Druhá strana (280 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

A trochu etikety:
Oblékání:
Spodní prádlo tu tvoří dlouhé spodní košilky pod korzety a případně navazovací jemné nohavice (nebo vlněné, když je zima), ale teď je asi nenosíme vůbec, když je hodně teplo. Kalhotky se nenosí, ale my máme své a tak je ze zvyku asi nosíme (nikdo to stejně nezjistí). Mužská móda nemá nic tak radikálního jako je korzet, navíc tady se všichni oblékají víceméně střízlivě. Nosí se přiléhavé kabátce krátké do pasu, pod nimi košile s různými límci. Kalhoty jsou krátké pod kolena a víceméně úzké kvůli praktičnosti, ale občas i širší stažené pod koleny stuhou nebo knoflíky. K nim se nosí různě barevné punčochy a nízké boty. Ale dost často jde vídat muže ve vysokých jezdeckých botách.

A trochu etikety:
Oblékání:
Na módu už jste si docela zvykly. Nejtěžští to bylo asi s korzetem, ale i to postupně šlo. Korzet je nutnou součástí dámského oděvu, ale existují vyjímky. Když jsme ovšem ve své komnatě a nikoho nepřijímáme, není důvod ani povinnost v něm být. Ženy v kalhotách jsou samozřejmě tabu a žena, která bojuje, je pro ně stejně nepředstavitelná, jako tomu bylo v Lúúderu. Sukně jsou dlouhé až na zem a je neodpustitelné, kdyby byly vidět kotníky (a kdyby bylo vidět víc, to by bylo samozřejmě ještě horší!:-) Podle módy by se dalo tedy říct, že tu žijí velmi puritánští muži:-) V naší situaci si ale moc vybírat nemůžeme a oblékáme si tam to, co máme, to je jasné. Všechny tyto poznatky, které si čtete, vám budou platné spíš v budoucnu.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Moje přítomnost v Akarii a místo po boku prince Rowena se rozkřikla po království a pravděpodobně se dostala i k uším krále Ryana, což pro něj znamená špatnou zprávu (tedy pokud jí vůbec věří), jelikož mu zatím hrálo do karet, že Rowan není ani ženatý. A pokud teď našel svou pravou ženu a princeznu, je to ještě horší. Na druhou stranu si pravděpodobně pamatuje okolnosti našeho sňatku a to zase může znamenat problém pro nás. Ovšem podle zákona bylo vše v pořádku. Pro něj je výhoda, že také nemáme děti a on jistě doufá, že to tak zůstane. Oba bratři si spolu občas píší, ale mír to zatím rozhodně nenastolilo, protože Rowan už v této fázi nechce od svého nástupnictví ustoupit ani vytvořit žádný kompromis. Už nejspíš nevěří, že by Ryan dokázal změnit svou vládu a chce se toho chopit sám, nejspíš i z toho důvodu, že Akarii miluje a nevidí jiný způsob. Ryan je sice druhorozený, ale brání se tím, že byl řádně korunován v době, kdy se Rowan potloukal po Akarii i jinde s rebely a tuláky a jejich otec zemřel a jmenoval ho svým nástupcem. Je podle sebe králem se vším všudy.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Bratrsvo růže, které se shormáždilo kolem prince Rowana ho uznává jako právoplatného krále, jelikož je prvorozený a Ryana považuje za uchvatitele trůnu. Také souhlasí s jeho novým způsobem víry. Obě dvě skupiny jsou nyní v otevřeném válečném střetu a Ryan jako král je velmi ohrožen, protože počty věrných Bratrstva růže rostou a dosahují takového měřítka, že musí žít opravdu ve strachu. I tak mu však zbylo tolik poddaných a vojska, aby se mohl bránit. Takže i když to zní zle, je to tak, že bratr tu stojí proti svému vlastnímu bratrovi a oba se cítí být v právu. A oba v něm možná také svým způsobem jsou.

Něco k aktuální situaci v Akarii:
Nynejší král Ryan je starý něco málo přes třicet let. Od svých dvaceti je ženatý s Adelaidou, nynější královnou Akarie. Nemají spolu ale žádné děti a nikdy neměli. Důležitý pro tuto zemi je také kardinál Dorset, který má velký vliv na krále i královnu a v rukou má v podstatě celou Akarii, alespoň tak se to říká. O náboženství jsme spolu moc nemluvily, ale podle všeobecného povědomí je to v podstatě křesťanství. V nynější době to ale už rozhodně není jako dřív a tady se například mše vůbec nedodržují. To je také jedním z hlavních rozdílů krále Ryana a prince Rowana, který pojímá víru v Boha velmi střízlivě.

Ano, hrabě je opravdu víc než vikomt a ten rozdíl tam není tak veliký. Navíc jsi zaslechla (donesl ti to Richie), že hrabě Viktor je opravdu bohatý muž, tedy teď je to komplikovanější, když je válka a on je na Rowanově straně, ale když všechno dobře dopadne, bohatý opravdu je. Margaret je sice vévodkyně, ale z cizí země a navíc nemá v podstatě zatím nic. Reakce vikomta se ti zatím nedonesla, jestli tedy nějaká zásadní byla.

Jsem moc ráda, že je Rowan takový, jaký je:-) a že ty to takhle zvládáš. Doufám, že se vám to oběma dohromady podaří, ne, věřím, že ano. Když budu mít možnost, tak ráda nějakým zbůsobem pomůžu. A když ne, tak tu aspoň pro tebe budu. Na Roberta jsem se určitě zeptala, jaký spolu máte vztah a co k němu cítíš.

To mám velkou radost, že se Viktor bude Margaret oficiálně dvořit:-))))))A často na něj asi zavedu řeč ;-)
(Jen mě napadlo, že má také nižší titul než my, tak doufám, že se tím vikomt nebude ohrazovat. I když hrabě je víc než vikomt, tím se uspokojím.)

I když si z toho všeho dělá Richie srandu, není tam situace tak jednoduchá. Ti muži tam mají dost práce a dost riskují své životy i postavení. Ale přesto v nedávném čase požádal hrabě Viktor z Eleradu krále o povolení dvořit se věvodkyni z Aneronu a král mu to s radostí povolil.

Na Smečku asi myslím často. Samozřejmě že mi došlo, i když jsem si lecos musela domyslet, co kvůli mě podstoupili a kam se vydali a to neberu na lehkou váhu. Hodně moc věcí zůstalo nevysloveno a nevím, jestli někdy v budoucnu, pokud je najdu (a to mám zatím pořád v plánu), budu mít ještě sílu je vyslovit. Ale možná to časem přejde, jako mě přestala tolik bolet ta poslední hádka s Derekem. (Nebo spíš na ni už moc nemyslím). Pevně doufám, že se dostanou v pořádku do Svobodné říše.

Rowan je pro mě částečně pořád záhada, ale zjišťuji, že má velkou trpělivost a veliký klid. Taky už v něm nevidím jen hezkého prince, jako kdysi v Akarii, ani hrdého odbojáře jako v Lúúderu. Je budoucím králem a je ten pravý na svém místě a to je příjemné. Zvolil si mě, abych mu stála po boku a byla mu oporou, jenom nevím, jestli to zvládnu tím akarijským ženským způsobem (na to by se víc hodila Katryn:-), ale zatím se o to docela úspěšně pokouším. Protože mě do ničeho nenutí, nikam nespěchám a můj vztah k němu zůstal někde nakročený mezi dvěma cestami. No a pak je tu ještě Robert z Milfory...o tom moc nemluvím, pokud se mě neptáte. Pokud ano, tak asi odpovídám úplně upřímně. Ale v podstatě nevím, co s tím!!

Možná právě to mě vrátilo zpět na zem, protože nedokážu odolat překonávání překážek, které někdo nebo něco klade na cestu spravedlnosti, ať už patří komukoliv. Spravedlnost je má slabost. Zatím se ale ovládám a držím se Rowanových rad i jeho samotného, protože nechci udělat nějaké zbytečné chyby ani na sebe upozorňovat víc, než už stejně upozorňuji. Přestože vy si žijete vcelku klidně, venku se děje spousta věcí a stav Akarie je opravdu válečný. Snažím se vás informovat jak jen to jde o politickém dění. Taky vás hodně často navštěvuji, protože mi vaše přítomnost pomáhá.

Já snad své pocity ani nedovedu popsat. Rozhodla jsem se samozřejmě sama, tedy ne tak úplně doslova, ale vím, že kdybych Rowana odmítla, rozhodně by za mnou neposlal ozbrojenou jednotku, aby se mi pomstil. Ale všechny okolnosti dohromady mě donutily k tomuto rozhodnutí, i když mě stálo docela hodně sil. Taky se snažím přizpůsobovat morálce této země a zatím mi to nečiní problém, protože každá zěmě jí má. Pro mě jako pro čarodějku by to mohlo být ponižující, protože čarodějové jsou jedni z těch, kteří když mají štěstí, mohou užívat velké svobody chování i života, což tady na první pohled není. Možná se ale ukáže, že je to jen první pohled. Navíc tohle prostě není dvůr a některá pravidla se tu stejně nedodržují, protože je válka a jsme tam, kde jsme.

No to já taky...A doufám, že se podobně cítí aspoň trochu i vnitřně. Chtěla bych jí nějak pomoct, ale asi není jak...jen tu být s ní a podpořit ji.

Snažím se přizpůsobit co nejvíce. Vyhledávám si aktivitu v knihovně a těmi tancemi, to mi pomáhá.:-)Na směčku taky občas myslím, hlavně na jejich bezpečnou cestu...(Jsem ráda, že to Morigan zvládá, alespoň tak jak to vypadá.)

Cítím se tak všelijak...Přestože vím, že to takhle muselo být, tahle situace se mi nelíbí a Akarie se nikdy nestane mou oblíbenou zemí, cítím, že sem nepatřím...Hodně myslím na Smečku a hlavně na Eliota, jeho ztrátu nesu hůř, než jsem si myslela:-(, ale snažím se to nedávat najevo a neobtěžovat tím ostatní. Snažím se sžít s novou situací a naučit se všechno, co jak chodí a tak. Jsem ráda, že je tu Richie...takový nějaký světlý bod.
Teď jsem vytočená tím Alexandrem, rozčiluje mě, že si myslí něco, co není pravda...a možná není jediný. Nejraději bych na něj někde vykřičela, že si jeho otce pro peníze vzít nehodlám, že to je všechno úplně jinak! Ale že ho v jeho omezenosti a nadutosti ani nenapadlo o tom přemýšlet nebo se zeptat a uvědomit si, že jsem se akorát dostala do nepříjemné situace, která se bude muset nějak vhodně vyřešit!!!!!
(Stačí mi na to jen pomyslet a už metám blesky očima.)

Pak už nic neříkám a jen sedím a čučím do tmy. Hlavou se mi honí, jak to teď všechno bude...oba budou naštvaný, že se bavím, i s tím druhým, takže budou na mě nabručený oba dva...No asi nic nevymyslím, hlavně abychom našli Morigan!

"Aha...A jak se Danny měl? A Cedrik tam nebyl??

"Richie, a viděl jsi se s někým z čarodějů od té doby co jste se teleportovali z Lúúderu??? A nebo jsi byl celou dobu ve věži a na cestách.?"

Já jsem si to taky vyslechla a myslím si své.....Přece jenom jsem tu ztrátu léčila jinak než vy, tak Richieho chápu, že se zlobí. Já bych se na jeho místě zlobila taky. Asi tak jako Derek a Nial. Ale to už je stejně pasé.

Tak vstanu a zamířím k Eliotovi. Je mi líto, že se Richie zlobí, ale to jsem asi čekala...Ještě se snažím v poutě dát najevo, že nechci aby se zlobil a že jsem ráda, že ho vidím.
Tal si přisednu k Eliotovi (předpoklám, že tam stále sedí sám). "Eliote, můžeme si promluvit? Asi ti dlužím vysvětlení. Ale nějak nevím, kde začít...Zlobíš se? Víš, nikomu jsem nic neřekla, protože by jste mi stejně nevěřili..."
Počká, jestli na mě bude nějak reagovat.