Druhá strana (217 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

//V úterý jedu na rovnátka a pak jedeme s Margaret nakupovat látky, tak to by bylo super:-)) Moc se těším, akorát to vychází:-)//

//Ahoj, tenhle týden sem vůbec nezvládám chodit :-( Většinou jsem ve škole od rána do večera, přijdu domů kole desáté jedenácté, padnu do postele a usnu...Dneska se sem už taky nejspíš nedostanu. Měla bych tu být ale od pátku večer, celou sobotu a skoro celou neděli. Pak už zas moc ne, běží mi dva pokusy, tak mám pocit, že bych si v labu mohla pomalu ustlat :-) Uvidíme se příští týden? Já bych mohla v úterý, to budu ve škole asi jen do pěti/šesti. V pondělí bohužel nemůžu, to budu ve škole nejspíš do pozdě (minimálně do sedmi, ale spíš dýl).//

"Je to divné, proč by měla být tady v noci nějaká rvačka, kort, když se dobívají do krčmy. Taky by to mohlo být kvůli nám a nebo jestli tady spí ti trpaslíci. Bůh ví, jak se tu teď vyvinul vztah mezi lidmi a čaroději." řeknu.
Taky jsem si obula boty a dooblékla.

(21:46) Ketryn: "Vůbec se mi to nelíbí. To není normální, takováhle rvačka najednou uprostřed noci..."
(21:43) Morigan: Řev a zvuky dole se už nápadně podobají boji.
(21:39) Morigan: Taky si obouvám boty, zatímco tam koule poletuje.
(21:36) Ketryn: Když začnu něco vidět, tak si rychle obuji boty. Jinak jsem spala asi oblečená. "Co se to sakra děje?!" Taky automaticky sáhnu po tesáku, i když se rozhodně do nějaké vesnické rvačky zaplést nechci.
(21:34) Morigan: Křik i řinčení zesílily a zřejmě se přesunuly do dolní části krčmy. Neváhám a vykouzlím světelnou kouli, abychom se nepozabíjeli navzájem.
(21:33) Morigan: "Byla tu..." řeknu. Bohužel asi nikdo neví, kde.
(21:32) Ketryn: "Tohle nezní vůbec dobře! Nemáme tu někde tu svíčku?" docela ráda, bych měla trochu světla.
(21:30) Morigan: Než k oknu dojde Margaret, ozvou se zdola tři velké tupé rány a množství praskání a řinčení, které je doprovází. A taky křik davu.
(21:29) Morigan: (Pro přesnost: je tam prakticky totální tma, díky sešikmenému stropu se dá naplno stát jen u jedné zdi - tedy já určitě - a jen trochu je vidět, kde se nachází okno. To je ve výšce zhruba metru a půl a má tak 40 x 40 cm)
(21:28) Ketryn: Uhnu na stranu.
(21:27) Morigan: Podle zvuku začínám vstávat a snažím se asi dostat k tomu oknu.
(21:26) Margare-tka: Tedy pokud se do toho okna vejdeme.
(21:20) Margare-tka: Jdu se taky podívat. Ani se mi nechce vyslovovat co mě zase napadlo.
(21:15) Margare-tka: "Cože??"
(21:14) Ketryn: "Právě že se z něho dívám a vidím nebo tuším ten dav s loučema na ulici před krčmou!"
(21:12) Margare-tka: "A proč se z okna nepodíváš ty??" sednu si tam a taky se zaposlouchám.
(20:52) Ketryn: "Dole na ulici je nějaký dav...Přijde mi to divné. Podívej se z okna."
(20:52) Ketryn: "Slyšíš to?"
(20:51) Morigan: "Co je??" ozvu se konečně.
(20:49) Ketryn: "Morigan?!" řeknu víc nahlas a naléhavěji.
(20:45) Ketryn: "Morigan?" zkusím zašeptat. Tohle je opravdu nějaké divné.

(21:42) Margare-tka: Aspoň to, pokouším se najít lepší polohu.
(22:07) Margare-tka: Využívám aspoň bdění, asi mi to nedá a přemýšlím o tom co všechno se stalo. A kde jsme byly.... A co se bude dít.

(19:49) Margare-tka: "A co mu pošleš za vzkaz?"
(19:50) Morigan: "Že jsem naživu."
(19:58) Margare-tka: "To se bude divit, když k němu přiletí ptáček a sdělí mu. "Morigan je na živu:-)""
(19:59) Margare-tka: "A Richiemu to vlastně poslat nejde, že?"
(20:04) Morigan: "Nevím, jestli by to Richie nějak vyluštil, zřejmě spíš ne."
(20:06) Margare-tka: "Myslím, že už jsme to jednou řešily, ale nebyla jsem si úplně jistá. Nial bude rád, když dá určitě Richiemu vědět."
(20:12) Morigan: Přikývnu a chystám se spát.
(20:13) Margare-tka: Taky si lehnu a přikryju se. "Tak dobrou." Jo jsou nějak zavřené dveře?
(20:19) Morigan: Nevšimla sis, že bych něco s dveřmi dělala a klíč tam není.
(20:22) Margare-tka: "Budeme nějak zamykat?" ještě se zeptám.
(20:32) Morigan: "A jo, asi bych měla zamknout aspoň kouzlem," uvědomím si a zase vstávám, abych to udělala.
(20:36) Margare-tka: "To bude dobrý, vždycky to stačilo. " Ale jsem nějak nervozní, zatím to je asi tou nejistotou, že nevíme co se děje.
(20:37) Morigan: Dokončím kouzlo a jdu si zase lehnout. "Dobrou noc, zkuste se co nejvíc vyspat, pokud je to vůbec možné."
(20:42) Margare-tka: "Dobrou." pokusím se usnout.

(16:59) Ketryn: "Já neříkala, že se mi něco podařilo...nevypadalo to, že by mě nějak vnímal, dál pokračoval v psaní."
(17:00) Margare-tka: "No ale aspoň něco tuší, že se děje."
(17:04) Ketryn: "Nechápu, jak to myslíš...Ví, že se nám asi něco stalo, když jsme najednou nebyly ve spojení. Od té doby, co jsme zpátky, mě podle mě ještě vůbec nezaznamenal."
(17:40) Margare-tka: "Aha... to jsem myslela, že aspoň někdo. To je škoda."
(17:54) Morigan: "Ptačí vzkaz zkusím zítra, případně pozítří, až budeme v lese," slíbím a nechápu, proč mě to ještě nenapadlo. Lehnu si na vytvořené improvizované lůžko.
(18:06) Margare-tka: Bylo tolik starostí, že se ani nedivím.:-)

(13:09) Ketryn: Dojídám své jídlo a občas se ještě podívám po trpaslících. Opět zatoužím vědět, co se tu za poslední měsíce všechno dělo a změnilo. Rozhodnu se, až budeme mít klid před spaním, že zas zkusím pouto, jestli se u Richieho něco nezměnilo. A zadoufám, že se tu budeme moct někde vyspat.
(13:10) Morigan: Mám depresi z hnusného jídla a chuť na pomerančový džus. Trpaslíky nenápadně sleduji, ale když mi připadá, že neřeší nic zásadního nebo tak, ale normálně pijou a jí, už se tam snažím nedívat.
(13:14) Ketryn: No, ty by jsi ve svém stavu měla rozhodně jíst líp :-/ Sakra! Opravdu by to chtělo, abychom se už někam dostaly, když už ne k nějakým našim přátelům, tak do nějakého většího města, kde bude Kirkova banka.
(13:17) Morigan: Když se konečně vrátí hostinský k našemu stolu, oslovím ho: "Potřebovaly bychom zůstat přes noc, je něco volného?"
(13:26) Ketryn: Podívám se na něho a doufám, že nějaké místečko volné bude.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(13:31) Morigan: "Mám jenom volnou komoru v podkroví," zahučí neochotně.
(13:31) Morigan: "Určitě se vejdeme," ujistím ho.
(13:33) Morigan: Nestojí to ani moc, což je dobře, protože to by mě naštvalo, takže se dohodneme. Objednám ještě jedno víno, které je ale tak ředěné, že už to víno moc nepřipomíná.
(13:33) Ketryn: Mírně se usměji a přikývnu. Jsem ráda aspoň za něco, i když to bude jen nějaká malá špeluňka a asi ne zrovna čistá.
(13:34) Morigan: "Až to dopijeme, asi půjdeme nahoru, ať se aspoň vyspíme..." navrhnu.
(13:34) Ketryn: Aspoň že to není nijak drahé!
(13:34) Ketryn: "Jo, to souhlasím, měly bychom si odpočinout co to jde."
(13:35) Margare-tka: To jsem ráda, že aspoň něco má:-) Měla by jsi jíst něco lepšího, snad se brzo někam dostaneme. Chtěla bych se zeptat na to větší město, ale počkám až do rána.
(13:36) Margare-tka: "Určitě. "Řekla bych, že se cítíme doopravdy unavené po tý pěší tůře:-)
(14:26) Morigan: Dopijeme a jdeme pak nahoru, komoru nám jde ukázat dívka, co tam obsluhovala s hostinským. Je to cesta po úzkém strmém schodišti, což není pro Margaret nejpříjemnější. Je to až nahoře u pod střechou, je tam jen jedno malinkaté okno a hodně zkosený strop. Na zemi je jeden rozdrbaný slamník a podlaha je plná prachu. Ještě, že nám přenechala aspoň jednu malou svíčku.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(14:38) Ketryn: "No aspoň něco," konstatuji, když to vidím. Udělám si ležení z jedné deky a druhou se pak hodlám přikrýt.
(14:39) Ketryn: Pokud nic neřešíme, tak se posadím, opřu se o zeď a zkusím pouto s Richiem.
(14:40) Morigan: "Jsem ráda, že máme ty naše deky," konstatuji a dělám něco podobného, co tvoří Katryn. Prach se snažím ignorovat, s tím nic nenadělám.
(16:17) Ketryn: "Kde Richie je nebo kam míří, se mi stále zjistit nepodařilo. Má ale o mě strach a píše Nialovi, jestli neví něco o Morigan. Snažila jsem se mu naznačit, že jsme v pořádku, ale nepřišlo mi, že by mě nějak vnímal..." řeknu vám, když se přestanu soustředit na pouto.
(16:19) Morigan: Vykulím oči. "Chudák, zrovna Nialovi..." povzdechnu si.
(16:22) Ketryn: "No..." :-(
(16:22) Morigan: "Ne, že by o nás něco věděl kdokoliv jiný, ale Nial už vůbec."
(16:25) Ketryn: "Asi ho nic jiného nenapadá...Nechápu ale, že to nedokáže poznat z pouta, když to jde mě...asi si to opravdu funguje, jak samo chce...Ach jo, nechci, aby si o mě takhle dělat starosti, navíc zbytečně, když jsem v pořádku, jen jaksi bez prostředků," řeknu smutně a opravdu mě to mrzí :-(
(16:26) Ketryn: "Nemohla bys třeba poslat Nialovi ptáčka s krátkým vzkazem, že jsme v pořádku?" napadne mě.
(16:26) Morigan: "Nebo to třeba zkoušel předtím dlouho a pak už to vzdal..." napadne mě.
(16:28) Ketryn: "Jo, to je taky pravda..."souhlasím.
(16:31) Ketryn: "Budu se s ním dál v příštích dnech zkoušet spojit a třeba se mi mu nakonec podaří dát najevo, že jsme v pořádku..."zadoufám.
(16:32) Morigan: "Ale s tím ptáčkem by to asi šlo...ani mě to nenapadlo, už jsem to dlouho nepoužila."
(16:33) Ketryn: "Jé, to by bylo fajn! A Niala by to určitě taky uklinilo, přeci jen o tobě už dlouho nemá žádnou zprávu."
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(16:58) Margare-tka: Taky si utvořím spaní. "To je fakt dobrý nápad s tím ptáčkem:-) Hlavně, že ti podařilo mu nějak předat tu zprávu. Myslím Richieho. S tím ptáčkem by neměl být problém, ne?"

16:57) Ketryn: "No může to být náhoda, ale podle toho všeho, co jsme zatím stihly vidět, bych řekla, že se tu opravdu něco děje nebo to prostě není jako dřív."
(20:33) Margare-tka: "Taky nesmíme zapomenout, že poslední dva měsíce před tím jsme byli v Baladě a tam jsme taky moc nových informací nevěděli. Třeba už se něco v tu dobu rozjíždělo."

(13:26) Ketryn: Tak jdu ke krčmě a můj žaludek se opravdu začíná těšit na nějaké teplé jídlo, snad bude aspoň nějak poživatelné.
(13:29) Morigan: V krčmě je poloprázdno a není problém sehnat volný stůl. Je tam šero, což je možná dobře. Když konečně přijde krčmář, objednám třikrát víno a něco k jídlu. Chce vidět nějaké peníze předem, což mu dám a pak čekáme, až to přinese.
(13:32) Ketryn: "Pokusíme se tu i přespat?" ptám se vás. Mluvím spíš potichu. "Myslíte, že tu půjde dokoupit nějaké jídlo?" v hlavě si přemítám obraz městečka, jestli by tu mohlo být třeba nějaké malé tržiště.
(13:38) Margare-tka: "Mohly bychom, aspoň by si jednou pořádně odpočinu i Morigan. venku držíš kouzla. Ale je to zase výdaj....:-/ A kdyby tu náhou nebylo tržiště, tak můžeme poprosit hostinského, třeba by nám něco prodal."
(13:40) Morigan: "Hostinský nám rozhodně nic neprodá, to by byl blázen. Nebo bychom musely hodně nadsadit cenu. Budeme to muset udělat normálně."
(13:43) Morigan: "Zeptám se ho, jestli má volno na přespání, doufám, že ano."
(13:44) Ketryn: "Snad ano, anebo když tak v nějaké stodole nebo tak něco."
(13:51) Margare-tka: "Nebo tak:-)"
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(15:08) Morigan: Sem tam někdo u stolu sedí ve dvojici či trojici, ale jeden stůl má rozhodně zajímavé obyvatele. Takové, se kterými jste se doposud ještě nesetkaly - malí, podsadití a hranatí, odění do kůže a zrezlého plechu, s dlouhými střapatými vlasy a rozježenými vousy spletenými do copů.
(15:09) Ketryn: Tak se na chvilku zadívám jejich směrem, ale ne nijak okatě. "To jsou trpaslíci," zeptám se tě potichu.
(15:09) Morigan: Přikývnu. "Ano."
(15:12) Ketryn: Kolik jich je?
(15:13) Ketryn: "Ještě jsme se s nimi nesetkaly, takže se tu asi nevyskytují úplně běžně, ne? Nebo nevyskytovali..." mluvím potichu.
(15:14) Ketryn: Jsem docela překvapená, že jsme tu narazily na trpaslíky, ale ne nijak negativně.
(15:17) Morigan: Je jich asi tak pět nebo šest.
(15:17) Morigan: "V podstatě jako elfové...možná o něco míň, mají nějaké svoje území na severu..."
(15:19) Ketryn: Chvíli se na ně ještě dívám, ale pak už raději pohled odvrátím, aby si toho nevšimli. "Setkala jsi se s nimi někdy? Jsou přátelští nebo spíš odtažití?"
(15:25) Morigan: "Moc zkušeností nemám...dvakrát jsem je viděla na vlastní oči, ale ke kontaktu vlastně nedošlo. Vím, že nemusí elfy - ale to mi řekli elfové."
(15:30) Morigan: Taky je pokradmo pozoruju, nejsou nijak hluční, ačkoliv o něčem debatují a občas prásknou korbelem o stůl. Konečně hostinský přinese jídlo.
(15:32) Ketryn: Tak se pustím do jídla:-)
(15:47) Morigan: Není to nic zázračného, jakási polévka, podivně zabarvená kaše a kus pečeného masa.
(15:49) Ketryn: Myslím, že jsem ráda i za to! Sním všechno do posledního drobečku.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(16:07) Margare-tka: Taky si je prohlížím. docela mě to překvapilo. Myslím, že to tu vlastně ještě pořádně vůbec neznáme;-). Tak se taky pustím do jídla. Myslím, že je mi to jedno...máme hlad:-)
(16:44) Margare-tka: "Doopravdy by mě zajímalo, jestli jsou jen náhoda a nebo se tu doopravdy něco děje." řeknu tišeji.

(15:49) Ketryn: Myslím, že jsem ráda i za to! Sním všechno do posledního drobečku.
(15:47) Morigan: Není to nic zázračného, jakási polévka, podivně zabarvená kaše a kus pečeného masa.
(15:32) Ketryn: Tak se pustím do jídla:-)
(15:30) Morigan: Taky je pokradmo pozoruju, nejsou nijak hluční, ačkoliv o něčem debatují a občas prásknou korbelem o stůl. Konečně hostinský přinese jídlo.
(15:25) Morigan: "Moc zkušeností nemám...dvakrát jsem je viděla na vlastní oči, ale ke kontaktu vlastně nedošlo. Vím, že nemusí elfy - ale to mi řekli elfové."
(15:19) Ketryn: Chvíli se na ně ještě dívám, ale pak už raději pohled odvrátím, aby si toho nevšimli. "Setkala jsi se s nimi někdy? Jsou přátelští nebo spíš odtažití?"
(15:17) Morigan: "V podstatě jako elfové...možná o něco míň, mají nějaké svoje území na severu..."
(15:17) Morigan: Je jich asi tak pět nebo šest.
(15:14) Ketryn: Jsem docela překvapená, že jsme tu narazily na trpaslíky, ale ne nijak negativně.
(15:13) Ketryn: "Ještě jsme se s nimi nesetkaly, takže se tu asi nevyskytují úplně běžně, ne? Nebo nevyskytovali..." mluvím potichu.
(15:12) Ketryn: Kolik jich je?
(15:09) Morigan: Přikývnu. "Ano."
(15:09) Ketryn: Tak se na chvilku zadívám jejich směrem, ale ne nijak okatě. "To jsou trpaslíci," zeptám se tě potichu.
(15:08) Morigan: Sem tam někdo u stolu sedí ve dvojici či trojici, ale jeden stůl má rozhodně zajímavé obyvatele. Takové, se kterými jste se doposud ještě nesetkaly - malí, podsadití a hranatí, odění do kůže a zrezlého plechu, s dlouhými střapatými vlasy a rozježenými vousy spletenými do copů.
(13:51) Margare-tka: "Nebo tak:-)"
(13:44) Ketryn: "Snad ano, anebo když tak v nějaké stodole nebo tak něco."
(13:43) Morigan: "Zeptám se ho, jestli má volno na přespání, doufám, že ano."
(13:40) Morigan: "Hostinský nám rozhodně nic neprodá, to by byl blázen. Nebo bychom musely hodně nadsadit cenu. Budeme to muset udělat normálně."
(13:38) Margare-tka: "Mohly bychom, aspoň by si jednou pořádně odpočinu i Morigan. venku držíš kouzla. Ale je to zase výdaj....:-/ A kdyby tu náhou nebylo tržiště, tak můžeme poprosit hostinského, třeba by nám něco prodal."
(13:32) Ketryn: "Pokusíme se tu i přespat?" ptám se vás. Mluvím spíš potichu. "Myslíte, že tu půjde dokoupit nějaké jídlo?" v hlavě si přemítám obraz městečka, jestli by tu mohlo být třeba nějaké malé tržiště.
(13:29) Morigan: V krčmě je poloprázdno a není problém sehnat volný stůl. Je tam šero, což je možná dobře. Když konečně přijde krčmář, objednám třikrát víno a něco k jídlu. Chce vidět nějaké peníze předem, což mu dám a pak čekáme, až to přinese.
(13:26) Ketryn: Tak jdu ke krčmě a můj žaludek se opravdu začíná těšit na nějaké teplé jídlo, snad bude aspoň nějak poživatelné

"No, to bude asi nejspíš opravdu jediná," říkám, když se dívám po okolí. "Snad se jídlo bude dát aspoň trochu jíst. No furt lepší, než nic," usoudím a vykročím směrem ke krčmě.

"Tak to zkusíme, ne?" Když to vypadá, že tu nic jiného nebude.
Prohlížím si ji.

Blátivá nerovná cesta (ulice) nás zavede až na náměstíčko, či spíše náves, těžko říct, do jaké kategorie to zařadit. Tam uvidíme krčmu se štítem s vyobrazením černého ptáka a nápisem U černého kohouta, který jde jen těžko přečíst.
"Mám takové tušení, že je to beztak jediná krčma ve městě," řeknu skepticky, když koukáme na baráček krčící se mezi ostatními nacpanými baráčky.

(22:45) Margare-tka: "Tedy tu aspoň něco malého seženeme, když nebude tržiště."
(22:45) Margare-tka: Koukám se po té hospodě.

(21:59) Morigan: Dnešní den je od rána zamračený a větrný a ještě víc fouká, když procházíme bránou. Strážný ve špinavé kožené zbroji si nás prohlédne, ale s nijak zvláštním zájmem a ani na nás nepromluví, když projdeme po zabahněné cestě dovnitř.
(22:02) Ketryn: Tak jsem ráda, že jsme bez problémů prošly. Dívám se po nějakém hostinci, kde bychom mohly dostat teplé jídlo.
(22:10) Margare-tka: Taky se rozhlížím. Jsou tam normálně lidi?
(22:10) Margare-tka: Taky se rozhlížím. Jsou tam normálně lidi a nebo je jich ještě málo?
(22:21) Morigan: Těžko dokážu určit, co považuješ za normálně, ale spíš je jich tam míň, než že by se to tam hemžilo nějakým davem. Není to velké město a nemá moc upravené cesty, ani tu hlavní, za chvíli máme boty od bahna, nemít je stejně špinavé, mohlo by nás to štvát, takhle je to ale úplně jedno.
(22:22) Morigan: "Tady nejspíš ani nebude žádné tržiště," usoudím, ačkoliv ještě nejsme ani na náměstí.
(22:38) Margare-tka: "Tak aspoň doplníme zásoby a můžeme se zeptat, jestli je tu poblíž větší město."

(19:52) Ketryn: Já opravdu pevně doufám, že až se bude Morigan schylovat k porodu, tak už nebudeme takhle na cestě! A taky doufám, že už u toho bude James.
(19:54) Margare-tka: Nápodobně....:-)
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(21:09) Morigan: Už jsme na cestě týden a podle toho taky vypadáme. Samozřejmě, když je nám velká zima nebo jiné nepohodlí, zaženu to kouzlem, takže tak moc špatně na tom zase nejsme. Sedmé ráno, kdy vyrazíme na naší neskutečně se vlekoucí pomalou cestu se pod kopcem, na kterém stojíme, objeví nevysokou palisádou obehnané městečko.
(21:10) Ketryn: "Město..." vydechnu s radostí v hlase. "Doufám, že tady nebude nějaký problém se tam dostat. I když vypadáme v těch dekách trochu pochybovačně..."
(21:13) Morigan: "Je ještě ráno, tak snad nebudou mít zavřené brány...ačkoliv tady to vypadá o dost menší, než předtím."
(21:15) Ketryn: "No jídlo tam snad doplnit půjde a hostinec tam snad taky nějaký bude."
(21:17) Margare-tka: "Snad ano, počkáme u uvidíme. " řeknu s docela povzbuzenou náladou.
(21:18) Ketryn: "Na co chceš čekat?"
(21:20) Ketryn: "Tak jdeme a uvidíme," rozejdu z kopce k městečku.
(21:27) Margare-tka: ¨"Nějak jsem si myslela, že jsou zavřené bránmy:-)"
(21:35) Morigan: Jestli jsou zavřené brány ze svého místa nevidíme, ale až půjdeme, určitě to poznáme zdálky, i když brána i palisády jsou nižší a menší. Jdeme pomalu po cestě z kopce dolů. Postupem času je vidět, že je brána otevřená.
(21:36) Ketryn: To mi udělá další malou radost.
(21:39) Margare-tka: " Super:-) " zaraduji se. Ale jsem stejně nějak nervozní.

(21:01) Morigan: Je zataženo, fouká chladný vítr a jak se blíží večer, je docela zima. Tedy nám momentálně ano.
(21:02) Margare-tka: Už abychom někde byly.
(21:09) Morigan: Konečně to podle cesty a ustupujícího lesa začíná vypadat, že bychom se mohly k něčemu blížit. Venku z lesa se do nás opře pořádně vítr, což je dost nepříjemné.
(21:11) Ketryn: Opravdu už zatoužím být někde v teple hostince, ustupující les ve mně vzbudí naději.
(21:13) Margare-tka: "Snad už tam brzy budeme a budou ještě otevřené brány."
(21:38) Morigan: Konečně se v dálce objeví dřevěné palisády města.
(21:39) Morigan: Čím víc se k němu blížíme, zjišťujeme, že brána vypadá rozhodně zavřeně.
(21:41) Ketryn: Při pohledu na město jsem se unaveně zaradovala, ale zavřená brána mi dala facku v mé krátké radosti.
(21:41) Ketryn: "To nás asi dovnitř už nepustí, co?"
(21:52) Ketryn: "Jestli se do města nedostaneme, tak to bude krušná noc..."konstatuji s povzdechem tak nějak odevzdaně.
(21:53) Margare-tka: "Třeba, když je poprosíme, tak ano, ale nevíme jestl třeba není nějaký stav ohrožení a nebo něco takového." nevypadá to, že by na hradbách bylo nějak víc stráží?¨
(22:10) Morigan: Nejsou vidět žádné stráže.
(22:13) Margare-tka: Tak se blížíme a modlím se, aby nás pustili dovnitř. Řekla bych, že jsme docela unavené.
(22:23) Margare-tka: "Mor myslíš, že je umluvíme??"
(22:24) Morigan: "Co je to za otázku, vůbec netuším, co se děje, takže těžko můžu posoudit..."
(22:38) Morigan: Dojdeme k bráně, je bytelná a pořádná, samozřejmě.
(22:38) Margare-tka: "No dobře, jen mě to tak napadlo. To jsem tedy zvědavá."
(22:38) Ketryn: Dívám se na ni dost skepticky.
(22:46) Margare-tka: Je tam takové to okénko??
(22:48) Morigan: Okénko tam je, ale samozřejmě zabedněné. Samozřejmě zabuším na bránu.
(22:49) Margare-tka: Tak trochu poodstoupím aby jsi byla vidět u okénka.
(22:55) Morigan: Moje bušení ovšem v dubovém dřevě skoro zaniká, tak buším víc a dokonce do dveří kopnu. Neoplývám zrovna trpělivostí.
(22:58) Ketryn: Vůbec se ti nedivím...Zadoufám, že to někdo uslyší a pak nás pustí dovnitř...i když si asi moc velké naděje nedělám.
(23:03) Margare-tka: Tak doufám..."Možná bychom měly volat."

(18:28) Ketryn: Jsem asi pobledlá.
(18:28) Ketryn: A vypadá to spíš na nějaké bohatější nebo chudší lidi? Anebo je oblečení tak poškozené, že to nejde poznat?
(18:31) Ketryn: Prohlédnu si je, jestli nespatřím něco zvláštního. Ale po chvilce odvrátím pohled a ustoupím trochu zpátky. Není mi z toho úplně nejlíp...přemýšlím, co se tu mohlo stát, jestli je někdo jen tak přepadl anebo byli třeba na útěku.
(18:32) Morigan: Oblečení vypadá spíš prosté, žádný brokát nebo samet nebo tak. Je to žena s mužem.
(18:32) Morigan: Nemá cenu tu zírat, jdeme zase dál, ale jsme více zticha, než předtím.
(18:33) Ketryn: Já jsem z toho taky zaražená a nemluvím.
(18:33) Margare-tka: "Určitě, ale budeme muset bát víc opatrné bůh co byli zač." Mám divné tušení.
(18:40) Margare-tka: Ale víc sleduji okolí.
(18:49) Morigan: "Spíš co byl zač ten, co jim to udělal."
(18:53) Ketryn: "No, to spíš...a proč."
(18:57) Ketryn: Jdu mlčky ponořena ve svých myšlenkách. myslím pořád na Patricka a moc se o něho bojím. Modlím se, aby byl naživu a v pořádku! Jsem ráda, že vím, že aspoň Richie je v pořádku, i když tedy jeho situace není zrovna růžová...Myslím taky na Baladu.
(18:59) Margare-tka: Já jediný o čem přemýšlím a nebo spíš k čemu se modlím, abychom v bezpečí došly do nějaké vesnice a tam aby nás nečekalo nic hrozného.
(19:07) Ketryn: No já pevně doufám, že na nějakou vesnici nebo město v blízké době narazíme.
(19:24) Morigan: Pokračujeme v cestě, ale zatím to podle okolí nevypadá na nějakou blízkost většího města. Na stezku jsme narazili, ale je jen úzká a spíš pěší.
(19:25) Ketryn: Tak aspoň něco a můžeme se vydat určitým směrem.
(19:31) Margare-tka: !Půjdeme tudyma??"
(19:54) Morigan: Jdeme samozřejmě po stezce směrem, který jsem určila. V náhlém osvícení se mi podařilo určit směr, kterým by mohlo být město. "Dokonce větší město, zdá se mi. Snad to znamená výhodu, ale raději bych nocovala v krčmě, než v lese," přiznám. Doposud netrpíme hladem ani žízní, protože ještě působí giwern a také Margaret může jít o něco svižněji než obvykle, ale to pomine, to víme všechny. "Musíme se orientovat a pak se vydat do Balady..."
(19:57) Ketryn: Souhlasím s tebou: "Hostince bude rozhodně lepší, kort když nevíme, co se tu všechno děje. To je dobře, že by to mohlo být větší město. Asi bychom si měly pořídit nějakou tuniku a plášť, už je tu docela chladno. Na koně ale asi nebudeme mít dost peněz, co?"
(19:58) Ketryn: "Snad tam budou vědět, kterým směrem je Godorok."
(19:59) Ketryn: (Myslm, že bych v měšci mohla mít něco kolem desíti zlatých a nějaké stříbrné, víc jsem tam asi nenosila.)
(20:04) Morigan: (Já taky tak nějak, braly jsme jen to nutné na cestu a zbytek nechaly doma v Baladě)
(20:05) Morigan: "Na koně asi ne, ale uvidíme...Godorok by vědět mohli, případně aspoň jak daleko jsme od moře nebo aspoň něco. Nesnáším, když absolutně netuším, kde se nacházím!"
(20:06) Margare-tka: "Doufejme, že budou vědět, už abychom tam byly."
(20:06) Ketryn: "Jo, to nejsi sama...Tahle nevědomost vůči všemu, je hrozná."
(20:07) Margare-tka: A jak vlastně vypadá počasí?
(20:38) Morigan: Cesta k domnělému městu trvá docela dlouho, světlo začíná lehce mizet, což značí blížící se soumrak. Jdu svižně, ale často se zastavuji, když si uvědomím, že bych Margaret mohla utíkat.
(20:40) Ketryn: Snažím se když tak Margaret při chůzi pomáhat. Doufám, že to do města stihneme dřív, než se zavřou brány...
(20:46) Margare-tka: Já se zase s vámi snažím udržet tempo. A jsem ráda, že se blížíme.

(16:57) Morigan: Úplně obyčejný les, náznak stezky nikde.
(16:57) Morigan: Když už je Margaret schopná jít, pomalu se zvedneme, zkontrolujeme věci a můžeme jít. Někam.
(17:01) Ketryn: "Tak snad narazíme na nějakou civilizaci," zadoufám, když vyrazíme a snažím se myslet pozitivně. Zatím je to opravdu docela dobré!
(17:05) Margare-tka: "Snad ano.:-) "Jsem ráda, že jsme se teleportovaly společně a ne nějak odděleně. Mor a to je ten giwern po kterém jsem mohla normálně chodit a ten slabší? Já jen, jak jdeme rychle.
(17:06) Morigan: Úplně normálně chodit nemůžeš, i když momentálně je to o něco lepší, než jak to bylo. To ale pochopitelně za čas vyprchá.
(17:07) Ketryn: "To je pravda, to je opravdu pozitivní, že jsme spolu, v pořádku a snad ve Svobodné nebo případně v Akarii."
(17:12) Morigan: Přikývnu. "Taky jsem ráda, zatím je to relativně v pořádku..." Pořád jsem ale napjatá. Jakmile vyrazíme a kousek ujdeme, zkusím pak nějaké kouzlo, jestli mi určí nějaké lidi v blízkosti či nejlépe civilizaci. Vypadám ale poněkud zmateně.
(17:13) Ketryn: "Děje se něco? Cítíš nějaké lidi?" zeptám se, když tě vidím.
(17:18) Morigan: "Ne, jen...divně se kouzlí. Zkusím to znovu."
(17:19) Margare-tka: "Aha, no třeba to bude únavou a nebo miminkem."
(17:19) Ketryn: "Divně jako jinak nebo hůř?" klidnou mě to tedy neudělá.
(17:22) Morigan: "Ani ne hůř, tak nějak divně, jako by přerušovaně..."
(17:24) Ketryn: "Myslíš, že by jako mohlo něco tvé kouzlo narušovat?"
(17:31) Ketryn: "A podařilo se ti něco zjistit anebo to díky tomu na rušení nejde?"
(17:32) Margare-tka: "Bůh ví co se ve svobodné stalo. třeba se opravdu zbrojí proti čarodějům... a je to nějaký rušič. proto se taky může Richie skrývat."
(17:32) Margare-tka: napadne mě.
(17:33) Morigan: "Vždyť říkám, že ne a že to zkusím znovu," zamračím se. "Ale zase necítím žádný konkrétní zdroj, který by to cíleně narušoval. To nic teda nemusí znamenat..."
(17:35) Margare-tka: "Dobře, jen to byl náhlý nápad."
(17:35) Ketryn: "No mohlo se tu stát všechno možné...Snad se nám podaří brzy něco zjistit."
(17:38) Margare-tka: "Snad ano. Už abychom někam dorazily a něco se dozvěděly."
(17:39) Ketryn: "Budeme muset být každopádně hodně opatrné..."
(17:41) Ketryn: Při cestě se dívám hodně kolem sebe, kdybych někde zahlédla nějakou stezku.
(17:59) Morigan: K6
(18:04) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(18:08) Ketryn: "Podívejte, tam leží něco barevného," ukážu doprava mezi stromy a jdu se na to pomalu a opatrně podívat blíž.
(18:12) Margare-tka: Taky se na to zaměřím a snažím rozeznat co to je.
(18:24) Morigan: Předejdu vás a jdu první (ale samozřejmě těsně před vámi). Když se blížíme, začíná být čím dál tím víc jasné, že jde o ležícího člověka.
(18:25) Morigan: Když se dostaneme ještě blíž, je už jasné, že jsou to lidi dva a že jsou zcela určitě mrtví několik dní.
(18:25) Margare-tka: "Co je to zeptám se tě, když se přibližuješ?"
(18:25) Margare-tka: "Co je to?? zeptám se tě, když se přibližuješ.
(18:26) Margare-tka: Bože.... A jak jsou oblečení, jako lidi ve svobodné??
(18:26) Ketryn: Tak se na ně šokovaně dívám. Jak jsou oblečení? A je vidět, jak zemřeli?
(18:27) Morigan: Podle krve zřejmě dosti krvavě, dokonce jim chybí některé části těla. Oblečení lze těžko zařadit tak přesně.
(18:27) Morigan: "No bezva," zastavím vás, blíž už nemusíme.