru, co jste strh­li upro­střed Bo­ra­zo­va le­že­ní!" ušklíb­nu se.
(19:00) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Svým pů­so­bi­vý vraž­dě­ním jste upou­ta­li dosti po­zor­nost...a za­ne­cha­li jste za sebou kromě mrtvých i vy­dě­še­né svěd­ky..." dodám.
(19:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mi­láč­ku..." začne Damon. "Já vím!" utnu ho. "Vím, že jsem s tím v pod­sta­tě sou­hla­si­la, ale takhle jsem to roz­hod­ně ne­mys­le­la!" řeknu dů­raz­ně.
(19:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale dost to po­moh­lo, pokud jsem si všiml," řekne Klaus.
(19:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, ale teď abych před­stí­ra­la pá­t­rá­ní po Za­fi­rech, nebo co!" odfrk­nu si. "Nebo to taky ně­ko­mu může dojít a to by bylo ještě horší."
(19:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Když se ne­sta­ne nic dal­ší­ho po­de­zře­lé­ho, tak by to snad mohlo časem nějak utich­nout..." za­dou­fám.

(15:58) Mo­ri­gan: "To je prav­da, není to nej­vhod­něj­ší, leda bychom se chtě­li při­po­jit," sou­hla­sí Damon.
(16:09) Ke­tryn: Ty jsou fakt na za­bi­tí!!
(16:09) Mo­ri­gan: De­pri­mu­je mě, že musím sedět v kádi.
(16:10) Ke­tryn: No to se ti ne­di­vím...Já jsem na tom o něco líp, ale zas z nich mám větší re­spekt.
(16:12) Ke­tryn: "Chtít by ale měly obě stra­ny..." utrou­sím na­štva­ně a fakt si přeju, aby vy­pad­li. Tohle je fakt ex­ce­lent­ní za­kon­če­ní ná­roč­né­ho dne.
(16:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ale ona chce," pro­hlá­sí Damon po­ba­ve­ně a začne si ro­ze­pí­nat ka­bá­tec.
(16:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Oka­mži­tě přes­taň! Jsem na vás oprav­du na­štva­ná, tak to ještě ne­pod­po­ruj!"
(16:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "A navíc byste se tam oba ne­vešli," dodá Klaus s po­tu­tel­ným úsmě­vem.
(16:48) Ke­tryn: Hajzl jeden, vy­u­ží­vá tvé "in­dis­po­no­va­nos­ti"...
(16:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No spíš hajz­lík...
(16:54) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, měla bys jim vy­na­dat za ten roz­ruch, co způ­so­bi­li svým pů­so­bi­vým tr­há­ním hlav...​Ale nejsi zrov­na v dobré po­zi­ci takhle uvěz­ně­ná v té vaně.
(17:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ty jsi na nás na­štva­ná?" po­di­ví se Damon, ale aspoň pře­sta­ne se svlé­ká­ním.
(17:41) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo, takže teď las­ka­vě ode­jdě­te a vrať­te se poz­dě­ji!"
(17:42) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Po­dí­va­jí se po sobě. "Ale ne­chce se nám," upo­zor­ní mě Damon. "Jste teď jako ob­rá­zek, jen vás vy­ma­lo­vat. Až na ty vý­ra­zy, ty bych do­po­ru­čil ma­lí­ři změ­nit..."
(17:42) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Hodím po něm mýdlo, ale po­cho­pi­tel­ně uhne a oba zmizí venku před sta­nem.
(17:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Škoda, že ne­u­mím po­hle­dem metat bles­ky. "Ty jsou ne­sku­teč­ní!" Podám ti ruč­ník, abys mohla také vy­lézt, a jdu se rych­le ob­lék­nout.
(17:46) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky rych­le vy­lé­zám, jdu se sušit a ob­lé­kat, pro­to­že nevím, jak moc rych­le se oba vrátí.
(17:49) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Uklí­zí­me po sobě a po­ku­sím se najít ně­ko­ho, kdo by káď od­ne­sl, pro­to­že ještě není tak pozdě. Sna­žím se sušit si vlasy blíz­ko koše s ohněm.
(17:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Vlasy si roz­češu a taky si je sna­žím pro­su­šit, když po sobě ukli­dí­me.
(18:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jo a najdu to mýdlo, co jsem za­ho­di­la, to by byla škoda.
(18:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžu jenom hádat, z čeho mají tak vý­bor­nou ná­la­du," říkám ti, když se su­ší­me.
(18:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to by byla škoda. "No jo no, hezky si za­za­bí­je­li, na­jed­li se a ne­cha­li za sebou ma­sa­kr, tak dobrou ná­la­dou jen hýří..." sou­hla­sím sar­kas­tic­ky.
(18:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Asi se tady mluví o nás," ozve se za na­ši­mi zády u vcho­du. Dali nám ale do­ce­la dost času se pře­vlék­nout a pouklí­zet. Aspoň to.
(18:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, to se asi chtě ne­chtě leknu. "Jo, Mo­ri­gan má teď kvůli vám hle­dat ne­e­xis­tu­jí­cí dé­mo­ny..." ujede mi.
(18:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co?" ne­chá­pe Damon a usadí se na mou po­stel. Jak může sakra pořád vědět, která je moje?? po­mys­lím si za­mra­če­ně. Každý z nich má v ruce láhev vína.
(18:19) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No asi tě z ní cítí, řekla bych :-)
(18:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Víno mě tro­chu za­ra­zí, ale pak si uvě­do­mím, že mají jen dvě a tro­cha al­ko­ho­lu by nám na uklid­ně­ní myš­le­nek mohla po­moct.
(18:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Klaus se usadí na dru­hou po­stel, jako vždy.

Čer­ven:1-3 do­vo­le­ná
5D;6N;8N;9N;10N;11N,13N;14N;18D;19D;20D;21N;24D;25D;29D;30D

(21:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tvoje "ne­mě­li ne­chat svěd­ky" mě kri­zo­vě po­ba­ví.
(21:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No já už jsem z toho všeho v krizi :-)
(21:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­ko­nec se pře­můžu a jídlo sním, měly bychom jíst, když to jde. "Zku­sím s ním sa­mo­zřej­mě pro­mlu­vit, ale víš, jak to s ním je. Nic ne­be­re vážně."
(21:18) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Vím no...​ale teď by fakt ne­by­lo dobré, kdyby se to za­ča­lo nějak víc řešit a třeba se začal hle­dat za­klí­nač...​Po těch zku­še­nos­tech se Za­fi­ry z toho vy­pa­da­li všich­ni do­ce­la vy­pla­še­ně."
(21:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No to se zase ne­di­vím, mě by to taky dost vy­pla­ši­lo, kdy­bych ne­vě­dě­la, že se nej­spíš o Za­fi­ry ne­jed­ná..."
(21:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já se taky ne­di­vím..." vzdych­nu. "Jen by bylo fajn, kdyby to zas nějak utich­lo. Tedy ne že bych se bála o Da­mo­na s Klau­sem! Ale o ostat­ní, kteří by se něco do­zvě­dě­li, tedy ano..."
(21:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pro­to­že ještě není pozdě, roz­hod­nu se po­ku­sit se­hnat lepší kou­pá­ní, abychom se mohly umýt po­řád­ně, pro­to­že kdoví, kdy se to zase po­da­ří.
(21:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ty jo, to by nám asi fakt bodlo...​Ale jest­li to tady v tom zmat­ku půjde.
(21:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Trvá mi to sice o něco dýl, ale na­ko­nec se mi to po­da­ří. Při­ne­sou nám do stanu menší káď (je velká asi jako vana, jen vyšší a krat­ší) a hor­kou vodu.
(22:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To bude po to­mhle bíd­ném dni oprav­du krása. Snad nám to aspoň tro­chu udělá líp. Tak se za­čne­me chys­tat na po­řád­né umytí.
(22:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když ode­jdou, zavřu vchod a za­táh­nu ten závěs. A pak se jdeme ko­neč­ně umýt.
(22:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To nám asi ně­ja­kou dobu za­be­re, než to ze sebe vše smy­je­me...
(22:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To tedy ano. Aspoň se máme čím za­bý­vat...s vlasy si vzá­jem­ně po­mů­že­me (tedy já roz­hod­ně budu po­tře­bo­vat)...
(22:18) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi se pak budu cítit skoro jako nový člo­věk.

(19:34) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Už se nic pod­stat­né­ho ne­řek­ne, kromě opa­ko­vá­ní toho, co už bylo ře­če­no. Za­jat­ce zá­ži­tek vy­dě­sil sku­teč­ně, je jasné, že si ne­vy­mýš­lí. Ostat­ní za­čí­na­jí na­bý­vat po­de­zře­ní o Za­fi­rech, do­kon­ce i lord Go­r­don, nej­vět­ší re­a­lis­ta. Já vět­ši­nu času mlčím a dou­fám, že to není po­de­zře­lé. Nic ji­né­ho nejsem schop­ná dělat, pro­to­že lhát v to­mhle pří­pa­dě ne­do­ká­žu a prav­du asi tuším.
(19:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ach jo, to už je na­lo­me­ný i lord Go­r­don? Ach jo...​Ale ta Za­fi­ro­vé se ne­pro­ká­ží a když se nic dal­ší­ho ne­sta­ne, tak to třeba zas utichne....​doufám. Jen se hlav­ně nesmí fakt nic dal­ší­ho stát!
(20:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Asi jsme tam do­ce­la dlou­ho de­ba­to­va­li, když to na­ko­nec končí. Všich­ni se roz­chá­ze­jí, se mnou chce Mur­tagh ještě mlu­vit o sa­mo­tě, po­čkáš na mě venku.
(20:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak čekám venku a srov­ná­vám si to všech­no v hlavě.
(20:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ne­tr­vá mi to nijak dlou­ho, za chvi­lič­ku jsem venku taky. Jdeme pak mlčky smě­rem k na­še­mu stanu.
(20:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ra­dě­ji ces­tou oprav­du mlčím, aby nás někdo ne­za­sle­chl...
(20:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Až za dlou­hou dobu si všim­nu, že jdeme ne­správ­ným smě­rem a tro­chu jsme se ztra­ti­ly. "Sakra!" sna­žím se najít dobrý směr.
(20:16) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Kruci..." sna­žím se nějak zo­ri­en­to­vat, kde bychom tak mohly být a kte­rým smě­rem je náš stan.
(20:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: V té tmě je to o dost těžší.
(20:20) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To jsme tomu tedy daly...
(20:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Měly jsem dávat pozor, když to tu ještě ne­zná­me..."po­vzdech­nu si, když se sna­ží­me najít správ­nou cestu.
(20:55) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Po­kou­ším se tedy tre­fit zpát­ky, ale chví­li nám to za­be­re. Ces­tou na­ra­zí­me na ku­chy­ni, tak si rov­nou jdeme vzít něco k jídlu.
(20:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to je aspoň ně­ja­ké po­zi­ti­vum.
(21:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vez­me­me si to sebou do stanu, který už se nám po­da­ří najít.
(21:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No, to se tedy po­ved­lo..." vzdych­nu, když už jsme ve stanu. A začnu jíst.
(21:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Taky se nutím do jídla, ale nemám moc ná­la­du.
(21:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Nějak jsi se za­po­mně­la zmí­nit, že ti jde ča­ro­vá­ní až tak dobře." :-)
(21:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To si ne­moh­lo dávat vět­ší­ho bacha?! Pro­mlu­víš s Da­mo­nem...? Tahle po­zor­nost není tedy zrov­na dobrá..."
(21:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To jsem ani ne­tu­ši­la, dokud jsem to ne­vy­zkou­še­la. Je to jinak cítit...​neměla jsem tu­še­ní že ty dvě věci spolu sou­vi­sí..."
(21:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ale tak to je dobré po­zi­ti­vum. Teď se to oprav­du ho­di­lo...."
(21:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To ur­či­tě," řeknu za­myš­le­ně. "Tu­ši­la jsem, že se po­ku­sí pro­nik­nout do tá­bo­ra, což jim asi ne­či­ní ně­ja­ký velký pro­blém," při­znám. "Ne­ře­ši­la jsem to, pro­to­že jsem ne­tu­ši­la, že by to mohlo mít ta­ko­vou dohru!"
(21:12) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "No tohle se tedy moc nepovedlo...​To ne­moh­li být tro­chu míň ná­pad­ní a ne­tr­hat rov­nou hlavy? Anebo neměl ne­chat svěd­ky...​Teď by bylo fajn, kdyby se ne­stal žádný další in­ci­dent a mohlo to nějak utich­nout..."

(11:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem zvě­da­vá, jak tohle dopadne...​Doufám, že ne­začne ně­ja­ké velké pá­t­rá­ní nebo tak něco. Kdyby ten blbec za­ja­tec ra­dě­ji pro­zra­dil něco uži­teč­ný­ho, co by nám oprav­du mohlo po­moct.
(12:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já jsem tro­chu na­pja­tá a po­slou­chám za­jat­ce.
(12:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Kéž by mu ne­vě­ři­li...​Ale obá­vám se, že Mur­tagh je ta­ko­vý, že si vše vždy po­řád­ně ověří.
(12:05) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nej­spíš jste mezi sebou měli zrád­ce," řekne Go­r­don, když se za­ja­tec od­ml­čí. Čekám, kdy ho Mur­tagh okřik­ne, pro­to­že ne­u­stá­le ně­ko­mu skáče do řeči, ale já ho roz­hod­ně ne­o­kři­ku­ju. "Nebo se ně­kte­ří z na­šich za­ja­tých do­sta­li ven, měli jste jich tu spous­tu!"
(12:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Pár z nás při­ky­vu­je. "To je dost možné," řekne Chris­to­pher.
(12:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jo, to je dobré vy­svět­le­ní. S tím bych plně sou­hla­si­la. Go­r­don je tak hezky na naší stra­ně uta­jo­va­čů vam­pý­rů a ani o tom neví.
(12:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: To by ho tre­fil šlak :-)
(12:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No, to asi jo :-)
(12:40) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Vi­dě­li jste ně­ko­ho? Něco?" zeptá se Mur­tagh.
(12:41) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Pevně dou­fám, že nic ne­vi­dě­li...
(12:44) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jen...​jen stíny, siluety...​takhle rych­lý není žádný člo­věk!" pro­mlu­ví po­pr­vé ten druhý za­ja­tec.
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jed­ním po­hy­bem utrhl člo­vě­ku hlavu!" přidá se další. Evi­dent­ně to byl hroz­ný zá­ži­tek.
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Byla ta si­lu­e­ta lid­ská?" za­jí­má Mur­tagha. Ostat­ní mlčí.
(12:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ano, byla. Ale člo­věk to nebyl, byl to démon!" při­svěd­čí star­ší ze za­jat­ců.
(12:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mám chuť scho­vat ob­li­čej do dlaní.
(12:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mů­že­me být v ne­bez­pe­čí všich­ni," po­zna­me­ná Te­odrik, který mírně po­ble­dl.
(13:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mur­tagh se ob­rá­tí na mě. "Možná se nám vrá­til pro­blém se Za­fi­ry," řekne.
(13:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem zvě­da­vá, co na to řek­neš...,
(13:02) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsou to ale fakt bl­bouni, to jim hned mu­se­li trhat hlavy? A ještě před svěd­ky?
(13:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­štěs­tí to ne­by­la otáz­ka. "Možná," řeknu mírně za­sko­če­ně. "Ale... žádné dů­ka­zy zatím nejsou já... ne­mě­li bychom dělat před­čas­né zá­vě­ry..."
(13:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Po bitvě se budou dů­ka­zy hle­dat těžko," uzná Mur­tagh. Bu­de­me muset být ale oprav­du na po­zo­ru."
(13:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Damon s Klau­sem budou muset být na po­zo­ru, aby teď ni­ko­mu nic ne­u­dě­la­li a ne­za­ne­chá­va­li za sebe ne­vy­svět­li­tel­né mrt­vo­ly!!!
(13:25) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vy­pa­dám mírně za­sko­če­ně. "Ano...​udělám, co bude v mých si­lách," řeknu tro­chu jed­no­znač­ně­ji.
(13:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Štvou mě...​musíš tu kvůli nim lhát :-/
(13:35) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Čeká se to ode mě, pro­to­že už všich­ni pří­tomní tady ví, že jsem ča­ro­děj­ka a mají i ur­či­tou před­sta­vu o tom, čeho jsem schop­ná.
(13:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Mur­tagh při­kýv­ne.

(12:40) Mo­ri­gan: Kdyby tvoje myš­len­ky sly­še­li! :-D
(12:40) Ke­tryn: No :-D
(12:42) Mo­ri­gan: "Někdy se to při bitvách stává," na­mít­ne Go­r­don. "Bo­jo­vá eu­fo­rie...někdy se vo­já­ci cho­va­jí ob­zvláš­tě bru­tál­ně."
(12:45) Ke­tryn: Lord Go­r­don mi je při téhle de­ba­tě velmi sym­pa­tic­ký!
(12:49) Mo­ri­gan: "Mlu­ví­te prav­du," uzná Mur­tagh. "Ale je tu jedna věc, na kte­rou bychom ne­mě­li za­po­mí­nat a není to zase tak dávno."
(12:49) Mo­ri­gan: "Za­fi­ro­vé," řekne Chris­to­pher tiše.
(12:49) Mo­ri­gan: "Ano," sou­hla­sí Mur­tagh.
(12:50) Mo­ri­gan: "Vy mys­lí­te, že..." začne Te­odrik a pak se od­ml­čí, jako by se mu to ani ne­chtě­lo vy­slo­vo­vat.
(12:51) Ke­tryn: Hlav­ně aby ně­ko­ho ne­na­padlo najmout zas za­klí­na­če...
(12:52) Mo­ri­gan: I když nás není moc, po to­mhle se všich­ni ro­ze­zvu­čí, jak chtě­jí něco říct.
(13:02) Mo­ri­gan: Mur­tagh nás utiší. (tedy mě ne, já jsem ml­če­la). "Řekni, cos viděl," po­ky­ne za­jat­ci, který mlu­vil.
(13:03) Ke­tryn: Dou­fám, že toho moc ne­vi­děl!
(13:10) Mo­ri­gan: Všich­ni ztich­nou. "Za­ča­lo to ještě před tím, než vaše jed­not­ky pro­ra­zi­ly bránu," začne za­ja­tec. Dr­že­li jsme tábor dobře! Je­nomže...​pak to na­jed­nou za­ča­lo. Vý­kři­ky a tak. Bylo to i blíz­ko mě...​docela blíz­ko. Někdo začal vraž­dit naše lidi..."
(13:13) Ke­tryn: Stra­te­gie to není špat­né, jen je škoda, že ne­za­bi­li i tyhle dva, kteří si tu teď pus­ti­li pusu na špa­cír...:-/

(09:46) Ke­tryn: (Jsem pře­mýš­le­la nad tím, aby se z tebe ne­stal feťák vam­pý­ří krve, když ti s tím jde tak hezky kouz­lit :-) Ale je dobrý, že to fun­gu­je, teď se to oprav­du ho­di­lo.)
(09:47) Ke­tryn: Zů­sta­nu tedy stát u stěny, když jdete k Mur­tagho­vi, a sle­du­ji okolí.
(10:02) Mo­ri­gan: Pr­vot­ní nával byl jen ma­tou­cí, pro­to­že Mur­tagh po­sí­lá vět­ši­nu lidí ze stanu pryč. Na­ko­nec zů­sta­ne jen ně­ko­lik lordů a já.
(10:05) Mo­ri­gan: Upro­střed stanu jsou dva, kteří vy­pa­da­jí jako za­jat­ci a Bo­ra­zo­vi vo­já­ci.
(10:05) Ke­tryn: Tak to mě za­sko­čí, když tam bylo tolik lidí, tak jsem se cítil fakt ne­vi­di­tel­ná...Zů­sta­nu sice stát na svém místě u stěny (pokud nejsem vy­ho­ze­na) a dívám se po tobě roz­pa­či­tě.
(10:06) Ke­tryn: Tak se divám a po­slou­chám, co se bude dít. Že by ně­ja­ký vý­slech...?
(10:23) Mo­ri­gan: "Ne­bu­du cho­dit kolem horké kaše, víte, že te­nhle útok nebyl úplně stan­dart­ním úto­kem," řekne Mur­tagh. Zdě­sím se, co tím myslí.
(10:24) Ke­tryn: Dou­fám, že to bude mít jen po­zi­tiv­ní ná­sled­ky...
(10:25) Mo­ri­gan: Hodím po něm po­le­ka­ný po­hled, ale ne­dí­vá se na mě. Všich­ni ostat­ní ale ano.
(10:27) Ke­tryn: No...​asi ti teď bude pro­ka­zo­vá­na větší po­zor­nost. Pře­mýš­lím nad tím, jest­li jsi to vlast­ně plá­no­va­la a kon­zul­to­va­la s Mur­taghem nebo se to tak nějak se­běh­lo ne­plá­no­va­ně...
(11:27) Mo­ri­gan: Pak Mur­tagh za­chy­tí je­jich po­hle­dy. "Do­by­li jsme tak rych­le, pro­to­že při nás stály okol­nos­ti," řekne. Go­r­don se mírně ušklíb­ne, ale ne zle. "Jak víte, po­moh­la nám magie, pro­ra­zi­la brány a způ­so­bi­la zma­tek uvnitř tá­bo­ra. Velký zma­tek, díky kte­ré­mu nutně mu­se­li pro­hrát."
(11:29) Ke­tryn: Jsem na tebe pyšná :-) I když asi z téhle nové po­zor­nos­ti nemáš moc ra­dost, jak to tak vy­pa­dá.
(11:31) Mo­ri­gan: Sna­žím se tvá­řit ne­ut­rál­ně. "Ale možná je v tom i něco ji­né­ho, co by nám mohlo pů­so­bit po­tí­že," po­kra­ču­je Mur­tagh vážně. "Zo­pa­kuj, co jste ří­ka­li," po­ky­ne jed­no­mu ze za­jat­ců.
(11:33) Ke­tryn: Tak to tedy na­pja­tě po­slou­chám!
(11:34) Mo­ri­gan: Tomu se moc ne­chce. "Kr­va­vá lázeň, pane..." řekne. "Musel to být démon...dé­mo­ni..." Všich­ni se po sobě po­dí­vá­me.
(11:37) Ke­tryn: Že by Damon s Klau­sem upou­ta­li ne­žá­da­nou po­zor­nost...? Nemám z toho dobrý pocit, jest­li mluví o nich a jest­li se to bude nějak zkou­mat.
(11:54) Mo­ri­gan: Po­dí­vám se po tobě!
(11:56) Ke­tryn: No já se po tobě taky dívám. A asi cel­kem zdě­še­ně, jest­li jsem to dobře po­cho­pi­la...
(12:02) Mo­ri­gan: "Dé­mo­ni?" ozve se Go­r­don. "To je snad ně­ja­ký ne­smy­sl. Nej­spíš je jenom vy­dě­si­la sku­teč­ná bitva," odfrk­ne si.
(12:02) Mo­ri­gan: "Ne­by­la to moje první bitva!" oboří se na něj za­ja­tec.
(12:03) Mo­ri­gan: "Ne­by­la to moje první bitva, PANE!" opra­ví ho Go­r­don le­do­vě. Za­ja­tec polk­ne. "Pane," řekne ra­dě­ji.
(12:04) Ke­tryn: Mlč, de­bi­le, říkám si v duchu smě­rem k za­jat­ci. Dou­fám, že se všich­ni při­klo­ní ke Go­r­do­no­vě do­mněn­ce.
(12:13) Mo­ri­gan: "Vy­dě­si­li je naši lu­kostřel­ci a je­jich salvy na­to­lik, že vidí dé­mo­ny!" pro­hlá­sí po­hr­da­vě jeden z lordů, na jehož jméno si ne­mů­žeš vzpo­me­nout.
(12:16) Ke­tryn: Jsem ráda, že za­čí­ná pa­no­vat tento (no do­ce­la krát­ko­zra­ký :-) ) názor a dou­fám, že bude dál pod­po­řen. Jen asi Mur­tagh to ne­ne­chá jen tak být...:-(
(12:16) Mo­ri­gan: Je na mě vidět, že za­čí­nám ho­reč­ně pře­mýš­let, co s tím!
(12:18) Ke­tryn: Měla bys to nějak sho­dit na po­u­ži­tou magii, že to může vy­vo­lat ně­ja­ké ne­smy­sl­né před­sta­vy nebo tak něco...
(12:21) Mo­ri­gan: To mě vůbec ale ne­na­pad­ne.
(12:22) Ke­tryn: Škoda, že s tebou ne­můžu mluvit...​nikdo tam o magii skoro nic neví, tak by jim šlo na­ke­cat snad co­ko­li.
(12:30) Mo­ri­gan: "Viděl jsem, co jsem viděl, pane!!" od­sek­ne za­ja­tec zlost­ně. Ten druhý zatím pořád mlčí, ale tváří se tro­chu vy­dě­še­ně.
(12:33) Ke­tryn: Nej­ra­dě­ji bych ho uml­če­la...​Neměl by být se za­jat­ci pro­blém, že ne­chtě­jí mlu­vit? Te­nhle tydy žvaní až moc!
(12:34) Mo­ri­gan: "Ně­kte­rá mrtvá těla byla sku­teč­ně ve stavu, jako by s nimi bylo za­chá­ze­no oprav­du bru­tál­ně," ozve se lord Te­odrik za­myš­le­ně.
(12:35) Ke­tryn: Ach jo, ty taky mlč...​povzdech­nu si v duchu.
(12:35) Ke­tryn: Jsou to ale bl­bouni!! To si ne­mů­žou dávat větší pozor?!

23:42) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Je od­po­led­ne, takže venku je ještě svět­lo a slabě prší.
(23:43) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tak se nějak oplách­nu. udě­lám ty vlasy a usu­ším.. Pak si dám na ně šátek a klid­ně jdu do jí­del­ny při­pra­vo­vat ve­če­ři.
(23:44) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Jo sa­mo­zřej­mě jsem to tam ukli­di­la. Sna­žím se na něj ne­mys­let, ale moc mi to nejde.
(23:47) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Úplně jsem i za­po­mně­la jaká je denní doba:-D ještě, že jsi to sem na­psa­la:-D
(23:48) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Mám mož­nost to ještě zme­nit a umýt se večer??? V ku­chy­ni se zase za­dě­lám.
(23:49) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: No hoď si na to, vzhle­dem ke tvému zma­te­ní...
(00:06) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vědro sis do­nes­la, ale ne­u­my­la ses, pro­to­že sis to uvě­do­mi­la.
(00:11) Mar­ga­re-tka: A v tom vědru byla stu­de­ná voda, ne A nebo si tam nějak ohří­vá­me a nebo si ji ohří­vám ve stanu??
(00:19) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Ur­či­tě tam byla stu­de­ná. O tep­lou mu­sí­me po­žá­dat, nebo ji nějak ohřát nad košem.
(00:24) Mar­ga­re-tka: Tak si na večer při­ne­su něco v čem si ohřeju nad košem.
(00:25) Mar­ga­re-tka: A víno.
(00:29) Mar­ga­re-tka: Sna­žím se v ku­chy­ni nic ne­vy­lít a ne­scha­zo­vat...

(21:02) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Můžeš si ho vzít do stanu. Před­po­klá­dám, že se opla­chu­ješ v lož­ni­ci
(21:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Hned jak ve­jdeš s věd­rem do lož­ni­ce, málem omdlíš šokem. Na po­ste­li si tam klid­ně sedí Ste­ven. "Ahoj Mar­ga­ret," řekne ti tiše.
(21:55) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Tak to mám co dělat abych to vědro ne­u­pus­ti­la. "Co tu děláš??"
(21:56) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Čekám na tebe. Je to tvůj stan, ne?" ptá se cel­kem zby­teč­ně.
(22:10) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No tak asi ano, když si sem nesu vědro. A proč na mě čekáš??Co chceš??"
(22:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Nej­spíš jsem dou­fal v lepší při­ví­tá­ní..." pou­smě­je se skoro ne­zna­tel­ně. "Mů­že­me si po­po­ví­dat. To jsi také chtě­la, proto jsi za mnou šla, ne?" mluví bez iro­nie.
(22:30) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No spíš se mi ne­chtě­lo věřit, že jsoi to ty....​Jak dlou­ho jsi tady v tom tá­bo­ře??"
(22:33) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Druhý den," od­po­ví.
(22:34) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A co tě sem při­ved­lo a to jsi sem jako při­šel a ne­chal jsi se na­ver­bo­vat??"
(22:35) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Co mě sem při­ved­lo?" ušklíb­ne se mírně. "Co asi mys­líš. Damon."
(22:37) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Vždyť tu není..."
(22:39) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "To už jsem si sta­čil všim­nout," sdělí ti. "Takže mi řek­neš, kde je?"
(22:44) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ale já to nevím....​nejsem vědma."
(22:46) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Mě stačí, že ne­po­pí­ráš, že tu byl. To mě po­tě­ši­lo," usmě­je se. "Po­čkám si tu na něj, však on se bez­tak chys­tá vrá­tit."
(22:46) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Ale ani jsem ne­řek­la, že ano...."
(22:48) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Sna­žím se aby na mě ne­vi­děl, že se mi to moc ne­lí­bí...že tu hodlá čekat.
(22:48) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Po­ba­ve­ně se za­smě­je. "Ty si oprav­du mys­líš, že jsem hloupý, že ano? Pročpak? Ča­ro­děj­ka ti na­vyklá­da­la, jak jsou vl­kod­la­ci pri­mi­tiv­ní tvo­ro­vé?"
(23:10) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "A to jsi celou dobu hle­dal Da­mo­na?? To tě to pořád baví?"
(23:11) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Tomu ne­ro­zu­míš," od­vě­tí klid­ně. "Ně­kte­ří z nás ne­dě­la­jí to, co je baví."
(23:17) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Jo ne­ro­zu­mím tvojí touze, zdá se mi to už jako zby­teč­ný pře­ži­tek po těch le­tech...."
(23:22) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Ani nevím v jaké fázy je měsíc... ale mys­lím, že říkal, že u něj už je to jedno. Dou­fám....
(23:25) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: "Tak půjdu,"zved­ne se s mír­ným úsmě­vem. "Lou­čit se ne­bu­de­me. Stej­ně se bu­de­me po­tká­vat, že?"
(23:29) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "No asi ano. Když jsme v jed­nom tá­bo­ře. A snaž se vyjít ne­ná­pad­ně...​aby zase ne­by­ly ně­ja­ký pro­blémy."
(23:30) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Bože sna­žím se uklid­nit myš­len­ky. Mám tam ta­ko­vý chaos. Mám totiž chuť ho nikam ne­pouš­tět... ale zase chce zabít Da­mo­na a to se mi ne­lí­bí.
(23:30) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Vy­pa­dá mírně ohro­me­ný a zá­ro­veň po­ba­ve­ný tvým cho­vá­ním. "Fajn," od­po­ví a ode­jde.
(23:36) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Já jsem taky mírně ohro­mě­ná tím, že jsem ho ne­cha­la ode­jít a takhle mlu­vi­la a nebo spíš ří­ka­la jednu bl­bost za dru­hou.
(23:38) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: "Bože, bože, bože...." sednu si na po­stel a jsem fakt zou­fa­lá. Tohle je další pro­blém... a další ší­le­nec v tá­bo­ře....
(23:38) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Jdu se teda umýt.

(22:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ve­jde­me spolu s Go­r­do­nem do ve­li­tel­ské­ho stanu, kde to vy­pa­dá, že si tvé "nad­by­teč­né" pří­tom­nos­ti ani nikdo ne­všim­ne, pro­to­že je tam jed­nak do­ce­la plno a jed­nak tam prou­dí roz­ma­ni­tá po­lo­hlas­ná kon­ver­za­ce mezi všemi.
(22:33) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak sto­jím blíz­ko u tebe nebo za tebou, dělám ne­vi­di­tel­nou a kou­kám a po­slou­chám, co se tam děje.
(22:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když mě Mur­tagh za­hléd­ne, po­ky­ne mi, abych šla k němu blíž. Ne­chám tě tam a jdu. Go­r­don hned za mnou.

(21:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­dech­nu se k vá­ha­vé od­po­vě­di, když v tom se obě málem sra­zí­me s lor­dem Go­r­do­nem. "Lady Mo­ri­gan," řekne po­ně­kud za­sko­če­ně. "Lorde Go­r­do­ne," řeknu já. I on mi vě­nu­je zvlášt­ní po­hled.
(21:51) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Taky ho pozdra­vím a dívám se po tobě po­ně­kud zma­te­ně...
(21:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co je?!" obo­řím se na něj. "Nic," od­vrá­tí mírně roz­pa­či­tě oči.
(21:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­lí­bí se vám můj vzhled? Mo­men­tál­ně taky ne­vy­pa­dá­te moc re­pre­zen­ta­tiv­ně!" za­mra­čím se.
(21:58) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Asi jsem zma­te­něj­ší čím dál tím víc...
(22:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Proti va­še­mu vzhle­du nemám nikdy žádné ná­mit­ky."
(22:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Chví­li ml­čí­me. "To bylo...​impoza­nt­ní," řekne pak.
(22:00) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Co?"
(22:01) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tam...v bitvě. Stál jsem blíz­ko, měl jsem to z první ruky..."
(22:01) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To by mě taky za­jí­ma­lo! Že by jsi ve­řej­ně ča­ro­va­la??
(22:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vzdych­nu si. "Já...​jen jsem...dě­la­la, co bylo po­tře­ba." Vy­pa­dám z toho taky tro­chu v roz­pa­cích.
(22:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ří­ka­la jste, že byste...že byste ne­do­ká­za­la...​nemohla...něco se změ­ni­lo?"
(22:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Roz­hod­ně se ne­změ­ni­ly vaše ne­míst­né otáz­ky," za­mra­čím se znovu, ale méně. "Občas to pros­tě...​jde tro­chu lépe."
(22:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Takže jsi ča­ro­va­la :-) A ta vam­pý­ří krev tak po­moh­la, že to šlo oprav­du dobře. To je fajn, že to víme, to může být dů­le­ži­té. Sle­du­ji vás a vše se mi to honí v hlavě.
(22:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Tro­chu??" zved­ne obočí. "Pro­ra­zi­la jste bránu jed­ním máv­nu­tím ruky!!"
(22:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Pst!!" okřik­nu ho. "Ve sku­teč­nos­ti to bylo na tři­krát..."
(22:07) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: :-O
(22:08) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak proto šlo to do­bý­vá­ní tak rych­le :-)
(22:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Na tři­krát," zo­pa­ku­je po mě a za­krou­tí hla­vou. "Tahle bitva byla zvlášt­ní," znovu se na mě za­dí­vá. "Když už jsme u toho, mys­lím, že nás chce ge­ne­rál Mur­tagh."
(22:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nás dva?" po­di­vím se ne­chá­pa­vě.
(22:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No jistě," při­svěd­čí po­ba­ve­ně. "Řekl, že nás chce oddat."
(22:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Vtip­né!" syknu.
(22:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Nebýt Go­r­do­na, tak se snad nic ne­do­zvím!
(22:17) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne, dů­stoj­ní­ky. A vy byste u toho měla také být...​možná víc, než dů­stoj­ní­ci."
(22:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To mi asi za­cu­ka­jí kout­ky :-)
(22:18) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Proč?" za­tvá­řím se po­de­zří­va­vě.
(22:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nevím jistě, ale nej­spíš kvůli pár...​ehm, zvlášt­nos­tem, co se tady staly."
(22:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vezmu tě za loket, abys šla se mnou.
(22:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To se po tobě po­dí­vám oprav­du hodně moc udi­ve­ně :-o a s otaz­ní­kem v očích ??? Ne­pe­ru se ale s tebou, i když mě to tedy pře­kva­pi­lo.
(22:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ne­vy­pa­dám, že bych si byla jistá, co tím Go­r­don mys­lel a tebe sebou beru spíš in­stink­tiv­ně a ne­chce se mi tě zase opouš­tět.
(22:29) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No já jdu, i když tro­chu zma­te­ně. Pak si řeknu, že mě ma­xi­mál­ně vy­ho­dí, až tam do­jdem, a už to ne­ře­ším.

(20:03) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Zmůže tě únava a ně­ja­kou chvil­ku dří­máš. Vrá­tím se pro tebe. "Do­sta­la jsem při­dě­le­ný stan, budeš tam se mnou," ozná­mím ti. "Někdy je ur­či­té po­sta­ve­ní do­ce­la vý­ho­da," usou­dím upřím­ně.
(20:05) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ty jo, tak to je bezva," po­ku­sím se o úsměv. "Jdeme se tam pře­su­nout hned?"
(20:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jo. Po­tře­bu­je­me aspoň chví­li na to, abychom se daly do po­řád­ku," pro­hléd­nu si tě kri­tic­ky (a to jsem ještě ne­vi­dě­la sebe).
(20:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To jo...​vypadáme asi dost tra­gic­ky."
(20:11) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ces­tou se asi sta­vím pro svoje věci v la­za­re­tu.
(20:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Vedu tě tedy do stanu, který jsem zís­ka­la. Je menší, než máme v Prv­ním zá­klad­ním, ale to v tuto chví­li ne­va­dí. Je to jen ja­ko­by jedna míst­nost a u dveří jsou ze­vnitř ještě zá­věsy. Je tam jeden mla­dík, který právě roz­dě­lal oheň v koši, když při­jde­me, s malou úklo­nou se od­po­rou­čí.
(20:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mys­líš, že by se nám mohlo po­da­řit se­hnat ně­ja­kou vodu na oplách­nu­tí?" pře­mýš­lím, když si od­lo­žím věci a zjiš­ťu­jí svůj ža­lost­ný stav.
(20:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zatím bude muset sta­čit to, co je," ukážu na velký lavor a džbán. "Poz­dě­ji možná se­že­nu i něco lep­ší­ho..."
(20:23) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Jé, toho jsem si ne­všimla. Tak aspoň na ně­ja­ké oplách­nu­tí to bude sta­čit."
(20:25) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se začnu dávat nějak do­hro­ma­dy, oplách­nu se, co tak nějak s touhle vodou jde, učešu a pře­vle­ču do su­ché­ho. Asi si když tak nějak po­mů­že­me.
(20:32) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Po­ku­sím se udě­lat to samé, ale je nám jasné, že to bude chtít mno­hem víc teplé vody, hlav­ně na vlasy. Abych já se vůbec uče­sa­la. Zatím s tím nic moc ne­u­dě­lám a ne­chám je jen roz­puš­tě­né.
(20:34) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak snad aspoň tro­chu se náš stav zlep­ší.
(20:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tro­chu ano.
(20:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Usou­dím, že bychom měly aspoň na chvil­ku od­po­čí­vat, proto si leh­ne­me.
(20:36) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(20:37) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 6
(20:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak to usneš oka­mži­tě.
(20:38) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jejda...​zrovna jsem si ří­ka­la, že bych se měla jít po­dí­vat do la­za­re­tu, jest­li tam nejsem po­tře­ba...​ale při té myš­len­ce jsem asi hned vy­tuh­la. Snad z toho ne­bu­de ně­ja­ký prů­švih, že jsem se takhle vy­pa­ři­la...
(21:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Spíš opět dost tvrdě. Když se pro­bu­díš, je už ve stanu větší šero. Já jsem vzhů­ru a v pláš­ti, takže jsem možná už byla i venku.
(21:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Sakra, to jsem usnu­la nějak ne­plá­no­va­ně tvrdě..." začnu vstá­vat. "Měla bych se jít po­dí­vat do la­za­re­tu, jest­li tam nejsem po­tře­ba."
(21:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Je něco no­vé­ho?" ze­ptám se, když tě vidím ob­le­če­nou. A taky se začnu ob­lé­kat.
(21:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Po­kr­čím ra­me­ny. "Nej­spíš nic zá­sad­ní­ho. Všich­ni pra­cu­jí..." řeknu. Po­čkám, až se dáš do­hro­ma­dy a pů­jde­me ven spolu.
(21:14) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak se sna­žím sebou po­hnout a jít.
(21:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Všim­neš si, že se na mě ně­kte­ří lidé dí­va­jí zvlášt­ní­mi po­hle­dy.
(21:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan, proč se na tebe lidé tak zvlášt­ně dí­va­jí?" ze­ptám se po­ti­chu, když si toho všim­nu. "Stalo se něco?"

(17:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ne, Mar­ga­ret tu není, ta zů­sta­la v u nás v tá­bo­ře..."
(17:21) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Můžeš to zku­sit někde u ve­li­tel­ské­ho stanu," po­kr­čí ra­me­ny.
(17:22) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A ten je zhru­ba kde?"
(17:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zhru­ba tam," ukáže jed­ním smě­rem.
(17:24) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Tak díky," usmě­ji se, roz­lou­čím a vydám se tím smě­rem. A po­zor­ně se dívám kolem sebe, jest­li tě někde ne­za­hléd­nu.
(17:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K6
(17:58) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 6
(18:06) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak na mě na­ra­zíš hned "za rohem".
(18:09) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Mo­ri­gan!" jsem oprav­du ráda, že tě vidím. "Jsi v po­řád­ku, nic ti není? To jste to do­by­li tedy oprav­du rych­le:-)"
(18:39) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To teda jo," od­ký­vám. Ne­vy­pa­dám zra­ně­ná, ale opět vy­pa­dám hroz­ně na­po­hled - na­pros­to roz­cu­cha­ná, kr­va­vá a za­bahně­ná. A do toho jsem sa­mo­zřej­mě zmok­la jako vy ostat­ní. "Nejsou tady," řeknu rov­nou, pro­to­že vím, co tě nej­víc za­jí­má.
(18:40) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Nejsou...?" vy­dech­nu zni­če­ně, oprav­du jsem dou­fa­la, že by tu mohli být, a teď mi jako by mě někdo zmlá­til a polil stu­de­nou vodou.
(18:42) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A...vůbec nic se o nich neví? Asi ne, co..." jsem z toho fakt zni­če­ná, i když se to sna­žím brát sta­teč­ně. Když mi byla se­brá­na tahle na­dě­je, tak na­jed­nou nějak víc vní­mám bahno, mokro, špínu a únavu...
(18:43) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne­na­šla jsem je," upřes­ním.
(18:45) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ach jo, kam zas zmi­ze­li...:-( Jest­li mu­se­li vstou­pit do Bo­ra­zo­vy ar­má­dy...Třeba jen utek­li a vrátí se," za­tou­žím mít ně­ja­kou na­dě­ji.
(18:47) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Padne na mě ta­ko­vá apa­tie, že nějak vůbec nevím, kam bych měla teď jít a co dělat...
(18:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Utéct mohli," sou­hla­sím. "Nej­spíš v to dou­fám..."
(18:48) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Já taky dou­fám...​ale nějak mě to ne­u­stá­le jen dou­fá­ní za­čí­ná ničit..."
(19:02) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já vím," obe­jmu tě.
(19:04) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ob­je­tí jsem asi po­tře­bo­va­la, takže ti ho pevně opě­tu­ji. Ako­rát se na mě na­va­lí všech­na ta únava, jak fy­zic­ká a psy­chic­ká, že nemám da­le­ko k pláči, sna­žím se to ale rych­le za­hnat.
(19:10) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Jdeme pak někam, kde ne­pr­ší a po­ku­sím se se­hnat ně­ja­ké víno, nej­lé­pe teplé.
(19:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "A...​co se plá­nu­je teď? Nebo ještě žádné plány v to­mhle zmat­ku nejsou...?" po­ku­sím se pře­jít na jiné téma, když se tro­chu vzpa­ma­tu­ji.
(19:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Víno bych si tedy roz­hod­ně dala...
(19:12) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Nej­spíš teď ně­ja­ký čas zů­sta­ne­me tady. Dou­fám, že ne moc dlou­ho..."
(19:13) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "To já taky...​kvůli Mar­ga­ret. Musí tam být sama jak na trní..."
(19:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Po De­re­ko­vi tedy nejsou žádné znám­ky? A zkou­še­la jsi se pro­mě­nit...?" ze­ptám se po­ti­chu.
(19:19) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Zprá­va o tom, jak to do­padlo se k ní snad do­sta­ne brzy," za­dou­fám.
(19:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Ne. Mys­lím, že tu oprav­du není. Pro­mě­nit jsem se ani ne­stih­la, ces­tou to nešlo, pro­to­že... jsem byla pod do­hle­dem a pak už jsme se chys­ta­li na druhý útok."
(19:21) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Ale do­by­li jste to oprav­du rych­le, bylo to tedy bez vět­ších pro­blé­mů?"
(19:22) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "No...​ano," od­po­vím vá­ha­vě.
(19:28) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jest­li se nám po­da­ři­lo najít ně­ja­ké to víno, tak se asi po­řád­ně na­pi­ju, abych se tro­chu uklid­ni­la...
(19:33) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Měla bych zjis­tit, kde bu­de­me spát," řeknu. "Je sice po­led­ne, ale ne­spa­li jsme už pěkně dlou­ho..."
(19:35) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Je tu teď pěkný zma­tek...Vůbec nevím, jest­li máme zů­stat spát někde v nebo u la­za­re­tu, nebo jak to všech­no bude...​Zatím nás při­je­la jen půlka la­za­re­tu."
(19:45) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jdu si ně­ja­ké místo vy­do­být, asi po­čkej tady..."
(19:46) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: "Dobře, budu tady..."
(19:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Tak ode­jdu. Se­dě­li jsme v ně­ja­kém zá­so­bo­va­cím stanu, který byl cel­kem ne­po­ru­še­ný, takže se uve­le­bíš blíz­ko vcho­du, kde tro­chu vidíš ven.
(19:49) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak sedím, o něco se opí­rám a dívám se na dění venku. Musím hodně bo­jo­vat s tím, abych ne­u­padla do na­pros­té de­pre­se. Sna­žím se mys­let aspoň tro­chu po­zi­tiv­ně, i když je to v to­mhle stavu těžké.

(09:54) Ke­tryn: Nej­ra­dě­ji bych se vy­da­la za Klau­sem a ze­pta­la se, jest­li neví, kde jsi ty...​Ale ovlád­nu se, teď by ne­by­lo vhod­né zmi­zet, když tu bude ještě spous­ta práce, než se po­sta­rá­me o vozy a ra­ně­né...​Zoufale bych si ale přál vědět, co je s Pa­tric­kem!
(10:00) Mo­ri­gan: Klaus ti zmizí rych­le ve vzrůs­ta­jí­cí cloně deště, nej­spíš k dal­ším vozům. Asi má ně­ja­ký sa­ma­ri­tán­ský zá­chvat.
(10:01) Ke­tryn: To by mě fakt za­jí­ma­lo, kde k němu tak na­jed­nou při­šel :-D
(10:02) Mo­ri­gan: Už za­čí­náš být to­tál­ně pro­mo­če­ná a vět­ši­na ra­ně­ných taky. Ještě, že už jste v tá­bo­ře, i když je po­ně­kud po­chrou­ma­ný.
(10:03) Ke­tryn: De­bil­ní déšť! Už abychom se do­sta­li do ně­ja­ké­ho stanu. Pro ty ra­ně­né to fakt není nic dob­ré­ho...
(10:11) Mo­ri­gan: Na­štěs­tí vám při­bý­va­jí po­moc­né ruce. Mihnu se tam i já, ale není čas, abychom spolu mohly mlu­vit. Nej­spíš jsem si tě ani ne­všimla.
(10:13) Ke­tryn: Sna­žím se smí­řit s tím, že budu muset po­čkat a vy­dr­žet, než se to tu tro­chu uklid­ní...​Jsem ráda, že jsem tě aspoň za­hléd­la a vím, že jsi v po­řád­ku.
(10:37) Mo­ri­gan: Trvá to tedy pěkně dlou­ho a pak už jsi oprav­du una­ve­ná, hla­do­vá a je ti zima.
(10:39) Ke­tryn: To oprav­du asi nemám da­le­ko k ta­ko­vé­mu tomu hys­te­ric­ké­mu smí­chu...A když je vše ho­to­vo, máme mož­nost se někde usu­šit a na­jíst? Pře­mýš­lím nad tím, jak tě najdu, a vůbec tedy nevím jak...
(10:44) Mo­ri­gan: Budeš muset pá­t­rat.
(10:44) Mo­ri­gan: Ale v la­za­re­tu jsou za­pá­le­né koše.
(10:45) Ke­tryn: Tak se zku­sím tro­chu ohřát a pak, jest­li už nejsem po­tře­ba, půjdu hle­dat ně­ja­ké jídlo a zá­ro­veň tebe.
(10:47) Mo­ri­gan: K6
(10:47) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 4
(11:06) Mo­ri­gan: Chvil­ku ti trvá, než se ori­en­tu­ješ, ale na­ko­nec na­jdeš ku­chy­ni, odkud voní jídlo.
(11:07) Ke­tryn: Tak aspoň něco. Tak tam za­mí­řím se­hnat něco k jídlu, nej­lé­pe tep­lé­ho, abych na­bra­la síly na další hle­dá­ní.
(11:12) Ke­tryn: A už se jídlo vy­dá­vá nebo mám ještě smůlu? Taky se dívám kolem sebe, kdy­bych za­hléd­la ně­ko­ho zná­mé­ho.
(11:15) Mo­ri­gan: Jídlo do­sta­neš.
(11:16) Ke­tryn: Tak se po­řád­ně najím.
(11:17) Ke­tryn: A pak se po­ku­sím nějak zo­ri­en­to­vat a začít hle­dat tebe nebo ně­ko­ho od vás z jed­not­ky.
(11:18) Mo­ri­gan: To není tak těžké, pro­to­že z Chris­to­phe­ro­vy jed­not­ky znáš dost zná­mých tváří. Po­tkáš i Fer­guse, za­hléd­neš Char­le­se.
(11:21) Ke­tryn: "Ahoj Fer­gu­sy," pozdra­vím ho a jsem ráda, že je v po­řád­ku. "Nevíš, kde bych mohla najít lady Mo­ri­gan?"
(11:22) Ke­tryn: Jsem moc ráda, že vidím v po­řád­ku i Char­le­se!! Musím se ale ovlád­nout, abych zas nešla ra­dost­ně obe­jmout, mi­nu­le se mi to nějak vy­mklo z rukou...

Mar­ga­re-tka: Teď už si jsem nej­spíš jistá... No já nevím jest­li ho mám oslo­vit a nebo dělat, že tu není. Třeba o nás ani neví...
(01:44) Mo­ri­gan: Ob­rá­tí se k od­cho­du a jde ven z jí­del­ny, aniž si tě všiml.
(02:26) Mar­ga­re-tka: Jdu tedy za ním pokud budu stí­hat Pokud ne, tak se po­ku­sím kam zvlád­nu,

Mar­ga­re-tka: Takže v tá­bo­ře se sna­žím nějak dělat co se dá. I když asi bude nějak ome­ze­ný pro­voz. Cho­dím na jídla do jí­del­ny a třeba se něco i do­zvím..
(23:48) Mo­ri­gan: Je evi­dent­ní, jak je tam mno­hem méně lidí, tábor je ta­ko­vý opuš­tě­ný.
(23:51) Mo­ri­gan: Vět­ši­nu času po­pí­jíš víno, pro­to­že nemáš co dělat a taky před­po­klá­dám, že jsi nám na­kli­di­la ve stanu.
(23:52) Mar­ga­re-tka: Jo to ur­či­tě. možná i něco vy­pra­la a suším to tam. Aby jsme měly čisté prádlo.
(23:53) Mar­ga­re-tka: Někdy vy­hle­dá­vám práci v ku­chy­ni. Abych si s někým po­po­ví­da­la.
(23:57) Mo­ri­gan: Tam tvojí pomoc uví­ta­jí do­ce­la rádi.
(00:00) Mar­ga­re-tka: Tak jsem tam ráda a asi i hodně, je­li­kož tak vel­kej stan abych v něm uklí­ze­la 4 dny asi ne­má­me. Ten se bude tak blýs­kat, že ho ano ne­po­zná­te.
(00:03) Mo­ri­gan: Jed­nou po­má­háš roz­dá­vat jídlo, je sych­ra­vý, deš­ti­vý den. Práce ti jde od ruky, jeden z ku­cha­řů ti po­dá­vá vždy jídlo do ruky a ty ho dáváš vo­já­kům a všem ostat­ním, kteří si při­jdou.
(00:04) Mar­ga­re-tka: Tak roz­dá­vám. To je do­ce­la dobrý aspoň mám pře­hled kdo tam je.
(00:05) Mo­ri­gan: Vidíš dobře do jí­del­ny a na­jed­nou se ti zdá, jako bys tam vi­dě­la něco div­né­ho, něco, co tam být nemá.
(00:08) Mo­ri­gan: Dlou­ho ti trvá, než na to při­jdeš. Jeden z těch, co tam sedí, je ti po­vě­do­mý. To by ne­by­lo sa­mo­zřej­mě nic div­né­ho, ale tohle je jinak. Ještě ně­ja­kou chví­li ti trvá, než v něm po­znáš Ste­ve­na.
(00:11) Mar­ga­re-tka: Tak to se asi tak zdě­sím, když ho uvi­dím, že mám co dělat abych ne­u­pus­ti­la co právě držím.
(00:11) Mar­ga­re-tka: Sna­žím se dál vy­dá­vat a zá­ro­veň ho sle­du­ji. Co tu do­pr­čic jako dělá....!!!!!
(00:12) Mar­ga­re-tka: A taky si asi prom­nu oči jest­li ná­ho­dou nemám ha­lu­ci­na­ce z toho pití al­ko­ho­lu....
(00:13) Mo­ri­gan: Nezdá se, že by se na tebe díval v klidu si sedí u stolu a jí, ob­le­če­ný do tma­vé­ho pro­ší­va­né­ho ka­bát­ce a k ne­ro­ze­zná­ní od ostat­ních vo­já­ků. Je i lehce za­rost­lý.
(00:20) Mar­ga­re-tka: Tak si řeknu, že je bl­bost aby tady byl... to by o něm Damon musel vědět. To mu bude jen někdo hodně po­dob­ný.... pro­to­že kdyby to byl on, tak je tu další pro­blém. Ale dívám se na něj a asi se ne­můžu vy­na­dí­vat.
(00:21) Mar­ga­re-tka: A oslo­vu­jí ho nějak ti vo­já­ci?? Jsem o něj hodně da­le­ko??
(00:22) Mar­ga­re-tka: A vím u jaké je ko­rouhve?? Dá se podle ně­če­ho po­znat??
(00:24) Mo­ri­gan: Ne­ba­ví se s nikým, jen jí. Sedí tak nějak spíš sám. Je v "ci­vi­lu" jako ostat­ní a to ne­bý­va­jí nijak ozna­če­ní. Vět­ši­nou se to dá po­znat jen u dů­stoj­ní­ků a to ještě jen někdy.
(00:30) Mar­ga­re-tka: Hm.... tak dou­fám, že bude jíst dlou­ho. Pros­tě roz­dá­vám jídlo a kou­kám po něm.
(00:30) Mar­ga­re-tka: Ještě musí od­nést talíř ne??
(00:34) Mo­ri­gan: Te­o­re­tic­ky, ale pra­vi­dlem to úplně ne­bý­vá.
(00:35) Mar­ga­re-tka: Tak si ho tak tro­chu hlí­dám a pra­cu­ji.
(00:39) Mar­ga­re-tka: Dá se z té mé práce nějak ši­kov­ně utrh­nout??? Kdyby ode­šel jest­li bych měla šanci jít za ním a nebo to te´d ne­pů­jde??
(00:41) Mo­ri­gan: Když něco vy­mys­líš, tak to třeba půjde.
(00:43) Mar­ga­re-tka: No asi se mi bude dělat tro­chu špat­ně.... vy­mys­le­la jsem si. Tak to když tak po­u­ži­ju, ky bude třeba.
(00:52) Mo­ri­gan: Ste­ven dojí a jde ode­vzdat talíř (to se ale dělá z boku ku­chy­ně, aby se to ne­plet­lo).
(00:57) Mar­ga­re-tka: Hm... Tak řeknu tomu člo­vě­ku co mi po­dá­vá to jídlo jest­li si můžu dát na chvil­ku pauzu, že mi za­čí­ná být nějak špat­ně.
(01:02) Mo­ri­gan: Sou­hla­sí a pro­pus­tí tě.
(01:12) Mar­ga­re-tka: Ta jdu ja­ko­by ven, jest­li to jde kolem místa kde se dává špi­na­ví ná­do­bí. A po­pří­pa­dě se ho po­ku­sím najít.
(01:16) Mo­ri­gan: Musíš nejdřív vyjít ven z jí­del­ny a troš­ku se vrá­tit, ale je to jen malý kou­sek. Máš ho před sebou zrov­na ve chví­li, kdy dává prázd­ný talíř na pult.
(01:20) Mar­ga­re-tka: Cože jako úplně před sebou??? To mě jako vidí??
(01:20) Mar­ga­re-tka: A i zblíz­ka je to on??
(01:25) Mo­ri­gan: To jsem přece ne­řek­la, že tě vidí! Ale jsi blíz­ko.
(01:26) Mar­ga­re-tka: Tak to se tro­chu leknu, že se mi to takhle po­ved­lo.

(20:47) Mo­ri­gan: Je vám do­ce­la zima a práce máte nad­by­tek, když se sta­rá­te o ra­ně­né.
(20:47) Mo­ri­gan: Brzy je tma.
(20:50) Ke­tryn: Tak pra­cu­ji, co to jde...​aspoň tak musím řešit jiné pro­blémy než ty svoje. Po­je­de­me dokud tam ne­do­je­de­me nebo se bude za­sta­vo­vat?
(21:24) Mo­ri­gan: V pod­sta­tě se občas za­sta­vu­je, ale
(21:24) Mo­ri­gan: na ně­ja­ké tá­bo­ře­ní to ne­vy­pa­dá, nej­spíš po­je­de­te přes noc.
(21:25) Ke­tryn: Tak za to jsem ráda.
(21:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Přes­to v jednu chví­li usneš na jed­nom z vozů, i když v dost ne­po­ho­dl­né po­lo­ze.
(21:39) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Ty jo, to budu pak asi pěkně roz­lá­ma­ná...
(21:50) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ne­spíš ale moc dlou­ho. Ces­tou po­tká­vá­te spous­tu lidí (vo­já­ků), do­kon­ce i ra­ně­ných. V té tmě a chlad­nu ti to celé při­pa­dá jako cesta hrůzy.
(21:52) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: To asi fakt jo...v té tmě je to i ta­ko­vé stra­ši­del­né. A ne­ko­neč­né.
(21:53) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: K tá­bo­ru do­ra­zí­te když už svítá. Ani ten tábor ti ne­při­pa­dá jako utě­še­né místo, pro­to­že byl už ně­ko­li­krát do­bí­jen a podle toho taky vy­pa­dá už z dálky.
(21:55) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Celé to pů­so­bí dost ža­lost­ně. Ale už chci být zou­fa­le uvnitř a nějak najít tebe! I když mě nejdřív če­ka­jí povinnosti...​Jsem oprav­du jak na jehlách a dívám se kolem sebe.
(21:58) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ella je na ve­d­lej­ším voze a taky se upíná po­hle­dem k tá­bo­ru. Vin­cent je vedle ní a nej­spíš je mu o dost líp, pro­to­že sedí a zírá na tábor úplně stej­ně jako vy.
(21:59) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Jsem ráda, že je Vin­cen­to­vi líp. I když ho vlast­ně ne­znám, tak se mi ule­vi­lo, že bude v po­řád­ku.
(22:09) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Do tá­bo­ra vjíž­dí­te po roz­bahně­né stez­ce po­lo­roz­bo­ře­nou brá­nou, takže se vám kola pro­bo­ří do bahna na­to­lik, že ne­mů­že­te jet dál.
(22:10) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: No to je bezva...Před­po­klá­dám, že sle­ze­me a sna­ží­me se vozy vy­tla­čit?
(22:13) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ano, ti co můžou, sa­mo­zřej­mě. Takže vý­sle­dek není žádný. Za chví­li se tam na­hr­nou i další. Cítíš, že za­čí­ná pršet.
(22:15) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Tak to nám ještě chy­bě­lo! Tak se sna­žím tla­čit a přeju si, aby ten déšť ještě chví­li po­čkal. Občas asi nemám da­le­ko k ta­ko­vé té vy­sí­le­né hys­te­rii.
(22:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Na­jed­nou se vůz pohne kupře­du a vy­je­de z blá­ti­vých ko­le­jí. Skoro vedle sebe uvi­díš Klause. Téměř spik­le­nec­ky mrkne a dá z vozu pryč ruce.
(22:17) Ke­tryn -> Mo­ri­gan: Nejdřív se tro­chu leknu, když to tak na­jed­nou po­po­je­de, ale pak když zjis­tím pří­či­nu, se ne­u­brá­ním úlev­né­mu úsmě­vu.