Druhá strana (224 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(00:21) Margare-tka: "NA to jak to jsem myslela Brianu, ale ona tě asi zaujatě sleduje, ne?? Jsem asi deformovaná, hledala jsem v tom třeba potenciál na magii..."
(00:19) Margare-tka: "No to bude oříšek. Ale určitě budeme mít volnou lahvičku od lektvaru co jsme si brai po tom vlkodlakovi, tak to těch šlo ne??"
(00:19) Morigan: "Co zase jak to?"
(00:18) Margare-tka: "Jak to??"
(00:18) Margare-tka -> Morigan: No nebyla jsem si úplně, doufala jsem, že je to déle.
(00:18) Morigan: "A vymysli, do čeho a jak ti vezmu krev."
(00:17) Morigan: "Zvládnu to, ale až se budu někam vytrácet s kotlíkem, musíte zabavit hlavně Gawina a Gaila. A Brianu, protože ta by mě mohla vypátrat."
(00:17) Morigan -> Margare-tka: Je to ani ne dva měsíce (ale to by sis mohla umět spočítat:-D). A s tím lektvarem - no jak kdy. Může to tak být a nemusí, pravidlo to není.
(00:16) Margare-tka: "Dobře. To je pravda rozesměju se. Ale byla by to sranda. Tak půjdeme raději ven."
(00:15) Margare-tka -> Morigan: No jak je to dlouho co byl Beltain, to je první a druhá je lektvar bych asi nevypila, kdybych byla, ne?? Když jsem byla v táboře v Assiru, tak jsem ho nevypila hodně krát a pak se zjistilo, že jsem byla. Tak jestli to jisté, že to takje a nebo je to náhoda.
(00:15) Morigan: "Vždyť je tam pět členů domácnosti, jak to chceš ohlídat? Budeš volat "někdo jde" a já odhodím vařící hrnec z okna a budu dělat, že jsem šla kolem?" bavím se. "To asi radši ten kotlík...už jsem to tak dělala."
(00:13) Morigan -> Margare-tka: Pokládej prosím tě srozumitelné otázky, já vůbec nevím, na co se ptáš! :-D
(00:12) Margare-tka: "No, tak večer v Ellainině kuchyni. Spí nahoře a jak jsem dole mohla bych tě zavolat a ohlídat to."
(00:10) Margare-tka -> Morigan: Jo to jsem ráda. A jak je to tedy dlouho, jinak bych totiž ten lektvar asi nevypila ne?? Jako to bylo v táboře.
(00:10) Morigan -> Margare-tka: No žádné příznaky jsi na sobě nezpozorovala.
(00:09) Morigan: "To bychom se musely někam vytratit, protože na tom ohništi asi těžko budeme nenápadné," směju se. "Kdyžtak mě Katryn bude muset krýt, že jsem někam šla, protože na ohništi to bude sranda. Musí to projít třikrát varem a schladit se."
(00:08) Margare-tka -> Morigan: Jsem si jistá, že teď těhotná nejsem??
(00:07) Margare-tka: "No:-/ to nevím, večer na to ohništi, klidně tam tebou půjdu. A doufám, že se nepotvrdí moje klasika při požívání lektvaru."
(00:06) Morigan: "No...bude asi trochu problém s materiálem, ale snad tam na jeden ještě budu mít. Ale kde ho budu nenápadně vařit??"
(00:03) Margare-tka: "No...kde bych to dítě při našem cestování vozila."

(00:02) Ketryn: "Jo aha," :-)
(00:01) Margare-tka: "Mor prosím tě udělala by jsi do té doby lektvar, teda jestli na něj tady budeš mít potřebné byliny. Nějak se už nechci strachovat, že bych mohla být těhotná. Neříkám, že si něco plánuji, ale pro jistotu." vypadne že mě, když řekneš těch pět dnů.
(23:58) Margare-tka: "Hele nikdy neříkej nikdy...:-D"
(23:58) Morigan: "Asi tak za pět dní."
(23:58) Ketryn: "Proč by ses měla nad sebou zamýšlet?" nechápu Margaret.
(23:58) Ketryn: "No jo, to vlastně bude docela za chvíli," uvědomím si.
(23:57) Ketryn: "No jako kdybychom tady potkaly někoho, koho známe z jiného světa, tak to už bych se opravdu divila," zasměji se :-D
(23:57) Margare-tka: "Cože to už letní slunovrat??To bych se nad sebou asi měla zamyslet."
(23:56) Morigan: "Třeba tady bude chtít oslavit Letní slunovrat," napadne mě.
(23:55) Margare-tka: "Kat zapomněla jsi mluvit v množném čísle." řeknu vesele." Pro nás jsou i světy malý"
(23:53) Ketryn: "To je ale fakt náhoda..ten svět je opravdu malej."
(23:52) Margare-tka: "Byla jsem s Ritou, tak asi moc nechtěl chodit blíž."
(23:52) Margare-tka: "Já jsem s ním nemluvila mávli jsme na sebe jen z dálky."
(23:51) Margare-tka: *vydá na....
(23:51) Margare-tka: "No to mi neřekl, říkal, že už ani neví odkud je a že pořád cestuje. Na tom Beltainu mi říkal, že by se možná vydal na moře, ale ještě neví."
(23:50) Ketryn: "A co tady dělá? To je tedy pěkná náhoda, že jsi na něj znovu narazila..."
(23:50) Margare-tka: "Jo, no toho. ale jen na dálku. Asi měl někam namířeno."
(23:50) Morigan: "Aha..." dojde mi. "A co tady dělá? Je odtud??" divím se.
(23:49) Ketryn: "Toho z Beltainu??" podivím se.
(23:48) Morigan: "Jakýho Stevena?" nechápu.
(23:46) Margare-tka: "Dneska ve městě jsem viděla Stevana. Když jsme byly pro to mléko." někde kde je to jen vám
(23:42) Morigan: Večer ještě posedíme s Ellainou, Alanem a Joshem a pak jdeme spát.

(23:21) Margare-tka: Tak jsme nejspíš velice rády za jejich pomoc.:-) Tak tlačím co jde, abychom se tolik nepropadaly. Asi se budu mít chuť za chvilku smát:-) Znáš mě.
(23:19) Morigan: Pak se vracíte ven bránou a zpátky na pláž. Vozík se po písku táhne hůř, přibíhá vám na pomoc Briana s Kennou. V dálce vidíš Katryn, jak jeden na koni bez sedla a před ní sedí Luna.
(23:07) Morigan: Je to přesně týden, co jsme tam, ale připadá nám to, jako mnohem delší doba. Je začátek třetího týdne v červnu a Rita s Margaret jdou pro nějaké mléko na statek v Baladě. Občas někoho zdravíte ve městě, protože Ritu znají a ona je. A pak se vracíte s vozíkem a pár bandaskami.
(22:54) Ketryn: Jako do Akarie? Na to jsem teď vůbec nemyslela...Mám pocit, že jsme je posílaly nedávno. A taky pochybuji, že v Baladě mají pony expres.
(22:54) Morigan: Koho a jak?
(22:50) Margare-tka: Asi tak nějak, pořád se mi tomu nechce věřit. A vůbec nechci myslet na to, že bychom měli někdy odjet. Jo taky jsem se tě zeptala jestli budete posílat dopisy.
(22:24) Ketryn: Jsem ráda, že jsme mezi ně takhle zapadli :-) To mě vůbec nenapadlo, že na cestách narazíme na takovouhle bezvadnou skupinu lidí.
(22:22) Margare-tka: Tak s ní ráda trávím čas. Učím ji co jiného umím a učím se zase od ní.

21:58) Morigan: S Margaret se nejvíc spřátelí Rita, obzvlášť přes vaření, takže spolu tráví víc času. Mě zase pronásledují dvojčata a také Briana, kterou fascinují zbraně, které vlastním, ale snažím se jí přesvědčit, že na nich nic fascinujícího není. To mi ale asi moc nepůjde.
(21:34) Margare-tka: Počkej v pěti budou umět řídit loď, teda jestli už to neumí od tří;-)
(21:20) Margare-tka: Taky pomáhám kde se dá. Je mi tam doopravdy hezky a nikam se mi moc nechtě, tak to taky nějak neřeším:-) Samozřejmě taky jezdím na vyjížďky a když tak samozřejmě vařím.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:34) Ketryn: Tak se já nechávám učit od Luny věci, které ještě neznám :-)
(20:26) Ketryn: To určitě na projížďky jezdím.
(20:24) Ketryn: I dvojčata? Ty jo, tady fakt nezahálejí :-)
(20:23) Morigan: Umí. Všichni umí, dokonce i dvojčata, i když ti samozřejmě nikam jezdit nesmí, jen v ohradě pod dohledem. Občas je pochopitelně potřeba koně vyjezdit, takže kdo může, tak jede.
(20:17) Ketryn: Umí už Luna jezdit na koni? Kdyby ne, tak bych ji to mohla začít pomalu učit, samozřejmě se svolením Myriel.
(20:00) Ketryn: Jé, to je zlatíčko :-)! To si ji taky oblíbím a trávím s ní čas a věnuji se jí. Takhle hodně šťastná a spokojená jako jsem teď, jsem už dlouho nebyla.
(19:50) Morigan: Nikdo k nám není nepřátelský ani chladný, tihle lidé jsou v podstatě přímí a srdeční vesničané a přijali nás mezi sebe, aniž by o nás věděli něco podstatného. To je na tom právě možná tak okouzlující. I když nejsou, fungují jako jedna rodina a každý má nějakou roli, rozhodně z těch starších. A ti mladší zase starší velmi respektují. Kromě Ellainy, u které bydlíme a která k nám má nejblíž, k tobě tíhne malá Luna, se kterou se staráš o koně. Je jí osm a rezavé vlásky má ostříhané na kluka, takže je má pořád střapaté. Často se drží v tvé blízkosti a když má čas, tak hodně kreslí, takže tě neustále zásobuje obrázky, na kterých jsi ty, nebo ty s Patrickem, nebo ty s Lunou.

(12:29) Ketryn: Chodím pomáhat asi do obou výběhů.
(12:26) Morigan: Ellaina o jejich výběh a o ten druhý Myriel, ale vydatně jí pomáhá Luna. Pokud pomáháš, nechá jí Myriel s tebou samotnou.
(12:25) Ketryn: A samozřejmě se chodím koupat a blbnout do moře.
(12:24) Ketryn: Vzala jsem si opět na starost péči o naše koně, takže chodím pomáhat tomu, kdo se tu o koně stará.
(12:23) Ketryn: O odjezdu a našich starostech vůbec nepřemýšlím, takže o tom ani nemluvím a neptám se, když o tom nezačne nikdo jiný. Tady se mi líbí a náš pobyt si tu užívám :-)
(12:20) Morigan: Mají tam také koně, ale samozřejmě ne pro každou osobu. Mají je ve výběhu a tak se tam přidali i ti naši, snad se tam nějak mezi sebou vyrovnají. Můj a Jamesův zůstal ve výběhu u Joshe a Alana a vaše tři koně se připojí do ohrady Erika a Myriel.
(12:18) Morigan: Já taky vypadám bezstarostně, jako už dlouho ne. Pokud jste se mě na to neptali, vůbec nemluvím o žádném odjezdu ani o našich "vnějších" starostech. Buď s vámi pletu sítě, nebo pomáhám chlapům. Po týdnu už jim nic jiného nezbývalo, než mě přijmout:-) Prakticky kdykoliv se můžeme jít vykoupat do moře.
(12:01) Ketryn: V té rybářské osadě se mi opravdu líbí! Všechno mě zajímá a snažím se veškeré činnosti přiučit a být zároveň nápomocná. Občas s úsměvem spokojeně pozoruji naše kluky na pláži :-)

22:44) Morigan: Jsme tam už týden.
(22:25) Margare-tka: Ale ráda se doučím nějaké urychlující fígle.:_)
(22:20) Margare-tka: To zase umím já:-) kuchat, filetovat a tak dál:-)
(22:18) Morigan: Učíme se opracovat i ryby, což už není taková čistá práce jako sítě, ale není na tom zase nic obtížného.
(22:17) Morigan: U mě se ukáže, že sítě plést i opravovat umím (umím to totiž tady:-)), ale sedávám tam s vámi. Ne ale pořád, neboť mě to táhne do přístaviště a k lodím a občas tam zdrhnu. Nechápavé a tázavé mužské pohledy ignoruji, jsem na to zvyklá.

(22:11) Ketryn: :-) Vůbec mi to ale nevadí, že jsme do takového koloběhu zapadli. Ráda se vše o rybaření a přípravě ryb naučím. Takže pozorně poslouchám a snažím se pletení sítí naučit.
(22:11) Margare-tka: Tak to se učím ráda:-) Vždycky se něco nového umět při našem život hodí:-) a jak dlouho tam jsme??
(22:08) Morigan: Než se nadějeme, zapadneme do koloběhu. Poprvé si to uvědomíte, když si všimnete, že James s Patrickem chodí po pláži většinu času do půl těla a spravují lodě. Rita s ostatními děvčaty sedávají venku nebo na jedné z teras a pletou sítě a než si to uvědomíte, už vás to učí.
(20:48) Margare-tka: Dobře. Taky samozřejmě ráda pomohu:-)
(20:47) Ketryn: Tak pomůžu, s čím je potřeba a s dobrou náladou se zapojím do denního života.
(20:46) Morigan: To menší.
(20:46) Margare-tka: Je tak asi velké jako Silberlin a menší?
(20:17) Morigan: Ellaina vás s pokrčením rameny zapojí do některých lehčích domácích prací, když se ptáte.
(20:15) Morigan: Město není velké, má jen jedno náměstíčko, kde je trh. Také nám bylo porazeno, kde najdeme mlynáře, který prodává mouku a kde se prodává mléko.
(20:14) Ketryn: To je dobře, že jdeme nakoupit jídlo, měla bych špatný pocit, kdybychom je vyjídali. Ptám se potom Ellainy, jestli mohu s něčím pomoct?
(20:01) Margare-tka: Tak jedeme nakupovat, těším se do města a jsem něj zvědavá:-)
(19:59) Morigan: Druhý den jdeme do města, abychom nakoupili něco k jídlu a nevyjídali hostitele. Nikdo nemluví o odjezdu.
(19:42) Ketryn -> Morigan: "No docela by se mi líbilo tu pár dní zůstat, kdyby nás tu chtěli." :-)
(19:41) Ketryn -> Morigan: "Jo??" podívám se překvapeně, ale mile překvapeně.
(19:37) Morigan -> Ketryn: "Možná tu chvíli zůstaneme," řekne Patrick.
(19:21) Ketryn -> Morigan: "Tady jsou fakt milí lidé. Jsem ráda, že jsme tady na ně narazili a vy jim pomohli s tou lodí, tohle byl opravdu příjemně strávený den," :-) říkám, když už ležíme v posteli a pomalu usínám v Patrickově obětí.
(19:10) Margare-tka: To je úžasné, tak si lehnu a snažím se co nejvíce vyspat:-)
(19:09) Ketryn: Tohle byl opravdu příjemný den, myslím, že budu usínat spokojená a s úsměvem na tváři :-)
(19:08) Ketryn: Ty jo, to je přímo luxus! :-)
(19:05) Morigan: Nikdo z nás se neopije a večer jdeme spát tam, kam nás uložila Ellaina. Patrick a Katryn máme pokoje v patře, každý na jiné straně domu, oba nejspíš mají v budoucnu sloužit jako dětské. Margaret je uložena do malinké, ale čisté komůrky vedle jídelny. Všichni spíme na postelích s čistým povlečením.
(18:47) Margare-tka: To asi ano, takže by to možná ani nebrali vážně:-)
(18:34) Ketryn: Tak to pevně doufám, že se Margaret neopije, to jsou pak věci, když se dá do vyprávění :-D Myslím, že by z toho byli místní dost zmatení,
(18:25) Margare-tka: No pokud se opiju, tak se nebudou muset vyptávat:-D Ale zatím se ovládám, co kdyby sem přijel Derek a ptal se a podle toho cco by věděli zjistil, že jsme tu byli.
(18:20) Morigan: Na nás se kupodivu nevyptávají nijak detailně, pokud nechceme sami vyprávět, takže se spokojí s tím, že momentálně bez cíle cestujeme.
(18:16) Ketryn: Tak zaujatě poslouchám a vyptávám se na detaily a popíjím ovocné víno. "To je mi opravdu líto," vyjádřím soucit, když mluví o tom nájezdu. "Ty Svobodné kumpanie jsou opravdu hrozné...! Ty byl Svobodné říši čert dlužen..." povzdechnu si.
(18:12) Margare-tka: No kumpanie mi moc náladu nezvednou a vůbec to co jsem se dozvěděla mě rozladí. Ale samozřejmě poslouchám se zájmem vše co povídají a hlídám si to pití.:-)
(18:07) Morigan: Také se dozvíme, že v tom menším domku bydleli Alanovi a Joshovi rodiče a v tom druhém menším Erikův a Myrielin syn s manželkou. Všichni čtyři jsou obětmi nájezdu Svobodné kumpanie, ať již přímo, nebo nepřímo. Odehrálo se to zhruba před rokem a oba domky jsou teď prázdné.
(18:04) Morigan: Pije se pivo a ovocné víno a peče se na ohni maso a placky. Dozvídáme se spoustu věcí o tom, jak pracují. Protože zásobují rybami a mořským bohatstvím celou Baladu, mají většinou peněz dostatek a práce také. Prodávají na trhu čerstvé ryby, ale většinou zásobují již dohodnuté zákazníky. Muži vyjíždějí na moře a mají na starosti lov, ženy pak ryby opracovávají, případně chodí na trh nebo i po zákaznících a pletou sítě.
(17:51) Ketryn: Já se taky bavím, v takovéhle společnosti se cítím příjemně a uvolněně :-)
(17:49) Margare-tka: Takse bavím a jsem společenská:-) Jo a dávám si pozor na alkohol, pokud se pije. Po zkušenostech z minula...
(17:48) Margare-tka: Tak jdu taky do šatů, je to fakt pohodlnější.
(17:44) Ketryn: Jo, já se taky převleču do šatů, to bude lepší.
(17:42) Morigan: A tihle všichni jsou samozřejmě přítomni u ohně, takže je nás tam opravdu dost a je to velký oheň.

Mezitím, co se seznamujeme s Erikem se dozvídáme, že už jsou všichni domluveni na společný oheň na pláži. Asi víme kde, protože velké ohniště jsme nemohly minout, při naší procházce.
U toho ohniště se večer sejdou všichni obyvatelé rybářské komunity.

(Budu na vás hodná a všechny vám tady vyjmenuji, abyste si to zapamatovali a taky se sem mohly kdykoliv podívat:-))

(Bydlí v bílém domě s modrými okenicemi)
Josh - má krátké černé vlasy a jasně zelené oči
Ellaina - jeho žena, štíhlá dlouhovláska se světle rezavými vlasy a hnědýma očima
Gail a Gawin - jejich čtyřletá dvojčata, podobní Joshovi
Alan - Joshův starší bratr, tmavě hnědé vlasy, zelenohnědé oči

(Bydlí v domě natřeném cihlovou barvou)
Godrik - muž s krátkou bradkou kolem čtyřiceti let, hnědé vlasy i vousy, šedomodré oči
Betty - jeho žena nejspíš ve stejném věku jako on, buclatá a malá, s dlouhým copem slámové barvy a modrýma očima.
Rita - nejstarší dcera, je jí asi osmnáct let a je velmi podobná matce
Kenna - asi šestnáct let, má tmavší, vlnité vlasy na ramena a je vysoká a štíhlá, vyšší než Rita a její matka. Má oříškově hnědé oči.
Argo - jediný syn, patnáctiletý mladík, vysoký a hubený, hnědé kudrnaté vlasy a jasně modré oči.
Briana - asi třináctiletá, nejmladší dcera. Má rovné, dlouhé hnědé vlasy a obličej posetý pihami.

(Bydlí v krajním domě, který má pískovou barvu)
Erik – muž už k padesátce, opravdu mohutný a vysoký, ale ne tlustý. Má obrovské svaly. Rezavohnědé vlasy má dlouhé na ramena a vousy zapletené do dvou copánků.
Myriel – jeho žena. Vysoká a trochu mohutnější, věkově také asi shodná s Erikem. Nosí dlouhý hnědý cop a má snědší pleť a tmavé oči.
Luna – jejich dcera, je jí tak osm let, má vlasy ostříhané na krátko a jsou rezavé, jako Erikovy.

22:36) Ketryn: "Ahoj, já jsem Katryn," taky mu podám ruku a usměji se.
(22:23) Margare-tka: Už v těch jménech mám bordel.:-D
(22:23) Margare-tka: Taky se mu představím. Já musím vypadat zajímavě:-)
(22:20) Morigan: "Jsem Lily," podám mu ruku. "Nebo Morigan." I já se svou výškou vedle jeho ohromných širokých ramen vypadám vtipně, obzvlášť jen v těch šatech, ale ruku mu stisknu co nejsilněji.
(22:18) Morigan: Zdá se, že se James s Patrickem z muži s osady velmi rychle spřátelili, protože se vrací zpátky rozesmátí a spokojení. Jde s nimi Godrik a další mohutný muž v košili bez rukávů, který se dá věkem odhadnout něco mezi čtyřicítkou a padesátkou. Má dlouhé vlasy a rezavé vousy zapletené do dvou copánků. "Tohle je Erik, bydlí v tom krajním velkém domě," představí ho Josh. "Byl na vás moc zvědavý."
(22:11) Margare-tka: Mám stejný názor jako Kat:-)
(22:08) Ketryn: "Jestli na tom trváš, tak nám stačí opravdu málo...Ale stejně, nechceme ti přidělávat práci."
(22:05) Morigan: Když se vrátíme, Ellaina nám nabídne nocleh. "Můžeme spát venku," namítnu. "Cestujeme, jsme zvyklí." "Ani náhodou!" brání se. "Místo máme, pokud jste trochu skromní."
(21:48) Ketryn: Tak si to tam prohlížím, dívám se i na ty velké lodě.
(21:46) Morigan: Jdeme se pak projít do zátočiny, kde kotví lodě. Ty malé rybářské kotví hned u břehu, přivázané řetězy ke sloupům, ale jsou tam i dvě velké, se svinutými plachtami a stožáry, ty kotví pochopitelně o něco dál.
(21:41) Margare-tka: Tak ji můžeme pomoci a pak jít k přístavišti:-)
(21:39) Ketryn: Jo, nebo se můžeme jít projít k přístavišti :-)
(21:39) Ketryn: Tak já nabídnu Ellaině, jestli nechce s něčím pomoct, třeba s aspoň s nádobím?
(21:38) Margare-tka: To bychom mohli:-)
(21:37) Morigan: Já projevím zájem jít se projít a prohlídnout si přístaviště.

(21:34) Morigan: Po obědě se všichni napijeme piva a protože vytažená loď patří Alanovi a Joshovi, nabídne James s Patrickem pomoc při spravování.
(21:28) Margare-tka: Aha, nějak jsem si ho hodila do role mladšího bratra:-). pomyslím si to samé:)
(21:28) Ketryn: Aha, to se asi do ženění moc nežene, pomyslím si :-)
(21:27) Morigan: "Ne, bydleli v něm Joshovy a Alanovy rodiče," vysvětlí Ellaina.
(21:27) Morigan: Možná bude i o něco starší, než Josh, mohlo by mu být tak kolem třiceti, ale ne víc. Je taky tmavovlasý a opálený, ale vlasy nemá černé, spíš tmavě hnědé a oči nemá zelené, ale nevýrazně hnědozelené. Je vidět, že jsou bratři.
(21:27) Ketryn: "A tenhle dům jste si postavili vy nově?"
(21:25) Margare-tka: A na kolik vypadá ten Alan?? To byl ten nejmladší??
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(21:18) Morigan: Dům je tak velký, že v něm můžou bydlet dvě rodiny a je nám vysvětleno, že byl tak i stavěný. "Až se Alan ožení, tak tu budeme dvě rodiny," poznamená Ellaina s úsměvem a Alan to doprovodí mnohem mírnějším a tajemnějším.
(20:30) Margare-tka: "To je pravda:)" Tak se pak ptám na děti. Kolik jim je a tak:-)
(20:22) Morigan: "To samozřejmě je nebezpečné. Ale jinak už to udělat nejde," odvětí Ellaina.
(20:20) Margare-tka: Tady se mi opravdu líbí.:-) Asi tak nějak, jako například jak dlouho tdy žijí a jestli to není přece jenom víc nebezpečné, když jsou mimo město tak podobně:-)
(20:18) Ketryn: Tak zaujatě poslouchám a případně se na něco ptám. Vypadá to, že tu mají hezký a poměrně klidný život :-)
(20:03) Morigan: V nejbližším větším domě, v tom natřeném cihlovou barvou, bydlí Godrik (toho už jsme poznali) se svou ženou, synem a třemi dcerami. V tom pískově zabarveném bydlí další rodina (ty neznáme).
(20:01) Morigan: Dozvíme se toho docela hodně. A taky teprve odtud, z jedné strany jídelny vidíme, že se pláž těsně za domy lomí v zátočinu, ve které je vybudované přístaviště pro rybářské lodě.
(20:01) Margare-tka: (Holky tady je taková zima, nějak se vůbec nemohu zahřát a topení stále funguje stejně.)
(19:49) Margare-tka: Taky jím s chutí a poslouchám co povídají.
(19:46) Morigan: Jím taky s chutí. U stolu se dozvídáme, že městečko za námi se nazývá Balada a tahle miniosada před hradbami je taková malá rybářská komunita. Patří celá k Baladě, jen se nevejde za palisády.
(19:23) Ketryn: Tak popřeji všem dobrou chuť a dám se do jídla :-)
(19:21) Morigan: Nevypadá, že by ji potřebovala, kmitá z kuchyně ke stolu, na kterém je světlý lněný ubrus a modrá prostírání. Za chvíli před sebou máme všichni talíře s rybí polévkou a potom brambory s tvarohem a česnekem. Je nás u stolu celkem deset - Ellaina, oba chlapci, Alan, Josh a my.
(19:15) Margare-tka: Jediné co mě napadlo ji nabídnout pomoc. Ale nejsem si jistá jestli se to hodí.
(19:15) Ketryn: :-)
(19:14) Morigan: (Sorry, myslím na mnoha dimenzích. Ellaina. Jen jsem to napsala v jiné řeči:-))
(19:13) Morigan: Dorazíme zpátky rychle, jsem převlečená do šatů, kluci do náhradních košil a kalhot.
(19:13) Margare-tka: Tak se usadíme, žena.
(19:13) Ketryn: (Kdo je Aileen? Začínám mít v těch jménech bordel...) Jdu se tedy posadit ke stolu a přemýšlím, jak zapříst rozhovor.
(19:06) Morigan: "Převlékneme se, abychom neudělali nepořádek," všimne si toho Jamie taky až teď. Vrátíme se pro náhradní oblečení a Aileen nás odvede někam nahoru, abychom se mohli převléknout. Vy dvě se zatím můžete usadit u stolu.
(18:56) Ketryn: Jejej, tak jsem úplně zapomněla na to, že jste mokří...
(18:56) Ketryn: Tak si to tam prohlížím (ale ne nějak okatě), to je hezké bydlení a milá rodinka :-)
(18:55) Morigan: Uvědomím si, že jsem mokrá (a James s Patrickem taky) až ve chvíli, kdy vidím, jaké za námi zůstávají stopy.
(18:53) Morigan: Dveře nás dovedou do úzké chodby a pak rovnou do haly s velkým dřevěným stolem a krbem, teď samozřejmě vyhaslým, kde už se prostírá.
(18:50) Morigan: Jdeme pak dovnitř domu.
(18:49) Ketryn: (Sedla na terasu, Margaret ;-)
(18:48) Margare-tka: Taky si uvážu koně. Sedla tam jen položíme a nebo je bereme dovnitř?

(18:38) Ketryn: Tak si uvážu koně a sedlo nesu na terasu. Usmívám se. Ty klučíci musejí být super rarášci :-)
(18:36) Morigan: Sedla složíme na terasu.
(18:35) Morigan: Jdeme si uvázat a odsedlat koně, což chviličku trvá a zatím všichni ostatní zmizí uvnitř domu. Jsou ale slyšet jejich hlasy, protože jsou otevřená okna.
(18:34) Morigan: "Tak pojďte všichni dál, koně si můžete uvázat u zábradlí," řekne Ellaina. Zábradlí je široký pojem, protože lemuje celé prostorné zápraží přes polovinu domu, takže si můžeme vybrat.
(18:33) Morigan: "Tohle je moje žena Ellaina a tohle je Gawin a Gail," představí oba chlapce, kteří nás zvědavě pozorují, ale absolutně v nich neprobouzíme nějaký strach nebo nejistotu.
(18:23) Ketryn: To má tedy dobrou paměť! "Ahoj," pozdravím ji s úsměvem a pak se dívám na chlapce, ty jsou tak úžasní!! :-)
(18:22) Margare-tka: To mě pobavilo:-) Tak ji slušně pozdravím.
(18:14) Morigan: "Pomohli nám s lodí, šlo to pak jako po másle," usměje se Josh. "To je James, Lily a Patrick. A Katryn a Margaret," předvede, že má dobrou paměť. "Budou s námi obědvat."
(18:13) Morigan: Otevřít nám přijde štíhlá rusovláska v zelených šatech, které na dlouhé sukni visí dva navlas stejní, asi čtyřletí chlapci se zelenýma očima. "Tati!" naskáčou vzápětí na Joshe, který je na to zřejmě zvyklý, protože je dokáže bez potíží pochytat a zvednout do náruče. "Jako by tě neviděli týden," usměje se žena. "Vedeš nám hosty?"
(17:52) Margare-tka: Prohlížím si to okolo:-)
(17:44) Morigan: Jdeme za Alanem a Joshem, kteří nás na oběd pozvali a vedou nás k jednomu z těch větších domů, který je natřený bílou barvou a má modré okenice.
(17:37) Margare-tka: Tady by bylo pěkné bydlet:-) Pomyslím si.
(17:35) Morigan: Míříme k těm domům, které jsme viděli. Některé jsou větší, jiné menší, dohromady je jich na široké pláži pět.
(17:27) Ketryn: Já taky. Prohlížím si okolí, ale nic moc neříkám.
(17:27) Margare-tka: následuji
(17:27) Margare-tka: Tak vás náleduji:-)
(17:21) Morigan: Necháme se tedy pozvat na oběd.
(16:56) Margare-tka: Když nás Kat představovala, tak jsem taky slezla. :-)
(16:43) Margare-tka: Samozřejmě jsem si taky vzala nějaké otěže. A asi jsem se stejně nechala předběhnout:D
(16:21) Ketryn: (Aha, no stane se:-) )
(16:17) Morigan: Tak to jsi předběhla Patricka, který vás chtěl představit.
(15:57) Ketryn: Popojdu s koňmi blíž k vám a s úsměvem nás s Margaret taky představím. (Mezi tím vším jsem asi slezla z koně a stojím teď tedy na zemi a držím koně za otěže)
(15:52) Morigan: "Jsem Josh," řekne zelenooký. "A tohle je můj bratr Alan," ukáže na posledního. "Dovolte, abychom vás pozvali na oběd. Jako poděkování. Všechny, samozřejmě," kývne směrem k vám dvěma u koní.
(15:50) Morigan: "Jsem James," napřáhne Jamie ruku a stiskne mu ji. "Tohle je Patrick a tohle Lily."
(15:49) Morigan: "Děkujeme za pomoc, " řekne muž s plnovousem. "Jsem Godrik a tohle je můj syn Argo," ukáže na nejmladšího.
(15:38) Ketryn: S úsměvem vás stále pozoruji, a zároveň dávám pozor na koně, aby se neplašili nebo z nudy navzájem neokusovali.
(15:33) Ketryn: Tak jsem ráda, že se vám to povedlo :-)
(15:29) Morigan: V novém počtu se nám podaří vytáhnout loď už docela snadno. Táhneme jí ještě kousek po břehu nahoru, nechává za sebou vyryté brázdy v písku. Většina z nás musela do vody, takže jsme skoro celí namočení. "No a je to!" zaraduje se zelenooký. Jako by si mě muži všimli až teď a věnují mi trochu udivený pohled, jaktože jsem se ocitla mezi nimi. Usměju se na ně.

14:45) Ketryn: Dívám se na vás, jak se snažíte loď vytáhnout a taky na okolí.
(14:44) Ketryn: Myslím, že v sedmi by se vám to mohlo podařit vytáhnout. Přemýšlím, jestli Morigan použije magii, aby loď nadlehčila.
(14:42) Ketryn: Tak si od vás vezmu otěže a celé to sleduji. Šla bych taky pomoct, ale než se vzpamatuji, tak už jste pryč a já držím vaše koně.
(14:40) Morigan: James už slézá z koně a Patrick ho následuje. "Podržíte, prosím, koně?" obrátí se k nám. "Jdu taky," seskočím a přidám k nim otěže svého. A klušu k lodi, než mi v tom stihne někdo zabránit.
(14:38) Morigan: Blížíme se a spatříme, že se skupinka mužů pokouší vytáhnout z moře na písčitý břeh převrácenou loď. Už si nás také všimli, ale nijak moc je to neznepokojilo, nebo to alespoň nedali najevo. "Buďte zdrávi!" zamával na nás dokonce jeden z nich od lodě a ustal s prací. Zamáváme mu na oplátku. "Můžeme vám nějak pomoci?" zavolal James. Přiblížíme se ještě víc. Muži jsou čtyři, jeden z nich je ale ještě docela mladý, možná tak patnáctiletý. Ten, který nám mával si prohlédne Jamese a Patricka. "To budeme rádi. Narazila na skálu a skoro se potopila, naštěstí se nám jí podařilo dostat ke břehu. Ale teď to nějak nejde," odpoví. Je do půl těla, má do bronzova opálenou kůži a kratší, černé, střapaté vlasy. Jeho oči jsou jasně zelené, ale jinak, než Mikiho a jinak, než Richieho.
(14:33) Ketryn: "Aspoň budeme moct doplnit nějaké zásoby," říkám, když se dívám na hradby.
(14:32) Ketryn: Tak se podívám tím směrem.
(14:31) Morigan: "Spíš městečko, támhle jsou hradby," ukážu směrem od moře. "Nebo spíš palisády."
(14:31) Morigan: Vidíme asi tak tři.
(14:29) Ketryn: No kolik je tam tak domů?
(14:28) Ketryn: "Že by nějaká osada..." uvažuji.
(14:27) Morigan: Co přesně myslíš?
(14:27) Ketryn: Tak se tam zadívám. Jak je to tak velké?
(14:25) Morigan: Někdy k odpoledni, když slunce pálí skoro nejvíce (jsme prakticky pořád mokří, protože se často osvěžujeme), uvidíme v dáli, kde se pláž rozšiřuje, obrysy nějakých domů a také lidí.

(23:48) Ketryn: Tak to asi střídám, chvílema koně vedu a chvílema jedu, asi i podle toho, jaký je terén. Předpokládám, že když je moc vedro, tak se smočíme :-)
(23:46) Margare-tka: Tak si asi podvědomě hlídám tu stranu, že které máme horší výhled na cestu, takže asi k lesu nebo co tam je:-)
(23:42) Morigan: Najíme se a pak se chvíli jen tak poflakujeme, když začne být vedro trochu zchladíme koně a pak je osedláme a balíme na cestu. Jedeme jen krokem, oblečeni jen jak je to nutné a většina z nás často slézá z koně a vede ho.
(23:32) Ketryn: Mlčky chystám něco k snídani.
(23:24) Margare-tka: Tak se na ni chvilku koukám a pak zase připravuji jídlo.
(23:23) Ketryn: Já jsem pobavena, ale nekomentuji to.
(23:23) Morigan: V dáli na obzoru vidíme loď se světlými plachtami. Občas vídáváme různé, když cestujeme blízko moři.
(23:22) Margare-tka: Tak jdu taky dělat snídani.
(23:21) Margare-tka: "No to je skvělý." mumlám si.:-)
(23:21) Morigan: Když se nám podaří všechno očistit, chystáme nějakou snídani.
(23:20) Morigan: Patrick pak všechno v okolí pohází pískem, jak se to snaží Jamesovi nějak oplatit, odneseme to ale spíš my a věci.
(23:14) Margare-tka: Budeme se vydávat na cestu a nebo se ještě zdržíme?
(23:01) Margare-tka: "Ahoj."
(23:00) Margare-tka: To se tedy nejdřív leknu a pak jsem pobavená:-D
(22:58) Ketryn: To mě docela pobaví, to je ale krutý budíček! "Dobré ráno," pozdravím všechny.
(22:57) Morigan: Když se Katryn vrací z procházky, jsme už s Jamesem zpátky mokří a rozesmátí a James budí Patricka tím, že mu vyždíme mokrou košili za krk, což probudí i Margaret.
(22:54) Ketryn -> Morigan: Tak vstanu a jdu se na chvíli projít bosa po pláži, ne ale nijak daleko, jen kousek, abych byla na dohled. Brouzdám se v vodě a snažím se nabýt zpět rovnováhu a na debila Rigmoora zapomenout. Asi tak po půl hodině se vrátím a snažím se usmívat.
(22:50) Morigan -> Ketryn: Když se probudíš, je už ráno, já a James se koupeme v moři, což vidíš z dálky a Margaret a Patrick ještě spí.
(22:48) Ketryn -> Morigan: No bezva...Má dobrá nálada je ta tam. Snažím se ten sen ignorovat, ale myslím, že mě tak minimálně na den zas rozhodil.
(22:45) Morigan -> Ketryn: "Protože ty se bojíš ze všech úplně nejvíc..." usměje se tajemně a sen se rozplyne.
(22:44) Ketryn -> Morigan: "Hm, tak to by mě zajímalo, co mám asi tak dělat?!" začínají mi z něho docházet nervy. "Co začalo? A proč mi to vlastně říkáš?"
(22:42) Morigan -> Ketryn: "Už to začalo. Musíš to sama cítit...vlastně ne, já zapomněl. Ty ráda předstíráš, že nic takového neexistuje."
(22:40) Margare-tka: Díky té pohodě si vzpomenu na to jak jsme byli naposledy na pláži a takhle spokojení, myslím, že to bylo u Richieho:-D Teda na to jsem si vzpomněla.
(22:40) Ketryn -> Morigan: Ach ne!! On musí vždycky všechno zkazit :-/ Dívám se na něj zamračeně. "Co chceš?!" zeptám se naštvaně a snažím se skrýt obavy.
(22:39) Margare-tka: Přesně tak:)
(22:39) Ketryn: Jo, to musí být krásné - ležet na pláži, pozorovat hvězdy a poslouchat moře :-)
(22:38) Morigan -> Ketryn: V noci se ti opět zjeví ve snu Rigmoor. Je to stejné, jako doposud, jen sedí a dívá se na tebe.
(22:38) Morigan: Zalituju, že nemáme žádný hudební nástroj, ale nijak dlouho se tím netrápím. Tu noc jdeme spát pozdě a spokojení. A ani ne moc opilí, protože toho nemáme moc sebou:-)
(22:38) Ketryn: Připadá mi to jako prázdniny nebo dovolená :-)
(22:38) Margare-tka: Můžeme pozorovat hvězdy.
(22:37) Margare-tka: Ty jo to je skvělý. To se mi opravdu moc líbí:-)
(22:37) Morigan: Tu noc dokonce na pláži spíme, uvážeme koně k prvním stromům či kořenům a nedaleko si uděláme ohniště a utáboříme se tam.
(22:36) Morigan: Po třech dnech na cestě, kdy tedy co nejvíc jedeme po pláži, tudíž nemáme moc tušení, kde jsme, je opravdu jasno a vedro. Proto to s cestováním moc nepřeháníme, na pláži to pálí jako blázen, takže se každou chvíli jdeme zchladit, sebe i koně.

(23:19) Margare-tka: "Hm... to je na nic:-(" řeknu smutně.
(23:15) Ketryn: "No spíš tě nechápeme," zasměji se.
(23:13) Margare-tka: "No dobře no... z vašich výrazů chápu, že nesdílíte stejné nadšení. Raději toho nechám." napiju se ještě z pohárku.
(23:11) Morigan: Teď už se tváříme nechápavě asi všichni...
(23:11) Margare-tka: mohli
(23:11) Margare-tka: To asi nejsi:-( "No moli bychom si dát cíl kam jet:-)"
(23:09) Ketryn: Překvapeně se podívám na Margaret, co má přesně namysli tím cílem?
(23:09) Margare-tka: "Oni jedou do elfské říše? Nějak jsem nevěděla jestli tam to město zařadit."
(23:09) Morigan: "Cože?" mám pocit, že nejsem naladěna na tu správnou alkoholovou vlnu.
(23:06) Margare-tka: "A napadlo tě, že bychom si mohli urči cíl cesty;-)"
(22:56) Morigan: "Říkal, ale nic moc konkrétního...ale zase nic znepokojivého. Nejspíš je teď v Elfské říši."
(22:55) Margare-tka: "Aha tak to jo. A říkal něco o Kelwinovi??"
(22:53) Morigan: "Já jsem ho nepoznala. Ale hrál Kelwynovu písničku, kterou kdysi složil, i když Kelwyn byl hraničář a ne bard. Tak jsem se šla zeptat, jestli ho zná."
(22:53) Ketryn: "Podle té písně?"
(22:52) Margare-tka: Samozřejmě tohle řeknu po tom co se rozloučím a odejdou.
(22:52) Margare-tka: "Ty jo to je fakt náhoda, že tu byl zrovna on. A podle čeho jsi ho poznala?? To mi nějak uniklo."
(22:52) Ketryn: Tak se s nimi s úsměvem rozloučím :-)
(22:51) Morigan: Povídám si s nimi převážně já, ale nejde o nijak závažnou konverzaci, jen půlce nerozumíte kvůli místům, o kterých se bavíme. Nesedí u nás dlouho, pak se všichni tři zvednou a rozloučí se elfsky. Jen Alcarin mi položí ruku na rameno (a já pak jemu), což je elfský důvěrný pozdrav. Vrátí se ke svému stolu. Tvářím se spokojeně.
(22:45) Margare-tka: "Nejspíš ano."

(22:33) Morigan: "Přístav skýtá mnohá potěšení," řekne Yontalcar opět bez úsměvu.
(22:33) Margare-tka: Přemýšlím jestli je to v elfské říši a nebo kde.
(22:32) Morigan: "Prozatím po pobřeží na sever," řeknu pravdu. "Chvíli pobudeme v přístavu, nejspíš."
(22:32) Morigan: "Kam vy, Poštolko?" obrátí se na mě Alcarin.
(22:31) Morigan: "Byli jsme na jihu a máme namířeno na Arta Aldarwa," odpoví Nildon.
(22:21) Margare-tka: (Aha, tak to jo:-D)
(22:21) Morigan: (Tam není ticho, já jen píšu pomalu:-))
(22:16) Margare-tka: "A kam máte namířeno?" deptá mě to ticho.
(22:15) Margare-tka: Asi se budu muset opít i tady abych vám tam mohla číst myšlenky.
(22:14) Morigan: (Bohužel známe:-D)
(22:12) Margare-tka: Tvářím se alkoholiky vědoucně. Znáte to.
(22:09) Margare-tka: (Myslela jsem si to, ale raději jsem se chtěla ujistit:-)))
(22:08) Morigan: "Kelwyn byl můj..." zamyslím se krátce, jako bych hledala, jak se to řekne obecnou. "Hraničářský druh. A učitel," vysvětlím těm, co o tom nevědí.
(22:06) Morigan: (Ne.)
(21:54) Margare-tka: "To je hezké setkání."
(21:53) Margare-tka: (Dotaz Kelwin neumřel v Lúúderu, že ne.)
(21:53) Ketryn: "Aaha," usměji se :-)
(21:53) Margare-tka: "Aha, tak to jo:-)"
(21:50) Morigan: "Alcarin je Kelwynův bratr," dodám.
(21:50) Morigan: "Teď už ano," odpoví Yontalcar, který má přes čelo koženou čelenku, ale mluví docela bez úsměvu.
(21:40) Margare-tka: "A vy se s Morigan znáte?" zeptám se jich.
(21:35) Ketryn: Tak doufám, že nic nevhodného pronášet nebude.
(21:33) Margare-tka: Taky se posunu.
(21:33) Morigan: James se zatváří docela chladně, ale také je ke stolu pozve a Patrick se dusí smíchem, neboť se mu chce pronést nejspíš něco nevhodného.
(21:32) Ketryn: S úsměvem je pozdravím :-) a posunu se, abych udělal místo.
(21:31) Margare-tka: " Klidně, budeme rádi:-)" řeknu z vesela.
(21:27) Morigan: Dojdeme ke stolu. "To je Alcarin Allaseä," ukážu na plavovlasého s loutnou, "tohle Yontalcar a toto Nildon," představím je. Pak představím křestními jmény vás všechny. "Nányë allasseä ometielmanen!" prohlásí Alcarin příjemným hlasem. "Rádi bychom se na chvíli připojili k vašemu stolu," řekne obecnou s měkkým přízvukem.
(21:18) Margare-tka: radostí
(21:17) Margare-tka: Asi si bradostí poskočím na židli.
(21:14) Ketryn: Tak jsem trochu překvapená, že jdou s tebou. Jsem ale hodně zvědavá.
(21:14) Morigan: Nejsem tam dlouho, možná tak deset minut, pod Jamesovým dohledem, ale jen si tam tiše povídáme. Pak se zase zvednu, ale ne sama. Zvedneme se všichni čtyři a míříme k našemu stolu.
(21:12) Margare-tka: "Teda už aby tu byla."
(21:05) Ketryn: Tak se tam k vám chvíli dívám, doufám, že nám to pak vysvětlíš, proč jsi za nimi šla. Pak se zas otočím ke stolu a k těm našim dvěma opilcům :-)
(21:01) Morigan: Dojdu k elfům a uctivě je pozdravím elfským způsobem. Všichni povstanou a pozdraví mě stejně. Pak se na jejich pokyn posadím k jejich stolu a chvíli s nimi hovořím.
(20:58) Ketryn: Usmívám se, ale raději to nekomentuji :-)
(20:56) Margare-tka: "Všude:-D" řekne přehnaně a rozmáchnu u toho rukama.
(20:56) Margare-tka: "No to by bylo složitý:-DDDD" vyprsknu smíchy zase já.
(20:55) Morigan: Patrick vyprskne smíchy. "Spíš řekni místo, kde nežila!" prohlásí. James ho krátce zpraží pohledem.
(20:54) Margare-tka: Tak se na tebe koukám a u toho si trochu poskakuji na židli do vysněného rytmu.
(20:46) Margare-tka: "Jo."

(23:29) Ketryn: Asi se mi z toho začne chtít smát, protože to zní dost divně: Katryn kdysi ztratila nějaký prsten a ten bychom teď mohli hledat v Godoroku.
(23:27) Margare-tka: "No nemohla jsem si je pořádně prohlédnout, držel je v ruce a kdybych slezla, tak byste mi zmizeli."
(23:26) Margare-tka: "Katrynin dávný prsten, který ztratila. A jelikož je svět malý, tak mě napadlo, že tu být mohl."
(23:25) Ketryn: Povzdechnu si a přemýšlím, jak nejlépe to říct...nejraději bych neříkala nic. To, že o tom Margaret začala, se mi vůbec nelíbí.
(23:23) Morigan: "Jaký prsten?" zajímá Patricka.
(23:22) Ketryn: "Ten prsten je prostě pryč...taková náhoda, aby byl teď tady a my na něj dokonce natrefili prostě neexistuje. Jak tě to zrovna teď napadlo?"
(23:21) Morigan: "Jaké šperky tam nabízeli?" nerozumím.
(23:20) Morigan: To já taky. Asi přestanu i na chvilku jíst.
(23:20) Ketryn: Hodně překvapeně se na Margaret podívám.
(23:19) Morigan: (Takže to asi slyšíme všichni?)
(23:19) Margare-tka: "Kat po obědě bychom mohly jít do města. Napadlo mě se kouknout na ty šperky co nám tam nabízeli. Mohl by tam být tvůj prsten..." řeknu když jdeme třeba ze schodů a nebo nějak při obědě.
(23:13) Morigan: To máme asi všichni, takže když ustájíme koně a hodíme si věci nahoru, tak se jdeme hned do krčmy najíst.
(23:12) Ketryn: Jsem ráda, že se nám konečně podaří najít ubytování a dokonce máme svoje pokojíky :-)! Myslím, že mám po tom pátrání docela velký hlad.
(23:10) Morigan: Protože je krčma relativně velká, máme rozdělené pokoje, ale jsme vedle sebe na stejném patře. Pokojíky jsou dost malinké, že se tam sotva vejde dvojpostel, truhla a stoleček se stoličkou, ale jsou čisté a mají výhled do přístavu, i když je mnohem dál, než v Briganě. Všechny tři pokojíky jsou naprosto stejné.
(23:08) Morigan: Hledání vhodného ubytování je docela zdlouhavější záležitost, ale na oběd už máme kde bydlet i jíst:-)
(22:58) Margare-tka: (To byste mohly mít s Patrikem do začátků, toho jeho snu.)¨
(22:50) Ketryn: Z té kozy jsem asi docela pobavena, když si představím, že bychom ji vezli s sebou :-)
(22:48) Margare-tka: To se mi líbí.
(22:46) Morigan: Pořád tam někdo něco prodává, pravděpodobně ne úplně legálně.
(22:43) Morigan: Jenom cestou na jedno z Godorockých náměstí se nám pokusí někdo cestou prodat šperky, koření, kozu, assirskou otrokyni, ovci a acheronské ovoce.
(22:42) Margare-tka: Nebylo by to od věci.
(22:40) Margare-tka: Taky se koukám po krčmě.
(22:40) Ketryn: To je dobře, že se tu orientují (jen doufám, že si tu nenadělali nějaké nepřátele...) Dávám v tom ruchu pozor na cestu.
(22:40) Margare-tka: Prohlížím si město a lidi.
(22:40) Margare-tka: Tak to jsem ráda.:-)
(22:39) Morigan: Hledáme krčmu a ustájení koní na nějaké aspoň slušné úrovni a pak teprve asi budeme řešit banku a podobné věci. Nikam nespěcháme a můžeme si dovolit minimálně pár dnů zůstat.
(22:38) Morigan: Godorok je opravdu velké město a vládne v něm čilý ruch. Je docela těžké se v něm orientovat, to, že jsme v něm kdysi byly, nám je houby platné. Pánové v něm byli proti nám relativně nedávno a kupodivu se orientují víc než dobře, naštěstí.
(22:37) Morigan: Teď už se tím všichni tři docela bavíme, i když to předtím tak vtipné nebylo.
(22:27) Ketryn: "No, to byl cenově opravdu luxusní hotel!" :-)
(22:27) Margare-tka: "No podle ceny to byl aspoň deseti hvězdičkový hotel...":-D
(22:26) Morigan: "No, hlavně za pobyt ve vězení," řeknu vesele.
(22:26) Morigan: "Asi moc utrácíme," usoudí Patrick, který zřejmě se stavem svého měšce taky není spokojen.
(22:24) Ketryn: Přemýšlím, kolik mám peněz a jestli taky budu muset něco vybrat? Pokud už jsem jich hodně utratila a mám nějak málo, tak si taky budu muset něco vybrat, pokud mám ale ještě dost, tak vybírat nebudu.
(22:23) Margare-tka: "Tak to je dobře:-) Tady je ta banka na šperky."
(22:22) Morigan: "Tady právě určitě bude," přikývnu.
(22:21) Margare-tka: "Tak tady bych snad tvá banka měla být, ne??"
(22:20) Morigan: "Musím vybrat nějaké peníze v bance," uvědomím si.
(22:12) Margare-tka: "Ty jo tady jsme už dlouho nebyly:-)"(23:29) Ketryn: Asi se mi z toho začne chtít smát, protože to zní dost divně: Katryn kdysi ztratila nějaký prsten a ten bychom teď mohli hledat v Godoroku.
(23:27) Margare-tka: "No nemohla jsem si je pořádně prohlédnout, držel je v ruce a kdybych slezla, tak byste mi zmizeli."
(23:26) Margare-tka: "Katrynin dávný prsten, který ztratila. A jelikož je svět malý, tak mě napadlo, že tu být mohl."
(23:25) Ketryn: Povzdechnu si a přemýšlím, jak nejlépe to říct...nejraději bych neříkala nic. To, že o tom Margaret začala, se mi vůbec nelíbí.
(23:23) Morigan: "Jaký prsten?" zajímá Patricka.
(23:22) Ketryn: "Ten prsten je prostě pryč...taková náhoda, aby byl teď tady a my na něj dokonce natrefili prostě neexistuje. Jak tě to zrovna teď napadlo?"
(23:21) Morigan: "Jaké šperky tam nabízeli?" nerozumím.
(23:20) Morigan: To já taky. Asi přestanu i na chvilku jíst.
(23:20) Ketryn: Hodně překvapeně se na Margaret podívám.
(23:19) Morigan: (Takže to asi slyšíme všichni?)
(23:19) Margare-tka: "Kat po obědě bychom mohly jít do města. Napadlo mě se kouknout na ty šperky co nám tam nabízeli. Mohl by tam být tvůj prsten..." řeknu když jdeme třeba ze schodů a nebo nějak při obědě.
(23:13) Ketryn: // :-D je dobrá!//
(23:13) Morigan: To máme asi všichni, takže když ustájíme koně a hodíme si věci nahoru, tak se jdeme hned do krčmy najíst.
(23:12) Ketryn: Jsem ráda, že se nám konečně podaří najít ubytování a dokonce máme svoje pokojíky :-)! Myslím, že mám po tom pátrání docela velký hlad.
(23:11) Morigan: //Brácha nahrál, Péťa dotvořil:-D http://www.youtube.com/watch?v=2GKcWnDHGO8
(23:10) Morigan: Protože je krčma relativně velká, máme rozdělené pokoje, ale jsme vedle sebe na stejném patře. Pokojíky jsou dost malinké, že se tam sotva vejde dvojpostel, truhla a stoleček se stoličkou, ale jsou čisté a mají výhled do přístavu, i když je mnohem dál, než v Briganě. Všechny tři pokojíky jsou naprosto stejné.
(23:08) Morigan: Hledání vhodného ubytování je docela zdlouhavější záležitost, ale na oběd už máme kde bydlet i jíst:-)
(22:58) Margare-tka: (To byste mohly mít s Patrikem do začátků, toho jeho snu.)¨
(22:50) Ketryn: Z té kozy jsem asi docela pobavena, když si představím, že bychom ji vezli s sebou :-)
(22:48) Margare-tka: To se mi líbí.
(22:46) Morigan: Pořád tam někdo něco prodává, pravděpodobně ne úplně legálně.
(22:43) Morigan: Jenom cestou na jedno z Godorockých náměstí se nám pokusí někdo cestou prodat šperky, koření, kozu, assirskou otrokyni, ovci a acheronské ovoce.
(22:42) Margare-tka: Nebylo by to od věci.
(22:40) Margare-tka: Taky se koukám po krčmě.
(22:40) Ketryn: To je dobře, že se tu orientují (jen doufám, že si tu nenadělali nějaké nepřátele...) Dávám v tom ruchu pozor na cestu.
(22:40) Margare-tka: Prohlížím si město a lidi.
(22:40) Margare-tka: Tak to jsem ráda.:-)
(22:39) Morigan: Hledáme krčmu a ustájení koní na nějaké aspoň slušné úrovni a pak teprve asi budeme řešit banku a podobné věci. Nikam nespěcháme a můžeme si dovolit minimálně pár dnů zůstat.
(22:38) Morigan: Godorok je opravdu velké město a vládne v něm čilý ruch. Je docela těžké se v něm orientovat, to, že jsme v něm kdysi byly, nám je houby platné. Pánové v něm byli proti nám relativně nedávno a kupodivu se orientují víc než dobře, naštěstí.
(22:37) Morigan: Teď už se tím všichni tři docela bavíme, i když to předtím tak vtipné nebylo.
(22:27) Ketryn: "No, to byl cenově opravdu luxusní hotel!" :-)
(22:27) Margare-tka: "No podle ceny to byl aspoň deseti hvězdičkový hotel...":-D
(22:26) Morigan: "No, hlavně za pobyt ve vězení," řeknu vesele.
(22:26) Morigan: "Asi moc utrácíme," usoudí Patrick, který zřejmě se stavem svého měšce taky není spokojen.
(22:24) Ketryn: Přemýšlím, kolik mám peněz a jestli taky budu muset něco vybrat? Pokud už jsem jich hodně utratila a mám nějak málo, tak si taky budu muset něco vybrat, pokud mám ale ještě dost, tak vybírat nebudu.
(22:23) Margare-tka: "Tak to je dobře:-) Tady je ta banka na šperky."
(22:22) Morigan: "Tady právě určitě bude," přikývnu.
(22:21) Margare-tka: "Tak tady bych snad tvá banka měla být, ne??"
(22:20) Morigan: "Musím vybrat nějaké peníze v bance," uvědomím si.
(22:12) Margare-tka: "Ty jo tady jsme už dlouho nebyly:-)"

(21:57) Ketryn: Opřu se ve stoje o strom a mlčím.
(21:57) Margare-tka: "To bys měla:-) zavážu ti to:-)"
(21:57) Ketryn: Tak jsem se právě rozhodla, že se za ním vydám, ale když vstal James, tak jsem se zastavila a rozhodla se, že to, co mu chci říct, mu řeknu pak.
(21:56) Morigan: "Já to vyřeším," povzdychne si James, dá mi rychlý polibek do vlasů a pak se vydá nejdřív k sedlům a pak k Patrickovi, aby mu vnutil pár loků kořalky, co sebou vozíme. "Pak bych si s tím mohla vyčistit tu ruku," napadne mě, když je vidím.
(21:54) Margare-tka: Jeho výlevu se trochu leknu. Chápu jeho rozhořčení, ale někdo ho praštil zezadu do hlavy.
(21:54) Ketryn: Postavím se a nešťastně a zároveň trochu naštvaně přemýšlím, jestli mám za ním jít...nebo jestli to nemá cenu...nebo jestli to ještě zhorším.
(21:52) Morigan: "Tobě se řekne zrovna hodně lehko, Jessy! A když nakonec došlo na boj, dostal jsem po deseti vteřinách do hlavy, abys ty musel zvládnout dva, chápeš to!?!?" rozhodí ruce, otočí se a odejde, naštěstí jen o kus dál, na druhý konec cesty.
(21:51) Morigan: "Paddy, proboha, a cos chtěl jako dělat?? Přestaň vyvádět," zvedne se James taky.
(21:50) Ketryn: Ach jo :-/
(21:49) Morigan: Naštěstí se mě trochu lekne.
(21:48) Morigan: "Málem jsem nás všechny zabil!" řekne vztekle Patrick a praští pěstí do nejbližšího kmene stromu docela velkou silou. Vyskočím na nohy (ladné to tedy ještě není, dá mi to trochu zabrat). "No a tím, že si zlomíš sám ruku tomu určitě pomůžeš!" stoupnu si před něj. "A nemlať do toho stromu!!!"
(21:47) Margare-tka: "Asi tak, jak jsme mohli tohle tušit. Že bude mít v rukávu tohle."
(21:46) Morigan: "Paddy, uklidni se, nikdo nečekal, co z toho bude!" ohradí se James.
(21:46) Morigan: "Udělal jsem hroznou chybu, měl jsem přistoupit na ty jeho nesmysly hned!" prohlásí najednou Patrick vážně a postaví se.
(21:33) Margare-tka: (Asi jsi ho nadopovala energií ze stromu:-D)
(21:31) Margare-tka: "Jo to si pamatuji, to bylo strašný. Napadlo mě to tak, když něco takového existuje z anduritu, tak by klidně nějaký alchymista mohl vyrobit něco z ruleonu. Řekla bych."
(21:30) Morigan: James se při řeči o stromu opět uvolní a uklidní.
(21:29) Morigan: "Nikdy jsem o tom neslyšela, vždycky jsme se učili o kovu. Většinou zabudovaného ve zdech nebo ve formě řetězů nebo okovů. Lovci měli tenkrát celý sklep obložený ruelonem."
(21:29) Ketryn: "No překvapilo mě to, nikdy jsem tě neviděla čerpat energii ze stromu, vždycky jen z lidí...tak vůbec nenapadlo, že je to možné, ale vlastně je to logické."
(21:28) Margare-tka: "Asi tě to podvědomě přivolalo."
(21:28) Margare-tka: "Teda lektvar z jeho prachu?"
(21:27) Morigan: "Ale už mi skoro nic není," vezmu ho zdravou rukou za ruku. Pak se zadívám na strom, u kterého jsem nabírala energii. "Ani nevím, jak mě to napadlo, jak jsem si na to vzpomněla," řeknu si spíš pro sebe. "Měla jsem vidinu...stromu."
(21:27) Margare-tka: "Mor, takže myslíš, že si třeba mohl koupit někde nějaký odvar jako my s Kat pijeme z anduritu před teleportem?"
(21:26) Morigan: Jamesovi se to nelíbí. "Bylo to příšerné!" řekne tiše. "Příšerné."
(21:24) Morigan: "Jo, ale...neboj, několikrát jsem ho těmi okovy pořádně praštila!" pokusím se ho utěšit. "A už je to dávno. Ale tohle bylo lano, určitě ne celé kovové a bolelo to hodně," sáhnu si na krk, na kterém mám už menší, rudou podlitinu. "A nikdy jsem neviděla ruelonový nůž. Možná tam opravdu záleží na koncentraci víc, než se nám zdá..."
(21:23) Ketryn: Uvědomím si, že ty máš s ruelonem bohaté zkušenosti...
(21:23) Morigan: "Tohle ti někdo udělal...??" podiví se James zamračeně.
(21:22) Morigan: "No...tohle bolelo...docela. Ruelon blokuje magii a protože je nám magie přirozená, tak to bolí, někdy je špatně...Hodně ruelonu okolo způsobuje až stav blouznění a horečky. A když jsem měla dlouhodobě ruelonové okovy na rukou, tak to bylo jen nepříjemné, pálilo to trochu. Časem jsem si zvykla..."
(21:13) Morigan: "Bolí to...hodně?" zeptá se James opatrně.
(21:12) Morigan: "Jestli se udělá Patrickovi líp, raději pojedeme dál," řeknu já. "Nechci potkat to ruelonový svinstvo dvakrát za den!"
(21:11) Morigan: "Nevím, nakolik bude schopný s tím rozpůleným obličejem," řekne James. "Udělal jsem mu doufám aspoň podobnou jizvu, jako máš ty, Paddy!" usměje se. Patrick se ale nezasměje.
(21:06) Margare-tka: "Hm...Je možný, že se za námi ještě dneska se zbytkem vydá??"
(21:02) Morigan: "Hm..." zatvářím se nespokojeně.
(21:02) Morigan: "Těžko říct," pokrčí rameny. "Je velitel svojí hanzy a tohle byla jen její malá část. Bohatý nejspíš bude dost."
(21:00) Morigan: "Určitě je to drahá záležitost...tedy bývala. Co je vlastně ten Hubert zač?" obrátím se na Jamese.
(20:57) Ketryn: "No dost tvrdý a ne zrovna jednoduchý opatření...Ruelon nejde sehnat jen tak, ne?"
(20:57) Margare-tka: "No ten provaz vypadal docela připraveně. Ale ty kecy o likvidaci čarodějů, nebyly zrovna pozitivní. Bůh ví co se doopravdy chystá, ta vědma a to ostatní."
(20:55) Morigan: "Zřejmě nějaký pitomý preventivní opatření, který se mi ale vůbec nelíbí!!"

(19:52) Morigan: "V pohodě, otřu si jí," natáhnu ruku pro čutoru s vodou, jestli mi jí podáš.
(19:51) Margare-tka: "Mor otřu ti tu krev jo."
(19:51) Ketryn: Ach jo, to zas bude deprese...Chtěla bych Patricka nějak povzbudit, ale teď nevím jak...Tak u něj jen sedím a dotýkám se ho. A přemýšlím.
(19:50) Morigan: James je trochu od krve, ale nejspíš taky nebude jeho, jako ta, co mám na obličeji já.
(19:50) Ketryn: Tak vás nenutím, ale myslím si, že najíst bychom se měli.
(19:49) Margare-tka: Tak ještě počkáme dáme si ho za chvilku:-) Hlavně, že jste všichni v pořádku:-)
(19:47) Morigan: K jídlu se kupodivu nikdo zvlášť nemá, Patrick mlčí a mračí se.
(19:47) Margare-tka: A pokud bude chtít James.
(19:46) Margare-tka: Tak vám připravím jídlo, teda Morigan:-) Předpokládám, že James je u tebe a Kat to udělala Patrikovi:-)
(19:44) Ketryn: "My s Margaret ani ne, jen Patrick má asi pěkný otřes mozku...snad to není nic vážnějšího." Odpovím ti. James vypadá nezraněný? "Měli bychom se najíst, abychom nabrali síly...Řeknu a jdu do sedlových brašen pro něco k jídlu, které vám pak rozdám, snad mě neodmítnete. Pak si zas sednu k Patrickovi a starostlivě ho pozoruji, jak mu je.
(19:40) Ketryn: Uff, to jsem tak ráda.
(19:38) Margare-tka: "Ne už mnohem líp, ale chtěla jsem slyšet, že je ti už lépe:-)"
(19:38) Morigan: "To vypadám pořád stejně hrozně?" řeknu trochu chraptivě. "Je někdo z vás nějak zraněný?"
(19:37) Margare-tka: "Jak se cítíš? Už je to lepší?"
(19:35) Morigan: Když se vrátíte k nám, zjistíte, že už sedím normálně opřená o strom a s Jamesovou pomocí si ovazuji levou dlaň kusem látky, kterou jsem asi někde utrhla (nebo někdo z nás)
(19:34) Margare-tka: To já budu taky.
(19:26) Ketryn: Budu šťastná, až ho konečně odtáhneme kus od cesty
(19:26) Ketryn: Budu šťastná, až ho konečně odtáhneme kus od cesty
(19:26) Ketryn: "No já pevně doufám, že ne..."
(19:25) Margare-tka: "Přece jenom jsme blízko města a počítám s tím, že to Hubert stejně jen tak nenechá. Hned jak dorazí mohl by mobilizovat další problém proti nám..." funím při táhnutí toho tupouna.
(19:23) Morigan: No nic příjemného to není.
(19:15) Margare-tka: asi tak, odtáhneme ho za nohy. To musí pěkně smrdět.
(19:14) Margare-tka: asi tak, odtáhneme ho za nohy. To musí pěkně smrtfdet
(19:14) Ketryn: Tak ho zkusíme táhnout každá za jednu nohu.
(19:12) Morigan: Zjistíte, že ho vezmete pod ramenem docela těžko, protože by se mohl rozpadnout, jak moc je v horní polovině těla spálený.
(19:10) Margare-tka: Jdu tedy s tebou, když ho každá vezmeme pod jedním ramenem mohlo by to jít, když ne, tak to zkusíme každá z jedné strany.
(19:09) Ketryn: "No, to bychom asi měli....mrtvola uprostřed cesty není zrovna ideální. Tak to můžeme zkusit, uvidíme, jestli se to nám dvěma povede..." odpovím Margaret a vstanu a jdu (kulhám) k té mrtvole.
(19:08) Margare-tka: No tak to dohromady dáme jednu normální osobu.
(19:07) Ketryn: Mám to nateklé?
(19:07) Ketryn: (Ježiš no jo! V tom všem adrenalinu jsem na to úplně zapomněla!)
(19:06) Morigan: Mimochodem Katryn asi kulhá na levou nohu (koleno).
(19:04) Margare-tka: "Kat možná bychom měly z hlavní cesty do příkopu odtáhnout toho mrtvýho. Aby ho tu někdo nepotkal až pojede."
(19:01) Ketryn: Tak to jsem hodně ráda, že ti to dělá dobře!
(19:01) Margare-tka: Ježiši to jsem ráda. Asi to pro něj musí být hodně zvláštní:-)Cítí něco podobného jako ty.
(19:00) Morigan: Vypadá fascinovaně a nevypadá, že by se chtěl vůbec pohnout. Vypadám už mnohem líp, vrátila se mi barva do tváře, pokud to přes tu zaschlou krev lze rozeznat a vypadám už zdravěji.
(18:57) Ketryn: Dívám se po vás a pevně doufám, že ti to dostatečně pomůže.
(18:55) Margare-tka: Zajímalo by mě jestli to cítí taky:-)
(18:53) Morigan: James se mnou pořád sedí v neměnné pozici, už tak sedíme víc než půl hodinu. Mám zavřené oči, on ale ne.
(18:51) Margare-tka: "No dneska a nebo zítra v noci."
(18:48) Ketryn: "No je teprve dopoledne...pak bychom se asi měli přesunout dál od cesty, ale teď to nevypadá, že by toho byl někdo schopen. A to už má být zas úplněk??"

(18:39) Ketryn: Donesu mu jeden lektvar proti bolesti! (zas jsem na ně málem zapomněla)
(18:37) Morigan: Patrick se začíná vzpamatovávat, ale asi ho dost bolí hlava.
(18:26) Ketryn: Pomůžu mu se posadit a pak rychle odběhnu na cestu posbírat všechny naše zbraně a taky pořádně přivázat všechny naše koně pomocí provázků. Potom se vrátím k Patrickovi, sednu si k němu a hladím ho po ruce a začínám se konečně trochu uklidňovat a vzpamatovávat se.
(18:18) Ketryn: Jdu s ním a snažím ho nasměřovat, aby se posadil k nějakému stromu blízko vás.
(18:16) Morigan: Tak se zvedne a trochu nejistě se vydá ke kraji cesty, někde tam, kde vidí nás.
(18:10) Ketryn: Tak se mu snažím když tak pomoct. "Až ti bude trochu líp, tak by asi bylo dobré taky se přesunout k těm stromům a nebýt uprostřed cesty," navrhuji a starostlivě ho pozoruji.
(18:08) Morigan: Patrick ale nijak nevyvádí, všechno dělá pomalu a zhluboka dýchá, ale hodlá fungovat co nejdřív bude schopný.
(18:07) Ketryn: Tak ho nechám posadit. "Jamesovi nic vážného není, Morigan přišla o hodně sil kvůli tomu provazu a dýce, teď čerpá energii ze stromu, tedy aspoň myslím," informuji ho, aby byl v obraze a trochu se uklidnil.
(18:06) Morigan: Úplné tábořiště tam nikde na dohled není, ale mezi těmi stromy se asi bude dát nějak tábořit. Koně obvykle přivazujeme ke stromu tak, že jim k otěžím přivazujeme i provázek, aby to vůbec šlo. Teď to tam samozřejmě není, pokud to budeš chtít udělat, tak to bude taky chviličku trvat.
(18:04) Morigan: Patrick se chce mermomocí posadit a zjistit, co se děje, James a já jsme pořád ve stejné nehybné poloze u stromu.
(18:04) Morigan: Katryn trvalo asi tak dvacet minut, než se s koněm vrátila.
(17:54) Ketryn: Tak když se vrátím, tak je oba pořádně přivážu a zjišťuji situaci, co se změnilo? Co Morigan? Uvažuji, že se tu někde budeme muset asi utábořit. Byl by někde dál mezi stromy vhodný prostor? Pak zas spěchám k Patrickovi a zjišťuji, jak na tom je?
(17:52) Ketryn -> Morigan: Jsem ale ráda, že se mi to povedlo! I když jsem z toho asi docela po tom všem vyčerpaná.
(17:50) Morigan -> Ketryn: No, pěkně si mákneš, než ho chytíš a přivedeš, trvá to tak dvacet minut.
(17:50) Margare-tka: //Bože musím na dvacet minut k babičce. Jsem hned zpátky.//
(17:49) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(17:48) Morigan: Katryn k6
(17:47) Margare-tka: Doprdele. Jdu si teda místo kat sednout k Patrikovi a pomůžu mu kdyby se chtěl ješte napít a podobně. já bych toho koně asi fakt nechytila.
(17:46) Ketryn: Snažím se ho dohnat, chytit a přivézt zpátky.
(17:45) Ketryn: A sakra! Tak nechám vodu u Patricka a rozběhnu se ke koním. Mám šanci toho jednoho doběhnout? Jestli ne, tak co nejrychleji doběhnu k těm ostatním, jednoho rychle odvážu (nejlépe svého), nasednu a vydám se za tím uprchlíkem.
(17:44) Margare-tka: (Mám strašně pomalý net... tak tohle už není aktuální.)
(17:43) Margare-tka: Tak Vám tak nechám vodu a jdu se podívat ke Katryn. A ke jsou ty zmetci, už odešli?
(17:43) Morigan: Nejspíš je to ten Patrickův.
(17:43) Morigan: Jeden z našich koní, kterého poplašili ti ujíždějící se "utrhl" z větve a rozklusal se směrem od města.
(17:41) Morigan: Hubert odjel směrem k městu, spolu s dvěma, jeden z nich už není při vědomí. Toho, kterého jsem spálila tam nechali.
(17:29) Margare-tka: To jsem řekla po tom co ji tam samozřejmě drří:-)
(17:28) Margare-tka: (Promiň nemohla jsem odpovědět hned, šla jsem ven pro dřevo.)
(17:27) Margare-tka: "To musí sama, jamesi. Maximílně ji pak omyjeme ty ruce a krk. Dal ji provaz, který byl nejspíš napuštěný Ruleonem. A ten úplně čaroděje ochromí."
(17:27) Ketryn: Já si doběhla pro vodu a vracím se k Patrickovi. Snažím se mu dát na ten spánek mokrý obklad a pak jestli se chce napít.
(17:26) Margare-tka: "Bude z nějspíš čerpat energii."
(17:26) Ketryn: Pevně doufám, že něco takového jsi po něm chtěla...nic jiného mě nenapadlo.
(17:25) Morigan: A potom tak nehybně sedí.
(17:24) Morigan: Pokusí se poslechnout Katryn, podepře mě svým tělem do sedu a každou mou dlaň položí z boku na kmen. Z bezvládným tělem je to trochu těžké, takže jsem prostě sevřená mezi ním a kmenem a dlaněmi úplně překrývá ty moje.
(17:22) Ketryn: A přemýšlím, jestli to tak je...nikdy jsem tě neviděla čerpat energii ze stromu.
(17:22) Ketryn: "Zkus jí o ten strom opřít anebo z boku, aby ho mohla zároveň obejmout a měla co největší kontakt." volám na Jamese.
(17:22) Morigan: Hubert a zbytek se taky různě sbírají a snaží ošetřit. Zdá se, že si vás moc nevšímají a snaží se spakovat co nejdřív, aby se vrátili do města.
(17:21) Ketryn -> Morigan: "Dojdu ti pro vodu a pro obklad. Ale prosím tě ještě lež, než se trochu vzpamatuješ," řeknu starostlivě a odběhnu ke koním pro vodu a kus látky.
(17:20) Morigan: "Co mám udělat?!" obrátí se James na Margaret.
(17:20) Morigan: "Ne ty, já...já musím..."

(14:08) Ketryn: Koušu se do rtu, abych nevykřikla. A snažím se v té spletici zorientovat.
(14:05) Morigan: A pak se stane to, co se dá na takhle malém prostoru při boji na meče předpokládat - James narazí ramenem do Huberta, takže se všichni rozhodí a tak se ho pokusí příčkou drásnout přes tvář, což se mu docela podaří, alespoň co je vidět. Jamesův soupeř Tartan se taky pootočil, obrátil v rukou meč a praštil Patricka hlavicí.
(13:52) Ketryn: Na chvíli se zadívám na Jamese, jestli je v lepší situaci? Ale pak se zas pohledem vrátím k Patrickovi.
(13:46) Ketryn: Nevím, jestli mohu být ještě zoufalejší, ale mám pocit, že se tak děje! Asi za chvíli umřu strachy o Patricka a budu mít klid...Sleduji to a skoro zapomínám dýchat a srdce mi vyskakuje z těla ven.
(13:41) Morigan: Patrick má potíže, Hubert je nejspíš skutečně lepší a navíc používá způsob, že se na soupeře hodně tlačí a dost útočí, což Patricka zřejmě znejišťuje.
(13:34) Ketryn: No převážně se snažím asi sledovat Patricka, a občas se podívám, jak si vede James a jestli se něco nezměnilo ve tvém postavení. A propadám se do hlubin zoufalstv!
(13:30) Morigan: Sledovat boj je docela v tom chaosu obtížné, na všechno koukat nestíháš. Záleží, na co se díváš.
(12:28) Ketryn: Bože, jak tohle skončí?!! :-/
(12:26) Morigan: Takže tam naráz vlastně začnou bojovat dvě dvojice, což na té cestě, byť je široká, není úplně nejbezpečnější ani pro jednoho z nich, málo prostoru je vždycky horší