Druhá strana (227 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Kdyby to nebyla tak vypjatá situace a já nebyla tak na nervy, tak bych byla pobavena, jak rázně a rychle jsi shrnula celý život do pár let :-) Tenhle přístup se mi opravdu líbí, vymyslela jsi dobře, jak na to jít. Jsem zvědavá, jak budou reagovat...vůbec totiž netuším, jestli budou mít třeba nějaké otázky nebo jestli se James urazí, že jsi vlastně někdo úplně jiný a že o tobě nevěděl vůbec nic, anebo bych se už snad ani nedivila, kdyby to vzali jako fakt a pak si zas mleli svou a odmítali se s námi dál bavit...U nich opravdu nevím, tak jsem zvědavá.

(23:53) Morigan: "Katryn strávila tisíce hodin v lazaretech při bitvách, při válce s Lovci byla v ohnisku bitvy a se Smečkou byla se mnou," ukážu na Katryn. "Ani se nepřibližuju k tomu, koho sis místo mě vysnil."
(23:34) Morigan: "Teprve potom jsem se stala princeznou a po vítězství Rowanovců královnou. Celou dobu jsem byla s ním, ve vojenském stanu, v bitvě, při obléhání Amberwaldu. A momentálně mě pronásleduje můj bývalý Mistr čaroděj, který mě nejspíš chystá usmrtit nebo co já vím," pokračuje.
(23:32) Margare-tka: (Zní to zajímavě, když vytáhneš ty lepší věci.)
(23:21) Morigan: Ta Smečka s nimi trochu hne, ale dál mlčí.
(23:21) Morigan: "Byla jsem právoplatnou členkou lupičské bandy, které se říká Smečka, udělala jsem s nimi několik plánovaných akcí, taky vyloupení Irlocké úschovny šperků. Potom mě zajali Rowanovi "otrokáři" a já pracovala v dolech, dokud mě odtamtud nedostal."
(23:04) Ketryn: Jsou nejspíš v takovém šoku, že jim nic jiného než poslouchat asi ani nezbývá. A to je konečně dobře.
(23:02) Morigan: Začnou mě aspoň poslouchat.
(23:00) Margare-tka: (Neračala jsi zrovna zlehka...)
(22:57) Morigan: "Byla jsem v několika válkách, z toho dvě byly opravdu dlouhé a ohromné, byla jsem tam jako žoldák, jako čarodějka i jako velitel. Učili mě umění meče, umím zabít člověka jedním seknutím čepele, stejně jako jedním mávnutím zápěstí. Obojí už jsem nespočetněkrát udělala. Pravděpodobně ještě udělám."
(22:34) Ketryn: Dívám se na ně a jsem opravdu zvědavá, jak budou reagovat. Už bych se snad ani nedivila, kdyby ti nechtěli věřit nebo nevím co.
(22:32) Morigan: Nakonec se taky posadí, ale sedí napjatě, se vzpřímenými zády. Nadechnu se. "Jsem Svobodná čarodějka. Jsem odjakživa a byla jsem celou dobu v Akarii," začnu.
(22:28) Ketryn: Přemýšlím, kolik tě tohle musí stát sil a jak dlouho to ještě vydržíš. Stojím vedle tebe. Podívám se na Jamese stojícího u dveří a pak se zadívám na Patrika. Tvůj přístup mi docela docela dodává energii.
(22:27) Morigan: Patrick se prakticky okamžitě posadí. Jamesovi se nechce, ale váhá. Čekám a mlčím, dokud to neudělá.
(22:25) Morigan: Samozřejmě ti nikdo nebrání. James zavře dveře a podívá se po pobledlém Patrickovi. Podívám se na rozvrzaný stůl a dvě židle. "Chci abyste se posadili a chvíli poslouchali. O mém soucitu a všem ostatním si můžete v duchu myslet co chcete." Mám podivně autoritativní hlas.
(22:21) Ketryn: Ta jeho obrana a tvrdost mě bolí za tebe. A obdivuji tě, jak dokážeš reagovat. Myslím, že nakonec budeš taky zralá na blázinec. Vzpamatuji se a proklouznu za tebou.
(22:19) Morigan: "Jenže to se pleteš, Jamie, opravdu! Tak tobě se nelíbí soucit v mých očích?? Podívej se pořádně, to není soucit, ty mě prostě začínáš opravdu štvát!" odstrčím jeho ruku a projdu do pokoje. Překvapím ho, takže mi v tom nijak nezabrání.
(22:09) Morigan: "Lily...milá Lily...stál jsem o všechno, o všechno, co jsi mi jen na chvíli zatoužila dát, kromě jedné věci - toho soucitu v tvých očích!" řekne tvrději.
(22:08) Morigan: "Jamesi, byla bych ráda, kdybys mi dal šanci říct k tomu svoje!"
(21:58) Morigan: :-D Představila jsem si ten roubík!:-DD
(20:06) Ketryn: On je fakt na zabití. Začínám už být taky pomalu zas naštvaná, že vůbec nedokáže poslouchat a připustit, že jsou tu prostě věci,. o kterých nic neví!!! Asi to na něj budeš muset vybalit na tvrdo a zaskočit ho. Anebo ho magicky spoutat a dát mu roubík, aby byl nucen tě poslouchat.
(20:03) Morigan: "Ale ano," trvá si na svém.
(20:02) Morigan: (To mi dojdou brzo!)
(20:01) Ketryn: Nešťastně si pro sebe povzdychnu...Bude těžké je přinutit poslouchat věci, o kterých nic netuší a přitom si myslí, jak tomu všemu rozumí!! Čekám, kdy ti dojdou nervy.
(20:00) Morigan: "Tak potom tomu nerozumíš vůbec!" prohlásím.

Já tam mezitím připravím něco k jídlu na oběd. A nějaký koláč, aby jste měly sladkou vzpruhu až se vrátíte.
A držím vám palce....;-)

(23:53) Morigan: "Katryn strávila tisíce hodin v lazaretech při bitvách, při válce s Lovci byla v ohnisku bitvy a se Smečkou byla se mnou," ukážu na Katryn. "Ani se nepřibližuju k tomu, koho sis místo mě vysnil."
(23:34) Morigan: "Teprve potom jsem se stala princeznou a po vítězství Rowanovců královnou. Celou dobu jsem byla s ním, ve vojenském stanu, v bitvě, při obléhání Amberwaldu. A momentálně mě pronásleduje můj bývalý Mistr čaroděj, který mě nejspíš chystá usmrtit nebo co já vím," pokračuje.
(23:32) Margare-tka: (Zní to zajímavě, když vytáhneš ty lepší věci.)
(23:21) Morigan: Ta Smečka s nimi trochu hne, ale dál mlčí.
(23:21) Morigan: "Byla jsem právoplatnou členkou lupičské bandy, které se říká Smečka, udělala jsem s nimi několik plánovaných akcí, taky vyloupení Irlocké úschovny šperků. Potom mě zajali Rowanovi "otrokáři" a já pracovala v dolech, dokud mě odtamtud nedostal."
(23:04) Ketryn: Jsou nejspíš v takovém šoku, že jim nic jiného než poslouchat asi ani nezbývá. A to je konečně dobře.
(23:02) Morigan: Začnou mě aspoň poslouchat.
(23:00) Margare-tka: (Neračala jsi zrovna zlehka...)
(22:57) Morigan: "Byla jsem v několika válkách, z toho dvě byly opravdu dlouhé a ohromné, byla jsem tam jako žoldák, jako čarodějka i jako velitel. Učili mě umění meče, umím zabít člověka jedním seknutím čepele, stejně jako jedním mávnutím zápěstí. Obojí už jsem nespočetněkrát udělala. Pravděpodobně ještě udělám."
(22:34) Ketryn: Dívám se na ně a jsem opravdu zvědavá, jak budou reagovat. Už bych se snad ani nedivila, kdyby ti nechtěli věřit nebo nevím co.
(22:32) Morigan: Nakonec se taky posadí, ale sedí napjatě, se vzpřímenými zády. Nadechnu se. "Jsem Svobodná čarodějka. Jsem odjakživa a byla jsem celou dobu v Akarii," začnu.
(22:28) Ketryn: Přemýšlím, kolik tě tohle musí stát sil a jak dlouho to ještě vydržíš. Stojím vedle tebe. Podívám se na Jamese stojícího u dveří a pak se zadívám na Patrika. Tvůj přístup mi docela docela dodává energii.
(22:27) Morigan: Patrick se prakticky okamžitě posadí. Jamesovi se nechce, ale váhá. Čekám a mlčím, dokud to neudělá.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(22:25) Morigan: Samozřejmě ti nikdo nebrání. James zavře dveře a podívá se po pobledlém Patrickovi. Podívám se na rozvrzaný stůl a dvě židle. "Chci abyste se posadili a chvíli poslouchali. O mém soucitu a všem ostatním si můžete v duchu myslet co chcete." Mám podivně autoritativní hlas.
(22:21) Ketryn: Ta jeho obrana a tvrdost mě bolí za tebe. A obdivuji tě, jak dokážeš reagovat. Myslím, že nakonec budeš taky zralá na blázinec. Vzpamatuji se a proklouznu za tebou.
(22:19) Morigan: "Jenže to se pleteš, Jamie, opravdu! Tak tobě se nelíbí soucit v mých očích?? Podívej se pořádně, to není soucit, ty mě prostě začínáš opravdu štvát!" odstrčím jeho ruku a projdu do pokoje. Překvapím ho, takže mi v tom nijak nezabrání.
(22:09) Morigan: "Lily...milá Lily...stál jsem o všechno, o všechno, co jsi mi jen na chvíli zatoužila dát, kromě jedné věci - toho soucitu v tvých očích!" řekne tvrději.
(22:08) Morigan: "Jamesi, byla bych ráda, kdybys mi dal šanci říct k tomu svoje!"
(21:58) Morigan: :-D Představila jsem si ten roubík!:-DD
(20:06) Ketryn: On je fakt na zabití. Začínám už být taky pomalu zas naštvaná, že vůbec nedokáže poslouchat a připustit, že jsou tu prostě věci,. o kterých nic neví!!! Asi to na něj budeš muset vybalit na tvrdo a zaskočit ho. Anebo ho magicky spoutat a dát mu roubík, aby byl nucen tě poslouchat.
(20:03) Morigan: "Ale ano," trvá si na svém.
(20:01) Ketryn: Nešťastně si pro sebe povzdychnu...Bude těžké je přinutit poslouchat věci, o kterých nic netuší a přitom si myslí, jak tomu všemu rozumí!! Čekám, kdy ti dojdou nervy.
(20:00) Morigan: "Tak potom tomu nerozumíš vůbec!" prohlásím.
(19:58) Ketryn: Čekám, jak budou dál reagovat a doufám, že budou ochotni poslouchat.
(19:57) Morigan: "Nic takového dělat nemusíš, Lily. Rozumím ti, ale neneseš žádnou vinu a nemáš žádnou povinnost." Pořád stojí mezi dveřmi. Nejraději bych ho odstrčila a na vteřinu mě to i napadne, ale zatím se nehnu.
(19:56) Morigan: "Přišla jsem vám něco říct," řeknu.
(19:51) Margare-tka: No bude to asi složitý...To jsou takový trubky. Ach jo.

"To není špatný nápad jim to říct hned na začátku." uznám. Doufám, že se domluvíte s dobrým koncem. "Bylo by fajn aby to dobře dopadlo, když už se jednou rozhodli jet za vámi sem, do cizí země a jiného životního stylu, tak by se zase pro to svou věc mohli rozhodnout opět. Byla bych fakt ráda."

"Mám jít s vámi a nebo chcete jít samotné??"

Když se o tom začnete bavit. "Holky tohle je jedna šance, jak můžete začít nějak znovu a relativně normálně. "

"Je ale škoda, že hon už bude končit...mně se tu moc líbí. Asi budu ale tak týden spát, až se vrátíme na Amberwald :-) Mor, ale měla by jsi být připravená na to, že se mu tu možná hodně zalíbilo a do paláce taky pojede...Budeme ale doufat, že ne!"

Odpoledne, když se sejdeme s Margaret ještě na rozetském panství, řeknu jí: "Na Damona si opravdu musíme dát pozor, ačkoliv absolutně netuším, jak by se to dalo udělat. Ale zase nás "obtěžoval", ačkoliv jsem si ho zrovna ten večer moc nevšímala a navíc nás ovlivnil. Teda mě ne, ale myslel si, že to dělá, hrála jsem to. Pevně doufám, že se na Amberwald nechystá, lov už se chýlí ke konci..."

//Kdyby jsi to nestihla, tak jsem si hodina 5:-) Házela jsem to ve dvacet a nevím jestli jste tady ještě byly:-)//

//Pardon, včera jsem usnula ani nevím jak...tenhle týden byl vyčerpávající...Dneska a zítra bych tu ale měla být skoro celý den.//

Taky mu podám ruku a pokusím se trochu usmát. Začínám se trochu vzpamatovávat z prvního šoku. Ono je přeci jen trochu logické, že je zrovna v Akarii, ale je to pěkná náhoda, že tu jsme zrovna i my. Když jsme představeny, tak mi dojde ta iluze. Přijde mi to asi najednou trochu vtipné, ale samozřejmě se udržím.
Podívám se na Morigan, tohle jí tedy nezávidím...:-(
Pak mi dojde, že Margaret iluzi nemá a podívám se jejím směrem.

No já se konečně trochu vzpamatuji a duchapřítomně a rychle udělám úsporný pohyb za zády. Ruka, kterou mu pak podám, je bez prstenů.
"Lady Anna z Erelu," řeknu sevřeným hlasem, takže se ho ani nemusím pokoušet měnit.
"Anna z Erelu," zopakuje moje jméno. "Vaše jméno se často skloňuje, madam," usměje se a ruku mi políbí. Snažím se nevypadat, že u toho omdlím. "Těšil jsem se, že vás poznám."
"A tohle je Isabella z Coronu," ukáže William jemně směrem ke Katryn.
"Ano, jistě," přikývne Damon. "Také mě těší," políbí i Katryninu ruku.
Snažím se vzpamatovat. A něco vymyslet.

Ty vole! Jsem v šoku a dívám se na něj. To, že máme iluzi, mě absolutně v tuhle chvíli asi nenapadne :-D Stojím a koukám na něj a přemýšlím, co teď bude následovat...

//Zítra tady budu, tak kolem deváté desáté večer. Mám sraz s Týnou:-) Ale ve středu jsem tu od rána, pak jdu kolem dvanácté pryč, ale večer bych tu snad měla být jako vždy:-) Když tak ještě napíšu.//

(23:22) Margare-tka: "Nevíme co se říká, ale asi něco ano." řeknu vyhýbavě.
(23:18) Morigan: "Z toho usuzuji, že to s tím Derekem bude nejspíš pravda..." řekne.
(23:05) Margare-tka: "Dlouho, bude to skoro rok."
(22:55) Morigan: "Jak dlouho jste Morigan neviděly?" zeptá se u jídla.
(22:42) Margare-tka: Tak se posadíme. "Teda to je hostina:-) Vypadá to úžasně." A začneme jíst a samozřejmě se snažím o nějakou milou konverzaci. Doopravdy ráda ji vidím:-)
(22:25) Morigan: V jídelně vás čeká docela hostina, takže se můžete pořádně najíst.
(22:22) Margare-tka: Tak se převlékneme do něčeho čistého co máme zabalené a jdeme dolů:-)Aby na nás Lara dlouho nečekala:-)

hm...

Tak já si hážu na pozdrav :-)

(Na pozdrav si budete moct hodit ještě několikrát, mohly byste si vzpomenout, ale poštolku si asi nevzpomenete, to slovo jsme v elfském jazyce možná nikdy nepoužily...)

Vyjdu s Margaret z krčmy ven, abychom to prodebatovaly v soukromí a neupozorňovaly na sebe. Opravdu nevím, co bychom teď měly dělat...

"Nevím, co teď...Možná na ně pak už nenarazíme, ale nějak si nedovedu představit, že k nim nakráčíme, postavíme se před ně, kostrbatě je pozdravíme elfsky a hned se začneme ptát na Poštolku...pochybuji, že nám v takovémhle případě budou chtít něco říct."

(23:29) Margare-tka: "To je pravda, ale myslíš, že to večer bude lepší?? Taky tady vůbec nemusí být a mohou být na pokojích. " tak jo jdeme. "A kdy sem chceš zase jít? Musme nějak dřív, aby tu nebylo úplně přeplněno."
(23:28) Ketryn: "Pojď, pořešíme to před hospodou, ať na sebe zbytečně neupozorňujeme."
(23:27) Ketryn: "Já nevím...myslela jsem zkusit to večer. Nějak si nedokážu představit, že k nim nakráčíme a budeme se s nima snažit mluvit v přeplněné hospodě a ještě ve stoje."
(23:24) Margare-tka: "To chceš jít jako domů? Já myslela, že se jich zeptáme. Když už tu jsme,bůh ví jak dlouho tu budou."
(23:22) Ketryn: "Asi to budeme muset vzdát a zkusit to pak..."
(23:22) Ketryn: Já tady nevidím místo asi u nikoho...
(23:19) Margare-tka: "No zatím ne. Myslela jsem, že bychom si k někomu přisedly. A nebo se na to vyprdnem a půjdeme rovnou k nim."
(23:18) Ketryn: "A ty vidíš někde nějaká volná místa?"
(23:17) Margare-tka: "Tak se pokusíme si sednou někam blíž k nim. Ne?"
(23:16) Ketryn: (Nevíme náhodou, jak se poštolka řekne elfsky?)
(23:15) Ketryn: "Ano..."
(23:14) Margare-tka: Tak se kouknu ještě na stoly kolem nich.
(23:14) Margare-tka: "Morigan se říkalo poštolko, že jo. A ten její přítel byl Kelvyn??"
(23:12) Margare-tka: Hm... to je blbý hod i to místo..:-)
(23:12) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(23:11) Morigan: Hoďte si na to:-)
(23:11) Morigan: Nevypadá to, že by tam měli místa, vejdou se akorát.
(23:03) Margare-tka: (Jo to si myslím, že bychom zvládly. Snad.)
(23:01) Ketryn: (V hlavě přemýšlím, jestli bych je zvládla pozdravit elfsky. To bychom si ještě mohly pamatovat, ne?)
(23:00) Margare-tka: Taky se tam dívám, jestli by se tam nenašly dvě místa.
(22:59) Ketryn: A u těch elfů místo je?
(22:59) Ketryn: "No chtěly jsme se na chvíli posadit a dát si něco k pití. Ale koukáme, že máte asi plno..." odpovím mu a v hlavě mi to šrotuje.
(22:58) Margare-tka: "Tak co budeme dělat půjdeme rovnou k nim a nebo ještě chvilku okoukneme situaci"
(22:57) Morigan: "Co si přejete?" osloví vás hostinský.
(22:57) Morigan: Elfy vidíte, vypadá to, že jsou čtyři a sedí u stolu v rohu. Jinak je většinou obsazeno všude, není to velká hospoda.
(22:46) Margare-tka: Hm.. to je blbý. A vidíme elfy? A nebo třeba stůl, který není plně obsazený.
(22:46) Ketryn: To není dobré...Dívám se, jestli by někde nebyly aspoň dvě místa...I když tedy moc se mi s nikým u stolu sedět nechce. Ale mohl by tam být někdo známý! Tak se dívám po povědomých tvářích a taky o elfech, jestli je někde nezahlédnu.
(22:43) Morigan: Zjišťujete, že je zřejmě plno.
(22:43) Ketryn: Dívám se po nějakém volném stole, nejlépe někde v rohu, abychom měly rozhled.
(22:42) Morigan: Cestou k Jednorožci začne opět sněžit. Otevřete dveře krčmy a chvíli vám trvá, než ze sebe sníh oklepete a zorientujete se.
(22:35) Margare-tka: "Tak se když tak nějak poptáme v tom hostinci, ale to asi není úplně podstatný..."
(22:31) Ketryn: "To jsem se nějak zapomněla zeptat..."přiznám.
(22:30) Margare-tka: "Snad ano, když se zastavíme ještě večer. A jak dlouho jsou tady?"
(22:27) Ketryn: Vezmu peníze a můžeme jít. Nevím, jestli je tam odpoledne zastihneme, ale uvidíme...
(22:26) Ketryn: "No jako tohle je prý divné, jako neobvyklé."
(22:26) Margare-tka: *pravidelně?
(22:25) Margare-tka: "A to říkala, že se tady objevují pravielně?"
(22:24) Morigan: (Odpoledne)