Druhá strana (216 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(19:49) Margare-tka: Jsem z vás napjatá... a doopravdy doufám, že jsme nenarazily na další problém.
(19:49) Ketryn: Tak si úlovek vezmu a jdeme ho s Margaret stáhnout, vykuchat a dát na oheň.
(19:49) Morigan: Tak vám hodím svůj nůž.
(19:50) Ketryn: Opravdu by mě zajímalo, jestli z něho něco cítíš...
(19:50) Margare-tka: Ano maso napíchnu na nějaký klacky, aby se opeklo.
(19:50) Morigan: "Ty ale nejsi alchymista," řeknu, když se pustíme.
(19:51) Morigan: "Alchymista?" podiví se. "Ne, to nejsem," pousměje se. "Vypadám tak?"
(19:52) Morigan: "Ne," odtuším. "Ty koně," ukážu bradou neurčitě do lesa. "patří tobě."
(19:53) Morigan: "Ano," přikývne. "Už ano."
(19:53) Ketryn: On má víc koní??? :-O
(19:55) Morigan: "Asi bych si je měl dát blíž," usoudí stále s pohledem na mě.
(20:01) Margare-tka: To jsi mě překvapila.... že jsi se takhle zeptala. Zajímalo by mě co je.
(20:06) Ketryn: Raději nic neříkám. Ale opravdu by mě zajímalo, co je zač.
(20:09) Morigan: Koně má dva, dokonce osedlané a přiváže je blíž ohn

19:34) Ketryn: Sedím asi mlčky a vyhlížím tě. Uvědomím si, jak obrovský mám hlad.
(19:36) Margare-tka: "Děkujeme ti za pomoc, ale nechceme tě zdržovat v cestování." řeknu mu, nerada bych ho nějak urazila. To já mám taky. Škoda, že ve městě se nedá koupit třeba nějaká mouka, aspoň bychom dělat nějaká placky.
(19:37) Morigan: V tu chvíli se někde opět pohybuje lesem směrem k vám.
(19:39) Margare-tka: Doufám, že už to budeš ty. Ale raději jsem v připravená.
(19:40) Morigan: Jsem to já, nesu nějaký malý úlovek.
(19:42) Ketryn: Jsem ráda, že tě vidím a asi ještě raději, že neseš jídlo :-) Jdu ti s tím pomoct, abychom to zpracovaly a mohly dát na oheň.
(19:43) Morigan: Koukám na něho a tázavě na vás.
(19:44) Ketryn: "Ehm, Morigan, to je Dean. Deane, to je Morigan," představím vás.
(19:47) Margare-tka: Taky se chopím přípravy. Ale koukala jsem jak jsi se na něj tvářila.
(19:47) Morigan: Dean vstane. "Přesně tak. Dean," usměje se a natáhne ruku. Podám Katryn úlovky a ruku mu stisknu. Dlouz

:15) Margare-tka: Odešla jsi teda a já udržuji ohýnek, nechala jsem ten kotlík u ohně, aby nevychladl.
(18:15) Margare-tka: Čas od času se koukám do lesa jestli nepřichází Dean... nějak nevím jestli měl v úmyslu ještě přijít.
(18:20) Ketryn: Sednu si k ohýnku a pomáhám ho udržovat. Zároveň ale dávám velký pozor, kdyby někdo přicházel. jsem tak šťastná, že jsme se našly, že se usmívám, i když naše situace je furt stále mentální.
(18:29) Ketryn: Stoupnu si a znovu potichu vytáhnu tesák. "Někdo jde," zašeptám Margaret opravdu hodně moc potichu a dívám se tím směrem, kterým slyším zvuky. Blíží se k nám nebo je to jakoby na cestě?
(18:31) Morigan: Je to na směru spíš od cesty, ale asi ne úplně z cesty.
(18:31) Morigan: Ale blíží se, nejde po cestě.
(18:32) Margare-tka: Tak si taky stoupnu a držím ten nůž s tím ukradeným tesákem bych se asi zranila sama.
(18:33) Ketryn: Tak nehybně stojím a čekám. Napadne mě se schovat, ale nevím kam a jak, když nevíme, odkud kam ten člověk míří a co tu dělá.
(18:42) Margare-tka: Kort když tam máme ten oheň:-)
(18:56) Morigan: Mezi stromy začne prosvítat osoba a brzy je jasné, že je to Dean.
(18:59) Ketryn: Tak si tesák zase schovám. A on má koně??
(18:59) Morigan: No sebou si ho nevede.
(18:59) Ketryn: Uleví se mi, že je to Dean.
(19:01) Ketryn: "Tak už jsme se našly! Morigan se za chvíli vrátí," řeknu mu, když přijde blíž.
(19:02) Morigan: Podívá se na Katryn. "Aha...no, to je dobře," řekne. Podívá se na oheň a na kotlík, ale nic k tomu neřekne.
(19:03) Margare-tka: "Chceš napít čaje?" nabídnu mu.
(19:04) Morigan: "Jo, rád," řekne a váhavě si přisedne k ohni. Ohlédne se směrem, kterým přišel.
(19:04) Margare-tka: Doufám, že brzo přijdeš, zajímalo by mě co na něj řekneš. To zase bude nějaká perlička. Sice jsem mu vděčná vlkodlaka a vampíra jsem si vyloučila, ale my máme prostě štěstí na takové podobné bytosti. Ale zatím mi nezavdal důvod abych nevěřila.
(19:05) Margare-tka: Jinak jsem na pozoru neustále.

Jsem šťastná, že vidím Morigan celou a zdravou!! Taky ji obejmu a ze srdce mi spadne obrovská skála.
"No my jsme na tebe čekaly tady za bránou kus od cesty, ale když začalo svítat a ty jsi se neobjevila, tak jsme se šly podívat k té druhé. Když jsme tě nikde nenašly, tak jsme se vrátily sem. Příště se hlavně musíme přesněji domluvit!"

(21:24) Margare-tka: "Tak se kousek v lese koukneme po něčem k snědku. Aspoň něčem malém. A pak budeme hledat dál"

(21:25) Ketryn: "Tak to asi budeme muset začít okusovat stromky a kořínky..."řeknu hořce.
(21:26) Ketryn: Při prohledávání lesa se dívám a po nějakých lesních plodech, i když v tuhle roční dobu tedy nevím.
(21:30) Margare-tka: "Je podzim, tak tu určitě budou nějaké lesní plody. Stromky jsem nemyslela."
(21:31) Morigan: Po chvíli, kdy jste kousek v lese a radíte se, si uvědomíte, že Dean zmizel. Nebo spíš odešel, samozřejmě.
(21:33) Margare-tka: Tak u toho koukání po lesních plodech a nějakém maliní na čaj se snažím Katryn říct. "Mor mohla těm trpaslíkům pomoci a třeba se z toho nějak složit a mohli ji vzít s sebou. A jestli ano, tak to museli být ti druzí co šli druhou bránou. A tak asi šli i tím směrem. To je jediné co mě ještě napadlo."
(21:35) Margare-tka: Tak jsem téhle chvilky využila. Asi rozdělám oheň, jestli jsme nějak dál od cesty. A udělám čaj. Kotlík bychom mít mohly, když jsme s Kat zabalily věci, ne?
(21:35) Margare-tka: "Rozděláme ho Kat?"
(21:36) Morigan: (Já myslím, že vám nechybí nic, kromě Margaretina tesáku...)
(21:36) Ketryn: "No,možné je asi všechno...Vůbec ale nevím, co budeme dělat."
(21:38) Ketryn: "Myslíš, že šel něco ulovit? Zajímalo by mě, proč s námi je a takhle hodně nám pomáhá..."
(21:40) Margare-tka: "Já nevím asi jo. Ani nevím proč se od nás neodpojil, jsem ráda, že tu je. Cítím se aspoň klidněji z důvodu bezpečí. Ale je to takový divný. " pousměji se.
(21:41) Margare-tka: "Asi vypadáme dost beznadějně."
(21:42) Ketryn: "No, to určitě. Opravdu hodně beznadějně a zoufale..."
(21:43) Margare-tka: Rozdělávám tedy oheň a vařím čaj. Snad ještě máme nějakou vodu. Natrhala jsem si to maliní a nebo ostružiní. Popřípadě nějaké už sušší plody.
(21:44) Margare-tka: "Bylo fajn najít třeba jabloň...Mohlo by tu něco být."
(21:49) Morigan: Jabloň nevypadá, že by tam někde byla.
(21:49) Morigan: Ale čaj se vám ze zbytku vody povede.
(21:52) Margare-tka: Tak udělám čaj. "Teď by se nám to pouto s Morigan hodilo."
(21:54) Ketryn: "No, to ano, ale ne poprvé....Ach jo, fakt nevím, co budeme dělat..."
(21:55) Ketryn: Sednu si k ohni a napiji se čaje.
(21:57) Margare-tka: "Když ji tady nenajdeme, tak se budeme muset vydat dál na Godorok a třeba bychom je cestou potkaly. A nebo se můžeš pokusit spojit s Richiem a pak ji s jeho pomocí najít. Ale začínám si čím dál tím víc myslet, že bude s těmi trpaslíky.
Já mám pocit, že určitě žije. Jen třeba mohla být zraněná. Jinak totiž by tady byla."
Ketryn: "Richie mě od našeho návratu vůbec nevnímá...netuším, jestli se to někdy změní a jestli mu dokonce budu moct předat takovou zprávu, že ho potřebujeme. Ale budu to dál samozřejmě zkoušet. Zkusila bych tu hledat asi ještě zítra a pak tedy asi budeme muset vyrazit dál. I když tedy bez zásob to bude opravdu zajímavý."
Margare-tka: "Nějak to zvládneme. Musíme."
Ketryn: "Doufám, že máš pravdu a Morigan je jen zraněná a je s trpaslíkama."
Morigan -> Margare-tka: Kdesi v lese uslyšíš zapraskání.
Margare-tka: Tak se tím směrem rychle otočím a mám v ruce ten nůž co jsem vzala v tom domě.
Ketryn: Tak se leknu, co Margaret dělá. Když vidím, že sahá po noži, tak vytasím svůj tesák a dívám se směrem jako Margaret.
Margare-tka: Snažím se zjistit kdo nebo co to je.
(22:48) Morigan: Než to stihneš "zjistit", vyleze z keřů osoba, která sice nemá už pončo z deky, ale jsem to já.
(22:48) Morigan: "Kde jste proboha byly???" řeknu, když rychle zaregistruji, že nejste nijak zraněné.
(22:50) Margare-tka: "Morigan.!!!!!" Vyrazím tě obejmout. "Hledaly jsme tě, kde jsi byla??!
(22:52) Morigan: "Já?? Kde bych asi byla?"
(22:57) Margare-tka: "No my jsme na tebe čekaly ráno za bránou a přešly k té druhé. A ptaly se ve městě. "
(22:57) Margare-tka: "Tady v lese jsi byla?"
22:59) Margare-tka: "Ty jsi v pořádku?"
(23:00) Morigan: "Vy jste čekaly jen tak za bránou?" vydechnu a opřu se o strom. "No ano, tady v lese jsem byla... no, prakticky od svítání, abych vás neprošvihla. Před bránou jsem vás neviděla..."
(23:00) Morigan: "No jdu po svých, takže jsem."
(23:04) Margare-tka: "To jsem ráda, že jste oba v pořádku." řeknu šťastně a úlevně.
(23:04) Margare-tka: "Udělala jsem čaj, chceš se napít?"
(23:08) Morigan: "Proč jste přecházely k té druhé," nechápu a vezmu si od tebe čaj.
(23:09) Margare-tka: "Nevím teda kde je, ale ještě je tu s námi jeden muž - Dean, pomohl mi ve městě v noci a pak se nějak připojil. Asi šel do lesa. Řekly bychom. Tak aby jsi se nelekla jestli ještě někdo dorazí."
(23:11) Margare-tka: "Nevěděly jsme u jako brány budeš."
(23:14) Morigan: "Mě trefí šlak, fakt..." ulevím si. To o tom muži mi moc nedodá, ale nijak to nekomentuji.
(23:15) Morigan: Usoudím, že už se nevrátí.
(23:17) Morigan: "Tak na vaše uvažování jsem zřejmě krátká," uznám unaveně. "Jsem šťastná, že jste se dostaly zase až sem, když jste se ještě vracely do toho města. Příště nás asi nesmím rozdělit za žádnou cenu, tohle štěstí by se už nemuselo opakovat."
(23:18) Morigan: "Budu muset něco ulovit. Našla jsem vodu, ale odtud je docela daleko. Musím tam pak asi zajít doplnit, byla jsem se tam umýt."
(23:19) Margare-tka: Je dlouho pryč?
(23:20) Margare-tka: "Tak se vydáme k té vodě? Jen mám trochu špatné svědomí z toho, že jestli se vrátí tak tu nebudeme."
(23:20) Morigan: Tak maximálně půl hodiny.
(23:20) Margare-tka: "A je to aspoň naším směrem?"
(23:21) Morigan: "Říkám, že je daleko. S tebou tam nedojdeme, dřív umřeme hlady. Jdu něco sehnat," zvednu se.
(23:21) Margare-tka: "Jo byl to asi alchymista nebo někdo podobný:-)" Dodám ještě.
(23:23) Margare-tka: "Dobře, tak aspoˇn budeme udržovat oheň a prosím tě buď opatrná.
(23:23) Morigan: "To si ze mě děláš srandu?" otočím se. "Nemám na podobnou srandu moc náladu. To ti řekl, že je alchymista?"
(23:29) Margare-tka: "No pomohl mi, když mě přepadli ve městě. A když se jich zbavoval, tak na něj vylil nějaký lektvar a ten člověk shořel...nebo něco takového a tak jsem se ho ptala a on řekl, že ne úplně alchymista, tak nevím
(23:33) Morigan: Ztratím chuť odejít a váhám. "No...když vám nic neudělal doteď...ale když se vrátí, řekni mu o mě," poradím ti. "Pokusím se být rychlá."
(23:35) Margare-tka: "Jako, že jsi čarodějka?? Snažily jsme se to tajit."
(23:39) Morigan: "Ne, že existuju a že jsem za chvíli zpátky. Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Nepraštila ses do hlavy?" zajímá mě skutečně, protože jsem se ani nestihla pořádně ujistit a připadáš mi zmatená.
(23:40) Morigan: (Jak daleko od cesty jste rozdělávaly ten oheň?)
(23:44) Margare-tka: (Tak aby na nás nebylo vidět a bylo to bezpečný.)
(23:45) Margare-tka: "Ne, nepraštila." a moc tě nechápu.:-)
(23:45) Morigan: (Tak aby vás nebylo vidět, to je dost daleko.)
(23:49) Margare-tka: (Kdybychom byly blíž bude vidět oheň? Toho jsme se předpokládám bály)
(23:50) Morigan: (Ano, oheň je vidět dost na dálku...určitě ze svého místa už na cestu nevidíte.)
(23:55) Margare-tka: (Abych řekla pravdu tak si nejsem jistá. Možná spíš jak jsme zvyklé, už jste takhle ohně rozdělávaly mnohokrát, tak asi jako vždy.)

(19:39) Morigan: "Nevzpomínám si," řekne, aniž by se dlouze zamyslel. "Ne." Evidentně nemá po včerejší události nejlepší náladu.
(19:42) Ketryn: "Dobře, děkuji..."
(19:44) Ketryn: "Tak teď už opravdu nevím. Asi si půjdeme sednout za město u severní brány a modlit se a doufat..."řeknu, když vyjdeme zas na ulici a unaveně se opřu o dům. Cítím se hrozně beznadějně.
(19:45) Morigan: "Já bych to taky tak viděl," řekne Dean.
(19:46) Ketryn: "Hm, tak asi jdeme..." Snažím se zorientovat a pomalu vyrazit k severní bráně.
(19:48) Morigan: Dean se orientuje velice dobře, ale ty taky, protože takhle ve dne na tom vlastně nic moc složitého není.
(19:50) Ketryn: Jdu mlčky a opravdu mám o tebe veliký strach. :-/
(19:59) Margare-tka: "Půjdeme tedy za bránu a když tak podél lesa." a modlím se.
(20:12) Morigan: Tak se ocitnete za bránou.
(20:14) Ketryn: Rozhlížím se, kdybych tě přeci jen někde zahlédla, ale už mi jaksi dochází naděje. Jdeme asi zas kousek dál, ale tak, abychom viděli na cestu a na bránu. A čekáme. Buď sedím nebo přecházím a rozhlížím se.
(20:17) Margare-tka: "Morigan!!!!!" zavolám.
(20:17) Morigan: Už je tak odpoledne.
(20:17) Morigan: Dean sebou trhne a udiveně se na Margaret podívá.
(20:18) Margare-tka: A rozhlížím se. "Měli bychom pak vyjít k tomu lesu." koukám tím směrem. Omluvně se na něj podívám
(20:19) Ketryn: Leknu se a taky se na Margaret dívám překvapeně.
(20:20) Ketryn: "Proč myslíš, že by na nás čekala v lese? A hlavně kde v lese..."
(20:20) Margare-tka: "No co..." třeba je někde poblíž, tak mě mohla slyšet. "Jen doufám, že si třeba neodnesla ta druhá parta trpaslíků.""
(20:20) Morigan: "A proč by čekala tady na planině u cesty?" zajímá se Dean. "Tedy ovšem já jí neznám," dodá s lehkou omluvou.
(20:21) Margare-tka: "Tady ji nikde nevidím, tak by třeba mohla být tam. Nezapomeň, že ji bylo trochu "špatně." Tak by třeba mohla tam odpočívat, než nabere trochu sil."
(20:22) Margare-tka: "Vyrazíme tedy k tomu lesu?"
(20:24) Ketryn: "No můžeme to zkusit, za to nic asi nedáme..." zvednu se a zamířím pomalu k lesu tedy. Pozorně se rozhlížím.
(20:31) Margare-tka: "Jestli ani tam nebude, tak nevím, kde budeme hledat."
(20:51) Morigan: (Kam a jak jdete do toho lesa? Po cestě nebo jinak?)
(20:52) Margare-tka: (No chtěla jsem jít k lesu. Ne úplně do lesa. Třeba nechtěla být všem na očích jako my tam.)
(20:54) Morigan: (A ta cesta??)
(20:56) Ketryn: Jestli jsem to pochopila dobře, tak Margaret chce jít podél lesa zas na druhou stranu města, tak jdeme asi tak. Ale můžeme se ještě před tím jít podívat po cestě na začátek lesa a pak se vrátit.
(20:56) Ketryn: Jako po cestě směrem od města.
(21:01) Morigan: (Fajn, po cestě na začátek lesa jít samozřejmě můžete. Ale podél lesa na druhou stranu města půjdete minimálně týden. Možná to ani nejde, protože to vidět není. Město není obklopeno lesem tak blízko, zas taková lesní osada to není.)
(21:03) Ketryn: Tak jdeme asi prohledávat les v okolí cesty a i kus od ní.
(21:07) Ketryn: "Nevíš, jestli je ve městě ještě nějaká krčma?" zeptám se Deana. "Na noc bychom se asi měli vrátit do města....a najíst se..." uvědomím si, že jsem za celý den nic nejedli ani nepili! Zatím se ale pozorně dívám po lese, jestli něco nezahlédnu a snažím se v sobě udržovat zbytky naděje. Začíná mi být vzteky a strachy do pláče, ale držím se.
(21:07) Margare-tka: "No asi ano. " nějak doufám, že to bude k něčemu. Stane se že jsme na chvilku bez Deana?
(21:07) Margare-tka: Nebo alespoň tak, že můžu mluvit bez toho aniž by to slyšel?
(21:08) Morigan: "Pochybuju o tom, obávám se, že tady byla jenom jedna jediná," usoudí.
(21:09) Morigan: Zatím se asi nestalo, že by byl jinde, než vy.
(21:10) Ketryn: "No bezva..."
(21:12) Morigan: "Máte asi hlad, co?" dojde mu.
(21:14) Margare-tka: "No tak se koukneme jestli něco neseženeme v lese."
(21:14) Ketryn: "No asi jo...ale z toho všeho stresu mi to došlo až před chvíli. Budeme se muset pokusit sehnat ve městě nějaké jídlo."
(21:14) Margare-tka: "Docela jo, ale nějak jsme na to úplně zapomněly:-)" odpovím mu.

//Pardon,včera jsem byla ještě u táty a něco jsme řešili, takže jsem přišla domů až pozdě a šla rovnou spát. Dneska jsem zas celý den ve škole a během dne se sem už asi nedostanu, jelikož za chvíli se všechny počítače obsadí svými majiteli. Neměla bych ale dneska v laborce být tak dlouho, takže se snad večer na net dostanu.//

Vybírám pohledem vhodného kandidáta.

"No spíš bychom se asi měli pokusit zeptat kohokoli, kdo bude vypadat, že by s námi aspoň trošku mluvil, jestli neví něco o nějakých zraněných...Nejsem si jistá, jestli tu vůbec bude nějaký doktor..."
Taky se rozhlížím a jsem nešťastná a opravdu se o Morigan bojím.

Ta spoušť mě trochu rozhodí. A ještě umocní strach o tebe.
"Bylo by dobrý se poptat po tom doktorovi." řeknu a rozhlížím se po někom koho bych se mohla zeptat.

Netrvá to zas tak dlouho, když Dean usoudí, že se do města dostaneme. Nespustil oči z jižní brány, i když vypadal nedbale.
Ve městě je po včerejší události nepořádek, ale obyvatelstvo se chová v podstatě normálně. Na náměstí je asi největší spoušť, do základů vyhořelá hospoda a ohořelé okolní domy. Ještě pořád to tam někdo odklízí.
Jinak tam není nic divného.

(23:20) Morigan: "Proč jste se u všech bohů nedržely spolu?" nechápe.
(23:22) Margare-tka: "Nešlo to. Jinak bychom se samozřejmě u sebe držely."
(23:24) Margare-tka: Možná jsme trochu zpanikařely napdne mě, ale nevím jak to tam vypadalo po tom. Takže raději nic neříkám a doufám, že to co se stalo nebylo nějak extrémně zbytečné.

(22:18) Morigan: Trhne rameny. "Prohodil pár slov, podplatil stráž...klasika. Domnívám se, že o pár hodin později už budou pouštět normálně. To už tu ale beztak nebude nikdo, kdo by do toho města chtěl."
(22:20) Margare-tka: "Proč, co se tam děje??"
(22:40) Margare-tka: Nějak nechápu, proč by už nikdo nechtěl do města. Ale doufám,že mi to vysvětlí.
(22:40) Morigan: "No, momentálně spíš uklízí," řekne.
(22:44) Margare-tka: "Stihly shořet i další domy a nebo jen hostinec? Mluvilo se o nějakých zraněných?"
(22:48) Morigan: "Chytily to okolní domy, ale žádný neshořel tak úplně, jako ta hospoda. Už ale nebezpečí nehrozí," zakroutí s despektem hlavou, jako by si myslel své o tom, co a proč se včera v noci přihodilo. "Jak to myslíš mluvilo? Zraněných bylo asi docela dost, určitě to i někdo odnesl životem."
(22:53) Margare-tka: "Já nevím, už mě i napadlo, že by Mor klidně mohla být mezi zraněnými. Dál raději nemyslím. Asi bychom měli jít k té druhé bráně, jestli tam nebude. A pak se když tak podívat poblíž lesa, třeba tam někde může být. Jen nevím jestli nebude lepší počkat než budeme moci skrz město. A nebo jestli půjdeme zase okolo."
(22:56) Morigan: "Přes město to bude rozhodně kratší."
(22:59) Margare-tka: "Tak to vezmeme tak. Stejně nás když tak čeká dlouhá cesta podél lesa. Za jak dlouho by tak mohli pouštět?"
(23:14) Morigan: Tak chvíli čekáte.
(23:18) Margare-tka: Pak se tedy vydáme do města. "Mohly bychom se zeptat jestli je tu nějaký lékař, když už budeme. Aspoň bychom se dozvěděly jestli opravdu je v pořádku a pak se můžeme soustředit na hledání venku."

(20:13) Ketryn: Sedly jsme si kus od cesty - asi někam na louku, ale tak, abychom viděly, co se děje na cestě a u brány. Zoufale se rozhlížím, jestli někde neuvidím Morigan! Případně se dívám i po Deanovi...Asi nevydržím dlouho sedět a začnu přecházet tam a zpátky - tak i líp uvidím do dálky. Zoufale netuším, co bychom teď měly dělat a proklínám, že jsme se líp nedohodly, kterým směrem za městem se sejdeme :-/
(20:16) Margare-tka: Já tedy sedím. A Odpočívám, ale doufám, že vyjdeš tou stranou, kudy jsme přišly my. Jak dlouho tam tak už jsme??
(20:33) Margare-tka: Budu šťastná za i kdyby úplně jinde za městem... než ve městě.
(20:36) Morigan: Už jste tam tak půl hodiny, lidi, kteří se pohybují na cestě a kolem cesty už se na vás občas dost podezřele dívali, ale zatím se vám nic jiného nestalo. Asi to ale nebude nejlepší nápad tam takhle sedět.
(20:36) Morigan: K6
(20:40) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(20:41) Margare-tka: "Měly bychom se možná přesunout někam k lesu, kde nebudeme takhle na očích."
(20:46) Ketryn: "No, asi budeme muset...I když tedy nevím, jestli to u lesa bude bezpečnější. Ty jo, doufám, že je Morigan v pořádku :-/"
(20:47) Ketryn: "Hele, tamhle z brány vychází ten Dean. Ty jo, on se dostal do města! Myslíš, že se k nám bude ještě hlásit," řeknu Margaret. Zrovna jsem se chtěla posunout kus dál, abychom nebyly tolik na očích, ale zastavím se a koukám směrem k bráně na Deana.
(20:51) Margare-tka: Tak se taky na něj koukám... Jak se tam dostal?? Doufám, že by se k nám hlásit mohl.
(20:54) Margare-tka: "Myslíš, že se něco dozvěděl?? Mohl by zajít k nám." řeknu ti.
(20:59) Ketryn: "Jak to mám vědět? Moc bych si ale přála se něco dovědět..." Dívám se, jestli někde v jeho blízkosti není Morigan?!
(21:09) Margare-tka: "To já taky." Doufám, že by jsi opravdu mohla jít s ním.
(21:22) Morigan: Chvíli se rozhlíží spíš ke straně, odkud jste přišly, ale po chvíli vás spatří. Pak se vydá k vám.
(21:28) Margare-tka: Tak se na něj pokrytě zvědavě dívám.
(21:31) Margare-tka: Zase se postavím, když míří k nám.
(21:37) Ketryn: Dívám se na něj, jak k nám míří. A zemře ve mně poslední naděje, že by tě našel a že by jsi byla s ním :-/
(21:46) Morigan: "Nic," prohlásí a pak se posadí vedle vás.
(21:48) Ketryn: Otevřu pusu, jako bych se na něco chtěla zeptat, ale pak ji zase zavřu. Propadnu se do absolutního zoufalství a opravdu nevím, co dělat. Chtěla bych mu aspoň poděkovat, ale mám úplně zadrhlý hlas.
(21:53) Margare-tka: "A jak jsi se dostal dovnitř? Vždyť nikoho nechtě pouštět dovnitř?"
(21:54) Margare-tka: "Katryn, kde by tak mohla být?? "
(21:55) Morigan: "Ale pouštějí, jen si vybírají koho...hostinec ale stejně shořel do základů, tam nic nenajdete."
(21:59) Ketryn: "Děkujeme..." vymáčknu ze sebe stísněně.
(22:00) Ketryn: "To by mě tedy zajímalo, co budeme dělat...:-/ Může tam třeba někde být zraněná...anebo...já prostě nevím."
(22:03) Morigan: "A nebo taky čeká na druhý straně města. Jenže nemůžu vám pomoct s uvažováním, co mohla udělat, když vás neznám a ji už vůbec ne. Ani nevím, jak vypadá. Ale když jsem potkal Margaret, neměla o téhle jižní bráně ani ponětí, takže mě možná logika vede k té severní..."
(22:06) Ketryn: "To jsem si taky myslela...jenže tam nebyla. Třeba tam je teď, ale obávám se, že jestli jo, tak tam nijak dlouho čekat nebude, jak znám Morigan..."
(22:08) Ketryn: "Já fakt nevím...jestli nás hledá, tak by bylo nejlepší se už nehýbat a čekat. Ale třeba je zraněná někde ve městě..."
(22:12) Margare-tka: "No tak se tam ještě vyrpvíme, tou druhou stranou. A když ani nebude, tak se vydáme ještě podívat podél lesa."
(22:13) Margare-tka: "Vždyt nevíš, jestli je úplně v pořádku, třeba je taky nějak vyčerpaná."
(22:14) Ketryn: "Ještě se pak můžeme podívat ve městě..."
(22:15) Margare-tka: "Jak jsi se dostal do města?" zeptám se ho.

(18:20) Morigan: V druhé půli krátké cesty cítíte, jak je levitace trhaná a taky se od sebe vzdalujete, každá na jinou stranu.
(18:21) Margare-tka: Tak se snažím když tak připravit na pád. A doufám, že ty jsi nahoře v pořádku....
(18:22) Ketryn: Leknu se o doufám, že se nějak tvrdě nezřítíme. Snažímse stále sledovat Margaret.
(18:22) Margare-tka: Doufám, že se moc daleko od sebe nedostaneme.
(18:23) Ketryn: Taky doufám, že jsi v pořádku...a že za to trhání může ta porucha magie tady.
(18:34) Morigan: Ztratíte se z dohledu, z části za to samozřejmě může tma.
(18:35) Morigan -> Margare-tka: Přetočíš se ve vzduchu a poslední dva metry spadneš volným pádem na shluk lidí, loučí a zbraní.
(18:37) Margare-tka: Je tam někde poblíž okno?? Samozřejmě se zvedám a omlouvám se jim.
(18:38) Margare-tka -> Morigan: Je tam někde poblíž okno?? Samozřejmě se zvedám a omlouvám se jim.
(18:44) Morigan -> Margare-tka: Zatímco začneš koktat nějaké omluvy, nikdo si tě ani nevšimne, jsi odhozena a bolestivě se praštíš do kolene a navíc jsi právě upustila tesák, který někam odletěl.
(18:47) Margare-tka -> Morigan: Tak se zvedám a rozhlížím se po něm. Slyším co říkají.
(18:48) Morigan -> Margare-tka: "Zabijeme ty zmutovaný skřety!!" zní kolem pokřik. Podle některých "zbraní" to vypadá spíš na zfanatizovaný dav, než na vojenský útok. "Můžou za všechno špatný!"
(18:48) Morigan -> Margare-tka: Tesák zmizel kdesi pod nohama davu.
(18:52) Margare-tka -> Morigan: "Ježiši."šeptnu si. Nechám tedy tesák tesákem. A rozhlížím se po Katryn.
(18:57) Morigan -> Margare-tka: Nemáš ani tušení, kde by mohla být.
(19:02) Margare-tka -> Morigan: Kurňa. No tak jdu aspoň tím směrem, kam Kat mizela. Taky se koukám po tobě. Když tak se pak vydám pryč.
(19:04) Morigan -> Margare-tka: Belháš se ještě víc, než obvykle, protože tě koleno pekelně bolí, tušíš ale, že to bude jen naraženina.
(19:15) Morigan -> Margare-tka: Velká skupina se podle zvuku vyřítí z krčmy, jsou to ozbrojení trpaslíci a nastane mela a skutečný boj. Trpaslíci jsou sice lépe ozbrojení, ale dav je mnohonásobně větší.
(19:16) Margare-tka -> Morigan: To jsem ráda. Ještě se tam po vás podívám. A zavolám "Katryn". Pak se svým tempem vydám na to smluvené místo za městem. Nepohybují se tam někde koně??
(19:26) Margare-tka -> Morigan: Jo taky na tebe "Morigan:-)!"
(19:43) Margare-tka -> Morigan: Tak když se ani jedna z vás neozve, jdu směrem k bráně. Není nějaký bezprizorní kůň?
(19:49) Morigan -> Margare-tka: Kdyby tam nějaký kůň byl, tak bude stejně zběsile zdrhat. Žádného nevidíš, zatím. Možná, až budeš dál.
(19:54) Margare-tka -> Morigan: Tak jdu směrem k bráně. A jsem opatrná, hrozně moc doufám, že vy jdete taky k bráně a jste v pořádku. Počkej kolik je hodin?
(19:56) Morigan -> Margare-tka: Tma?
(20:04) Margare-tka -> Morigan: Já jen jestli už bude zavřená brána?
(20:06) Margare-tka -> Morigan: Když tak se ještě koukám okolo po Katryn a nebo po tobě.
(20:51) Margare-tka -> Morigan: Orientuji se aspoň trochu a nebo nevím jakým

(15:57) Morigan: "Odstupte od okna..."
(15:59) Ketryn: Odstoupím co nejdál od okna a přehodím přes sebe svoje dvě deky. Tesák držím v ruce a modlím se, abychom se odsud dostaly všechny v pořádku a spolu.
(16:16) Margare-tka: Taky odstoupím. "Musíme se snažit. Už abychom byly pryč."
(16:17) Morigan: Zvednu ruce a pronesu kouzlo, ale napoprvé se nestane nic, jen cosi zapraská.
(16:17) Morigan: "Doprdele!"
(16:17) Ketryn: "Sakra, zas to nefunguje!"
(16:18) Ketryn: "Možná bychom se měly raději zabarikádovat, jestli něco ruší tvou magii...? Zkusíš se pokusit aspoň zamknout nebo to taky nepůjde?"
(16:27) Margare-tka: Taky se po tobě kouknu, "Možná bychom mohly s Kat začít barikádovat. Pokud to nejde."
(16:33) Ketryn: "Ono ale asi není pořádně čím..." rozhlédnu se po místnůstce.
(16:37) Morigan: "Zkuste tam narvat ten slamník," napadne mě. "Zkusím to znova."
(16:39) Ketryn: Dám se do přesouvání slamníku před dveře. Pak se o ně zároveň opřu a dívám se, jestli tu není ještě něco, čím by se třeba dala zapřít klika.
(16:43) Margare-tka: Tak jdu s Kat rvát slamník do dveří. Nějaký trám by tam být mohl.
(16:44) Morigan: Na zemi se rozhodně žádný trám neválí. Zkouším to znovu.
(16:56) Morigan: Opět se to moc nepovede, jen popraská sklo.
(17:01) Ketryn: "Tohle začíná vypadat čím dál tím hůř..." :-/ vzdychnu zoufale a mám opravdu špatný pocit z toho, že nemůžeš pořádně kouzlit.
(17:05) Morigan: Napotřetí se to podaří už mnohem líp, ozve se velká rána a praskot a potom další rána, jak cosi spadlo dolů na zem. Když se podíváte, okno tam už není a kus zdi taky ne, z okrajů jen trčí zaostřená, přelomená prkna.
(17:07) Ketryn: To mi udělá radost, že se ti to podařilo:"Super!" Dívám se na tu díru a čekám na instrukce.
(17:12) Morigan: "Jděte ke kraji a nejlíp k sobě..."
(17:13) Ketryn: Tak to udělám a stoupnu si co nejblíž k Margaret a chytím ji za ruku.
(17:28) Morigan: k6
(17:32) Morigan: (Ona tu vlastně Margaret není...:-(
(17:37) Ketryn: (Není no :-( Ale podle toho, co psala, tak by měla být každou chvíli zpátky.)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(17:56) Margare-tka: Jdeme tedy s sobě. Nevypadáš, že je ti nějak špatně.
(17:59) Morigan: To moc vidět není, protože právě zhasla ta koule. Obě si stoupnete ke kraji a i když ne úplně, ozve se náhle další silné zapraskání a podlaha se pod vámi otřese. Nejspíš to není úplně nejlépe postavený dům. Podlaha se utrhne a padáte dolů. Začne působit kouzlo levitace, ale rozpojilo se vaše držení.
(18:03) Margare-tka: Nevím jestli mi pomůže nějaká orientace, když levituji. A doufám, že to zvládneš a nezkolabuješ tam. Bože to je situace.
(18:06) Ketryn: Tak to se pořádně leknu a asi vykřiknu. Pak už jen doufám, že nás zvládneš někam odlevitovat a sebe taky. Zatoužím cítit pevnou půdu pod nohama a být někde v bezpečí od té mely.
(18:08) Ketryn: Snažím se orientovat, kde jsem a kde jste vy.
(18:10) Morigan: No není to hezký pocit jen tak levitovat a necítit nic pod nohama, ale zpočátku je to spojení pevné a pomalu a pravidelně se snášíte rovnou k zemi.
(18:11) Ketryn: Dívám se, kam mířím a jestli jsou tam nějací lidé a kam se případně budu moct uklidit do relativního bezpečí.
(18:13) Morigan: No, nějací lidé tam jsou, ale zatím si vás naštěstí nevšimli. Let ale ovlivnit nemůžeš.
(18:13) Morigan: (čekám, až si Marg hodí...)

Dívám se střídavě na Margaret a na dveře. V ruce držím tesák a jsem opravdu nervozní.
"Co se to sakra může dít...tohle je opravdu divné.Pevně doufám, že se do ničeho zas nenamočíme a podaří se nám odsud nějak bezpečně zmizet!"

(22:58) Morigan: "Nechápu, že jsem to neslyšela!" říkám si pro sebe. "Vypadá to nějak špatně, asi se skočím podívat o něco níž, jestli nám hrozí nebezpečí..." usoudím, vezmu do ruky meč i z pochvou (v tomhle pokoji je nebezpečné tasit) a sáhnu na kliku. "Počkejte tady, podívám se jen ke schodům..." Odčaruji zamykací kouzlo a jdu.
(22:58) Margare-tka: "Mor počkej, co když je to kvůli tobě??"
(23:00) Morigan: "Proč by to mělo být kvůli mě??" zastavím se ve dveřích.
(23:05) Margare-tka: ""No co když se to tu tak změnilo a pořádají se hony na čaroděje. " řeknu svou obavu.
(23:05) Margare-tka: "Vím, že by se to teď logicky neměli jak dozvědět, ale docela se obávám."
(23:09) Morigan: "Nikde jsem nečarovala, aby mě někdo viděl," zdá se mi to přitažené za vlasy.
(23:15) Margare-tka: "No dobře, jediný kdy se mohli něco dozvědět, je když se zamykaly ty dveře." Jsem z toho ale nervozní.
(23:32) Morigan: Tak odejdu do tmy a vzápětí za mnou odletí i světelná koule a zanechá vás ve tmě. Takže se ještě vrátím a přičaruji ji tak, aby zůstala v pokoji. "Mě to fakt nějak nemyslí..." zahuhlám si.
(23:34) Margare-tka: "Tak dej na sebe pozor." řeknu ti ještě.
(23:35) Morigan: Jdu co nejtišeji, takže mé kroky ani nejsou moc slyšet.
(00:13) Margare-tka: Tak se v pokoji modlím a jsem v pozoru kdyby se něco dělo. Vzala jsem si do ruky svou zbraň.
(00:14) Margare-tka: A jsem připravená.

"Nechápu, že jsem to neslyšela!" říkám si pro sebe. "Vypadá to nějak špatně, asi se skočím podívat o něco níž, jestli nám hrozí nebezpečí..." usoudím, vezmu do ruky meč i z pochvou (v tomhle pokoji je nebezpečné tasit) a sáhnu na kliku. "Počkejte tady, podívám se jen ke schodům..."
Odčaruji zamykací kouzlo a jdu.

//Tak to je super :-)!!!! Až skončím ve škole (mělo by to být mezi čtvrtou a šestou), tak vám zavolám, a podle toho, kde budete, za vámi dojedu :-)//