Druhá strana (215 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

16) Margare-tka: Taky se v rámci možností obleču. A zbytek nesu. "A budeme tady přes noc a nebo vyrazíme na noc zase na cestu?"
(14:35) Morgan: "O tom právě uvažuji. Nevím, možná by nám prospěl normální odpočinek..." uvažuji.
(14:51) Margare-tka: "Možná jo.... A taky by možná nebylo od věci se umýt, když máme čisté oblečení a taky to špinavé vyprat:-)"
(14:55) Ketryn: "No, asi by to bylo docela dobré si tu trošku odpočinout přes noc a pořádně se najíst. I když po poslední zkušenosti...."
(16:53) Morigan: "Tak se domluvíme s Lukem a Deanem."
(16:54) Morigan: Dojdeme na místo srazu, kde se všichni setkáme.
(16:55) Morigan: Navrhnu, že bychom zůstali přes noc, proti čemuž nic nenamítají. "Co kdybyste šli najít ubytování a já ještě skočím do toho obchodu s látkami. Asi koupím něco na šály a tak, měli tam docela pěknou látku. Dean nebo Luke se pak se mnou setkají třeba u kašny a ukážou mi, kde budeme spát. Koně můžeme koupit až zítra, abychom neplatili za ustájení."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(17:21) Ketryn: "No můžeme. A jsi si jistá, že bychom se měli rozdělit? Víš, jak to dopadlo minule...Klidně můžeme jít do toho obchodu s tebou. Ale jak chceš, klidně se můžeme jít podívat po nějakém hostinci," odpovím.
(18:55) Morigan: "Všichni asi ne, ale půjdu já a Luke může jít s děvčaty. Sejdeme se za hodinu u kašny a holky počkají v hostinci, pokud teda budete mít štěstí. Ale myslím, že tady bude hostinců dost," navrhne Dean. Já souhlasím, takže se rozdělíme. Já s Deanem se vydám zpátky k obchodu a vy dvě s Lukem jdete hledat hostinec.
(19:07) Ketryn: Tak se s vámi rozloučím a jdeme s Lukem hledat hostinec. Dívám se po něčem vhodném, nejlépe čistém a klidném, ale zároveň ne moc drahém.

(10:51) Morigan: Já nemám takové štěstí (ty kostky mě dneska nesnáší, nebo co??:-)). Už je to celkem přebrané a je tam dost lidí, takže najdu jen kabátec zřejmě v dětské velikosti. Ale protože je šitý dobře a jako zimní oblečení (je celý podšitý šedobílou kožešinou), zkusím si ho. Narvu se do něj, dokážu ho i zapnout, jen mi jsou krátké rukávy. To ale vzhledem k tomu, že už tam nic podobného není, shledávám jako malou chybu, protože mi z rukávů koukají rukávy košile. Ještě si tam vyhrabu jednu hnědou sepranou velkou košili. Margaret ještě najde cosi jako velký pléd, je sice trochu prožraný od molů, ale vypadá teplý. Jdeme si to pak nechat vyčíslit od prodejce a podělíme se finančně napůl s Katryn o Margaretin nákup. Pak už je nejvyšší čas vydat se na místo srazu s Lukem a Deanem, abychom to vůbec stihly.
(10:55) Ketryn: Tak jsem ráda, že jsem pořídily aspoň takhle a máme nějaké oblečení a ne jen ty deky :-) Spolu s tebou zaplatím a měšec si zas pečlivě schovám. V rámci možností mám docela dobrou náladu. Mám pocit, že v tom všem zlém, se to teď začíná pomalu zlepšovat.
(10:57) Ketryn: Mám ty peníze rozděleny do třech měšců, v jednom mám drobné peníze na menší výdaje jako je to oblečení a jídlo, ve druhém peníze na koně a sedla a ve třetím ten rezervní zbytek na další cestu.
(10:58) Ketryn: Jestli je možnost, tak si tu tuniku hned obleču, deku mám asi přehozenou přes ramena a košili nesu v ruce.

10:58) Ketryn: Jestli je možnost, tak si tu tuniku hned obleču, deku mám asi přehozenou přes ramena a košili nesu v ruce.
(10:57) Ketryn: Mám ty peníze rozděleny do třech měšců, v jednom mám drobné peníze na menší výdaje jako je to oblečení a jídlo, ve druhém peníze na koně a sedla a ve třetím ten rezervní zbytek na další cestu.
(10:55) Ketryn: Tak jsem ráda, že jsem pořídily aspoň takhle a máme nějaké oblečení a ne jen ty deky :-) Spolu s tebou zaplatím a měšec si zas pečlivě schovám. V rámci možností mám docela dobrou náladu. Mám pocit, že v tom všem zlém, se to teď začíná pomalu zlepšovat.

Já nemám takové štěstí (ty kostky mě dneska nesnáší, nebo co??:-)). Už je to celkem přebrané a je tam dost lidí, takže najdu jen kabátec zřejmě v dětské velikosti. Ale protože je šitý dobře a jako zimní oblečení (je celý podšitý šedobílou kožešinou), zkusím si ho. Narvu se do něj, dokážu ho i zapnout, jen mi jsou krátké rukávy. To ale vzhledem k tomu, že už tam nic podobného není, shledávám jako malou chybu, protože mi z rukávů koukají rukávy košile. Ještě si tam vyhrabu jednu hnědou sepranou velkou košili.
Margaret ještě najde cosi jako velký pléd, je sice trochu prožraný od molů, ale vypadá teplý. Jdeme si to pak nechat vyčíslit od prodejce a podělíme se finančně napůl s Katryn o Margaretin nákup.
Pak už je nejvyšší čas vydat se na místo srazu s Lukem a Deanem, abychom to vůbec stihly.

(20:16) Morigan: (Tak to je máš Margaret v Baladě...)
(20:19) Margare-tka: (Taky si myslím, nešla jsem nic kupovat. Takže jsem šla bez nich.)
(20:27) Morigan: Pak se musíme vydat nakupovat.
(20:28) Morigan: "Nejdřív asi ty drobnější věci a koně asi nechat až nakonec," navrhuju.
(20:31) Ketryn: "Snad tu koně a pláště a v nejlepší případě nějaké tuniky seženeme. Jasně, nejdřív bych se asi pokusila sehnat to oblečení. A pak asi brašny a jídlo a nakonec koně. Doufám, že to opravdu žádný velký problém nebude.
(20:31) Margare-tka: Jsem ráda, že to šlo bez problémů, když vidím vaše spokojené výrazy. :-)
(20:32) Margare-tka: "Podle mě by neměl být. Doufám:-)"
(20:34) Morigan: Rozdělíme se s bratry a domluvíme se, kdy a za jak dlouho se zase sejdeme. Drobnější věci, jako jsou měšce a praktické brašny seženeme jednoduše v jednom obchůdku s koženými věcmi. Jsou kvalitní a za dobrou cenu, koupím si dva malé měšce a jeden velký, brašnu k opasku a ještě jeden pěkný opasek navíc.
(20:38) Ketryn: Taky si koupím měšce, abych ty peníze nemusela mít v botách :-) Asi jeden velký a jeden malý (pak si někde rozdělím peníze do těch třech měšců). A taky si koupím brašničku k pasu. Sedlové brašny budeme kupovat taky tady nebo až společně se sedly?
(20:39) Margare-tka: To už by pan majitel mohl uvažovat o hromadné slevě:-D
(20:39) Margare-tka: Já si myslím, že pásek mám. u šatů, tak leda nějakou malou brašničku na něj... jinak si myslím, že zbytek je zbytečný.
(20:47) Morigan: Sedlové zatím kupovat nebudeme, kdyžtak se sem vrátíme. Margaret tedy koupím nějakou malou brašničku. Pak jdeme hledat nějaké oblečení.
(20:50) Margare-tka: Nějak mě nenapadlo co jiného bych potřebovala. Tedy aspoň tam.¨
(21:01) Morigan: Při hledání obchodu s oblečením nemáme už takové štěstí a chodíme sem tam, samozřejmě pomalu. Zato jsme narazily na obchod plný opravdu pěkných látek.
(21:03) Ketryn: "Ach jo, abychom si ty pláště nemusely nakonec narychlo ušít..." povzdechnu si, ale stále doufám, že ještě něco seženeme.
(21:14) Margare-tka: Tak se rozhlížím. Třeba na něco natrefím.
(21:15) Margare-tka: "Kat to by ale muselo být hodně na rychlo."
(21:27) Morigan: Dlouho máme smůlu, až začnu skoro uvažovat o tom šití, když dorazíme někam, kde to vypadá jako druhé městské náměstí. Už nemáme moc času, musíme se stihnout vrátit na místo srazu a s Margaret chodíme pomalu. Narazíme tam na jakési trhy a mají tam něco jako výprodej oblečení. Je to ale naházené na jedné hromadě jako v hrabárně.
(21:30) Ketryn: "Ty jo. Tak aspoň něco. Tak jdeme hrabat, ne?" prohlásím s úsměvem. Pokud jdete taky, tak se vydám k tomu výprodeji. Dívám se hlavně po plášti, pak tunice nebo kabátci (nebo tak něco) a pak případně náhradní košili. Dávám si ale zároveň velký pozor na ty měšce, aby mě nikdo neokradl. I když je mám tedy schované pod dekou a vypadám jako socka :-)
(21:31) Morigan: K6
(21:34) Morigan: Katryn tam najde sepranou (ale čistou) košili, která je možná větší, ale to je u těch košil bezpředmětné. Pak tam najde cihlovou tuniku z vlny, která je na dvou místech roztržená, ale nic, co by se nedalo zašít. Je taky trochu sepraná. Pláště se tady nejspíš vůbec nenacházejí.
(21:36) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(21:37) Ketryn: Tak mám radost z toho, co jsem našla a vezmu si to. Jestli je ještě čas, tak se dívám ještě po něčem užitečném, co by se mohlo hodit. Třeba po nějakém šálu nebo plédu. Škoda, že tu pláště asi nejsou.
(21:38) Margare-tka: Koukám po kalhotech tunice a košili.
(21:39) Margare-tka: A taky třeba nějaku deku pro Morigan, pokud by mi padla do oka.
(21:50) Morigan: Margaret najde lněné široké kalhoty, které jsou v pase i u nohavic na šňůrky. Budou určitě větší a dlouhé, ale díky šňůrce budou držet. Košili taky najde, béžovou, ale možná bude malá. Našla i docela pěkný hnědý kabátec se zelenými lemy, akorát je bez knoflíků, které jsou utrhané. Patřil asi nějakému muži, podle velikosti.
(21:52) Margare-tka: No tak si to vezmu i když nevím, nebude ten kabátec zbytečný, když je tedy velký?? Nebo by se to dalo?
(21:54) Margare-tka: Ještě se když tak kouknu po něčem. Kdyby mi na něco padl pohled, ale tohle si držím.
(22:00) Morigan: Jako co by se v něm nedalo??
(22:05) Margare-tka: Tak ho vezmu a ještě koukám.

(17:03) Morigan: My dvě jdeme do banky, ostatní čekají venku.
(17:07) Ketryn: Nechávám jednání na tobě, přeci jen máš větší zkušenosti. Předem se s tebou domluvím, kolik peněz je tak třeba vybrat. Asi jsem se to nějak snažila propočítat, podle toho, co všechno budeme nakupovat teď a co (jídlo) během cesty.
(17:08) Morigan: "Ty chceš, abych vybrala peníze i za tebe?" divím se.
(17:10) Ketryn: "Ne, to ne! Myslím, prvotní jednání, že vůbec něco chceme. Pak si to vyberu sama. Kolik tak vybereme?" (Tady to nedovedu moc spočítat, když nevím, jak všechno stojí.)
(17:20) Morigan: "No to stejně budeš muset vyřídit sama, normálně půjdeš k přepážce a řekneš, co chceš."
(17:20) Morigan: (My vlastně musíme vybrat i za Margaret, nebo ta tam taky něco má?? Teď fakt nevím...)
(17:22) Ketryn: (Musíme vybrat i za ní, žiju tom, že ta v bance nic nemá. Tedy aspoň myslím, ale ruku do ohně bych za to nedala.)
(17:25) Ketryn: "Dobře." Mám připravené heslo a částku a jsem připravena vejít do banky a jít k přepážce. Snažila jsem se propočítat, co utratíme za koně, oblečení a zásoby a plus aby mi něco zbylo na další jídlo a nečekané výdaje. O Margaretiny výdaje se asi tedy podělíme.
(17:35) Morigan: (Já si to právě taky myslím. Tak to kdyžtak zpětně poopravíme...)
(17:38) Morigan: Počítáme zvlášť každá jakoby jeden a půl koně se sedlem a vším (za jednoho to bývalo kolem 20ti zlatých, možná o malinko víc) a pak nějak odhadem. Celkově to ale bude docela slušná částka, kterou sebou budeme mít.
(17:40) Ketryn: To jo, nebudu z toho mít dobrý pocit, snad se nám podaří rychle pořídit koně, pláště a případně tuniky. Chtěla bych, aby mi po odjezdu z města zbylo tolik, jako jsme pak vozili na cesty. To bylo tak 10-15 zlatých?
(17:49) Morigan: Tak nějak to bylo.
(17:55) Ketryn: Takže každá budeme muset vybrat tak 50-60 zlatých? Jestli to tedy dobře počítám...No, to není zrovna málo.
(18:45) Morigan: Můžeme i míň, kůň stojí hodně, ale jidlo tak drahé není. Ale i tak to bude spíš větší částka.
(18:45) Morigan: Jdeme tedy postupně k "přepážce". Já jdu první a po chvíli si v klidu odnáším peníze. Pak jdeš na řadu ty.
(18:47) Ketryn: Tak jdu a udělám vše jako ty. Pozdravím a řeknu svůj požadavek. Když nebyl problém u tebe, tak mě to uklidní
(19:02) Morigan: "Mohu poprosit o váš identifikační dokument?" požádá tě muž za přepážkou.
(19:04) Ketryn: "No, to bohužel nemám u sebe. Jsme na cestách a nebrali jsem je s sebou. Ale mám heslo, které jsem si nechala zapsat při zakládání účtu právě z tohohle důvodu," odpovím mu a chystám se mu sdělit heslo od svého účtu, pokud vypadá souhlasně.
(19:15) Morigan: Podá ti kus papíru. "Napište prosím vaše heslo sem."
(19:19) Ketryn: Tak tam čitelně napíši: Kolibřík přiletěl k moři.
(19:20) Morigan: Tak si vezme papír a odejde dozadu.
(19:23) Ketryn: Tak čekám.
(19:37) Morigan: Znovu se vrátí už s penězi a s tím, že je vše v pořádku. Předá ti peníze, které si musíš nandat do měšce. Všechny se tam ale nevejdou, i já jsem s tím měla problém, budeme to muset nějak vyřešit.
(19:44) Ketryn: Tak mu poděkuji, rozloučím se a jdu za tebou. Snažila jsem se do měšce dát co nejvíc, zbytek jsem si asi musela nechat v ruce. Nemám náhodou u kalhot kapsy? Pokud bych měla v ruce moc peněz, tak si je narvu do bot. Měšec pořádně schovám po deku. To všechno udělám ještě v bance někde stranou.
(20:06) Morigan: Já si ten zbytek nastrkám do bot, taky ještě v bance a snažím se u toho nevypadat divně.
(20:06) Morigan: "Doufám, že se nám všechno potřebné povede sehnat už tady v tom městě."
(20:16) Margare-tka: V bance účet nemám. Peníze co jsem měla mám u sebe a nebo v Baladě.... A řekla bych, že spíš tam.
(20:16) Margare-tka: Čekám tedy na vás venku.

Vybavím si svoje heslo v Kirkově bance. "Snad v bance nebude moc velký problém s tím, jak vypadáme a že nemáme ten papír," zadoufám.

Pozornost vlastně ani nepřitahujeme, v takovémhle městě se pozornost nikomu moc nevěnuje. V bance to bude možná trochu horší.

To máme tedy štěstí:-) Trochu se mi uleví, že to teď možná půjde rychleji.
Rozhlížím se kolem sebe. Zřejmě asi přitahujeme pozornost....

Město se jmenuje Bonlix a je v něm jen jedna banka - Kirkova. Je to na první pohled velké město a my jdeme po jeho hlavní ulici, abychom došli na náměstí k bance.

(23:41) Morigan: "Tak to je moc velké zaškatulkování. To asi ne," odpoví Dean na tvou první otázku.
(23:43) Morigan: "Máš na mysli moře?" upřesňuje si Luke. "To nemám tušení, druidské háje jsou většinou moři vzdáleni a nic takového jsme neviděli."
(23:43) Morigan: "Ale možné to je," usoudí Dean.
(23:44) Morigan: "A co to udělalo s čaroději a jejich magií nemám tušení," přizná Luke a podívá se na mě. "I my máme pochopitelně magii, ale na jiném základě. Také máme teď jisté problémy, ale to vše se časem vyléčí."
(23:44) Morigan: "Já vím," řeknu a sklopím hlavu. Taky nemám tušení, co to udělalo s čaroději.
(23:44) Margare-tka: "Měla jsem na mysli moře..." raději už nic neříkám, ale tím pádem Balada už nemusí ani být. Ale to se neopovažuji vyslovit nahlas.
(23:45) Margare-tka: "I to byla jedna z otázek... "
(23:49) Morigan: "Je dost možné, že došlo k nějakému krátkému propojení světů, to je názor jednoho z našich představených. Důkaz jsme pro to ale zatím nepotkali."
(23:49) Margare-tka: "Je možný že tahle konjunkce byla předzvěstí větší a silnější?" řeknu jim, ale pak se otočím i na tebe. "Ani bych se nedivila."
(23:50) Margare-tka: (Možná už ho potkali ani o tom nevědí:-D)))
(23:51) Morigan: "To bych nikomu nepřál," řekne Luke upřímně.
(23:52) Margare-tka: "To snad nikdo, jen mě to tak napadlo." plně s ním souhlasím.
(23:54) Margare-tka: "A ještě jedna věc, jste Elundi.... Teď byl Lúúder uzavřený, je stále? Dokážete to poznat?" napadne mě najednou.
(23:56) Morigan: "Poznat to asi nedokážeme," řekne Dean. "Ne odsud. Lúúder je živá země. Občas je uzavřená a občas ne, tak to je. Nic, co nechce, neovlivní její otevření či uzavření."
(00:00) Margare-tka: "Aha, takže ta konjunkce to ovlivnit nemohla." řeknu trochu zklamaně i když jsem tuhle odpověď čekala.
00:29) Morigan: "Asi i mohla, ovšem záleží, v jakém směru. Taky je možné, že je to už daleko od ohniska."

(22:41) Morigan: "Oni nám samozřejmě odpoví, ale co si myslíš, že to vyřeší?" řeknu po chvíli.
(22:43) Ketryn: "Já...nevěděla jsem, jestli vám to mám říkat, jelikož s tou informací nic nezmůžeme a akorát to přidělá starosti. Přemýšlela jsem o tom celý den. Ale nakonec jsem usoudila, že byste to asi chtěly vědět..." řeknu ustaraně.
(22:43) Morigan: "Kromě toho, kde je James a jestli žije a je v pořádku, by mě teď zajímalo, kde je Nial a jestli je v pořádku. A na to mi stejně nikdo z nich neodpoví. Nehledě na další seznam lidí, o kterých bych ráda věděla...to ostatní mi tak důležité nepřipadá."
(22:43) Margare-tka: "No bylo možná dobrý se dozvědět co se tu děje, než se nám podaří do něčeho pak zaplout. Ale jak myslíte."
(22:44) Morigan: "Rozhodně jsem ráda, že jsi mi to řekla, i když pravda je v tom, že s tou informací neuděláme zhola nic. Víme teď jen to, že Richie je momentálně u Nialovy věže, což je konkrétní místo. Ale ani to nám nejspíš k ničemu nebude."
(22:45) Ketryn: Souhlasím s Morigan a přemýšlím, jestli jsem přeci jen neměla raději mlčet :-(
(22:46) Ketryn: "No, asi nebude...Uvidím, kam se vydá dál, ale asi i to nám k ničemu nebude :-("
(22:47) Ketryn: "Musíme se teď nějak co nejdřív dostat do Balady a pak se uvidí..." :-(
(22:47) Morigan: "Tak fajn, ale zázrak nečekej," řeknu Margaret, vracím se ke koním (daleko jsme nebyly) a mluvím nahlas už cestou. "Deane, Luku, mohly bychom s vámi mluvit?"
(22:47) Morigan: "Samozřejmě," ozve se jeden z nich. "Co se stalo?"
(22:49) Morigan: "Nic se nestalo, tedy nic se nestalo teď v tuhle chvíli, ale asi bychom potřebovaly malou osvětu. Teda částečně. Naše otázky se vám budou zdát divné."
(22:49) Ketryn: To by mě opravdu zajímalo, jestli se něco dozvíme.
(22:50) Morigan: Počkám až dorazíte obě. Dala jsem najevo, že k nim mám důvěru a nevidím problém se zeptat.
(22:51) Morigan: "Byly jsme nějakou dobu pryč, asi tak poslední dva měsíce. Tak daleko, jak si jen umíte představit. Ještě dál, než v Lúúderu," začnu.
(22:51) Morigan: Pozorují mě.
(22:51) Margare-tka: Tak tímhle obratem jsi mě hodně zaskočila..... nečekala jsem to. Ale jsem tedy zvědavá co se stalo.
(22:52) Morigan: "Pokouším se rozumět," přizná jeden z bratrů, nevím, který to je.
(22:52) Morigan: Podívám se na Margaret. "Možná bude lepší, když vám otázku položí Margaret, aby dostala co nejpřesnější odpověď. Já nevím, jak to mám udělat."
(22:52) Ketryn: Dívám se na ně a občas na tebe.
(22:59) Margare-tka: "Super. Už jsem se jednou ptala a blbě. Takže nevím jestli má opětovná otázka bude přínosem."
(23:17) Morigan: "Nerozumím," přizná jeden z bratrů.
(23:18) Margare-tka: "Změnily se tady nějak energie?? Nevím jak to popsat, nejsem čaroděj. Mor se tu teď hůř kouzlí, když předtím jsi problém neměla. "
(23:19) Margare-tka: (A to pomíjím, že asi Richie před něčím utíká a NIal má trochu zničenou věž...)
(23:21) Morigan: "Ovšemže, došlo totiž ke Konjunkci sfér!" řekne druhý a upřímně se podiví, že o tom nevíme.
(23:22) Morigan: "To víme," ujistím ho. "A podle následků to byla jen malá konjunkce," dodám. "Naštěstí. Ona nás dostala do...no, tam pryč."
(23:24) Morigan: "A podle toho, jak jsi kouzlila v krčmě to nevypadalo na problém - aspoň z té dálky," řekne a podle toho poznám, že je to Luke.
(23:25) Morigan: "No právě, ale já nejsem měřítko standartu. Někdy je pro mě problém zapálit svíčku a jindy mávnu rukou a vybouchne střecha. Ta nestálost je snad ještě horší," přiznám. "Ale pravda je, že u mě to může být i něčím jiným."
(23:26) Margare-tka: "No o konjunkci sfér už trochu víme..... Myslela jsem něco konkrétnějšího. Ale to se asi nedá jen tak říct..."
(23:27) Margare-tka: "Jo u tebe ano.... "
(23:27) Morigan: "Ale co konkrétnějšího?" ptá se Dean s ochotou ti odpovědět, kdyby věděl, jak to myslíš.
(23:31) Margare-tka: "NO třeba ti trpaslíci, už jsem to říkala. A taky jsi mi říkal, že je to normální, ale předtím jsme potkávaly taky rasové menšiny a rozhodně se na ně hony nepodnikaly. Předpokládám, že se to umocnilo tou konjunkcí?? Jako že lidé to dávají za vinu jim. Teda jestli to nějak pocítili." Nějak nevím jak přesně to mám vyjádřit, ale už to asi l=pe nebude.
(23:35) Morigan: "Ano," odpoví Dean. "I já už jsem to říkal. Lidé vždy hledají vinu jinde, než u sebe. Potřebují viníky, třeba ve skutečnosti nevinné, je samozřejmě nesmysl, aby za Konjunkci mohli trpaslíci, nebo jakákoliv jiná rasa. Nemohou za ní ani čarodějové, ani alchymisti, ani druidové, ani zaklínači. Nikdo z nich. Ano, pracují s magií, což někomu připadá nepřirozené, takže je trochu logické to házení viny na ně," odpoví Dean.
(23:36) Morigan: "Bylo zemětřesení?" spojí se mi to.
(23:37) Morigan: "Ano, Sférické otřesy, ale nic dramatického," odpoví mi Luke. "Mnoha lidem to ale zničilo domy, nebo části města. Stálo to životy. Pár požárů, zemětřesení, nenadálé bouře a změny počasí. To už ale pominulo."
(23:37) Morigan: "Staré lesy pláčou, bolí je to," řekne Dean a něco z té bolesti je mu vidět v očích. "Ale i to časem přejde, tak, jako vždycky."
(23:40) Margare-tka: "Takže prozatím je to tak, že ti co jsi tu teď vyjmenoval jsou jakýsi "psanci"?"
(23:40) Margare-tka: "Byl nějaký masivní/velký příliv??"ještě se zeptám.

(19:29) Ketryn: Trochu mě tím pobaví, takže se usměji :-) Ty tyhle informace rozhodně nijak zneužívat nebudeš :-)
(19:36) Margare-tka: Taky si myslím:-)
(19:55) Morigan: Aniž se o tom nějak blíž domluvíme, rozhodneme se na místě přenocovat všichni.
(20:00) Ketryn: Asi si tedy pak vybuduji nějaké místo na spaní a budu se snažit se pořádně vyspat a odpočinout si. Byl to náročný den, ale zároveň mám zas plnou hlavu nejrůznějších myšlenek. Tím, že jsou elundové, tak jsem k nim automaticky zaujala pozitivnější vztah. Slyšet opět elundštinu je opravdu zvláštní :-)
(20:06) Margare-tka: Asi tak nějak mě uklidnilo už jen to, že jsou to druidové. A teď ti elundové..... je to hodně příjemná společnost:-) Zajímalo by mě co by řekli na Moriganiný prsteny, tedy ten jeden:-)
(20:13) Ketryn: A taky na ten meč ;-) I když nevím, jak moc je mezi nižšími elundy známý.
(20:19) Morigan: No, ještě, že většinu prstenů nosím na krku! :-D To bych musela asi vysvětlovat. Meče si zatím nevšimli, nebo alespoň nedali nic najevo. Spíte hodně tvrdě a dlouho (nebo aspoň dlouho na to, že spíme venku). Podělily jste se se mnou o deky, ale když jste se ráno začaly budit, už jsem nespala. Oheň je znovu rozdělený, sedím u něho s oběma bratry a bavíme se o cestě.
(20:21) Ketryn: "Dobré ráno," pozdravím vás všechny s mírným úsměvem, když se proberu. Posadím se a poslouchám, o čem se bavíte.
(20:40) Margare-tka: Taky vás pozdravím a připojím se k vám.:-)
(20:55) Morigan: O tom, kudy jedou oni a kudy asi pojedeme my a jestli bychom to nemohli spojit.
(20:56) Margare-tka: A vypadá, že mohli??
(21:05) Morigan: No, nejspíš ano.
(21:06) Morigan: Podle toho, jak se bavíme, jsem jim prozradila, že potřebujeme do jednoho města (osady) poblíž Godoroku.
(21:11) Ketryn: Myslím,že mi to nebude vůbec vadit, když budeme cestovat spolu.
(21:13) Margare-tka: Mě taky ne:-) Jen budeme muset tedy sehnat koně. Jinak bychom je hodně zdržovaly.
(21:31) Morigan: Takže sbalíme naše improvizované tábořiště a vyrazíme na cestu. Na jednoho koně posadíme Margaret, na druhém jedou věci, i když jich moc nemáme a vyrazíme.
(21:34) Morigan: Ereg obejdeme, abychom nemuseli přes město a pokračujeme obchodní stezkou.
(21:38) Ketryn: Je to zvláštní situace :-) Zatoužím, abychom měli další tři koně a mohli jet rychleji, ale i tak je to dobré, že může jet aspoň Margaret! Jsem za to ráda. Moc toho už asi nenamluvím, ale poslouchám, případně se na něco zeptám.
(21:42) Margare-tka: Taky jsem ráda, jinak bych to doopravdy brzdila. Ale klidně se můžeme nějak měnit.
(21:53) Morigan: S tím, že si musíme sehnat koně, souhlasíme všichni. Řekla jsem jim o Kirkově bance a o tom, že když na ni narazíme, máme vystaráno, protože tam máme peníze. Nebo jedině koně ukrást.
(22:08) Margare-tka: Doufám, že narazíme na město kde je banka:)
(22:14) Morigan: No, hned na něj asi nenarazíme, pěšky nám to trochu potrvá do jakéhokoliv dalšího města. Ale přece jenom o něco rychleji, než, když Margaret šla taky po svých.

(16:20) Morigan: Nevypadám, že bych se chtěla nějak zvlášť rozpovídat, nebo jim pokládat nějaké dotazy. Určitě ne nijak rychle.
(16:21) Ketryn: Já vypadám, že ještě chvíli budu vstřebávat tuhle novinu.
(16:29) Ketryn: "A...mohu se zeptat, jak dlouho jste v Lúúderu nebyli?" asi dál mluvím elundsky, když už se s tím začalo. Přepadla mě z toho docela taková nostalgie a vybavily se mi vzpomínky.
(16:35) Morigan: "To už bude víc, než sto let," hádá Lukeran s úsměvem. "Nebo prostě opravdu dlouho."
(16:37) Ketryn: "Aha..." Chtěla bych se ještě zeptat, proč odešli a proč se nevrátí domů, ale raději se udržím a mlčím, abych jim nepoložila nějakou pro ně nepříjemnou a choulostivou otázku.
(16:42) Margare-tka: Jsem z toho taky zaskočená, ale hodně mile. A opravdu mě popadly melancholické myšlenky.
(16:46) Margare-tka: "A odkud z Lúúderu? Jestli se můžu zeptat." zeptám se jich naladěná na stejnou notu:-)
(16:48) Margare-tka: Zajímalo by mě, jestli když se Lúúder uzavřel, tak jestli tam čas běží pořád jako tady a nebo nějak jinak.
(16:52) Morigan: "Náš otec byl rytíř z Argolettu, takže odtamtud. Je to na jihovýchodě říše," odpoví Lukeran.
(16:59) Margare-tka: Snažím se vybavit kde by to tak mohlo být, je to na straně kde byla Kat. Pomyslím si. A mám pocit, že mi to jméno něco říká , ale taky to může Richieho Arnor...."Už je to delší dobu co jsme v Lúúderu byly...Nejsem si jistá, možná už jsme to i slyšely:-) Ale děkuji." Zapřemýšlím.
(17:09) Morigan: "Moc takových jako vy není," poznamenám. "Ale zřejmě jsou."
(17:10) Morigan: "To ne," souhlasí Dean. "Elundové mají ke své zemi silné pouto, málokdy odcházejí do světa. Ale toužili jsme po dobrodružství a navíc ta část lidské krve..." usměje se Lukeran a poslední část pronese spíš žertem.a
(17:13) Margare-tka: NO doufám, že to žert je. Nerada bych aby naše děti táhlo dobrodružství sem do té patálie. Napadne mě.
(17:13) Margare-tka: Pořád nechápu, že nás to nenapadlo hned.... vždyť podle popisu to bylo jasné...
(17:14) Margare-tka -> Morigan: (PJinebyla náhodou z Argolettu ta potencionální manželka Loreena??)
(17:14) Ketryn: No koho by to napadlo...
(17:15) Ketryn: Opravdu jsem nečekala, že mimo Lúúder potkáme nějaké elundy....Ale tihle jsou z domova pryč opravdu hodně dlouho.
(17:20) Margare-tka: Jak můžeš vědět kolik času uteklo po tom co se Lúúder uzavřel;-)
(17:20) Margare-tka: Klidně by to mohly být voje pravnoučata...
(17:21) Morigan -> Margare-tka: Ne.
(17:22) Margare-tka -> Morigan: Hm... pořád mi je to nějak povědomé, tak jsem to zkusila:-)
(17:22) Ketryn: No to asi těžko, když jsou mimo Lúúder přes sto let, takže i kdyby to v Lúúderu bylo časově jinak, tak oni vnímají čas tady. Oni byli z Lúúderu pryč daleko před tím, než my se tam objevily.
(17:22) Morigan: "A co vás zavedlo k druidům?" zajímá mě.
(17:23) Morigan: "Řekl bych náhoda, kdybych na nějaké náhody věřil," řekne Dean.
(17:36) Margare-tka: Poslouchám. Asi mám zvláštní výraz. Spokojený.
(18:21) Ketryn: No můj asi není spokojený, ale překvapený a udivený. Je to opravdu zvláštní...a jestli tohle není náhoda, tak tedy nevím :-)
(18:33) Margare-tka: ...
(18:47) Margare-tka: To je fakt, ale stejně, tam klidně může běžet čas, že bychom se možná divily:-D
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(18:52) Morigan: "Souhlasím," vzdychnu si. "Neměla jsem ale o žádné bojové odnoži druidů ani ponětí."
(18:52) Morigan: "Tajíme to," vysvětlí Lukeran.
(18:52) Morigan: "V tom případě není dobrý nápad vyzradit to čarodějce," ujistím je.
(18:56) Morigan: Dojedli jsme a díváme se do ohně. Elundština nás trochu zdůvěrnila, ačkoliv to je trochu nelogické.
(19:06) Ketryn: Honí se mi v hlavě asi všechno možné. Tohle setkání mě přivedlo do takové zvláštní nálady. Ze ztráty Loreena, dětí a Lúúderu už jsem se dávno vzpamatovala, ale noví elundi a elundština ve mně vyvolali melancholické myšlenky. Můj strach o Patricka a úzkost z toho, co s ním je, to ale nijak nezměnilo. Mlčím a jen sleduji oheň nebo poslouchám.
(19:09) Morigan: "Já to věděl..." usoudí Dean s úsměvem, ale ve skutečnosti si z toho zřejmě nic nedělá. Však taky ve skutečnosti nic podstatného nevím a i když jsem zvědavá, nechci se vyptávat na jejich interní záležitosti.

(12:37) Ketryn: Třeba jako mladí jen vypadají...
(12:48) Morigan: Když začneme znovu jíst, začneme i mluvit. "Dřív bych se ptal, co dělá čarodějka tady, takhle a v téhle společnosti," řekne Lukeran. "Ale v současné situaci se vlastně ani neptám," pousměje se.
(12:49) Morigan: "I tak by to bylo složité na vysvětlení," odpovím. "Někoho hledáme, ale nevíme kde je, jestli nás taky nehledá a jestli vůbec...někde je."
(12:52) Ketryn: Při pomyšlení na Patricka se mi sevřou úzkostí všechny vnitřnosti. Snažím se ale rychle všechny depresivní myšlenky zahnat.
(12:53) Ketryn: Přemýšlím, jestli tou současnou situací myslí něco konkrétního anebo tak obecně ten chaos všude tady-
(12:55) Morigan: "V takové situaci je spousta lidí," poznamená Dean smutněji.
(13:07) Ketryn: Asi se jim taky něco stalo nebo se jim někdo ztratil, usoudím, když vidím, jak to Dean řekl smutněji.
(13:15) Morigan: "Taky někoho hledáte?" zeptám se.
(13:15) Morigan: "Ne, to ne." odpoví Lukeran
(13:21) Ketryn: Tak svou domněnku zase zavrhnu.
(13:59) Morigan: "Ale co dělají druidové v takovémhle městě? Nikdy jsem druida nepotkala a už vůbec ne v osadě a navíc, pokud mám dobré informace, rozhodně by neměli vypadat jako vy."
(14:05) Ketryn: To mě opravdu zajímá, dívám se na ně, co ti odpoví. Taky mám o druidech jinou představu, ale vůbec netuším, jestli je správná...v tomhle světě jsem o druidech nikdy neslyšela.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(15:24) Morigan: "Rozumím," řekne Dean. "Obvyklí představitelé druidského společenství vypadají možná trošku jinak, než my."
(15:24) Morigan: "No, rozhodně se to říká," potvrdím mu.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(15:45) Ketryn: Usoudím, že druidové patří taky mezi ty, co dávají jen polovičaté odpovědi :-/
(15:47) Ketryn: "Jste tedy nějací netradiční druidové nebo to, co se o druidech povídá, nemusí být tak úplně pravda?" nevydržím a zeptám se.
(15:52) Morigan: "Obojí," potvrdí ti Lukeran. "Druidové mají svou bojovou odnož a do té patříme právě my. Ale jestli vás zaráží naše domnělé mládí, tak jakýkoliv druid může vypadat právě takhle. Pokud to není druidka."
(16:01) Ketryn: "Aha...No napadlo mě, že jako mladí asi jen vypadáte."
(16:01) Ketryn: "A odkud pocházíte?"
(16:04) Morigan: "Jsme poněkud zdaleka," řekne Dean.
(16:05) Morigan: "Víte, že mě to napadlo?" řeknu, ale k vašemu údivu to řeknu elundsky. Oba zvednou překvapeně hlavu. "Tak dlouho jsem tuhle řeč neslyšel..." pronese Lukeran taky elundsky.
(16:07) Morigan: Uvědomíte si, že stále dobře rozumíte.
(16:07) Morigan: "Vy jste elundové," řeknu s mírným ohromením. "Alespoň z větší části."
(16:08) Morigan: "Ano," souhlasí Dean elundsky.
(16:08) Ketryn: "Cože??" vyhrknu zaskočeně a taky elundsky. "Oni...vy...jste z Lúúderu??" podívám se překvapeně na tebe a pak na ně
(16:09) Ketryn: Dívám se opravdu šokovaně.
(16:10) Ketryn: "Jak jako z větší části?" jsem poněkud zmatená. "A jak jste se sem dostali? A proč?" automaticky jsem přešla taky do elundštiny.
(16:12) Morigan: "Naše babička prý byla lidská žena," upřesní Lukera. "Ale nikdy jsme ji neviděli, ani to nevíme jistě. Tudíž máme v žilách čtvrtinu lidské krve. Občas se taková věc přihodila, i když to nebylo příliš časté," rozmluví se Lukeran.
(16:15) Morigan: "Než jak jsme se sem dostali je mnohem zajímavější, jak ovládáte elundštinu. I když má znatelný přízvuk, je docela dobrá," řekne Dean.
(16:16) Morigan: "Bude to znít divně, ale nějaký čas jsme v Lúúderu pobývaly. I když elundové hovoří obecnou velmi dobře, jejich řeč je lepší se naučit," odpovím pomalu a melancholicky se usměju. "Je pěkné potkat po dlouhé době elundy. A hned dva."
(16:18) Ketryn: Podívám se na tebe s otazníkem v očích, co všechno jim chceš povědět? Stále se nemůžu vzpamatovat z toho ohromení! Opravdu by mě zajímalo, kdy naposledy byli v Lúúderu a co je tam nového! Teď ale mlčím a nechávám odpověď nejspíš na tobě.
(16:19) Ketryn: "Jo, to tedy opravdu je..." :-)
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(16:19) Morigan: "I my se cítíme pěkně," usměje se Dean. "Už jsme dlouho svou rodnou řečí nemluvili, ani mezi sebou."

(14:05) Ketryn: To mě opravdu zajímá, dívám se na ně, co ti odpoví. Taky mám o druidech jinou představu, ale vůbec netuším, jestli je správná...v tomhle světě jsem o druidech nikdy neslyšela.
(13:59) Morigan: "Ale co dělají druidové v takovémhle městě? Nikdy jsem druida nepotkala a už vůbec ne v osadě a navíc, pokud mám dobré informace, rozhodně by neměli vypadat jako vy."
(13:21) Ketryn: Tak svou domněnku zase zavrhnu.
(13:15) Morigan: "Ne, to ne." odpoví Lukeran
(13:15) Morigan: "Taky někoho hledáte?" zeptám se.
(13:07) Ketryn: Asi se jim taky něco stalo nebo se jim někdo ztratil, usoudím, když vidím, jak to Dean řekl smutněji.
(12:55) Morigan: "V takové situaci je spousta lidí," poznamená Dean smutněji.
(12:53) Ketryn: Přemýšlím, jestli tou současnou situací myslí něco konkrétního anebo tak obecně ten chaos všude tady-
(12:52) Ketryn: Při pomyšlení na Patricka se mi sevřou úzkostí všechny vnitřnosti. Snažím se ale rychle všechny depresivní myšlenky zahnat.
(12:49) Morigan: "I tak by to bylo složité na vysvětlení," odpovím. "Někoho hledáme, ale nevíme kde je, jestli nás taky nehledá a jestli vůbec...někde je."
(12:48) Morigan: Když začneme znovu jíst, začneme i mluvit. "Dřív bych se ptal, co dělá čarodějka tady, takhle a v téhle společnosti," řekne Lukeran. "Ale v současné situaci se vlastně ani neptám," pousměje se.
(12:37) Ketryn: Třeba jako mladí jen vypadají...
(12:35) Margare-tka: To jsme s Kat sledovaly to stejné. A taky jsem to vzdala. Připravuji tedy jídlo, z jedné strany jsem ráda, že tu jsou. Ani nevím proč, prostě z nich mám dobrý pocit. Ale z druhé strany by mě docela zajímalo co všechno od nich můžeme čekat. A taky je mi stále divné, že jsou tak mladí.
(12:32) Ketryn: Tak asi vzdám pokusy nějak je od sebe rozeznat. Dál je ale pozoruji, jestli na nich není něco zvláštního, divného nebo tak.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(12:19) Morigan: No zatím to vypadá, že jsou úplně stejní včetně oblečení i bot.
(12:17) Ketryn: No, v tuhle chvíli jo, ale ten celý den mi neleze do hlavy. Asi čekal na toho bratra a neměl nic lepšího na práci.
(12:15) Ketryn: A oblečení mají tedy na chlup stejné? I boty?
(12:15) Morigan: No momentálně to chápu, když je tu jídlo a oheň:-)
(12:14) Ketryn: Já je taky pozoruji, ale asi ne tak nepokrytě jako ty :-) Pořád nechápu, proč tu jsou a zdržují se s námi.
(12:14) Morigan: Zatím jsi nepřišla na to, podle čeho bys je mohla rozeznávat, vypadají úplně stejně. Momentálně tedy podle toho, jak se posadili.
(12:10) Morigan: Já je nepokrytě pozoruji, ale evidentně se s mým upřeným pohledem vyrovnávají dobře.
(11:40) Ketryn: Za další jídlo jsem ráda! Pomůžu samozřejmě s přípravou. Stále ale spíš mlčím.
(11:38) Morigan: Protože Dean přinesl další maso, musíme ho znova zpracovat a opéct. Aspoň se najíme všichni pořádně.
(11:36) Ketryn: No to nemůžeme...Přeci jen nám Dean pomohl a Margaret zachránil. Přemýšlím, jaké mají čarodějové a druidi vztahy. Taky bych se tě chtěla zeptat, co všechno o druidech víš, co umějí a čeho jsou schopni...ale na to teď jaksi není vhodná chvíle. Pevně doufám, že mají opravdu jen dobré úmysly.
(11:32) Morigan: Samozřejmě je ale nemůžu od toho ohně vyhodit.
(11:32) Morigan: Taky jsem stále ještě v šoku, co se všechno seběhlo, když jsem vás nechala samotné. Ale z toho, že tvrdí, že jsou druidi, jsem zmatená možná ještě víc a navíc nevím přesně, co od nich můžu čekat.
(11:07) Ketryn: Jsem dost zmatená z toho, že jsou dva!! Nejdřív mě to taky naštve, že se nám to ten druhý jaksi neráčil říct a vystřelil si z nás, ale pak to asi hodím trochu za hlavu, hlavně že jsem v pořádku! Druhý zaskočení je, že jsou to druidové. Moc toho tedy o druidech nevím (asi skoro nic), ale takhle jsem si je rozhodně nepředstavovala. Sedím raději mlčky, pozoruji je a snažím se si to v hlavě nějak srovnat.

(14:05) Ketryn: To mě opravdu zajímá, dívám se na ně, co ti odpoví. Taky mám o druidech jinou představu, ale vůbec netuším, jestli je správná...v tomhle světě jsem o druidech nikdy neslyšela.
(13:59) Morigan: "Ale co dělají druidové v takovémhle městě? Nikdy jsem druida nepotkala a už vůbec ne v osadě a navíc, pokud mám dobré informace, rozhodně by neměli vypadat jako vy."
(13:21) Ketryn: Tak svou domněnku zase zavrhnu.
(13:15) Morigan: "Ne, to ne." odpoví Lukeran
(13:15) Morigan: "Taky někoho hledáte?" zeptám se.
(13:07) Ketryn: Asi se jim taky něco stalo nebo se jim někdo ztratil, usoudím, když vidím, jak to Dean řekl smutněji.
(12:55) Morigan: "V takové situaci je spousta lidí," poznamená Dean smutněji.
(12:53) Ketryn: Přemýšlím, jestli tou současnou situací myslí něco konkrétního anebo tak obecně ten chaos všude tady-
(12:52) Ketryn: Při pomyšlení na Patricka se mi sevřou úzkostí všechny vnitřnosti. Snažím se ale rychle všechny depresivní myšlenky zahnat.
(12:49) Morigan: "I tak by to bylo složité na vysvětlení," odpovím. "Někoho hledáme, ale nevíme kde je, jestli nás taky nehledá a jestli vůbec...někde je."
(12:48) Morigan: Když začneme znovu jíst, začneme i mluvit. "Dřív bych se ptal, co dělá čarodějka tady, takhle a v téhle společnosti," řekne Lukeran. "Ale v současné situaci se vlastně ani neptám," pousměje se.
(12:37) Ketryn: Třeba jako mladí jen vypadají...
(12:35) Margare-tka: To jsme s Kat sledovaly to stejné. A taky jsem to vzdala. Připravuji tedy jídlo, z jedné strany jsem ráda, že tu jsou. Ani nevím proč, prostě z nich mám dobrý pocit. Ale z druhé strany by mě docela zajímalo co všechno od nich můžeme čekat. A taky je mi stále divné, že jsou tak mladí.
(12:32) Ketryn: Tak asi vzdám pokusy nějak je od sebe rozeznat. Dál je ale pozoruji, jestli na nich není něco zvláštního, divného nebo tak.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(12:19) Morigan: No zatím to vypadá, že jsou úplně stejní včetně oblečení i bot.
(12:17) Ketryn: No, v tuhle chvíli jo, ale ten celý den mi neleze do hlavy. Asi čekal na toho bratra a neměl nic lepšího na práci.
(12:15) Ketryn: A oblečení mají tedy na chlup stejné? I boty?
(12:15) Morigan: No momentálně to chápu, když je tu jídlo a oheň:-)
(12:14) Ketryn: Já je taky pozoruji, ale asi ne tak nepokrytě jako ty :-) Pořád nechápu, proč tu jsou a zdržují se s námi.
(12:14) Morigan: Zatím jsi nepřišla na to, podle čeho bys je mohla rozeznávat, vypadají úplně stejně. Momentálně tedy podle toho, jak se posadili.
(12:10) Morigan: Já je nepokrytě pozoruji, ale evidentně se s mým upřeným pohledem vyrovnávají dobře.
(11:40) Ketryn: Za další jídlo jsem ráda! Pomůžu samozřejmě s přípravou. Stále ale spíš mlčím.
(11:38) Morigan: Protože Dean přinesl další maso, musíme ho znova zpracovat a opéct. Aspoň se najíme všichni pořádně.
(11:36) Ketryn: No to nemůžeme...Přeci jen nám Dean pomohl a Margaret zachránil. Přemýšlím, jaké mají čarodějové a druidi vztahy. Taky bych se tě chtěla zeptat, co všechno o druidech víš, co umějí a čeho jsou schopni...ale na to teď jaksi není vhodná chvíle. Pevně doufám, že mají opravdu jen dobré úmysly.
(11:32) Morigan: Samozřejmě je ale nemůžu od toho ohně vyhodit.
(11:32) Morigan: Taky jsem stále ještě v šoku, co se všechno seběhlo, když jsem vás nechala samotné. Ale z toho, že tvrdí, že jsou druidi, jsem zmatená možná ještě víc a navíc nevím přesně, co od nich můžu čekat.
(11:07) Ketryn: Jsem dost zmatená z toho, že jsou dva!! Nejdřív mě to taky naštve, že se nám to ten druhý jaksi neráčil říct a vystřelil si z nás, ale pak to asi hodím trochu za hlavu, hlavně že jsem v pořádku! Druhý zaskočení je, že jsou to druidové. Moc toho tedy o druidech nevím (asi skoro nic), ale takhle jsem si je rozhodně nepředstavovala. Sedím raději mlčky, pozoruji je a snažím se si to v hlavě nějak srovnat.

(23:34) Margare-tka: (Proto se asi ošíval si sednout k ohni....)
(23:35) Morigan: "Má to vcelku jednoduchý vysvětlení," řekne Dean, který seděl u ohně, ale momentálně vstal. "Já nejsem Dean. Tohle je Dean," ukáže na toho, který právě přišel z lesa. "Já jsem Lukeran, jeho bratr."
(23:35) Morigan: Podívám se na vás, co to má znamenat!!
(23:36) Margare-tka: "Já nevím, vždycky s námi byl jen jeden, tedy asi. "
(23:38) Margare-tka: Řeknu v obhajobě. "Měly jsme strach o tebe, tak jsem nevnímala detaily. Ale je fakt, že do města nepouštěl nikoho a jeden z něj vyšel... "
(23:38) Margare-tka: Dochází mi.
(23:38) Morigan: "Co je to sakra za komedii?!" začínám být fakt naštvaná (ne na vás, na ně)
(23:40) Morigan: "Omlouvám se," řekne Lukeran. "Nemohl jsem odolat. Umíme rychle nahradit jeden druhého, protože jsme k nerozeznání a občas se to hodí. Ztratili jsme se navzájem ve městě a chtěli se sejít za městem, až to pomine. Slyšel jsem hlasy a cítil oheň, tak jsem se šel podívat a když jste na mě začaly mluvit jako na Deana, jenom jsem v tom pokračoval. Věděl jsem, že nejspíš brzy dorazí sám."
(23:43) Margare-tka: "No to je hezký...." ale trochu se mi uleví. Ale ten co vyšel neměl koně, tak je asi doopravdy ukecal.
(23:46) Morigan: "Deane, tys zase někoho zachraňoval?" obrátí se k němu pak.
(23:46) Morigan: "Koukám, že tys zachránil naše koně."
(23:46) Morigan: "To je nějaký druidský smysl pro humor, nebo co?!"
(23:47) Morigan: "Ona je čarodějka," usměje se vědoucně Lukeran na Deana.
(23:48) Morigan: "Jistě," nepřekvapí to Deana. "Tušil jsem to."
(23:49) Margare-tka: Jsou nějak odlišní aspoň oblečením? Když je vidím u sebe?
(23:50) Morigan: Ani moc ne. Zatím žádné rozdíly nevidíš.
(23:51) Margare-tka: Hm..nemají třeba zbraň každý na opačné straně?
(23:51) Morigan: Ne, nemají, mají všechno stejné. Dokonce i sedla na koních.
(23:52) Margare-tka: No asi je to baví dělat si legrácky z lidí.
(23:53) Margare-tka: Ještě ale nevysvětlili toho učně...

(22:25) Margare-tka: "Můžeme si nějak lehnout k sobě. To by ty deky měly bez problémů stačit. Aby ti nebyla zima."
(22:48) Morigan: "Jo..." řeknu.
(22:48) Morigan: "A kam jedeš takhle sám? Za někým? Nebos někoho ztratil?" ptám se dál.
(22:49) Morigan: "No," usměje se. "S otázkami si nebereš servítky."
(22:49) Morigan: "V téhle době to zřejmě není nic neobvyklého."
(22:58) Margare-tka: Tak vás poslouchám, jsem zvědavá jestli ti odpoví něco zajímavějšího:-)
(23:01) Morigan: "Věru, není," souhlasí. "Tahle doba přeje ztrátám..."
(23:02) Morigan: "Ale i nálezům," dodá, když vidí můj výraz. "Je potřeba věřit víc, než dřív."
(23:02) Morigan: "Co jsi zač?" zeptám se pomalu.
(23:04) Margare-tka: Mě neodpověděl, když jsem se ptala. To jsem zvědavá.
(23:05) Morigan: "Co je to za otázku?" zvážněl.
(23:07) Morigan: Chladně se usměju. "To je otázka běžná pro někoho, jako jsi ty, Deane. Protože já vím, že nejsi obyčejný člověk, stejně, jako to víš ty o mě. Jenom nevím, co jsi. Ty ale možná víš, co jsem já."
(23:08) Margare-tka: Ha... měla jsem to čuch..... zatvářím se jako bych to věděla.
(23:08) Margare-tka: Určitě má dobrý sluch...pomyslím si.
(23:08) Morigan: (Ještě, že se na tebe zrovna nedívám, to by mě asi pobavilo:-)
(23:09) Margare-tka: (Aspoň bych tě rozptýlila.)
(23:10) Morigan: "Vím, ale ne, že bych byl tak dobrý. Viděl jsem tě tam ve městě...čarovala jsi. Nepoznal bych tě, ale když jsi přišla jsem, tak nějak se mi to spojilo, čarodějko."
(23:11) Morigan: "Bezva," ušklíbnu se na něj. "Pomohl jsi mým přítelkyním, proto k tobě zaujímám pozitivní stanovisko... zatím."
(23:13) Morigan: "Pozitivní stanovisko?" pobavím ho. "To nejspíš znamená, že mi v příští chvíli neupálíš polovinu obličeje. Možná, když si udržím tvoje pozitivní stanovisko. Magie ti kolem prstů jenom sviští a smrdí ohněm."
(23:13) Margare-tka: (Asi už jsi si pomysle... "Měla jsem se víc učit:-)" ??)
(23:15) Morigan: "Tak dost!" řeknu tvrději. "Měl bys mi urychleně říct, kdo jsi a nepokoušet mě takovými hádankami! Nemám v plánu ti ublížit, ale umím to!"
(23:17) Morigan: "Nemyslel jsem to tak. Nemám rád oheň. My nemáme rádi oheň. Jsem druid."
(23:20) Margare-tka: To mě trochu překvap, představovala jsem si druidy trochu jinak. Ale tohle je dobrá verze:-) Je to ale trochu podobný s alchymistou?
(23:22) Morigan: "Druid??" podivím se. "To není možný!"
(23:22) Morigan: "Proč by to nebylo možný?"
(23:23) Margare-tka: Taky nevím proč by to nebylo možný. Ale docela mě zajímá proč to zpochybňuješ, takže se a něj dívám podezřívavě.
(23:23) Morigan: "Možná tak druidský učeň," usoudím.
(23:24) Margare-tka: No to mládí mi taky nesedělo....:-/
(23:24) Morigan: Zasměje se, opravdu upřímně. "Rozumím, ano!"
(23:25) Morigan: Vtom se na opačné straně od cesty něco pohne.
(23:26) Margare-tka: Tak se tam podívám.
(23:26) Morigan: Vstanu a tasím.
(23:27) Morigan: "Nebojte se," ozve se a mezi stromy se objeví...druhý Dean.
(23:28) Margare-tka: "Cože?" řeknu nechápavě?? Kouknu se jestli ten první je am kde byl.
(23:28) Morigan: Docela mě to vyvede z míry a mám chuť na jednoho z nich zaútočit, ale nevím, na kterého.
(23:28) Morigan: Je tam, sedí pořád na stejném místě.
(23:28) Morigan: "Co má tohle sakra znamenat?!"
(23:29) Margare-tka: Já se snažím uklidnit, že Druidi jsou hodní...tedy alespoň si to myslím.
(23:30) Margare-tka: "Jak to, že jsi dvakrát?"

(20:57) Morigan: Co nejrychleji připravíme maso a rozdělíme si ho. Není toho moc.
(21:00) Ketryn: Jsem ráda aspoň za něco! Asi toho moc nenamluvím a užívám si úlevy, že jsem se našly. Pomalu si ale zas začnu uvědomovat naši svízelnou situaci a strach o naše blízké.
(21:00) Morigan: Stále občas sleduji Deana. "Takže sis zahrál na zachránce? Proč?" zeptám se.
(21:02) Ketryn: Jo, tahle otázka mě taky zajímá. Jsme ráda, že jsi se zeptala. I když tedy nevím, jestli se něco dovíme.
(21:02) Morigan: "Na zachránce? No... nevím, nic to nebylo," odpoví.
(21:14) Morigan: "Cos dělal v Eregu?" ptám se dál.
(21:15) Morigan: "Jen jsem projížděl," řekne. "Zastavil jsem se na noc. Asi jsem si nevybral dobře," pousměje se.
(21:15) Morigan: "Nocoval jsi v krčmě? Neviděla jsem tě tam..."
(21:16) Morigan: "Ne. Přespával jsem v jedné stodole."
(21:19) Morigan: "Tos měl štěstí," usoudím hořce a posunu se blíž k ohni. Bez deky mi je zima.
(21:20) Ketryn: Ty nemáš ani jednu? Tak ti podám jednu svou.
(21:21) Ketryn: "No, tohle město opravdu nebyla dobrá volba..." souhlasím.