Druhá strana (226 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:18) Morigan: Jdu ve světle modrých šatech a tom svém krátkém jakoby zamotaném plášti a vlasy mám rozpuštěné. Sejdeme se a pak společně jdeme na náměstí. Ještě, že to máme takový kousek.:-)
(23:17) Morigan: To jsi asi stihla, bylo tam času dost.
(23:15) Ketryn: Jé, teď mi došlo, že jsem vlastně přišla i o šaty...Tak jestli jsem to stihla, tak jsem si během dne došla koupit na trh nějaké jednoduché šaty. Pokud už ne, tak hold budu muset v kalhotech a kábatci.
(23:14) Margare-tka -> Morigan: No nebyla jsem si jistá:-) Ale máš pravdu. Tak si vezmu ty a plášť. Je ještě docela chladno ne.?
(23:13) Morigan -> Margare-tka: Jestli sis je balila, tak ano, ale myslím, že jste mi psaly jedny šaty - prostší.
(23:11) Margare-tka -> Morigan: Máme s sebou šaty?
(23:11) Margare-tka -> Morigan: Jo zapletu si vlasy, aby mi déle vydržely. A pak se tedy jdu s vámi večer sejít. Na čas na který jsme se domluvili.
(23:11) Morigan: Domluvili jsme se, že se sejdeme kolem půl sedmé dole v krčmě a vyrazíme. Do čeho jste oblečené?
(23:04) Margare-tka -> Morigan: Tak jim zaplatím a vykoupu se pořádně když už ji mám a pak vyperu nějaké špinavé prádlo.
(23:03) Ketryn: Najíme se a asi se taky ještě vrátíme na pokoj :-)
(23:02) Ketryn: Ten nápad se mi opravdu líbí, takže bez námitek a s nadšením souhlasím :-)
(23:02) Morigan -> Margare-tka: Odpoledne mají čas určitě, takže ti zanedlouho donesou koupel do pokoje (a taky tě stojí pět stříbrných)
(23:01) Margare-tka -> Morigan: Tak si odpoledne dojdu objednat tu koupel abych na večer byla hotová. Teda pokud mají čas.
(23:00) Morigan: Vyhlásím po obědě plán jít se večer podívat na slavnosti a vystoupení s ohněm, co mají být na náměstí a jít nakoupit zásoby ráno, než pojedeme pryč z města a pak bezostyšně zmizím s Jamesem zase v pokoji.
(22:50) Margare-tka: Tak dopoledne strávím v pokoji a ještě odpočívám.
(22:48) Morigan: Ráno jsme se nedomlouvali na žádnou konkrétní hodinu, takže se asi sejdeme až na obědě dole.
(22:47) Margare-tka -> Morigan: Aha dobře. Nějak jsem si přesně nepamatovala jestli se to kupovalo rovnou i s lázní a nebo ne.
(22:45) Morigan -> Margare-tka: Pokud si budeš chtít koupit lázeň, budeš asi muset počkat na zítřek, protože třikrát už to asi nezvládnou ani časově, ani pracovně:-)
(22:44) Margare-tka: Tak jdu do svého pokoje a odpočívám. Měly jsme tam objednanou tu lázeň?
(22:44) Ketryn -> Morigan: Tak si nějak necháme nanosit káď na tu koupel, do které už se opravdu těším :-) a věnujeme se sobě a využíváme chvilky soukromí!
(22:39) Morigan: Dojdeme do hostince a nejspíš se rozejdeme do svých pokojů. Ve městě budeme zůstávat ještě zítřejší den a noc, abychom si odpočinuli.
(22:37) Margare-tka -> Morigan: "Snad to bude bez problémů.:-)"
(22:37) Morigan -> Margare-tka: "Jakože by tu byl jiný čaroděj?" zeptá se James a zamyšleně se zamračí. "No...ano i ne...nevím," řeknu nejistě. "Nevím."
(22:36) Ketryn -> Morigan: Tak usoudím, že nejde o nic vážného a už to moc neřeším, jen kdybych něco konkrétní zaslechla.
(22:33) Morigan -> Ketryn: Celkem normálně, už se do konverzace přidal i James, který to nemohl neslyšet.
(22:29) Ketryn -> Morigan: Tak vás chvíli pozoruji, jak se tváříte?
(22:29) Morigan -> Margare-tka: "Myslíš při tom divadle? To ne, jen se mi zdálo, že cítím magii...nebo tak něco," odpovím. "Jak cítíš magii?" obejme mě James kolem ramen. "No...čarodějové cítí magii kolem sebe," vysvětlím mu. "Ve větších městech ale vždycky je, lidi nosí různé amulety a tak...tohle se mi ale zdálo zvláštní a silnější."
(22:28) Morigan -> Ketryn: Margaret se mě tiše na něco ptá, když jdeme cestou do hostince.
(22:26) Ketryn: Mám dobrou náladu, ale když si všimnu, že jsi zamyšlená, tak začnu přemýšlet, co se ti honí hlavou. Neptám se ale a nevyrušuji tě ze tvých myšlenek. Doufám ale, že se nic neděje. Dívám se po ostatních, jestli není zamyšlený ještě někdo.
(22:25) Margare-tka -> Morigan: "Zdálo se mi, že jsi někoho viděla."
(22:23) Morigan -> Margare-tka: Je tak nejdál na délku ruky. "Cože?" nechápu.
(22:22) Margare-tka -> Morigan: (Hm... tak se tě pak nenápadně zeptám:-) Tak když zrovna není James úplně u tebe tak se tě zeptám. "Viděla jsi někoho?"
(22:21) Morigan: Představení skončí a je už pozdě odpoledne, takže se pomalu vracíme k našemu hostinci. Jsem zamyšlená.
(22:20) Morigan -> Margare-tka: (Tak nic:-)
(22:19) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(22:13) Morigan -> Margare-tka: k6
(22:12) Morigan -> Margare-tka: Nikoho povědomého tam nevidíš.
(22:12) Margare-tka -> Morigan: Jo samozřejmě si rukou hlídám měšec. (Asi jako v Praze:-))
(22:11) Margare-tka -> Morigan: Asi spíš víc tam než na divadlo:-)
(22:11) Margare-tka -> Morigan: Tak se zase dívám na divadlo, ale sleduji tě tak trochu a nenápadně. Čas od času se koukám mezi lidi jestli neuvidím někoho povědomého.

(22:06) Morigan -> Margare-tka: Všimneš si, že už nehledím na nízké jeviště a nepozoruji hru, ale upírám znepokojený pohled někam do davu lidí.
(22:05) Ketryn: "A nejsou to jen moje věci...jsou to peníze na naše společné potřeby."
(22:03) Ketryn: Já jsem taky spokojená, opírám se o Patricka a je mi hezky:-)
(22:03) Margare-tka: (To je dobrý tah.)
(22:02) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(22:02) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(22:02) Ketryn: "Tak já počkám...A mohl by sis to prosím zatím nechat u sebe ve věcech? Já o svoje věci nějak často přicházím..."
(22:01) Morigan: K6
(22:01) Morigan: Sedneme si do druhé řady na hrubé lavice a díváme se, je to docela zábava, tulím se k Jamesovi a jsem spokojená.
(21:58) Morigan: Sejdeme se pak, společně si dáme pivo s medovinou a jdeme se ze zvědavosti podívat na představení potulné herecké skupiny.
(21:56) Morigan: "Já jiné nevěřím," prohlásí. "Ale jsou to tvoje věci."
(21:56) Margare-tka: Tak si koupím něco k jídlu a spíš se pak už jen koukám a vstřebávám hezkou atmosféru.
(21:56) Ketryn: "Tak co myslíš, bude lepší počkat, jestli v nějakém přístavním městě nenatrefíme na Kirkovu?" ptám se ho na názor.
(21:53) Morigan: Patrick se na banky informuje, asi dvě ve městě jsou, ale Kirkova banka ne.
(21:53) Ketryn: Jo, to je pravda, to musíme :-) Chodit s ním po trhu by bylo opravdu nepraktické!
(21:52) Ketryn: Přemýšlím, koho se zeptat, jestli tu náhodou není Kirkova banka nebo kde je nejbližší.
(21:52) Morigan: Musíte ho s Patrickem odvést ustájit do krčmy, abyste s ním nemuseli chodit po trhu:-)
(21:51) Ketryn: Tak jsem moc ráda, že už mám zase koně a že se podařilo i něco usmlouvat. Postroj si k němu samozřejmě pořídím a pak někde ještě sedlové brašny.
(21:46) Morigan: Asi se občas i rozdělíme a někde se zase sejdeme. Dá se tam koupit různé hotové jídlo a pak všechno možné, včetně oblečení, které shání Katryn. Patrick jí pomůže vybrat dobrého koně, kterého se mu podaří usmlouvat na osmnáct zlatých a tři stříbrné a za docela příznivou cenu k tomu můžete koupit i postroj.
(21:44) Margare-tka: Taky se rozhlížím a užívám si hezkého dne.
(21:41) Ketryn: Na tržišti se kromě toho, kde hlavně nejlépe koupit koně, dívám, jestli se někde neprodává i oblečení, kde bych si mohla koupit nějaké menší košile a náhradní kabátec nebo tuniku
(21:32) Ketryn: Pevně doufám, že koně pořídím nějak dobře.
(21:32) Ketryn: Mám dobrou náladu :-) Rozhlížím se kolem sebe.
(21:31) Ketryn -> Morigan: (Já tak miluji jeho úsměv - Proběhne mi hlavou a usměji se pro sebe)
(21:30) Morigan: Hodláme strávit oběd i odpoledne na tržišti a i se tam najíst, což určitě bude víc, než možné. Počasí je k tomu ideální.
(21:29) Ketryn: "Aha, tak to by Kirkova banka byla nejlepší řešení...Teď jen abychom na ni v nějaké blízké době narazili."
(21:27) Morigan: "No, jak v kterých...v některých by se na tebe mohli dívat jako na zlodějku a to by nemuselo dopadnout úplně dobře," přizná Patrick. "V tom je Kirkova banka dobrá. Taky se jí občas říká Banka zlodějů," usměje se.
(21:26) Morigan: My čtyři bydlíme v těch větších pokojích v prvním patře, Margaret v menším ve druhém. Sejdeme se dole v krčmě.
(21:24) Ketryn: Uložím si věci a vezmu si peníze, abych si mohla koupit toho koně.
(21:23) Ketryn: "A v těch větších bankách jdou šperky zpeněžit přímo tam?" zeptám se ještě.
(21:23) Margare-tka: Tak si teda hodím věci do pokoje zamknu a pak jdeme do města ne?
(21:22) Morigan: "Tak to opravdu nevím, budeme se muset zeptat na náměstí."
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(21:14) Ketryn: "No při tomhle způsobu života bych asi potřebovala, abych peníze mohla vyzvednout i v jiných městech...Takže nejlépe nějak, jak to má Morigan. Ale taková banka tu asi nebude, co?"
(21:10) Morigan: "No nějaká banka tu bude určitě, záleží, kam to chceš uložit," míní Patrick.
(21:07) Ketryn: "Myslíš, že by tu mohla být taky banka...? A Asi bychom měli nějak zpeněžit ty šperky nebo aspoň něco a uložit to, abychom to furt neměli u sebe, nemám z toho dobrý pocit," řeknu Patrickovi, když si ukládáme věci.
(21:01) Morigan: Patří k těm větším, ale těžko říct.
(21:00) Ketryn: Jak je ti město velké? Přemýšlím, jestli by tu mohla být banka.
(20:57) Morigan: Půjdeme hned, jen si asi umístíme sedla a nějaké věci do pokojů.
(20:56) Ketryn: Těším se do pokoje na soukromí a na koupel! Půjdeme na ten trh hned nebo až pak? Jo a půjdeme všichni nebo jen my s Patrickem?

16:46) Ketryn: No když tě vidím, tak se mi chce taky smát :-D
(16:46) Ketryn: "No...tak teď ještě zjistit, kde je Hlavní třída," řeknu, když odejde a rozhlédnu se, jestli by to nešlo nějak odvodit.
(16:45) Morigan: I když to není nejvhodnější, zadržuju smích.
(16:45) Ketryn: Uleví se mi, že konflikt byl ukončen...Pro jistotu ho neprovokuji, abych se zeptala kudy na Hlavní třídu.
(16:43) Morigan: Podívá se na tebe. "Máš štěstí, že ta tvoje holka aspoň ví, co je to slušnost!" oznámí Patrickovi. "Koruna je na Hlavní třídě. Ale na tuhle krčmu beztak nemáte!" sjede nás pohrdavým pohledem a odkráčí.
(16:39) Ketryn: "Moc se omlouváme, nechtěli jsme vás urazit...Ctihodný pane, mohl byste nám prosím poradit, kudy se dostaneme k hostinci U Koruny?" řeknu pokorně s mírným úsměvem a snažím se zachránit situaci.
(16:38) Morigan: "Ty asi nebudeš odsud, že ne?? Protože tady v tom městě vypadá slušnost docela jinak!" přiblíží se k vašemu koni a vůbec mu nevadí, že se na vás dívá do výšky.
(16:36) Morigan: "Jen jsem se slušně zeptal," zamračí se Patrick.
(16:36) Morigan: "S kým si myslíš, že mluvíš, chlape??" otáže se hromotluk v sametovém kabátci.
(16:35) Ketryn: A jéje...
(16:34) Morigan: Jenže tenhle muž nevypadá ani obyčejně, ani přívětivě a oslovení ani tón se mu vůbec nelíbilo.
(16:30) Morigan: "Tak sleduj, to umí každej!" mávne rukou. "Hej, chlape!" osloví kohosi na ulici, "kudy se nejkratší cestou dostaneme k hostinci U koruny?!"
(16:27) Ketryn: Pevně doufám, že nebude zas honem rychle otáčet koně zpátky :-D
(16:27) Morigan: "No to nevím, ale na to se zeptáš ty, jsi na řadě!" odvětí James.
(16:23) Ketryn: To mě opravdu pobaví :-) Držím se, abych při manévrování nespadla a chtěla jsem se zeptat na to samé jako Patrick :-)
(16:22) Morigan: "A víš, kde ten hostinec je, Jessy?" ušklíbne se Patrick se smíchem.
(16:20) Morigan: "Nejlepší je U koruny," odvětí muž. "Ale ta je opravdu drahá," dodá trochu škodolibě. "No tak jedeme ke Koruně!" zavelí James vesele a obrátí koně. Máme problém obrátit koně stejně rychle, obzvlášť Katryn s Patrickem.
(16:19) Ketryn: Usmívám se a přemýšlím, jak bude vypadat nejlepší hostinec :-)
(16:10) Morigan: Pak zavolá na muže, který na nás bezostyšně zíral: "Hej, chlape, kde tady najdeme nejlepší hostinec?"
(16:09) Morigan: "Ne do hezký," opraví se. "Do nejlepší!" nakloní se ze sedla, aby mě políbil, což vypadá jako akrobatický výkon, ještě že má docela klidného koně.
(15:33) Morigan: "Pojeďme do nějaký hezký..." usměje se James.
(15:33) Ketryn: "To bude asi nejlepší a nejbezpečnější," souhlasím.
(15:32) Ketryn: Taky se zaraduji, koňské trhy, to máme opravdu štěstí!
(15:32) Morigan: "Tak nejdřív najdeme nějakou krčmu, kde se dá zaplatit i ustájení koní," souhlasím. "Nejlíp si rovnou předplatíme i pokoje..."
(15:31) Morigan: Město se jmenuje Balin a na jeho patrně největším náměstí probíhají jarní trhy. "Jessy, koukej, koňský trhy, tam pořídíme nejlíp!" zaraduje se Patrick a ukáže do davu. "Jenže budeme tam asi muset pěšky, protože to je o něčí život, prodírat se tam na koních," usoudí James.

(21:34) Ketryn: Šperky a peníze pak pečlivě zabalím a dám na dno Patrickovi sedlové brašny. Část peněz si nechám u sebe u pasu. Jo a vyndala jsem si linerit a peníze z bot.
(21:04) Ketryn: Samozřejmě ne všechno, za něco si musím nakoupit nové věci a koně a něco bych si měla nechat u sebe na naše běžné potřeby jako je jídlo a ubytování.
(20:56) Ketryn: No, je to trochu paradoxní :-D Ale nechtěla bych o to zas přijít, proto bych raději navštívila taky banku.
(20:50) Morigan: Přijde mi vtipné, jak sis z únosu přivezla lup, který obsahuje opravdu slušný majetek, ale snažím se nesmát tomu.
(20:08) Ketryn: Ukážu vám všechny ty šperky a peníze. "Možná by nebylo špatné to nějak zpeněžit a taky uložit do banky...pro jistotu, kdyby nás zas někdo přepadl," říkám, když všechno vyndám a sundám si i věci z prstů a z krku. "Nebudeme mít po cestě nějaké velké město?"
(20:06) Ketryn: Vstávám a taky nemám nějak špatnou náladu, jsem totiž opravdu šťastná, že už jsme zas zpátky s vámi. Taky musím vypadat krásně s tou různobarevnou modřinou :-D
(20:04) Morigan: Rozhodneme se raději putovat po známějších a větších cestách, abychom byli ve větším bezpečí. Samozřejmě ani to nám nemůže zaručit úplné bezpečí, to je jasné, ale snad to alespoň trochu pomůže.
(20:01) Morigan: James se pohybuje v mé blízkosti téměř neustále, pozoruje mě starostlivě a trochu smutně.
(20:01) Morigan: Nemám ale nijak špatnou náladu, naopak, tvářím se docela přívětivě, déšť mi tolik nevadí.
(19:56) Morigan: Ráno vstáváme o něco později než obvykle, protože jsme usnuly až skoro před svítáním. Budí nás raní mrholení, což není zrovna příjemné. Včerejší výprava a čarování mi zanechalo pořádné kruhy pod očima.

(19:22) Ketryn: Tak aspoň že tak.
(19:18) Morigan: Usnutí nám po tom všem nedělá problém.
(19:16) Ketryn: Nachystám si tedy spaní z ukradené deky a kožešiny a snažím se usnout.
(19:15) Ketryn: Tak doufám, že už se kvůli nám nebudete hádat :-(
(19:15) Ketryn: "No, tohle se nám nepovedlo...byla moje chyba, že se mi nepodařilo uklidnit koně a neoddělit se..." konstatuji si spíš pro sebe a mrzí mě, že se kvůli nám dohadujete.
(19:14) Morigan: Nejsme pryč ani moc dlouho a vracíme se tiše a za ruce. Pak si už jdeme udělat místo na spaní a spát.
(19:09) Ketryn: Dívám se za vámi, jak odcházíte a zatím nic neříkám...je mi z toho všelijak.
(19:06) Morigan: "A taky platí to, co ve společné skupině prostě platit musí," zmírním hlas. "Nejslabší články se musí chránit. V tomto případně nejspíš tím, kdo je nejblíž. Můžeme si promluvit o kousek dál?" napřáhnu k Jamesovi ruku. Chytne mě za ni. "Ovšem, Lily," řekne a zvedne se. Odejdeme kousek dál do tmy.
(19:06) Ketryn: A že se mi nepodařilo zvládnout toho koně, který se chtěl za každou cenu dostat pryč...
(19:04) Ketryn: Uvědomuji si, že byla velká chyba, že jsem jela poslední...
(19:01) Morigan: "Tak dost! Už po několikáté - pokud na nás někdo přichystá organizovaný přepad - a to bylo mimochodem jasné už po těch výstřelech, je třeba počítat s přesilou. Tentokrát to dokonce přesila byla. Nemůžete si dovolit udělat uprostřed nás díru jako hrom, jako teď!! Jediné, jak to zvládnout je semknout se k sobě a nepustit je mezi nás, ne jako teď!" Patrick se zatváří zahanbeně.
(19:00) Ketryn: Podívám se, jak se tváří Patrick?
(18:59) Ketryn: Tvářím se rozpačitě a přemýšlím, jestli chceš, aby Patrick chránil mě a James Margaret a on přitom hodlá dávat pozor na tebe.
(18:54) Morigan: "Nestojím o to nějak "fungovat", pokud to znamená tohle!" má vztek.
(18:51) Morigan: "Jamie, protože tak musíme fungovat!"
(18:41) Ketryn: Vnímám vážnost situace a rozhodně mi není do smíchu.
(18:40) Ketryn: Tedy jako přímo netýká...
(18:37) Ketryn: Nepletu se ale do toho, předpokládám, že mě se to netýká.
(18:36) Ketryn: A přemýšlím, jestli Jamese nějak přesvědčíš...
(18:33) Ketryn: Tak už asi chápu...
(18:32) Morigan: "Nechápu důvod, proč mi předepisuješ, koho mám bránit!" zamračí se.
(18:31) Ketryn: Tak poslouchám pozorně vaši výměnu názorů a doufám, že to z toho nějak pochopím.
(18:30) Morigan: "A nelíbí se ti na tom co??" ignoruji Katryninu otázku.
(18:26) Ketryn: "Jak to tedy konkrétně myslíš?"
(18:22) Morigan: "Asi těžko předejdeme tomu, aby nás přepadávaly Kumpanie, to jsem tak úplně nemyslela," řeknu. "Víme, co jsi myslela," řekne James a zazní v tom nesouhlasný tón.
(18:19) Ketryn: "A...jak tomu chceš předejít?" zeptám se opatrně.
(18:15) Morigan: Já a Patrick s Jamesem vypadáme, jako bychom se o tom už bavili předtím.
(18:08) Ketryn: Podívám se na tebe a přemýšlím, jak bys tomu chtěla předejít...nahlas to ale raději neříkám.
(18:07) Ketryn: No já se postupně vzpamatovávám a jsem opravdu vděčná, že jsi nás odtamtud takhle rychle dostala a že to všechno dobře dopadlo.
(18:07) Morigan: "Tohle se nesmí opakovat," prohlásím.
(18:06) Morigan: Objímá tě, ale působí, jako by z toho všeho byl pořád nějak v šoku.
(18:05) Ketryn: Vykloubená ruka se mi nelíbí, to muselo pěkně bolet....
(17:51) Ketryn: "A jinak ti nic není?" přivinu se k němu z druhé strany, abych se té ruky nedotýkala.
(17:43) Morigan: "Bylo to vykloubené..." odpoví, když se usazuje k ohni.
(17:27) Ketryn: "Co s tím máš? Je to vážné?" zajímám se starostlivě.
(17:23) Morigan: Jedeme ještě nějakou dobu, ani jedna z vás netušíte kam vlastně a jak vůbec někdo v tomhle může trefit cestu. Naštěstí se o to nemusíte starat. Nakonec zastavíme, ještě ani nesvítá. James rozdělá malý oheň, já uvážu koně a pak vyčaruji aspoň nejjednodušší ochranné kouzlo. Jsem už trochu vyčerpaná. Nálada není nijak povznášející a až teď si všimneš, že má Patrick levou ruku v šátku.
(17:16) Ketryn: Sedím na koni za Patrickem a pevně ho objímám kolem pasu. Padne na mě naprostá úleva...Jsem opravdu šťastná, že jsi nás odtamtud dostala a hlavně tak rychle, že mě nestihl znásilnit! Postupně se vzpamatovávám z šoku a Patrickova blízkost mě uklidňuje.

(20:23) Ketryn: "Jo, to se rozhodně vyplatí! O papír můžeš přijít kdykoli...Tak to jsem ráda, že se to takhle hezky vyřešilo, to je o velkou starost míň."
(20:21) Morigan: "To jde vždycky, mám na to papír a po jeho předložení můžu vybrat peníze v jakékoliv pobočce. No ale protože docela hrozí, že bych ten papír někdy ztratila, můžu vybírat i na heslo, které jsem si zvolila. Taky byla ta služba pěkně drahá, ale rozhodně se to vyplatí."
(20:19) Ketryn: "A jakým způsobem budeš moct vybírat peníze? I v jiných pobočkách?"
(20:16) Morigan: "Jo, šlo to dobře. Bylo několik možností, na jakém základě ty peníze vybírat, tak jsme snad vybrala to nejlepší. Dokonce jsem tam zpeněžila i většinu těch šperků," odpovím.
(20:05) Ketryn: "Jo vlastně, Morigan, co v bance, všechno v pořádku?" vzpomenu si.
(20:04) Ketryn: Tak se za ním chvíli dívám vzpamatovávám z Krysákovy ukecanosti! "No, takže jako jsou plány na večer.-)?" zeptám se a nálada se mi zase zvedla, když oba teď tu akci odmítli.
(20:02) Morigan: Sledujeme, jak Krysák mizí i s rozložitým mužem kdesi za rohem u vzdáleného stolu.
(19:48) Morigan: "Moji vynech, ještě ji budu potřebovat. Někteří z nás totiž pracují i hlavou. Budu muset jít, támhle mi jde kunšaft," zvedne se rychle s pohledem ke dveřím. "Tak večer u Labutě!" nečeká ani na naši odpověď.
(19:47) Morigan: "I tu tvoji?" otážu se.
(19:47) Morigan: "Posledně to bylo hóódně divoký!" zavzpomíná. "Můžeš tam klidně skákat po stolech a snažit se rozseknout lidem hlavy!" obrátí se ke mě. "Tam se to pak už ztratí..."
(19:43) Ketryn: Ty jo, ale ten Krysák je fakt hrozně upovídaný :-D! Co přišel, tak tu pusu ještě nezavřel.
(19:34) Ketryn: Jsem ráda, že do ničeho teď nechtějí jít. (A Morigan, tak nějak za to částečně můžeš :-) )
(19:33) Ketryn: Zas ta Labuť :-D Podívám se na Patricka a zacukají mi koutky.
(19:31) Morigan: "To se holt někdo má, když si myslí, že nepotřebuje další prachy," zasměje se Krysák posléze. "No tak jo, co se s váma dá dělat. Ale večer určitě přijďte k Labuti, ať to můžeme pořádně rozjet!"
(19:30) Morigan: "No jasně, že za podíl," ušklíbne se James. "Ale díky, Krysáku, asi ne. Nechte si to s Břitvou a Tlusťochem, my máme na práci něco jinýho." Krysák se na mě zadívá dlouze a zamračeně, jako bych za Patrickův a Jamesův nesouhlas mohla snad já. Vrátím mu vyzývavý pohled.
(19:21) Ketryn: Dívám se skepticky na Krysáka a dobrou náladu mi tedy opravdu nepřivodil...I když tedy zrovna on mi v Kněžmostu nic neudělal, spíš naopak, když mi zašil nohu...Nelíbí se mi ale jeho řeči o akci :-/ I když tedy vím, že své lupičské dráhy se asi nevzdají a dřív nebo později do něčeho půjdou. Poslouchám, jestli o tom bude ještě mluvit. Mlčím ale a nepletu se do toho.

Sedím raději mlčky a nepletu se do toho...Na Krysáka se nedívám zrovna přívětivě, přeci jen zlé vzpomínky na tu bandu mám stále poměrně čerstvé. Automaticky se k Patrickovi přitisknu, když mě obejme. Vůbec se mi nelíbí řeči o nějaké akci a jsem moc ráda, že to Patrick prozatím zavrhl. Vím, že bych mu do toho nemohla kecat a taky bych nekecala, ale asi bych umřela strachy! Tak pevně doufám, že si to ještě nerozsmyslí.

Trochu šokovaně hledím na Krysáka a posadím se na okraj lavice - jediné volné místo, které tu ještě zbývá.
"Je tu se mnou ještě Břitva a Tlusťoch," oznamuje hned Krysák Jamesovi. "Chceme jít do jedný akce, nejspíš půjde o něco většího a když už jsme se tu takhle potkali napadlo mě, jestli bys do toho nechtěl jít s náma," vychrlí na něj.
"Počkej, brzdi," zasměje se James.
"Jasně, že za podíl!" pokračuje Krysák.

Se skvělým načasováním vcházím do krčmy já s Jamesem.
James zahlídne návštěvu u stolu a vymění si krátký pohled s Patrickem, než přistoupíme blíž.
"Zdravím tě, Krysáku," řekne mladíkovi.
"Draku!" zvolá Krysák nadšeně. "Právě jsme o tobě mluvili, ale..." spatří mě. "Hele, ty jsi ta...! Ta, co mě praštila do ramene!" evidentně mě pozná. "Divoká kočka! Koukám, že jste to dali dohromady! Draku, ty seš bejk!"
James ho zpraží ošklivým pohledem.
"Už držím hubu," ujistí ho Krysák rychle. "Posaďte se u nás!"

"Jestli jde o ně, tak ti seženu hlídače!" navrhne dobromyslně a kývne směrem k vám.
"Ne, díky!" odmítne Patrick příkře. "Myslím to vážně, teď nic neděláme."
"I Drak? Proč mluvíš i za něho?"
"Řekl bych, že i Drak," přisvědčí Patrick.

"Nemáte tu něco k jídlu? Hele, Jizvo, pojďte do toho s Drakem s náma, je to něco většího!" napadne ho najednou.
"Ne," řekne Patrick. "Na obojí ne."
"Proč?" protáhne Krysák zklamaně obličej.
"Buď rád - míň lidí, větší podíl. To jsou tvoje slova, Krysáku!"
"Jasně, že jo, ale někdy je lepší vzdát se většího podílu a jít na jistotu. A s váma by to docela jistota byla, s tebou a s Drakem. Kde vůbec je?"
"Ne, Krysáku, promiň. Teď do ničeho nejdeme," odvětí Patrick.
"Teď? Jak jako teď??" zatváří se rozhořčeně.

3:27) Margare-tka: Tak je pak už jen poslouchám.
(23:18) Morigan: "Mám tady takovou pracovní schůzku," odpoví významně. "Je tu se mnou jenom Břitva a Tlusťoch, zbytek hanzy si šel svojí cestou."
(23:16) Morigan: "A co děláš TY TADY? Protože taky bych tě čekal spíš U labutě," řekne Patrick. "A jsi tu sám, nebo máš sebou někoho dalšího?"
(23:15) Morigan: "Cože?" nechápe Krysák, co není na jeho poznámce v pořádku, jelikož to nejspíš vůbec nemyslel ironicky.
(23:09) Margare-tka: Ne na moc dlouho, ale přeci.
(23:09) Margare-tka: Tak to se asi pod náporem alkoholu rozesměju... :-D
(23:04) Morigan: "Ještě ty začínej!" vzdychne Patrick.
(23:03) Morigan: "Jo, je tu se mnou, šel si něco zařídit," odpoví Patrick. "A není to žádný harém, prostě jdou s námi," řekne tvrději a obejme Katryn kolem ramen. "Pardon, snad jsem toho tolik neřek," uchechtne se Krysák, který si Katryn evidentně nepamatuje. "A proč vůbec nejste u Ospalý labutě? Spíš bych vás čekal tam!"
(22:58) Margare-tka: Koukám na něj fakt nevěřícně.
(22:56) Morigan: "A co se...děje?" zeptá se Patrick. Krysák si přihne rovnou z vašeho džbánku. "U všech bohů, Jizvo, v tomhle městě se vždycky něco děje. Je tu s tebou Drak? A proč sebou k sakru taháš ten harém??"
(22:53) Margare-tka: Říkají ještě něco??
(22:42) Margare-tka: Vrtá mi hlavou co se tady asi děje. Když si vzpomenu, do jaké party patří. Ale bohužel mlčím, vůbec ho neznám.
(22:40) Morigan: "A proč jako ne?" zasměje se Krysák a bez okolků se posadí vedle Patricka k vašemu stolu. "Krysák je všude tam, kde se něco děje!"
(22:33) Margare-tka: Tak se překvapeně otočím. Kdo to je.
(22:19) Morigan: "Krysáku," zvedne obočí udivený Patrick. "Tebe jsem tady nečekal."
(22:17) Morigan: Sedíte a Patrick vám občas jen dolije víno, které je evidentně ředěné a navíc docela kyselé. Najednou k vašemu stolu přikročí nevysoký hubený mladík s delšími vlasy. "Jizvo!" zvolá nadšeně. "To teda koukám, co tu děláš? A co to máš za harém?" plácne ho po rameni.

8:23) Morigan: "Jo, vlastně mám ještě nějaké šperky, ale ty můžu buď prodat, nebo taky nějak uložit," přidám ještě dva měšce do truhly a zavřu ji. "Vzala jsem tři knížky, které jsem považovala za důležité a nějaké šaty...zbytek, co jsem nemohla pobrat, jsem tam taky zabalila a nechala, snad si je časem vezmu...třeba. Mám docela hodně šatů," rozbaluji druhý vak.
(18:19) Morigan: "To už bychom byli hodně bohatí! Ne, tam jdou věci do lektvarů a tak - to co tam zbylo. To samé v těch měšcích."
(18:16) Morigan: "Tu druhou doufám, nemáš plnou zlata?" zeptá se James.
(18:13) Morigan: "No...jak to mám jinak nazvat?" pokrčím rameny a zavřu truhlu.
(18:13) Margare-tka: Taky jsem se podivila.
(18:13) Margare-tka: "ŽOldu?"
(18:12) Morigan: "Žoldu?" zvedne James obočí.
(18:11) Morigan: "I já jsem slyšela dobrá doporučení od...od různých lidí," řeknu. "Loupežnická banka," pousměju se. "To se bude hodit. Je v tom trocha čarování, malinko poctivé obyčejné práce, spousta podílů na loupení a trocha žoldu. Tak se to hodí."
(18:09) Morigan: "No, vlastně ano, máme tam s Paddym taky něco uloženo," přikývne. "Bylo nám to doporučeno. Několikrát."
(18:09) Morigan: "Napadlo mě to, je asi nejrozšířenější..." řeknu. "Nějaké zkušenosti?"
(18:08) Morigan: "Co Kirkova banka?" navrhne James.
(18:08) Morigan: "Něco z toho si vezmu sebou, ale zbytek..."
(18:06) Margare-tka: "Je toho ještě opravdu dost..-) Doufám, že se em ještě vrátíme."
(18:04) Margare-tka: Nějak mě to taky nenapadlo:-), že to bude tak těžké.
(18:03) Morigan: "To teda ne," dodá Patrick.
(18:03) Morigan: Zasměju se. "Tebe už neohromí peníze, ale jenom váha!" Bez přemýšlení mi položí paži kolem krku a nakloní se nad truhlou. "Málo to tedy není. Ani náhodou."
(17:57) Morigan: Postavím tu větší do správné polohy a otevřu zámek. Už není plná tak, jako když jsem ji získala, ale protože jsem ji doplnila, pořád je tam opravdu hodně zlatých a stříbrných mincí. "Panebože!" vydechne James. "Vždyť to musí být hrozně těžké, měl jsem jít s tebou a pomoct ti!"
(17:46) Morigan: Rozbalím jeden vak, ve kterém je větší a menší truhla a spousta měšců různých velikostí.
(17:40) Morigan: Jsem zpátky tak za dvě hodiny, táhnu sebou zavazadla. James se na mě nejdřív podívá zkoumavým výrazem, jestli jsem neutrpěla nějakou újmu a pak mě obejme. "Jsi v pořádku?" ujišťuje se. "Ovšem," přikývnu a hodím zavazadla na stůl. "Zjistila jsem, že tam mám ještě spoustu knížek, které si odvézt nejspíš nemůžu, ale rozhodně o ně nechci přijít, tak jsem je aspoň sbalila do balíčku, snad se mi podaří pro ně někdy někoho poslat, až bude kam," řeknu. "Jinak jsem vzala všechny svoje peníze a šperky, které budu muset někam uložit a pár osobních věcí. Už jich tam moc nebylo."
(17:36) Margare-tka: ...
(17:19) Margare-tka: Ale taky sedím a čekám. Už aby jsi tam byla.
(17:18) Margare-tka: Chápu jeho nervozitu. Ještě si nezvykl, že tě jen tak nějaký pobuda nezaskočí. )Když si vzpomenu, jak dopadl, ten co nás jednou v lese chtěl přepadnout. ten uhlík by měl vidět.)
(17:18) Margare-tka: Chápu jeho nervozitu. Ještě si nezvykl, že tě jen tak nějaký pobuda nezaskočí. )Když si vzpomenu, jak dopadl, ten co nás jednou v lese chtěl přepadnout. ten uhlík by měl vidět.)
(17:16) Margare-tka: //já tu taky zatím jsem. Ale nevím jak dlouho vydrží připojení.úú
(17:10) Morigan: James se projde po pokoji, ale už nic neříká. Navzdory Patrickovu upozornění se stejně často dívá z okna.
(16:58) Margare-tka: Prsteny jsem si nechala:-) "Určitě to bude v pořádku, Siberlin je malý, tak tam bude za chvilku." ale v duchu se doopravdy modlím, aby se nic nepřihodilo....

(13:11) Ketryn: "No tak, že by Morigan přepadli a dokonce nějak ublížili místní individua je asi ta nejposlednější věc, co by se jí teď v jejím životě mohla stát. Zrovna toho se opravdu nemusíme bát..." Já se spíš bojím, aby se tu neobjevil Derek...ale o tom nemluvím. Jak dlouho jsi pryč? Snažím se být klidná, ale budu opravdu moc ráda, až tě uvidím ve dveřích.
(13:02) Morigan: "No jistě!" ušklíbne se James. "Co asi - v noci, na ulici..."
(13:02) Morigan: "Jistě, co by se jí mohlo stát!" připojí se Patrick.
(12:55) Ketryn: "Neboj se, ona se za chvíli v pořádku vrátí, umí se o sebe postarat a noční Silberlin není pro Morigan žádné nebezpečí. Chvíli jí potrvá, než si vezme všechny svoje věci," snažím se ho uklidnit, ale sama bych tě už nejraději viděla zpátky.

Zůstali jste s Patrickem a Jamesem v hospodském pokoji, máme v plánu vyjet na cestu ráno, až se otevřou brány.
James vůbec nevypadá nadšený, že jsem trvala na tom jít sama a netrpělivě stojí u okna.
"Jessy, to okno beztak nevede na ulici, takže stejně nic neuvidíš," upozorní ho Patrick.
James netrpělivě mávne rukou. "Měl jsem jít s ní."

Čekali jsme, dokud jste se nevrátili a zbytek dne strávili v krčmě odpočinkem. V noci se tam chystám zaskočit ještě já, doufám, že se mi povede přesvědčit Jamese, že bude bezpečnější, když budu sama.
Pokud se mě Margaret zeptala na své prsteny, řeknu: "Pokud plánuješ se do Silberlinu někdy vracet, tak bych je tam klidně nechala, když je schováš, těžko je tam někdo sebere a budou v bezpečí. Já si beru všechno, co je pro mě důležité, ale já už se asi vracet nebudu."
V noci se vydám do domu a sama, pokud tam Margaret chtěla dát prsteny, vzala jsem je s tím, že je schovám pod podlahu, pokud ne, tak jsem je nevzala.

(13:58) Morigan: "James z Duncanu," představí se James a políbí Estelle ruku, čímž si ji získá. "Kdysi rytíř, teď...už ne," usměje se. "Patrick," představí se Patrick a napodobí Jamese.
(13:58) Ketryn: Aha, tak to nechám na nich :-) Stihla jsem asi jen vstát.
(13:55) Morigan: "Jsem Estella z Mirainu, čarodějka!" vstane Estella dřív, než stihneme něco říct my. "A to je moje sestra Karina." Karina se postaví a pozdraví jen úklonem hlavy.
(13:48) Ketryn: A vstanu, abych Patricka představila, tedy pokud je oba nepředstavíš ty.
(13:45) Ketryn: S úsměvem se na ně zadívám :-)
(13:42) Morigan: To se Estelle splní vzápětí, kdy přijdou oba najednou, oblečení a upravení. Přestože už nejsou oblečení jako šlechtici z Akarie, ještě pořád dokážou tak vypadat.
(13:41) Morigan: "No, víš jak to je, Morigan," řekne Estella. "Můžeš tady mít koho chceš. Ale chci je rozhodně poznat!"
(13:00) Ketryn: Tak poslouchám a nepletu se do toho.
(13:00) Ketryn: Tak poslouchám a nepletu se do toho.
(12:59) Morigan: Karina se s tebou taky pozdraví a sedneme si všichni ke kafi. "Potkali jsme je náhodou, už jsme se znali z dřívějška," pokračuji, už jsem asi něco řekla.
(12:54) Ketryn: Tak jdu k vám a pozdravím se i s Karin :-)
(12:52) Morigan: Já už dole jsem, asi jsem sebou doopravdy hodila. Jen jsem si oblíkla šaty, s česáním jsem se nezdržovala.
(12:50) Ketryn -> Morigan: "Ale Estella je fajn, na rozdíl od jiných čarodějek. Tak já jdu, až se oblečeš, tak přijď." Vyjdu z pokoje a mířím dolu.
(12:47) Ketryn -> Morigan: "To víš, musíš si zvykat," ;-)
(12:47) Ketryn -> Morigan: "Tak se jdu rychle obléct a padám dolu. Asi by jsi měla pak taky nějak dorazit."
(12:46) Morigan -> Ketryn: "No skvělý," usměje se. "A to mám takhle brzo poznat další čarodějku?"
(12:43) Ketryn -> Morigan: "No je tu Estella se svými vtipnými poznámkami, teď jsme se s ní v nočních košilích potkali na schodech a do toho se objevil James do půl těla."
(12:39) Morigan -> Ketryn: "Čemu se tak směješ?" ptá se Patrick.
(12:37) Morigan: Zapadnu do pokoje.
(12:37) Ketryn: Jsem opravdu pobavena :-D. Se smíchem se vrátím do pokoje a rychle se obleču.
(12:36) Morigan: "Aspoň jsem viděla víc, než bys mi dovolila," chytne mě za loket, aby mě odvedla dolů. "Nejsem oblečená," upozorním jí. "Budu dole hned." "Ale doopravdy hned!" upozorňuje mě. "Ne, že se zdržíš!"
(12:34) Ketryn: "No asi bychom se měly jít obléct," konstatuji a potlačuji smích :-)
(12:33) Ketryn: Tak to mě uklidní, Estella je prostě skvělá :-)!! Chce se mi z téhle situace opravdu smát :-)
(12:29) Morigan: "Ani jsem ti to nestihla říct," odvětím se smíchem.
(12:29) Morigan: Estella se nezlobí, naopak, velice jí to pobavilo. Zvedne obočí. "Kde jsi sebrala takového fešáka a proč o tom ještě nevím??" zeptá se mě polohlasem.
(12:25) Ketryn: No, tak to se povedlo. Nevím, jestli se mám smát nebo být v krizi. Podívám se na tebe a pak na Estellu, jak na to bude reagovat, pevně doufám, že se nebude zlobit, že to nějak pochopí a nechá si to vysvětlit.
(12:23) Morigan: Estella z toho samozřejmě nic nedělá, taky jí to pobaví, ale než stihne něco odpovědět, otevřou se dveře mého pokoje a vyjde James do půl těla svlečený. "Lily, napadlo mě..." zarazí se. "Dobré ráno," pozdraví Estellu, potlačí smích a zmizí zase zpátky za dveřmi.
(12:07) Ketryn: Jak se tváří? Doufám, že má dobrou náladu, budeme jí muset vysvětlit Jamese a Patricka. Přemýšlím, že bychom se měly jít asi rychle obléct.
(12:00) Morigan: "Ahoj!" řeknu taky trochu překvapeně.
(12:00) Ketryn: Podívám se po Morigan a přijde mi komické, jak tam stojíme v nočních košilích :-)
(11:57) Ketryn: "A-ahoj Estello," řeknu překvapeně.
(11:55) Morigan: První den druhého týdne se ráno v předsíni teleportem objeví Estella s Karinou. Margaret už je v kuchyni, takže se nejprve pozdraví s ní a Estella se pak vydá nahoru k pokojům. Jelikož poslední dny vstáváme pozdě, potkáme se já a Katryn v nočních košilích na chodbě zrovna ve chvíli, kdy se na vrcholku schodiště objeví Estella.
(11:34) Ketryn: A jsem moc ráda, že je konečně šťastná a uvolněná Morigan! :-)
(11:12) Ketryn: Já jsem taky šťastná a teď ještě šťastnější, když se Morigan a James usmířili. Naprosto si to užívám a na to, co bude dál, odmítám myslet. Chodíme se s Patrickem starat o koně (asi bychom je někdy měli projet) a asi dohromady děláme dřevo. Jsem šťastná z Patrickovi blízko a nabitá energií.
(11:06) Margare-tka: Tak to jsem ráda, že je tam pohoda:-) Starám se o jídlo. Asi mi čas od času přijde myšlenka na to co bude dál....Ale vždy to zaplaším.
(11:02) Morigan: Od toho dne tam James i Patrick zůstanou. James své postávání neodnesl prakticky nijak, možná díky magii, možná je opravdu odolný. Za těch pár dní vypadám, že konečně opravdu nemyslím na nic kromě sebe a Jamese a taky začínám mít pocit, že to je opravdu správné. A to se v mém životě moc často nestává.
(10:56) Ketryn: Myslím, že se budu potřebovat znovu převléct :-) Jsem rozesmátá :-) Jdu nám pak udělat svařené víno a nějakou svačinku a donesu to do jídelny ke krbu.
(10:54) Morigan: Dospravíme plot, chvíli blbneme ve sněhu a pak se jdeme dovnitř usušit. Jdu se přestěhovat do posledního volného pokoje v prvním patře.
(10:49) Margare-tka: "Jsem tu za chvilku, pak se dáme do oběda:-)"

//Pardon, včera jsem nějak najednou neplánovaně usnula :-( Byla jsem ovíněná, tak to bylo raz dva.//

(22:49) Ketryn: Tak mu to hned začnu oplácet, vybuchne ve mně smršť emocí a v hlavě mám totální prázdno - tedy jen ty emoce a pocity. Úplně přestanu vnímat okolí.
(22:46) Morigan: Tak tě začne prudce líbat.
(22:46) Ketryn: Pohladím ho po tváři a krátce políbím. Musím se držet, abych ho znovu nezačala líbat.
(22:40) Ketryn: "Nebudu lhát tobě ani sobě...klidný život spolu mít asi nemůžeme, ani jeden nic nemáme, ty jsi součástí nějaké bandy, já jsem teď s Morigan, která je na útěku před svým Mistrem, nemůžeme se vrátit do Silberlinu a nevím, kdy se zas budeme muset přesunout někam dál, ani vlastně jestli Morigan bude chtít, abych dál cestovala s ní. Nevím, co bude za měsíc ani zítra...Ale život mě už naučil, že se musí žít a musí se žít současností, nejde se trápit minulostí ani se bát budoucnosti...ono to vždy nějak dopadne, někdy líp, někdy hůř, někdy dobře a někdy hodně špatně...Ale pokud člověk nežije, je nešťastný pořád a ne jen ve chvílích, kdy skončilo štěstí. Nemohu na tebe naléhat ani silou ničit tvou obranou skořápku, pokud nebudeš nebudeš chtít...to ne, ale za snahu mi to rozhodně stálo, i v případě, pokud mě teď pošleš pryč a mně se opět rozskočí srdce."
(22:37) Margare-tka: //Jdu do koupelny.//
(22:28) Morigan: "Protože nevím, jestli tě pak dokážu opustit!"
(22:24) Ketryn: "Proč? Protože jsme oba bez budoucnosti? Protože nemáme domov a nikam nepatříme a jen se touláme a proplétáme životem, jak jen to jde?"
(22:20) Morigan: "To bychom neměli," snaží se.
(22:17) Ketryn: Mám v sobě smršť emocí!!
(22:15) Ketryn: Tak chvíli pokračuji, chtěla bych se pokusit tu jeho obranou skořápku aspoň trochu prolomit, když už ne zlomit.
(22:11) Morigan: Rád by se tomu bránil, ale moc mu to nejde.
(22:10) Ketryn: Zkusím ho váhavě a něžně políbit.
(22:08) Morigan: Dál ale nic nedělá.
(22:03) Morigan: Objetí opětuje, i když váhavě.
(21:58) Ketryn: "Právě jsi mě málem psychicky odrovnal..." řeknu nadlehčeným tónem.
(21:57) Ketryn: Svým obratem mě dokonale překvapí! Pak se ale vzpamatuji a konečně ho pořádně obejmu!
(21:51) Morigan: Dlouho se na tebe dívá. "Dobře...já ti věřím. Věřím ti. Omlouvám se. Nezpochybňuji, že ti na mě pořád záleží. I mě na tobě pořád záleží."
(21:49) Margare-tka: ...
(21:43) Ketryn: "A jak říkám, když už jsem tě zkusila obejmout, tak jsi se choval chladně, tak jsem toho raději nechala...nechtěla jsem být odstrčena a odmítnuta. Nevím ale, o čem se tu s tebou dohaduji...viditelně to nemá žádný význam. Ty si trváš na svém a já ti nevysvětlím, že mi na tobě stále záleží, ani kdybych se stavěla na hlavu. Já už na to asi nemám sílu, tě tu o něčem přesvědčovat..." řeknu odevzdaně.
(21:34) Ketryn: "Jaké moje chování tě tedy přesvědčilo, že nemáš dál nic řešit?!? Neměla jsem moc šanci se nějak chovat, byla jsem v takovém šoku ze všeho, že jsem se nestíhala pořádně vzpamatovat."
(21:27) Ketryn: A já z něho nešťastná a naštvaná!
(21:27) Morigan: (No...:-))
(21:26) Morigan: Je z tebe zmatený.
(21:23) Ketryn: "A to je právě to, co se ti tu proboha snažím vysvětlit!!! Moc dobře jsem věděla, co jsou zač, nevím, jestli jsi Morigan poslouchal, ale něčím už jsme si prošla, docela dlouhou dobu jsem strávila ve vojenském táboře a jednu dobu jsem žila se lupičskou bandou!! Takže jsem moc dobře věděla, jak to se mnou může dopadnout! Byla jsem totálně vystrašená a po tam zranění už dokonale vyčerpaná. Taky jsem byla zmatená a v šoku. Takže přesně z těch samých důvodů jako ty, jsem ti euforicky neskočila kolem krku! Nechápu, jak jsem se tedy měla chovat, abych nějak vyvrátila ty tvoje absurdní dedukce!!"
(21:16) Morigan: "Já se tě snažil dostat co nejdřív nahoru do bezpečí, asi si neuvědomuješ, kde jsi byla! Nemohl jsem se s tebou vítat jako se starou známou, neuvědomuješ si, co ti chlápci byli zač," oponuje.
(21:12) Ketryn: "A zajímalo by mě docela, kde jsi k těm svým smyšlenkám a dedukcím sakra přišel?!"
(21:06) Ketryn: "Neměla jsem sílu skočit ti radostně kolem krku, na to opravdu nebyla situace...a...bála jsem se, že mě odstrčíš. Zkusila jsem tě obejmout, ale ty jsi nereagoval, tak jsem se raději stáhla. Ale nevím, jestli to chceš slyšet a jestli má cenu ti tu něco vysvětlovat, ty jsi si prostě něco usmyslel a asi se ti s tím žije líp nebo já nevím!
(21:02) Margare-tka: (To by mě zajímalo, kde tu jednoznačnost viděl..)
(21:00) Ketryn: "Bože!! Kdyby jsi si nedržel takový odstup, tak bych se taky chovala jinak...Podívej se na to z mojí situace, stejně jako ty, jsem nevěděla, co si myslíš a jak se mám k tobě chovat. Byla jsem zmatená tvým chováním stejně jako ty mým. Byla jsem tak v bídném stavu, že jsem nedokázala dát nic najevo." pokusím se mu vysvětlit.
(20:51) Morigan: Stále má výraz, jako bys mluvila o něčem, co v životě neslyšel. "Ale já...v Kněžmostu jsem...byl překvapený, ale tvoje chování bylo tak jednoznačné, že jsem...prostě jsem neměl co dál řešit. Ano, možná jsme se rozhodovali na základě svých...smyšlenek nebo dedukcí, ale tys moje dedukce vlastně potvrdila...za to sledování se omlouvám. Bylo to pošetilé, hloupé a beze smyslu."
(20:45) Ketryn: "Všechno bych to chápala, ale nechápu, protože jsi teď tady a procházíš se městem takovým způsobem, že jsem měla pocit, že už jsem se zbláznila a mám halucinace!"
(20:41) Ketryn: "Sakra!! Kdybyste s námi aspoň nějak mluvili a poslouchali nás bez těch vašich smyšlenek a předsudků. Netuším, co se ti honí teď v hlavě a netuším, co jsi si myslel v Kněžmostu, když jsi mě tam najednou viděl mokrou, špinavou a probodlou vlastní dýkou. Já byla tak vyčerpaná, vystrašená, ještě ke všemu opilá tím smrťákem a totálně zmatená tvým chováním, že jsem ti ani nedokázala dát najevo, jak jsem šťastná, že tě zase vidím a že jsi v pořádku! Ale ono by to stejně bylo jedno, protože ty se mnou viditelně odmítáš mluvit! A já prostě nevím proč?! Co jsem udělala, že ti teď nestojím za pár vět??" začínají mi docházet nervy.
(20:35) Morigan: Kouká se na tebe, jako bys mluvila latinsky.
(20:22) Ketryn: Dívám se na Patricka a doufám, že bude se mnou aspoň nějak mluvit, monolog nevím, jestli bych zvládla.
(20:20) Ketryn: (No Patrickovi jo, ale Jamesovi ne...Patrickovi to tedy řeknu, když osamotíme. Jsem naštvaná, takže zatím zvládám mluvit, až mi ale dojde adrenalin, tak nevím, co se se mnou stane.)
(20:20) Margare-tka: (Tak to bylo dobrý:-)) Snad to zabere.)
(20:19) Morigan: (Tak mu to řekneš, až James odejde:-)
(20:18) Ketryn: (Aha, tak to jsem mu to asi říct nestihla...)
(20:17) Morigan: Nastane dlouhá zírací chvíle, kdy se nejdřív oba podívají na sebe, pak zase na odřenou zeď, pak zase na sebe, pak zase na ten největší kus stolu, který zůstal uprostřed pokoje a pak zase na sebe. Pak se James sebere a odejde z pokoje.
(20:16) Ketryn: Pak přistoupím k Patrickovi, nadechnu se a řeknu: "Opravdu nechápu, co má tohle všechno znamenat...Na jednu stranu se chováš odtažitě a nestojím ti pořádně ani za pohled. Na druhou nás ale sledujete až sem a přitom s námi nechcete ani mluvit. Jestli jsi naštvaný, že jsem ti vpadla do života a zkazila, tak to chápu...ale v tom případě opravdu nechápu, co teď děláš tady. Proč ze mě děláš blázna a prostě všechno!" Nervy mám už v kýblu.

James vstane. Je pobledlý a má sevřené rty.
"Nemusíš tohle dělat," řekne mi.
"Dělat...co?"
"Nemusíš se snažit abych se cítil...lépe."
"Slyšel jsi, co jsem říkala??"
"Ano."
"Jsi si tím opravdu jistý?" dívám se na něj ironicky. "Protože mě to tak nepřipadá!"
"Nevěřím ti to, Lily," řekne téměř něžně.