Druhá strana (283 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Míříme tedy do krčmy U námořníka, kde pro nás mají ubytování. Není to tedy nic moc, my tři bydlíme v jednom pokoji, ale tentokrát nemá krčma ani části rozdělené na mužské a ženské. Ani pokoj není nic moc, rozhodneme se věnovat nejdřív aspoň nějakému úklidu, než se ubytujeme. Takže se snažíme společnými silami zamést podlahu a pořádně z oken vyvětrat slamníky a deky. Ještě, že máme i svoje deky! Přemýšlíme o tom, že si necháme přinést vědro horké vody a ještě ten pokoj nějak vytřeme a umyjeme stůl a židle. Nic jiného, než postele, stůl a tři židle totiž ten pokoj ani nemá.

Já se mračím a moc nemluvím...:-/...tohle se mi prostě nelíbí!

Dobře... Cestou se tě zeptám, potichu."Morigan co říkáš na tu vývěsku?"

//No asi zajímavě. A to si tam nezapomeň přidat výraz nepřítomnosti ze zaklínačů.//

Vyrazíme směrem k přístavní čtvrti, pro kterou se nakonec Roderick rozhodne. Hledáme krčmu U námořníka, kde by pro nás mohli mít volné pokoje a jelikož je to opravdu velká krčma, kde bychom se taky mohli něco zajímavého dozvědět. Hlavní pro nás také je, aby se nám alespoň přijatelně dokázali postarat o koně.

//To by mě zajímalo, jak ten tvůj výraz ve finále vypadá:-)//

Já se tvářím, že už to vím a myslím, že jsou to blázni. A do toho se tvářím starostlivě.

Můžeš ho předat rovnou mě, akorát u toho ve svém šoku vynecháš Markuse. Já jsem ale strašně zvědavá, takže po tom rychle sáhnu a přečtu si to.
"Kde jste to vzali?" zajímá mě.
"Viselo to na sloupu," odpověděl Shanir. "To se někdy stává. Každopádně už se stává mnohem méně, aby za netvora jediný člověk nabízel deset tisíc zlatých."
"No to teda jo!" prohlásí Markus a čte mi přes rameno.
"Ubytujeme se a toho člověka si najdeme," rozhodne Roderick.

Pošlu ho, asi jsem se z toho šoku trochu zasekla. Pokud možno, tak ho předám rovnou tobě. "No právě, deset tisíc!! To nebude jen tak ledajaká obluda...To je koledování o život!" Snažím se svoji paniku trochu uklidnit, ale jsem už tou minulostí tak nějak poznamenaná, že to ve mně vyvolává asi větší strach, než by mělo...

Teď už mě to teda hodně zajímá.
"O co jde??"
Markus naznačuje Katryn, aby poslala ten papír dál.

Koukám na tebe nechápavě: "Do čeho??" zajímá mě. Chtěla bych si to taky přečíst, ale budu muset počkat, až to ke mě dojde.
"No určitě!" vyhrkne nadšeně Eliot. Absolutně si nevšiml paniky ve tvém hlase. "Teda...jak rozhodne Roderick..." uklidní se a hodí pohledem po Roderickovi. "...ale snad...deset tisíc!!"

Zatvářím se vyděšeně..."Vy by jste do toho chtěli jít??" V hlavě se mi honí všechny ty vzpomínky, kdy jsme měli s obludama co dočinění...Jestli se do toho pusí, tak budu mít o ně opravdu strach...A je to tu zase, opět se o někoho bojím...

Eliotova tvář se skoro rozjasní. "Skvělý!" pronese si polohlasně a protože je vedle něho Katryn, podá papír jí.

"Ale potkali jsme cestou ještě něco zajímavého!" řekne Shanir a sáhne si za kazajku, aby vytáhl bílý papír, na kterém je cosi napsáno. Podá ho Roderickovi a ten se do něj začte.
Během čtení se mu objeví na obličeji zaujatý výraz. Chvíli se ještě do papíru dívá.
"Hm," protáhne. "To nezní vůbec špatně. Víte o tom něco víc?" obrátí se na Ewana se Shanirem.
"No, nijak zvlášť, ale nepochybuji, že se o tom dá lehce něco zjistit." odpoví Shanir.
"To by nebylo od věci," kývne Roderick a podá papír dál, Eliotovi, aby si to mohl taky přečíst.

Na náměstí se sejdeme všichni skoro nastejno. Poslední přichází Margaretina skupina, ale opravdu jen o chvilku později, než ostatní. Roderickova skupina má dva tipy na ubytování, ale Roderick by to raději neriskoval, kvůli přitahování pozornosti, protože to jsou drahé krčmy. Já s Markusem jsme neměli skoro vůbec štěstí a poslední skupina by měla taky dva tipy, ovšem je to zase pravý opak...pohodlí nejspíš nic moc, je to v přístavní čtvrti.

Koukám, že nás Roderick po delší době nechal spolu. Ale nemám moc příjemný pocit z toho, že jsme se rozdělili...a už vůbec ne z těch acheronskách potyček...Taky se mi vybaví spousta událostí z minulosti,ale silou vůle se tyhle myšlenky snažím zapudit,nevím ale, jak jsem úspěšná...Asi moc nemluvím.

Nakonec se dohodneme, že se rozdělíme a budeme pátrat po nejvhodnějším ubytování. Za tři hodiny se setkáme na náměstí a uvidíme, kdo jak pochodil. Rozdělíme se na tři části: Katryn, Eliot a Roderick; Margaret, Shanir a Ewan a já s Markusem. Rozdělíme se a vydáme se každý do jiné části města, první skupina se pohybuje v lepší části, my jsme někde uprostřed a Marg s ostatními jsou někde při pobřežních částech města, téměř u přístavů.

Přístavní město není velké rozlohou, ale je bohaté na obyvatelstvo, obchodníky, námořníky, tuláky a různé poutníky:-)
Jeho jméno zní Ak´edara, což je prý složené z assirského slova "aken" - to je přístav, a acheronského "edarei" - to znamená sluneční, nebo koupající se ve slunci. Na obzoru máme moře, na kterém jsou dnes opravdu velké vlny. V přístavu je také spousta lodí a námořníků. My ale míříme k hlavní městské bráně, kde ani není problém projít, stačí říct, že jsme obchodníci se šperky. Město se zdá být opravdu multikulturní, kolem nás se ozývá několik různých řečí a nářečí, naštěstí pro nás většinou se všude domluvíme Obecnou.
Samozřejmě hledáme ubytování, to je naše první starost. Tentokrát však nemáme úplně štěstí, zdá se, jako by bylo všude plno. Ewan s Roderickem zvažují, zda se neuchýlíme do prominentnějších ubytovacích zařízení, když na to máme. Ale je tu zase ta možnost, abychom na sebe někoho zbytečně neupozornili...

Pak mě ale napadne, že to jistě nebude mít takové rozměry, můžou to být jenom neshody na hranicích, nic víc. Uklidním se a začnu se těšit do přístavního městečka.

Smečka se přeskupí podle Roderickova rozkazu a pokračujeme v cestě. Aniž to někomu sdělím, jedu poslední a magicky zametám stopy. Jsem zamyšlená, ty nepokoje se mi nelíbí...asi si vzpomenu na jiné hraniční nepokoje s Osgory a nemůžu to dostat z hlavy.