Druhá strana (45 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(11:53) Morigan -> Ketryn: Taky se na tebe dívá dost vystresovaně, ale tvou prosbu nakonec hodně nerad poslechne.
(11:54) Ketryn -> Morigan: "Děkuju..." zašeptám. "Budu v pořádku." Tedy můžu v to jen doufat. A jdu s tím mužem.
(13:23) Ketryn: (Připadá mi to, jako bych šla do jámy lvové :-D Navíc, když zvážím své sklony k průserům. Ale tohle jsem nemohla jen tak nechat být.)
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(13:50) Morigan -> Ketryn: Ocitnete se na chodbě, kde je samozřejmě dost šero, podobné chodby jsou i v domě našeho jarla.
(13:52) Ketryn -> Morigan: Jdu za ním a přemýšlím, kdo ten muž je. Úplně se ale bojím zeptat, vlastně raději nechci znát odpověď. Mlčím a jen mám čím dál tím větší strach z toho, kam mě to vede a proč jsem musela jít sama.
(13:54) Ketryn -> Morigan: (Jestli se nevrátím, tak chudáka Olleho asi zabiješ :-D)
(13:57) Morigan -> Ketryn: Nejdete nikam hodně daleko, prostě jen chodbou dál, potom zahnete a pak jen otevře další dveře.
(13:59) Ketryn -> Morigan: Tak jdu za ním dál a tep mám asi tisíc.
(13:59) Ketryn -> Morigan: Tedy jdeme jako dovnitř?
(14:04) Morigan -> Ketryn: On ne, ale tebe tam strčí a ty dveře za tebou zabouchne.
(14:05) Ketryn -> Morigan: Cože???
(14:06) Ketryn -> Morigan: To se snažím hned otočit a dostat se ven.
(14:08) Ketryn -> Morigan: Takže jsem přesně v tom průseru, co jsem se obávala... Předpokládám, že dveře otevřít nejdou?
(14:08) Morigan -> Ketryn: Nejdou, musel to nějak zvenčí zabezpečit.
(14:09) Ketryn -> Morigan: Už je čas na hysterický smích :-D? Odevzdaně se otočím a rozhlídnu se. Nedává mi to celé vůbec žádný smysl.
(14:12) Ketryn -> Morigan: Že já jsem nedala na to tušení, že to bude bouda. Ale to prostě nešlo nechat být.
(14:15) Morigan -> Ketryn: Je tam skoro tma, žádné okno, jen něco prosvítá kolem dveří z chodby a na jedné stěně. Možná tam je zavřená okenice.
(14:19) Ketryn -> Morigan: Tak jdu zkusit, jestli je to okenice.
(14:21) Ketryn -> Morigan: Vůbec nerozumím tomu, proč mě sem zavíral, k čemu mu budu a proč nás prostě rovnou nezajal a hráli jsme tuhle hru. Zkusím to tam prozkoumat a upadám do absolutní krize. Tohle už je opravdu mega průser.
(14:21) Morigan -> Ketryn: Je, ale je zavřená zvenčí.
(14:24) Ketryn -> Morigan: Tak si vytáhnu nůž a zkusím zajet do mezery, jestli by to nešlo vyháknout.
(14:34) Morigan -> Ketryn: K6
(14:35) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(14:37) Morigan -> Ketryn: Nepodaří se.
(14:39) Ketryn -> Morigan: Ach jo :-( Stejně se ale dál zabývám těmi okenicemi, jestli by nešly nějak vypáčit, vyrazit, vyhánkou a tak. Je to furt pravděpodobnější, než se prát s dveřma.
(14:51) Morigan -> Ketryn: Když zatlačíš, nestačí to, na vyháknutí nemáš dost síly (nevíš, jakým způsobem je to tam zaháknuté nebo upevněné, tak ani nevíš, jestli je to možné odtud a takhle vyháknout) a jestli to jde vyrazit to nevíš.
(14:57) Ketryn -> Morigan: Tak jdu prozkoumat tu místnost, jestli tam něco je nebo je tam úplné prázdno?

(10:47) Morigan -> Ketryn: Projdete síň dokola a díváte se, jestli přece jenom někde v rohu nesedí.
(10:49) Ketryn -> Morigan: No kéž by! Ale takové štěstí se na nás asi neusměje :-/
(10:50) Morigan -> Ketryn: "Někoho hledáte?" osloví vás jeden z mužů, který sedí za stolem a pozoruje vás.
(10:53) Ketryn -> Morigan: Nevím honem, co odpovědět a podívám se po Ollem, pohybujeme se dost na tenkém ledu...
(10:56) Ketryn -> Morigan: "Hledáme jednoho muže s malým dítětem," řeknu nakonec a snažím se o takový trochu lhostejný tón.
(10:57) Ketryn -> Morigan: Viditelně vypadáme, že někoho hledáme, tak usoudím, že když bychom zapírali, tak bychom vypadali ještě podezřeleji.
(10:58) Morigan -> Ketryn: Muž se pousměje. "To je trochu široce pojatý podpis. Jste v hlavním městě, je tu plno mužů a plno dětí."
(11:01) Morigan -> Ketryn: Zvenku přijdou další lidé a síň se víc zaplní.
(11:02) Ketryn -> Morigan: Široký, protože jsem se s nimi nechtěla vybavovat, nečekala jsem, že by nám chtěli být nějak nápomocni. "Dobře, hledáme mladého muže s jizvou na tváři a dvouletou blonďatou holčičkou."
(11:02) Ketryn -> Morigan: To se po nich automaticky podívám.
(11:05) Morigan -> Ketryn: "A žije tady, v Birce?" zbystří.
(11:08) Morigan -> Ketryn: "Ne, přišel sem," odpoví Olle.
(11:15) Ketryn -> Morigan: "Jen jsme se chtěli podívat, jestli tu na něj náhodou nenatrefíme nebo jestli ho někdo neviděl. Vypadá to, že asi ne." Říkám si, jestli bychom neměli raději jít.
(11:20) Morigan -> Ketryn: "Náhodou myslím, že jsem ho viděl," řekne muž. "Neumí varjagsky, že?"
(11:25) Ketryn -> Morigan: "Viděl? Nevíte, kam šel?" vypravím ze sebe a roztřesou se mi ruce. "Ano, neumí varjagsky."
(11:26) Morigan -> Ketryn: "Proč ho hledáte?" zeptá se.
(11:29) Ketryn -> Morigan: Sakra, proč se furt všichni musejí ptát. "Hledáme to dítě, je to moje dcera." Teď už stejně není cesty zpátky. "Prosím, kdy jste je viděli a kam šli?"
(11:31) Morigan -> Ketryn: "Aha. Tak to bys měla jít se mnou," zvedne se.
(11:32) Ketryn -> Morigan: Zůstanu na něho překvapeně koukat. "Jako to myslíš?" Podívám se na Olleho.
(11:32) Ketryn -> Morigan: *Jak
(11:36) Morigan -> Ketryn: Zvedne se a pokračuje dozadu do síně. "Že jestli je to tvoje dítě, tak bys asi měla jít se mnou."
(11:37) Ketryn -> Morigan: "Ty víš, kde je moje dítě?" Srdce mám až v krku a podvědomě svírám Olleho ruku.
(11:38) Ketryn -> Morigan: Tak jdeme asi za ním, ale dívám se dost obezřetně, kam nás to chce zavést.
(11:40) Morigan -> Ketryn: "Nejspíš ano," řekne a před dveřmi, které vedou nejspíš dál do domu, se zastaví. "Ty ne!" kývne směrem k Ollemu. "Jen ona."
(11:41) Ketryn -> Morigan: Dívám se čím dál zmateněji z jednoho na druhého. "Co... to má znamenat...?"
(11:43) Ketryn -> Morigan: Vůbec se mi nechce jít dál do jarlova doma a už vůbec ne sama! Ale jestli ví, kde je Yda...? Yda je to jediné, na co zvládám pořádně myslet.
(11:43) Morigan -> Ketryn: "To v žádném případě!" prohlásí Olle zamračeně.
(11:44) Morigan -> Ketryn: "Tak nic," pousměje se muž a otevře si dveře, aby odešel sám.
(11:45) Ketryn -> Morigan: Jsem z toho zoufalá a ničemu nerozumím. Proč tohle divadlo? A co to je vlastně za člověka? Říká nám vůbec pravdu? Ale Patricka musel vidět, když ví, že neumí varjagsky. Asi se mi rozskočí hlava i srdce.
(11:45) Morigan -> Ketryn: Vejde do dveří a zavře za sebou.
(11:46) Ketryn -> Morigan: "Ne, počkej, půjdu s tebou! Sama," vyhrknu bez rozmyslu.
(11:46) Ketryn -> Morigan: Pustím Olleho a vrhnu se za ním ke dveřím.
(11:47) Morigan -> Ketryn: "Katryn!" zděsí se Olle.
(11:47) Ketryn -> Morigan: (Nestihla jsem psát a odesílat dost rychle :-D Byla to ještě reakce na to "Tak nic.")
(11:48) Morigan -> Ketryn: (Jo, to je v pohodě, i tak je to pochopitelné :-)
(11:49) Morigan -> Ketryn: "Nemůžeš nikam jít sama!" pokusí se tě zastavit.
(11:49) Ketryn -> Morigan: Olleho ignoruji a chci jít s tím mužem. Uznávám, že mi to moc nepřemýšlí a pud sebezáchovy se nějak potlačil. Tohle je jediná informace, kterou o Ydě máme a nemůžu to nechat být.
(11:50) Ketryn -> Morigan: "Já musím," vyvlíknu se mu.
(11:50) Morigan -> Ketryn: "Ty tady počkej!" řekne mu ten muž důrazně.
(11:51) Ketryn -> Morigan: "Prosím, počkej tu," podívám se na něho vystresovaně.

(20:06) Margare-tka -> Morigan: (No to si jen myslí, že ho musíš poslouchat, když ty nechceš, tak to dělat nebudeš..)
(20:07) Margare-tka -> Morigan: "Nepůjdeš dnes do přístavu se podívat na lodě?" zeptám se, uvědomím si, že jsem chtěla s tou Sárou na procházku. aspoň ji unavím a bude brzo u té kněžky tuhá.
(20:07) Morigan -> Margare-tka: "Teď určitě ne," řekne.
(20:08) Margare-tka -> Morigan: "Dobře jen mě to napadlo. Asi se půjdeme se Sárou projít, tak jsem si říkala, že bychom se přidaly."
(20:09) Margare-tka -> Morigan: (To už jsme vevnitř a Sára jí, ne? Měla ten hlad, že jo.)
(20:10) Morigan -> Margare-tka: Tak asi jo.
(20:14) Margare-tka -> Morigan: ((Jj už to čtu měla lad, tak jsme asi ještě nedošly do kuchyně, když povídáme. Říkal jestli ti chci poslat vzkaz a že tě chce povolat.
(20:25) Morigan -> Margare-tka: Stejně když dojdete k domu, musíš jí dát najíst, protože se jídla dožaduje dost vehementně.
(20:25) Margare-tka -> Morigan: !Myslím, že teď má Morigan docela dost práce s její novou situací." konstatji ještě. Asi jsme se nějak přesunuly do kuchyně, kde něco Sáře dám, aby nevřískala,
(20:25) Margare-tka -> Morigan: přesunuli
(20:56) Margare-tka -> Morigan: ..
(21:03) Morigan -> Margare-tka: "Myslíš s provozováním sexu s jižanem v Ragnarově domě? No to doufám," ušklíbne se Ari.
(21:06) Margare-tka -> Morigan: "Tak takhle jsem to nemyslela. Asi není jednoduché po tom co jsme tu a mysleli jsme, že se nikdy s nikým ze Svobodné už neuvidíme, znovu s nimi sžít a ke"všemu za situace, když oni odtud určitě chtít budou a my už ne"
(21:13) Morigan -> Margare-tka: Ari rozhodně nehodlá rozebírat mojí nebo Jamesovu existencionální krizi, jemu se líbí, že je to pořádný klín mezi mnou a Ragnarem.
(21:17) Ketryn: "No, to je asi fakt..."
(21:19) Margare-tka -> Morigan: No to jsem ráda, že je rád.... fakt že jo.
(21:27) Margare-tka -> Morigan: "Ten jejich návrat je docela prospěšný." Snažím se.
(21:28) Morigan -> Margare-tka: "To se teprve uvidí," prohlásí Ari střízlivě. "Možná by nebylo od věci pokusit se je naklonit," zauvažuje.
(21:30) Margare-tka -> Morigan: "Koho? Jako Jamese a spol?" ujišťuji se.
(21:30) Morigan -> Margare-tka: "Hm," kývne.
(21:33) Margare-tka -> Morigan: "Nevím čím by jsi si je mohl naklonit. Podle mě se nedají."
(21:34) Morigan -> Margare-tka: "Když to říkáš ty..." poznamená.
(21:36) Margare-tka -> Morigan: "Nevím co by se jim líbilo nebo co chtějí ani s jakým plánem připluli, moc se se mnou nevybavovali."
(21:36) Morigan -> Margare-tka: "Ale znáš je dobře, ne?"
(21:39) Margare-tka -> Morigan: "Znám je, nějakou dobu jsme žili společně v jedné vesnici u moře. ale nebydlela jsem s nimi. I tak ten čas byl krátký myslím, že by se to dalo počítat na měsíce."
(21:50) Morigan -> Margare-tka: "Tak to by ses mohla snažit pro to něco udělat."
(21:51) Margare-tka -> Morigan: "Pro co? Oni ke mě moc blízko nemají. To ti říkám na rovinu."
(21:52) Morigan -> Margare-tka: "Hm," poznamená a raději k tomu už nic neříká.
(21:55) Margare-tka -> Morigan: "Ani se mnou moc nemluvili, když tu byli." řeknu mu ještě co je pravda, chovali se dost rezervovaně.
(22:00) Margare-tka -> Morigan: To mi vlastně docela do teď vrtá hlavou. "A Waltera neznám prakticky vůbec. Toho jsem viděla jen párkrát v životě. To je ten co té lodi velel." upřesním.
(22:17) Morigan -> Margare-tka: To už jsou pro Ariho asi takové méně podstatné informace. "Hm," řekne znovu. "Tak v tom případě variantu pozitivního přístupu musím zavrhnout."
(22:20) Margare-tka -> Morigan: "Kdybych se s nimi viděla, tak si s nimi mohu promluvit a pokusit se něco dozvědět. Ale ani nevím kam bych náš rozhovor měla směřovat. Co jsi měl na mysli."
(22:22) Morigan -> Margare-tka: "Nech to být," řekne ti shovívavě.
(22:22) Margare-tka -> Morigan: "Dobře." řeknu jen.
(22:25) Morigan -> Margare-tka: Pak se s vámi rozloučí a opustí vás, aby šel za svými záležitostmi.
(22:28) Margare-tka -> Morigan: "Večer půjdeš s námi?"
(22:29) Margare-tka -> Morigan: Zeptám se ho ještě než odejde.
(22:29) Morigan -> Margare-tka: "Jistě, že jí tam dovedu."
(22:29) Margare-tka -> Morigan: "Dobře." pousměju se a je mi z toho fakt zle.
(22:30) Margare-tka -> Morigan: "Hezký den." políbím ho
(22:32) Morigan -> Margare-tka: Děláš něco speciálního během toho dne?
(22:36) Margare-tka -> Morigan: No snažím se aby měla Sára aktivitu, tak se jdeme projít na procházku, řekla jsem si Suzy abych a ni nebyla sama, kdyby utíkala. určitě jsme vzaly děti. Pokud chtěly.
(22:36) Morigan -> Margare-tka: Určitě chtěly.
(22:40) Margare-tka -> Morigan: Tak jsme je vzaly, samozřejmě, kdyby chtěla Tynna, tak klidně ať jde taky. Já už se s tím nějak popasuji......
(22:41) Morigan -> Margare-tka: Tak šla s vámi i Tynna.
(22:47) Margare-tka -> Morigan: Jak říkám nadšená nejsem, ale aspoň se bude koukat po jejích dětech a bude to lepší. Vzala jsem nějaký košík s jídlem. Doufám, že se Sára unaví a rychle ji tam usne.
(22:50) Morigan -> Margare-tka: Sára zase usurpuje Lassi a rozhoduje, s čím si teď jako budou hrát a s čím už zase ne.
(22:54) Margare-tka -> Morigan: Tak se aspoň trochu to snažím eliminovat, ale pokud to zvládají zasahuji málo a nebo nechám i ostatní, ať usoudí sami.
(23:01) Morigan -> Margare-tka: Nic zásadního nebo hodně divného se ale neděje.
(23:08) Margare-tka -> Morigan: Tak to jsem ráda. že den proběhl v pořádku. Jsem dost mlčenlivá, bojím toho večera.
(23:10) Morigan -> Margare-tka: Ari se za vámi staví po večeři, aby ji tam odvedl.
(23:16) Margare-tka -> Morigan: Tak se snažím aby se hodně najedla a jdu s ním.
(23:18) Morigan -> Margare-tka: Sáru docela baví, že se někam jde a nejde se spát.
(23:19) Margare-tka -> Morigan: No ono ji to přejde. Ještě předtím než jsem vyrazili jsem se Ariho zeptala. "Budeme ji to vysvětlovat?"
(23:20) Morigan -> Margare-tka: "Jak bys to chtěla vysvětlit?"
(23:21) Margare-tka -> Morigan: "Já nevím, že dneska bude spát jinde nebo tak něco, aby ji to nevyděsilo. ale asi až tam."
(23:23) Morigan -> Margare-tka: "Pravděpodobně nebude spát," usoudí. "Nevím, jak to bude vnímat, když ještě nemá rozum," pokrčí rameny.
(23:27) Margare-tka -> Morigan: "Hm. to je naprosto prospěšný pro dítě." řeknu "No to taky nevím jak bude vnímat. Dostane od kněžky nějaký nápoj?"
(23:30) Morigan -> Margare-tka: "Myslím, že ano.
(23:33) Margare-tka -> Morigan: "Jako ve svatyni?"
(23:37) Margare-tka -> Morigan: Tak ji necháme asi chodit okolo nás než tam dojdeme.
(23:40) Morigan -> Margare-tka: "To nejspíš bude něco jiného."
(23:43) Margare-tka -> Morigan: "Tak snad to vezme dobře." trochu se obávám hysterie. "Budeš ji teda říkat to s tím obětováním?"
(23:46) Morigan -> Margare-tka: Evidentně to vypustil z hlavy. "Ne," odpoví.
(23:47) Margare-tka -> Morigan: "No jak myslíš." už to nebudu rozebírat a uvidím co se tam bude dít.
(23:48) Margare-tka -> Morigan: pak už toho moc neříkám a buď držím Sáru za ruku nebo ji nechám pobíhat.
(23:48) Margare-tka -> Morigan: A jdeme tedy.
(23:49) Morigan -> Margare-tka: Dojdete ke kněžčině domu, už na vás čeká.
(23:49) Morigan -> Margare-tka: "Děkujeme ti," řekne Ari, když jí Sáru u dveří předává.
(23:52) Margare-tka -> Morigan: "Sáro, dneska budeš v noci tady, je to takový malý výlet. A ráno se zase uvidíme." snažím se jí vysvětlit. Aby neměla strach.
(23:53) Margare-tka -> Morigan: Přidřepla jsem si k ní.
(23:53) Morigan -> Margare-tka: Kouká po kněžce a snaží se nahlédnout do domu.
(23:54) Margare-tka -> Morigan: Tak to jsem ráda, že to tak bere. Zvědavě.
(23:55) Morigan: Žádnou hysterii ale nespustí, jako by z kněžky cítila respekt.
(23:55) Margare-tka -> Morigan: No to je dobře. snad ji to vydrží do rána.

(21:45) Morigan -> Ketryn: (Moje taktika! :-DD)
(21:45) Morigan -> Ketryn: "Není, co ukazovat, tak přestaň," rozejde se směrem do města, na druhou stranu, než odcházíme my s Jamesem.
(21:47) Ketryn -> Morigan: "Jak malej kluk!"
(21:48) Ketryn -> Morigan: Jdu za ním, co mi zbývá.
(21:48) Morigan -> Ketryn: K6
(21:49) Ketryn -> Morigan: Ve vhodnou chvíli a nestřežený okamžik se ho ale pokusím z boku obejmout kolem pasu.
(21:49) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(21:50) Morigan -> Ketryn: No tak to se hodně lekne a málem vykřikne bolestí.
(21:52) Ketryn -> Morigan: Tak to se leknu taky, až takovou reakci jsem nečekala. "Takže tomuhle říkáš nic??" zamračím se, když najdu slova.
(21:53) Morigan -> Ketryn: "To nebylo fér," snaží se to vydýchat.
(21:56) Ketryn -> Morigan: "Nebylo, ale nemáš kecat."
(21:57) Morigan -> Ketryn: "Nemáme teď čas řešit mě!" odsekne.
(21:57) Ketryn -> Morigan: "Máš zlomená žebra?" starosti v očích se neubráním.
(21:58) Morigan -> Ketryn: "Určitě ne."
(22:00) Ketryn -> Morigan: "Sotva jsem se tě dotkla..." nevěřím mu.
(22:01) Morigan -> Ketryn: "Radši se pořádně dívej. Já ho těžko poznám," pobídne tě.
(22:02) Ketryn -> Morigan: "Fajn, jak chceš," rozhodím odevzdaně ruce. "Jdeme hledat." Pěkně mě to štve, navíc si to přikládám za vinu. Už ale mlčím a snažím se pořádně rozhlížet.
(22:03) Morigan -> Ketryn: Nějakou dobu prostě jen chodíte ve vesnici mezi domy, díváte se po lidech a tak. Po nějaké době dojdete k domu a síni, která určitě patří jarlovi.
(22:03) Morigan -> Ketryn: Takže jste našli centrální bod města.
(22:04) Morigan -> Ketryn: Tak nějak ho obejdete a pokračujete jakoby zpátky zase jinou cestou, ve snaze toho projít a obejít nejvíc, co to jde a prostě se nějak orientovat.
(22:04) Ketryn -> Morigan: Snažím se si to tam pamatovat a nějak se orientovat. U síně se necítím zrovna nejlíp, ale i tam se snažím rozhlížet.
(22:05) Morigan -> Ketryn: Pak tě zaujme něco na zemi, nějaký světlý kus látky v tmavé hlíně.
(22:05) Ketryn -> Morigan: Tak se k tomu automaticky sehnu.
(22:06) Ketryn -> Morigan: A zvednu to.
(22:06) Morigan -> Ketryn: Je to dětská čepička a během pár vteřin zcela bezpečně poznáš, že jsi jí šila ty.
(22:07) Ketryn -> Morigan: Zírám na to neschopná slova a bojuji s emocemi.
(22:08) Ketryn -> Morigan: "To... to je Ydy..." vykoktám po chvíli a pevně tu čepičku sevřu v rukou.
(22:09) Morigan -> Ketryn: "Cože?" přistoupí Olle hned k tobě. "Takže byl tady?" rozhlédne se.
(22:09) Ketryn -> Morigan: Začnu se o to víc rozhlížet a bráním se slzám. Nejraději bych se rozběhla a začala se každého ptát.
(22:10) Morigan -> Ketryn: Nikde ho nevidíš.
(22:10) Ketryn -> Morigan: "Vypadá to tak."
(22:12) Ketryn -> Morigan: Asi jdu dál a začnu to tam v okolí víc prohledávat. "Sakra, tohle je prostě zoufalé," zakleju si pro sebe.
(22:13) Ketryn -> Morigan: Vůbec nevím, co teď. To, že tu byli, nic neznamená :-/
(22:15) Morigan -> Ketryn: Olle to ví taky, nejspíš proto vlastně nic nedělá a jen jde za tebou.

(21:07) Morigan -> Ketryn: Je spíš pravděpodobné, že ve městě ještě bude, protože jestli se má někde zásobit, bude to tady, takže bychom s tím měli spíš počítat.
(21:08) Ketryn -> Morigan: Padne na mě vnitřní krize, že nám kvůli blbé náhodě zas unikl. Můžu jen doufat, že se nám ho podaří najít v Birce nebo když pojede pryč. A že se nedostaneme do dalších prblémů.
(21:12) Morigan -> Ketryn: Do dvou hodin jsme před Birkou.
(21:13) Ketryn -> Morigan: Všechno se ve mě svírá? Jedeme tam rovnou nebo si před tím dáme ještě zastávku?
(21:14) Morigan -> Ketryn: Zastavíme.
(21:16) Ketryn -> Morigan: "Půjdeme se poptávat nebo zvolíme cestu nenápadnosti?"
(21:16) Morigan -> Ketryn: "Předně bych se asi rozdělil," míní Olle.
(21:17) Ketryn: "No, to je asi fakt..."
(21:18) Morigan -> Ketryn: "Na dvojice," upřesní James.
(21:19) Morigan -> Ketryn: Souhlasně kývnu, to bude i podle mě lepší.
(21:19) Ketryn -> Morigan: Jo, to jsem nemyslela, že bychom šli po jednom :-)
(21:20) Ketryn -> Morigan: To jo, budeme pak asi nenápadnější.
(21:20) Morigan -> Ketryn: "Já nevím, nejspíš bych zkusil projít město a trochu se v něm orientovat," řekne Olle. "A pak... no uvidíme."
(21:22) Ketryn -> Morigan: "Asi jo... Jen se musíme domluvit za jak dlouho a kde se sejdeme."
(21:22) Morigan -> Ketryn: "Asi tam, kde se rozdělíme," navrhne Olle.
(21:24) Morigan -> Ketryn: No, není moc co plánovat, stejně se to bude odvíjet o situace. Je to pěkně na nervy.
(21:25) Ketryn -> Morigan: "Nejdřív se ti ale podíváme na to zranění," založím si ruce. Ještě jsem to nevzdala.
(21:25) Morigan -> Ketryn: Vjedeme pomalu, krokem do města a rozhlížíme se, ale zároveň se snažíme nevzbudit moc pozornosti. Olle doufá, že na to zase zapomeneš, než zastavíme.
(21:26) Ketryn -> Morigan: No to nezapomenu.
(21:30) Morigan -> Ketryn: Město je jinak položené, než Kattegatt, ne tolik v kopci a blíž u vody, méně obklopeno kopci, nebo respektive jsou nižší. Velikost nejde rozeznat, ale od Kattegattu to nebude rozdíl, i domky jsou dost podobné.
(21:32) Morigan -> Ketryn: Jarlův dům a síň zřejmě půjde najít jednoduše.
(21:32) Ketryn -> Morigan: Bylo by nejlepší být nevditelní.
(21:32) Morigan -> Ketryn: Ještě na okraji slezeme z koní a zkusíme najít nějaký strom, kde je uvážeme, takže ještě hodně na okraji.
(21:35) Morigan -> Ketryn: Slezu ze sedla, vezmu si jen sekeru a zbytek tam nechám.
(21:35) Morigan -> Ketryn: Olle slézá opatrně, asi by to chtěl ovládnout víc, ale nejde to.
(21:35) Ketryn -> Morigan: "Co ta tvoje záda?" přistoupím k Ollemu, když uvážeme koně. Nejraději bych mu rovnou vyhrnula tuniku a košili, kdybych věděla, že ho to nebude bolet.
(21:35) Morigan -> Ketryn: "Sejdeme se pak znovu tady," navrhne James. "Prostě až nějak obejdeme město..."
(21:36) Morigan -> Ketryn: "Jen jsem se trochu natloukl," odvětí a moc tě k sobě nechce pustit.
(21:36) Ketryn -> Morigan: (Tu Ydinu košilku vezmu raději s sebou, nehodlám ji pustit z očí.)
(21:37) Ketryn -> Morigan: "Tak ukaž," nevzdám se a jdu blíž.
(21:38) Ketryn -> Morigan: Když už nic, tak chci prostě vědět, co mu je.
(21:38) Morigan -> Ketryn: Zvažuji, jestli tam s vámi ještě máme zůstat, nebo to nechám jenom na tobě.
(21:39) Ketryn -> Morigan: (V tomhle jsou všichni chlapi stejní, jak malí kluci.)
(21:40) Morigan -> Ketryn: (Hlavně seveřani, ti to upgradovali... i když čarodějové to je to samý.)
(21:41) Morigan -> Ketryn: Nakonec vás tam nechám a jdeme. "Buďte opatrní," řeknu vám ještě.
(21:42) Ketryn -> Morigan: "Budeme," přikývnu.
(21:43) Morigan -> Ketryn: "Půjdeme tady," nepustí tě Olle ke svému tělu.
(21:44) Morigan -> Ketryn: taky
(21:44) Ketryn -> Morigan: Nejraději bych mu dala loktem, když mu tak nic není.
(21:44) Ketryn -> Morigan: "Zdržuješ, kdybys mi to dobrovolně ukázal, tak už jsme mohli dávno jít."

(19:50) Ketryn -> Morigan: "Takže budeme chodit po Birce a hledat ho a poptávat se?"
(19:52) Morigan -> Ketryn: "Nemůžeme si dovolit být moc nápadní," řeknu.
(19:55) Morigan -> Ketryn: "Ještě můžeme vyčkávat a chytit ho, až Birku opustí," navrhne Olle.
(19:55) Ketryn -> Morigan: "To jo, ale nějak ho tam budeme muset hledat..."
(19:56) Ketryn -> Morigan: "A co když jí neplánuje opustit...?"
(19:56) Morigan -> Ketryn: "Jako že by se tam usadil? S dítětem?" ujišťuje se James o tom, že tomu správně rozumí.
(19:58) Ketryn -> Morigan: "No já nevím! Vůbec netušíme, co plánuje. Zatím nás pokaždé jen přechytračil."
(19:59) Morigan -> Ketryn: Je vidět, že už nám vymýšlení plánu moc nejde.
(20:04) Ketryn -> Morigan: "Můžeme ho po Birce buď hledat anebo čekat, jestli zas odjede. Jedno lepší než druhé," zhodnotím to. "I on bude celkem nápadný. Buď bude krást nebo se bude snažit nějaké jídlo vyprosit."
(20:05) Morigan -> Ketryn: "Můžeme udělat rozruch a převrátit Birku vzhůru nohama, pak ho pravděpodobně najdeme," řekne Olle. "Otázka je, nakolik to uškodí nám."
(20:05) Ketryn -> Morigan: Podívám se na něho překvapeně, jestli to jako myslí vážně?
(20:07) Morigan -> Ketryn: "To asi uškodí," kývnu. "Je to jen otázka priorit. Co si vybereme."
(20:08) Ketryn -> Morigan: "A nemůžeme se prostě jen poptat jako ve vesnicích?"
(20:09) Morigan -> Ketryn: "To určitě můžeme," řekne Olle.
(20:20) Morigan -> Ketryn: "Snad ho tak najdeme," dodám a sbalím mapu.
(20:28) Morigan -> Ketryn: James pustí koně a jde mi tu ruku ovázat, i když bych to zvládla sama. V rámci veškerého napětí a únavy mě popadne silný pocit, který k němu mám a navíc vím, že nejspíš přicházejí chvíle, které pro něj budou nejtěžší. Chytím ho kolem krku a dlouze políbím.
(20:36) Ketryn -> Morigan: Zůstanu krapet překvapeně koukat. I když si pak uvědomím, že mě to vlastně nepřekvapuje. Raději odvrátím pohled, abych na vás úplně nezírala.
(20:36) Ketryn -> Morigan: Tedy ne, že bych se na vás nemohla dívat, to ne :-D Jen abych nezírala jak spadlá z višně :-D
(20:37) Ketryn -> Morigan: (Házíš si :-)? )
(20:39) Morigan -> Ketryn: (Nenapadlo mě to, ale hodím si :-)
(20:39) Morigan -> Ketryn: (Hm, 17 :-D )
(20:40) Ketryn -> Morigan: (:-D A nehází se v takovýhle chvílích dvakrát :-)?)
(20:41) Morigan -> Ketryn: (Cože, odkdy?? :-D)
(20:42) Ketryn -> Morigan: (Ty si nepamatuješ, že jsme si někdy házely dvakrát :-)? Když to bylo silnější, obousměrné a tak :-) )
(20:44) Morigan -> Ketryn: (No tak to je, to je fakt. Takže 17 + 12 :-D To je už ale trochu trapné :-DD)
(20:45) Ketryn -> Morigan: (Hm :-D To asi s Ollem nevíme, kam s očima :-D)
(20:46) Morigan -> Ketryn: (To už asi ne :-D Bohové...)
(20:47) Ketryn -> Morigan: (Asi můžeme jen doufat, že pak skončíte a nebudete pokračovat :-D)
(20:50) Morigan -> Ketryn: (Já se snažím! Ale trochu jsme zapomněli, že klečíme na okraji cesty.)
(20:51) Ketryn -> Morigan: (No já ti to nezazlívám :-D jen asi děláme, že tam nejsme :-D)
(20:53) Morigan -> Ketryn: "No tak pojedeme," řekne nakonec James tónem, který spíš zní jako "asi tě odtáhnu do lesa".
(20:53) Ketryn -> Morigan: "Vidíš, klidně jsem se ti mohla stihnout podívat na to zranění," utrousím potichu směrem k Ollemu.
(20:54) Ketryn -> Morigan: I v té krizi jsem z vás taková trochu pobavená nebo jak bych to řekla.

(18:47) Ketryn -> Morigan: Tak mu poděkuji. Snažím se co nejvíc se tam dostat vlastníma silama. Vůbec se mi nelíbí, jak je raněný, musíme pak zjistit, co se mu stalo :-(
(18:49) Morigan -> Ketryn: No to bychom tedy měli zjistit :-/
(18:50) Morigan -> Ketryn: Když jsme pak všichni v sedlech, vyrazíme zpátky po cestě, kterou jsme sem přijeli. Pamatuje se to dobře, takže se snažíme vrátit tak, jak nás přivezli a navázat na cestu, kterou jsme jeli.
(18:52) Ketryn -> Morigan: Stejně budeme pak muset zastavit a udělat plán. Olleho stále starostlivě pozoruji, kdyby se chtěl začít zhoršovat.
(18:54) Ketryn -> Morigan: Jestli má naražená nebo dokonce zlomená žebra, tak s tím stejně nic nezmůžeme :-/
(19:01) Morigan -> Ketryn: Vyjedeme zpátky na ten kopec a zase kus dolů tou stezkou, kterou jsme sem přijeli, pak zase navážeme na původní cestu, kterou už jsme jeli.
(19:02) Morigan -> Ketryn: Tam asi nakonec někde zastavíme, aniž se nějak víc domlouváme.
(19:03) Morigan -> Ketryn: "Měli bychom se podívat na mapu," řeknu bezvýrazně.
(19:04) Ketryn -> Morigan: "Asi jo..." vzdychnu. "A vymyslet co dál."
(19:04) Morigan -> Ketryn: Tentokrát ani James neprotestuje, protože je to prostě jasné.
(19:05) Ketryn -> Morigan: Obávám se, že už bude v Birce, jestli si nerozhodl dát nějakou pauzu nebo nesháněl jídlo.
(19:09) Morigan -> Ketryn: To si myslím taky. Seskočím z koně a dám ho podržet Jamesovi. Jdu si vzít od Olleho mapu a rozložím jí někde na okraji cesty.
(19:10) Ketryn -> Morigan: (My ostatní zůstáváme na koních?)
(19:10) Morigan -> Ketryn: James seskočil.
(19:13) Morigan -> Ketryn: Olle chtěl taky, ale pak si to rozmyslel a radši zůstal v sedle.
(19:15) Ketryn -> Morigan: "Měli bychom se ti na ta záda nebo co se ti stalo podívat," nevydržím to už, opravdu mám o něj starost.
(19:23) Morigan -> Ketryn: "Nic se mi nestalo," řekne jen. Asi mi teprve dojde, že by mohl být raněný.
(19:25) Ketryn -> Morigan: "To se ti tedy stalo," nedám se. Chystám se taky slézt, že bych se mu na to šla podívat, jenže když zůstane na koni, tak mu budu asi těžko vyhrnovat košili...
(19:27) Ketryn -> Morigan: "Tak pojď dolu a domluvíme se, co dál..." navrhnu.
(19:34) Morigan -> Ketryn: "Na to nemáme čas," odmávne to.
(19:38) Ketryn -> Morigan: "Ty jsi paličák!" zamračím se na něho. Opravdu bych se mu na to zranění chtěla podívat, ale nevím, jak ho dostat z koně. Asi budu muset počkat, až budeme stavět na dýl.
(19:39) Ketryn -> Morigan: Měla jsem se mu na to podívat, než jsme vyjeli, jenže se to tam vše seběhlo tak rychle, že jsem si to uvědomila, až když jsme seděli na koních.
(19:40) Morigan -> Ketryn: Chvilku vás pozoruju. "No dobrá," řeknu pak a odmotám si tu špinavou věci z předloktí. No fakt to už stojí za to.
(19:42) Ketryn -> Morigan: No :-/ Jsem z vás obou zoufalá...
(19:42) Morigan -> Ketryn: James se pokusí držet koně a zároveň si odřezávat další kus košile. Příště už si jí bude muset sundat a rozřezat jí skoro úplně.
(19:43) Morigan -> Ketryn: Aspoň se na to soustředí a nemusí se dívat na mě.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(19:44) Morigan -> Ketryn: "Ukazuje to na Birku," nahlásím vám hned.
(19:46) Ketryn -> Morigan: Říkám si, jak tohle můžeš ještě dělat dlouho dělat :-/
(19:46) Ketryn -> Morigan: "Hm, takže jak jsme očekávali," ušklíbnu se nešťastně. "Mám opravdu strach, co v té Birce plánuje..."
(19:47) Morigan -> Ketryn: "Fajn, je v Birce. Tam se určitě nějakou dobu zdrží, určitě minimálně proto, že se bude chtít zásobit," řekne James.

(10:08) Ketryn -> Morigan: Sakra, vždyť nás nemůžou jen tak sebrat, nic jsme neprovedli :-/ Jsem jim to trochu vysvětlila, tak ať nás nechají na pokoji, musíme stihnout ho stihnout :-/ Tohle nám byl čert dlužný.
(10:21) Morigan -> Ketryn: "No tak to by mohl říct každý!" prohlásí ten, co tě drží a sevře tě pevněji, až hrubě. Olle mu tu jeho ruku odstrčí a strčí i do něj, je to ale viditelně docela slabé, jako by neměl moc síly.
(10:30) Ketryn -> Morigan: "Bohové, tak se na nás podívejte! Sotva stojíme na nohou. Opravdu se jen snažíme chytit muže, který mi unesl dítě, proto jsme jeli tak rychle, abychom ho dohnali! Tak nás prosím nechte jít, než nám zas zmizí." Padá na mě fakt krize. Jestli nás teď odvedou...
(10:31) Morigan -> Ketryn: "Odkud jste?" zeptá se další z mužů a zeptá se tebe, když ses tak rozpovídala.
(10:36) Ketryn -> Morigan: Hm, bezva, a je to v prdeli... Z hlediska toho, že opravdu nevím, odkud se Severního klanu bychom mohli být, tak se budu držet té naší původní historky. "Z jihu..." řeknu "po pravdě"
(10:49) Morigan -> Ketryn: "Co to znamená z jihu? Neumíš odpovědět normálně??"
(10:50) Morigan -> Ketryn: "Nechte ji na pokoji!" řekne Olle varovně. "Myslela z Jižního klanu. Máme za sebou už opravdu dlouhou cestu, nechceme dělat potíže."
(10:53) Ketryn -> Morigan: Nevím, co mu na té odpovědi přijde nenormální, ale raději mlčím. To jsme fakt narazili na dobré kretény.
(10:59) Ketryn -> Morigan: "Ano, nechceme dělat potíže a nic jsme neprovedli..." Snažím se uklidnit. Nelíbí se mi, jak mě drží, ale stejně nemám sílu se s ním nějak přetahovat.

(23:13) Margare-tka -> Morigan: No to mi výrazně pomáhá, já jim samozřejmě také věřím a vím, že tady jsou bohové nadevše. taky jsem je prosila, aby stály při a bylo to s ní dobré. a moná to tak i je, jelikož to klidně mohlo být už mnohem horší.
(23:13) Morigan: Už nic moc neříká, Sáru nese, ale před domem jí pustí na zem, aby mohla jít po svých. "Mám hlad!" pronese Sára.
(23:15) Margare-tka -> Morigan: "Tak s dáme nějakou svačinu." řeknu ji. "Dáš si s námi?" zeptám se ho. jako žaludek mám stažený, že jim jídlo tak akorát připravím, možná si taky něco málo dám.
(23:19) Morigan: "Na jídlo je brzy," odmítne mírně. "Půjdu něco zařídit. Chceš poslat nějaký vzkaz do Harmu?" zeptá se tě.
(23:22) Margare-tka -> Morigan: "Asi ani ne,." zapřemýšlím "Ale děkuji, že jsi se zeptal." nenapaá mě nic o vám psát, určitě tam s Jamesem a Anabellou a spolem máte dost starostí.
(23:23) Margare-tka -> Morigan: "Budeš posílat vzkaz Morigan?" zeptám se ještě.
(23:24) Morigan: "Pravděpodobně," kývne. "Ještě si to promyslím. Ne vzkaz, chci jí sem povolat zpátky."
(23:28) Margare-tka -> Morigan: "Aha a poslat ji na sever za Ragnarem?"
(23:28) Morigan: "Ne." zakroutí hlavou.
(23:33) Margare-tka -> Morigan: "Chceš si ji nechat tu?" nevydržím a ještě se zeptám.
(23:38) Morigan: "Chci aby se mnou spolupracovala."
(23:40) Margare-tka -> Morigan: "No s vašimi povahami to půjde naprosto hladce, když se moc nesnesete." lehce se pousměju, neříkám to s žádnou narážkou, jen jako holý fakt.
(23:50) Morigan: "A je tam jistý rozdíl. Ona mě musí poslouchat," ušklíbne se.
(00:05) Margare-tka: "Jo to je rozdíl." pousměju se a pomylísi, že on tě ijak nerozhází,když neposloucháš ani své manžele.
(00:05) Morigan: (Jarl netuší, jak moc ho občas Ragnara neposlouchám...:-D)

Na Arim je vidět, že to všechno dělá z upřímného zájmu a velké starosti o Sáru. Na základě té události si začal věcí všímat a spojovat si i to, o čem předtím moc nevěděl, nebo co nepovažoval za podstatné.
O Anabelle skoro nemluví, i když už jednou naznačil, že má na to taky názor a už několikrát jí označil za malou prokletou čarodějku. Rozhodně si myslí, že má nějaké schopnosti po mě a že je využila na Sáru. Teď to ale dal do pozadí, víc mu záleží na tom, aby byla Sára zdravá. Kněžce a bohům důvěřuje stoprocentně, tak to tu mají všichni, alespoň jak jsi za tu celou dobu, co tu jsme pochopila. Spojení z bohy je pro ně důležité, velmi důležité.
Sáru nese a z celé jeho osoby vyzařuje, že jí má opravdu rád.

(13:40) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(13:45) Morigan -> Ketryn: Máš asi velké štěstí, nejspíš jsi žádné zranění neutrpěla, i když jsi v takovém šoku a leknutí, že jsi to ještě nezvládla úplně analyzovat.
(13:47) Ketryn -> Morigan: No, v šoku jsem parádním! Doufám, že se nestalo nic ani Ollemu ani vám. Snažím se nějak vzpamatovat a pochopit, co se vlastně stalo.
(13:48) Ketryn -> Morigan: Až to půjde, tak se pokusím sebrat a zjistit situaci.
(14:12) Morigan -> Ketryn: "Co tu sakra jedete jak šílení??" slyšíš hlas jednoho z mužů.
(14:12) Morigan -> Ketryn: "Asi sakra někam pospícháme, ty idiote!!" slyšíš můj.
(14:13) Ketryn -> Morigan: No, zato že oni jeli krokem!
(14:14) Ketryn -> Morigan: Tak aspoň vím, že ty jsi v pořádku? Co Olle? A James?
(14:20) Morigan -> Ketryn: Olle se pokouší taky zvednout, stejně jako ty, ale úplně snadno mu to nejde, Jamese v té změti zatím nevidíš.
(14:21) Ketryn -> Morigan: "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" ujišťuji si starostlivě. Stále se cítím tak nějak v šoku.
(14:26) Morigan -> Ketryn: Asi se mu něco stalo, podle toho, jak se tváří, ale neřekne nic a pokouší se zvednout.
(14:27) Morigan -> Ketryn: "Co jste zač, že se tu takhle proháníte? Kam jste jeli?"
(14:27) Morigan -> Ketryn: "To bychom se stejně mohli ptát my vás!" odseknu. Totálně mě vytočili.
(14:27) Ketryn -> Morigan: No bezva :-/ "Co ti je?" Pokusím se mu pomoct, ale nevím, jak moc budu platná.
(14:27) Ketryn -> Morigan: Co to je za kreténa, co mu je do toho, kam jsme jeli??
(14:28) Ketryn -> Morigan: Fakt, tohle jsme ještě potřebovali :-/ Ať nás nechají na pokoji a zmizí. Podívám se, kolik jich vlastně je.
(14:30) Morigan -> Ketryn: "To nic není," zasípe Olle. Je jich víc, než nás, asi tak sedm.
(14:32) Ketryn -> Morigan: Vůbec se mi to nelíbí :-/ Krev mu neteče, že ne?
(14:33) Ketryn -> Morigan: Pozoruji ho pátravě a starostlivě.
(14:37) Morigan -> Ketryn: Ne, krev nikde nevidíš.
(14:38) Ketryn -> Morigan: Musel se minimálně dost praštit do zad...
(14:40) Ketryn -> Morigan: Pokusím se mu když tak aspoň trochu pomoct a doufám, že to není nic vážného a nemá nic zlomeného.
(15:04) Morigan -> Ketryn: Pak si uvědomíš, že vám někam utekl váš kůň.
(15:05) Ketryn -> Morigan: No to je taky super :-/ Dívám se, jestli ho někde neuvidím? A co ten druhý,co ho střídáme?
(15:07) Morigan -> Ketryn: Ono je tam kolem tebe na té cestě zhluk lidí a koní, ne moc přehledný.
(15:07) Morigan -> Ketryn: "Ptal jsem se kam jedete!" zopakuje muž a protože stojí blízko, chytí tě za bradu a zvedne ti obličej, aby se na tebe mohl podívat. "Někdo vás pronásleduje, nebo vy někoho?"
(15:10) Ketryn -> Morigan: To se tedy celkem leknu a pokusím se mu vykroutit. Co je to za magora? "Ono je zakázaný spěchat?" zeptám se. Vůbec se mi s ním nechce vybavovat a nechápu, co to má znamenat.
(15:15) Morigan -> Ketryn: "Radši je vezmem," řekne jiný z nich.
(15:16) Ketryn -> Morigan: "Hledáme muže, který mi unesl dceru! Stačí? Mohli byste nás teď nechat jet?" řeknu a o zoufalý tón se nemusím ani snažit.
(15:16) Ketryn -> Morigan: Ty vole, do jakého průseru jsme se to zas dostali??

(12:19) Morigan -> Ketryn: Moc už nezbývá, nalhávat si nic nemá cenu. Ale musíme se pokusit. A pokud to nevyjde, budeme muset vymyslet jiný plán, jen teda fakt nevím jaký.
(12:20) Morigan -> Ketryn: Vyměníte si s Ollem koně, aby byl trochu čerstvější a vyrazíme.
(12:20) Ketryn -> Morigan: To tedy taky nevím. Mám pocit, že další plán je leda tak umřít na vyčerpání.
(12:22) Morigan -> Ketryn: Ten plán máš koukám už pár dní :-D
(12:23) Morigan -> Ketryn: Ne, to byl jen krizový smích.
(12:23) Morigan -> Ketryn: K6
(12:23) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(12:32) Morigan -> Ketryn: Tak to se na koni udržíš.
(12:35) Ketryn -> Morigan: Tak aspoň nějaké pozitivum :-) (Kostičky se asi rozhodly mě ještě nezabít úplně :-D)
(12:38) Morigan -> Ketryn: Je to ale fakt náročná cesta, máš pocit, že ti ruka asi už odpadne od těla a jsi si naprosto jistá, že kdyby tě na tom koni nedržel Olle, tak už by tě tam tvoje svaly neudržely, když nemáme ty sedla.
(12:42) Ketryn -> Morigan: No, co nadělám...:-( Ještě že mě přidržuje.
(12:44) Morigan -> Ketryn: k6
(12:45) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(12:47) Morigan -> Ketryn: (Teď se ve mě všechny ty schizofrenní části dohadují, jak to mám asi komentovat... raději nijak! :-D )
(12:52) Ketryn -> Morigan: (No jo no, už mi 1 dlouho nepadla, tak to jednou muselo přijít :-D)
(13:07) Morigan -> Ketryn: Když se cesta trochu rozšíří, necháme vás jet první, abyste mohli určovat tempo.
(13:10) Morigan -> Ketryn: Tvoje smysly jsou už tak otupělé a zpomalené, že vlastně skoro nic neuslyšíš, ani nezaregistruješ, jestli něco slyšel Olle. Zničeho nic se proti vám vyřítí další, cizí jezdci na koních.
(13:12) Ketryn -> Morigan: Bezva :-D Jestli se srazíme...
(13:24) Morigan -> Ketryn: Jedou dost rychle, možná ne tak zběsile a bezhlavě jako my, ale o moc pomalejší tempo to nemělo. Ucítíš, jak sebou kůň pod vámi trhnul, na vteřinu ustrnul v naprostém šoku a pak se postavil na zadní.
(13:26) Ketryn -> Morigan: Cože :-D?? Tak to je opravdu poslední kapka. To se nedivím, že letím.
(13:30) Morigan -> Ketryn: Olle se opravdu snaží, aby vás udržel, ale nepovede se mu to, navíc ty naše koně ve skutečnosti nemají udidlo, takže pokud se splaší, nemáme šanci. Sklouznete oba po zádech z koňského hřbetu a dopadnete na zem. Ty spadneš přímo na Olleho, takže se to vlastně nic nestane, alespoň v tu chvíli.
(13:32) Ketryn -> Morigan: Tvl, doufám, že se Ollemu nic nestalo. Snažím se nějak orientovat, aby nás ten kůň ještě neušlapal, ale nevím, jak moc je to možné. Navíc hned za námi jste vy a do toho ještě ty cizí koně. (To je fakt strašná situace :-D!!! přesně takovéhle zdržení jsme potřebovali :-/)
(13:35) Morigan -> Ketryn: Vznikne takový chaos, že jsi vlastně schopná si jen částečně zakrýt hlavu (tedy spíš obličej), jak ti velí instinkt. Ollemu nějakou dobu trvá, než se pohne, ale potom tě chytne a převalí pod sebe, což je taky jediné, co může dělat ve chvíli, kdy kolem vás dupou splašení koně jak naše, tak i ty jejich.
(13:37) Ketryn -> Morigan: To je jak uprostřed křížové palby.
(13:38) Ketryn -> Morigan: Snažila jsem se asi aspoň nějak stočit a krýt sen.
(13:40) Morigan -> Ketryn: k6

(10:45) Morigan -> Ketryn: Spánek ti trochu pomohl, i když už sama cítíš, že tě tělo zrazuje čím dál víc. Ruka se moc nezlepšila, ale ono na to ani nejsou podmínky. Snažíš se prostě jen udržet na koni, v čemž ti Olle dost pomáhá, to, že sedí za tebou.
(10:46) Ketryn -> Morigan: Jsem na vlastní tělo naštvaná, že už nefunguje :-/ Snažím se, co to jde, abych byla pro Olleho co nejmenší zátěž...
(11:19) Morigan -> Ketryn: Pak musíme po nějaké době ale stejně zastavit, aspoň na pár minut.
(11:23) Morigan -> Ketryn: "Myslím si, že nejedeme dostatečně rychle. Ale záleží na tom, jak rychle jede on," řekne Olle.
(11:25) Ketryn -> Morigan: To mě vůbec nepotěší. "Sakra, vždyť už taky musejí být vyčerpaní..." Úplně se bojím pomyslet, jak je na tom Yda a jestli jí dává vůbec dost najíst... Je mi špatně jak fyzicky, tak psychicky.
(11:46) Morigan -> Ketryn: "To určitě jo, jenomže my máme pravděpodobně horší cestu. Říkal jsem, že to nezaručuju," dodá Olle sklesle.
(11:51) Ketryn -> Morigan: Asi nemám sílu na to cokoli říct :-(
(11:52) Ketryn -> Morigan: Stále se snažím doufat, protože kdybych se vzdala i té poslední naděje, tak už se asi vážně sesypu.
(11:54) Morigan -> Ketryn: "Asi bych se měla podívat, kde je," navrhnu.
(11:56) Ketryn -> Morigan: Máš pravdu a hodilo by se to vědět, ale to řezání... :-/ Nechávám to na tobbě.
(11:57) Morigan -> Ketryn: "Lily, proboha," hlesne jen James, ale vyloženě razantně mi v tom nebrání.
(11:57) Morigan -> Ketryn: "Tak rychle," kývnu na Olleho a ten chápe a rychle mi podá tu mapu.
(11:58) Ketryn -> Morigan: Doufám, že to nebude další kapka do beznaděje.
(12:03) Morigan -> Ketryn: Snažím se být rychlá, ale soustředěná a udělat to správně. Tohle "oživování" je rychlé, takže v podstatě hned vidíme, že ještě v Birce není.
(12:04) Morigan -> Ketryn: "Ještě máme šanci!" řeknu. "Ta mapa sice odpovídá nepřesně, ale možná tak za dvě hodiny...?" podívám se na kluky.
(12:05) Ketryn -> Morigan: Tak snad... Takže ještě neminul ten bod, kde se ty cesty potkávají?
(12:06) Morigan -> Ketryn: Ne, ale i kdyby, pořád by byla nějaká šance dojet ho před Birkou, asi se nám nepovede potkat se přímo na rozcestí.
(12:07) Morigan -> Ketryn: "Tak teď do toho dáme všechno, nic víc udělat nemůžeme," rozhodne James.
(12:09) Ketryn -> Morigan: To vím, to by byla hrozná náhoda. Ale vůbec by mi nevadilo mít konečně trochu štěstí a být tam o chvíli dřív...
(12:11) Morigan -> Ketryn: Jo, kdybychom si na něj mohli počkat, to by bylo stokrát lepší, než ho honit.
(12:16) Ketryn -> Morigan: Všechno do toho dát musíme, jen kolik toho "všechno" ještě zbývá.

(23:54) Morigan: "Přiveďte jí večer," rozhodne kněžka. "Pokud se nerozhodnete jinak," dodá a oběma vám věnuje krátké, ale zkoumavé pohledy. "Připravím obřad."
(23:57) Margare-tka: Takže tam bude jen na noc? Chápu dobře?
(23:59) Morigan: Jo, chápeš dobře.
(00:02) Margare-tka: Tak to mě trochu uklidní, že to bude jen na noc a bude méně času na její pozorování, ale nedělám si naděje, že nezjistí co nemá.
(00:05) Morigan: "Pokud jsi si jistá, že to tak stačí," řekne Ari nejistě, ale kněžka kývne.
(00:12) Margare-tka: Tak to spokojeně Ariho chytnu za ruku, když tam tak sedíme.
(00:13) Morigan: Takže nakonec se vracíte k domu zatím i se Sárou, Ari zamyšleně mlčí.
(00:14) Margare-tka: Tak ji podkuji a zatím tedy jdeme. "Myslíš, že je to špatně, že tam nezůstala, je to celý den."
(00:18) Morigan: "Když kněžka tvrdí, že to stačí, tak asi ví proč. Já v to tedy doufám."
(00:24) Margare-tka: "Určitě stačí." odmlčím se. "Jen mě ještě napadlo jestli bychom ji neměli říct, že zrovna v pohodě nezvládá, když vidí obětovat zvíře, tak aby u toho nebyla. Ale možná to nebude třeba, když už to připraví..." což musí uznat sám, že to v klidu při tom odplutí lodí nebylo.
(00:26) Morigan: "Možná právě v tom je problém," řekne Ari. Vypadá to, že to je další věc, kterou nezmínil, protože na ní nějak pozapomněl.
(00:26) Morigan: "Musíme jí i tomhle říct."
(00:27) Margare-tka: "V čem je problém? Tak jsou děti co nemají takové věci rádi." řeknu a říkám si, že u ní je to tedy opak, ale tak proč to nepojmout takhle.
(00:28) Morigan: "A to není přirozené. To je divné," řekne Ari souhlasně.
(00:29) Morigan: "Nemyslím si, že by to bylo tím, že nemá varjagskou krev. Bohové přijmou i někoho z cizí krví, i někoho, kdo už sloužil i jiným bohům. Oni dokáží být velmi otevření. Tím to podle mě není."
(00:31) Margare-tka: "Tak mě to úplně nenormální nepřijde, některé děti to prostě rádi nemají. Může je to děsit, když ještě nechápou plný význam."
(00:32) Margare-tka: Necháme Sáru pobíhat okolo,pokud pobíhá. Nebo je stále zaražená?
(00:33) Morigan: Spíš ano, rozhodně nepobíhá.
(00:34) Morigan: (Seveřanská výchova naráží na jižanskou :-D)
(00:34) Morigan: Ari se po tobě trochu zamračeně podívá, ale nekomentuje to.
(00:34) Morigan: "Opravdu moc chci, aby jí bohové přijali. Nebo chci vědět, proč jí nepřijímají."
(00:36) Margare-tka: Tak ji klidně držím za ruku a nebo ji nese Ari, pokud chce nebo já. "Ale vždyť ji přijali. Byla ve svatyni a vše tam proběhlo jak mělo?" snažím se.
(00:38) Margare-tka: (Ale jako je pravda, že kdyby bylo nějaké 3leté dítě ve svobodně přítomno obětování zvířete, tak by taky možná vyvádělo....Jako i já si musela zvyknout a přijmout to.)
(00:38) Margare-tka: (Jen by se nehrnulo tam.)
(00:38) Morigan: "To ano. Tenkrát ano. Proto nerozumím, proč jí teď nechtějí," řekne s povzdechem.
(00:39) Morigan: (Ano, seveřanská výchova naráží na jižanskou :-D Ve Svobodné se zvířata moc neobětují. I když taky, ale jen vyjímečně a fakt asi ne před dětmi.)
(00:40) Margare-tka: "Ari já si taky přeji, aby bylo vše v pořádku. Ani nevíš jak moc. A tím, že se chová tak jak chová usuzuješ, že ji bohové nechtějí? Nebo ti to někdo řekl?"
(00:42) Margare-tka: Mám z ní pocit, že vymýšlí nějaký plán útěku..... aby nám dnešní plány pokazila. Budu ji muset hlídat a už vidím jak večer stěhujeme postel.....
(00:43) Morigan: "Protože tady u nás to tak je. Pokud má někdo nemoc duše, je to proto, že ho bohové nechtějí."
(00:47) Morigan: "A taky to tak nějak... nevím, cítím," dodá tiše. "Ale já nejsem kněz, nemůžu o tom nic vědět."
(00:48) Margare-tka: To na něj koukám trochu zaskočeně. No koukám, že i názory na nemoci jsou tady jinak. "Ale to by ji přece nepřijali ve Svatyni, ne?"
(00:50) Margare-tka: "A tam ji přijali." Ale s tím, že to cítí mě rozhodil......
(00:50) Morigan: "Říkám, že proto chci vědět proč. To samozřejmě nemusí být od narození. Znal jsem takového, co dostal nemoc duše až jako dospělý muž."
(00:52) Margare-tka: "Aha, určitě to bude dobré." pokusím se abych uklidnila sebe jeho i jí.

(15:32) Margare-tka -> Morigan: Jako tohle bude tedy náročný den. Mám tam z toho fakt na krajíčku nechci ji tam nechávat samotnou.
(17:36) Morigan -> Margare-tka: "Není na takovou modlitbu přece jen malá?" řekne Ari.
(17:36) Morigan -> Margare-tka: "Není to obvyklé, tak uvidíme," řekne kněžka. "Kdybychom skončily dřív, tak s ní někoho pošlu do tvého domu," kývne.
(18:39) Margare-tka -> Morigan: "A nemůžu se tady ještě přes den zastavit, jestli to zvládá dobře?" mám z toho fakt obavy.Takhle ji někde nechat a nemít ji pod dozorem. A to už nijak nezakrývám.
(18:41) Morigan -> Margare-tka: Ari se na tebe podívá, co to zase děláš za komplikace?
(18:42) Margare-tka -> Morigan: To je mi úplně jedno jak se dívá. Mám strach ji tady nechat.
(18:49) Margare-tka -> Morigan: "Jsem její matka, nechápu důvod k nějaké separace. Stejně pak vše dozvíme." zkouším ještě.

(20:07) Margare-tka -> Morigan: "Byla to vyhrocená situace a tak jsem si vzpomněla na něj, přemýšlela jsem co by to mohlo mít na svědomí."
(20:07) Margare-tka -> Morigan: Dodám ještě k tomu.
(20:14) Morigan -> Margare-tka: "Velká škoda, že máme tak málo informací," řekne kněžka. "Ale bohům to někdy stačí. Zjistí, jak jí pomoci, pokud jí pomoci lze."
(20:16) Margare-tka -> Morigan: Ach jo, kdybych věděla, že ji nic neudělají, když to všechno řeknu, tak to udělám, když by ji pomohly od toho všeho. Ale co když ji někam zavřou.... mám z toho absolutně panický strach. Vůbec se mi ji nechce pouštět.
(20:18) Morigan -> Margare-tka: "Děkujeme," řekne Ari.
(20:18) Margare-tka -> Morigan: Ale snažím se to nedát najevo.
(20:20) Morigan -> Margare-tka: "Pokusím se s bohy promluvit. Pokusím se je požádat, aby mi sdělili, co mám vědět. Musí tu ale zůstat se mnou," kývne směrem k Sáře.
(20:20) Morigan -> Margare-tka: "Ovšem," přikývne Ari.
(20:21) Margare-tka -> Morigan: "Sama?" zeptám se.
(20:23) Morigan -> Margare-tka: "Ano, jistě," kývne kněžka.
(20:26) Margare-tka -> Morigan: Tak to se mi tedy vůbec nechce, ale budiž. "Sáro, my na chvilku půjdeme ven." vím jak se ta kněžka jmenuje? říkám ji to tak aby neměla obavy, že se něco děje,
(20:27) Morigan -> Margare-tka: "Ne na chvilku, do rána," opraví tě kněžka. Jak se jmenuje nevíš, vždycky se říkalo jenom kněžka, i když jméno určitě má.
(20:30) Margare-tka -> Morigan: "Do rána?" kouknu se po Arim, podivím se. "Bude mít hlad."
(20:32) Morigan -> Margare-tka: "Nebude," ujistí tě kněžka s mírným, skoro neznatelným úsměvem, který vypadá v pomalované tváři zvláštně.
(20:34) Margare-tka -> Morigan: Jako jestli ji někde budu muset nechat tak dlouho..... to je celý den. Myslím, že začnu hysterčit dřív než Sára.....A pak bude jasný po kom to má. "Ale ona je zvyklá jíst hodně a nikdy nebyla tak dlouho, kde to nezná." kouknu se po Sáře. Jestli vypadá, že to zvládne.
(20:37) Margare-tka -> Morigan: Co když před ní bude obětovat nějaké zvíře.......jako docela mě chytá panika, zatím v hlavě.
(20:37) Morigan -> Margare-tka: "Ano, to je další věc," uvědomí si Ari. "Myslím, že jí velmi hodně. Sní toho tolik, co dospělý člověk. Ale to by pravděpodobně neukazovalo na nemoc duše," uvažuje nahlas.
(20:38) Morigan -> Margare-tka: "Kdoví, jarle. Pravděpodobně ne. I když tělo občas dělá to, co si duše žádá," odpoví kněžka.
(20:38) Morigan -> Margare-tka: Sára vypadá pořád jako v nějakém mírném transu, jako by se neodvážila jakkoli protestovat.
(20:39) Margare-tka -> Morigan: Já mám chuť se tam rozbrečet....co mám dělat. Tady mě chytá kohoutek.
(20:40) Morigan -> Margare-tka: Jestli se rozbrečíš tam, tak zítra bude zkoumat tebe :-D
(20:41) Margare-tka -> Morigan: Na mě nemůže na nic přijít....jen to, že mě můj manžel dovádí k šílenství..
(20:41) Margare-tka -> Morigan: Ovládám se. Snažím se.
(20:43) Margare-tka -> Morigan: "Tak některé děti jí hodně."
(20:43) Margare-tka -> Morigan: Asi tam za chvilku budu vypadat, jako ten autistický záběr z videí....
(20:46) Morigan -> Margare-tka: "Tolik asi ne," míní Ari.
(20:48) Margare-tka -> Morigan: A nebo ho tam začnu něčím mlátit do čeho nás to zatáhl....
(20:54) Morigan -> Margare-tka: "Pojď ke mě, Sáro," natáhne kněžka ruku, ale je mírně, vlastně jen otevře dlaň. Sára na ni nejdřív jen zírá, pak se pomalu sesune z lavice, na které sedíte a přejde k ní.
(20:55) Margare-tka -> Morigan: Co to s ní udělala. Koukám na ni.
(20:57) Morigan -> Margare-tka: Sedne si vedle ní, nebo spíš se opře zády, na lavici nešplná a tváří se tak nějak zarputile.
(21:01) Margare-tka -> Morigan: No to se tváříme podobně.
(21:02) Margare-tka -> Morigan: Já mám pocit, že se zblázním, když vidím, že jde.
(21:09) Margare-tka -> Morigan: "Je nějak pokojná?" zeptám se ji s obezřetností.
(21:11) Morigan -> Margare-tka: "To já nevím," podívá se na tebe kněžka. "Je?"
(21:12) Margare-tka -> Morigan: "No nečekala jsem, že půjde. Většinou má svou hlavu."
(21:45) Margare-tka -> Morigan: A netváří se, jako, že by jsme ji zradili?
(21:47) Morigan -> Margare-tka: Takhle by se to asi definovat nedalo.
(21:49) Morigan -> Margare-tka: Jako evidentně nějak nesouhlasí s tím, co se děje (jako asi se vším, bez nějakého důvodu), ale neopováží se protestovat.
(21:53) Margare-tka -> Morigan: No to je mi jasné, že se jí bojí. "A nemáme ji sem něco donést? Na co je zvyklá? Nějakou hračku a nebo něco na spaní?"
(21:54) Morigan -> Margare-tka: "To myslím nebude potřeba."
(21:57) Margare-tka -> Morigan: " Nebylo by lepší abych tu s vámi ze začátku bla. Nechci aby si myslela, že jsme, ji tu nechali."
(21:58) Morigan -> Margare-tka: "Chcete vědět, co bohové říkají, nebo je důležitější, co si bude myslet malé dítě?" zeptá se kněžka.
(22:02) Margare-tka -> Morigan: "Já vím." řeknu lehce zoufale. A kouknu po Arim. Tohle mě zničí, ale tvářím se statečně. Rozhodně se tak necítím.

(21:37) Morigan -> Ketryn: Pak se tedy odhodlám, předstírám, že Jamesův obličej vůbec nevidím a naříznu si kůži, aby krev nakapala na mapu.
(21:37) Ketryn -> Morigan: Jsem z toho úplně bledá.

(20:46) Morigan -> Ketryn: Odvážu mokrý a krvavý pruh látky. I ve svitu ohně už to předloktí vypadá jak z nějakého hororu, nikdy ani stopy po sebemenším magickém zaléčení.
(20:48) Ketryn -> Morigan: "Proč si to aspoň trochu nezaléčíš?" ujede mi zoufale.
(20:50) Morigan -> Ketryn: To mi směrem k tobě ujede trochu provinilý pohled.
(20:51) Ketryn -> Morigan: "Co? Ty si to nemůžeš vyléčit? Ani trochu?"
(20:53) Morigan -> Ketryn: "Cože?" zeptá se James.
(20:53) Morigan -> Ketryn: "Nevím, možná mám jen málo energie," řeknu, ale nezní to moc jistě.
(20:54) Ketryn -> Morigan: Asi jsem měla mlčet, ale tak mě to šokovalo, že jsem to nepromyslela.
(20:55) Ketryn -> Morigan: Nevěřím ti to ani náhodou. Ale stisknu rty a mlčím, jen se na tebe významně dívám.
(20:56) Ketryn -> Morigan: Hnusná magie!!! Pocítím další nával vzteku k Patrickovi.
(21:03) Morigan -> Ketryn: "Jestli mu něco fakt neodpustím, tak je to tohle!!!" zvolá James už poněkud iracionálně a sevře moje zápěstí do dlaně víc, než chtěl, takže se opravdu neubráním bolestnému syknutí, i když jsem se hodně snažila. "Lásko... omlouvám se," zjihne hned a opatrně mě obejme. Máš dojem, že je kousek od toho se skoro rozbrečet.
(21:05) Ketryn -> Morigan: No já taky, kort když vás takhle vidím :-( Naprázdno polknu.
(21:15) Morigan -> Ketryn: Snažíme se pak ale oba uklidnit.
(21:22) Ketryn -> Morigan: Asi jsem tomu svými otázkami moc nepomohla...
(21:24) Morigan -> Ketryn: Stejně by to potom prasklo.
(21:26) Ketryn -> Morigan: Doufám, že se to pak bude aspoň normálně hojit :-(
(21:26) Morigan -> Ketryn: "Zítra musíme přebrodit řeknu," řekne Olle, aby to nějak prolomil. "Voda kvůli dešti stoupla, ale myslím, že bychom to mohli zvládnout. Do rána snad ještě klesne, pokud nebude znovu pršet. Kdybychom jeli k druhém brodu, ztratíme čas, který nemáme."
(21:27) Ketryn -> Morigan: Budeš to nakonec dneska zkoušet nebo to necháš na ráno?
(21:29) Morigan -> Ketryn: Stále asi chci, ale zatím jsem se k tomu psychicky neodhodlala.
(21:30) Ketryn -> Morigan: "Snad to nějak půjde," přikývnu.
(21:31) Ketryn: "Bude muset."
(21:32) Ketryn -> Morigan: "Bude muset," dodám.

(18:57) Ketryn -> Morigan: Tak jedeme. Snažím se ze všech sil nějak zvládnout.
(19:05) Ketryn -> Morigan: (Jsem si tak říkala, že tenhle náš výlet musí být dobrá odtučnovací kůra :-DD)
(19:07) Morigan -> Ketryn: (Kdyby jen odtučňovací, já mám pocit, že nás to připraví i o všechny svaly...)
(19:09) Ketryn -> Morigan: (No, to taky :-/ )
(19:09) Ketryn -> Morigan: (O všechny ne, ale je to trochu jak v Kdo přežije :-D)
(19:11) Morigan -> Ketryn: (Jenom kratší. Tedy snad :-D )
(19:12) Ketryn -> Morigan: (No to snad ano :-D!)
(19:13) Morigan -> Ketryn: (Ale oni tam neměli tolik pohybu. My to máme jak trojboj - na koni, pěšky, na loďce...)
(19:16) Morigan -> Ketryn: Cítíš, že už tvoje tělo jede z posledních rezerv.
(19:18) Ketryn -> Morigan: (Tak s trojbojem jsi mě vážně pobavila :-D)
(19:19) Ketryn -> Morigan: To je v krizovém háji... :-/
(19:29) Morigan -> Ketryn: Pršet přestane až tak za dvě hodiny, takže jsme hodně mokří, i když díky plášťům ne úplně na kost.
(19:34) Ketryn -> Morigan: Takhle nějak bychom si mohli představit peklo.
(19:58) Morigan -> Ketryn: Na večer musíme zastavit a tentokrát musíme opravdu sehnat něco k jídlu. V cestě máme navíc řeku (která na mapě je a měl by tam být brod).
(19:58) Morigan -> Ketryn: "Zítra nejspíš do Birky dojede. Musíme ho chytit před městem," řekne Olle.
(19:58) Morigan -> Ketryn: "Myslíš, že v řece budou nějaké ryby?" zeptá se James.
(19:59) Morigan -> Ketryn: "Jo,je to pravděpodobné," vzdychne Olle. "Zůstat před řekou a přebrodit ji ráno, nebo teď?" obrátí se ke mě. Naše věty začínají být stručnější a stručnější.
(20:00) Ketryn -> Morigan: Zvládnu asi jen přikývnu. Ani si nechci představovat, co se stane, jestli se nám ho chytit nepodaří.
(20:00) Ketryn -> Morigan: Je už tma?
(20:01) Morigan -> Ketryn: Tma úplně ne, ale do lesa už se vkrádá večerní šero.
(20:02) Margare-tka: Ahoj.
(20:02) Morigan -> Ketryn: "Jídlo je asi v tuhle chvíli podstatnější," řeknu a chystám se najít nějaké místo pro koně a pro ohniště.
(20:03) Morigan -> Ketryn: Olle se ujme lovení ryb, umí to bezkonkurenčně nejlíp.
(20:03) Ketryn -> Morigan: Snažím se nasbírat aspoň nějaké dřevo na oheň.
(20:13) Morigan -> Ketryn: To je fakt strašný, ty jednou rukou sbíráš (se pokoušíš) dřevo, já se jednou rukou snažím udělat ohniště :-D
(20:15) Ketryn -> Morigan: No :-D To jsme dvojka :-D
(20:21) Morigan -> Ketryn: Olle je naštěstí rychlý a úspěšný, pečeme si ryby napíchnuté na klacek, ale beztak je jíme napůl syrové a je nám to jedno. Obdařím ho za to jídlo hodně vděčným, téměř zbožňujícím pohledem, až se to Jamesovi na okamžik nelíbí.
(20:23) Ketryn -> Morigan: Na to má James ještě sílu :-D? Taky jsem Ollemu opravdu vděčná! Mám akutní pocit, že nás zachránil od smrti hladem.
(20:29) Morigan -> Ketryn: Sáhnu Ollemu do jeho zavazadla pro mapu.
(20:38) Ketryn -> Morigan: Zamračím se, ale vím, že je to nutné zlo :-(
(20:40) Morigan -> Ketryn: "Uděláme to ráno," řekne James rychle, jako by měl z té mapy už nějakou fóbii.
(20:41) Morigan -> Ketryn: "Ráno nebo večer, co na tom záleží," zakroutím hlavou.
(20:42) Ketryn -> Morigan: No já už z ní mám taky docela fobii, takže se mu vůbec nedivím.

(13:54) Ketryn -> Morigan: (Cože? No tak to jsem opravdu ráda! To by mě hodně rozlítostnělo.)
(14:34) Morigan -> Ketryn: (Tam moc nevíme, co je zrovna za den.)
(14:34) Ketryn -> Morigan: (To asi ne a asi je nám to dost jedno.)
(14:36) Morigan -> Ketryn: A do toho všeho začne pršet.
(14:36) Morigan -> Ketryn: (kostičky nás dnes opravdu nějak nemají rády...)
(14:38) Ketryn -> Morigan: Pršet? To už je vážně na hysterický smích :-D
(14:39) Ketryn -> Morigan: Fakt se o Ydu bojím a když začne pršet, tak je to ještě horší.
(14:41) Morigan -> Ketryn: Olle tě zabalí do tvého pláště, protože ty toho sama s tou rukou nějak nejsi schopná a přitiskne se k tobě blíž.
(14:42) Ketryn -> Morigan: Já jsem fakt marná :-D
(14:43) Ketryn -> Morigan: Opírám se o něho, ale snažím se co nejvíc spolupracovat s koněm, abych nebyla taková zátěž.
(14:52) Morigan -> Ketryn: Na mokré zemi a skalnaté kopcovité cestě to není úplně bezpečná jízda, ale snažíme se spíš zrychlovat i na úkor nějaké bezpečnosti.
(14:53) Morigan -> Ketryn: Když pak na chvíli zastavíme (do večera ještě daleko, jen na malou přestávku), prší už drobněji. Rozhodnu se zkusit mapu, abychom se ujistili, že nezměnil nějak radikálně směr.
(14:56) Ketryn -> Morigan: Kdyby ano, tak to už by byla opravdu poslední zoufalá kapka. Vyčerpaně ale zároveň napjatě tě sleduji.
(15:05) Morigan -> Ketryn: Mapa ukazuje, že se pořád drží trasy, kterou jsme s mysleli, že pojede.
(15:08) Ketryn -> Morigan: To je opravdu jediné trochu pozitivní. Tedy to, že se toho drží, ne směr té cesty....
(15:11) Ketryn -> Morigan: Takže máme stále šanci mu nadjet?
(15:13) Morigan -> Ketryn: Máme, ale i tak jedeme pomaleji, než bychom potřebovali, což jsme nemohli předpokládat, protože jsme nevěděli, jaká ta cesta bude.
(15:17) Ketryn -> Morigan: No nemohli, byl to prostě risk :-(
(15:21) Morigan -> Ketryn: Škoda, že ukázaná cesta je na mapě jen pomíjivá, vždycky si to poznačíme, ale moc nemůžeme poznat, jak rychle se pohybujeme my a jak on. I když něco nám to přece dává.
(15:22) Morigan -> Ketryn: "Když budeme dost rychlí a on už nezrychlí - nebo naopak nezastaví nebo výrazně nezpomalí - tak bychom se měli střetnout kus před Birkou," ukáže Olle do mapy to místo.
(15:24) Ketryn -> Morigan: "Tak to by bylo ideální. Tedy ideální v téhle zoufalé situaci," ušklíbnu se.
(15:25) Ketryn -> Morigan: Prosím bohy, aby nám pomohli a podařilo se nám ho takhle chytit.
(15:27) Morigan -> Ketryn: James už se stává profesionálním převazovačem a vždycky na tom trvá.
(15:28) Morigan -> Ketryn: "Dobře, tak zabereme," řekne. "Tedy jestli to Katryn zvládne."
(15:30) Ketryn -> Morigan: "Budu muset..." hlesnu a opravdu bych se šla nejraději někam pohřbít.
(15:52) Morigan -> Ketryn: "Stejně nemůže jet na koni sama," namítne Olle.
(15:54) Ketryn -> Morigan: "No, s tou rukou bych už to asi opravdu sama nezvládla..." připustím neochotně.