Druhá strana (186 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:32) Morigan: "COŽE???" Tohle James nejspíš vůbec nečekal a Patricka to překvapí asi stejně, protože chtěl něco říct, ale vzápětí to zapomněla a zírá střídavě na tebe a na Jamese.
(23:32) Margare-tka: NO to teda je. Ale nedá se nic dělat.
(23:33) Ketryn: "No ano...Morigan to zjistila, až když jsme zmizeli..."
(23:34) Morigan: James zamrká, jako by měl v očích slzy. "Já mám dceru," sdělí Patrickovi šokovaně a Patrick mu to zmateně odkýve.
(23:35) Margare-tka: Tak to mi vykouzlí na rtech úsměv.
(23:35) Ketryn: Jsem z toho tak dojatá,
(23:35) Ketryn: taky
(23:36) Ketryn: Na vzpamatovávání bude muset být čas potom. Po chvíli se seberu a začnu zas mluvit."Já vím, že je to hodně překvapující...máme ale jen chvíli.Prosím, co jste dělali a do čeho jste se připletli a proč?" naléhám.
(23:37) Morigan: Kapitánovi už se to nelíbí. "Tak jdeme," pobídne hlavně Katryn. "Od vyslýchání tady máme jiné lidi."
(23:38) Margare-tka: No super. Debil.
(23:38) Ketryn: Vůbec se mi nechce odejít. "Prosím, nemůžu k nim aspoň na chvíli. Prosím!" opouští mě mě sebeovládání a přemáhá mě iracionalita.
(23:39) Morigan: Kapitánův pohled tvrdne a netrpělivě čeká, až odejdete ven.
(23:41) Margare-tka: "Kat pojď, děláme to jen horší." šeptnu ti. Když ho viím.
(23:41) Ketryn: Ještě se na Patricka naposledy podívám a fakt nemám daleko k slzám...Doufám, že mě Margaret vystrká ven, jelikož mi vůle na ovládání nějak došla.
(23:42) Morigan: "Miluju tě!" volá za tebou Patrick, protože tě ven vystrká jeden ze strážných, i když docela jemně.
(23:43) Margare-tka: Pomalu tě sunu ke dveřím. "Budeme dělat co půjde." řeknu jim a sunu Kat.
(23:43) Margare-tka: Tam venku Katryn dávám podporu, jelikož já bych se zhroutila.
(23:44) Ketryn: "Taky tě miluju!" zvládnu ještě odpověď a nechám se vystrkat ven. Soustředím se na to, abych se nesesypala a aspoň trochu se sebrala. Vidět ho po dvou letech a nemoct k němu je fakt hrozné...
(23:47) Ketryn: "Co s nimi bude? Z čeho jsou obviněni?" zkusím se venku kapitána zeptat, když najdu nějaká slova.
(23:47) Morigan: Kapitán vás vede zpátky a ponuře mlčí. Ve vašem stanu pořád svítí svíčka, kterou jste zapomněly sfouknout, takže mu vidíte do tváře. Má celkem tvrdý výraz.
(23:47) Margare-tka: Jdeme pak k nám a nebo k omu kapitánovi?
(23:48) Morigan: "Myslím, že co jste chtěly vědět, to už víte."
(23:48) Margare-tka: No a řekne něco a nebo ne? Když dorazíme??
(23:49) Ketryn: "No ano, jsou to oni. Ale lady Morigan bude chtít vědět, z čeho jsou obviněni a co jim hrozí...? Nebo to nám nemůžete říct?"
(23:55) Morigan: "Lady Morigan to bude chtít vědět, když jde o jejího manžela a určitě si to zjistí, o tom nepochybuji. Nejsou to vůbec moji zajatci a já riskuji, když vás k nim vodím tajně a pod rouškou noci! Takže doufám, že si to bude lady Morigan pamatovat."
(23:57) Ketryn: "Nebojte, to si lady Morigan rozhodně pamatovat bude a je vám za to vděčná..."
(23:57) Morigan: "Samozřejmě jí napíšu dopis, jak může postupovat. A pokud budu moci, tak jí pomůžu."
(23:57) Margare-tka: "Moc Vám děkujeme za Vaši dobrotu." řeknu mu.
(23:57) Ketryn: "Ano, moc vám děkujeme..."
(23:59) Ketryn: Cítím se opravdu zničeně...jsem opravdu hrozně šťastná, že jsou to oni, nemůžu tomu ani uvěřit, ale emocionálně mě to tedy dostalo...a hrozně těžko se mi uvažuje nějak rozumně.
(00:02) Margare-tka: Až odejde, tak začneme vymýšlet co budeme dělat. "Chtělo by to napsat dopis Morigan a v něm vše co víme, aby věděla, no a druhý ji pošle kapián, on to tam nějak snad zalobuje u Murtagha, nic jiného mě nenapadá. Podle mě tu něco zmůže jen on."

(23:32) Morigan: "COŽE???" Tohle James nejspíš vůbec nečekal a Patricka to překvapí asi stejně, protože chtěl něco říct, ale vzápětí to zapomněla a zírá střídavě na tebe a na Jamese.
(23:32) Margare-tka: NO to teda je. Ale nedá se nic dělat.
(23:33) Ketryn: "No ano...Morigan to zjistila, až když jsme zmizeli..."
(23:34) Morigan: James zamrká, jako by měl v očích slzy. "Já mám dceru," sdělí Patrickovi šokovaně a Patrick mu to zmateně odkýve.
(23:35) Margare-tka: Tak to mi vykouzlí na rtech úsměv.
(23:35) Ketryn: Jsem z toho tak dojatá,
(23:35) Ketryn: taky
(23:36) Ketryn: Na vzpamatovávání bude muset být čas potom. Po chvíli se seberu a začnu zas mluvit."Já vím, že je to hodně překvapující...máme ale jen chvíli.Prosím, co jste dělali a do čeho jste se připletli a proč?" naléhám.
(23:37) Morigan: Kapitánovi už se to nelíbí. "Tak jdeme," pobídne hlavně Katryn. "Od vyslýchání tady máme jiné lidi."
(23:38) Margare-tka: No super. Debil.
(23:38) Ketryn: Vůbec se mi nechce odejít. "Prosím, nemůžu k nim aspoň na chvíli. Prosím!" opouští mě mě sebeovládání a přemáhá mě iracionalita.
(23:39) Morigan: Kapitánův pohled tvrdne a netrpělivě čeká, až odejdete ven.
(23:41) Margare-tka: "Kat pojď, děláme to jen horší." šeptnu ti. Když ho viím.
(23:41) Ketryn: Ještě se na Patricka naposledy podívám a fakt nemám daleko k slzám...Doufám, že mě Margaret vystrká ven, jelikož mi vůle na ovládání nějak došla.
(23:42) Morigan: "Miluju tě!" volá za tebou Patrick, protože tě ven vystrká jeden ze strážných, i když docela jemně.
(23:43) Margare-tka: Pomalu tě sunu ke dveřím. "Budeme dělat co půjde." řeknu jim a sunu Kat.
(23:43) Margare-tka: Tam venku Katryn dávám podporu, jelikož já bych se zhroutila.
(23:44) Ketryn: "Taky tě miluju!" zvládnu ještě odpověď a nechám se vystrkat ven. Soustředím se na to, abych se nesesypala a aspoň trochu se sebrala. Vidět ho po dvou letech a nemoct k němu je fakt hrozné...
(23:47) Ketryn: "Co s nimi bude? Z čeho jsou obviněni?" zkusím se venku kapitána zeptat, když najdu nějaká slova.
(23:47) Morigan: Kapitán vás vede zpátky a ponuře mlčí. Ve vašem stanu pořád svítí svíčka, kterou jste zapomněly sfouknout, takže mu vidíte do tváře. Má celkem tvrdý výraz.
(23:47) Margare-tka: Jdeme pak k nám a nebo k omu kapitánovi?
(23:48) Morigan: "Myslím, že co jste chtěly vědět, to už víte."
(23:48) Margare-tka: No a řekne něco a nebo ne? Když dorazíme??
(23:49) Ketryn: "No ano, jsou to oni. Ale lady Morigan bude chtít vědět, z čeho jsou obviněni a co jim hrozí...? Nebo to nám nemůžete říct?"
(23:55) Morigan: "Lady Morigan to bude chtít vědět, když jde o jejího manžela a určitě si to zjistí, o tom nepochybuji. Nejsou to vůbec moji zajatci a já riskuji, když vás k nim vodím tajně a pod rouškou noci! Takže doufám, že si to bude lady Morigan pamatovat."
(23:57) Ketryn: "Nebojte, to si lady Morigan rozhodně pamatovat bude a je vám za to vděčná..."
(23:57) Morigan: "Samozřejmě jí napíšu dopis, jak může postupovat. A pokud budu moci, tak jí pomůžu."
(23:57) Margare-tka: "Moc Vám děkujeme za Vaši dobrotu." řeknu mu.
(23:57) Ketryn: "Ano, moc vám děkujeme..."
(23:59) Ketryn: Cítím se opravdu zničeně...jsem opravdu hrozně šťastná, že jsou to oni, nemůžu tomu ani uvěřit, ale emocionálně mě to tedy dostalo...a hrozně těžko se mi uvažuje nějak rozumně.

(22:40) Morigan: "Můžeme jít," řekne vám.
(22:40) Ketryn: Tak ho hned následuji.
(22:42) Margare-tka: Jdeme tedy s ním a modlím se ani nevím k čemu všemu.
(22:47) Morigan: Jdete docela dlouho a různě uhýbáte a obcházíte.
(22:47) Margare-tka: Koukám se okolo kudy jdeme.
(22:47) Margare-tka: Hm, takto si asi pamatovat nebudu.
(22:48) Ketryn: No, to já taky asi ne...
(22:48) Morigan: Popis cesty by byl asi tma, tma, tma, občas nějaká louč v dáli :-)
(22:49) Margare-tka: Tak v tom případě slepě jdu.
(22:50) Morigan: Je už úplná tma. Dojdete do míst, kde už to vypadá jinak, je tam víc vozů a jen sem tam nějaký zásobovací stan. Dojdete před jeden velký vůz, kde stojí stráže, kapitán s nimi krátce mluví. Pak se obrátí k vám.
(22:51) Morigan: "Bude to jen krátká návštěva, budete pořád stát na kraji u stráží. Mluvit s nimi samozřejmě můžete, ale nepřibližovat se, nedotýkat se, nic nepředávat. Když řeknu, že jdeme zpátky, tak půjdeme zpátky. Rozumíme si?"
(22:52) Margare-tka: "Ano, rozumíme." ujistím ho.
(22:52) Ketryn: "Ano..." vypravím ze sebe. Jestli jsou to oni, tak se budu muset fakt držet, abych zůstala na místě.
(22:53) Margare-tka: Doufám, že to zvládneš, pak je třeba ještě budeme moct vidět.
(22:54) Margare-tka: Ale chápu tě, taky jsem byla ráda že Colina vidím a bylo to fakt šílený, když si a to vzpomenu.
(22:57) Morigan: Pak stráže odemykají dveře a berou sebou louč.
(22:58) Ketryn: Jdu tedy za nimi dovnitř a musím si fakt dávat pozor na sebeovládání.
(23:02) Margare-tka: No já doufám, že to budou oni.
(23:02) Margare-tka: Takže koukám jak to jde nejvíc.
(23:16) Morigan: Zajatci jsou tam tři a dva z nich skutečně vypadají jako Patrick s Jamesem. Nejsou v nijak zuboženém stavu, nejsou pochopitelně nejčistěji oblečení ani moc učesaní, ale nijak hrozně nevypadají.
(23:19) Ketryn: "Patricku?! Jamesi..." vypadám na omdlení a udělám krok dopředu...vzpamatuji se ale a rychle zas couvnu. Musím se fakt ovládat, abych se k němu nepokusila vrhnout. Chce se mi z toho všeho brečet, ale snažím se sebrat.
(23:20) Morigan: (Předtím tam na nějakou chvilku šel strážný, než jste vešli vy.)
(23:20) Morigan: Oba se pokusí postavit, v čemž jim cosi brání, ale není přesně vidět co. "Katryn??" vydechne Patrick. Docela dlouhou dobu nejspíš uvažuje, jestli nemá vidiny, nebo tak něco.
(23:21) Morigan: "Co tady děláte??" nechápe James.
(23:21) Margare-tka: Nechám mluvit Kat přece jenom je to její manžel. A odpoví na ni??
(23:21) Ketryn: Musím se vzpamatovat a začít rychle mluvit, než nás odvedou.
(23:22) Margare-tka: Koukám jestli začneš, když tak něco začnu já, ale vůbec nevím co....Na tom jsme se měly domluvit.
(23:23) Ketryn: "Přijely jsme ze sousedního tábora, když jsme se o vás konečně dozvěděly. Jsme součástí téhle armády, tedy spíš Morigan je její součástí...za vojenské zásluhy dostala panství a je teď lady z Grainu. Je v pořádku, chtěl přijet, ale nedostala povolení od svého velitele..." snažím se vše vysvětlit a dát jim nějaké informace, kdyby se zas něco stalo.
(23:24) Morigan: (Což je dobrý nápad:-)
(23:24) Morigan: "Cože?!" ujede Jamesovi.
(23:25) Morigan: "Patrik do něj strčí nohou, aby mlčel a visí Katryn na rtech. Vypadá, že by se k ní chtěl spíš vrhnout.
(23:25) Ketryn: "No nemám moc času na vysvětlování...Hledali jsme vás a všechno se tak nějak semlelo.Co jste provedli?? Bylo by lepší, kdybyste začali spolupracovat...snad půjde vaše situace nějak vyřešit."
(23:26) Ketryn: Já mám fakt co dělat, abych se k nim nevrhla, furt si to musím v hlavě připomínat, že bych se k Patrickovi stejně nedostala a akorát by nás odvedli.
(23:27) Morigan: "Nic jsme neprovedli," dostane ze sebe Patrick.
(23:27) Margare-tka: tak to jsi začala hezky, taky jsem měla v plnu začít takhle.
(23:28) Ketryn: "No minimálně jste se museli do něčeho připlést...co jste dělali? Prosím, začněte s nimi spolupracovat..." vypadám fakt nešťastně.
(23:28) Margare-tka: Jsem tak ráda, že jsou v pořádku a když říkají, že nic neprovedly, tak snad to půjde nějak vysvětlit.
(23:30) Margare-tka: Pořád uvažuji jestli už teď řekneme o malé a nebo jestli až je znovu uvidíme. Přitakávám Kat a poslouchám je nechám to tedy na ni. Ať si s Patrikem co nejvíce promluví.
(23:30) Ketryn: "Jo, Jamese, slíbila jsem Morigan, že ti to řeknu, i když na to není vůbec vhodná chvíle. Bude to pro tebe asi šok, ale máš dceru. Jmenuje se Anabel, je to úžasné dítě. Teď je na panství lorda z Haringtonu, aby se jí nic nestalo..." řeknu rychle, kdyby naše návštěva měla znenadání skončit. I když mi to takhle přijde fakt hodně nevhodné.

(21:36) Morigan: A pak čekáte asi hodinu, než někdo přijde.
(21:37) Ketryn: To mě fakt asi zabije...Asi chodím sem a tam, jelikož nedokážu sedět. Musím se ovládnout, abych se na toho příchozího hned nevrhla, a čekám, s čím přišel.
(21:38) Morigan: Je to ten samý, co vás sem přivedl. "Odpočinuly jste si aspoň trochu?" zeptá se zdvořile.
(21:40) Ketryn: "Ano, odpočinuly jsme si," snažím se říct nějak normálně, ale na zdvořilé formality opravdu už nemám sílu.
(21:41) Morigan: "Mám vás odvést za kapitánem Yllardem," řekne.
(21:42) Ketryn: Konečně! Zaúpím v duchu. Vezmu dopis a jsem okamžitě připravená k odchodu.
(21:46) Morigan: Tak vás vede táborem. Je podobný tomu vašemu, možná jen prapory jsou jiné, některé. Někteří se na vás zvědavě dívají, ale ne nijak extrémně.
(21:46) Margare-tka: Tak jdu za za Kat, a snažím se ji tačit předpokládám, že letí, jak šílená.
(21:47) Ketryn: Snažím se dávat aspoň trochu pozor, kudy jdeme, ale v hlavě mám jen pár omezených myšlenek.
(21:50) Morigan: Dojdete ke kapitánovu stanu, muž vás ohlásí a pak už můžete dovnitř. Kapitán je muž asi kolem pětatřiceti, má hnědé vlasy a strniště na tváři. Oblečený je do tmavě hnědého kabátce ze sametu, který je už na několika místech prošoupaný. Když vejdete, povstane ze židle na které seděl. Jste v přední stanové místnosti.
(21:53) Margare-tka: Tak se na něj kouknu a čekám co bude. Možná je dobře že nás nechal odpočinout třeba se nám bude lépe mluvit a vypadá přístupně??
(21:53) Ketryn: "Dobrý den," pozdravím ho a mírně se pokloním. "Já jsem Katryn a to je Margaret, posílá nás lady Morigan," představím nás a podám mu ten dopis.
(21:54) Morigan: Pokývne hlavou a vezme si dopis, který si hned otevře a čte.
(21:56) Margare-tka: Taky ho samozřejmě pozdavím.-)¨
(22:01) Morigan: Čte jen chvíli. "No, pokusím se udělat, co se dá. Snad mohu zařídit, abyste s nimi mohli mluvit někdy dnes večer. Postarám se o vás, jak si přeje lady Morigan."
(22:02) Ketryn: "Děkujeme."
(22:03) Morigan: Pak vás odvedou zpátky, kde mezitím někdo nastěhoval i koš se dřevem a jednu širší postel.
(22:03) Ketryn: "A...mohu se vás zeptat, za co nebo proč jsou v zajetí?" odvážím se nejistě zeptat.
(22:08) Margare-tka: Jo to je dobrý dotaz, taky jsem se chtěla zeptat.
(22:11) Morigan: Chvíli přemýšlí. "Za spolupráci s nepřítelem, dalo by se říct."
(22:13) Margare-tka: Hm to není moc dobrý...
(22:14) Ketryn: Tahle zpráva mě tedy vůbec nepotěší...Chtěla bych se ještě zeptat, jaká konkrétní spolupráce to byla, ale raději to nechám na později, až zjistíme, jestli jsou to oni. Necháme se pak tedy odvést do toho stanu, kde se do večera asi zblázním...
(22:15) Ketryn: No snad aspoň nejsou přímo nepřátelští vojáci, to by to snad neřekl takhle...Ale dobrý to tedy není :-/
(22:21) Margare-tka: Až dorazíme, tak bychom se moly převléknou do čistého.
(22:21) Morigan: Věci tam máte.
(22:21) Morigan: A je tam i lavor s vodou.
(22:22) Ketryn: Tak se tedy opláchnu a převleču, když to Margaret navrhne, ale asi moc nevnímám a jsem roztržitá.
(22:27) Morigan: Do večera čekáte, chce se vám spát.
(22:29) Ketryn: Já se ještě najím a pak přecházím a chvílema sedím. Spát jít nehodlám, jednak na to nemám ani pomyšlení a jednak se bojím, že by nás třeba chtěli nechat vyspat a nikam by nás nevzali.
(22:31) Morigan: Venku už je tma a tak si musíte zapálit svíčku, abyste něco viděly.
(22:32) Ketryn: Tak to si jí zapálíme. Začínám se bát, jestli za nimi dneska vůbec budeme moct jít.
(22:34) Morigan: Pak se u vás objeví sám kapitán.
(22:34) Ketryn: Jsem opravdu ráda, že ho vidím! Dívám se na něj vyčkávavě a s nadějí v očích.
(22:35) Ketryn: "Dobrý večer," ihned vstanu a pozdravím ho.
(22:39) Margare-tka: "Dobrý večer." a taky vstanu. Koukám na něj taky zvědavě.

(19:40) Ketryn: Když obstarám koně, najím se a přichystám si spaní, tak si vzpomenu, že jsem dneska úplně zapomněla na pouto a jdu to hned napravit...¨
(19:47) Ketryn: (Ty jo, já se dneska asi snad vůbec nevyspím! Počítala jsem s tím, že tam dneska dorazíme a tohle prodloužení mě dost zničilo! Nedokážu myslet skoro na nic jiného, než na Patricka...)
(19:49) Margare-tka: Taky se najím a chystám se spát. Teda až to Kat zkusí, jsme zvědavá jak se to povedlo.
(20:02) Morigan: Spíte všelijak, ráno se vstává opravdu brzy, což ale venku nijak nevadí. Už je v noci docela zima. Osedláte koně a pokračujete v cestě, nejspíš byste tam měli dojet už brzy.
(20:04) Margare-tka: Tak to už začínám být taky hodně nervozní, já si nějak neumím představit jak je odtamtud dostaneme.....A v jakém budou stavu, vím jak vypadal Colin. A co Kat bude dělat až to at uvidí.....
(20:04) Ketryn: Tak jsem hned na nohou, sbalím spaní, osedlám koně a jsem připravená ne cestu. Už abychom tam byli, jinak asi zešílím!
(20:07) Margare-tka: Taky vše zabalím a jsem připravená.
(20:09) Morigan: Po půlhodině začne být terén obtížnější, stoupá a vede skrz les, jednu chvíli dokonce vede vedle srázu.
(20:10) Ketryn: Tak pozorně vedu koně a dávám pozor na cestu.
(20:10) Morigan: Pak to skončí a cesta pro změnu trochu klesá, pak vede mezi dvěma kopci a když vyjedete, vidíte už zdálky vojenský tábor.
(20:13) Ketryn: Uleví se mi, že už máme tábor na dohled. Už tak chci zoufale být a mluvit s kapitánem Yllardem! Jsem jak na jehlách.
(20:18) Margare-tka: Teda ten sráz mi dobře nedělal, vzpomněla jsem na sráz v Assiru. Takže jsem ho vedla opravdu opatrně. A jsem opravdu ráda, že ten tábor vidíme. Pořád si říkám, že ten kapitál nebude zas takový ignorant, když vyslyšel tvůj dopis. Doufám, že to bude vstřícný chlap....¨
(20:23) Morigan: Přijedete k bráně, kde musíte předložit povolení a důvod, proč a za kým jedete, takže tam chvilku stojíte.
(20:26) Morigan: Pak pokračujete táborem dál ke stájím, kde odsedláte koně, ustájí je tam a postarají se o ně.
(20:30) Ketryn: Jsem opravdu nervní a mám pocit, jako bych měla každou chvíli explodovat. Koně si ale odsedlám a vezmu si věci, nebo aspoň ten dopis od tebe.
(20:36) Morigan: Pak pro přijdou dva vojáci, jeden má odvést vás a druhý chlapy, abyste se ubytovali.
(20:37) Ketryn: Tak se jdeme nechat ubytovat, i když na to tedy nemám vůbec pomyšlení. Mám v plánu tam jen hodit věci a pak se poptat, jestli nás hned mohou odvést ke kapitánu Yllardovi.
(20:40) Ketryn: Musím se ovládat, abych nehodila věci na zem a neběžela hledat kapitána a zajatce sama...
(20:43) Margare-tka: "Já bych možná počkala až si pro nás přijdou, řekla, bych, že mu nejdřív musíme být ohlášený. a on pro ás pošle."
(20:44) Ketryn: "Hm..." nenávidím slovo počkat.
(20:46) Ketryn: Margaret ignoruji a stejně se toho vojáka pak zkusím zeptat, jestli nás ke kapitánovi může odvést hned, jak si uložíme věci...Při nejhorším mi řekne, že ne, že musíme počkat.
(20:46) Margare-tka: "Ale myslím, že by nebylo od věci počkat, přece jenom jsme tu jako služebný a ne jako Lady:-)"
(20:50) Ketryn: "Za zeptání nic nedám..." Takže se pak prostě toho vojáka slušně zeptám, jestli by to šlo.
(20:54) Margare-tka: No to zase bude domluva...
(20:59) Morigan: Kouká na tebe. "Kapitán o vás ví," řekne ti. "Máte zatím počkat a odpočinout si po cestě."
(21:02) Margare-tka: "Děkujeme." řeknu mu. a doufám, že bude Kat už mlčet, jinak nám na ruku kapitám nepůjde...
(21:03) Ketryn: Raději to vezmu na vědomí mlčky, abych nezačala křičet, že odpočívat je opravdu to poslední, co bych teď chtěla dělat!!! Mám fakt pocit, že zešílím!
(21:03) Morigan: Zavede vás do stanu, který není obytný a je malý, ale je tam stůl s teplým jídlem i svařeným vínem a docela pohodlná křesla.
(21:05) Margare-tka: Tak mu poděkujeme a počkáme až nás kapitán nějak vyzve. a když nás uvede, tak odejde a nebo tam čeká s námi.
(21:06) Ketryn: "Děkujeme..." zvládnu ze sebe vypravit, když nás tam zavede. Složím někam svoje věci a čekám. Naleju si trošku vína a pokusím se něco sníst, ale myslím, že mi to moc nejde.
(21:18) Margare-tka: Tak si sedneme a něco pojíme a nebo se aspoń napijeme.

(16:21) Morigan: Jinak si s vámi ale nijak vstřícně nepovídají, spíš sami mezi sebou a vás si moc nevšímají.
(16:23) Ketryn: "Dobře, děkujeme..." vezmu to na vědomí a taky se asi představíme, pokud jsme to ještě neudělaly.
(16:24) Ketryn: Jsme s Margaret někde u sebe. Po jídle se odsunu kousíček stranou a znovu se začnu soustředit na pouto...
(16:30) Margare-tka: Představíme se tedy a zatím po něm nic nechceme. A už je čas se chystat na spaní??
(16:53) Morigan: Spát můžete v podstatě kdy chcete, nikdo vás nijak nehlídá. Někteří ještě chvilku sedí u ohniště, jiní jdou spát. Jeden pochopitelně zůstane na hlídce.
(16:59) Margare-tka: Tak se pokusím usnout
(17:10) Margare-tka -> Morigan: Mám si hodit??
(17:15) Morigan -> Margare-tka: Jo, můžeš.
(17:18) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(17:27) Margare-tka: Tak to jsemusnula, aspoň nebudu na cestu unavená.
(18:08) Morigan: Ráno vstanete, chlapi zahladí místo tábořiště, osedláte si koně a jedete dál. Počasí se trochu pokazilo, je zataženo, ale zatím neprší.
(18:12) Ketryn: Čím dýl jsme na cestě a blíž svému cíli, tím jsem nervóznější...Počasí v tuhle chvíli asi moc nevnímám, snažím se hlavně dávat pozor na cestu a nebýt zamyšlená.
(18:13) Ketryn: Počítá se s tím, že tam dorazíme dneska?
(18:28) Morigan: No, to nevíte. Když jsme se o tom bavily my, tak jsem odhadovala dva dny, ale to může být stejně tak i dvě noci.
(18:31) Ketryn: No kéž by to bylo už dneska...
(18:34) Morigan: Cesta probíhá plynule a bez problémů až do odpoledne, kdy se na celkem otevřeném prostoru louky objeví naproti vám skupina jezdců.
(18:35) Ketryn: To mi zatrne. Modlím se, aby to byli naši. Držím se tam, kde mám a dávám pozor.
(18:39) Morigan: Velitel zvedne ruku v gestu, které znamená zpomalení. Opravdu zpomalíte do kroku, oni nejspíš taky, chvilku trvá, než navzájem poznáte, že jste z jedné armády.
(18:41) Ketryn: Tak se samozřejmě řídím pokyny a taky zpomalím. To se mi náramně ulev, že jsou to naši!
(18:41) Morigan: Nakonec k sobě skupinky dojedou a zastaví se. Muži mezi sebou prohodí pár vět a chvilku si povídají. Vyplyne z toho, že ti protější jedou zase do našeho základního tábora (tedy do Prvního).
(18:43) Ketryn: To jsme se tedy hezky potkali :-) Tak poslouchám a jsem potichu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(18:49) Morigan: Nějakou dobu si povídají, ale s koní nikdo nesleze.
(18:49) Ketryn: Říkají něco důležitého?
(18:50) Morigan: Nezdá se.
(18:52) Margare-tka: Poslouchám, co si říkají a nemluvím.

(19:54) Ketryn: "Dobře, za tři dny se snad něco vyřeší..." Rozloučím se s tebou a nemám vůbec dobrý pocit z toho, že se rozdělujeme.
(19:56) Margare-tka: Rozloučím se s tebou.Taky ho nemám, ale tohle prostě musíme nějak vyřešit. Pak už by taky jednou zase mohl být jen jeden problém...
(19:57) Morigan: "Hlavně se snažte, aby se vám nic nestalo!"
(19:57) Ketryn: "Neboj, o to se opravdu snažit budeme..."
(20:02) Morigan: Tak vás každou ještě obejmu a pak tam zůstanu stát, když odjíždíte.
(20:09) Ketryn: Ještě se za tebou ohlédnu a pak se soustředím na cestu.
(20:09) Margare-tka: "Neboj budeme."
(20:19) Margare-tka: No já se zase na chvilku zamodím, ať dojedeme a ať jsou to oni a ať v pořádku dojedeme za tebou.
(20:30) Morigan: Vzduch je chladný a naštěstí nemusíte řešit, kam jet, protože cestu určuje někdo jiný. Jedete samozřejmě někde uprostřed.
(20:36) Morigan: Chvilku trvá, než projedete právě se probouzejícím táborem a taky než vás z tábora pustí, všechna povolení ale máte v pořádku, jak se zdá. Gordon se opravdu snažil.
(20:37) Ketryn: No aspoň něco jde, tak jak má. Jsem ráda, že jsme konečně vyrazili, to čekání bylo dost ubíjející.
(20:39) Margare-tka -> Morigan: (Jo samozřejmě jsem řekla Fergusovi, že tam teď pár dní nebudu, ale brzy se vrátíme.
(20:40) Margare-tka: Bylo to ubíjející, ale teď se snaží m nemít obavy z cesty.
(20:41) Morigan -> Margare-tka: (No, čekala jsem, jestli to přijde ještě před odjezdem a ne :-D Tak si hoď k10, první půlka je, že jsi to neřekla (což se mohlo stát, bylo to narychlo, přišel ten Derek a do toho všechny ty hádky atd.) a druhá polovina, že jsi mu to stihla nějak říct.)
(20:42) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na desetistěnné kostce (k10): 4
(20:43) Margare-tka -> Morigan: (Nevadí, budeme za nedlouho zpět.)
(20:45) Margare-tka: Pak se soustředím na cestu. a koukám kudy jedeme, samozřejmě jedu optraně v tom tempu, které je nasazené.
(20:45) Morigan -> Margare-tka: (To ano a navíc tě může uklidňovat, že já mu to pravděpodobně vysvětlím, když se bude divit, kde jsi...)
(20:48) Margare-tka -> Morigan: (Jo tak to jsem si taky řekla:-)
(21:02) Morigan: Žádným zběsilým tempem nejedete, naopak se přistihnete, že kdyby to bylo na vás, tak byste ještě zrychlily.
(21:05) Ketryn: Asi jsem z toho nervní a jela bych opravdu rychleji, ale budu se muset smířit s touhle rchlostí.
(21:05) Margare-tka: Tak kouknu po Kat, ale nevím jestli do toho můžeme kecat... třeba nechtějí aby nám přetěžovaly.....
(21:06) Margare-tka: No a jedeme tak celou dobu a nebo i zrychlíme?
(21:19) Morigan: Samozřejmě, že ne stejně, záleží na terénu :-)
(22:19) Margare-tka: Tak snad se to časem zlepší, snažíme se tempo dodržovat.

(19:09) Margare-tka: Tak se připravujeme.
(19:14) Morigan: Jdu raději všechno zkontrolovat (jako jestli jsou připravení koně a je na nich vše, co tam má být), zatímco se strojíte. Pak se vrátím do stanu ."Lord Gordon se taky obtěžoval si přivstat," oznámím nenadšeně.
(19:16) Ketryn: "Třeba s tebou chce něco probrat..." Naposledy ještě zkontroluji, jestli mám vše - hlavně ten dopis.
(19:16) Margare-tka: "No asi se mít vše pod dohledem....A když budeš rychle ve stanu, tak snad nebude otravovat."
(19:17) Margare-tka: Taky si ještě jednou zkontroluji jestli máme vše. A popřípadě ti budeme psát, Hlavně abych měla nějakou zbraň.
(19:19) Morigan: Ano, dopis jsem dala Katryn, aby ho dobře uschovala a potom odevzdala kapitánu Yllardovi.
(19:19) Morigan: (Můžete mi popsat, co máte sebou? Ne úplně do podrobna, ale aspoň zběžně...)
(19:20) Morigan: "Holky," řeknu, než opustíme stan. "Jestli to bude James s Patrickem, řekněte, prosím, Jamesovi o Anabell. Vím, že by se to asi měl dozvědět jinak, ale při tom všem, co se děje je tu možnost, že bude třeba trvat, než se s ním uvidím já a taky se může leccos stát...chtěla bych, aby to aspoň věděl."
(19:28) Ketryn: (Jedu v kalhotech, košili a tunice (nebo kabátci, podle toho, co mám). A zabalila jsem si šaty, dvě náhradní košile, spodní prádlo, hřeben, nějaké mýdlo, deku, nějaké jídlo a pití na cestu, nějaké peníze (pokud jsme ještě něco měly), nůž a tesák. Jo a samozřejmě jsme si vzala plášť. Tak snad jsem na nic nezapomněla. Co je za měsíc? Kdyby už začínala být zima, tak bych zabalila ještě i něco teplejšího na sebe.)
(19:30) Ketryn: "Ano, řekneme mu to. Kéž by to byli oni...Dávej tu na sebe pozor a žádné sebevražedné akce! Budu se dál snažit spojit s Richiem. A hned jak dorazíme do tábora a podaří se nám něco zjistit, tak se ti budeme snažit poslat posla."
(19:31) Margare-tka: Mám s sebou věci na jízdu, plášť, košile, šaty, nějaký hřeben, mýdlo, nějaké sirky, deku. Jo své cennosti jsem si schovala k tobě, pokud mi je uložíš. A nějaké peníze, jestli ještě něco mám.
(19:31) Ketryn: "A máme mu když tak říct, že jsi lady?"
(19:32) Margare-tka: "Určitě řekneme a nebo jsi mu mohla napsat dopis."
(19:32) Margare-tka: "No?"
(19:32) Margare-tka: "A určitě se brzo uvidíme, hlavně buď na sebe opatrná."
(19:33) Margare-tka: uvidítě
(19:34) Ketryn: (Jo sirky, to je dobrý nápad :-) )
(19:37) Morigan: Cennosti samozřejmě uložím někam pod matraci nebo tak.
(19:38) Morigan: "Jo, klidně mu to řekněte, ale to není důležité," mávnu rukou nad tou lady. "Dopis mu nejspíš nebudete moct předat, když je zajatec, zatím ho psát nebudu."
(19:39) Morigan: Jdu vás pak doprovodit ke koním, ještě je tma, nebo spíš šero. U stájí čeká lord Gordon oblečený do nenápadného, vlněného kabátce a pět jeho mužů, které slíbil, připraveno na cestu. A samozřejmě osedlaní koně.
(19:39) Margare-tka: "To je fakt, to mě nenapadlo, ale můžeš ho pro něj poslat. Napíšeme hned jak to půjde, už abychom všichni byly tady."
(19:40) Margare-tka: Tak nejspíš počkáme jestli spolu budete mlčet. A pak si dáme věci na koně a rozloučíme s těbou.
(19:40) Margare-tka: Mluvit
(19:41) Ketryn: Asi tak...necítím se tedy vůbec klidně.
(19:41) Margare-tka: To já taky ne, ale aspoň se tak snažím vypadat a ty muže známe aspoň od vidění??
(19:50) Morigan: Ty muže neznáte prakticky vůbec.
(19:51) Morigan: Potichu a krátce mluvím s Gordonem a pak se zase vrátím k vám. "Mají rozkaz vás v pořádku doprovodit tam ke kapitánu Yllardovi a za tři dny zase zpět sem," řeknu. "Pokud tam ale budete chtít z nějakého důvodu zůstat, bránit vám samozřejmě nebudou a vrátí se sami."
(19:54) Margare-tka: "Dobře." Snad se to všechno stihne.

(23:18) Morigan: (Já mám 5, Marg 4)
(23:18) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(23:18) Morigan: (Hodíme si, hodím za Marg.)
(23:17) Morigan: "To je pravda...ale nechápu, jak bych mohla usnout..."

(23:04) Ketryn: "Holky, spíte?" zkusím zašeptat.
(23:04) Morigan: "Ne, co se děje?"
(23:07) Ketryn: "Trochu víc se mi podařilo napojit na Richieho. Je s Cedrikem a Danny u Cedrika ve věže. Je ale pro změnu opilej, takže nevím, jestli vůbec pocítil, že jsem ho volala a snažila se mu něco sdělit..." řeknu rozladěně.
(23:08) Morigan: "Ty jo, já tak nějak doufala, že jsou všichni spolu u Christiana! Teda aspoň většina z nich..."
(23:09) Ketryn: "No, to by bylo rozhodně lepší..."
(23:09) Morigan: "Co zase ti tři dělají??" řeknu taky rozladěně.
(23:10) Ketryn: "Chlastají..." :-/
(23:11) Morigan: "Že mě to vůbec nepřekvapuje!"
(23:12) Ketryn: "Ne že by mě to překvapilo, ale totálně mě to vytočilo!"
(23:13) Morigan: "Doufám, že si zase stěžovali na osud světa a na ženský!"
(23:14) Ketryn: "To nevím, to spojení nebylo moc dobré...a jeho opilost tomu zrovna nepomohla."
(23:16) Ketryn: "Asi bychom se měly pokusit aspoň trochu se prospat..." navrhnu a snažím se uklidnit.

(20:53) Morigan: "Já mám pocit, že dnešní noc asi nebudu spát..." prohlásím zoufale.
(20:56) Ketryn: "To já asi taky ne...jsem furt jak na jehlách."
(21:08) Morigan: Do večera je den dost komplikovaný, protože jak Christopher, tak Gordon se mnou chtějí mluvit a já nechci mluvit ani s jedním z nich za žádnou cenu, takže se snažím být většinou zavřená ve stanu a doufám, že jednoho z nich nenapadne tam vtrhnout násilím (ne, že by to Gordon už neudělal)
(21:10) Ketryn: No nedivím se ti, že se ti s nimi nechce mluvit...
(21:11) Ketryn: Já se ujistím, že máme na zítra vše připravený a že je dohodnutý náš odjezd (jako v kolik, odkud a tak...)
(21:19) Morigan: "Na jednu stranu jsem na Christophere neskutečně rozzlobená, ale na druhou stranu po tom, co se objevil Derek, jsem trochu ráda, že nemusím sama řešit, jestli pojedu s vámi, nebo zůstanu. Ale to je samozřejmě jen náhoda!"
(21:19) Ketryn: "No, to je dobrá ironie..."
(21:20) Ketryn: "Ale Christopher se fakt zbláznil! Tohle přeci nemůže myslet vážně..."
(21:32) Morigan: "Nikdy jsem neměla dovolit, aby to zašlo takhle daleko," začnu znovu sebezpytovat svědomí, jen co si na to vzpomenu.
(21:33) Ketryn: "Morigan, za to přeci nemůžeš...to je tahle blbá válka a situace, že jste si začali být tak blízcí. Nikdy jsi mu ale nelhala ani nic neslibovala..."
(21:35) Morigan: "To jsem neslibovala," uznám.
(21:35) Morigan: "Ale je pak hloupé ohánět se tím, když dojde na lámání chleba, protože určité činy jsou vlastně taky sliby..."
(21:41) Ketryn: "No...naprosto chápu, jak se cítíš...bohužel až moc dobře, i když takovéhle scény jsem byla ušetřena. Vím ale, jak je to těžké....a taky mám mega výčitky :-( Chce to čas a snad se s tím nějak srovnáme. Ať už jsi ale udělala cokoli, tak lord Christopher přeci musel tušit, že Jamese pořád miluješ a že kdyby se konečně objevil, tak se na něj nevykašleš. Takže i kdyby to byla tvoje vina, tak je to současně vina i Christophera..."
(21:43) Morigan: "Pravda je, že i kdyby nějak...doufal, že už Jamese nemiluju, tak už jen ten fakt, že jsem vdaná znamená, že musím být se svým manželem," snažím se na to hledět z té lepší stránky.
(21:43) Morigan: Jdu se napít vína, opět. "To jsou ti důstojníci, úplně klidně si svádějí vdané ženy!" stěžuju si.
(21:44) Ketryn: Taky se napiju.
(21:45) Ketryn: "No, bídaci jedni...s chlapama je to prostě těžký," pokusím se pousmát.
(21:47) Ketryn: "Ale tak tohle je tou situací...s Christopherem jste toho hodně zažili a začali jste si být hodně blízcí, válka lidi sbližuje...a kdyby James nezmizel, tak by k tomuhle taky nikdy nedošlo..."
(22:04) Morigan: "To je pravda," musím uznat. "To by se samozřejmě nestalo."
(22:04) Morigan: Ale stejně z toho mám depresi. Chci, abychom se šly pokusit včas spát, jelikož před sebou máte cestu a vyjíždíte za úsvitu.
(22:05) Ketryn: No pokusit se můžeme...

(19:27) Ketryn: "Zkusila jsem to pouto. Trošku jsem se asi napojila, ale nic moc tedy...Pokusila jsem se Richiemu něco naznačit, ale nevím, jestli vůbec vnímal, že se o něco snažím. Budu se ale snažit teď pravidelně, třeba se to časem podaří a taky třeba začne být vnímavější, když začne mít podezření, že se něco děje," řeknu vám.
(19:45) Morigan: "Určitě to zkoušej, jak to půjde," souhlasím. "Několikrát nám to dost pomohlo..."
(19:47) Morigan: "Tentokrát tě snad Richie neignoruje..."
(19:47) Ketryn: "To ano, když šlo do tuhého, tak se mi s Richiem nakonec vždy spojit podařilo."
(19:49) Ketryn: "No doufám, že ne...i když zrovna růžové to mezi námi není. Ale snad nějakou bariéru, jako měl před tím, už nemá."
(19:49) Ketryn: (Jak často to budu moct zkoušet - na házení? Jednou denně?)
(19:52) Morigan: (Dvakrát denně. Jako by ráno a večer - ale může to být samozřejmě i odpoledne a večer, podle situace.)
(19:52) Morigan: "Hlavně, aby to pochopil a nevyložil si to zase špatně, jako se to jednou stalo...ale lepší nějak, než nijak. Něco se stát musí, jinak jsme všichni v pěkné kaši."
(19:53) Ketryn: (Dobře, na cestě to budu muset přizpůsobit možnostem.)
(19:56) Ketryn: "No snažím se mu naznačit, že se objevil Derek, ať kontaktuje Niala, že jsem stále ve vojenském táboře lorda Murtagha. Budu se mu snažit asi posílat nějaké obrazy. Je to těžké, když to funguje takhle všelijak...Nejlepší by bylo, kdyby se mi s ním aspoň na chvíli podařilo mluvit, ale to bych musela mít fakt mega štěstí."
(19:57) Ketryn: *jsme stále
(19:57) Morigan: "No daleko od sebe nejste, myslím třeba narozdíl od jiných situací, ve kterých jsme byli. Tak by to snad nějak vyjít mohlo."
(19:58) Ketryn: "Kéž by...Doufám, že až pochopí, že se o něco snažím, tak se taky začne soustředit a půjde to snáz."
(19:58) Morigan: "Já se samozřejmě pokouším takhle podobně spojit s Nialem a pokusím se udělat, co půjde, včetně toho kouzla s ptáčkem a tak. Nejlepší by bylo, kdyby se mi podařilo otevřít s ním komunikační portál! Ale v těchhle dobách a když to nečeká, tak nevím.." dodám neradostně.
(19:59) Ketryn: "Jo, daleko by být neměl. Myslím si, že je někde ve věži, takže by měl být ve Svobodné."
(19:59) Ketryn: "Ty jo, komunikační portál by byl fakt dobrý! Škoda, že nebudeme u sebe a nebudeme si moct sdělovat úspěchy..."
(20:05) Morigan: "Ani se nevrátil do Akarie...myslím, že je to tu celé vážné i pro čaroděje."
(20:05) Morigan: "No, snad nebudete pryč dlouho..."
(20:07) Ketryn: "No, hlavně abychom to tam nějak zdárně vyřešili...a kéž by to byli oni! Mám nějak moc přání najednou..." :-(
(20:08) Ketryn: "Hned jak dorazíme a podaří se nám něco zjistit, tak samozřejmě napíšeme."

(21:41) Morigan: "No, ten náhrdelník, co jsi měla ty, o tom pochybuju, ale mohla bych požádat o něco, co by mě posílilo, za to nic nedám a pokud by to šlo, je to dobrý nápad. Je možné, že to cítil i Nial, jsme propojeni dohromady, takže možná ano...já si myslím, že ho Derek moc neposlouchá. Možná Boraz poslouchá Dereka..." usoudím hořce.
(21:42) Ketryn: "No bezva, to by nám ještě scházelo...Derek s vlastní armádou."
(21:44) Margare-tka: "No taky si myslím, že to tak bude, o to je to děsivější. Jelikož armády, který velí Boraz b byla fajn, než armáda, který velí Derek. No a ani kdybych ten medailon měla zase já? To fungovalo na posílní vaší energie, ne?"
(21:45) Morigan: "To asi ne, ono to dodávalo energii, kterou nám brali Lovci, ne žádnou energii navíc, kterou vlastně nemáme..."
(21:47) Margare-tka: "Hm... tak třeba Christian vymyslel něco jinýho, doufejme..."
(21:49) Ketryn: "No nejdřív je musíme nějak kontaktovat..." :-(
(21:50) Morigan: "Já se budu snažit..."
(21:51) Ketryn: "Mám zkusit to pouto...?"
(21:52) Morigan: Do večera už se nic nestane, ale jsme rozrušené opravdu dost. Odmítám se bavit s Gordonem nebo Christopherem a vyhýbám se jim. Mám plnou hlavu všeho.
(21:56) Ketryn: Já už se asi po desáté zabalím a snažím se nějak uklidnit.
(21:56) Ketryn: Pak si najdu chvilku klidu někde a pokusím se soustředit na pouto.
(22:01) Margare-tka: "Já bych to zkusila.... a uvidíš."
(22:02) Margare-tka: Taky si ještě jednou zkontroluji aby měla vše.

(20:54) Morigan: Tak dojdeme k nám do stanu, pečlivě zavřu vchod.
(21:01) Ketryn: "No, tak to je v prdeli..." vzdychnu, když zavřeš.
(21:02) Ketryn: "Morigan, jak jsi se držela za zápěstí a pak jsi omdlela, za to mohl Derek??"
(21:03) Morigan: "Předpokládám, že ano, ale nejspíš ne úmyslně..."
(21:04) Ketryn: "Ne úmyslně...? Jako že ho tohle nečekané setkání taky dost rozrušilo?"
(21:05) Ketryn: "A co budeme dělat...? Tohle by měl Nial a ostatní vědět..."
(21:06) Morigan: "To rozhodně ano...však víte, naše emoce jsou občas tak nějak společné..." posadím se.
(21:08) Margare-tka: "No a co na to řekl Murtagh. A Gordon ví že jsi čaroděj a Christopher ne??" samozřejmě na tohle se ptám tak aby tam oni dva nebyli.
(21:08) Margare-tka: "A Nialovi se bude muset poslat nějak zpráva."
(21:08) Ketryn: "No, tohle asi dostalo fakt i jeho..."
(21:12) Margare-tka: "Dostalo ho to, ale vzpamatoval se celkem rychle...."
(21:20) Morigan: "No Murtagh...byl překvapený."
(21:20) Morigan: Samozřejmě, že tam ti dva nejsou, nepustila jsem je do stanu!
(21:25) Morigan: "Nialovi pošlu poslem dopis a pak se ho pokusím kontaktovat jakkoliv jinak to půjde a jak mě napadne...musí to rozhodně vědět," souhlasím naprosto.
(21:25) Morigan: "Vy ale musíte zítra rozhodně jet!"
(21:26) Margare-tka: "A ptáček by nešel?? Je to složitý kouzlo?"
(21:27) Morigan: "Jo a...no, Christopherovi jsem naplno nikdy neřekla, co jsem zač, ale lecos pochopil sám, myslím. No, teď mu to asi došlo, ale mě je to úplně jedno, jelikož s ním nemluvím."
(21:27) Margare-tka: No pojedeme, ale musíš být opatrná, musíš nám slíbit, že když bude nějaké napadení, že se tam nepohrneš úplně moc...Jo a ví Murtagh, že má n tebe Derek pifku??"
(21:27) Morigan: "No vždyť říkám, všemi možnými způsoby, které půjdou..."
(21:27) Ketryn: "No hůř se to sejít opravdu nemohlo :-/ Na jednu stranu hrozně chci jet a zjistit, jestli jsou to kluci...ale na druhou se mi tě tu vůbec nechce nechávat."
(21:29) Ketryn: "Budu zkoušet pouto s Richiem, třeba by se mohlo zadařit..."
(21:30) Margare-tka: "No to by taky nebylo od věci...."
(21:31) Margare-tka: A ten dopis už je napsaný? Pro toho jak že se jmenuje a je hodnosti?
(21:31) Morigan: "Řekla jsem Murtaghovi, že mě Derek nenávidí, že je to dlouholetá záležitost mezi čaroději. Asi se budu muset brzy rozhodnout, co udělám..."
(21:32) Ketryn: "A jaké máš varianty, co bys chtěla dělat?? Jako jestli tu zůstat nebo se pokusit zmizet?"
(21:32) Margare-tka: "No je škoda, že se jen tak jednoduše nedá sehnat něco jako ruleon a spol..... teď by se na něj docela hodil."
(21:32) Morigan: "Je to kapitán Yllard, jeden dopis odešel a druhý ještě musím napsat večer."
(21:33) Morigan: "Já nevím, měla bych stát Murtaghovi po boku i jako čarodějka...myslím, že by si to přál..."
(21:34) Ketryn: "Jenže sama proti Derekovi...?" :-/
(21:35) Morigan: "Já mu to říkala! A navíc mě nic neděsí víc, než stát proti Derekovi..."
(21:36) Margare-tka: "Jo to bys měla, by lo by to asi dobrý, jen by to chtěla nějaký trik jak to vydžet s energií..."
(21:37) Margare-tka: "No pořád to bude po boku Murtagha nejbezpečnější, ten nebude v první linii. "
(21:37) Ketryn: "No chtělo by to, aby se to Nial dozvěděl co nejdřív..." :-/
(21:37) Margare-tka: "A myslím, že by nešlo udělat něco jako medailon, co by ti dodával energii a ebo něco jako jsem měla já?? To by se ještě mohlo využít. Chritian ho určitě ještě bude mít když mi ho sebral."
(21:38) Ketryn: "Morigan, fakt se o tebe bojím..."
(21:38) Margare-tka: Možná bych do toho dopisu napsala i tuhle avariantu, pokud uznáš, že je to reálné."
(21:38) Ketryn: "Jak se sakra Derek dostal k Borazovi...odkdy je schopný někoho poslouchat!?"
(21:39) Margare-tka: "Taky mě napadlo, Mor. Vy jste spolu propojeni, tak to možná ucítil i Nial."

Při Gordonově poznámce ho asi probodnu pohledem, ještě aby se tu začali předhánět, kdo toho ví víc... Dál ale nervozně mlčím a přešlapuji. Občas se snažím, jestli se mi nepodaří něco zaslechnout.

Když jste zticha, jsou slyšet ze stanu naše zesílené hlasy - přece jen je to jenom stan. Nejspíš se přímo nehádáme, ale hlasy jsme zvedli.
"Bude to ještě hodně zajímavé," poznamená Gordon.
"Prosím tě, přestaň pořád dávat všem najevo, že víš všechno," zabručí Christopher zamračeně.
"Nějak se opakuješ," ušklíbne se lehce Gordon. "Rozhodně vím víc, než víš ty."
Christopher se ho pokouší ignorovat.

//Holky vůbec nevím jak tady přes den budu, jelikož se mi nejspíš rozbil počítač. Vzala jsem si ho do práce, kde jsem si chtěla přetáhnout nějaké věci. Musela jsem ho vypnout, sekl se a od té doby když ho zapnu skončím u nadpisu "spouštění systému windows", tak nevím co s tím je. A co mám zkoušet, ale určitě tu budu zase na noční, tak kolem osmé. Zítra jsou odběry, tak mi to chvilku potrvá.//

(18:51) Morigan: Pak se nadechnu hlouběji a proberu se. Myslím, že mám další mírný šok z toho, kdo tam se mnou je.
(18:52) Morigan: "Co tu děláte?" pronesu slabě.
(18:54) Ketryn: "Morigan..." vypadám že omdlím úlevou. Říkám si, že bys byla raději u nás ve stanu než u lorda Christophera...ale nešlo mu odporovat.
(18:59) Morigan: "Co se stalo?? Mám zavolat doktora??" vyhrkne Christopher.
(18:59) Morigan: "Ne..."
(19:00) Ketryn: "Chceš napít?" napadne mě a rozhlédnu se, jestli tam není voda nebo víno.
(19:05) Morigan: Přikývnu.
(19:05) Morigan: Znovu si podezřívavě prohlédnu Christophera s Gordonem.
(19:11) Morigan: "Musím mluvit s generálem," prohlásím tiše. Oba pootevřou ústa údivem ve skoro stejném výrazu.
(19:11) Ketryn: Tak vstanu a jdu, abych ti podala pohárek. Má tam Christopher něco, co bych ti mohla nalít?
(19:12) Ketryn: Doufám, že ti v tomhle stavu nebudou odporovat!
(19:13) Morigan: Nějaké víno tam je.
(19:14) Ketryn: Tak ho naleju, přikleknu si k tobě a opatrně ti podám pohárek.
(19:20) Ketryn: A podívám se po nich, jestli ti hodlají umožnit, aby jsi s Murtaghem ještě dneska mluvila.
(19:21) Morigan: "Co se stalo?" chce vědět Gordon. "Vypadáte, jako by vám z těla odešla všechna krev!"
(19:21) Morigan: "Ta mi rozhodně neodešla," odseknu. "Prostě se mi jen udělalo špatně."
(19:22) Morigan: Christopher mlčí a ani si neuvědomuje, že mě hladí po ruce.
(19:22) Morigan: "Prostě se vám jen udělalo špatně..." zopakuje Gordon. "Protože jste někoho poznala?"
(19:23) Ketryn: Tak to se podívám zas na tebe. Opravdu mě zajímá, co se stalo a jestli za to může Derek, ale před nima jsem se nechtěla ptát. Zmíňka o krvi mě zarazí a začne mi v hlavě hlodat...
(19:24) Ketryn: Začnu se mračit. Gordon tedy není moc citelný, na to, že jsi se zrovna probrala...s tímhle svým výslechem by mohl počkat!
(19:32) Morigan: Zamračím se na něj taky. "Cože?"
(19:35) Morigan: "Mezi lordy generála Boraze," konstatuje sebejistě. "Toho vysokého. Dívala jste se na něj jako na přízrak."
(19:35) Morigan: Zblednu znovu o kousek víc.
(19:36) Morigan: Nenávidím ho za jeho všímavost!!
(19:36) Morigan: Christopher se na něj udiveně podívá.
(19:37) Morigan: "To se občas stane každému z nás, lady Morigan. My všichni občas uvidíme známou tvář na druhé straně. Tak to prostě je."
(19:37) Morigan: "Bývali jsme přece jenom z jedné země," doplní Christopher tiše.
(19:37) Morigan: "Vůbec to nechápete!" prohlásím.
(19:49) Morigan: Snažím se vypít to víno, vrací mi trochu barvu do obličeje.
(19:57) Ketryn: On je fakt hroznej! On ti nedá pokoj ani když jsi na tom takhle! Jsem ráda, že ti to víno pomáhá...kdybys ještě chtěla, tak ti znova naleju.
(19:58) Ketryn: Chtěla bych ti nějak pomoct, aby s tímhle výslechem přestal, ale bojím se okřikovat lordy :-/

(15:46) Ketryn: Tohle všechno dohromady musí být na naší psychiku opravdu hodně :-D
(15:52) Ketryn: Možná jsme konečně našly Patricka s Jamesem, jestli jsou to ani, tak jsou zajatci, my za nimi máme jet, ty nemůžeš, Christopher se zbláznil a do toho všeho přijde Derek! Opravdu výborná situace :-D :-/
(16:01) Morigan: Já myslím, že je na čase se zhroutit...
(16:04) Ketryn: No, možná by to bylo řešení :-D
(16:12) Morigan: Předpokládám, že když jste nenápadně prchly z kuchyně, tak se pokoušíte potkat co nejdřív mě.
(16:14) Ketryn: Jo, to ano, takový je plán. Asi t nejdřív hledáme někde v okolí, jestli tě nezahlédneme, jak odcházíš z rady.
(16:17) Morigan: K6
(16:18) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(16:28) Ketryn: Předpokládám, že štěstí nemáme...Asi pak zamíříme cestou k nám do stanu a pořádně se díváme kolem sebe. Kdybychom třeba potkaly Gordona, tak se ho na tebe zeptám.
(16:29) Morigan: Dlouho moc nemáte štěstí, ale když už jste skoro ve stanu, tak mě spatříš v protější uličce mezi stany. Jsem ještě bělejší, než předtím a držím se za zápěstí.
(16:34) Ketryn: Přispěchám rychle k tobě. "Morigan!"
(16:34) Ketryn: "Děje se něco? Tedy něco dalšího...? Co máš se zápěstím?" ptám se ustaraně ale potichu.
(16:35) Ketryn: Vypadám asi dost rozrušeně, tak mi dělá problém dávat dohromady smysluplné věty...
(16:40) Morigan: Sotva ke mě stihnete dojít a já si vás všimnu, tak omdlím.
(16:42) Ketryn: "Morigan!!" vyhrknu už rozhodně ne potichu a pokusím se tě aspoň částečně zachytit.
(16:43) Ketryn: (že já si vždycky bláhově myslím, že u ve větší krizi být nemůžu!)
(16:44) Ketryn: "Morigan! Morigan! Slyšíš mě?" snažím se tě probrat podívám se ti na to zápěstí. Popadá mě panika!
(16:47) Ketryn: Dýcháš?
(16:57) Morigan: Zápěstí, které jsem si držela, bylo to se spirálou. Dýchám, ale mělce.
(17:00) Ketryn: A je na té spirálce něco jinak něco divného? Takže mě vůbec nevnímáš? Jsem fakt v krizi!! Rozhlídnu se, jestli je na blízku nějaký voják, který by tě odnesl do stanu.
(17:00) Ketryn: Ten sráč Derek! :-/
(17:01) Morigan: Nic zvláštního ti na ní nepřipadá. "Uhněte!" ozve se za vámi zadýchaně. "Co se stalo?" objeví se tam lord Christopher.
(17:06) Ketryn: Leknu se, že se tu objevil zrovna on..."Nevím...udělalo se jí špatně a omdlela..." vypravím ze sebe přiškrceně a vypadám asi taky na omdlení. "Mohly byste ji odnést k nám do stanu...?"
(17:07) Ketryn: Sakra! Jestli za to může Derek, tak fakt nevím, co budeme dělat!!!
(17:11) Morigan: "Můj stan je blíž," prohlásí a zvedne mě.
(17:12) Ketryn: "Ale..." snažím se vymyslet nějak výmluvu. "Myslím, že by se raději probudila u nás ve stanu..."řeknu chabě a vzpomenu si na tu včerejší scénu.
(17:13) Ketryn: Jestli mě ignoruje, tak s tím asi nic nezmůžu a jdu hned za ním.
(17:24) Morigan: "Kite!" dostihne vás lord Gordon, aniž jste ještě vůbec někam došli.
(17:27) Ketryn: Bezva, čím dál tím lepší...
(17:27) Ketryn: Stále nejevíš známky, že by ses chtěla probrat?
(17:35) Morigan: Ono na mě moc nevidíte, jak mě drží, ale nejspíš ne.
(17:35) Morigan: "Co se jí stalo? Seděl jsi vedle ní!" vyhrkne Christopher na Gordona, aniž zpomalí.
(17:36) Morigan: "Nemám tušení!" rozhodí ruce Gordon. "Měli bychom k ní zavolat doktora, ty sám asi nic nevymyslíš!"
(17:41) Morigan: "Mohl bys pro něj dojít," navrhne Christopher.
(17:54) Morigan: Ještě, že jsem tam v bezvědomí, jinak by se možná pohádali, vypadá to, že jsou na sebe nějak naostření. Nakonec všichni dojdete do Christopherova stanu (Margaret asi zaostává a jde ve vašich stopách). Katryn proběhne hlavou, že ve skutečnosti nejspíš Christopherův stan nebyl blíž.
(17:58) Ketryn: Blízkost stanu asi v tuhle chvíli hodím za hlavu, i když bych po v tu chvíli, kdy mi to dojde, vynadala...Obávám se, že tady doktor nepomůže, ale mlčím...Snažím se držet blízko tebe a nehodlám se nechat jakkoli odbýt. V hlavě se mi honí, jestli bychom ti nějak nemohly předat energii, ale vidím to bledě, když jsi úplně v bezvdomí.
(17:58) Ketryn: *nejraději vynadala
(18:06) Morigan: Zatím asi nikoho ani nenapadlo vás vyhodit (když navíc Margaret vlastně není s vámi).
(18:07) Morigan: Dojdete do Christopherova stanu, kde mě ve své ložnici opatrně položí na postel. "Je hrozně studená," sahá mi opatrně na obličej a na krk.
(18:13) Ketryn: "To je v háji..." povzdechnu si vyřízeně pro sebe. Jdu se na tebe podívat blíž a sahám ti na tu spirálu, jestli nemá jinou teplotu nebo tak něco.
(18:18) Morigan: A zachytíš, že si toho Gordon všiml.
(18:20) Ketryn: A sakra...nějak mi to nemyslí, abych byla nenápadná...
(18:20) Ketryn: A je furt stejná?
(18:20) Morigan: Zdá se, že ano.
(18:27) Ketryn: Cristopher tam je nebo šel už pro toho doktora?Jestli ne, tak ho zkusím poprosit, jestli by pro něj nedošel.
(18:33) Morigan: Nejspíš si tvou přítomnost moc neuvědomovali, ale ve chvíli, kdy řekneš lordovi, aby došel pro doktora, tak si tě prohlídnout udiveně oba dva.
(18:34) Ketryn: A sakra...
(18:39) Ketryn: Asi zkusím dělat jako že nic a dál se snažím věnovat tobě, mluvím na tebe a zkouším ti sahat na čelo a brát tě za ruku.

Tak jsem si myslela, že už nemůžu být víc šokovaná...krutě jsem se spletla, můžu!! Dívám se na Christophera jako by přišel z jiné planety a chvíli mi trvá, než nějak vstřebám, co tu vlastně říká...Pak už ale nedovedu mlčet: "Lorde Christophere, tohle nemůžete myslet vážně! Měl byste se uklidnit a přestat s touhle žárlivou scénou. Nemůžete přeci Morigan bránit, aby svého manžela, se kterým má navíc dítě, našla! Chápu, že je to pro vás hodně těžké, ale měl byste Morigan nechat, ať se rozhodne sama...Přeci nečekáte, že když jí teď zabráníte jet, že na Jamese zapomene, pohřbí ho a šťastně vám padne do náruče!! Touhle svou scénou jí akorát ubližujete! A jestli jsou to opravdu oni a něco se jim stane jenom kvůli tomu, že budete Morigan zdržovat a znemožníte jí odjet, tak to bude neodpustitelné..." Snažím se mluvit aspoň trochu klidně, ale jsem opravdu hodně rozrušená.