Druhá strana (225 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(12:08) Ketryn: Dívám se na to všechno a skutečnost, že vám nemohu pomoct (nebo nevím jak, aniž bych vás ještě víc neohrozila) mě zabíjí úplně!
(12:06) Morigan: Pořád.
(11:55) Ketryn: Tamten ti furt drží ten provaz kolem krku?
(11:53) Ketryn: Dívám se na tu scénu a asi za chvíli zkolabuji na paniku!
(11:51) Morigan: Patrick vypadá, že to s ním opravdu švihne. "HUBERTE!!!" zařve ze všech sil, namíří na něj meč a rozeběhne se na něj. "Paráda!!" zvolá Hubert se škodolibým úsměvem a pustí dýku do trávy a zaujme obranné postavení.
(11:50) Ketryn: Ty jo, takhle zoufalá už jsem dlouho nebyla (tedy s vlkodlakem jo, ale to netrvalo tak dlouho)! Opravdu se o vás tři bojím!
(11:48) Ketryn: No to je bezva, ještě ke všem má koženou zbroj :-/
(11:46) Morigan: Do popředí vystoupí jmenovaný a tasí. Je o půl hlavy vyšší než James a má na sobě koženou kazajku a segmentová ramena z tvrzené kůže. Moc neváhá a zaútočí na Jamese, než stihne opět vyjednávat moje puštění.
(11:46) Ketryn: Plná nešťastných emocí se na ně dívám. Strašně bych si přála, aby to byl jen zlý sen a já se konečně probudila. Dívám se taky na Morigan, jak je na tom, a trhá mi to srdce, jak je bezmocná a týraná tím hajzlem.
(11:41) Morigan: "Tartane!" otočí se Hubert na jednoho ze svých. "Drak je tvůj."
(11:03) Ketryn: V dračáku se ani nehnu, ale umírám strachy. Dívám se na scénu a opravdu se bojím, že vám třem hodně ublíží...A taky se bojím, že i když se přistoupí na všechny jeho debilní podmínky, tak nás stejně nenechá jen tak být. Nemůžu si teď vzpomenout, jak se jmenuje ten kov, co oslabuje čaroděje (ruelon?), ale obávám se, že ta dýka i ten provaz s tím mají něco společného. Jsem z toho zoufalá :-/ Teď se asi bude muset stát zázrak..

(23:25) Morigan: "A co mi asi teď zbývá?!"
(23:24) Morigan: "Jessy, nedělej to!!" řekne docela zoufale Patrick.
(23:11) Morigan: "Kdybych věděl, že to půjde takhle hezky, udělal jsem to rovnou!" prohlásí objevně.
(23:10) Morigan: "Bude to jak chci a PAK ji pustím. Radši," opraví ho Hubert.
(23:10) Morigan: "Dobře, bude to přesně, jak chceš," řekne James. "Ale pustíš ji."
(23:09) Ketryn: //Je moc hezká :-)//
(23:00) Margare-tka: Ach bože co budeme dělat.
(22:58) Morigan: //Po roce jsem si vzpomněla na tuhle písničku, musím vám poslat odkaz, asi se jí naučím:-)) Je moc pěkná, i když to video je z nesouvisejícího Final Fantasy...http://www.youtube.com/watch?v=vAxdcUxSwSM//
(22:56) Morigan: "Udělám to po tvém vzoru, Draku," řekne Hubert. "Tys mě vyzval na souboj a já si vyberu náhradníka. A až skončíte, můžeme se k tomu dostat konečně já s Jizvou!"
(22:55) Margare-tka: Raději nic neříkám, abych ho ještě nevyprovokovala. Ale fakt už se bojím a to co říká není zrovna ideální.
(22:55) Morigan: "POJĎ SEM!!" přikáže James.
(22:54) Morigan: Hubert si prohlíží Jamesův výraz. "Draku..." pronese pomalu a ušklíbne se. "Ty s ní spíš! Nebo hůř...miluješ jí," pronese tónem, jako by to bylo něco naprosto zvráceného. "Bohové, bohové...ty asi nevíš, s čím si zahráváš...oni půjdou dolů a takoví jako ty, půjdou s nimi..."
(22:50) Morigan: "HUBERTE!!" zvolá James. "Okamžitě přestaň!!! Co vlastně chceš?? Dostaneš to!! Chceš souboj?? Máš ho mít, sakra!!! Okamžitě pojď, vyzývám tě já!!!" namíří na něj meč, ale pro jistotu neudělá ani krok.

Já vím, že je to bláznivý, zoufalý a nepochopitelný...ale já nejsem schopná rozumně přemýšlet! Jen se o Patricka hrozně moc bojím!! :-/

Tak tam asi chytám otěže:-) Jsem z tvé akce docela dost představená. Ale naprosto tě chápu.
Jsem fakt zvědavá co z toho bude.

Začnu vyndavat tu pistoli, ale rychle si to zas rozmyslím. Zoufale seskočím z koně, hodím otěže Margaret a popoběhnu k Patrickovi. "Patricku! Přeci s tímhle idiotem nebudeš bojovat?! Vždyť je to úplný nesmysl!" Podívám se zoufale na Morigan s Jamesem a pak zle na Huberta. Tohle je úplně postavený na hlavu!

(17:23) Ketryn: Tak se podívám na Margaret, jestli by jí to nějak extra nevadilo, kdybychom na oslavy zavítali na tu pláž
(17:21) Morigan: "Jsem pro pláž," řekne James s mírným úsměvem. "Každopádně."
(17:20) Ketryn: Podívám se ještě na Jamese, jestli se k tomu nějak vyjádří nebo jestli je mu to v jeho náladě jedno...
(17:19) Ketryn: Usměji se :-) "No ano! Myslím, že na té pláži by to mohlo být opravdu hezké."
(17:14) Morigan: "Chtěl bych na tu pláž, když oslava života, tak co nejblíž přírodě, nebo ne?" říká Patrick.
(17:02) Ketryn: "Je hezké počasí, takže spaní venku nic nebrání. Stejně oslavy probíhají do ranních hodin :-) Ta pláž by se mi líbila, bylo by to zas něco jiného, takže jsem spíš pro tuhle variantu."
(16:57) Morigan: "No já teda myslela, že budeme spát venku jako obvykle, takže bych byla pro tu pláž, ale jestli se chcete teda vracet do krčmy, tak v tom případě asi náměstí..." pokrčím rameny.
(16:36) Ketryn: "Mně by se tam pláž docela líbila, ale je zas pravda, že ve městě se kdykoli můžeme vrátit do krčmy..." přemýšlím.
(16:33) Margare-tka: "Já ani nevím.... Asi bych preferovala město. Abych neměla problém jít dřív do pokoje. Ale přizpůsobím se.
(16:32) Ketryn: (Tedy jako vás všech.)
(16:19) Ketryn: "Tak pro co se rozhodneme?" :-) ptáme se vás, když se tohle všechno dozvíme.
(16:17) Morigan: V přístavu se po delším zvědavém pátrání dozvíme, že se bude slavit prakticky všude - na hlavním náměstí, v přístavu, ale jsou i lodě, které odvážejí oslavující na nedalekou pláž, kde budou také ohně. To už samozřejmě něco stojí, ale extrémně drahé to není.
(16:10) Ketryn: "Řekla bych, že něco takového by asi mohlo být spíš až zaměstem."
(16:10) Morigan: "Za městem určitě ano," uvažuji.
(16:08) Margare-tka: "No ne. ale přeci tady něco musí být? Ne. Nemyslím veřejná, ale nějaký normální přístup k vodě."
(16:05) Ketryn: Po cestě se pozorně rozhlížím, kdybych někde zahlédla centrum chystání oslav. Přemýšlím, že se možná budeme muset poptat.
(16:03) Morigan: "Asi vyrazíme," souhlasím. Vydáme se zpět směrem k přístavu, který máme kousek a opět jdeme samozřejmě pomaličku. "A ty jsi tady nějakou pláž viděla?" ptám se Margaret
(16:02) Margare-tka: "Tak můžeme zajít na nějakou bližší pláž uvidíme:-)"
(16:01) Ketryn: (Za tím teď měl být otazník :-)
(16:00) Morigan: "No, v takovém přístavu se do moře sahá dost špatně," řeknu.
(16:00) Ketryn: Zkoumavě se na něj zadívám, co mu je...Ale raději se neptám, abych ještě nepřilila olej do ohně. Že by mu přístav a moře připomněli Waltra, přemýšlím.
(15:59) Ketryn: "Jo, to je dobrý nápad. Vyrazíme to zjišťovat ještě teď."
(15:58) Ketryn: "Je to velký přístav? A co moře, asi je ještě hodně studené, co?" zeptám se.
(15:58) Morigan: "Mohli bychom zjistit, kde všude budou probíhat nějaké oslavy a pak si vybrat, kam půjdeme my," navrhuji. James ale není v dobrém rozpoložení.
(15:52) Morigan: "Takhle je to určitě lepší," souhlasím. "Byli jsme se podívat kousek v přístavu."
(15:50) Ketryn: "No myslím, že dobře. Ještě že tam byl Patrick se mnou, jinak bych asi ještě teď přemýšlela, co mám dělat," směju se. "Jsem moc ráda, že už ty šperky nebudeme mít u sebe."
(15:49) Morigan: "Ahoj," mávám na vás. "Tak jak jste pořídili?"
(15:48) Ketryn: "Ahoj," pozdravím vás s úměvem
(15:45) Morigan: Ocitneme se u vchodu do krčmy zrovna ve chvíli, kdy se k ní blíží Patrick s Katryn.

(01:15) Margare-tka: No uá se nijak jeho pozornost nesnažím zaujmout... Ale jsem připravená kdyby se na mě vrhnul aspoň něco udělat. To je fakt chlupatej hazl.
(01:13) Morigan: Momentálně jsme ho jakoby obklíčili, není ale jisté, že to vůbec k něčemu bude.
(01:13) Morigan: James se snaží dostat mezi vlka a Margaret, musí si meč ale přehodit do levé ruky.
(01:12) Morigan: Neskáču ale po něm a snažím se udržet jeho pozornost. Bohužel nijak dlouho to netrvá.
(01:12) Ketryn: Tohle je fakt zoufalé!! :-/
(01:11) Morigan: Sbírám rychle svůj tesák a sprostě nadávám, nezbyde, než bojovat normálně, už ale nejsem tak rychlá a z nosu a z rozraženého obočí mi teče krev.
(01:11) Ketryn: Jsem ráda, že se mi podařilo dát mu ten tesák.
(01:10) Ketryn: Tak se držím za ním, v pravé ruce mám dýku, ale mám pocit, že spíš tak na ozdobu...
(01:09) Morigan: Na krku má kožešinu zbarvenou krví, ale ne nijak moc.
(01:09) Morigan: Katryn jsi opravdu rychlá, oběhneš to z druhé strany a právě vstávajícímu Patrickovi vrazíš do ruky tesák. Sice ho sevře v dlani, ale nejšťastnější je z toho, že jsi u něj, jelikož se snažil dostat za tebou.
(01:08) Ketryn: Teče už mu aspoň krev po těch bodnutích?
(01:07) Margare-tka: To je. Koukám udiveně....
(01:07) Ketryn: To je v prdeli, ta kouzla fakt nefungují!!!
(01:07) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(01:06) Morigan: Katryn K6
(01:06) Morigan: Konečně mám volnou cestu pro kouzlo, odhodila jsem tesák k nohám, potřebuji obě ruce. Něco udělám, řeknu zaklínadlo, z mých rukou jako by vyšla skoro neviditelná barevná mlha nebo kouř, ale jemu se nic nestane, pouze se na mě zahledí. Skoro to vypadá, jako by ty žluté oči měly posměšný výraz.
(01:06) Ketryn: Co to je sakra za nesmrtelného šmejda!!!! :-/
(01:05) Ketryn: Pokusím se k Patrickovi ze strany nebo zezadu dostat tak, abych mu ten tesák dala! Snažím se být rychlá. Kdyby se na mě vlk rozhodl zaútočit, tak se samozřejmě bráním.
(01:03) Morigan: Patrick uhnul, vlk se mu ohnal po noze a minul, až mu cvakly čelisti.
(01:03) Margare-tka: A jako co??
(01:03) Ketryn: Chtěla bych dát Patrickovi ten tesák, ale jestli se kulí pryč, tak nemám šanci. Podaří se mu uskočit?
(01:01) Morigan: Už vám nepřipadá tak úplně jako vlk.
(01:01) Morigan: (Ne, Kat je tak o necelé dva kroky blíž.)
(01:01) Margare-tka: Matně si vzpomínám, že na ty mgocké vlky taky kouzla nefungovala a jen zbraně.
(01:00) Morigan: Patrick ho nejspíš bodl, vlk pustil Jamesovu ruku a ohnal se po Patrickovi, Patrick se snaží uskočit, nebo se odkulit, nebo se jakkoliv dostat z jeho dosahu.
(01:00) Margare-tka: To už jsem nešla:-) Ale když se vrhnul dál do útoku, tak jsem se zase zasekla, takže jsme asi tak na stejné úrovni?
(00:59) Morigan: Kašlu na kouzla, běžím k nim co nejrychleji.
(00:59) Ketryn: Sleduji, jak se mu to povedlo?! Kdyby mělo jít do tuhého a nikdo jiný nebyl na blízku, tak na vlka zaútočím tím tesákem...jinak ale ne.
(00:58) Morigan: Já se okamžitě zvedám a opravdu nevím, co mám kouzlit!!!!
(00:58) Morigan: Margaret (předpokládám, že po uvědomění jsi už pro meč nešla a pokusila ses taky předat tesák Patrickovi, Kat ale i tak byla o něco rychlejší, momentálně jste obě vyrazili k Patrickovi, Kat je o kousek před Margaret ale jste obě blízko sebe.
(00:57) Morigan: V tu chvíli, kdy Kat zamířila k Patrickovi, se Patrick se svým nožem v ruce vrhl na vlka a pokusil se ho sevřít a zabodnout mu dýku někam do krku.
(00:56) Ketryn: Tedy pokud už není ozbrojený.
(00:56) Margare-tka: Nějak jsem si to tady neuvědomila. Mám možnost mu ho nějak dát? Tedy pokud už nemám ten meč.
(00:55) Ketryn: Že mě to nenapadlo dřív!! Rychle přiskočím ke svému sedlu, vytáhnu tesák a pokusím se zamířit k Patrickovi.
(00:55) Ketryn: (Ne že bych chtěla bojovat, ale chtěla bych ten meč nebo tesák dostat k Patrickovi.)
(00:55) Morigan: To máš:-D
(00:54) Morigan: Tesák je blíž, tak na dva-tři kroky, u sedel.
(00:54) Ketryn: No měla bys mít...
(00:53) Margare-tka: Ty vole vždyť já mám tesák ne???

(20:50) Ketryn: Tak se o to raději teď nepokouším a doufám, že to je opravdu jen jeden člověk.
(20:49) Morigan: Tušíš, kde je, ale je docela tma, takže si nejsi jistá, jak dlouho by ti to trvalo.
(20:49) Ketryn: Mám ten svůj tesák nějak na dosah? Pokud ano a podařilo by se mi ho rychle a tiše sebrat, tak si ho vezmu a držím se u Patricka. Pokud ne nebo pokud by to mělo udělat hodně hluku, tak ho tam nechám a držím se u Patricka bez něho.
(20:42) Morigan: Instinktivně couváme s Jamesem a Patrickem tak, abychom stáli zády k sobě, ale ještě jsme se nesevřeli úplně.
(20:40) Morigan: Skoro není slyšet, i na člověka je dost tichý, takže víc jich zřejmě určitě nebude.
(20:39) Ketryn: A mám pocit, že to je jako jen jeden člověk?
(20:38) Ketryn: Dívám se tím směrem.
(20:35) Ketryn: Jsem ztrnulá a nemám daleko k infarktu.
(20:34) Morigan: Když jsme všichni zticha, je slyšet jenom náš zatajovaný dech. Otáčím hlavu jedním směrem a když se zaměříte tam, skutečně je tam cosi slyšet - zapraskání větviček a čísi dech.
(20:23) Ketryn: A napjatě poslouchám.
(20:21) Ketryn: Udělám jen dva rychlé kroky k sedlu a pak už se ani nehnu. Patrick má zbraň u sebe?
(20:20) Morigan: Jakmile se hneš, Patrick se hne taky, aby se u tebe držel tak blízko, jak jen to jde.
(20:10) Ketryn: Tak se taky postavím a udělám krok směrem k sedlu, abych případně byla blíž. Srdce mi buší o sto šest.
(20:09) Morigan: Ostře na něj mávnu rukou, aby mlčel. "Někdo překročil mojí hranici..." zašeptám.
(20:08) Morigan: Tesák je asi u sedla, což ale není tak daleko (tak 2 metry). Patrick se postavil. "Jessy?" zašeptá. "Co se děje??"
(20:07) Ketryn: Přemýšlím, kde mám tesák? Přála bych si ho mít u sebe, ale nevím, jestli nezůstal u sedla...(Co Pji.) Taky pozorně poslouchám, jestli něco neuslyším.
(20:06) Morigan: James taky stojí a drží ruku na meči, z pochvy ho ale ještě nevyndal.
(20:05) Ketryn: Dívám se zaraženě na tebe. Co se sakra děje!!? Mlčím ale a ani se nehnu, chtěla bych se postavit, ale nechci vydávat zvuk.
(20:03) Morigan: Je tma, ale měsíc dnes velmi dobře prosvětluje les. Zvuk jsem udělala já - nejspíš tím, jak jsem urychleně vstala a teď nehybně stojím.
(20:02) Ketryn: Tak se snažím zorientovat a zjistit odkud ten zvuk pochází a co je zač. Posadím se.
(20:00) Morigan: Do klidného a tvrdého spánku vám náhle pronikne podivný zvuk. Ve spaní nechápete, o co jde, ale je ostrý a nečekaný, proto vás probere.
(19:49) Morigan: Usínání vám jde po takovém jídle opravdu snadno.
(19:42) Ketryn: Taky si rozložím spaní, přitulím se k Patrickovi a snažím se usnou.
(19:40) Morigan: Pořádně najedení jsme se přichystali na spaní, protože po takovém jídle se chce spát a noci už nejsou tak studené, tak jsme se všichni těšili. Ještě předtím udělám nejzákladnější upozorňovací hranici kolem nás a pak už se přitulím k Jamesovi a chystám se spát.
(19:38) Ketryn: Tak si s dobrou náladou na mase pochutnám :-)
(19:37) Morigan: Sázka nakonec skutečně dopadla v Jamesův prospěch, přestože Patrick také jednoho králíka ulovil. Tak jako tak jsme měli k večeři dost masa a to pro nás bylo každopádně výhodné.

//Jéé, vy jste tu včera byly...:-(já myslela, že nebudete :-( tak jsem šla spát, jelikož jsem minulou noc prakticky nespala a hodně pila, takže jsem byla vyřízená. No teď už tu budu skoro pořád, tak na vás budu čekat!//

//Už aby byl čtvrtek:-)//

//Jenom pro informaci jsem tu čtvrtek i pátek i sobotu (v neděli už se uvidíme:-) průběžně pořád, asi jako vloni:-)//

//Ahoj promiňte, ale dřív jsem se sem nedostala. Mamka si vzala notebook do práce a v Příbrami se nešlo připojit.
Zítra tady nebudu skoro vůbec, jdu do práce a pak na irský večer. A ve středu jsem zase večer s Kristínou, musíme utratit do konce roku ty poukázky od Tuleškova.
Snad ve čtvrtek na večer sem budu odskakovat od štědrovečerního rozdělování dárku. V pátek bych tu večer měla být, ale to předpokládám budete rozdělovat dárky vy:-)
Tak snad se mi vás tu podaří nějak zastihnout./

Počasí mi nijak nevadí, ale už se těším až bude počasí na pořádné koupání..
Sedím tam opřená o strom pokud tam je u vás a nebo jsem si sedla do trávy:)
Docela by se mohlo chytit nějaké maso. A fakt mě pobavil ten drn:-)

(21:11) Ketryn: Tak jsem ráda, že jsi mířila přesně a netrefila mě třeba do hlavy :-)!
(21:04) Morigan: "Patrickův "lov drnem"?" setřesu z košile hlínu a drn mu vrátím. Trefím ho do ramene.
(21:03) Ketryn: "Zvláštní způsob lovu," směju se.
(21:01) Ketryn: :-D
(21:00) Ketryn: Pobaveně se podívám na Patricka, co on na to. A taky si s úsměvem vzpomenu na "lovení pohledem" :-)
(21:00) Morigan: Patrick vyrve kus mechu i s hlínou a hodí je po něm. "Nech si to!" ohradí se. Drn Jamese přeletí a trefí mě do břicha. "Patricku!!" vyjeknu.
(20:57) Morigan: Jamese se pobaveně zasměje. "Nechte Paddyho lovit, bude zábava," řekne.
(20:56) Morigan: "Leda do oka," řeknu líně. "Nebo pistolí, ale to bych teda nedoporučovala. Nevlastníme střelné zbraně."
(20:53) Ketryn: Lehla jsem si vedle Patricka a taky se dívám na oblohu a užívám si tepla :-) "No nebylo by k zahození...Mohli byste něco ulovit," navrhnu s úsměvem :-)
(20:51) Morigan: "Tady ale nejsi na trhu, Paddy," upozorní ho James vesele.
(20:49) Morigan: Po poledni, kdy jsme se zastavili a odsedlali koně, jsme rozdělali oheň a najedli se ze zásob. Tenhle den je jarní teplo a sluníčko a je už začátek čtvrtého týdne v dubnu. Po jídle jsme se rozložili kolem ohně, abychom si odpočinuli. Ležím vedle Jamese na našich rozprostřených kabátcích a dívám se na oblohu mezi korunami stromů. "Dal bych si maso," prohlásí Patrick, který si taky lehl na záda do mechu.
(20:38) Ketryn: Já o tom samozřejmě taky vůbec nemluvím...Jen se toho podvědomě tak nějak bojím. Snažím se na to ale nemyslet, což se mi teď v téhle fajn atmosféře daří.
(20:37) Morigan: Já jsem o tom nemluvila celou dobu, v nitru se myšlenku na Dereka snažím úplně potlačit, aspoň na nějaký čas, dokud to jde.
(20:30) Ketryn: Nechci si to ani představovat...! Bojím se toho, ale pevně doufám, že tě jen tak nenajde, když se takhle pohybujeme.
(20:27) Morigan: No, kdyby se zjevil Derek, to bysme asi něco zažili...

(20:09) Ketryn: Tohle cestování se mi moc líbí a s Patrickem jsem opravdu šťastná :-) Jen někde podvědomě se bojím, aby se někde najednou nezjevil Derek nebo aby nás zas někdo nepřepadlo.
(19:56) Morigan: No teď už ano, navíc já jsem asi zvyklá už od svého útěku z Nialovy věže.
(19:48) Ketryn: No teď je to mytí takové dobrodružné, ale myslím, že jsme si zvykli.
(19:46) Morigan: Mytí samozřejmě řešíme jak se dá - potoky, říčky a rybníky, ale to je opravdu jen na rychlé opláchnutí, hlava se dá umýt jen když je výrazně teplo, i tak je to možná risk o nastydnutí. A pokud jsme ve městě či osadě, většinou je tam studna, nebo se dá koupit ohřátá voda v krčmě. Trochu vody se dá ohřát i na ohni v kotlíku, když cestujeme.
(19:27) Ketryn: A těším se, až se budeme moct koupat! :-)
(19:27) Ketryn: (Jj, já si to přeložila a pochopila :-) )
(19:26) Morigan: *poslední věta má samozřejmě znít: snad jako by Jamesova nálada tak trochu zvedala tu jeho...
(19:25) Ketryn: Z házení bahnem jsem asi chvilinku v němém šoku, ale pak se opravdu směji :-D Takováhle dobrá atmosféra se mi opravdu líbí a cítím se uvolněně, takže taky někdy blbnu :-)
(19:22) Morigan: Patrick a James si z počasí evidentně nedělají vůbec nic. Když svítí sluníčko, shodí kabátce a vyhrnou rukávy, když prší, většinou si ani neberou kapuci a jednou po sobě dokonce házeli bláto (ještě, že nás to minulo!). James byl po setkání s Gueneverou ještě druhý den zamlklý a zamyšlený, ale pak jako by to z něj spadlo a hýří celou dobu dobrou náladou. Patrick nezůstává pozadu, snad jako by jeho vlastní nálada tak trochu zvedala i tu jeho.
(19:02) Ketryn: Když prší, tak z toho nějak nadšená nejsem, ale beru to tak, že v dubnu nic jiného čekat nemůžeme. Když je ale hezky, tak si to vyloženě užívám. Celkově mám dobrou náladu a jsem spokojená :-)
(18:57) Morigan: Opět jsme na cestě, většinou spíme venku, případně v menších městech, či osadách. Počasí dělá čest dubnu - někdy prší a koňům se boří kopyta do bahna a někdy je teplo, že by se člověk nejraději svlékl do košile.
(16:47) Ketryn: Taky bych nerada opakovala poslední přepadení, pevně doufám, že nás všichni nechají na pokoji.
(16:17) Ketryn: Tak pevně doufám, že na ni opravdu brzy narazíme! Mám dobrou náladu a na nic si nestěžuji, počasí beru takové jaké je, s tím nic nenaděláme. Rozhodně už nejezdím poslední!
(16:11) Morigan: Počasí je trochu zamračené, ale se zimou na začátku března se to už vůbec nedá srovnat. Pořád dodržujeme jízdu po veřejnějších a bezpečnějších cestách, nerada bych opakovala přepad od Svobodné kumpanie.

(23:33) Ketryn -> Morigan: "No...to tedy bylo. Přemýšlím, jak si to všechno vysvětlit...i když to asi nejde. Nejspíš se ale opravdu něco nemalého bude dít," řeknu zamyšleně a začnu se svlékat do postele.
(23:30) Morigan -> Ketryn: "To bylo...fakt zajímavý..." pronese Patrick na pokoji.
(23:27) Ketryn: Nic neříkám, jsem z toho taková nějaká zaražená a přemýšlím nad tím.
(23:25) Morigan: Jdeme pomalu nahoru, do svých pokojů.
(23:21) Ketryn: "Ano, to bude nejlepší..." souhlasím.
(23:19) Morigan: "No," řeknu zmoženě. "Myslím, že už dneska půjdu spát. Sejdeme se zítra ráno u snídaně?" řeknu.
(23:14) Margare-tka: Nedivím se mu. Měla jsem strašné nutkání se ji zeptat taky.
(23:14) Ketryn: Já jsem překvapená tak nějak vším, ale vzpamatovávám se. Dívám se po vás všech, ale nic neříkám
(23:12) Morigan: Jamesův rozhovor s Gueneverou netrval moc dlouho, dal jí pak do dlaní několik mincí a pomalu se vrátil ke stolu.
(23:11) Morigan: Patrick ale rozhodně překvapeně vypadá.
(23:08) Morigan: Odmítne jakoukoli peněžní odměnu a rozloučí se. Dívám se, jak odchází ke dveřím, ale ještě než odejde, zvedne se James od stolu. "Omluv mě..." políbí mě na čelo a dohoní ji. Dívám se, jak se spolu krátce baví a ona bere jeho ruku do dlaní. Netvářím se nijak překvapeně, že za ní šel.
(23:08) Margare-tka: Chtěla bych vědět jestli by se to co řekla tobě, nějak slučovalo s tím co by třeba viděla u nás.
(23:05) Margare-tka: Jsem z toho tak nějak zaskočená, překvapená a zárověň ještě strašně moc zvědavá.
(23:04) Morigan: Dopije víno. "Já děkuji," řekne. "Byla to zkušenost...asi se jen tak opakovat nebude."
(23:02) Margare-tka: To já taky. Koukám, jak tě James držel. Jsem překvapená, že něco mohl vidět.
(23:02) Morigan: "Děkuji," řeknu poněkud roztřeseně. "Děkuji."
(23:01) Ketryn: Tak jsem překvapená čím dál víc.
(23:00) Morigan: Guenever si otře čelo, oči už má zase jako předtím.
(22:59) Morigan: Až teď si uvědomím, že mi James křečovitě svírá ramena a že mě to vlastně bolí. "Tys viděl," obrátí se k němu Guenever. "Něco." "Ano," přikývne James, je trochu bledý, ale vystrašeně nevypadá.
(22:57) Morigan: "Ale...ano," pokusí se usmát. "Jen...je to..."
(22:56) Ketryn: Dívám se na vás a jsem ohromena a tak nějak v mírném šoku (nebo jak bych to popsala).
(22:55) Morigan: "Jsi v pořádku?" zeptám se, ale taky mám zpocené čelo.
(22:54) Ketryn: Já taky...A je mi z toho všelijak. A vybaví se mi sny s Rigmoorem, kde mi furt tvrdí, že se něco bude dít a že už to začalo...Asi něco fakt přichází a nebude to nic malého a Morigan bude hrát velkou úlohu.
(22:52) Margare-tka: Koukám na ni ohromeně.
(22:50) Morigan: Zavře oči a velmi obtížně se její ruce odtrhnou od mých. Po čele jí stéká pot. "Omlouvám se!" řekne zadýchaně. "Je to moc...silné...obtížné..."
(22:50) Margare-tka: Bože já už v tom vidím hodně možností...

(22:47) Morigan: "Nepřátelé ve spojence, spojenci v nepřátelé...nelidé a lidé...krev na rukou a slzy...ty rozetneš, ty probodneš, ty rohodneš!!"
(22:40) Morigan: "Kdo má, ten ztratí...kdo ztratil, bude mít...kdo nevěří, bude věřit...až projdeš peklem, spatříš nebe...uzavřené se otevře, ale nic nebude, jak bylo...z bolesti vychází krása a z krásy bolest, jen některá pouta jsou sladká..."
(22:29) Margare-tka: (To zní jako další věštba:-)
(22:29) Ketryn: Ach jo, kdyby řekla, že uteče, tak by mi bylo hned líp! Snažím se ji pozorně poslouchat.
(22:27) Morigan: "Jen hořící srdce překoná žár dračího ohně...jen tanečnice může přejít nad sopkou...jen matka může držet neudržitelné..." pokračuje a hlas jí klesá do ještě větších hloubek.

(22:20) Morigan: "Poštolka utíká před jestřábem," řekne a hlas má mrazivý, ostrý a o hodně hlubší, než předtím. "Neuteče. Ani oheň, ani voda, ani země, ani vzduch, nepřeruší spojení. Neuteče."
(22:12) Margare-tka: Taky jsem zvědavá.
(21:57) Ketryn: Dívám se na ni a jsem opravdu zvědavá!
(21:53) Morigan: Stále držím natažené ruce, zvedne oči a nakonec natáhne přes stůl ruce, aby se mě dotkla. Položíme obě chycené ruce na desku stolu a Guenever zavře oči. Když je znovu otevře, má je o hodně světlejší, skoro průhledně zelené.
(21:49) Morigan: "Já vím, že se nebojíš. Na strach tu máte někoho jiného," dodá a sklopí oči ke stolu, aby tu osobu neoznačila pohledem.
(21:42) Margare-tka: No jsem na to zvědavá. Taky upíjím.
(21:40) Morigan: "Nebojím se," ujistím ji.
(21:35) Ketryn: Upíjím víno a pozoruji vás. Přemýšlím, co bys chtěla vědět.
(21:34) Morigan: Sáhne po nich drobným pohybem, ale pak se zarazí. "Jsi čarodějka. Nemám tušení, co uvidím a nemám tušení, co budu říkat."
(21:33) Morigan: "Vím, ale ne proto, že bych byla vědma," usměje se opatrně. Pustím pohárek a pomalu k ní přes stůl natáhnu ruce.
(21:33) Morigan: Obě se napijeme vína, hluboce, až vypijeme skoro polovinu pohárku. Neustále se díváme jedna druhé do očí. "Chtěla bych tě o něco požádat, Guenevero, a ty zřejmě víš, co to je," řeknu pak.
(21:30) Ketryn: Postupně se uvolňuji a pozorně ji poslouchám.
(21:23) Morigan: "Nedokážeme svou magii uzamknout do zaklínadel," řekne. "Musíme se naučit ji zvládat samy...nějak."
(21:18) Margare-tka: No mě není nepříjemná, je mi docela příjemná. Alespoň z ní mám ten pocit...
(21:15) Morigan: Zasměje se, krátce, ale upřímně.
(21:15) Morigan: Dívám se na ní. "Vědmy nevyčarují ani plamínek ohně, ale zase umí to, co my nikdy nedokážeme. Dívat se lidem do jejich osudu. Spatřit jejich cesty. Možná proto vás nemáme rádi - závidíme."
(21:14) Morigan: "To ano," souhlasí. "Není to lehké, že? Žít s magií. Ale žít bez ní by bylo ještě těžší..."
(21:13) Morigan: Přikývnu. "V "divadle" jsme my čarodějové opravdu dobří," řeknu ironicky.
(21:13) Morigan: "Obojí, pokud po tom někdo touží," zasměje se. "Ale ve skutečnosti mi většinou stačí, aby mi někdo podal ruku. Jen někteří lidé k tomu potřebují trochu divadla."
(21:12) Morigan: "A ty? Vykládáš karty? Čteš z ruky?" zeptám se.
(21:10) Ketryn: To se mi moc nelíbí.
(21:09) Morigan: Podívá se postupně každému z vás na okamžik přímo do očí.
(21:08) Morigan: "Někdy ano. Ale po svém. Každá máme trochu jiný dar...pokud se to dá nazvat darem."
(21:02) Morigan: "Taky ne všichni úplně stejně," ohradím se. "Ale v podstatě máš pravdu. Copak ale starší vědma neučí tu mladší?"
(21:02) Morigan: Pokrčí rameny. "Je to různé. V tom máme nevýhodu od vás. Máte pravidla, zaklínadla, stupně, mistry...my nic takového nemáme. Každý se učíte stejně. My ne.""
(21:01) Ketryn: (Při zaklínačích se trochu usměju! Pak už ale zas pozorně poslouchám.)
(20:59) Morigan: "A jak to funguje?"
(20:59) Morigan: "Takhle to nefunguje," odvětí.
(20:58) Morigan: "Neurazím se, ale to ty musíš vědět. Jsi přece vědma," pobaví mě docela. "Máš pravdu. V podstatě."
(20:58) Morigan: "Bez urážky, Morigan, koho máte rádi? Alchymisty? Zaklínače? A vědmy?" usměje se vědoucně. Má velmi zvláštní, pronikavé oči, nejspíš zelené.
(20:56) Morigan: "Proč myslíš, že čarodějové nemají vědmy rádi?" zajímá mě.
(20:56) Ketryn: Dívám se na Guenever a stále jsem taková mírně napjatá...Ne že by mi nějak vadila, ale bojím se, jestli její přítomnost tady nemá nějaký důvod, který zatím neřekla a třeba ani nehodlá říct.
(20:54) Margare-tka: Taky se samozřejmě posadím:-)
(20:54) Morigan: Posadíme se a James objedná svařené víno pro všechny.
(20:48) Morigan: Patrick se začne tedy posazovat vedle tebe.
(20:45) Ketryn: Podívám se na Patricka, jak se tváří na to, že bychom zůstali? Já bych raději zůstala a slyšela, o čem se bude mluvit. Pokud Patrick nic nenamítá, tak se začnu posazovat na třetí stranu stolu.
(20:44) Morigan: Guenever se posadí na jednu stranu, já s Jamesem naproti ní.
(20:40) Morigan: "Pokud bude družina chtít," pokrčím rameny a konečně otevřu dveře. "Ráda," odpoví Guenever a vejde dovnitř první. Jdeme se posadit k volnému stolu, pohledem se vám snažím dát najevo, že jestli nechcete být s námi, můžete jít nahoru. James se drží u mě.
(20:38) Morigan: "I s tvou družinou?" usměje se.
(20:38) Morigan: Vypadám, že chci znovu vejít dovnitř, ale zase si to rozmyslím. "Možná bychom si mohly na chvilku popovídat," nabídnu jí. "Uvnitř. U vína."

(19:55) Margare-tka: Asi mi proběhla hlavou myšlenka, něco jako. Trochu mi připomíná elundy tou přímostí;-) Tak koukám co ti řekne dál.
(19:47) Morigan: "Ne, to nejsem," řekne trochu pobaveně. "Nejsem čarodějka. Ale ty ano, že?"
(19:45) Morigan: "Cítím z tebe magii," oznámím jí rovnou. "Ale neumím ji...neumím ji vyluštit, proto jsem...zneklidněná. Jsi čarodějka?"
(19:44) Morigan: "Já?" podiví se lehce.
(19:44) Morigan: "Rozhodně mě zneklidňuje, že nás sleduješ!" řeknu nepříjemně. "Co chceš?"
(19:43) Morigan: "Zneklidňuji tě?" zeptá se mě klidně.
(19:42) Margare-tka: Tak si ji prohlížím a snažím se ji s někým spojit, proč jinak by tě nebo nás pronásledovala.
(19:36) Morigan: Je oblečená do prostých šatů nějaké tmavší barvy a zamotaná do hnědého plédu. Kolem hlavy má omotanou dvoubarevnou šálu z teplejšího lnu a dolů jí splývá dlouhý tlustý zrzavý cop. Obličej už nemá úplně nejmladší, ale půvabný a není moc vysoká. Netváří se nepřívětivě, jen soustředěně a skoro se usmívá.
(19:27) Margare-tka: Tak se na ni otočím a podívám se.
(19:26) Margare-tka: Ano:-) Šly jsme do něj:-)
(19:22) Morigan: Obrátím se do tmavého rohu, kam nedopadá světlo pouliční lampy. Na základě mého upřeného pohledu ze stínu vystoupí žena.
(19:17) Morigan: Sotva dojdeme před hostinec, chci sáhnout na kliku, ale zarazím se. "Lily, co je??" zašeptá James a vypadá silně znepokojeně. Tohle se mu totiž vůbec nelíbí.

x (00:02) Ketryn: Jsem z toho nervozní...
x (00:02) Margare-tka: "A připadalo ti, že tě sledovala úmyslně?"
x (00:01) Morigan: "Určitě jsem právě nepoznala vůbec nic," řeknu. Cestou do hostince jsem napjatá jako struna, jako kdybych měla každou chvíli vyskočit a vytasit, nebo po někom vrhnout blesk.
x (23:58) Margare-tka: Tak jdu s vámi do hostince. "Aha...ale, že je to čarodějka jsi poznala určitě."
x (23:56) Ketryn: "Aha..."
x (23:55) Morigan: "Myslím, že není."
x (23:55) Ketryn: "A je to nějaká svobodná čarodějka? To by nebylo zas tak neobvyklé, ne?"
x (23:54) Morigan: "Nevím," odpovím i Margaret po pravdě.
x (23:53) Margare-tka: "Kdo to byl Mor?" zeptám se tě, když k vám dojdu.
x (23:53) Morigan: "Nevím," odpovím Katryn po pravdě.
x (23:53) Morigan: Nikdo tam není. "Asi utekla," řeknu a ovládám se, abych nikoho nepronásledovala ani nešla hledat. Přinutím se s vámi normálně a pomalu vrátit do hostince.
x (23:52) Ketryn: "Co cítíš za magii? Nebo co se děje?" zeptám se.
x (23:50) Ketryn: Dívám se na vás a kolem vás. A jsem z toho dost nesvá.
x (23:49) Margare-tka: Tak se samozřejmě držím vás. takže se tlačím davem za vámi.
x (23:49) Morigan: Dostanete se společně na Hlavní třídu, kde už žádný dav není. Tam stojím i já s Jamesem.
x (23:47) Ketryn: "Viděla jsem ženu, co se na Morigan dívala, možná to tedy byla čarodějka."
x (23:46) Ketryn: Držím se Patricka pevně a jdu těsně za ním.
x (23:45) Margare-tka: "Cítila tu včera magii. " vysvětlím ti.
x (23:44) Morigan: "Cítím to zase!" řeknu, když se Katryn zeptá, minu vás a pokračuji v cestě do davu. Se mnou James. Patrick nezaváhá, chytne Katryn za ruku a pokusí se nás následovat. V tom davu se jde tak špatně a pomalu, že bude i Margaret schopná stačit vám.
x (23:42) Morigan -> Ketryn: V podstatě bych mířila, kdyby nezmizela v davu.
x (23:42) Ketryn: "Morigan, co se děje?!" pokusím se tě zeptat, když jsi blízko.
x (23:41) Ketryn -> Morigan: To je divný...Že by to byla nějaká čarodějka. Dívám se, jestli míříš k ní.
x (23:39) Morigan: Rozejdu se směrem, kterým jsem se dívala (takže budu muset skoro minout vás). "Lily!" následuje mě těsně znepokojený James.
x (23:39) Morigan -> Ketryn: Zdá se ti, že jedna žena, co stojí mezi ostatními, se dívá přímo na mě. V tom šeru ale nejde rozeznat, jak úplně přesně vypadá, ačkoliv jsi si jistá, že jsi ji nikdy neviděla.
x (23:38) Ketryn: Nechci dělat rozruch a tlačit se k tobě, zeptám se pak, až budeme u sebe. Stále tě ale pozoruji, co budeš dělat.
x (23:37) Systém -> Margare-tka, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
x (23:36) Morigan: Momentálně jsem dál, musely byste ke mě.
x (23:34) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
x (23:34) Ketryn: Můžeme na tebe mluvit nebo jsi od nás trochu dál?
x (23:34) Morigan: K6
x (23:33) Ketryn: Jsem z toho dost zmatená. Pevně doufám, že se nikam vydávat nebudeš...Šrotuje mi v hlavě, koho jsi tam mohla vidět...nebo cítit. Zkusím se pak ještě otočit, jestli tam přeci jen něco neuvidím.
x (23:33) Ketryn: Jsem z toho dost zmatená. Pevně doufám, že se nikam vydávat nebudeš...Šrotuje mi v hlavě, koho jsi tam mohla vidět...nebo cítit. Zkusím se pak ještě otočit, jestli tam přeci jen něco neuvidím.
x (23:32) Margare-tka: Tak se tam ještě dívám a pořádně se rozhlížím jestli někoho neuvidím.
x (23:30) Morigan: Pořád se dívám do davu a vypadám, že bych se tam chtěla vydat.
x (23:29) Margare-tka: Samozřejmě se držím stále blízko vás a moc ani nepiju.
x (23:29) Ketryn: Tak se otočím zpátky a zkoumavě se dívám na Morigan.
x (23:29) Morigan: Jamesovi ten pohyb samozřejmě neunikl, protože mě pevně držel a snaží se zjistit, co se děje.
x (23:28) Margare-tka: Nápodobně.
x (23:28) Morigan: Nevidíš tam nic kromě davu lidí v šeru.