Druhá strana (218 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(16:37) Ketryn: Vrátím se zas blízko k vám a posadím se. Jsem zamračená.
(16:38) Margare-tka: "Tak co?" zeptám se tě. Zatím sedím a čekám až se mi udělá lépe popřípadě jsem v polosednu, kdyby to ještě nešlo.
(16:38) Morigan: Ahoj:-) Dneska už se necítím, jako by mě týden mlátili, takže tu snad dneska vydržím nějak vcelku, pokud vydrží net...akorát ještě došívám...
(16:39) Morigan: Než se Katryn vrátí pomůžu Margaret se posadit. Je jí minutu od minuty líp, jak působí giwern.
(16:39) Morigan: Taky koukám na Kat tázavě.
(16:39) Ketryn: :-) Zato já se cítím jakoby mi někdo zfetoval mozek...
(16:40) Ketryn: "Vůbec se mi to nelíbí..." :-/ začnu.
(16:41) Margare-tka: "Jak jako?? Nejde to?"
(16:43) Ketryn: "Richie se skrývá a mám strach, aby ho někdo nenašel a něco mu neudělal. Nejsem si jistá, jestli se musí skrývat kvůli tomu, že je čaroděj nebo proto, že je králův rádce a baron...anebo možná obojí. Je někde sám v krčmě, ale nedokázala jsem určit, jestli je to v Akarii nebo ve Svobodné nebo ještě někde jinde...Každopádně má starosti a strach. A já taky..." vypadám dost rozhozeně. "Sakra, co se tu asi tak dělo, děje a bude dít?!" :-/
(16:45) Ketryn: "Raději jsem nezkoušela mu dát najevo, že jsem v jeho v hlavě a nějak na něj mluvit
(16:45) Margare-tka: "No tak to ještě zkusíš a třeba se ti podaří zjistit víc. A proč?"
(16:46) Margare-tka: "Třeba by ti řekl, že co se děje."
(16:49) Ketryn: "Tohle bylo opravdu dobré spojení...Já dokážu přinejlepším vidět jakoby jeho očima a cítit pocity, debatovat s ním takhle na dálku nebo lézt do vzpomínek, na které právě nemyslí, nedovedu. Případně mu svedu něco naznačit, ale to taky hlavně přes pocity."
(16:49) Ketryn: "Takže nevím proč a co se děje, to jsem pochopit nedokázala."
(16:49) Morigan: Nevidím to nijak tragicky. "Taky mohl být klidně mrtvý, jestli je jinak v pořádku, měla bys být ráda. Škoda ale, že nevíme, kde je. Ale třeba se ti to časem podaří zjistit."
(16:51) Morigan: "A když říkáš, že to spojení bylo dobré, tak bychom mohly být na nějakém rozumném místě, snad ve Svobodné, případně v té Akarii, ani to není tak hrozné."
(16:51) Ketryn: "Jo, to je pravda...Jsem šťastná, že je na živu! Mohlo to být daleko horší...Ale tak nějak jsem doufala, že zrovna Richie by mohl být v pohodě. No budu to průběžně zkoušet a snad časem pozná, kde zhruba může být."
(16:52) Margare-tka: "Asi tak:-) To je taky pravda, ale jestli jsme a Akárii, tak si musíme dát pozor."
(16:52) Margare-tka: "On ten pozor bude asi dobrý všude:-D"
(16:53) Ketryn: "Jojo, to si taky myslím, nebude od nás nějak extra daleko na druhém konci světa."
(16:54) Ketryn: "Kterým směrem se vydáme?" Dívám se kolem sebe,jestli někde není aspoň nějaký náznak stezky.
(16:55) Margare-tka: Jo a nějak jsem se zapomněla rozhlédnout, jak to okolo vypadá?

(22:29) Margare-tka: Doufám, že ten giwern zabere.
(22:30) Morigan: Margaret se nám nedaří probudit a když se to konečně povede, třikrát zvrací, než je vůbec schopná ten giwern udržet. Pak už se to ale postupně zlepšuje, i když pomalu.
(22:31) Ketryn: Tak jsem ráda, když už to v sobě konečně udrží.
(22:33) Ketryn: "Dokážeš vycítit, kterým směrem by mohlo být nějaké město, vesnice nebo osada?"
(22:36) Morigan: "Potom asi ano, pokud není úplně extrémně daleko..."
(22:39) Margare-tka: Snažím se s vámi spolupracovat. A pak to následně vydýchávat. Jsem už schopná se po vaší pomoci nějak zvednout?
(22:40) Morigan: Zvednout ne, ale vnímat ano.
(22:44) Ketryn: Tak si zase sednu a čekám, než bude Margaret líp.
(22:44) Margare-tka: "Už víme, kde jsme??"
(22:45) Ketryn: "Ne...v lese."
(22:46) Ketryn: "Asi zkusím pouto, ráda bych věděla, že je aspoň někdo v pořádku..." napadne mě a popojdu kousek dál a začnu se soustředit.
(22:49) Margare-tka: "Aha. No snad se brzo někam dostaneme, doufám, že se mi brzo udělá líp na to abychom mohly někam jít."

(20:52) Ketryn: Taky se dojdu rozloučit a poděkovat. Uvědomím si, že tohle bylo opravdu hodně zvláštní "dobrodružství".
(21:00) Margare-tka: To bylo.
(21:03) Morigan: Stojíme na určeném místě těsně u sebe, jak nám řekli. Lachlann postoupí vpřed. "Hodně štěstí, gráinne. Ve všem příštím konání. Že se ještě uvidíme, to jistě víš."
(21:03) Morigan: "Ano," řeknu.
(21:03) Morigan: "Tak nashledanou. A děkuji."
(21:07) Ketryn: Ta jeho jistotu, že se ještě uvidíte, mě trochu zarazí, ale beru to tedy jako fakt.
(21:07) Morigan: Teleport neprobíhá přes žádnou bránu, všichni šamani nás obklopí a zvednou ruce.
(21:07) Margare-tka: Stoupnu si k vám. A koukám se na ně. "děkujeme.:-)"
(21:08) Ketryn: Stojím těsně u vás a asi se začnu modlit.
(21:10) Morigan: Nevidíte, že by se něco dělo, ale postupně vás prostupuje podivný mdlobný pocit a hůř se vám dýchá. Postupně přestáváte vidět a slyšet okolí a cítit, že stojíme vedle sebe, až se propadnete do nicoty.
(21:11) Ketryn: To není nic příjemného...
(21:14) Margare-tka: Není, ale je to lepší než minule. Tedy aspoň myslím. Jen doufám, že to všechno dobře dopadne.
(21:17) Morigan: Po pocitu, že kdesi letíte, přijde tvrdé přistání, nebo aspoň takový pocit. Pak už nevíte nic.
(21:19) Ketryn: Na jednu stranu doufám, že nebudeme mimo dlouho a na druhou se snad budu bát probudit.
(21:25) Margare-tka: No mám podobný pocit.
(21:36) Morigan: Budu se vám snažit nalít giwern do krku co nejdřív:-)
(21:50) Margare-tka: To bude zajímavý...

(19:48) Morigan: "Teleportují nás za soumraku," vrátím se k vám. "Jediné, co prý pro nás může udělat ohledně nevolnosti po teleportu - no, to je ještě slabé slovo - je, že nám dá trochu giwernu, který by dost pravděpodobně mohl potom zabrat."
(19:49) Margare-tka: Když si tak uvědomuji, ani si nepamatuji, že mi bylo špatně, jen bolest hlavy.
(19:51) Margare-tka: (Naposledy jsem se před tím než jsi odešla zmínila o té věstbě.)
(19:51) Ketryn: "Už za soumraku? To jsem ráda!" opravdu mě překvapí, že to bude tak rychle, to jsem rozhodně nečekala. Probudí se ve mně nervozita..."Tak snad to zabere aspoň trochu, lepší než nic."
(19:52) Ketryn: (A co je teď? Odpoledne?)
(19:54) Margare-tka: "To je tedy rychlé. A neublíží to miminku?"
(19:55) Margare-tka: "A řekl kam se v čase vrátíme?"
(19:56) Ketryn: Čas je další věc, na kterou nechci raději ani myslet...:-/
(19:56) Morigan -> Margare-tka: (No, jenom jsi asi dva dny spala a pak si nemohla půl dne ani sednout, abys nezvracela, ale jinak to bylo v pohodě...:-DD)
(19:57) Morigan: "No to nemůžu vědět, ale jinou možnost nemám..."
(19:57) Morigan: "A navíc už jsme se ho na čas přece ptaly hned na začátku, řekl, že nemá tušení, jak běží čas u nás. Pochybuju, že by to teď najednou věděl."
(19:58) Morigan: (Je tak odpoledne, takže už to bude brzy...)
(19:58) Margare-tka -> Morigan: (Aha, tak to jsem zapomněla:-D)
(19:59) Margare-tka: "No to jsem tedy zvědavá..."
(20:02) Morigan -> Margare-tka: (Koukám, ty se opravdu nějak rychle přizpůsobuješ a všechno špatné zapomínáš:-D)
(20:02) Morigan: "Ale jestli se obáváš, že se vrátíš ke Stevenovi, tak to si nemyslím..."
(20:08) Ketryn: "No snad u nás čas neběžel nějak o hodně rychleji..." zadoufám a dál už nic neříkám. Už abychom se teleportovaly a zjistily, na čem jsme...Snažím se nemít moc černé myšlenky ohledně toho, co vše se může a mohla stát.
(20:10) Morigan: Mám taky velký strach a raději o tom nic neříkám. "Připravte se, že nás tam může čekat cokoliv," řeknu jen, ale sama netuším, jak se na něco takového dá připravit. A taky se samozřejmě bojím o dítě, ale ten giwern mi dává jistou naději, že by to mohlo dopadnout dobře.
(20:13) Ketryn: Já doufám, že miminko to zvládne! Tvoje děti jsou na tohle extra odolné, tak věřím, že i tohle.
(20:22) Morigan: Jen co se mírně ochladí vzduch a blíží se soumrak, sejdeme se před jeskyní, kde jsme dřív byly na schůzi Rady starších.
(20:22) Margare-tka: "To jsem ráda, jelikož bych ještě nerada absolvovala další problém.:-)"
(20:23) Ketryn: Mlčím a jsem nervózní.
(20:24) Margare-tka: Taky jsem hodně nervozní. Opravdu se začínám obávat toho co tam bude.
(20:28) Morigan: Máme na sobě to, v čem jsme se sem dostali a poprosila jsem, aby vám ponechali zbraně, které jste měli na cestě na Goran-Agor.
(20:28) Margare-tka: Bože co když se neteleportujeme společně.
(20:29) Margare-tka: Jo to byl hodně dobrý nápad, za to jsem ti vděčná.
(20:32) Morigan: Oblečení je čisté a suché a zbraně jsou také vyčištěné. Giwern, který mi byl vyjímečně přidělen, mám já v malé čutoře za pasem.
(20:32) Ketryn: Za zbraně poděkuji, jsem za ten meč opravdu ráda. Snad nám nic po teleportu hned neutrhne hlavu...
(20:32) Morigan: Jsou tam Šamani, také někteří členové Rady starších, co nejsou šamani a také Górdan, Haylen a Ewel.
(20:33) Morigan: (Jinak to nejsou meče, ale takové krátké široké tesáky.)
(20:35) Ketryn: (Aha, každopádně jsem za něj ráda :-)
(20:35) Ketryn: Dívám se mírně kolem sebe a není mi po těle tedy zrovna nejlíp.
(20:44) Margare-tka: Tak si je tam všechny prohlédnu. Docela jsem si tu už zvykla. A mám obav z toho teleportu. Za zbraně jim poděkuji. Ale mám takový řekla bych divně nejistý výraz.
(20:48) Morigan: Rozloučím se s Górdanem, Ewelem a obejmu Haylena. Tváří se smutně, ale když se k němu nakloním a něco mu zašeptám, změní se mu výraz na nehraný údiv. Pak se postavím k vám.
(20:49) Margare-tka: Taky se s nimi rozloučím a poděkuji Ewelovi za to jak mi pomáhal.

"Teď jsem si uvědomila, že ta vědma co nás potkala v Godoroku, nebo kde to bylo. Něco takového říkala a proto to taky pro ni mohlo být tak silné vidění, když to bylo v jiném světě:-), ne?" napadne mě spontálně.

(12:30) Ketryn: "No přesně proto! Letěly jsme taky jenom proto, abychom je zmátly. Kdybychom tu byly ve chvíli, kdy šla Morigan dolu, tak bychom mohly jít s ní... i když tedy pochybuji, že by to chtěla. Ale takhle..."
(12:31) Ketryn: Koukám dolu a opravdu zoufale nevím, co dělat.
(13:01) Ketryn: Já bych si tak přála, aby ses objevila, měla tu věc a hlavně byla v pořádku! Chystají se Jezdci něco dělat?
(13:16) Morigan: Zemětřesení se opakuje a je ještě silnější, země se opravdu otřese
(13:17) Ketryn: Jestli se země třese, tak se klidím dál od té díry.
(13:19) Morigan: Cukne to s tebou směrem k díře, i když se snažíš dostat od jámy, nakloníš se povážlivě dopředu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(13:23) Margare-tka: Ale ty jsi šla na druhou stranu, přes tu jakoby lávku ne??
(13:24) Ketryn: Vykřiknu a snažím se přenést rovnováhu dozadu a klidně i upadnu na záda nebo na bok (směrem od díry). Snažím se jí rychle na zem směrem od díry.
(13:24) Margare-tka: Taky nestojí u té díky, tedy spíš, někde u Kat. když spolu mluvíme
(13:24) Morigan: Ucítíš, jak tě zezadu popadly čísi silné paže právě včas, země pod tvýma nohama se podivně uvolnila. Górdan tě zatáhl zpět ve chvíli, kdy se kus krajnice ulomil. "Pojďme dál!" snaží se Ewel přehlušil hluk.
(13:25) Margare-tka: Jdu tedy dál.
(13:25) Margare-tka: A co ta lávka???¨
(13:25) Morigan: Lávka tam pořád je, ale asi moc dlouho nebude.
(13:26) Ketryn: "Díky!" vydechnu šokovaně, když si uvědomím, že jsem mohla být velmi rychle mrtvá. Jdu ochotně dál od díry.
(13:51) Morigan: Jdou všichni, protože je to opravdu nesmysl stát na pokraji propasti.
(13:53) Ketryn: Já mám o tebe hrozný strach! :-/ Navíc, jestli se ta lávka zřítí, tak jak se dostaneš zpátky? Jsem hodně pobledlá, i když to pod tím nánosem špíny není nejspíš vidět, mám stažený žaludek a jsem na pokraji absolutního zoufalství.
(13:54) Margare-tka: Pane bože, jak se dostaneš zpátky???
(13:54) Ketryn: Stojím tam, kde ostatní, dál od díry ale dívám se stále na ni.
(13:57) Morigan: Stáhli jste se kousek dál, když se ozvou další, trochu jiné zvuky. Chvíli nevíte, co by to mohlo být, ale Jezdci tuší. "Utíkejte!" zvolá Ewel. Zhora se řítí kamení.
(13:58) Ketryn: Tak neváhám a začnu utíkat - ssi automaticky za Ewelem, když volal on.
(13:59) Ketryn: (Tohle je fakt v prdeli...)
(14:15) Morigan -> Margare-tka: Oba se snaží vás držet a nepustit, vzduch se zaplní ostrým štiplavým dýmem a na zem dopadnou první balvany. Nic nevidíš, dusíš se a Ewelova ruka pustila tvou paži.
(14:35) Margare-tka -> Morigan: Tak se samozřejmě po něm ohlédnu. kde je a co se stalo.
(14:35) Morigan -> Margare-tka: Další otřes tě srazí na kolena. Jsi dezorientovaná a začne tě hrozně bolet hlava, jako by se ti měla rozskočit.
(14:36) Morigan -> Margare-tka: Bolest se rozroste do celého těla, hlavu máš zaplněnou ohlušujícím zvukem, který připomíná hluboký řev a je tak hlasitý, že to je opravdu velká bolest.
(14:36) Margare-tka -> Morigan: Bože, tak se snažím nějak vzpamatovat. a postavit na nohy, vidím někde ostatní??
(14:37) Morigan -> Margare-tka: Přes ten dým není vidět a navíc jsi dezorientovaná, takže ani nikoho nevidíš.
(14:39) Margare-tka -> Morigan: Tak se snažím aspoń aspoń odsunout do bezpečnější vzdálenosti a nebo pokud ani toho nejsem schopná , tak aspoň nějak skrčit.
(14:43) Morigan -> Margare-tka: Všechno zaplní oslnivé zlaté světlo a nemůžeš se nadechnout. Necítíš půdu pod nohama, ani dým a nakonec už ani bolest.
(14:44) Morigan -> Margare-tka: Nacházíš se v podivném stavu. Přestal existovat čas a prostor, nic tě nebolí, ale nikde není nic kromě toho zlatého světla. Už ale není oslnivé, spíš pokojné a pířjemné.
(14:48) Morigan -> Margare-tka: Zdá se ti, že s tebou někdo něco dělá, ale je to tak vzdálené, že vůbec netušíš, co a kdo. Je ti to jedno, je ti dobře a nemyslíš opravdu na nic.
(14:50) Margare-tka -> Morigan: Trchu mi to připomnělo(asi tady ) ten teleport. jsem tedy ráda, že se o mě někdo stará. ale asi se podvědomě bojím o tebe a taky to co vlastně stalo.
(15:16) Morigan -> Margare-tka: Podvědomí neexistuje, ani čas a prostor, nevíš kým jsi a kde jsi. Ale pomalým procesem ten pocit mizí a začínáš si vzpomínat kdo jsi a kde jsme byli. Je ti to zatím ale úplně jedno, cítíš se velmi příjemně omámeně. I to ale pomalu vymizí a začínáš si na všechno vzpomínat a střízlivět. Uvědomíš si, že ležíš na něčem měkkém, je teplo, ale stín.
(15:24) Margare-tka -> Morigan: Tak se snažím otevírat oči a víc se vzpamatovat. A doufám, že tam nejsem sama.
(15:34) Morigan -> Margare-tka: Oči otevřít můžeš, cítíš se dobře.Ležela jsi na mechu, stíněném listnatými stromy s barevnými listy. Vedle tebe sedí Katryn, která se už taky právě probouzí, u nejbližšího kmene sedí Ewel a kousek od něj Górdan. Vpředu sedím já a opírám se o Haylena, který mě jednou rukou objímá, v celém našem posezení je souznění, ale nic milostného. Všichni jsme čistí a umytí, i ty.
(15:35) Ketryn: Tak se zmateně rozhlížím a přepadne mě obrovské štěstí, že jsem tu všichni a živí a zdraví!! Začnu se usmívat. "Morigan, ty jsi v pořádku! Všichni jsme v pořádku," řeknu nahlas své šťastné myšlenky. "Co...co se to stalo? A kde teď jsem? A jak to, že jsme čistí...?" zeptám se a stále se rozhlížím a snažím se to nějak pochopit.
(15:39) Ketryn: *teď jsme
(15:42) Morigan: "Protože se o nás postarali..." řeknu.
(15:43) Ketryn: Nevypadám, že bych to nějak chápala.
(15:46) Ketryn: "Kdo...? A co to všechno bylo? A co to něco, pro co jsi šla? A...vůbec!" mám v hlavě asi tisíc otázek.
(15:47) Ketryn: Je kolem nás něco nebo jen mech a stromy?
(15:50) Morigan: Vypadá to, jako bychom byli někde na Clailinu.
(15:57) Morigan: "Jsme zpátky," odpoví Ewel. Všichni jsou takoví klidní a smíření, ale v dobrém smyslu.
(15:58) Morigan: "Viděla jsem ji. Gayu. Je to krásný zlatý drak...dala mi svoje dítě. Protože jsem matka jako ona. Jsem těhotná."
(15:58) Ketryn: Uvažuji, že nás sem starší asi tedy teleportovali.
(15:59) Ketryn: "Těhotná?? Ty budeš mít dítě??" jsem v novém šoku. "A jako čí dítě?"
(15:59) Morigan: "No čí asi, Jamesovo!"
(16:00) Ketryn: "Jééééé!"
(16:01) Ketryn: "Ale...jak je to možný? Tedy, to je asi jedno..."
(16:01) Ketryn: "Počkat! To je ta věc, pro kterou jsi tam šla?? To něco je tvoje a Jamesovo miminko??"
(16:02) Ketryn: Koukám na tebe asi s otevřenou pusou.
(16:04) Ketryn: To zjištění mě úplně ochromilo.
(16:07) Ketryn: "A...co bude teď?"
(16:10) Morigan: "Ne, to ne. Ale mohla jsem sem přinést její dítě jen ve chvíli, kdy jsem těhotná. Gráinne musela být matka, akorát já jsem to nevěděla. Dala jsem ho Lachlannovi. A teď nás doufám vrátí domů..."
(16:11) Ketryn: "Jo aha...už to chápu," tvé vysvětlení mě opravdu uklidní.
(16:13) Ketryn: Při řeči o návratu domů se mi rozzáří oči a doufám, že nás vrátí. Moc chci zpátky, zpátky k Patrickovi. A zároveň cítím obavu, co nás doma může všechno čekat.
(16:14) Ketryn: "A už jsi o tom s Lachlannem nějak mluvila? Opravdu už bych se chtěla vrátit..."
(16:20) Ketryn: "A to dítě Gayi má mít nějakou zvláštní úlohu? Nebo proč tohle všechno...?" zajímá mě, ale nevím, jak dobře zformulovat své myšlenky v otázku.
(16:21) Ketryn: "Anebo draci se jinak nerodí...?"
(16:22) Morigan: "Draci se rodí...nebo spíš líhnou," odpoví ti Haylen. "Ale ne zlatí. Zlatá je jenom ona a bude její dítě. Nejspíš má vzejít nový zlatý drak. Kdoví, k čemu přesně..."
(16:22) Ketryn: "Jo aha."
(16:26) Ketryn: Jsem ráda, že jsem už aspoň nějak pochopila účel té cesty.
(16:32) Ketryn: Taky se opřu o nějaký strom a srovnávám si to všechno v hlavě. Čekám, co se bude dít dál a doufám, že teď už budeme moct domů.
(16:39) Morigan: Vyjádřím se v tom smyslu, že by nás měli teleportovat velmi brzy, ale zbytek dne už odpočíváme, případně se procházíme po Clailinu.
(16:43) Ketryn: Jsem opravdu ráda, že už jsme z té cesty zpátky! A jsem šťastná, že se to podařilo a že jsme to ve zdraví přežily. Už toho asi moc nenamluvím a myšlenkami jsem doma u Patricka. Modlím se, aby mu nic nebylo, abychom je našli a aby bylo vše aspoň v relativním pořádku. Ty jo, ty budeš mít Jamesovo dítě !! Posedávám nebo se jdu kousek projít, ale tak, abych nazabloudila.
16:52) Margare-tka: Jsem opravdu ráda, že jsme se všichni vrátili v bezpečí a ve zdrabví To že jsi těhotná mě doopravdy překvapilo, ale jsem opravdu ráda, to bude James koukat Všechno jsem si vyslechla, bylo to vyčerpávající
(17:08) Morigan: Během zbytku dne se mění moje mírné omámení ve strach, co nás čeká doma, ale snažím se to nedávat najevo. Už bych tam nejraději byla.
(17:10) Ketryn: No, to mi povídej...
(17:16) Ketryn: Doufám, že to brzy znamená v příštích dnech, nejlépe hned zítra. Na té cestě jsem neměla možnost myslet na to, co se děje doma, ale teď v klidu se mi zas do hlavy vkládají sžíravé myšlenky, co všechno se tam mohlo stát
(17:38) Margare-tka: Doufám, že se nevrátíme do úplně stejné situace. Napadlo mě tam, ale nic neříkám. taky se těším i když já se asi v poslední době zadaptuji všude dobře.

(17:16) Ketryn: Doufám, že to brzy znamená v příštích dnech, nejlépe hned zítra. Na té cestě jsem neměla možnost myslet na to, co se děje doma, ale teď v klidu se mi zas do hlavy vkládají sžíravé myšlenky, co všechno se tam mohlo stát :-(
(17:10) Ketryn: No, to mi povídej...:-(
(17:08) Morigan: Během zbytku dne se mění moje mírné omámení ve strach, co nás čeká doma, ale snažím se to nedávat najevo. Už bych tam nejraději byla.
(16:52) Margare-tka: Jsem opravdu ráda, že jsme se všichni vrátili v bezpečí a ve zdrabví:-) To že jsi těhotná mě doopravdy překvapilo, ale jsem opravdu ráda, to bude James koukat:-D Všechno jsem si vyslechla, bylo to vyčerpávající:-)
(16:43) Ketryn: Jsem opravdu ráda, že už jsme z té cesty zpátky! A jsem šťastná, že se to podařilo a že jsme to ve zdraví přežily. Už toho asi moc nenamluvím a myšlenkami jsem doma u Patricka. Modlím se, aby mu nic nebylo, abychom je našli a aby bylo vše aspoň v relativním pořádku. Ty jo, ty budeš mít Jamesovo dítě :-)!! Posedávám nebo se jdu kousek projít, ale tak, abych nazabloudila.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(16:39) Morigan: Vyjádřím se v tom smyslu, že by nás měli teleportovat velmi brzy, ale zbytek dne už odpočíváme, případně se procházíme po Clailinu.
(16:32) Ketryn: Taky se opřu o nějaký strom a srovnávám si to všechno v hlavě. Čekám, co se bude dít dál a doufám, že teď už budeme moct domů.
(16:26) Ketryn: Jsem ráda, že jsem už aspoň nějak pochopila účel té cesty.
(16:22) Ketryn: "Jo aha."
(16:22) Morigan: "Draci se rodí...nebo spíš líhnou," odpoví ti Haylen. "Ale ne zlatí. Zlatá je jenom ona a bude její dítě. Nejspíš má vzejít nový zlatý drak. Kdoví, k čemu přesně..."
(16:21) Ketryn: "Anebo draci se jinak nerodí...?"
(16:20) Ketryn: "A to dítě Gayi má mít nějakou zvláštní úlohu? Nebo proč tohle všechno...?" zajímá mě, ale nevím, jak dobře zformulovat své myšlenky v otázku.
(16:14) Ketryn: "A už jsi o tom s Lachlannem nějak mluvila? Opravdu už bych se chtěla vrátit..."
(16:13) Ketryn: Při řeči o návratu domů se mi rozzáří oči a doufám, že nás vrátí. Moc chci zpátky, zpátky k Patrickovi. A zároveň cítím obavu, co nás doma může všechno čekat.
(16:11) Ketryn: "Jo aha...už to chápu," tvé vysvětlení mě opravdu uklidní.
(16:10) Morigan: "Ne, to ne. Ale mohla jsem sem přinést její dítě jen ve chvíli, kdy jsem těhotná. Gráinne musela být matka, akorát já jsem to nevěděla. Dala jsem ho Lachlannovi. A teď nás doufám vrátí domů..."
(16:07) Ketryn: "A...co bude teď?"
(16:04) Ketryn: To zjištění mě úplně ochromilo.
(16:02) Ketryn: Koukám na tebe asi s otevřenou pusou.
(16:01) Ketryn: "Počkat! To je ta věc, pro kterou jsi tam šla?? To něco je tvoje a Jamesovo miminko??"
(16:01) Ketryn: "Ale...jak je to možný? Tedy, to je asi jedno..."
(16:00) Ketryn: "Jééééé!"
(15:59) Morigan: "No čí asi, Jamesovo!"
(15:59) Ketryn: "Těhotná?? Ty budeš mít dítě??" jsem v novém šoku. "A jako čí dítě?"
(15:58) Ketryn: Uvažuji, že nás sem starší asi tedy teleportovali.
(15:58) Morigan: "Viděla jsem ji. Gayu. Je to krásný zlatý drak...dala mi svoje dítě. Protože jsem matka jako ona. Jsem těhotná."
(15:57) Morigan: "Jsme zpátky," odpoví Ewel. Všichni jsou takoví klidní a smíření, ale v dobrém smyslu.
(15:50) Morigan: Vypadá to, jako bychom byli někde na Clailinu.
(15:47) Ketryn: Je kolem nás něco nebo jen mech a stromy?
(15:46) Ketryn: "Kdo...? A co to všechno bylo? A co to něco, pro co jsi šla? A...vůbec!" mám v hlavě asi tisíc otázek.
(15:43) Ketryn: Nevypadám, že bych to nějak chápala.
(15:42) Morigan: "Protože se o nás postarali..." řeknu.
(15:39) Ketryn: *teď jsme
(15:36) Morigan -> Ketryn: Nemám u sebe nic viditelného.
(15:35) Ketryn: Tak se zmateně rozhlížím a přepadne mě obrovské štěstí, že jsem tu všichni a živí a zdraví!! Začnu se usmívat. "Morigan, ty jsi v pořádku! Všichni jsme v pořádku," řeknu nahlas své šťastné myšlenky. "Co...co se to stalo? A kde teď jsem? A jak to, že jsme čistí...?" zeptám se a stále se rozhlížím a snažím se to nějak pochopit.

(12:30) Ketryn: "No přesně proto! Letěly jsme taky jenom proto, abychom je zmátly. Kdybychom tu byly ve chvíli, kdy šla Morigan dolu, tak bychom mohly jít s ní... i když tedy pochybuji, že by to chtěla. Ale takhle..."
(12:31) Ketryn: Koukám dolu a opravdu zoufale nevím, co dělat.
(12:49) Ketryn: //Tak jsem vás tu asi minula :-(//
(12:49) Morigan: //Ne, já už tu zase jsem...//
(13:01) Ketryn: Já bych si tak přála, aby ses objevila, měla tu věc a hlavně byla v pořádku! Chystají se Jezdci něco dělat?
(13:16) Morigan: Zemětřesení se opakuje a je ještě silnější, země se opravdu otřese. K6
(13:16) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(13:17) Ketryn: Jestli se země třese, tak se klidím dál od té díry.
(13:19) Morigan: Cukne to s tebou směrem k díře, i když se snažíš dostat od jámy, nakloníš se povážlivě dopředu.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(13:23) Margare-tka: Ale ty jsi šla na druhou stranu, přes tu jakoby lávku ne??
(13:24) Ketryn: Vykřiknu a snažím se přenést rovnováhu dozadu a klidně i upadnu na záda nebo na bok (směrem od díry). Snažím se jí rychle na zem směrem od díry.
(13:24) Margare-tka: Taky nestojí u té díky, tedy spíš, někde u Kat. když spolu mluvíme:-)
(13:24) Morigan: Ucítíš, jak tě zezadu popadly čísi silné paže právě včas, země pod tvýma nohama se podivně uvolnila. Górdan tě zatáhl zpět ve chvíli, kdy se kus krajnice ulomil. "Pojďme dál!" snaží se Ewel přehlušil hluk.
(13:25) Margare-tka: Jdu tedy dál.
(13:25) Margare-tka: A co ta lávka???¨
(13:25) Morigan: Lávka tam pořád je, ale asi moc dlouho nebude.
(13:25) Morigan: //Musím zase na chvíli odběhnout, ale určitě se vrátím!//
(13:26) Ketryn: "Díky!" vydechnu šokovaně, když si uvědomím, že jsem mohla být velmi rychle mrtvá. Jdu ochotně dál od díry.
(13:51) Morigan: Jdou všichni, protože je to opravdu nesmysl stát na pokraji propasti.
(13:53) Ketryn: Já mám o tebe hrozný strach! :-/ Navíc, jestli se ta lávka zřítí, tak jak se dostaneš zpátky? Jsem hodně pobledlá, i když to pod tím nánosem špíny není nejspíš vidět, mám stažený žaludek a jsem na pokraji absolutního zoufalství.
(13:54) Margare-tka: Pane bože, jak se dostaneš zpátky???
(13:54) Ketryn: Stojím tam, kde ostatní, dál od díry ale dívám se stále na ni.
(13:57) Morigan: Stáhli jste se kousek dál, když se ozvou další, trochu jiné zvuky. Chvíli nevíte, co by to mohlo být, ale Jezdci tuší. "Utíkejte!" zvolá Ewel. Zhora se řítí kamení.
(13:58) Ketryn: Tak neváhám a začnu utíkat - ssi automaticky za Ewelem, když volal on.
(13:59) Ketryn: (Tohle je fakt v prdeli...)

"S tím souhlasím. Ale proč bychom sem jinak měly tu cestu absolvovat." řeknu nejistě. "Krom toho, že jsme měly ostatní zmást, která znás to je." tohle nijak neřeším skupinově, spíš mezi námi dvemi.

Podívám se na Margaret hodně překvapeně, pak dolů a pak zas na Margaret. "To jako myslíš vážně? Když tam nebyl puštěn Haylen, tak proč bychom tom mohli jít zrovna my? A navíc nevíme kam, i kdybychom se zázrakem dostaly přes tu římsu, tak nevím, co je dál a kam jít...Chtěla bych nějak pomoct a kdybych věděla jak, tak to udělám. Ale já nevím jak..." odpovím zoufale.

"Kat nemyslíš, že bychom tam měly jít? Možná je to šílený, ale mám pocit...." řeknu ti trochu stísněně. "A nebo je to možná touha aspoň něco dělat."

Tohle je opravdu zoufalé!! Vůbec se mi nelíbí, že je Morigan tam dole u lávy a do toho se to tu ještě třese a hřmí. Jezdců bolest a krvácení mi na klidu taky rozhodně nepřidává...:-/ Chtěla bych něco dělat a pomoct, ale opravdu netuším jak. Je mi bídně a jsem pobledlá. V krku mám sucho a asi nedokážu normálně promluvit.

Mám nutkání jít za tebou. Opravdu velké, ale jestli se třese hora, tak nevím jestli bych to přešla bez pádu dolů.
Taky bych jim chtěla pomoct od té bolesti, ale nějak nevím jak.
"Jak dlouho tam je??" ještě se zeptám, pokud bude Haylen schopen odpovědět.

Hřmění se ozve znovu, tentokrát ještě razantněji, až se otřese hora pod vašima nohama.

"Co je to?" zamračí se Górdan.
"Nevím..." odtuší Haylen a otře si krev z obličeje. Je to ale jen reflex, na jeho obličeji už není čisté místo.

V jednu chvíli se stane cosi, co zaznamenají jen Jezdci, poznáte to podle jejich významných, napjatých a nijak skrytých pohledů, které si vyměnili.
Ewelovi se z nosu spustila znovu krev a Haylen dokonce krvácí z úst. Všichni vypadají, že přemáhají bolest.
Ale pak se odkudsi za propastí ozve zvuk podobný slabému zahřmění a o chvíli později znovu a silněji.

Nějakou dobu čekáte a nikdo nemluví. Dým, který stoupá z propasti je štiplavý a hustý, ale nikdo se nemá k tomu posunout se někam pryč.
Všimnete si, že se Haylen drží za předloktí v místě, kde má obrázek draka, jako by ho to bolelo nebo pálilo.

Analyzuji tu cestu pohledem
Podívám se na Kat, jestli ji náhodou nenapadla podobná myšlenka jako mě.

(22:44) Morigan: Pak je před vámi asi zatím nejtěžší cesta - opravdu příkrá stěna, která vypadá hladší, než ta předchozí, kterou jste lezli.
(22:44) Ketryn: Tak to se mi opravdu vůbec nelíbí...:-/
(22:44) Morigan: Jezdci to vyřeší s minimem slov - svážou obě lana, pokusí se vylézt nahoru a pak vás jednu po druhé vytáhnout, protože jinak by to bylo dost nebezpečné. Už když lezou oni, vypadá to sebevražedně.
(22:45) Ketryn: Tak za tohle řešení jsem ráda!
(22:47) Margare-tka: Tak to se leknu. Jsem ráda, že to takhle vyřešili. Hlavně aby tam v bezpeční vylezli!
(22:49) Morigan: Nebylo to stejně vůbec nic příjemného, lano vás tlačilo do podpaží a o skálu jste se opět odřely, ale jste všichni čtyři nahoře. Tam je opět chvíli rovina, už prakticky bez porostu. Musí to být opravdu vysoko. Vydýcháte se, ale ne moc dlouho a po pár krocích narazíte na Haylena klečícího v prachu a před ním je už jenom obrovská rozevřená propast, ze které jde těžký průsvitně šedý dým...
(22:51) Ketryn: Zadívám se vyděšeně, že tam nejsi! Mám nepříjemné tušení, že jsi tam dole... Vidíme tam? Raději nechodím ale nijak moc blízko. Sleduji situaci.
(22:53) Margare-tka: To mě úplně ohromí. Doufám, že jsi v pořádku. Všiml si nás Haylen??
(22:55) Morigan: Haylen vás vidí, ale nijak moc nereaguje.
(22:55) Margare-tka: Jdeme k němu blíž?? Nevypadá to, že by tě třeba dolů spouštěl na laně?
(22:56) Morigan: Ne, nikoho nespouští. Vypadá podobně zaprášeně a zakrváceně, jako oba Jezdci, co jsou s vámi.
(23:02) Margare-tka: Já se úplně bojím vyslovit otázku KDE JSI?? Jdeme blíž k Haylenovi a nebo si necháváme odstup?
(23:02) Morigan: "Haylene...??" dokáže jen vydechnout Górdan.
(23:03) Morigan: "Nemohl jsem dál. nepustila mě!" řekne Haylen s mírným zoufalstvím.
(23:04) Ketryn: Já jsem oněmělá a o tebe strachy bez sebe, takže nejsme schopna slova, no vlastně čehokoli.
(23:04) Ketryn: Když vidím jeho zoufalství, tak na svoje už skoro umřu.
(23:05) Morigan: "Kdo...vlastně?" zeptá se Ewel.
(23:08) Margare-tka: Snažím se zachovat chladnou hlavu....Ale nejde mi to. Zpanikařila jsem strachem i tebe. Jak jsme daleko od toho okraje je aspoň trochu vidět dolů?
(23:08) Morigan: "No...obě vlastně. To je fuk! Šla přes Chřtán..." ukáže na propast. Teprve teď si všimnete, že přes propast vede jakási římsa, pozůstatek skály nebo co.
(23:09) Morigan: Z vašeho místa není vidět dolů, museli byste blíž.
(23:09) Ketryn: Dívám se na Haylen a vypadám opravdu hodně zoufale! A chtěla bych to nějak vysvětlit! A hlavně bych tě chtěla vidět živou a zdravou!
(23:09) Ketryn: Tak popojdu trochu blíž, abych viděla, ale ne tak, abych tam mohla spadnout.
(23:15) Margare-tka: Taky popojdu blíž, opatrně.
(23:15) Morigan: Dole to vypadá, jako by tam hořel oheň, nebo byla láva...
(23:17) Margare-tka: To mě popadne ještě větší zoufalství. Jak je ta římsa široká?
(23:17) Morigan: Na některých místech může mít půl metru, na některých míň.
(23:19) Margare-tka: Takže jsi to mohla přejít bez problémů? Je vidět na druhou stranu?
(23:20) Morigan: Na druhou stranu je vidět mlhavě, jen jak foukne vítr. Spíš ale ne.
(23:21) Margare-tka: "A přešla??" zeptám se ho.
(23:29) Morigan: "Ano..."
(23:29) Margare-tka: "A tebe to tam nepustí, když jsi říkal, že obě?"
(23:30) Morigan: "Jak to myslíš nepustí?"
(23:32) Margare-tka: "No jestli jste to zkoušeli oba?"
(23:33) Morigan: "Řekla mi, že já dál nesmím!" nerozumí, co na tom nechápeš.

(21:57) Morigan: Nejpravděpodobněji podle debaty to vypadá, že by nejraději šli samy a vás tu zanechali.
(21:59) Margare-tka: Abych řekla pravdu něco na tom je, ale ty je zabiješ, hned jak vylezou nahoru. Ale na druhou stranu, bych taky ráda šla za tebou. I když teda nevím jestli ti nějak dokážeme pomoci.
(22:00) Morigan: Trochu je ale váže slib, že se o vás postarají a nevědí, jak s tím naložit.
(22:00) Ketryn: Nijak neprotestuji, budu bez nás určitě rychlejší a zvládnou toho víc...Jen pevně doufám, že nás tu nikdo když tak nenajde...
(22:02) Ketryn: No já nevím,jak jim poradit...Nutit je, aby nás vzali s sebou, je nutit nemůžeme.
(22:03) Margare-tka: To je třetí strana... Ještě by chybělo aby nás tu někdo našel a pak je třeba nějak vydíral.
(22:04) Morigan: Górdan to hodlá rozetnou. Obrátí se na vás. "Chcete počkat tady, nebo jít dál?" ukáže bradou na příkrou stezku vlevo nad vámi.
(22:04) Margare-tka: Zvládly bychom tu tu cestu nahoru a nebo to vypadá ještě hůř než ta minulá?
(22:04) Morigan: Z tvé pozice těžko říct...
(22:06) Margare-tka: "Bylo by lepší, kdyby jste šli jen vy bude to rychlejší, ale zase nevím co tady budeme moct očekávat. Máme docela štěstí na to se dostat do ještě horší situace." kouknu se na Kat jestli myslí podobně.
(22:07) Ketryn: "Hm, bezva otázka...! Bez nás budete rychlejší a případně víc platní. Ale zas nevím, jak velké je riziko, že nás tu někdo najde..."
(22:09) Morigan: "Asi bychom neměli," zaváhá Ewel. "Půjdeme všichni."
(22:10) Morigan: Górdan stiskne rty, ale nechce se hádat. "Tak ale rychle!"
(22:12) Ketryn: Tak jdu ke Górdanovi a nechám si uvázat, raději pomlčím o tom, že to s námi asi nijak rychle nepůjde.
(22:12) Margare-tka: Tak se snažím rychle, nejspíš je nechám určit pořadí jak půjdeme. A pak se snažím rychle. A teče krev jen jim?
(22:13) Margare-tka: Taky se nechám uvázat a dělám to jako minule.
(22:19) Margare-tka: Jdeme po stezce a nebo lezeme jako předtím?? Teď se nějak nechala zmást.
(22:32) Morigan: Přímo po skále nelezete, je to spíš taková hodně příkrá kamenitá a úzká stezka, ale lana, která vás svazují s Jezdci se i tak docela hodí.
(22:33) Morigan: Výstup jen namáhavý a tmavé kamení opravdu ostré, ale jste rády, že to není horolezectví jako předtím. A navíc je to ve čtyřech tak nějak lepší.
(22:33) Margare-tka: Dobře:-) Jen jsem se chtěla ujistit. Bude lepší, když budeme mít lana.
(22:35) Margare-tka: Tak se soustředím na stoupání. A modlím se aby to dobře dopadlo.
(22:35) Ketryn: Tak se snažím jí co nejrychleji, o ničem moc nepřemýšlím a jen se maximálně soustředím na cestu. Jsem ráda, že nemusíme horolezit.
(22:35) Morigan: Když vylezete první fázi, jste zaprášení už jako horníci a oba Jezdci jsou navíc krvaví. Občas je oslabuje zvláštní vlna nevolnosti, ale zatím to jakž takž zvládají.
(22:37) Ketryn: Doufám, že je to nezačne oslabovat nějak víc.
(22:37) Margare-tka: To mě znervózňuje. Asi je tak trochu sleduji.
(22:37) Morigan: Dál je cesta poněkud schůdnější, asi jako když jste šli zpočátku.
(22:38) Margare-tka: Zhoršuje se to, když stoupáme?
(22:38) Morigan: Zatím se to asi nijak nezhoršuje.
(22:39) Margare-tka: To jsem ráda. Ale stejně jsem opatrná.
(22:39) Morigan: Chvíli pokračujete celkem normálně, ale lana jste si nerozvázali. Následuje něco podobného, jako kamenitá stezka, jen prudší. Už se to podobá lezení, ale není to stěna. Všude je tmavý jemný prach.
(22:40) Morigan: Jezdci by se sami určitě pohybovali rychleji, nicméně nedávají najevo, že byste je zdržovali nebo něco podobného, snaží se vám pomáhat kdy to jde a udržovat aspoň nějaké tempo.
(22:43) Margare-tka: Tak se snažím ho nijak nezatěžovat a udržovat si tempo. To už bychom mohli být brzo u cíle. Když už je tu tolik sopečného prachu.
(22:43) Morigan: Následuje opět schůdnější terén, ale už je na něm méně porostu.
(22:44) Ketryn: Snažím se, co to jde. A raději nepřemýšlím, co nás čeká nahoře.