Druhá strana (281 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"HM!" odfrkne si zuřivě, ale víc ze sebe nevypraví. Začne zírat do tmy, čímž ti dá najevo, že si můžeš odkráčet kam chceš. Zachytíš v posledních záchvěvěch světla Geraltův pohled, kterým vás kradmo pozoroval a raději se vydáš k Eliotovi, než nastane taková tma, že už tam ani netrefíš.
Richie zůstane sedět tam, kde je, vedle Margaret.

"No..proto...prostě mu musím něco vysvětlit...Myslím, že tomu rozumíš, akorát to nechceš chápat..."
"Ty jsi taky nežil v celibátu..."dodám ještě potichu."

"A to, u všech bohů, proč???" ušklíbne se.

"Richie, já se opravdu nechci hádat...:-(...prostě se to tak všechno nějak seběhlo...Chceš ještě něco vědět, odpovím ti na co budu moct. Jestli už tě ale nic pro teď nenapadá, tak já bych si na chvíli odskočila...zas přijdu, ale potřebovala bych si ještě promluvit s Eliotem..."

"Ale právě ta tragedie tohle způsobila...V tu chvíli nám vyhovovalo, že nás neznají, nevědí co se nám stalo a tak...na nic se neptali. Neříkám, že tohle je můj životní cíl. Ale zhroutilo se nám to, co jsme si vybudovaly a takhle nám bylo líp, já jsem prostě nechtěla řešit, co bude další den, žila jsem jen okamžikem. Zkoušela jsem naše pouto!Ne že ne!Ale nešlo mi to, jediný, co jsem věděla, že jsi ve Svobodný. A Mor sice mohla někoho vyhledat, ale nechtěla, nechtěla vidět všechny ty známý obličeje, které by nám to všechno připomínaly...Potřebovaly jsme jen čas. A ať jsou jakkýkoli, pomohly nám."
"Tak mi to prosím nevyčítej..."

"Já nezmenšuju tragédii, která se vám stala, ale nějak mi to do sebe nezapadá. Měla jsi vyhledat mě! Já bych si tě vyhledal sám, ale nějak jsem prostě předpokládal, že jste v Lúúderu, no," rozhořčí se. "Vždyť pokud s vámi byla Morigan, mohly jste se dostat kam jste chtěly, stačilo najít nejbližší věž a to by jistě nečinilo čarodějce potíže! Ale zřejmě se vám zalíbil jiný život."
Znovu se po nich podívá, ale moc už toho vidět nemůže, protože už je skoro tma. "Nebudu ti lhát, ale nemám lidi tohohle druhu rád. A to ještě, řekl bych, tak docela nevím, jakého druhu doopravdy jsou," podívá se na tebe podezřívavě.

Nějak se v tom začal šťourat..."Říkám, peníze se schánějí, tam kde se naskytne. Neni to vděčnost za mou záchranu. Prostě se to tak seběhlo...Najednou jsme přilšly o milující rodinu a domov, ocitli jsme se někde ve Svobodný říši bez jakkýchkoli prostředků...A Vlčí smečka se tak nějak naskytla, vzali nás s sebou, protože Mor se jim hodila jako čarodějka. Hlavně se nás na nic moc neptali, což nám vyhovovalo, abychom se s tím vším mohly smířit."

"Hodně cestují? Hm...tím se moc uživit nedá, ne? To musí být strašně zábavné cestování! Něco vás na tom asi musí bavit, když s nimi jste, ne? Nebo je to tak velká vděčnost za tvou záchranu?"

To asi nevypadá před Eliotem zrovna nejlíp...Ale zas se nechci Richieho nějak dotknout, abych tu ruku setřásla a ani nechci...Neni to moc jednoduchá situace a začne mě to trápit..."No tak nějak...víceméně dělají to, co se naskytne. Hodně cestují a tak."

"To mě rozhodně neděsí, z hustou atmosférou si poradím!" ušklíbne se. Uvědomíš si, že tě celou dobu drží kolem ramen. "Je to divná parta," prohlíží si pokradmu ostatní. "Zabíjejí obludy, nebo co? Mluvila jsi o tom tak, ne? O té obludě."

"No já taky nevím, co mezi sebou Artagan se Smečkou mají, ale určitě se znají dobře a navzálem se chtějí zabít...Takže předpokládám, že Mor unesl kvůli nim. No každopádně Geralt pomohl Eliotovi zachránit život, je to výborný bojovník a taky dokáže Mor trochu vycítit. Teď se nám ukázal kvůli tomu, aby nás odsud vyvedl. Jak jsi asi pochopil, tak jsem nikomu nic o tobě neřekla. Vím, že stopa slábne...doufám, že se ti ji ještě podaří zachytit."
"Jsem moc ráda, že jsi přijel...Bohužel teď tu bude asi hodně hustá atmosféra...":-/

"No...všechno asi ještě nevím, ale myslím, že to zjistím," usoudí Richie. "No jo, nepříjemná situace. Ale nechápu, jak by mohl zaklínač pomoct. A navíc každý únos má nějaký důvod, ale zatím jsem nepochopil, jaký důvod má tenhle. Myslím, že to ani zatím nemůžu chápat, ale přijdu na to. Teď je důležitý, jak jsou daleko od nás, tedy pro mě. Magická stopa s časem slábne a mizí, ale to asi všichni víte..."

"No Geralt...Potkali jsme se s ním v jednom městě, kde byla vypsaná odměna na obludu a Smečka se rozhodla, že se o to pokusí. Byl tam ale i Geralt, který chtěl získat odměnu. Takže to nakonec bylo tak, kdo dřív přijde, ten dřív mele...Stal se teda pro Smečku nepřítelem, navíc to, že je zaklínač a to, že se s ním dobře známe...Prostě ho opravdu nemají rádi. Jenže při tom honu na obludu byl Eliot vážně zraněn a vypadalo to, že mu ani Morigan sama nebude moct pomoct. Tak jsme požádali Geralta, Roderick to chtě nechtě musel zkousnout...Pak se Roderick s Mor pohádali a ona odešla do hostince za Geraltem...No a po cestě zpátky ji venku unesl Artagan. A Roderick to dává za vinu Geraltovi a teď ho už nemůže vystát vůbec, natož představa, že by nám mohl pomoct." Snad jsem to tak nějak stručně popsala. Maragaret mi samozřejmě vůbec nevadí, že tam sedí. "Tak snad už víš všechno." Přemýšlím, co jsem mu ještě neřekla a říct mohla.

Atmosféra v celé skupině je velmi podivná a taky se není čemu divit. Richie a Katryn si povídají polohlasem, takže težko říct, zda je poslouchá někdo další, nebo ne. Richie si ujasňuje situaci, protože to vnímal trochu jinak, především byla na vině strach o tebe. Únos Morigan bere vážně a samozřejmě hodlá nasadit všechny své síly, aby mohl být prospěšný, to je nezpochybnitelné. Smečka ho zajímá a postřehne, že mu něco tajíš, ale zatím se o tom nezmiňuje. Také když mluvíš o Eliotovi (nebo když říkáš jeho jméno), postřehne, že je tam něco jinak, ale taky se k tomu zatím nevyjadřuje. Je trochu potlučený, ale o propadu střechou se zatím bavit moc nechce.

Margaret zůstala sedět u vás vedle Richieho a nevypadá, že by se chtěla někam přesunout, ale předpokládám, že ti to nevadí. Eliot sedí stranou, Roderick sedí stranou, Geralt sedí stranou, vy tři sedíte stranou a zbytek sedí dohromady a čeká, jak se to vyvine dál. Richie se chvíli rozhlíží, dokud to ještě šero dovoluje a pak se zeptá: "A jak do toho pasuje zaklínač? Nějak mi to prostě nejde dohromady. A navíc zrovna když jsem přicházel, nevedli zrovna přátelskou debatu, ať už byla o čemkoliv!"

Je mi líto, že je Eliot takový rozmrzelý...i když se mu asi nedivim. Teď si povídím s Richiem, je toho opravdu dost, co si říct. Povyprávím mu všechno o tom, jak jsme odešly z Luderu a co všechno se nám pak stalo. Jen nějak nezmiňuju, že jsme vykradli tu banku a ze jsou Smečka vlastně banditi, kdyby se nějak ptal, tak se to pokusím zahrát do autu, že jsou příležitostní lovci odměn (to neni lež). Jo a taky mu povím, kdo je kdo. A pak o Morigan a kdo ji unesl. A dám najevo, jak moc jsem ráda, že za náma přijel:-))).Asi si budem povídat docela dlouho. Potom ale hodlám jít za Eliotem a promluvit si s ním a vysvětlit mu, kdo vlastně Richie je.

Roderickovi to přece jen chvilku trvalo, než se Shanirem dorazi. Kupodivu nevrazil do krčmy ani rychle, ani prudce, za což byl velmi vděčný dokonce i pan hostinský, který se s obavami kryl za svůj pult.
Došli ke stolu a Roderick se podíval Margaret do očí. "Mám sto chutí nechat tě tady. Ale bylo by mi to k ničemu. Část viny nesu já, to si musím přiznat a samozřejmě i ten nelidský mutant odvedle. A ty. Ale nijak mi to pocitu mé vlastní viny neulehčuje. Nic tím už teď nezměním. Ale ještě jednou něco podobného..." větu nedokončí, ale tváří se jednoznačně. V jeho tváři je už ale natolik vepsaná únava a nervozita, že jeho výraz postrádá tu ostrou děsivost. To snad Shanir po jeho boku se tváří o něco hůř.
"Tak, zjistím, jak je na tom Eliot a jestli bude schopen cestovat. Vyrazíme co nejdřív to bude možné. Uvidíme, co se dá dělat," prohlásí Roderick a vyrazí po schodech směrem k pokojům. Ostatní jsou trochu v šoku z jeho poněkud chabé reakce. Jsou vlastně rádi, ale něco takového nečekali, možná je to Shanirova zásluha, kdo ví. Nikdo se k tomu ale nevyjádřil. Začali se také pomalu zvedat ze židlí a odcházet nahoru, aby se mohli sbalit. Celá skupina kolem sebe měla náhle velmi neradostnou energii a byla z nich cítit na dálku. Odešli nahoru a vy jste zůstali samy sedět u stolu...

Ahoj. To už jsi vzhůru??

Jééé, ahoj! Co se tu proboha stalo...?

Na chodbě se ozvou kroky a za chvíli do pokoje vejde Margaret.

Když se napiješ, je ti rozhodně líp. Když tak tu chvíli sedíš na židli, kterou sis přisunula ke stolu a neděláš nic, jen tak mobilizuješ síly, všimneš si, že v pokoji není žádná svíčka (vždycky tam nějaká je, aspoň zbytek, na to jsme si dávaly pozor) a navíc je z blízkého pohledu stůl na některých místech zlehka pokapaný červeným pečetním voskem. Je to jen pár drobných kapek, ale všimneš si toho.