Druhá strana (279 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tak teď teda chodíme aspoň na ty procházky...A hltáme každou zprávu, kterou kde zaslechneme...Myslím, že nemám moc dobrý spaní...

No, ale do té doby, než přijel ten poslední posel, jste asi ven s doprovodem jezdily, to ano.

Je pořád konec října. Ven na projížďku vás ale nikdo nepustí, obzvlášť teď, po varování toho posla. Takže se budete muset smířit s procházkami zahradou. Počasí už je chladnější, ale ještě jsou slunečné dny a stromy se zbarvily do krásných podzimních barev.

No to se asi jezdíme občas projet, abychom jsme se tam úplně neunudily...No to myslím, že by koukali úplně všichni, kdybychom se tam nejdnou objevily:-D To by bylo pozdvižení:-D Taky jsem celá na trní a nervózní...Čekat, když jsou ostatní ve válce, to je to nejhorší...Bojím se o vás o všechny...Doufám, že to brzy dobře dopadne...Asi se mi různě střídají pocity, odjezd Eliota už není tak čerstvý, takže už nejsem taková úplně nešťastná, ale stejně na něj někdy myslím...Doufám, že jsou v pořádku.

Už se na to těším.... mám chuť jet za vámi, ale to už by asi Rowan nebyl rád... stejně bychom to tam nespasily:-)Asi si s Kat pojedem taky čas od času projet abychom nebyly celý dny jen vevnitř a v zahradě. Je tam pořád konec října??

No to si nemyslím, jelikož už mezi sebou nějaký bližší vztah máte a dopisy mu nikdo jiný číst nebude:-) No ono to opravdu daleko není, takže je možné, že vám někdo z nás brzy odepíše, i když záleží na tom, co se bude dít v obléhacím táboře.

Jsem ráda, že je to tak blízko:-) Myslela jsem si, že je to dál.¨
Jsem jak na trní až zase přijede posel a donese nám dopisy:-)Taky jsem zvědavá co bude říkat Hrabě na můj dopis, měla jsem pocit jako kdybych mu posílala nečo hodně neslušného...už z té etikety blbnu.

I podle jeho vlastních slov je celá Akarie na nohou, takže o klidu na cestách se rozhodně hovořit nedá. Dozvěděly jste se také, že správde zámku byl varován, aby zvýšil ostražitost stráží, aby náhodou nějací Ryanovi nohsledi nechtěli napadnout jeho hlavní sídlo, i když samozřejmě vědí, že tam není.

Posel s dopisy odjel následujícího dne odpoledne, odpočatý a najedený. Cesta k nám určitě netrvá nijak dlouho, pravděpodobně tak tři dny ostré jízdy, pokud ho nepotká nějaké nečekané nebezpečí, přece jen je válka a cestování není úplně bezpečné.

Drahý markýzi,
jsem potěšena, že jste se mi napsal dopis a hlavně, že jste v pořádku. U nás je klid, tak se s vévodkyní Maragret snažíme číst knihy o zdejší etiketě a historii, abychom alespoň něco věděly, až přijdeme ke dvoru. Společnost u večeří nám dělají majordom Rengett a baron Reginald. Ale všichni myslíme na vás, co jste nyní v přímé bitvě o právo v této zemi, a věříme, že to vše dobře dopadne.
Buďte opatrný, aby se Vám něco vážného nestalo…to by mi bylo velmi líto. Přeji Vám štěstí a úspěch.

Katryn, vévodkyně z Atisu

Ahoj drahý Richie,
tvůj dopis mě potěšil a velmi pobavil:-), tak taky odepíšu, když všichni píšou ty dopisy ;-) Jsem moc ráda, že jsi v pořádku a že všechno se poměrně daří. To, co jsi provedl vikomtovi, mě opravdu rozesmálo, i když bych ti za to asi měla spíš vynadat:). Ale ten polibek teda za to u mě máš:-).
Jsem ráda, že i když se Morigan odhalila, tak se to vzalo celkem v klidu…Tak při ní stůj, ale bacha na tvoje mužství :-D radši si teda drž určitý odstup :-)
U nás se toho děje ještě méně než u vás, takže toho opravdu není moc co psát. Je tu takový klid, tak se s Margaret snažím načíst další etiketu a historii, abychom na dvoře pak nedělaly trapas úplně každý den:-)
Dávej na sebe pozor, těším se na tebe.
Katryn

PS: Jsem zvědavá na to tvoje povýšení :-)

Ahoj Mor
Jsme moc rády, že jsi se ozvala ani jsme nevěděly po jaké době jsi se odhalila…Muselo to být pro Rowana opravdové překvapení, když jsi se tam znenadání objevila. Dokážeme si představit jak se ti muži musejí tvářit….. To musí být úžas…:-D
To jsi si užila chvilkovou svobodu než jsi se odjasnila ….Jo Richie tě zlobí co, hned Kat do dopisu napsal, že se máme připravit na jeho vyšší post a hlavně já. Jsem ráda, že je tu s námi.
Abych řekla pravdu jsem docela ráda, že tam není magie… jelikož kdyby byla proti vám, tak by to bylo horší…jen škoda, že ty ji používat nemůžeš, hned by to bylo lepší. Ale už se taky bojovalo bez magie a nebo minimálně, když jsme byli v Assiru.
Ale jsem ráda, že je tam s tebou i Richie a taky ty s ním, nějak nevím kdo koho hlídá…. A hlavně on by to bez „kluků“ nezvládl.
Už jsem přišla na to, že tady zavedeme novou dámskou módu a to kalhoty a kazajku, ale takové ty dámské nafouklé…. Myslím, že by to bylo dobré.. a ono se to ujme teda myslím. Určitě to uvítají i muži;-).časem….oni tomu přijdou na chuť.
Jo taky Katryn psali obdivovatelé….Vikomt něco v tom směru, že je už bojovník velice zběhlý(starý veterán), že to jde dobře a nemusí mít o něj strach a až se vrátí, tak se možná něco změní:-D… ale to už Kat moc nepotěšilo. Taky jí psal William ten byl takový střízlivý. Spíš nám sdělil to, co už všichni, že byly dva střety a taky, že se pokusil utéct král. Ale nic víc, já jsem na první pohled poznala, že bude ostýchavý Ale dal Kat krásnou věc… takovou hezkou minci na řetízku co má po jeho mamince…(Ježiši já jsem drbna…. No..)
Taky mi psal Viktor jsem ráda, že je v pořádku, ale nerada bych mu nějak ublížila jelikož psal, že se do mě zamiloval a že to zjistil právě tam. Neříkám, že mi to vadí, lichotí mi to, ale nevím jestli dokážu takový pocit opětovat /teď/, ale to zatím nebudu řešit až to bude aktuální. Třeba se mé pohlížení na tuhle věc ještě nějak změní…… A co ty a Rowan?? Už se těším až přijedeš… měsíc je dlouhá doba, na to aby se spousta věcí změnilo.;-) A za chvilku ti vyprchá lektvar 
Jo chodí s námi na večeři občas majordom Rengett taky baron Reginald, To je ten co jsem mu dala pusu na tvář, když nám pomohl najít ty ztracené věci No doufám, že už to zapomněl…. To jsem ještě nevěděla, že tady zůstaneme a hlavně mě tak nějak ani nenapadlo, že to bude tak vadit.
Trochu se tu nudíme, ale snažím se najít aktivity, které nám budou pak i užitku….taky jsme už s Kat nastudovaly historii a mě docela zajímá architektura….je moc pěkná.. taky umění je velice zajímavé
Pozdravuj Rowana a opartuj se…nikam se nevrhej po hlavě;-)
Máme tě rády.

Margaret a Katryn.

Milý Viktore.
Jsem moc ráda, za dopis od Vás, potěšil mne. Doufám, že jste v pořádku. Slyšela jsem o úspěšném dobývání a věřím v to, že se vám brzy povede dosáhnout vysněného cíle.
Já a Katryn tu sice máme klidné chvíle, ale prožíváme strach o Vás všechny. Ale i tak se snažím dohnat vědomosti o historii Akárie a dalších důležitých informacích.
Buďte na sebe opatrný. Snad Vás myšlenka na mě v říjnových zimách zahřeje.

Myslím na Vás,
Margaret.

Zdravím tě, drahá Katryn!
Jelikož Morigan píše dopis a tváří se na mě, že bych ti měl taky něco napsat, radši jsem si nenávratně vypůjčil papír a dal se do psaní.
Ne, samozřejmě to tak není, chtěl jsem ti napsat sám! Není ale moc o čem, protože se tady nic moc neděje, jen to, že se snažíme dobýt zámek. Docela bych rád viděl toho krále uvnitř, tak doufám, že až se nám to podaří dobýt, že ho uvidím. Pokud vím, viděli jsme ho jako malého kluka, že? Byl to takový malý namyšlený a nafintěný blonďáček.
Jinak jsem se jednou v noci nudil a nastrkal jsem vikomtovi z Grintu bahno do bot, když bylo zrovna po dešti. Takže pevně doufám, že mi za to věnuješ (minimálně jeden) polibek, až se vrátím! Až bude pršet příště, je na řadě markýz z Rozetu!
Taky, když už se Morigan práskla, začal jsem ji podporovat a všude prohlašuji, že jsem princezně sloužil v bitvách a bojoval pod jejím velením a taky po jejím boku a že jsem na to pyšný. Nevím proč, Morigan se asi nelíbí můj tón, nebo způsob, kterým to provádím, jelikož se pokaždé tváří, že mě nakope. A protože tomu dost věřím, raději se k ní nikdy neotáčím zády. Pak mě ale napadlo, že by mě klidně mohla nakopnout i ZEPŘEDU, což by bylo mnohem horší!!! Takže si od ní udržuji vzdálenost minimálně jeden a půl metru a jsem klidný.

Moc tě zdravím a občas na tebe i myslím:-)!

S pozdravem Richie

PS: Je dost pravděpodobné, že mě po válce král povýší, tak se na to všichni psychicky připravte! Hlavně Margaret!

Milá Katryn a Margaret!
Určitě byste mi neodpustily, kdybych se vám neozvala, tak to radši dělám. Přemluvila jsem radši jiného posla a podplatila ho, abych měla jistotu, že všechno dorazí.
Není to tady tak hrozné, ale obě armády jsou početnější, než jsem čekala. Je to regulérní dobývání a když nad tím tak uvažuji, nikdy jsem žádné bez magie nezažila, takže je to velmi dobrá zkušenost. Vojenský tábor uprostřed podzimní slunné Akarie je také něco jiného, ale co si budeme povídat, pořád je to jen vojenský tábor. Několik prvních nocí jsem ani nespala ve stanu, protože jsem si uvědomila, jak mi chybí spaní venku. Od těch dob, co jsem dva roky trávila s elfy v lesích, to ve mě asi nějak zůstalo.
Jsem ale ráda, že jste tam a v bezpečí, je tu prostě válka a je na obou stranách emotivní, protože jde o hodně. Ale tohle zní blbě, v každé válce jde o hodně, to je fakt. Dvakrát už jsme zaútočili opravdu tvrdě, i když jsme se museli zase stáhnout, ale spíš to bylo tak, že nás Rowan a jeho velitelé rozumně stáhli včas. Cítím v tom taktiku, že my máme času dost a víme, že nakonec vyhrajeme. Cítím v tom psychickou převahu a myslím, že ji Ryan cítí taky, když se pokusil uprchnout v noci tajně s královnou a s doprovodem. Ale nepodařilo se mu to, protože máme bdělé hlídky! Bohužel se tedy nepodařilo ho ani zadržet, ale to není zas tak strašné. Je to něco jiného, než se třást strachy za hradbami před Černou armádou s Morgolithem v čele. Docela se mi to líbí. Ne, že bych si v tom přímo libovala, je to pořád jen válka, při které se zabíjí a bylo by lepší, kdyby se zabíjet nemuselo, ale občas není nad to, pořádně od plic si zakřičet "do útoku" s mečem nad hlavou.
Abych se ale dostala ještě k něčemu: prozradila jsem svou totožnost, i když jsem to vydržela docela dlouho a bylo to příjemné, hrát si na obyčejného vojáka. Ale taky trochu složité, i když mi Richie pomáhal ze všech sil. Rowan byl velmi překvapený, ani to nedokázal zastírat. Já jsem taky nic nezastírala, řekla jsem mu, že jsem prostě nemohla nejet. Nakonec mě ukázal svým nejvyšším velitelům a pokusil se jim vysvětlit, že v zemi odkud pocházím mohou ženy bojovat jako muži, pokud k tomu mají předpoklady. A že já jsem také v mnoha bitvách bojovala, že mám spoustu zkušeností a že jsem teké velela své jednotce. Měly jste vidět, jak se tvářili! Někteří vypadali, že omdlí, byly tu samozřejmě i protesty, ale nic se nezměnilo. Rowan prohlásil, že co lepšího si může Akarie přát, než že v čele spravedlivých půjde nejen její právoplatný budoucí král, ale po jeho boku i právoplatná budoucí královna. Že je to znamení nastávající změny k lepšímu. Snažím se moc neprovokovat a samozřejmě se snažím nevelet a taky samozřejmě nemám komu. Někteří ale stále vypadají, že při pohledu na mě ve zbroji a v kalhotách, s mečem u pasu, asi omdlí doopravdy.
S tím já jim asi moc nepomůžu.
Já to říkala...
No, snad už tu nebudeme tak dlouho, doufám, že se máte dobře, ale předpokládám, že se spíš nudíte. Využijte ten čas k čemukoliv, co je možné, protože netuším, jak to potom bude vypadat u dvora!

Zdravím vás

MORIGAN

Na zámku trávíte hodně času s majordomem Rengettem, který je sice velmi pragmatický muž a tak trochu suchar, ale zvykly jste si na něj a je vám s ním příjemně. I on se k vám chová s úctou a je rád, když ho občas pozvete na společný oběd nebo večeři. Tak máte i veškeré dostupné informace z první ruky. Také s vámi (na vaše pozvání) občas stoluje baron Reginald (to je Rowanův osobní sekretář, ten co má tak veliký přehled v princově majetku a majetku bratrstva:-)
Krátce po tom posledním poslovi, který vezl kromě obecného hlášení i dopisy pro vás, přijel další posel. Ten vezl dopisy dva, jeden byl adresován vám oběma a druhý pouze Katryn.

Historie ve stručnosti:

Vládnoucí dynastie

Král Balder Ardick
(Rowanův a Ryanův dědeček) nastoupil na trůn roku 1589 a za necelý rok poté pojal za manželku hraběnku Edinu, která se tak stala královnou Akarie. Měli spolu jednoho syna Huga a tři dcery. Zemi v té době zachvátila epidemie horečky, které přes všechna opatření podlehly dvě z jejich dcer a i samotný král. Královna velmi truchlila, ale i přes to stála za svým jediným synem a byla mu oporou až do konce svého života, když usedl na trůn po svém otci.

Král Hugo Ardick
Po smrti svého otce byl králem od roku 1616 za velké podpory a rad své matky Ediny. Na její radu se také oženil roku 1620 se svou vzdálenou sestřenicí Annou Marií z Bordéz, která byla korunována na Akarijskou královnu. Dlouho se jim nedařilo mít potomka, až roku 1630 se jim narodil syn Rowan a roku 1636 následoval druhý syn Ryan. Královna zemřela při porodu třetího syna roku 1640 a dítě zemřelo krátce po ní, aniž by bylo pokřtěno. Král Hugo vládl až do své smrti roku 1654. Kvůli nepokojům, které se v Akarii objevili a jichž se zúčastnil i princ Rowan, zbavil ho král Hugo ve své závěti nástupnictví a jako svého nástupce určil svého druhorozeného syna Ryana.

Král Ryan Ardick
Vládne Akarii od roku 1654. V roce 1658 pojal za ženu markýzu Adelinu z Penbroku a hned téhož roku byla korunována na královnu Akarie. Zatím nemají žádné potomky.

Historie ve stručnosti:

Akarie:

Podle Akarijského počítání roku je teď 1668. V knihách nalézáte nějakou podrobnější historii až od roku 1000, ale jste schopny najít přehled všech akarijských vládců. Před prvním rokem se zde pravděpodobně pohybovaly divoké kmeny, podobně jako v Zemi nikoho, ale o tom se nikde skoro nepíše. Prvním korunovaným králem byl Ranulf I. z dynastie Hwuarovců, který nastoupil na trůn v roce 415. Jeho dynastie vládla až do roku 1352, kdy poslední král zemřel náhle a nečekaně bez potomků a po nedlouhých střetech na trůn nastoupil jeho vzdálený bratranec Argon a nastolil novou vládnoucí akarijskou dynastii Ardickovců. Ta vládne dodnes.
V Akarii je dědictví po meči ve všech šlechtických rodinách, pokud nemá šlechtic žádného syna, titul i majetek přechází na nejstarší dceru, ale je platný pouze ve chvíli, kdy se vdá a její muž převezme titul i majetek a práva. Tak to platí i v případě ženské dědicky trůnu. Musí se vdát a její muž se stane králem.
Také si můžete lecos přečíst o architektuře a umění, které je v Akarii hodně důležíté a má docela bohatou historii a vývoj.

Já si myslím, že k sobě s Rowanem patříte dobře a taky že díky vzájemné podpoře to s Akárií bude směřovat dobrou cestou. Jsem ráda, že to mezi vámi dobře vychází a národ který stojí za Rowanem tě přijal dobře.:-)

Sama mám v sobě zmatek a nevím co si o hraběti Viktorovi myslet, teda vím co si o něm myslím, ale nevím co chci. Je mi tam s ním nejspíš dobře a vždy mě naplní dobrou náladou a hezkými pocity. Ale když Morigan řekla, že zažádal o oficiální povolení dvořit se mi, tak mě popadla, tak trochu větší panika.
Tu paniku přičinil pocit, který bych nerada prožívala znovu a to opustit někoho koho miluji ,to manžela a nebo děti. A podvědomě vím, že tady nebudeme žít celý život. Mluvily jsme spolu o tom, že možná budeme za nějaký čas opuštět tutu zemi. Ačkoliv zase nic není jisté; myslela jsem si že v Lúúderu budeme žít napořád a že skrz něj budeme prožívat nové strasti a radostné zážitky se svými rodinami. Ale jak jseme se už poučily tak to tak nebylo "Nic není na vždy" A toho se teď bojím. Bojím se dalších bolestivých ran, ale zase srdci nejde poroučet. A když si něco přeje, tak moc dobře ví proč a taky se z toho bude umět dostat.

Na Akárijskou módu jsem si zvykla v celku rychle a docela se mi líbí a na tu upjatost si zvykneme. Pánská móda se mi líbí.(mohla být horší;-))
Etiketa je zatím pro mě tak trochu strašidelná, ale to jen proto, že si moc nepamutuji co se může a co ne... nejsem zrovna člověk narozený pro etiketu;-)
Zatím jsem spokojená a snažím se vstřebávat veškeré informace a novinky co se dozvídáme, jak od Morigan tak od ostatních. A snažím se toho dost načíst.
Jsem ráda, že vás tam mám, bez vás už si to ani nedokážu představit. Snažím se Morigan podporovat, jelikož má nejtěžší úlohu z nás:)

A trochu etikety:
Dvoření:
Pokud se muž rozhodne dvořit nějaké ženě, která odpovídá jeho postavení, měl by o oficiální dvoření požádat jejího ochránce (většinou otce) a její rodinu. Pokud dostane povolení, může se jí dvořit podle svého uvážení s tím, že i dvoření má svá pravidla. Nejprve jí většinou posílá dárky, později si s ní sjednává oficiální schůzky a pak jí může požádat o ruku. Všechny tyto fáze mohou trvat v podstatě jakkoliv dlouho. S manželstvím musí souhlasit ženina i mužova rodina, popřípadě ženin ochránce a samozřejmě ona sama. Hlavní slovo má přesto její rodina, ochránce a samozřejmě král. Bez souhlasu krále nemůže šlechta uzavírat sňatky. Vždy jsou důležité i okolnosti (například případné skandály apod). Pokud jsou oba zasnoubeni, je na nich, jakou svatbu si naplánují a kdy.
Samozřejmě pokud se šlechtičně dvoří nějaký šlechtic, neznamená to, že se jí nemůže oficiálně dvořit nějaký další, nebo několik dalších:-) V prvních fázích je to dovoleno, snoubenec je samozřejmě vybrán jen jeden.
Je rozdíl také v tom, pokud je šlechtična mladá panna, nebo vdova. V druhém případě je celé dvoření poněkud svobodnější.