Druhá strana (93 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:44) Morigan: "Chce s ní projednat záležitosti ohledně zásobování," odvětí Lancelot.
(17:44) Morigan: Chvíli na něj zírám a nevím, jestli tenhle žvást vyplodil právě teď, nebo mu to Derek skutečně řekl.
(17:46) Ketryn: To bylo duchaplné, jestli si to vymyslel teď narychlo.
(18:00) Morigan: "To by snad měl projednávat s jarlem, ne?" vloží se do toho bojovně Floki.
(18:02) Margare-tka: No jestli ano, tak je na nás snad napojený nebo co? No to si taky myslím...I když nevím co by ti dva vyřídili nikdo ze seveřenů nemůže s Derekem nic zařídit.
(18:05) Morigan: "Není na mě, abych to určovat," odpoví Lancelot ledově.
(18:07) Morigan: *určoval
(18:13) Morigan: "Zjistím, co chce," vykročím raději.
(18:14) Margare-tka: Koukám na tebe jestli chceš abych šly taky.
(18:17) Morigan: Tvářím se, že raději ano.
(18:18) Ketryn: Tak vstanu a půjdu za tebou. Ještě že se mi dělá špatně ráno a ne večer, jinak už bych blinkala.
(18:19) Margare-tka: Tak taky vstanu. No to mě tedy od žaludku špatně je.
(18:21) Morigan: "Nikam nepůjdeš," prohlásí Ragnar.
(18:22) Morigan: "Prostě zjistím, co chce," trvám na svém, jelikož vím, že nepřijít tam nám může způsobit opravdu problémy.
(18:22) Ketryn: Nabírám dost bledé barvy... Doufám, že se smíří s tím, že musí jít, jinak nevím...
(18:23) Margare-tka: "Budeme rychle zpět." spíš se v tom utvrzuji.
(18:30) Morigan: "Zjistím to já!" rozhodne Ragnar.
(18:30) Morigan: Lancelot zvedne obočí, zřejmě si představuje, jak nakráčí před prince a přivede tam Ragnara.
(18:31) Ketryn: Hodím po tobě zděšeným pohledem!
(18:41) Margare-tka: "Bude lepší, když půjdeme my." koukám po tobě Mor.
(18:42) Morigan: A mě už to nebaví! "Na to zapomeň, Ragnare! Jsme v té nejhorší situaci, jaké můžeme být a nehodlám být svědkem toho, jak se ještě dva chlapi perou o své neexistující teritorium!!"
(18:43) Margare-tka: Jo to jsi vystihla dobře, ani jsi to říkat nemusela.
(18:43) Ketryn: Tak to mám co dělat, abych nekoukala s otevřenou pusou.
(18:45) Ketryn: "Nemá cenu dělat zbytečně problémy... Morigan se s princem domluví a jako vždy jsme za chvíli zpátky," pokusím se opatrně.
(18:45) Margare-tka: Oni si musí myslet, že jsme blázni.....
(18:47) Morigan: "No, co jsi chtěl, to máš, Lothbroku," poznamená jarl.
(18:48) Margare-tka: Mě fakt trefí šlak, už to zase začíná vypadat na ten vor.

(15:02) Morigan: "Ty o tom snad něco víš?" podezřívá mě Ari.
(15:04) Ketryn: Bezva, tyhle dohady nám teď vyloženě chyběly.
(15:07) Margare-tka: n ...
(15:08) Morigan: "No jistě, chodím jim počítat do skladu sudy!" odseknu.
(15:08) Morigan: Ari nad tou drzostí zadrží dech a přemítá, jak by na to nejlépe zareagoval.
(15:16) Margare-tka: No koukám, že na něco takového čekal. Ach jo.
(15:56) Morigan: "Hele, ještě se nám ty vztahy s elundy budou hodit!" prohlásí Floki.
(15:58) Morigan: "No co, jsme na jedné lodi, ať se nám to líbí nebo ne," hájí se, když ho Ragnar probodne pohledem. "A ať se to líbí jim nebo ne. Koneckonců, my si to takhle nevybrali."
(16:01) Morigan: "Když půjde do tuhého, přestanou platit pravidla," prorokuje Ari. "A ten kdo první půjde ke dnu nebudou elundi."
(16:01) Morigan: Nebo taky Derekovi hrábne a všechny nás spálí i s lodí, pomyslím si.
(16:05) Margare-tka: Hmmmm. jo jemu hrábne a my budeme v prdeli. A pak se teleportuje pryč i s tebou.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(16:05) Ketryn: Doufám, že se tyhle silné řeči nechají pro sebe... Fakt se obávám, že Derekovi stačí málo.
(16:09) Morigan: Pak někdo zaklepe na dveře jídelny. Pravděpodobně musel klepat několikrát, protože v tom hluku to nebylo možné slyšet. Na tuhle jídelnu se vážně málokdy klepe, takže to vůbec nevěstí nic dobrého.
(16:09) Margare-tka: Ne, ne, ne ne......pomyslím si.
(16:10) Margare-tka: Tak se obrátím s obavami ke dveřím.
(16:10) Ketryn: Ach ne... :-/
(16:11) Margare-tka: Ještě jsem zoufale koukla na tebe.
(16:17) Morigan: Je to samozřejmě Lancelot, který je jistě celý nadšený, že ho princ posílá večer do jídelny plné Varjagů. Vidět to na něm ale není.
(16:18) Ketryn: Sevře se mi žaludek...
(16:18) Margare-tka: Chudák Lanci, kdyby tušil....
(16:18) Ketryn: (Lanci :-D)
(16:19) Morigan: (To snad není možný! :-D)
(16:19) Morigan: (Pamatuješ, jak říkala Christopherovi L.Kit? :-D)
(16:19) Margare-tka: No co?
(16:20) Margare-tka: (ne to si nepamatuju.)
(16:20) Ketryn: (No :-D Já se fakt musím smát :-D)
(16:21) Ketryn: (Taky jsem si vzpomněla na Sigi a Ragi :-D)
(16:23) Margare-tka: "Dobrý večer Lancelote, co se děje?" zeptám se ne zrovna s nadšením.
(16:27) Margare-tka: (No ale to bylo, jelikož mají moc dlouhá jména a já je tvořila z té hmoty. A je to docela hezké.)
(16:30) Morigan: "Princ Gareth by si přál hovořit s lady Morigan," řekne Lancelot.
(16:31) Ketryn: Nemůžu se rozhodnout, jestli se děsit víc toho, že tam máš jít, nebo toho, co se teď stane v jídelně.
(16:42) Morigan: Já se zase nemůžu rozhodnout, jestli vás chci sebou nebo ne. Nevím, co je horší.
(16:43) Ketryn: Jo, to nevím... :-/ Klidně s tebou půjdeme, stejně jsme v tom namočené všechny. Tedy pokud netrvá na tom, že chce jenom tebe.
(16:44) Morigan: Nic takového neřekl.
(16:45) Ketryn: Dívám se po tobě s dost zneklidněným otazníkem.
(16:49) Morigan: No tak se začnu zvedat a radši se nedívám na Ragnara.
(16:49) Morigan: Ragnar se zvedne taky.
(16:50) Ketryn: "Máme jít s tebou?" vypravím ze sebe a říkám si: lepší my, než Ragnar.
(16:51) Morigan: "Může mi tvůj princ vysvětlit, proč neustále nutí mou těhotnou ženu, aby po večerech chodila do jeho kajuty?!"

(19:51) Morigan: "Zase ale nevíme, co tu roste..."
(19:53) Margare-tka: "No to jo. Tak nad něco z toho známe. Jen jsem si říkala, že by se to dalo takhle využít."
(19:53) Ketryn: "Aby to nebylo jedovaté.//
(19:55) Margare-tka: "No...Tak já nevím, ty to Mor magicky nepoznáš?"
(19:56) Morigan: "No tak snad ano, ale jestli je to zase nutné... možná bych neměla moc čarovat."
(19:58) Margare-tka: "Jo to je jasné, bylinky snad poznáme. mě napadly ty plody jako kdybychom je znaly. Ale ty bylinky spíš, nebo nějaký kořen."
(20:32) Margare-tka -> Morigan: //Dneska jedeš tedy ještě do Příbrami a nebo ke mě?//
(20:38) Morigan -> Margare-tka: //Do Příbrami, mamka už mi to tam nachystala na dva dny, tak by z toho zase měla trauma...//
(20:43) Margare-tka -> Morigan: //Dobře, tak zítra:-)/
(20:52) Ketryn: "Nevím, jestli to není zbytečně riskantní..."
(20:55) Margare-tka: "No asi trochu jo. Ale při lovu nějak ty byliny by šly, ne? Samozřejmě podle okolností. Zkusit říct můžeme."
(20:57) Morigan: "Já jim to řeknu, ale doufám, že nepřiotrávíme posádku..."
(20:58) Ketryn: "No, ještě to tak..."
(21:02) Margare-tka: "no... škoda že je to ta jak je. Mohly bychom to zkusit na víš koho..."
(21:04) Morigan: "Co to máš za nápady??"
(21:05) Ketryn: Dívám se na Margaret nechápavě
(21:06) Morigan: (Jak v Harry Potterovi - Ty víš kdo :-D)
(21:06) Margare-tka: "No já vím blbý nápad."
(21:07) Margare-tka: (No nechce se mi to jméno vůbec vyslovovat.)
(21:08) Morigan: "To by musel být idiot, aby na něco takového skočil," míním.
(21:09) Margare-tka: "Já vím....škoda, že není."
(21:31) Morigan: "No, to opravdu není. Tedy ne v tom pravém slova smyslu. Vsadím se, že ode mě už se nenechá nachytat vůbec ničím. Nikdy v životě."
(21:33) Margare-tka: "No třeba ne. jako byla jsi velká slabost, tak snad ještě trochu té slabosti."
(21:38) Morigan: "Jo a na tu minule dojel. Právě. Tedy mě to zachránilo svobodu."
(21:39) Margare-tka: "Tak snad bude ještě několikrát chybovat."
(21:39) Ketryn: "Stejně proti němu nemůžeme nic zkoušet..."
(21:40) Ketryn: "Můžeme se jen modlit."
(21:43) Margare-tka: "To je fakt..... musíme věřit, že to bude v pořádku."
(21:43) Morigan: "Já se modlím neustále, mám ten dojem..."
(21:44) Margare-tka: "No děláme to neustále, tak to bude dobré."
(21:51) Morigan: Celý den v podstatě o Derekovi nevíme, tedy nijak nás nekontaktuje, nic. Zahlédneme ho na palubě, když se jdeme na chvilku projít, ale to jen z dálky.
(21:52) Margare-tka: Tak to jsem ráda při procházce sleduji naše muže při opravách.
(21:52) Morigan: Já taky. Uvědomuju si, jaký mám o Ragnara strach, protože bude prvním Derekovým terčem, pokud se něco pokazí.
(21:55) Margare-tka: Nic se nepokazí.
(21:55) Ketryn: No, právě proto nemůžeme nic riskovat a o něco se pokoušet...
(21:55) Ketryn: Během dne se pak pokusím najíst, aby to se mnou ještě nešvihlo.
(21:58) Margare-tka: !A jak ti je, zase ti bylo špatně?"
(21:58) Margare-tka: !A jak ti je, zase ti bylo špatně?"
(21:59) Morigan: Potom už ti špatně není, naopak máš hlad.
(22:01) Ketryn: Tak se pořádně najím, dokud můžu.

(15:22) Morigan: Ostatní jsou docela unavení a vymrzlí z opravy lodi, nejspíš do toho dávají všechnu sílu, co mají.
(15:26) Ketryn: Jsem ráda, že se ta oprava hýbe kupředu, i když vlastně nevíme, co bude pak...
(15:27) Ketryn: Dojím svoje jídlo a pak jdu odnést večeři Sigfriedovi a Arnulfovi. Díky rozhovoru s vámi jsem se už docela vzpamatovala.
(15:29) Morigan: Oba se nají, ale moc chuť k jídlu nemají. Lethianovy lektvary je dělají malátnými a ospalými.
(15:31) Ketryn: Chvíli tam s nimi jsem a počkám, než usnou.
(15:34) Ketryn: Doufám, že snědí všechno, musejí nabrat sílu. Když tak je zpravuji o novinkách, že opravdu na lodi jdou dobře a docela se to hýbe dopředu.
Systém: Ketryn přichází do místnosti.

(14:20) Ketryn: Asi už k tomu ale nemám co říct. Jen doufám, že se stane zázrak a vrátíme se co nejdřív do Harmu.
(14:20) Ketryn: "Měla bych klukům donést večeři," uvědomím si.
(14:21) Ketryn: "A tak bych asi měla zkusit pouto... do toho se mi tedy moc nechce při představě, co se zas s chudákem děje."
(14:36) Morigan: "Já chápu, že je to těžké..."
(14:37) Morigan: "Ale vážně přemýšlím, jestli nás to, že jsme těhotné, uchránilo před Derekovým kouzlem."
(14:38) Ketryn: "Ale měla bych, abych věděla, co s ním je... A pak si budu moct vybrat, jestli budu zvracet z těhotenství nebo z pouta."
(14:38) Ketryn: "Možná to tak vážně bylo! Jestli to bylo nějaké kouzlo, které by ublížilo i dětem, tak to ta rezistence prostě nedovolila."
(14:40) Ketryn: "Kéž by to tak vážně bylo..."
(15:15) Morigan: "Mohlo by nám to pomoct, určitě v některých případech.... pokud je to teda tak."
(15:16) Ketryn: "Nemáme šanci to otestovat, můžeme jen doufat."
(15:16) Ketryn: "Chtěla bych to svoje těhotenství před ním utajit co nejdýl."
(15:19) Morigan: "To je jasné, s tím naprosto souhlasím... stačí, že to ví o mě, já to už neutajím. A on by to asi stejně nějak.. vycítil."
(15:20) Ketryn: "No, na tebe je dost soustředěný..."
(15:21) Morigan: "To je slabé slovo..."
(15:21) Ketryn: "To jo..." souhlasím. "Pro Dereka už přestaly existovat výrazy."
(15:41) Margare-tka: "Já si myslí, že ano. Bylo to dětmi."
(15:42) Margare-tka: ""No on je prostě posedlý."
(16:00) Morigan: Do kuchyně nakoukne Ragnar. "Je všechno v pořádku?" Asi mu přijde podezřelé, že se tam tak vykecáváme o samotě.
(16:01) Margare-tka: No aby mu něco neuteklo.
(16:03) Ketryn: To se docela leknu, když se tam tak objeví!

(21:51) Morigan: "To je asi na tobě Kat, jak to budeš cítit a jak bude příležitost. Já ti asi nebudu radit, vzpomeňte si, jak já jsem to řekla Ragnarovi!" ušklíbnu se.
(21:52) Margare-tka: "No to je fakt...."
(21:52) Ketryn: "No, to jsi si nevybrala zrovna nejlepší situaci," souhlasím.
(21:53) Ketryn: "Tak uvidím," vzdychnu, "třeba už se za chvíli bude moct přestěhovat k nám do kajuty, to by bylo lepší:"
(21:55) Margare-tka: "Jo to by bylo lepší asi."
(22:04) Margare-tka: "Tak uvidíš, myslíš, že až budeš u něj a budeš o to vědět, tak to stejně nevydržíš a řekneš mu to.-D
(22:05) Margare-tka: ů
(22:06) Ketryn: "Hm, asi máš pravdu," :-)
(22:07) Morigan: "Ty jo... o důvod víc, proč se to snažit všechno přežít a za každou cenu se vrátit domů!!"
(22:08) Margare-tka: "Jo máme důvodů hodně."
(22:09) Ketryn: "Jo, to je fakt, budeme to brát takhle."

(21:03) Margare-tka: "No, ale tak to je skoro normální u nás. to bude dobrý Kat. A víš co to bude?"
(21:04) Ketryn: "Holčička..."
(21:06) Ketryn: "Možná vážně díky ní na mě nefungovalo to Derekovo kouzlo..." přemýšlím.
(21:06) Margare-tka: "Teda tohle je fakt dokonalý, že to jde takhle zjistit. Vidíš:-)"
(21:07) Margare-tka: "Za chvilku vám to budu závidět..."
(21:09) Ketryn: "Myslím, že teď není, co závidět... Leda že bys mi pak záviděla, až mi z toho všeho hrábne," pokusím se zasmát.
(21:11) Ketryn: "Jen se teď potřebuji z té noviny vzpamatovat, pak budu v pohodě," snažím se uklidnit.
(21:18) Margare-tka: "ne to už se nestane, už jsi toho zvládla tolik, že to bude v pohodě."
(21:18) Margare-tka: "Určitě taky si myslím."
(21:20) Morigan: "No teda, chápu tvé naprosto smíšené pocity," vydechnu.
(21:23) Margare-tka: "No bude to těžký, ale je to hezký."¨
(21:26) Morigan: "Do háje, proč nemůžeme být normálně doma v Harmu!!"
(21:26) Morigan: Mám vztek. Který je mi samozřejmě úplně na nic.
(21:26) Ketryn: "Myslíte, že to mám říct Sigfriedovi hned nebo raději chvíli počkat... Nechtěla bych ho rozrušovat."
(21:27) Ketryn: "Jo, to mi povídej. V Harmu bych teď vážně chtěla být! To bych z toho těhotenství měla velkou radost a byla opravdu šťastná."
(21:28) Ketryn: "A všichni bychom mohli být v klidu... Debilní stupidní ostrov, co nás sem přitáhl."
(21:30) Margare-tka: "No já nevím, já bych mu to řekla."¨
(21:32) Margare-tka: "Ne Morigan?"

(20:09) Ketryn: "No... usnula jsem," odpovím Margaret, když si uvědomím,že mluví na mě. Taky jsem si došla pro jídlo.
(20:18) Margare-tka: "Tak aspoň, že tak. Já jsem pracovala, nějak se mi nechtělo být samotné v kajutě."
(20:19) Ketryn: "Pracovala?"
(20:21) Margare-tka: "No tak byla jsem v lazaretu a něco prala a pak tady v kuchyni."
(20:22) Ketryn: "Jo tak... jasně.."
(20:24) Margare-tka: "Aspoň jsi se vypsala."
(20:28) Ketryn: Přikývnu a věnuji se jídlu.
(20:34) Ketryn: "Asi bych vám pak měla něco říct... Ale ne tady, je tu moc lidí."
(20:35) Morigan: Pak přijdu do jídelny i já s Ragnarem. (takže tohle jsem asi ještě neslyšela)
(20:37) Ketryn: Tak vás pozdravím.
(20:45) Margare-tka: "Jo. tak pak můžeme jít do kuchyně třeba."
(20:46) Ketryn: "Hm."
(20:50) Morigan: Asi pak pochopím, že se něco děje, takže pak jdeme odnést nádobí do kuchyně a pokusíme se tam nějak zůstat samy.
(20:53) Ketryn: Nevím, jak začít, tak když jsme samy a nikdo není na doslech, tak řeknu na rovinu: "Jsem ve druhém měsíci..."
(20:54) Ketryn: Když to vyslovím nahlas, tak mi málem vyhrknou slzy a musím se někam posadit.
(20:55) Margare-tka: "Já to říkala." vyhrknu ze sebe. Obejmu tě. "Kat to je dobrá zpráva, ne? Já vím, že není dobrá doba, ale tohle je vždy dobrá zpráva."
(20:55) Ketryn: "Jen to prosím nikomu neříkejte. Chci to nejdřív říct Sigfriedovi. Tedy řekla bych mu to jako prvnímu, ale nevím, jestli nemám ještě počkat, až se víc zotaví... Ale potřebovala jsem to někomu říct."
(20:55) Ketryn: Koukám na Margaret zmateně.
(20:56) Margare-tka: "Ne já bych nečekala, to mu určitě pomůže se rychleji zotavit. Tedy myslím."
(20:56) Margare-tka: "No co zase?"nechápu tvou zmatenost.
(20:57) Ketryn: "Nebýt toho Dereka, tak bych se radovala... ale takhle mě to ještě víc děsí."
(21:02) Margare-tka: "No to jo, ale on to neví a vědět nebude. zatím."
(21:02) Ketryn: "Tedy Morigan je taky těhotná a taky to zvládá. Jen mě to teď hrozně zaskočilo. Po takové době a zrovna se trefím do takhle debilního období," nevím, jestli se smát enbo brečet.

16:46) Morigan -> Margare-tka: Až do tmy jsi mě ani Katryn neviděla, ale nějakou práci v kuchyni nebo s pomocí Lethianovi si najdeš jednoduše, třeba zrovna přeprat věci je potřeba a tak. A samozřejmě s večeří pro Varjagy.
(16:47) Morigan -> Margare-tka: Pak se konečně vrací muži, kteří opravovali celý den loď a pracovali kolem toho. Samozřejmě i ženy, pracovalo na tom hodně lidí.
(16:47) Morigan -> Margare-tka: Všichni jdou víceméně hned do jídelny, takže i Ari, Ragnar a Floki.
(16:53) Margare-tka -> Morigan: Tak jsem ráda, že je všechny vidím hlavně Ariho. Mám pocit, že jsem ho neviděla aspoň měsíc. Tak tam nějak nandám jidlo a připojím se k nim. Ale moc hlad nemám , když jsem to vařila.
(16:53) Morigan: Katryn dorazí do jídelny krátce po příchodu ostatních, kteří jsou vymrzlí a hladoví, ale ne ve špatné náladě.
(16:59) Margare-tka: Jo uvítala jsem se s Arim, když ho tam tak vidím.
(16:59) Margare-tka: Jsem ráda, že je všechny vidím hlavně Ariho. Mám pocit, že jsem ho neviděla aspoň měsíc. Tak tam nějak nandám jidlo a připojím se k nim. Ale moc hlad nemám , když jsem to vařila.
(17:00) Morigan: Všichni se chtějí zahřát jídlem a teplým ředěným vínem.
(17:06) Margare-tka: Tak to se nedivím. určitě jsem nějaké připravili.
(17:21) Margare-tka: "A jak je ti Katryn? Odpočinula jsi si?"

(15:33) Morigan -> Ketryn: Jdeš s Lethinanem do jeho kajuty, za normálních okolností by sis ji prohlédla, teď je ti to jedno. Je ale prostorná a útulná. V předsíňce si uloží věci a vede tě dál do své ložnice. "Prosím, lehni si a uvolni se," pokyne ti.
(15:35) Ketryn -> Morigan: Jo, na prohlížení vážně nemám ani pomyšlenku! Lehnu si, kam mi pokyne, ale s tím uvolněním to bude horší.... ale snažím se.
(15:38) Morigan -> Ketryn: Vyšetření je téměř bez dotyků, nebo jen lehkých. Tohle elundské léčitelství ti připomíná magii, jenom nic necítíš.
(15:40) Ketryn -> Morigan: Ještě že je to vyšetření takhle jednoduché! Jinak bych se k tomu vůbec neodhodlala nebo utekla...
(15:56) Morigan -> Ketryn: Na chvíli ti přiloží ruce na břicho. Hřeje to, ale ne nepřirozeně.
(15:58) Morigan -> Ketryn: Pak skončí a upřeně se na tebe podívá.
(15:58) Ketryn -> Morigan: Asi se mi v hlavě udělá vakuum.
(16:00) Ketryn -> Morigan: A dívám se na něho s otazníkem??
(16:26) Morigan -> Ketryn: "Je to tak, opravdu čekáš dítě," řekne ti. "Je to krátce, druhý měsíc."
(16:29) Ketryn -> Morigan: Co? Ne... Zůstanu na něho zírat neschopna slov. Teď na to vážně není dobrá doba. Vzpomenu si okamžitě na Dereka a dostanu o to dítě strach.
(16:30) Ketryn -> Morigan: "D...děkuji..." vypravím ze sebe, když si vzpomenu, že bych měla asi něco říct.
(16:31) Ketryn -> Morigan: "Mohl... mohl bys to prosím zatím neříkat princi?" začne mi fungovat mozek.
(16:32) Morigan -> Ketryn: "Jistě. Pokud vím, není to princova věc. Nebo... snad ano?" zadívá se na tebe pátravě.
(16:33) Ketryn -> Morigan: "Ne, není," přikývnu. Chtěla jsem mít jen jistotu, že mu to neuklouzne.
(16:34) Ketryn -> Morigan: "A... je už poznat, co to bude?" vypravím ze sebe ještě jednu otázku.
(16:34) Ketryn -> Morigan: Na jednu strachu bych se chtěla radovat, že budeme mít se Sigfriedem dítě, ale na druhou mám teď ještě větší strach, co s námi bude...
(16:38) Ketryn -> Morigan: (Nepamatuješ si, jak dlouho jsme na lodi? To jsem asi musela otěhotnět ještě v Lúúderu...)
(16:39) Ketryn -> Morigan: Mě fakt trefí šlak, to aby těch starostí a strachů nebylo málo.
(16:41) Morigan -> Ketryn: (Nepamatuju, ale doma to zjistím podle kalendáře, neboj.)
(16:41) Morigan -> Ketryn: Hoď si :-)
(16:41) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(16:42) Morigan -> Ketryn: "Bude to holčička."
(16:44) Ketryn -> Morigan: "Holčička..." zopakuji mimózně.
(16:44) Ketryn -> Morigan: Začnu se zvedat k odchodu. "Děkuji."
(16:48) Morigan -> Ketryn: Nebrání ti v odchodu. "Není to ideální doba," pronese.
(16:49) Ketryn -> Morigan: "No, úplně ne..." přikývnu. A to kdyby věděl.
(16:50) Ketryn -> Morigan: "Nashledanou..." rozloučím se a jdu. Stále se cítím tak nějak šokovaně.
(16:50) Ketryn -> Morigan: Nejdřív vůbec nevím, kam jít, kam jsem vlastně šla a co jsem měla dělat.
(16:51) Ketryn -> Morigan: Pak si konečně vzpomenu, že mám vlastně hlad a vydám se pomalu do jídelny. Vnímám tak napůl.

(10:39) Morigan: Podíváme se, jestli je potřeba něco udělat v kuchyni a pak se kdyžtak rozejdeme odpočívat.
(10:41) Ketryn: Jj, pomůžu, s čím je potřeba a pak půjdu zkontrolovat Sigfrieda a Arnulfa. A jestli jsem nějak hodně unavená, tak si pak půjdu na chvíli lehnout anebo usnu u Sigfrieda. Cítím se psychicky absolutně vycucnutě.
(10:42) Morigan -> Ketryn: Usneš u Sigfrieda.
(10:45) Ketryn -> Morigan: Asi není divu, u něho se zvládnu aspoň trochu na chvíli uklidnit...
(10:48) Morigan -> Ketryn: Oni taky hodně spí, nejspíš za to můžou ty Lethianovy lektvary, které obsahují něco uklidňujícího.
(10:48) Ketryn -> Morigan: (Ty jo, takováhle nějaká uklidňující droga by se hodila...)
(11:10) Margare-tka: Tak pomůžu v té kuchyni a pak jdu pomoct Lethienovi třeba do lazaretu jestli něco nepotřebuje. S materiálem a nebo něco přeprat a tak.
(11:15) Morigan -> Ketryn: Probudí tě, až když dovnitř přijde Lethian a venku už je tma. Jediné světlo je Lethianova lucerna.
(11:17) Ketryn -> Morigan: To mě dost překvapí, že už je tma a že jsem spala tak dlouho! Pozdravím ho a vstanu, aby mohl udělat svou práci. Když tak mu někde přidržím tu lucernu, kdyby potřeboval lépe vidět.
(11:55) Morigan -> Ketryn: Lethian si případně nechá pomoci, nic zásadního na zraněných neshledává, vše se asi vyvíjí, jak by mělo. Pak si zase sbalí věci. Cítíš velký hlad.
(11:57) Ketryn -> Morigan: Jsem tak ráda, že se to hojí tak, jak má!
(11:58) Ketryn -> Morigan: Tak jdu s Lethianem a skočím nám všem třem pro něco k jídlu. Kluci taky musí být hlad.
(12:00) Ketryn -> Morigan: (Jak mi jinak je? Ten žaludek už se od rána uklidnil?)
(13:15) Morigan -> Ketryn: (Uklidnil, naopak máš fakt hlad!)
(13:23) Ketryn -> Morigan: "Lethiane?" odvážím se ho nakonec zeptat na chodbě. "Vím, že toho máš hodně... ale... neměl bys chvilku...?" vykoktám nakonec ze sebe. Po vašich poznámkách bych raději měla jistotu.
(13:32) Morigan -> Ketryn: "Jistě," zvedne obočí jen s lehkou zvědavostí.
(13:37) Ketryn -> Morigan: "Já... víš.... Poslední dobou mi je nějak divně... určitě je to stresem. Ale, jen bych chtěla mít jistotu... že nejsem... těhotná. Tak jestli by ses na mě mohl, prosím podívat?" vypravím ze sebe a asi celá zrudnu.
(13:52) Morigan -> Ketryn: Podiví se, ale jen mírně. "Jistě, můžeš mě následovat do mé kajuty," řekne ti.
(13:54) Ketryn -> Morigan: Tak jdu za ním a už to chci mít za sebou. (A proklínám Margaret, co to měla za nápad!)

(17:48) Morigan: "Takže... pokusíme se všechno dodržet. Bojím se ale, že Derekovi se nevyhneme...s tím se nedá nic dělat. Můžu se jen modlit, aby neudělal nic příliš neuváženého nebo příliš nápadného, ale těžko se na to můžu spoléhat, protože normální nebyl ani předtím, natož po takovém převtělení!"
(17:51) Ketryn: "Ještě můžeme doufat v sílu Garetha... Přeci jen to vypadá, že s ním má aspoň trochu problém."
(17:51) Ketryn: "A...Mor... snaž se ho moc neprovokovat..."
(18:05) Morigan: "Vždyť já ho neprovokuju!"
(18:06) Ketryn: "Řekla jsi mu blbče..." podotknu opatrně.
(18:10) Morigan: "A jo... no protože je to blbec!"
(18:11) Ketryn: "To je spoustu věcí..."
(18:20) Ketryn: "Hlavně je magor a psychopat..."
Systém: Ketryn přichází do místnosti.
(20:12) Margare-tka: "No bude lepší s ním moc nemluvit, napít se tam najíst a pak bez řečí odejít. A na všechno mu kývat a souhlasit s ním."

(09:32) Morigan: Já asi fakt nějakou dobu nebudu mít slov.
(09:32) Morigan: A dívám se na Marageret a pak hodím pohled po tobě, jestli se nám Margaret už nezbláznila nebo co...?
(09:33) Ketryn: Tvářím se stejně a o tom zbláznění začínám být docela přesvědčená.
(09:36) Morigan: "No..." odkašlu si potom a pořád si nejsem jistá, jestli to mám vůbec komentovat. "Měly bychom se snažit, aby Ragnar a ostatní nic nepoznali."
(09:39) Ketryn: "Hlavně Ragnar..." najdu nějaká slova. "Sigfried se sice díky Lethianovi v rámci možností dobře léčí, ale stále je dost slabý..."
(09:39) Ketryn: "Nesmí vzniknout nějaký konflikt..."
(09:42) Ketryn: "A taky na Flokiho musíme dávat pozor."
(09:50) Morigan: "No to ano, ale Floki bude doufám plně zaneprázdněný opravou lodi..."
(09:55) Ketryn: "To jo...Nevíš, jak to teď pokračuje?" napadne mě.
(10:03) Morigan: "Myslím, že dobře. Byla jsem se tam podívat, dřeva je dost a chlapi fakt dřou, jak jsem říkala. A Floki je geniální stavitel lodí, věřím, že to zvládne."
(10:04) Ketryn: "Tak aspoň že taky. Floki je prostě Floki," usměju si. "I když tedy ani nechci pomyslet, co bude pak..."
(10:05) Morigan: "Na to teď asi myslet nesmíme... tak jako tak se odsud musíme dostat."
(10:05) Ketryn: "To ano," souhlasím.
(10:57) Morigan: V jednom má Marg pravdu, je toho vážně moc...
(10:58) Ketryn: Jako je, s tím rozhodně souhlasím. Být tu nějaký alkohol, tak je ze mě opravdu znovu alkoholik.
(11:00) Morigan: To je jasné a nikdo by se tomu nemohl snad ani divit. Z Richieho alkoholik už je, akorát teď má trochu odvykačku.
(11:01) Ketryn: To máš pravdu... A jestli se z toho někdy dostane, tak z něj bude alkoholik asi nadosmrti :-/
(11:38) Morigan: Já alkoholik ani nemůžu být, i kdybych chtěla!
(11:39) Ketryn: Tím se můžeš uklidňovat :-D
(11:45) Morigan: Tím se snažím uklidňovat. Mimo jiné už tu taky skoro nemáme alkohol! :-D
(11:46) Ketryn: Jo, s tím se musíme smířit! :-D Ale jsou fakt chvíle, kdy bych toho panáka vážně potřebovala.
(11:46) Morigan: Poslední dobou je jich dost.
(11:48) Ketryn: To jo, v těhle chvíli vždycky chápu, proč se k tomu alkoholismu tak snadno utíká.

20:49) Morigan: "Zapomínat bychom na ně neměli..."
(20:58) Margare-tka: "My prostě nemáme nic co probíhá normálně....Evarian , oreen a Yanick se vrátili, děti jsme tam zase nechali, pak ztroskotáme tady v tý díře a ještě se sem dostane Derek. Ve Svobodný jsou jedny z poslednch bitev a Richieho unesli vampíři. A ke všemu už jsem neviděla Sáru, tak straně dlouho, že na mě musí zapomenout."
(20:59) Morigan: Koukám beze slov na Margaretin záchvat.
(21:00) Margare-tka: "Jo ještě jsem zapomněla, že v téhle situaci jsi těhotná. A Patrick a Jamie vás hledají...ještě, že nevím nic o Lorenovi.....Vlastně bych chtěla vědět, aspoň jestli je v pořádku. A to nemluvím o možným Sářině polovičním původu."
(21:01) Margare-tka: "Takže co se stresovat....myslím, že tolik stresu se navzájem vyučuje."
(21:02) Margare-tka: "Jo a Gareth vlastně...."
(21:06) Ketryn: :-O to taky tedy koukám...
(21:06) Margare-tka: Posadím se a kopnu tak do sebe nějaký pití i kdyby to byla měla být voda.
(21:09) Margare-tka: "Co??Myslíte, že toho je málo?"
(21:14) Ketryn: "Nemám slov..."
(21:18) Margare-tka: "No já jsem tím jenom chtěla říct, že se nemusíme stresovat už vůbec, je toho tolik, že můžeme být v pohodě. To se totiž všechno nedá obsáhout."

(19:44) Margare-tka: "No to je dokonalý, bohové. Mě snad trefí šlak. Musíme to ještě nějakou dobu vydržet, snad je přesvědčí."
(19:56) Ketryn: "Tady ale nejde o nás, nebo jen o nás... Co když mu vážně ublíží?? Jsou to vážně psychopati..."
(20:03) Morigan: "Tak to bude moje vina!"
(20:04) Ketryn: "Za to přeci nemůžeš!" vůbec mě nenapadlo tě z toho vinit.
(20:04) Margare-tka: "Kat já myslím, že kdyby ho chtěli zabít, tak už to udělali....."
(20:05) Margare-tka: "Přeci za tohle fakt nemůžeš....."
(20:05) Ketryn: "Jsou to magoři... tedy hlavně Klaus."
(20:05) Ketryn: To zůstanu na Margaret koukat a nemám slov.
(20:07) Morigan: "Nevytušila jsi, jak daleko můžou být od nějakého základního tábora? Asi ne, co?"
(20:07) Ketryn: "I když Richie nás za to asi proklíná..." vzdychnu.
(20:08) Ketryn: "To vůbec nevím... Ani nevím, jestli to ví Richie. Mám pocit, že možná ani moc neví, kde jsou."
(20:14) Morigan: "No fakt nezbývá než čekat, je mi to strašně líto, tohle se Richiemu děje kvůli mě a navíc na něj opět spoléháme!"
(20:15) Margare-tka: "No myslím, že nás prolíná hodně lidí."
(20:15) Morigan: "To je taky pravda, tím se můžeme utěšovat," pronesu zoufale sarkasticky.
(20:16) Margare-tka: "No prostě Klaus je nám osudnej, měly jsme si nechat jen Damona."
(20:18) Morigan: Kouknu na Margaret. "Jak "měly nechat"?"
(20:19) Ketryn: Já už raději mlčím... Na "měly jsme si nechat jen Damona" opět nemám slov.
(20:19) Morigan: "Dobrá," snažím se vzchopit. "Musíme mít aspoň nějaký plán."
(20:21) Margare-tka: "Já ani nevím jak se k tomu všemu vlastně Klaus dostal.... ale dělá jen problémy."
(20:21) Margare-tka: "No dobře a jaký? Vyhábat se Derekovi, který řekl, že ho budeme vídat teď častěji a? Opravovat loď?"
(20:23) Morigan: "Loď se opravuje," ujistím vás. "A myslím, že to nejde špatně. Floki je génius a chlapi dřou jak můžou."
(20:24) Morigan: "Vyhýbat se Derekovi je plán, ale je jisté, že nás bude vyhledávat. Zkusme se pokud možno držet svých mužů, věřím, že nebude chtít vyvolávat veřejné problémy, musí tušit, že by mu prozrazení nijak nepomohlo."
(20:27) Margare-tka: "No to ne. Takže náš plán je být zavřená v kajutě a pokud možno se nezdržovat pohromadě, aby nás nezastihl na pozvání?"
(20:29) Ketryn: "Asi nic jiného dělat nemůžeme... modlit se. A neupozorňovat a neprovokovat..."
(20:29) Morigan: "Kat, zvládáš se spojovat s Richiem? Myslím, zvládneš to psychicky? Bohužel, Richie je naše tajná zbraň..."
(20:30) Margare-tka: "No jako je fakt jediná naše naděje."
(20:32) Ketryn: "No nic jiného mi nezbývá... Abych řekla pravdu, tak je to dost náročné opustit Derekovu kajutu a pak rovnou skočit do Richieho hlavy. Ale budu to samozřejmě zkoušet. Mám o něho strach, tak chci vědět, co s ním je... kromě toho, že je to naše jediná naděje. Ale to Richie ví."
(20:32) Margare-tka: "No kdyby ne, tak prostě už nenapojuj tak často. Stejně už to ví, teď je to na upírech."
(20:32) Margare-tka: "to je taky fakt....ach jo."
(20:33) Ketryn: "Teď se mi na něho nedařilo mluvit. Ale vlastně ani nevím, co bych mu říkala nebo co bych mu mohla poradit...." řeknu nešťastně.
(20:37) Ketryn: "Snad Damon dostane rozum," snažím se sebrat a vidět aspoň v něčem naději.
(20:39) Margare-tka: "No musíme na to spoléhat. No a myslíš, že ti tady už dají pokoj? Po Derekově zásahu?ů
(20:39) Margare-tka: "Protože to by nám ještě scházelo, aby jsme řešili ještě je."
(20:41) Ketryn: "Jako myslíš ty domorodce? To je teď asi náš nejmenší problém..."
(20:45) Margare-tka: "No tak nejsou velký, ale přeci jenom tu stále jsou...."

(18:50) Ketryn -> Morigan: Když se nějak vzpamatuji, tak jdu pak do té jídelny. Nejdřív donesu jídlo Sigfriedovi a Arnulfovi a pak se půjdu najíst já a najít vás.
(18:52) Morigan: Chvilku se na lodi tak nějak míjíme, což je zvláštní, když je to loď, potkáme se ale potom v jídelně, která je prakticky prázdná.
(18:53) Ketryn: Pozdravím vás a nevypadám zrovna povzbudivě.
(18:54) Ketryn: Můžeme sedět někde stranou, aby nás nikdo neslyšel?
(18:57) Morigan: Jo, určitě.
(18:57) Morigan: "Tak co pouto?" zajímám se hned.
(18:59) Ketryn: "Krize..." vzdychnu nešťastně.
(19:00) Ketryn: "Richie sice přesně ví, co se děje, a opravdu se je snaží přesvědčit, aby ho pustili, ale stále ho drží..." zamračím se. "Už ale není svázaný."
(19:01) Ketryn: "Hlídal ho Henry a Richie se mu pokusil otéct..." polknu.
(19:01) Morigan: "Jak??"
(19:02) Ketryn: "Ale chytil ho a pokousal ho... Naštěstí se pak objevil Damon... Myslela jsem, že umřu strachy!"
(19:03) Ketryn: "No nechal ho samotného. Podle mě ho jen tak zkoušel a hrál si..." je mi z toho na nic.
(19:04) Ketryn: "Modlím se, aby byl v pořádku. Pouto se pak ztratilo."
(19:06) Morigan: Nemám slov, co se tam děje za drama! Za zbytečné drama!
(19:07) Morigan: "Ach jo... doufám, že mu neublíží doopravdy," vzdychnu a cítím vinu.
(19:09) Ketryn: "Jsem z toho už fakt na nervy..." chce se mi brečet. "Jako kdyby se tam Damon s Klausem neobjevili, tak nevím... Klaus z toho měl srandu, ale Damon naštěstí nenechal Henryho, aby mu ublížil ještě víc."
(19:10) Ketryn: "Já fakt nevím, jestli ho pustí..." ztrácím naději.
(19:10) Ketryn: "Jo a Henry může na přímé slunce i bez prstenu..." vzpomenu si.
(19:13) Morigan: "Takže myslíš, že to Henry moc nezvládá?" poklesnu na mysli. Pak si uvědomím, cos řekla. "Bez prstenu? A neměl třeba nějaký amulet nebo tak?? Takhle mladý upír rozhodně nemůže na slunce jen tak!"
(19:16) Ketryn: "Ne, to si nemyslím. Řekla bych, že na nového upíra to zvládá docela dobře. Kdyby se mu Richie nepokusil utéct, tak by ho asi nepokousal. I když mi přijde, že ho nechal se pokusit o ten útěk schválně... prostě odešel a nechal ho samotného v pokoji."
(19:16) Ketryn: (Všimla jsem si nějakého jiného amuletu?)
(19:17) Morigan: (Jistá si nejsi, ale nic takového tě neupoutalo. Mohl to mít ale pod oblečením.)
(19:18) Ketryn: "Ničeho jiného jsem si nevšimla. Ale zas tak jsem to nezkoumala... Napadlo mě, jestli to nemůže být tou tvou magickou krví."
(19:18) Ketryn: "Ničeho jiného jsem si nevšimla. Ale zas tak jsem to nezkoumala... Napadlo mě, jestli to nemůže být tou tvou magickou krví."
(19:18) Margare-tka: "Hm.... to je super. Bože tak kde má ten Damon mozek....To by snad měl brát vážně."
(19:20) Morigan: "Že by moje krev dokázala vytvořit upíra, kterému nevadí slunce??" vytřeštím oči. "To je blbost... ale... to by pak vysvětlovalo to, co Klaus dělá a proč mě hledá!" dojde mi.
(19:21) Margare-tka: "No tak proč ne.... a každá jiná krev čaroděje může udělat něco jiného, proto asi Klaus to chce zkoumat."
(19:22) Morigan: "A zkoušel to s Richiem, že jo??" obrátím se na Kat. "Vytvořit upírku!"
(19:22) Ketryn: "No, vysvětlovalo... I když Klaus je tebou prostě posedlý. Nevím, jak dopadl ten pokus s tou upírkou a Richieho krví..." z té vzpomínky se mi udělá špatně.
(19:23) Ketryn: "Tu jsem od té doby neviděla..."
(19:23) Ketryn: "Chtějí tě najít a asi Richiemu moc nevěří, že neví, kde jsme."
(19:28) Morigan: "Do hajzlu!" začínám být zoufalá.
(19:31) Ketryn: "No, asi tak...Jako dokáží ho ovlivnit, tak nechápu, proč nechtějí pochopit, že mě vážně nedokáže najít..."
(19:32) Ketryn: "Asi se té myšlenky nechtějí vzdát nebo nevím..."zoufalství, strach a bezmoc se ani nesnažím zastírat.

(13:16) Morigan -> Ketryn: Najednou bolest skončí, tedy aspoň se zmírní, někdo Henryho od Richieho odtrhne. "No tak to stačí, stačí!" Rozeznáváš Damonův hlas, Richie ovšem nic nerozeznává, pouze si tiskne ruku na ránu a pod prsty cítí teplou krev.
(13:17) Morigan -> Ketryn: "Tak přesně tohle jsem říkal!" promluví Klaus se samolibým pobavením.
(13:17) Morigan -> Ketryn: "Jdi od něj, Henry."
(13:17) Morigan -> Ketryn: "Mám to pod kontrolou," prohlásí Henry a otře si ústa.
(13:18) Ketryn -> Morigan: To bych neřekla, že budu tak šťastná, že slyším Damona...!
(13:21) Morigan -> Ketryn: "To jistě, ale raději si odstup, ano?" doporučí mu Damon a zkoumavě se zadívá na Richieho.
(13:21) Morigan -> Ketryn: k6
(13:22) Ketryn -> Morigan: Strach a bolest se mi teď promění v absolutní vztek!! Kreténi! Kdybych měla tu možnost, tak bych je teď vážně chtěla zabít.
(13:22) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(13:23) Morigan -> Ketryn: Pouto začne pomalu slábnout. Víš, že o něčem ještě v té uličce mluvili a pak vzali Richieho zpátky do toho pokoje.
(13:23) Morigan -> Ketryn: Richie ztratil naději, že by se mu podařilo utéct.
(13:24) Ketryn -> Morigan: Já taky... :-(
(13:24) Ketryn -> Morigan: Z tohohle se zas budu vzpamatovávat zbytek dne... :-/
(13:34) Ketryn -> Morigan: Ztratí se to pak úplně?
(13:34) Morigan -> Ketryn: Postupně ano.
(13:41) Ketryn -> Morigan: Tak pak zůstanu ještě nějakou dobu sedět na posteli a vzpamatovávám se... Tohle byla zas krize. Jako od Dereka rovnou do tohohle, to mě zabije.
(13:42) Morigan -> Ketryn: Mít na lodi dostatek alkoholu, byla bys vhodný adept na navrácení se k alkoholismu.
(13:44) Ketryn -> Morigan: To jako jo, i na drogy...

(11:46) Morigan -> Ketryn: Richie v duchu lituje, že si neobstaral žádnou zbraň, bude muset něco takového sehnat. A koně. Bude muset zjistit, kde přesně je a kudy se dostane do nějakého z našich táborů.
(11:49) Ketryn -> Morigan: No, proti vampýrům by bu zbraň moc k ničemu nebyla, leda stříbrná. Ale na jiné možné konflikty by to meč určitě chtělo :-( Jsem nervově úplně vyucukaná, ale snažím se aspoň trochu uklidnit, a vnucuji mu, aby proti upírům když tak používal ohňová kouzla.
(11:49) Ketryn -> Morigan: (Je tedy v tuhle chvíli dost nevhodné, že je vodní čaroděj :-/)
(11:49) Morigan -> Ketryn: O stříbru vůbec neví, protože na to za celou dobu ani jedinkrát nepomyslel.
(11:50) Morigan -> Ketryn: K6
(11:50) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(11:51) Morigan -> Ketryn: Evidentně tě nějak vnímat nedokáže.
(11:52) Morigan -> Ketryn: Cítí se unavený, nemá zahojený krk a ztráta krve je znát. Nějakou magii by ale použít určitě zvládl.
(11:54) Ketryn -> Morigan: Koukám :-( Asi z toho stresu a vyčerpání... Tak se to aspoň snažím držet a modlím se!
(11:56) Morigan -> Ketryn: (Margaret tu bude prý kolem půl třetí, tak už pak nějak snad navážeme :-))
(11:57) Morigan -> Ketryn: Richie prolétne uličkou a snaží se mezi zmatenými myšlenkami vytvořit alespoň nějaký plán.
(12:05) Ketryn -> Morigan: (Já vím :-) Akorát já ve čtyři jedu do Prahy :-( Ale pak tu budu. I když na ubytovnu se dostanu až tak v půl sedmé :-(//
(12:10) Ketryn -> Morigan: Stále mám pochybnosti, jestli to Henry neudělal schválně a je mi z toho strachu, že ho chytí, vážně zle.
(12:14) Morigan -> Ketryn: Na rohu se opět rozhlédne a když se mu zdá vzduch čistý, vyrazí vpřed. V tu chvíli ucítí nečekané trhnutí vzad a ocelově pevný stisk na svém krku. Cosi ho táhne zpátky do uličky a on tomu nemůže zabránit žádným způsobem.
(12:17) Ketryn -> Morigan: Ach ne!! Já vážně zkolabuji :-/!!
(12:18) Ketryn -> Morigan: "OHEŇ!!!" Snažím se, i když asi k ničemu.
(12:31) Morigan -> Ketryn: "Ale ale, copak to vidím, ty jsi mě chtěl obelhat?" ozve se mu Henryho hlas těsně u ucha.
(12:39) Ketryn -> Morigan: Opakuji si zoufale, že mu určitě neublíží...abych nepodlehla úplné panice.
(12:39) Morigan -> Ketryn: Richie samozřejmě odpovědět nemůže a ani neví, co by na to řekl. Uleví se mi, když ho Henry pustí a nevybíravě s ní udeří o zeď. Je to sice málo, ale stejně to bolí.
(12:39) Morigan -> Ketryn: "Neříkal jsem, že máš zůstat na té posteli? Říkal, že ano?" Henry ve tváři nevypadá vůbec naštvaně.
(12:40) Morigan -> Ketryn: Uvědomíš si, že stojí v plném denním světle.
(12:41) Ketryn -> Morigan: Jak to??? Vždyť nemá prsten... to mě tedy nepotěší. Že by to ta tvoje krev?
(13:05) Morigan -> Ketryn: Richie nemá, co by na to řekl, ale cítí naprostou paniku.
(13:06) Morigan -> Ketryn: "Takže jsi měl vlastně docela podrazil,příteli," pokračuje Henry.
(13:06) Morigan -> Ketryn: "Hele... já prostě vážně musím pryč... je to otázka života a smrti!" vydechne Richie.
(13:07) Ketryn -> Morigan: Těhle otázek je tu teď asi víc, pomyslím si zoufale :-/
(13:09) Morigan -> Ketryn: Henry mu jen lehce stiskne krk a přitiskne ho ke zdi. "Jsem ještě dost mladý upír," řekne pomalu a Richieho očima vidíš, jak se Henryho oči mění. "Mám pořád hlad, snadno mě cokoliv rozčílí... provokovat mě je možná ještě palčivější otázka života a smrti..."
(13:10) Ketryn -> Morigan: Já nedýchám... já nedýchám... a už asi nikdy nezačnu!
(13:11) Morigan -> Ketryn: Richie taky nedýchá.
(13:11) Morigan -> Ketryn: "Nechtěl... jsem..."
(13:11) Morigan -> Ketryn: Henry zavrčí a zakousne se mu ze strany do krku. Richie bojuje s panikou a bolestí.
(13:14) Ketryn -> Morigan: To neee! Já se snad šokem a strachy rozbrečím!!! Tohle...

(20:06) Ketryn: Připadá mi, jako bych se modla a stála vedle Richie přímo tam a ne byla někde na druhé straně světa.
(20:45) Morigan: Zdá se, že je vzduch čistý.
(20:46) Ketryn: Stále nedýchám a nechce se mi tomu věřit.
(20:48) Ketryn: Teď by to chtělo, aby se tam zázrakem zjevil kůň :-(
(20:48) Morigan: Richie se tentokrát pomaličku a tiše vyplíží ven z postranních dveří a vydá se uličkou.
(20:49) Ketryn: Tohle je tedy mega adrenalin...
Systém: Ketryn přichází do místnosti.

(17:48) Morigan: Přesně tak.
(17:52) Morigan: Henry vstane od stolu a udělá dva kroky směrem k Richiemu, aniž si ho přestane upřeně prohlížet.
(17:52) Morigan: Richie přestane dýchat.
(17:52) Ketryn: Já taky! Dost mi zatrne.
(17:54) Morigan: "Kromě rozkošné chuti má Moriganina krev, jak se zdá, ještě i jiné, speciální vlastnosti," pronese Henry tichým, hlubokým hlasem. "Ale to je Klausova věc. Nepletu se do toho."
(17:56) Ketryn: To s Richiem snad za chvíli sekne...
(17:57) Ketryn: Přemýšlím, co vše těmi jinými vlastnostmi může myslet. Minimálně to vyvolalo Klausovu posedlost.
(18:01) Morigan: Richie se snaží splynout s postelí. Říká si, co ho to do prdele napadlo, chtít si povídat s upírem??
(18:02) Ketryn: No, taky jsem se trochu divila, jak se do toho pustil...
(18:03) Ketryn: Ty jo, tohle spojení jsou zas další nervy, dvojnásobné, když se prolínají moje a jeho pocity.
(18:10) Morigan: "Skočím si něco zařídit," blýskne úsměvem Henry. "Buď tu hodný."
(18:11) Ketryn: To se podivím, jestli ho tam jen tak nechá?
(18:21) Morigan: Nechá. I Richie se podiví a chvíli se z toho vzpamatovává.
(18:23) Ketryn: V hlavě mi to začne šrotovat, jestli by stihl utéct a jestli to není jen nějaká zkouška a jestli by mu něco udělal, kdyby ho chytil na útěku.
(18:25) Morigan: Richie se dlouho vzpamatovává a v hlavě má prakticky prázdno. Pak zpozorní, že by to mohla být jeho šance na útěk!
(18:26) Ketryn: Nejlepší by bylo, kdyby se zvládl teleportovat :-/
(18:30) Ketryn: Chci, aby konečně utekl! Ale zároveň mám obavy, že je to nějaké podezřelé.
(18:34) Morigan: Pak se Richie zvedne, jde se podívat z okna, ale nic podezřelého tam nevidí.
(18:34) Morigan: Pak jde ke dveřím a poslouchá, ale taky mu nepřipadá, že by se dělo něco neobvyklého. Fakt neví, co má dělat, protože tohle může být poslední šance, jak se dostat pryč.
(18:35) Ketryn: Já fakt nedýchám!!
(18:35) Ketryn: (Šel Henry ven nebo někam jinam v budově?)
(18:36) Morigan: To Richie neví, předpokládal, že ven. Doufá, že ven.
(18:40) Ketryn: Měl by sebou hodit :-/! Taky bych ale na jeho místě nevěděla, co dělat... Zoufale chci, aby utekl, ale zároveň se bojím, že ho chytí.
(18:52) Morigan: Rozhodne se ve vteřině, skočí ke dveřím, otevře je a vyklouzne ven na tmavou chodbu.
(18:54) Ketryn: Tak to se mi buď zastaví srdce nebo dostanu infarkt!! Nemůžu se rozhodnout!
(19:15) Morigan: Richie zadržuje dech a snaží se co nejtišeji a co nejrychleji proběhnout chodbou a dostat se dolů. A nejlíp nikoho nepotkat.
(19:17) Morigan: Dole rychle nakoukne do krčmy a pak zariskuje a vezme to jinudy. Pravděpodobně přes kuchyň, jak ti to připadá.
(19:19) Ketryn: Modlím se, aby už byl venku. A zároveň zoufale přemýšlím, co bude dělat dál!?
(19:36) Morigan: Proběhne přes kuchyň, vyděsí kuchařky, doběhne k zadním dveřím, které ale otevře pomalu a tiše, jako by pořád čekal, že bude někde nějaký háček. Nechce to podcenit.