Druhá strana (284 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"To nám ještě chybělo, co?" pousměje se Eliot.
"Snad to nebude tak horké," usoudí Ewan. "Stejně budeme za chvíli ve městě a tam se o tom dozvíme víc."
"To je pravda. Bude dobré, se informovat," přikývne Roderick a nasedne zpátky do sedla. "Držte se blíž u sebe, pojedeme o něco rychleji. A dejte ty dvě doprostřed," kývne hlavou směrem k vám.

"Cože?" přeptá se Ewan.
"Na hranici jsou nepokoje," zopakuje vůdce neochotně. "Radši si dávejte pozor a držte se ve městech. Ale," podívá se na pistole v našich rukou. "asi se dokážete ubránit."
"Dokážeme," ušklíbl se Roderick. "Ale díky."
Assiřani se dotkli lehce prsty svých pokrývek hlavy na znamení pozdravu a vzdálili se. Za chvíli po nich nebylo ani vidu, ani slechu.

Bylo už pozdě, abychom se schovali, protože byli velmi tišší. Narazili na nás a zdálo se, že jsou taky překvapeni. Byla to skupina přibližně početná jako my, ale moc dobře jste na ně neviděly, protože jste stály za zády ostatních. Okamžitě se postavili do útočného postavení a spustili výkřiky v assiršitině tak rychlé, že nestíháte rozumět. Skoro to vypadalo, že se na nás vrhnou, ještě že měl Roderick pistoli (a tedy i ostatní), kterou namířil přímo na nejbližšího muže. To zabralo, uklidnili se.
"Nechceme vám nic udělat," promluvil Roderick dostatečně tvrdě a nahlas. "Pokud nám nedáte důvod!"
Zopakoval ještě podobnou věc v assirštině. Jejich velitel nebo vůdce promluvil obecnou se silným assirským přízvukem.
"Mysleli jsme, že jste acheroňani!" řekl.
"Ne, to nejsme," odpověděl Roderick. "Ale to snad vidíte!"
Vůdce váhavě přisvědčil. "Jste cizinci?"
"Ze Svobodné říše."
"Co děláte tady, tak daleko?"
"Jsme obchodníci. Co se to tady děje?"
"Nic nevíte? Acheroňani pořádají nájezdy za hranice Assiru, musíme si to tu hlídat!"

Já jsem taky pro změnu v ulicích....:-) Už se těším do těch lázní.... // A jsem zvědavá jak to zítra bude rozdělené;-)//

Já se k tomu vyjádřím docela souhlasně, protože se těším na změnu. Ale stejně ještě pořád jsem pro ty harémy, i kdyby byly sebemenší, protože si myslím, že se to vyplatí.
"Nějak se ti tam zalíbilo!" ušklíbne se Roderick.
"Mě? Naopak, je to tam hrozný," odseknu. "Ale to bys ty nepochopil, tobě by se tam určitě líbilo!"
"To asi jo, jsou tam růžový polštářky a oranžový závěsy," řekne si pro sebe vesele Shanir, ale rychle zmlkne pod Roderickovým ostrým pohledem. "Morigan živě vyprávěla." dodá, což mi moc nepolepší. A navíc si nepamatuji, že bych mu něco takového vůbec vyprávěla. Ale radši se k tomu nevyjadřuji.

Ve městě jsme se krátce ubytovali a hned jsem se pokoušela dohodnout nám ty lázně. Prvního jsem měla na ráně Shanira, ten proti nebyl, ale pochopitelně se musel zeptat Rodericka. Nakonec to dopadlo pozitivně a šli jsme všichni docela příjemnou procházkou po městě, spojenou s hledáním lázní.
Cestou jsme se pokoušeli vymyslet systém prodeje. Roderick trval na tom, že nejdřív harémy prověří, proto půjdeme zítra prodávat do ulic a to po dvojicích - vždycky jeden muž a jedna žena.

Užívám si dobré a uvolněné nálady a Eliotovy přítomnosti. Plácám placky a jsem celkem spokojená:)

Poslouchám co si tak povídáme:-) A aktivně se zapojuji:-).

Jsem ráda, že se při té bitce nestalo nic extrémně vážného. Byla jsem z toho docela vyjukaná. ....Plácáme tedy těsto a mám dobrou náladu:-)

Nálada je ale kupodivu dobrá, možná za to může i to příjemné sluníčko. Eliotovi jsem nohu zaléčila ještě pečlivěji a má ji ovázanou, víc už pro něj asi udělat nejde, ale nebylo to zase tak hluboké a ošetřilo se to včas, takže předpokládám, že už o tom zranění pomalu ani neví, tedy rozhodně se tak tváří. Je rád, že se Katryn probudila a jde jí dělat společnosti při pozdní "snídani". Assirské lesy jsou proti těm ze Svobodné říše poněkud jiné, ale pro nás nejsou tak nezvyklé a jsou docela příjemné: Nižší, mají světlejší zelenou, různorodější porost a v některých případech nepřehlednější stezky. Tento den zůstaneme na místě, protože je zbytečné pokračovat dál skoro navečer. Rozděláme si oheň a k večeři se chystáme opéct pořádný kus masa a Margaret přijde dokonce na nápad udělat kořeněné placky. Takže tam plácáme těsto a docela se u toho bavíme, dokonce tak, že se k nám chce přidat Ewan s Eliotem:-)

Spaly jste docela dlouho, když se vzbudíte je už pozdě odpoledne a máte velký hlad. Naštěstí je co jíst. Všichni ostatní jsou už vzhůru a buď jedí nebo jsou po jídle.

Zastavujeme někdy k ránu na místech na kraji lesa, abychom se mohli utábořit a odpočinout si. Roderick bude hlídat. Tábor vytvoříme automaticky, ani nad tím nijak nepřemýšlíme a utvoříme si místa na spaní. Sice svítí sluníčko, ale my jsme ve stínu a tak se nám bude docela dobře spát.

Tomu se uchechtnu, máš pravdu a začíná mi to připomínat ty začátky...jsem ráda, že se to ale zvládlo bez větších zranění. Snažím se už na tu potyčku nemyslet.

Ostatní ale nevypadají nějak zvlášť vyplašeně, ale ani se z toho neradují. Pravděpodobně jsou na podobná setkání docela zvyklí a dokonce i Eliot si z toho nic moc nedělá. Já jsem si akorát neodpustila brblání, že už to zase začíná a já se kvůli nim snad budu přeučovat na léčitelku, což stejně nejde, jestli to vůbec někoho zajímá.

Mám pocit, že mám pečovatelské sklony, ale snažím se ovládat:)jen občas nenápadně mrknu, jestli se mu to znova nějak hodně neotevřelo a neprosakuje krev. Ta bitka opravdu příjemná nebyla, jsem z toho taková přešlá...

Tentokrát je cestování docela hektické, jedeme docela rychle a bitka zanechala některá nepříjemná poranění. Nejhorší je asi zranění Eliotovy nohy, ale díky aspoň částečnému zaléčení s ním může cestovat. Moc příjemné to ale asi není.

Já se usmívám:-) Jsem moc ráda, že to nakonec takhle dopadlo. Dlouho jsme ho neviděly a zase cítím potřebu vidět někoho koho známe:-)

V harémovém společenství zavládl zmatek, ačkoliv se ho všechny ženy v sultánově přítomnosti snaží držet ze všech sil na uzdě, ale nejspíš bychom ani nechtěly být přítomné, až sultán odejde. To je možná i jeden z důvodů (kromě toho, že odmítnout sultána by přece jenom byla opovážlivost), proč kývnu na jeho pozvání k pozdnímu obědu.
"Musím říct, že tohle jsem tedy od návštěvy svého harému neočekával!" usmívá se Kedar.
"A cos očekával?" zlobím ho.
"Nic, byla to jen kontrola. Jednou za pár měsíců je to povinnost," nevyvedu ho z míry. "Ačkoliv kdyby byla v mém harému dívka s tvýma očima, chodil bych častěji."
"Aha, takže ti jde jen o oči."
"Ani náhodou," mrkne na mě.
V tuto chvíli mám pocit, že se nezměnil ani trochu, než jak tomu bylo před válkou. Vím, že to není a ani nemůže být pravda, ale ten chvilkový pocit je opravdu hezký. Myslím, že budeme upřímně rády, když Kedar skutečně něco koupí a my do jeho harému už nebudeme muset. Už jen to, že tykáme sultánovi a bavíme se s ním rovnocenně z očí do očí je taková opovážlivost, že nevím, jak bychom tu později mohly dopadnout.

Já tam nemám daleko ke zhroucení... Jak jsi promluvila tak jsem ještě zbledla. Tiše doufám, že tě nepozná po hlase.

"Odkud taková krása je?" zeptá se sultán a je dost pravděpodobné, že se ptá nás, i když to samozřejmě nevidíme.
"Ehm...z různých koutů. Ze Svobodné říše i...ze Zamoře." vyloudím ze sebe naučenou odpověď velmi tichým hlasem. Na jiný se stejně asi nezmůžu.
"Aha," odpoví sultán.