Druhá strana (185 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Tak to mě fakt mrzí, kort když se to dalo udělat jinak. A řekl něco k tomu, že jsi našla Jamieho?? Má nějaký nápad?"

Vrátím se od Murtagha asi tak za hodinu a půl. Vypadám vyčerpaně, ale ne víc nebo jinak, než předtím. Tenhle den je zatím opravdu těžký (a to pro nás všechny tři).
"Řekla jsem mu pravdu," prohlásím. "Protože to bylo vlastně nejjednodušší a navíc o tom věděl už předtím. Když jsem byla těhotná a zůstávala s nimi, věděli o Jamesovi i o vás, že jsme se všichni ztratili a nemůžeme se najít. Věděl i o korespondencích, které jsem posílala do jednotlivých táborů a tak jsem mu řekla, že mi prostě odpověděl kapitál Yllard ze Čtvrtého základního a aniž musel, pokusil se pro nás něco udělat a pomohl nám - tedy v rámci svých možností."
Usadím se na postel.
"Z přepadení a ztráty mužů lorda Gordona tedy rozhodně nadšený nebyl a tak vůbec...prý jsem to mohla udělat jinak. Gordon sice povolení měl, ale skoro nikdo neznal pravý důvod, ani Murtagh. Zpátky už to ale vzít nemůžu," pokrčím smutně rameny.

(21:49) Morigan -> Margare-tka: Jo, půjde :-)
(21:50) Margare-tka -> Morigan: Tak se domluvíme a pak jdu za vámi.
(21:51) Margare-tka: Ahoj."Mám nějaké drby.... budeme s tím muset něco dělat..."
(21:51) Morigan: Koukám lehce zmateně na Margaret.
(21:51) Morigan: "Co??"
(21:52) Margare-tka: Řeknu když dorazím do stanu.
(21:53) Ketryn: Posadím se a dívám se dost zmateně.
(21:58) Margare-tka: "No není to nic nového, ale prý Christopher se zbláznil.... aspoň to tvrdí jeho muži, řekla bych že si vztek vylévá na nich..."
(21:59) Ketryn: "Ono ho to ještě nepřešlo?" Podívám se starostlivě na Morigan.
(21:59) Morigan: "No tak to ses mohla zeptat mě, jelikož já jsem toho většinou svědkem," řeknu hořce.
(22:00) Morigan: "Jednomu zlomil při cvičení nos."
(22:01) Ketryn: "Cože? Christopher? On fakt musel zešílet..." :-/
(22:02) Margare-tka: "No prej jo. a taky se říká, že malá je vaše ačkoliv si někdo pamatuje, že jsi už byla těhotná. A taky se povídá, že máte spolu vztah važnějšího rázu a že jste se pohádali. takže to vlastně moc drby nejsou tedy krom toho vztahu."
(22:03) Margare-tka: "A myslím, že by bylo ajn aby se to fakt nějak vyřešilo, než se tohle dozví Murtagh...."
(22:03) Ketryn: "No to je tedy hezké..." :-(
(22:09) Margare-tka: "A mluvila jsi nějak s Murtaghem o našem problému?"
(22:09) Morigan: "Ne, celou dobu sedíme tady a přemýšlíme, jestli je lepší nejdřív poslat dopis, nebo jít za Murtaghem."
(22:11) Ketryn: "No...nějak nám to nepřemýšlí..."
(22:13) Margare-tka: "No já bych šla za ním a pak napsala dopis, budeš o něco chytřejší až ho budeš psát a můžeš tam rovnou něco napsat."
(22:15) Morigan: "Tak dobře," poslechnu Margaret. Jsem ráda, že jsem to nemusela vymýšlet já. Trochu se pokusím upravit a vyrazím zjistit, jestli mě může přijmout.
(22:17) Margare-tka: "Mám jít s tebou a nebo tu na tebe mám počkat??"
(22:18) Morigan: "Ne, to by asi bylo zbytečné..."
(22:18) Margare-tka: "Dobře, tam my počkáme tady. "
(22:20) Margare-tka: Nejspíš to udělám i tam.
(22:31) Margare-tka: Nejspíš jdeme s Kat obě.

(20:45) Morigan -> Margare-tka: "Proč se nezeptáš lady Morigan?" usměje se pobaveně.
(20:46) Margare-tka -> Morigan: "No tak něco vím, spíš mě zajímá co se tak ví okolo....":-)
(20:51) Morigan -> Margare-tka: "Jako drby?"
(20:59) Margare-tka -> Morigan: "No jako, neříkej že tu žádný nekolují...":-)
(21:02) Morigan -> Margare-tka: "To jsem netvrdil, jen se chci ujistit, že opravdu toužíš slyšet drby!," směje se.
(21:04) Margare-tka -> Morigan: ":-) Tak co se povídá?"
(21:18) Morigan -> Margare-tka: "No tak povídají se různé věci," připustí. "Asi tak všechny se týkají lady Morigan. Asi si nejde nevšimnout, že spolu něco mají...ačkoliv jsou tu i takoví chytráci, kteří tvrdí, že lord Christopher je otec dítěte lady Morigan. Ovšem já vím, že už byla těhotná, když se poprvé objevila v armádě."
(21:23) Margare-tka -> Morigan: "No tak to opravdu otcem není, ona svého manžela pořád miluje. Takže si ani nemyslím, že by spolu něco měli, možná tam proběhly nějaké náznaky, ale o něčem vážném pochybuji. Ale je vidět, že si k ní vytvořil velkou vazbu."
(21:25) Margare-tka -> Morigan: "A myslím, že to chování je způsobené právě tím, že svého manžela stále urputně hledá."
(21:30) Morigan -> Margare-tka: "No a nejspíš se pohádali, proto se lord Christopher chová jako blázen. Jen doufám, že se smíří dřív, než si toho všimne generál Murtagh..."
(21:32) Margare-tka -> Morigan: "No doufejme, že ano. Pro dobro všech."
(21:33) Morigan -> Margare-tka: "Minimálně dřív, než zlomí nos i mě," usoudí.
(21:34) Margare-tka -> Morigan: "Tak to si musíš, ale dávat pozor. To by byla škoda..."
(21:37) Morigan -> Margare-tka: "To si myslím taky," odkýve ti s vážnou tváří. "Ale může to přijít dost nečekaně..."
(21:39) Margare-tka -> Morigan: "Musíš být stále ve střehu..." řeknu pobaveně.
(21:42) Margare-tka -> Morigan: Jak dlouho jsme tak spolu? Já že se pak vydám za tebou a Kat.
(21:42) Morigan -> Margare-tka: Asi už se můžeš vydat zpátky, docela dlouho.
(21:43) Morigan: Když se vrátí Margaret, najde Katryn pořád na posteli a mě u stolu s rozepsanými dopisy, v depresi. Tedy v té jsme tak nějak obě.
(21:45) Margare-tka -> Morigan: Tak se s ním, rozloučím, že už musím jít. A že se určitě uvidíme. mohly bychom si něco domluvit na večer pokud nemá hlídku.
(21:47) Margare-tka: (počkej až se vrátím do stanu...)
(21:47) Margare-tka -> Morigan: Půjde to se nějak domluvit a nebo ne?

(18:20) Margare-tka -> Morigan: "No tak měli jsme problémy. Ale naštěstí už jsme tady. Jen nevím co všechno se za těch pár hodin stačilo vymyslet navíc."
(18:22) Morigan -> Margare-tka: "Že zemřelo pět mužů."
(18:23) Margare-tka -> Morigan: "No to je pravda. Všichni." Snažím ovládnout vzpomněla jsem si na Gregoryho....
(18:26) Morigan -> Margare-tka: Když mu to potvrdíš ty, konečně tomu nejspíš uvěří docela. "Tak tomu bych neříkal problémy..." vydechne. Je z toho trošku vykolejený. "Jak se to stalo?"
(18:28) Margare-tka -> Morigan: Já vůbec nevím co si ti dva vymysleli... kurňa. Znejistím. "No byla mlha a tak jsme se dřív utábořili a pak nás přepadli."
(18:33) Morigan -> Margare-tka: Dívá se na tebe dál, očekává pokračování vyprávění.
(18:35) Margare-tka -> Morigan: "Semlelo se to tak nějak všechno rychle, byla jsem v šoku moc si toho nepamatuji. " už se mi o tom moc mluvit nechce.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(18:41) Morigan -> Margare-tka: "Dobře..." řekne poněkud zklamaně a vezme tě trochu roztržitě kolem ramen, jak nad tím přemýšlí. "Vůbec jsem netušil, že jsi odjela."
(18:42) Margare-tka -> Morigan: "Bylo to tak rychlé rozhodnutí, že jsem ti to ani nestihla říct."
(18:43) Margare-tka -> Morigan: "Promiň." řeknu zklamaně.
(18:43) Morigan -> Margare-tka: "Předpokládám, že ne vaše rozhodnutí..." usoudí.
(18:44) Margare-tka -> Morigan: "Jo naše. rozhodnutí, bylo top důležité."
(19:09) Margare-tka -> Morigan: "A tady bylo všechno v normálu?" zeptám se ho.
(19:31) Morigan -> Margare-tka: "No...ano..." je stále trochu zmatený.
(19:36) Margare-tka -> Morigan: Já vůbec nevím co se tady ví, ví se že jste s Kat vdané a hledáte manželi?? já bych mu to řekla, ale nevím.
(19:38) Morigan -> Margare-tka: To asi záleží na tom, jestli jsi mu to řekla. Jinak těžko můžeš vědět, jestli to ví :-)
(19:45) Margare-tka -> Morigan: No právě, musím se nejdřív zeptat vás a pak mu to řeknu.
(19:49) Morigan -> Margare-tka: Tak se s tebou dál prochází a drží tě kolem ramen. "Je tu všechno v normálu, kromě lorda Christophera, řekl bych."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(19:51) Margare-tka -> Morigan: "A co se s ním děje?"
(19:54) Morigan -> Margare-tka: "To by mě taky zajímalo, jelikož jednou z nás na cvičišti málem sedřel kůži, Jockovi zlomil nos a podobné věci a jiný den na nás zase úplně zapomněl."
(19:56) Margare-tka -> Morigan: "Myslím, že trochu vím s čím to souvisí.... Ale nevím jestli je vhodný to řešit. A nemluví se vůbec nic?? "To musím říct Morigan.
(19:57) Morigan -> Margare-tka: "Jako co máš na mysli?" nechápe.
(20:13) Margare-tka -> Morigan: "No jestli se říká proč se chová takhle divně..."

(19:21) Morigan: A když konečně vytáhnu papír a inkoust, že budu něco tvořit, ozve se před stanem lord Gordon. "Lady Morigan?"
(19:25) Ketryn: Tak se posadím a dívám se na dveře. Čekala jsem, že se dneska ještě ukáže. Jsem fakt ráda, že už tu Damon není.
(19:31) Ketryn: (Tedy na vchod :-) a pak na tebe, jestli ho pozveš dál.)
(20:11) Morigan: Nejraději bych se schovala a dělala, že tu nejsem, než s ním mluvit, ale samozřejmě mi nic nezbyde. Nechám papír a inkoust na stole a jdu ven za ním.
(20:13) Ketryn: Tak mi zůstaneme čekat ve stanu.
(20:18) Margare-tka: Jo no já teda nějak vyrazím, abych se taky ukázala. A doufám, že nebude chtít nic vědět.

(17:37) Morigan: "To je hrůza, všichni se tváří, jako by..." vejdu do ložnice a zarazím se.
(17:39) Margare-tka: No nechám se zeptat Damona jakoby jak? Ale taky jsem zvědavá.-)
(17:40) Ketryn: "Máme návštěvu..." podotknu a je mi líto, že jsme tě nemohly varovat.
(17:41) Ketryn: (Margaret, já už zas nechápu, co jsi tou poslední větou myslela :-D)
(17:41) Morigan: (To by asi nechápal nikdo :-D)
(17:42) Morigan: Zamračím se. "Tak to ne!" založím si ruce. "Tady se nemůžeš chovat jak se ti zachce a válet se po mojí posteli!" řeknu břitce.
(17:43) Morigan: "Slyšel jsem správně důraz na slově "tady"? V Berklandu jsem mohl, tak proč ne tady?" zajímá ho.
(17:43) Morigan: "V Berklandu jsi taky nemohl!"
(17:43) Ketryn: A je to tady...vůbec se nedivím, že už ti došly nervy.
(17:43) Morigan: "Ale přesto jsem to dělal, takže..."
(17:44) Margare-tka: (Morigan přišla a řekla, že se všichni venku tváří "Jako by....." tak jsem předpokládala, že se Damon zeptá jak se tváří. )
(17:44) Margare-tka: Bože to je na pěst.
(17:58) Morigan: "Ale tady to dělat nemůžeš!"
(17:58) Morigan: "Protože jsi lady?" hádá.
(17:58) Morigan: "Já jsem lady!"
(17:58) Morigan: "Já vím, už jsem to slyšel. Hodně se o tobě v táboře mluví..."
(17:59) Morigan: "A jestli budeš dělat podobné věci, tak se o mě bude mluvit ještě víc!" odseknu.
(18:00) Margare-tka: Ach jo kdyby se to aspoň snažil dělat tak aby byl středem pozornosti on a ne ty....
(18:00) Morigan: "Už tomu rozumím," usměje se. "Bojíš se, že ti zkazím tvoji neposkvrněnou pověst..."
(18:02) Ketryn: Ach jo, bude to s ním opravdu těžké...
(18:05) Margare-tka: No fajn to bude ještě těžší něž jsem si myslela....ať se jde bavit na účet někoho jiného.
(18:06) Morigan: "Přesně tak," potvrdím mu, ačkoliv moje pověst rozhodně není neposkvrněná.
(18:13) Morigan: Vstane. Příliš rychle, než abych stihla uhnout, mě chytí za paži. "Neboj, zlato, budu nenápadný. My vampýři v nenápadnosti vynikáme, jelikož to děláme už věčnost."
(18:15) Morigan: Zpočátku jsem se lekla, ale pak se na něj podívám pochybovačně. Nasměruje mě k posteli, abychom si sedli oba. "Tahle válka se vám musí líbit," pronesu unaveně.
(18:16) Margare-tka: No to bude zase něco.....koukám na něj dost vyděšeně. Co to zase dělá....
(18:18) Ketryn: No, opravdu se nemusíme bát, že bychom se nima nudily...
(18:22) Morigan: "Vampýrům se líbí každá válka. Lidi se vybíjejí navzájem a my máme hostinu. Je na tom něco vtipného."
(18:22) Morigan: "Hm, no to rozhodně."
(18:30) Margare-tka: Na to nemám slov....
(18:30) Morigan: "Ale proč by jste zase v armádě?"
(18:31) Morigan: "Tak nějak..." přemýšlím. Uvědomuju si, že vlastně nevím, co na to odpovědět.
(18:31) Morigan: "Tak nějak nemám být kde jinde," řeknu nakonec.
(18:31) Morigan: "Tohle je přece tvůj svět. Není to jako předtím, můžeš být kde chceš," namítne.
(18:32) Morigan: "Tvoje vampýří logika je příliš jednoduchá," ušklíbnu se.
(18:49) Ketryn: No je to složité, ale je pravda, že jsme většinou tam, kde je válka :-)

11:56) Ketryn: "Už to víno asi raději nepij..." pokusím se o úsměv.
(11:59) Margare-tka: "No asi ne.... Měly bychom to naředit jídlem..."
(11:59) Margare-tka: "Teda já bych měla..."
(12:06) Morigan: "Tak asi vyrazíme do jídelny," vzdychnu si.
(12:09) Margare-tka: "No tak se ještě pořádně napiju vody. A nebo se můžeme najíst tady, ne, abychom nevzbuzovaly pozornost."
(12:10) Ketryn: "To bychom asi měly...Na jídlo jsem absolutně zapomněla!"
(12:12) Morigan: "Voda tady není. Ale můžu někoho pro jídlo poslat, když někoho najdu," vstanu a vyjdu ven, abych někoho našla.
(12:13) Margare-tka: "To bude možná lepší než zase poslouchat ty žvásty o hrdinství."
(12:20) Morigan: "Předpokládám, že to bylo tak, jak myslím, že jo? Nikdo vás nepřepadl..."
(12:26) Ketryn: "Ano, nikdo nás nepřepadl...tedy oni nás přepadli. Nejdřív se objevil Klaus a pak i Damon. Když zabili všechny vojáky, tak se Klaus vrhl na nás. V poslední chvíli mě Damon poznal a nedovolil Klausovi, aby mě zabil. Trochu se poprali, při tom jsem si zranila tu hlavu, ale nakonec se domluvili. Když Damon Klasouvi vysvětlil, že jsi ho zachránila před zaklínačem, tak na tebe začal být opravdu zvědavý. No a rozhodli se pro zábavu vstoupit do armády," pokusím se to zkráceně vysvětlit.
(12:27) Margare-tka: "No to bude fakt zábava..." řeknu skepticky.
(12:55) Morigan: "No to teda bude...u všech bohů, vůbec nevím, co mám dělat dřív...nebo co mám vůbec dělat..."
(12:55) Morigan: No a pak jdu ven hledat někoho, aby nám zařídil jídlo do stanu.
(12:57) Ketryn: Tak čekám, než se vrátíš. Už raději moc nepiju a snažím se nějak vzpamatovat a psychicky se sebrat.
(13:03) Margare-tka: "No já bych to zatím nechala a zaopatřila jen ty nejdůležitější."
(13:14) Margare-tka: ...
(13:24) Margare-tka: ...
(13:31) Morigan: "A co je nejdůležitější?" ozvalo se od vchodu do naší ložnice, jen co Margaret dořekla své prohlášení. Byl to samozřejmě Damon.
(13:34) Ketryn: No bezva...Asi zas mírně poblednu a podívám se po vás.
(13:34) Ketryn: (Tedy ne po vás! Morigan, ty tam ještě nejsi co?)
(13:35) Ketryn: Tak se dívám na Margaret, ať se z toho nějak vymotá, když to tak hezky prohlásila...
(13:35) Ketryn: Ale snažím se taky něco vymyslet.
(13:37) Ketryn: "Demone...? Co potřebuješ?" rozhodnu se jeho otázku raději ignorovat.
(13:43) Morigan: Posadí se na mou postel. "Já pořád něco potřebuju," usměje se.
(13:45) Ketryn: "No...a copak je to teď? Morigan právě odešla..." snažím se být aspoň nějak klidná, i když mě to stojí dost sil. Aspoň že nepřišel i s Klausem.
(14:02) Morigan: "To nevadí, počkám na ní. Máte to tady útulné," rozhlédne se.
(14:03) Margare-tka: Tak ji vyignorujeme... to se dělá normálně.
(14:05) Margare-tka: No tak asi budeme muset počkat.
(14:09) Ketryn: "Hm..." nějak nemám slov.
(14:11) Ketryn: Chtěla bych se zeptat, kde je Klaus, doufám, že nikde někoho nevraždí, ale raději mlčím.
(14:17) Margare-tka: No já o tom blbovi raději ani nebudu mluvit....zmetek.

(17:03) Margare-tka: Tak si tam sednu a popíjím. "Asi by ti brzo měl dojít dopis od toho kapitána, pokud posli nepřišli o život..."
(17:20) Morigan: "Jaký dopis?"
(17:20) Ketryn: "Já myslím, že žádný posílat nebude...Měl by přijít jen ten od nás."
(17:22) Morigan: "No, to je jedno, já mu stejně napíšu sama, když to teď vím," řeknu. "Až budu schopná něco smysluplného vyplodit. A taky napíšu veliteli tábora."
(17:23) Morigan: "Musíme se pokusit to začít řešit...je to jedna z mála věcí, kterou možná řešit můžeme," dodám hořce a zase si asi naleju víno.
(17:25) Ketryn: "To je pravda, u ostatních věcí nám asi teď nezbývá než čekat..."
(17:27) Ketryn: "Věřím, že kluci nikomu nenapomáhali...a že nejsou na Borazově straně. Podle mě se jen omylem do něčeho připletli. Jen nevím, jak to dokázat. Navíc nespolupracují a odmítají vypovídat. Doufám, že neudělají nějakou blbost. Myslíš, že ti bude ochoten Murtagh pomoct?"
(17:36) Morigan: "No to nevím...opravdu záleží na tom, z čeho byli obviněni a jak moc je to průkazné...na nějakém základě asi uvězněni byli."
(17:38) Ketryn: "No, to se snad nějak dozvíme...mně se to zjistit nepodařilo, ale ty se to určitě dovíš."
(17:39) Ketryn: "Ach jo...vědět kde jsou, vidět je a nemoct k nim...dovádí mě to k šílenství. Mám pocit, že se o ně bojím snad ještě víc, než když jsme o nich nic nevěděli..." nešťastně se napiju.
(17:44) Margare-tka: "Já věřím, že tohle dopadne dobře, musí, jelikož pak by to bylo fakt na nic." dodám už trochu opile.
(18:31) Margare-tka: Já asi dost, musela jsem se s tím vším vyrovnat.
(18:31) Morigan: Jako jestli se nějak hlídáte?
(18:32) Ketryn: No já jsem toho vypila dost na začátku, abych se trochu uklidnila, ale pak už se hlídám.
(18:33) Margare-tka: Hlídám se tak abych nebyla úplně namol, tak trochu nad průměr.
(19:20) Margare-tka: Hlavně aby někdo nedorazil a něco nechtěl....

(18:05) Morigan: Vydaly jste se na cestu. Počasí není nic moc, je chladno a vlhko, ale aspoň vyloženě neleje. Jedou s vámi ti samí, co s vámi jeli směrem sem.
(18:10) Ketryn: Já jsem v dost mizerné náladě. Bojím se o kluky stále mi v hlavě hlodá, jestli jsem tam neměla zůstat...ale co bych tam já sama zmohla? No zžírá mě to dost a jsem z toho celkem mimo. Zároveň se bojím o Morigan, pevně doufám, že se za tu dobu, co jsme byly pryč, nic nestalo...
(18:24) Margare-tka: To já se snažím aspoň o trochu pozitivní myšlení, že to určitě dobře dopadne. Když už se našli, taky by nám mohlo potkat štěstí na trochu delší dobu.
(18:25) Margare-tka: A taky doufám, že tobě nic není.
(19:16) Margare-tka: Jedeme zase stejným tempem jako minule?
(19:22) Morigan: Ano.
(19:27) Margare-tka: Tak ho držím a řídím se pokyny toho našeho velitele.
(19:39) Morigan: Děláte zase pár přestávek, jako minule a stavíte v podvečer, kdy ostatní budují tábořiště.
(19:43) Margare-tka: Tak se postarám o koně připravím co je třeba. Už abychom byly u tebe a všechno ti řekly.
(19:44) Ketryn: Snažím se dělat, co je potřeba, postarám se o koně, přichystám si místo na spaní a tak. Moc nemluvím, ale snažím se fungovat.
(19:44) Morigan: K6 na spaní...
(19:45) Ketryn: No, v mém stavu se něco takového dalo předpokádat.
(19:47) Morigan: To dalo :-)
(19:58) Morigan -> Margare-tka: Zdá se ti v noci sen, že se procházíš po chodbách, které znáš. Jsou to vysoké chodby v Lúúderském paláci. Procházíš se tam, okna jsou otevřená a lehké závěsy vlají ve větru. Kdesi dole slyšíš neobvyklé zvuky. Nějak víš, že to je dračí řev a vůbec ti to nepřipadá divné.
(20:02) Margare-tka -> Morigan: Cože. Tak to se ráno probudím trochu v rozladěné náladě, když si to přehrávám, ale zároveň jsem ráda, že se mi takový sen zdál.
(20:05) Morigan: Ráno pokračujete dál. Sice už neprší, ale je pořád vlhko a začíná se dělat mlha.
(20:07) Ketryn: Tak mlha mi náladu rozhodně nezvedne...to je blbé cestovat v mlze.
(20:23) Morigan: Není nijak hrozná, ale přesto.
(20:24) Margare-tka: Tak se koukám kam jedu. abych se třeba neztratila.;-)
(20:24) Margare-tka -> Morigan: Jinak asi myslím na ten sen a přehrávám si ho.
(20:25) Morigan: Odpoledne ještě trochu zhoustne a k večeru už zhoustne dost. Velitel i ostatní už jsou z toho trochu znepokojení.
(20:26) Ketryn: No já z toho taky nejsem klidná...To bude blbá noc. Dávám bacha na cestu a abych se nijak nikam nevzdálila.
(20:30) Margare-tka: No to já taky moc ne. Tak čekám jestli třeba nezastavíme a nepočkáme....už moc ne sen nemyslím. trochu se začínám obávat.
(20:54) Margare-tka: A je viditelnost aspoň n metr a nebo je to lepší?
(21:10) Morigan: No zas taková mlha není :-) Není to tolik nebezpečné, spíš nepříjemné. Nakonec rozbíjíte tábor o něco dřív, ona tma asi taky přijde o něco dřív.
(21:18) Margare-tka: Tak to jo.... nějak jsem si ji představila hustší. tak rozvíjím:-)

//A v kolik se sejdeme? Já budu končit nějak mezi čtvrtou a pátou, mám seminář a to je pokaždé na jinak dlouho.//

//Já jsem si myslela, že ti už nezačal jít...:-( S tím tátou mě to mrzí, no někdy mám fakt pocit, že máme ty otce jen proto, aby bohové zkoušeli, co ještě vydržíme!
Jinak jsem nechala nabíječku v Radvánovicích a právě se mi vybil mobil, takže budu jenom tady, no snad se tu potkáme a domluvíme! Jsem idiot...)

//Asi se ti popletly dny, ale platí to!:-)//

//Bylo to úterý nebo středa (6. nebo 7.):-)
Asi to vypadá na to úterý, ale kdyby se něco náhodou změnilo, dám vědět. Ale myslím, že se nic nezmění...//

//Ahoj, omlouvám se, ve čtvrtek ani v pátek jsem se sem vůbec nedostala :-( Jak to vypadá, sejdeme se v pondělí nebo v úterý :-)?//

(16:54) Ketryn: Po téhle noci se cítím opravdu mizerně, vůbec nemluvím, jen se najím a napiju a pak sedím na posteli.
(16:55) Ketryn: Vzpomenu si zas na tebe a jestli jsi v pořádku a rozhodnu se zas zkusit pouto, když jsem ho teď zanedbávala. Opřu a snažím se soustředit jen na Richieho a naše spojení.
(16:56) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(17:05) Margare-tka: //Promiňte ještě jsem usnula.//
(17:08) Margare-tka: Taky tam moc nemluvím, když vidím Kat, ale doufám, že je pustí a pak hlavně aby v pořádku dojeli do našeho tábora. nelíbí se mi, že by jeli jen ve dvou....
(17:11) Margare-tka: "Furt přemýšlím, jestli bychom jim tady mohly nechat vzkaz, když už pojedeme a pokud jsem ještě zavřený, tak jim stejně nic nesmíme říct... Tak ty informace co jsme říkaly ještě napsat aby věděli. Co myslíš?"
(17:13) Ketryn: "Počkat, jaký vzkaz myslíš, jako s čím?? A hlavně jak bychom ho tu nechaly?"
(17:14) Ketryn: "Jako že bychom řekly kapitánu Yllardovi, že až je pustí, tak ať jim ho dá? To už by nás odsud asi fakt vykopal..."
(17:15) Ketryn: "Já pevně doufám, že si to hlavní zapamatovali...Myslíš, že bychom jim měly říct ještě něco důležitého?"
(17:16) Margare-tka: "No že bychom ho daly kapitánovi a až je pustí, tak by jim ho dal, to by mohl, ne?? A bylo by tam to Morigan a panství. Aby věděli kdyby se jim nepodařilo dojít do tábora a taky do jakého tábora. A třeba by bylo vhodné, kdyby se přidali k těm vojáků, kteří nesou do našeho tábora dopisy. Nerada bych aby se jim ještě něco stalo při cestě za Vámi. A apitán sám říkal, že s dopisy chodí víc vojáků."
(17:17) Margare-tka: "Tak doufám, že je nepustí hned a že jim sem Morigan stihne napsat, jestli by se mohly připojit k poslům s dopisy, přece jenom to bude jistější."
(17:23) Ketryn: "Jako já už se bojím toho kapitána na cokoli zeptat...Já doufám, že nejsou hloupí a tohle vše je napadne. Obávám se, že s tím propuštěním to nebude jen tak a hlavně to nebude hned..."
(17:24) Ketryn: "Navíc bude asi lepší, když ten dopis pro ně pošle Morigan..."
(17:26) Margare-tka: "Tak v tom případě by to mohla Morigan nějak pojistit."
(17:27) Ketryn: "Já už se ho ale fakt bojím na cokoli zeptat, aby nás nevykopal...Jak podotkl, jsme tu pouze pro identifikaci...všechno ostatní řešení budeme muset nechat na Morigan, my nemáme vůbec žádné postavení ani pravomoce."
(17:35) Margare-tka: "To nemáme, ale když už odjíždíme, tak to zkusit můžeme. Ne to už nás víc vyhodit nemůže a když to nejsou jeho zajatci, tak ani moc nemůže ovlivnit co s nimi bude, ale ten dopis až budou volní, zas tak velký prohřešek není, ne?"
(17:35) Morigan: Ráno vám zase přinesou jídlo, jako včera.
(17:35) Morigan: (Případně ty věci na psaní tam pořád máte...)
(17:40) Ketryn: Nemá už sílu se s Margaret přít..."Dobře, ale zeptáš se ho ty..." souhlasím, i když o tom nejsem přesvědčená.
(17:44) Margare-tka: "Tak můžu to zkusit. Když tak řekne ne. ale možná bys to měla npasat ty, aby to měly tvou rukou:-) Napsala bych tam je základní informace. Když jsi říkala o malé, tak jsi řekla i panství Christophera, tak aby se nepomotalo já bych to třeba zapomněla...."
(17:45) Ketryn: Jdu tedy napsat ten vzkaz o tom, v jakém táboře teď jsme, jakým je směrem, že máš panství na severu jménem Grain a že tam mají jet, kdyby se něco stalo, a že Anabel je na panství lorda Haringtonu, což je nedaleko Grainu.. (Stačí to takhle nebo mám napsat dopis)
(17:45) Margare-tka: Jo máme nějaké peníze? Já jen jestli není blbý ho jakoby uplácet.
(17:46) Ketryn: Uplácet??? To bych v jeho případě fakt nedělala.
(17:46) Morigan: (Nemusíš, ale v tom případě tohle zkopíruj zvlášť na diskuzi :-)
(17:47) Morigan: Nějaké peníze jsem vám sebou asi dala, jinak svoje co jste měli, tak to byly asi jen drobáky.
(17:47) Ketryn: "Margaret, stačí to takhle nebo tam mám ještě něco napsat?"
(17:50) Margare-tka: "Jo myslím, že ano, to o tom, že by mohly jet s posly je asi blbý ne??"
(17:50) Margare-tka: "No taky si myslím, že dávat mu peníze je blbý, jen jsem se ptala co si o tom myslíš."
(17:54) Ketryn: "Já doufám, že si když poradí...navíc kdo ví, za jakých podmínek je propustí, jestli je vůbec propustí. A taky si stále myslím, že pokud je dostaneme ven, tak budou moct dostat instrukce normálně od Morigan."
(17:54) Ketryn: Dopis tedy nechám takhle a dám ho Margaret.

(17:45) Ketryn: Jdu tedy napsat ten vzkaz o tom, v jakém táboře teď jsme, jakým je směrem, že máš panství na severu jménem Grain a že tam mají jet, kdyby se něco stalo, a že Anabel je na panství lorda Haringtonu, což je nedaleko Grainu..

(21:04) Morigan: Trochu se ušklíbne, i když ne nijak zle. "A jsi si jistá, že to zvládneš?"
(21:07) Ketryn: "Ano, seberu se..." a pevně v to doufám. Svitne mi naděje, že bych je mohla ještě vidět.)
(21:08) Ketryn: "Nevíte, jestli jim teď něco v nejbližší době hrozí?" zkusím se ještě zeptat. "Věřím, že nic neprovedli...že se jen nechtěně do ničeho připletli..."
(21:10) Morigan: "Děvče, byl jsem informován, že přijedete kvůli jejich identifikaci, ne, že si budete hrát v cele na výslech. Jestli ještě jednou uvidím jenom náznak něčeho podobného, neskončí to s vámi dobře. A možná ani s lady Morigan." To je všechno, co ti k tomu řekne a pak odejde.
(21:11) Ketryn: Hm...Tak už budu držet jazyk za zuby. Po jeho odchodu se asi zas zhroutím na postel.
(21:25) Ketryn: Asi pak už nic nedělám, jednak nemám sílu a jednak nevím co. Naleju si zas trochu vína a pak zůstanu ležet na posteli.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:48) Margare-tka: "No tak aspoň máme šanci, že je ještě uvidíme. Jen fakt nechápu co bylo tak nesnesitelné na tom, že jsi se zepatala.... Vím že jsme je měly jen identifikovat, ale tohle mi zas tak moc nepříjde..." řeknu až kdy vím, že je pryč.
(21:48) Margare-tka: //Už se tu budu nějak vyskytpvat.//
(21:50) Ketryn: "Hm...asi holt nemáme nárok na něco takového se ptát..." začíná mě asi přepadat taková krizová apatie.
(22:01) Margare-tka: "přemýšlela jsem, jestli bychom tady neměly zůstat, ale když tu fakt nic nezmůžeme, tak je to asi zbytečné. Hlavně aby je pustili."
(22:06) Ketryn: "No já nad tím přemýšlím neustále...vůbec se mi odtud odjet nechce, když vím, že jsou tady. Ale nevím, jestli nebude lepší a užitečnější, když to Morigan řekneme osobně..."
(22:07) Ketryn: "Rozčiluje mě za bezmoc, ale tady samy asi nic nezmůžeme...navíc když se jich ani na nic užitečného nesmím ptát. Ach jo, já fakt nevím..." :-/
(22:11) Morigan: Až budete chtít, tak si zase můžete hodit na spaní.
(22:12) Ketryn: Já se asi pokouším hned, třeba přijde vysvobozující spánek...
(22:12) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(22:13) Ketryn: Hm...tak ne. Pouto nejde, spát nejde...to je fakt na nervy. Sice se tomu ve svém stavu nedivím, ale deprimuje mě to.

(19:28) Ketryn: Tak si dám, snad mě to trochu postaví na nohy.
(19:29) Morigan: Trochu ti to pomůže.
(19:30) Ketryn: Měly bychom ti napsat dopis a pokusit se ho hned ráno poslat, ale dojde mi, že jsme si nevzaly věci na psaní...I takováhle malá věc mě ještě víc rozhodí.
(19:31) Ketryn: Vůbec nevím, co teď dělat...Jestli mě už za nimi nepustí, tak nemá cenu tu zůstávat...ale představa, že bych měla za dva dny odjet, mi přijde absolutně neskutečná.
(19:32) Ketryn: Asi zkusím, jestli mě kapitán zítra ještě nepřijme...nebo já nevím...bože :-/
(19:33) Ketryn: Začnu cítit potřebu něco dělat, tak jdu prohledat stan, jestli tam není něco na psaní.
(19:37) Morigan: Nic tam nenajdeš, co by se dalo použít.
(19:39) Ketryn: Hm, myslela jsem si to...jsme trdla, že nám nedošlo si to vzít s sebou...:-/
(19:40) Ketryn: Posadím se a nevím, co si počít...jsem furt rozrušená a chtěla bych být u Patricka, snad klidně jako spoluvězeň...
(19:43) Morigan: Teď už je pozdě někomu říct, budete muset vydržet do rána.
(19:44) Ketryn: No, snad se ráno něco sežene...a taky budeme muset sehnat posla.
(19:45) Ketryn: Ještě se trochu napiju a pak si jdu asi lehnout. Nedokážu si představit, že usnu, ale nevím, co jiného teď dělat...
(19:48) Morigan: Můžeš si hodit.
(19:50) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(19:50) Morigan: No tak to není tak nejhorší...trochu se prospíš, jenom to není moc tvrdý spánek.
(19:50) Ketryn: Tak to je to lepší, než jsem čekala.
(20:02) Morigan: Ráno se probudíš ne nijak extrémně brzy, tábor už ožívá. Ale odpočatá se rozhodně necítíš.
(20:04) Ketryn: Tak vstanu, obleču se a snažím se dát nějak dohromady. Čekám, jestli nám donesou něco k jídlu, abych se zeptala na ten papír a něco na psaní. Snad někdo přijde, pokud ne, tak to pak asi budeme muset jít shánět do tábora.
(20:06) Morigan: Přijdou, sice až později, ale jídlo vám přinesou. Není to žádná hostina, ale je toho celkem dost. A samozřejmě nějaké víno s vodou.
(20:07) Ketryn: "Mohu se zeptat, dalo by se tu prosím sehnat něco na psaní?" zkusím se zeptat
(20:08) Morigan: Slíbí ti, že se pokusí, ale trvá to další dvě hodiny, než to přinesou. Po táboře se samozřejmě můžete pohybovat volně, tedy nikdo vám to nezakázal.
(20:11) Ketryn: Začnu být nervní a obávám se, že už nepřijdou. O to jsem raději, když se objeví. "Moc děkuji! A ještě bych se chtěla zeptat, za kým nebo kam můžeme jít, když budeme chtít poslat dopis do prvního základního?"
(20:11) Morigan: To na tebe kouká trochu udiveně. "No...asi za nějakým důstojníkem."
(20:14) Ketryn: To jsem si myslela, bála jsem se jen, jestli to nemusí být nikdo konkrétní. "Děkuji, a šlo by si nějak sjednat další přijetí u kapitána Yllarda?"
(20:15) Morigan: "Až bude moct, určitě za vámi přijde."
(20:16) Ketryn: Tak mu ještě jednou poděkuji a už ho neotravuji. Jdu pak napsat dopis pro tebe a pokusím se něco sníst.
(20:28) Ketryn: (Na diskuzi jsem napsala ten dopis, snad se mi ho ještě podaří poslat :-) )
(20:37) Ketryn: Když ti píšu ten dopis, tak si zas vzpomenu na Dereka, doufám, že jsi v pořádku :-/ ! Zároveň mi dojde, že jsem teď úplně zapomněla na pouto a měla bych to napravit. Když to tedy napíšu, tak se pokusím uvolnit a soustředit se na pouto.
(20:37) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(20:38) Ketryn: A sakra...no ve svém stavu se tomu moc nedivím, ale na náladě mi to tedy nepřidá :-(
(20:42) Morigan: Taky se nedivím, že ti to nejde...
(20:42) Morigan: Kapitán přijde někdy k večeru (mezitím vám přinesou oběd). "Máte všechno, co potřebujete?" zeptá se, ale je to spíš zdvořilé.
(20:48) Ketryn: "Ano, nic nám nechybí, děkujeme." I kdy to není tak docela pravda :-(
(20:49) Ketryn: "Chtěla jsem se zeptat, jestli by nebylo možné poslat posla...? Vím, že budeme pozítří odjíždět, ale posel je přeci jen rychlejší..." zkusím se opatrně zeptat.
(20:52) Morigan: "Mezi tábory probíhá korespondence v pravidelných intervalech, vždy se posílá více dopisů najednou," odpoví. "Mohlo by se stát, že přijde až po vašem příjezdu."
(20:53) Ketryn: "Aha, a mohly bychom ho přesto zkusit poslat, nebyl by to problém? Třeba by přeci jen přišel dřív..."
(20:54) Morigan: Pokrčí rameny. "Jistě."
(20:55) Ketryn: "Mohu vám ho tedy dát? Děkuji..." podám mu ho.
(20:56) Morigan: Vezme si ho a uschová.
(20:57) Ketryn: "A...bylo by možné je před naším odjezdem ještě navštívit?" zeptám se opatrně.

Morigan, jsou to oni, je to opravdu James s Patrickem! Mohly jsme s nimi mluvit jen krátce a nemohly jsme se přiblížit, ale vypadá to, že jsou v pořádku. Prý jsou zajati za napomáhání nepříteli, ale víc se mi zjistit nepodařilo…Patrick říkal, že nic neprovedli, tak nevím, do čeho se přimotali. Nevím, jestli za nimi budeme ještě moct a jestli se nám podaří něco zjistit. Kapitán Yllard už mi k jejich případu nechce nic říct, že to prý nejsou jeho vězni a že tímhle riskuje. Prý ti ale napíše dopis s instrukcemi, jak dál pokračovat. Je takový chladný, ale vypadá to, že ti bude ochoten dál pomoct.
Katryn
PS: James byl v nadšeném šoku, že má dceru, až mu do očí vyhrkly slzy :-) Je to hrozné je takhle vidět a nemoci k nim…musíme je dostat ven, jinak mi z toho asi za chvíli hrábne. Nevím, co si počít, vůbec se mi odtud nechce odjet…ale nevím, jestli tu můžu být k něčemu platná, když za nimi stejně nemohu :-(