Druhá strana (95 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

S vervou, se kterou to udělal, jsem očekávala, že obě poletíme na druhou stranu kapitánské kajuty a ještě u toho přerazíme stůl nebo tak něco.

:-O Zděšeně vykřiknu, když mi dojde, že jde kouzlit. Jestli to tedy stihnu... A moje myšlenky se scuknou do jediného pocitu, že tohle je vážně konec.

I Derek se na okamžik zatváří, že jsem to přepískla a moje věta se ho přece jenom dotkla. A naštvala ho.
Natáhne pravou ruku, což značí, že na mě chce vyslat nějaké kouzlo. Vím, jak je rychlý, ale moje instinktivní reakce se přece jenom pokusí vykouzlit nějakou ochranu. Co ale nečekám je to, že druhou rukou i s gestem vystřelí směrem ke Katryn. Zaklínadla řekne pravděpodobně dvě za sebou, ale nejste si jisté a ani to nestíháte prozkoumat.

Já mám infarkt ze sebe skoro taky.

Morigan, já z tebe budu mít infarkt!! Mám co dělat, abych po tobě nehodila zděšeným pohledem.

Prohlédne si tvář každé z nás a zůstane očima na té mojí.
"Cítíš strach?" zeptá se. Celkem zbytečně, je to víc než očividné.
"To přece chceš, ne?" odpovím. "Vzbuzovat strach. Pokud je to jediná emoce, kterou v lidech dokážeš vzbudit, tak je mi tě líto!"

Myslím, že můj mozek v sebeobraně za chvíli naprosto vypne... Holky, tohle nemůžeme psychicky přežít! No ono asi možná ani fyzicky...

"Svět je šílený, když jsi poblíž, Dereku!"
"Jenže... já ti budu vždycky na blízku, Morigan. Moc dobře to víš."
Jeho pohled i hlas jsou najednou jiné, vážnější. Mrazivé.
Vyskočím už poněkolikáté ze židle.

Z jeho výhrůžek mi běhá mráz po zádech... Jako tady to vážně nemáme komu říct a stejně by to k ničemu nebylo... Jsem ale zvědavá, jak se před našimi muži zvládneme chovat "normálně", už teď mám pocit, že zkolabuji a už nikdy se nevzpamatuji.

Navíc si zoufale říkám, jestli jsi se taky trochu nezbláznila, když ho takhle provokuješ!

"Co ty víš o mých cílech," pronese.
Má pravdu.
"Je to šílené," zmůžu se jen.
"Tenhle svět je šílený, holčičko," vysměje se mi.

"Dereku, to je absurdní. Moc dobře víš, že to tady nemám komu říct!"
Ušklíbne se, ale víc se k tomu nevyjádří.
"Jestli si myslíš, že tohle je cesta k nějakému tvému cíli, možná se šeredně pleteš!"
Sama se nestačím divit, jak moc se přestávám držet svého předsevzetí neprovokovat ho!

"Měla bys vědět, že je mi jedno, komu na své cestě ublížím!" sdělí mi.
"Jo, to máš pravdu," přikývnu. "To už vím."
"V tom případě ti nemusím připomínat, že by sis měla dávat zatraceně pozor, komu co řekneš," zadívá se na mě upřeně. Přesto, že to nejsou Derekovy oči, jako by byly. "Nebo co komu naznačíš, holčičko."

(15:43) Morigan: On ale celkem zvědavě čeká, jak větu dokončím.
(15:44) Morigan: "Jaký je tvůj odhad?" pobídne mě, jako bychom hráli kvíz nebo co. "Kdysi jsi mě dobře znala."
(15:44) Morigan: "Dereku, ten, koho jsem znala, nejspíš už dávno neexistuje."
(15:44) Morigan: Ušklíbne se, ale tak nějak trochu zvláštně.
(15:45) Morigan: "Zatím se mi to líbí tak, jak to je," rozhodne se nakonec odpovědět. "Skýtá to spoustu výhod. Například pro vás můžu kdykoliv poslat."
(15:46) Morigan: "Ale Gareth..." Opět nevím, co bych vlastně měla říct, je to nejspíš příliš děsivé.
(15:51) Ketryn: Tohle bude pomalá smrt psychickým týráním.... Při představě, jak pro nás pravidelně posílám a jak to vysvětlujeme našim mužům, se mi chce zas zvracet.
(15:52) Ketryn: Ale aspoň nám to všem dává čas...
(15:53) Margare-tka: No tak to je fakt skvělý...... spíš by se mohl zajímat jak nás odtud dostane, ale to není asi jeho přední myšlenka,.
(15:58) Morigan: "Gareth je zajímavý člověk," ušklíbne se Derek. "Tedy spíš... napůl člověk," podívá se jízlivě na Katryn.
(16:01) Ketryn: Bohužel nejsme schopná mu úšklebek oplatit natož něco odpovědět...
(16:03) Morigan: "Ubližuješ mu," pronesu a uvědomím si, jak naprosto absurdní je to, co říkám!
(16:07) Margare-tka: No mě to zas tak absurdní nepříjde, kdyby to nebyl Derek kdo je v něm...

(12:33) Morigan: "Vždycky jsem tvrdil, že jsi samaritánka, která by chtěla všechny spasit. Všechny lidi, všechny říše..." vzdychne si. Kromě mě, je ten dodatek, který neřekne, ale všichni ho ví. "Ale v posledním čase už se na to asi tolik nesoustředíš, že? Najdeš si největšího alfa samce, necháš si od něj udělat dítě, který mu tam pak necháš, s tvýma krásnýma očima nebo úsměvem. Děláš to pro zábavu?"
(12:41) Morigan: Jak se začne mluvit o dětech, ještě víc zpozorním.
(12:42) Margare-tka: On je fakt magor, asi by to chtě taky udělat dítě a mít tě pod dozorem.
(12:46) Morigan: Naštěstí to není možný.
(12:51) Morigan: "Jestli jsi celé tohle udělal jen proto, aby ses mi mohl vysmívat, tak jsi blázen," odtuším napjatě.
(12:51) Morigan: "Ne, to vůbec ne," zavrtí hlavou. "To je jen bonus."
(12:57) Ketryn: Zírám... a víc a víc se utvrzuji v jeho šílenství. Vůbec nechápu, co tím sleduje.
(13:03) Morigan: "Takže co, zůstaneš elundským princem a nikdo se nic nedozví, nebo..." Zjišťuji, že nejsem schopná nahlas vyslovit nějakou tu druhou možnost, jako že třeba prozradí, kdo je a ublíží ostatním nebo ovládne loď nebo něco takového.

(11:42) Morigan: "Popovídat si, být kapitánem téhle lodi je hrozně nudné," opře se pohodlně na křesle, na kterém sedí. "Myslíš, že tu budeme trčet na tom břehu ještě dlouho?"
(11:42) Margare-tka: No já jsem k tomu ještě docela znechucená.
(11:43) Margare-tka: "No jako já mám snad vidiny, já už tam ani nevidím Garetha, ale Dereka.
(11:44) Margare-tka: No doufám, že moc dlouho ne. Projede mi hlavou, nebyla jsem tázaná, tak raději moc nemluvím.
(11:44) Morigan: "Všichni dělají, co můžou... sakra, jak se mě na to můžeš jen tak ptát?? Uvědomuješ si, co děláš??"
(11:45) Ketryn: Já asi nevěřím vlastním uším. Jen tak si popovídat??
(11:49) Morigan: "Uvědomuju si přesně, co dělám," ztvrdne mu pohled a já rychle začnu mlčet.
(11:50) Margare-tka: No asi už to tak bude prostě zešílel. Ale naprosto.
(11:50) Morigan: (Já se musela strašně smát, těm naším představám! :-D :-D Kdybychom udělaly, co se nám nejvíc v tu chvíli chce, tak já něco rozbiju, Katryn začne křičet, pak se pozvrací a uteče a Margaret dá Garethovi pěstí! :-D Bývalé lúúderské a akarijské šlechtičny! :-D :-D)
(11:56) Margare-tka: No jako to by asi Derek koukal. Možná by ho to vrátilo na zem.
(11:56) Ketryn: (No, takhle to zní vážně jak komedie :-DD!)
(11:57) Margare-tka: (jo je to dost komediální. Taková tragie.)
(12:08) Morigan: "A teď se posaďte, nechci, abyste stály. I když jsem...ehm... princ," ušklíbne se.
(12:10) Morigan: Takže se radši posadím ke stolu na židli. Není to k němu tak blízko, jako křesla a vy se můžete posadit na ty další židle vedle mě.
(12:11) Ketryn: Tak se z donucení prkenně posadím vedle tebe, ale připadám si, jako bych seděla na hřebících.
(12:15) Margare-tka: Tk si taky sednu, ale mám pocit, že sedím na jehlách.
(12:16) Morigan: (Tak já sedím na žhavých uhlících, ať to máme kompletní! :-D)
(12:19) Margare-tka: (:-D no myslím, že musím e vypadat dost křečovitě.)
(12:19) Margare-tka: Asi si tu konverzaci bude muset obstarat sám.
(12:20) Ketryn: :-DD
(12:44) Margare-tka: Mám pocit, že mám chuť se opít. když tu situaci hodnotím.
(13:08) Morigan: A to máš možnost, protože Derek nám osobně naservíruje víno, které tam pro nás měl už předem nalité. Je to pochopitelně ještě zbytek elundských zásob pro prince.
(13:12) Margare-tka: Tak to se napiju a doufám, že není otrávený. Jako zlatý úchylný Gareth.
(13:14) Morigan: Já se napiju taky.
(13:16) Ketryn: Já asi zatím nepiju, bojím se, že bych se vážně pozvracela...
(13:17) Morigan: "Takže ty jsi teď žena toho barbarského náčelníka?" obrátí se na mě. "To je vtip?"
(13:18) Ketryn: Žaludek se mi začne stahovat ještě víc, když začne mluvit o Ragnarovi.
(13:20) Margare-tka: No tak na to jsme čekaly, proč se tak blbě ptá když to ví.
(13:21) Morigan: "Není to náčelník," řeknu.
(13:21) Morigan: "Ne? Udivuješ mě," pronese.
(13:25) Morigan: "Dereku..."
(13:26) Morigan: "Myslel jsem, že jdeš vždycky po té nejvyšší metě," vysměje se mi.
(13:29) Morigan: "To bych šla po tobě, ty jsi nejspíš nejvyšší meta na světě!" odseknu a pak se zděsím, proč nejsem zticha!
(13:31) Ketryn: To se leknu,
(13:32) Margare-tka: No to já taky..... jako moc bych ho neprovokovala.
(13:35) Morigan: Zkoumavě mě pozoruje, jako by si rozmýšlel, co mi na to řekne.
(13:36) Margare-tka: No tak možná jsi ho i potěšila.
(13:36) Morigan: "To by mi možná i lichotilo, kdybys to myslela vážně a ne jako výsměch," řekne, ale mírně pobaveně vypadá. "Musím přiznat, že mi ty tvoje řeči chyběly, holčičko."
(13:37) Margare-tka: Mám chuť se upít, ale na to mám málo vína... mě ty jeho tedy ne.
(13:40) Ketryn: Začnu souhlasit s Margaret, že upít se k smrti, by teď bylo fajn řešení.

(18:45) Morigan: Cestou rozhodně ne, to mlčíme jako zařezané.
(18:47) Ketryn: Já tam nechci dojít... Zlatá doba, kdy nás vedli na pranýř.
(18:58) Morigan: Taky se modlím, aby ta cesta trvala déle, ale netrvá.
(18:59) Morigan: Lancelot zaklepe na kajutu a počká si na vyzvání. "Přivedl jsem lady Morigan a její dámy, pane," ohlásí nás Lancelot. Mám chuť něco rozbít, když to tak slyším.
(19:03) Ketryn: (Mně se zas chce křičet :-D)
(19:03) Morigan: (Hm, to bychom se předvedly! :-D)
(19:03) Ketryn: Mám pocit, že už další krok neudělám a zůstanu tam stát na chodbě jako přikovaná.
(19:04) Ketryn: (No, prostě jsme z toho zešílely :-D)
(19:08) Morigan: Doopravdy zůstaneme stát ve dveřích, takže Lancelot nemůže zavřít a neví, co má dělat, protože upozornit nás mu připadá neslušné.
(19:11) Ketryn: (Chudák, nebýt to taková fatální krize, tak by to byla docela vtipná situace :-D)
(19:21) Morigan: Takže tam stojíme a zíráme na Garetha/Dereka a on zase na nás. Když tak vidím, jakým způsobem sedí a jak se dívá, nechápu, jaktože jsem ho nepoznala hned, je to tak typicky derekovské!!
(19:23) Ketryn: To je fakt na zvracení... Vidět Garetha a přitom Dereka je prostě naprosto šílené. Jsem stále tak zděšená, že mám pocit, že mě to zadusí.
(19:24) Morigan: Katryn, radši moc nezvracej!
(19:27) Ketryn: Ne, to já nemám v plánu!
(19:30) Morigan: "Nepůjdete dál?" řekne Gareth a ten posměšný podtón je tam dobře slyšet. Prostě ví, že se ho bojíme.
(19:34) Ketryn: Mám vážně sto chutí vykřiknout NE a utéct pryč. A zároveň vím, že prostě musíme dovnitř. Snažím se tedy nějak zmobilizovat sílu a pohnout se dopředu.
(19:35) Morigan: (Ty naše scénáře "co bychom nejraději udělaly" jsou fakt tragikomické! :-D)
(19:37) Morigan: Tak se pohnu, ale stojí mě to hodně sil! Nechci s ním být zavřená v místnosti.
(19:46) Ketryn: Já mám panický pocit, že jestli tam vejdeme, tak už se odtamtud nedostaneme! Ale násilím se tedy pohnu za tebou.
(19:51) Morigan: Mám to stejně. Nakonec ale postoupíme a Lancelot tiše zavře dveře.
(19:51) Morigan: "Šikovný pobočník, ten Lancelot," prohodí Gareth konverzačně. "Poslouchá na slovo a vůbec se neptá. Něco na těch elundech je."
(19:53) Ketryn: Ne, tohle je vážně jen zlý sen!
(19:54) Morigan: "Ani se neposadíte?"
(19:56) Ketryn: Nechápu, jak bych se asi tak měla v klidu posadit?!
(19:58) Morigan: Stále nemůžu pochopit, že je schopen tak naprosto Garetha ovládat a evidentně mu to žádnou námahu nečiní.
(19:59) Ketryn: Já si stále namlouvám, že mu to nějakou námahu činit přeci musí!

(16:03) Margare-tka: Tak to mě pobavíš... "no budeme lovit jako Richie, vrhat úsměvy. Myslela jsem spíš nějakou zeleninu nebo ovoce."
(16:07) Ketryn: "Taky myslím, že s tím nepomůžeme."
(16:07) Margare-tka: "Hm.."
(16:07) Ketryn: "Řekla bych, že by naše muže trochu trefilo, kdybychom šly jen tak něco sbírat na břeh do lesa. To opravdu není bezpečné a pro nás už vůbec ne."
(16:08) Ketryn: "I když je fakt, že na lodi je to pro nás teď ještě nebezpečnější," ušklíbnu se hořce.
(16:09) Margare-tka: "No.... tak Siegfried by nic nemusel vědět.;-)"
(16:13) Morigan: "Mě už jednou unesli, nevím, jestli bych měla riskovat..."
(16:14) Ketryn: "Znáš moje štěstí v těhle situacích, ne? Myslím, že by se rychle dozvěděl, až by mi hlavou proletěl šíp."
(16:14) Margare-tka: "no já vím.... tohle je fakt blbý. jen mě mrzí, že moc nemůžeme pomoct."
(16:29) Morigan: (Určitě nějak pomáháme v kuchyni.)
(16:43) Ketryn: (To určitě a i s tím převazováním, když je potřeba.)
(16:45) Ketryn: "Ale abych pravdu řekla, tak já jsem teď ráda, že jsem ráda... "
(16:54) Morigan: Přikývnu, radši k tomu nic neříkám.
(16:54) Margare-tka: "No to jo, vypadáš strašně."
(16:54) Morigan: Katryn se pokusí najíst a naštěstí úspěšně.
(16:54) Margare-tka: Tak já jsem to okomentovala.
(16:55) Margare-tka: (Tak to jo, to mám pocit aspoň nějakého uplatnění.)
(16:59) Ketryn: "Díky, Margaret.." vzdychnu nad tím, že je to očividné.
(16:59) Morigan: Sotva Katryn dojí, zaklepe někdo na dveře jídelny, což není úplně dobré znamení.
(17:01) Ketryn: Jsem ze všeho tak vycukaná, že se vážně leknu.
(17:04) Margare-tka: No tak snad to nebude on.
(17:04) Margare-tka: Tedy jeho posel.
(17:05) Margare-tka: Kouknu zničeně na dveře a hrozím se toho co to bude.
(17:15) Morigan: "Vstupte," řeknu se špatným tušením. Ale varjagsky.
(17:15) Morigan: I tak vstoupí, i když je to elund. A Lancelot.
(17:15) Morigan: "Dobrý den," pozdraví. "Princ Gareth by si s vámi rád pohovořil v jeho kajutě."
(17:19) Ketryn: Zblednu ještě víc a stáhne se mi žaludek, až se mi z toho chce znovu zvracet.
(17:20) Ketryn: Tomuhle se nevyhneme, ale mám pocit, že jsem přirostla k lavičce.
(17:38) Margare-tka: NO tak doufám, že to nevyhodíš.
(17:46) Margare-tka: "Dobrý den," pozdravím ho. "Jako se všemi?"
(17:56) Morigan: "Ano," přikývne.
(17:58) Morigan: Mám pocit, že snad budu zvracet i já.
(17:58) Morigan: Tak se prkenně zvednu, protože i kdybych odmítla, k ničemu to stejně nebude.
(17:59) Ketryn: Přinutím se pak taky zvednout a jdu za sebou. Cítím se, jako by nás vedli na popravu.
(18:12) Margare-tka: Mám chuť se zeptat jestli hned? Ale když vás vidím se zvedat, tak jdu taky. Ale jsem znechudená.
(18:13) Morigan: To s tou popravou pociťuju naprosto stejně.
(18:14) Morigan: Jdeme za Lancelotem, i když samozřejmě i tak víme, kudy tam jít.
(18:28) Margare-tka: Hm... jako asi si moc nepopovídáme.

(20:44) Ketryn: "Asi bychom měly jít zas dovnitř," navrhnu, když se nějak vzpamatuji. "Snad je Richie nějak přesvědčí a Klaus přestane prudit...zkusím to zas pak nějak na večer," vzdychnu.
(20:48) Morigan: Tak ti pomůžu se zvednout.
(20:48) Morigan: Jenom tak nakouknu tam, kde pracují na opravě lodi, jestli neuvidím Ragnara.
(20:50) Margare-tka: Taky se koukám jestli neuvidím Ariho. "A podařilo se ti na něj napojit dobře?"
(20:51) Ketryn: "Měla bys jít když tak pak za Ragnarem," řeknu, když vidím, jak se díváš. "Aby byl klidnější."
(20:54) Morigan: "Nejsem si jistá, jestli není na břehu," řeknu. "Což je sice nebezpečné, ale mám dojem, že je to lepší, než kdyby byl na lodi."
(20:55) Margare-tka: "No asi máš pravdu. možná bude lepší,být mimo dohled."
(20:57) Ketryn: "Aha, tak tam za ním nechoď. BUde aspoň dobré, že tu svou nervozitu vybije prací."
(20:59) Ketryn: "Morigan, nevím tedy, jestli na to vhodná chvíle, ale to už nebude asi nikdy... ale napadlo mě, jestli bys mi nevyléčila tu ruku, aspoň částečně. Kdo ví jak ji teď budu potřebovat," uvědomím si.
(20:59) Ketryn: "Tedy jen jestli jsi odpočatá."
(21:04) Morigan: "Docela ano... v rámci našich možností," řeknu. "Ale půjdeme dovnitř."
(21:07) Ketryn: "Jo, to určitě." Jdeme tedy dovnitř. Zároveň přemýšlím, jestli už bych byla schopná něco sníst.
(21:35) Margare-tka: Jdu s vámi a jsem z toho celého tak nějak rozhozená.
(21:43) Morigan: Vrátíme se do naší jídelny, kde si sednu vedle Katryn a pokusím se soustředit na její ruku.
(21:49) Margare-tka: No tak asi bude venku. Tak už abychom byli všichni pryč.
(21:50) Margare-tka: Sednu si k vám a neruším. Přemýšlím co všechno se bude dít ve svobodný.
(21:51) Morigan -> Ketryn: Cítíš jenom teplo a mravenčení.
(21:52) Morigan: "No nic moc," řeknu, když odtáhnu ruce. "Ale snad jsem tomu trochu pomohla. Zkusím to pak později znovu. Není to zacelené úplně, pořád buď opatrná."
(21:58) Ketryn: "Díky moc. Aspoň takhle, když už nic, tak se urychlí léčení. Raději si to nechám v té dlaze."
(22:03) Margare-tka: "Tak snad teď by mohl být chvilku klid. "Myslíš, že to blokuje magii, tím nic moc a nebo ta ruka je nic moc?"
(22:05) Morigan: "Co blokuje magii??" nechápu.
(22:06) Margare-tka: "No jestli se ti dobře kouzlí a nebo jestli může mít nějaký omezující vliv na tebe, když on bude chtít?"
(22:07) Morigan: "Ničeho jsem si nevšimla, tak mě neděs. Prostě jsem ve stresu a unavená a nejsem léčitel."
(22:09) Margare-tka: "Jo dobře nechci tě děsit, jen se ptám."

(20:31) Ketryn: "Bylo to dlouhé spojení a mohla jsem na Richieho docela mluvit," začnu potichu, když se trochu seberu a srovnám si to v hlavě.
(20:31) Ketryn: "Řekla jsem mu snad ve důležité a víceméně pochopil naši situaci."
(20:34) Morigan: To se mi uleví, že se to povedlo!
(20:34) Ketryn: "Stále ho drží, ale všimli si, že se něco děje, tak ho ovlivnili, aby jim vše řekl. Tak musel s pravdou ven, že na něj právě mluvím. Řekl jim vše o Derekovi, ale nechce se jim tomu moc věřit Tedy hlavně Klausovi je to jedno a má z toho jen srandu. Damon je na vážkách, vypadá, že by snad mohl věřit, že jsi vážně v nebezpečí a potřebuješ, aby se to čarodějové dozvěděli."
(20:34) Ketryn: "Připomněla jsem ten prsten od Damona, aby věřili, že se mnou Richie opravdu mluví."
(20:35) Ketryn: "Pak už jsem to spojení neudržela..."
(20:36) Ketryn: "Chudák Richie je z toho dost zmatený, zděšený a znechucený... Ani nechce myslet, co všechno jsi s nimi měla..."
(20:36) Ketryn: "Je mu ze všeho zle a bolí ho to zlomené zápěstí, tak se to asi přenáší na mě a proto mi je tak blbě."
(20:36) Ketryn: "Jo a viděla jsem Henryho."
(20:37) Ketryn: "Richiemu se s nimi vůbec nechce komunikovat... Ale jestli je nepřesvědčí, aby ho pustili, tak nevím."
(20:49) Morigan: Zkouším si taky ty informace srovnat.
(21:04) Ketryn: Já jsem asi stále tak napůl mimo z toho, jak jsem se snažila soustředit a jak se prolnuly moje pocity s Richieho.
(21:36) Morigan: To je jasné, nijak na tebe netlačím.
(21:36) Morigan: "Otázka je, jak to celé pojmou. Ale aspoň máme nějakou naději."
(21:38) Morigan: "Jen na to Derek nesmí přijít," dodám už mnohem tišeji.
(21:40) Ketryn: "No, to je otázka... Taky tě můžou chtít hledat. Jen doufám, že kdyby ano, tak chudáka Richieho nebudou tahat s sebou a pustí ho. Je to fakt, ale čarodějové jsou naše jediná aspoň malá naděje."
(21:41) Morigan: "Než by se sem nějak dostali - i když nevím, jak by nás našli - tak může být dávno po všem!"
(21:41) Ketryn: "Jsem ráda, že se to povedlo aspoň sdělit, to bylo jediné, co jsme mohly dělat," vzdychnu potichu.
(21:41) Ketryn: "To nesmí...!"
(21:42) Ketryn: "No právě. Doufám, že si to Damon uvědomí."
(21:48) Morigan: "Já nevím..."
(22:00) Ketryn: "Damon vypadal, že by si snad nechal říct... ale Klaus..."
(22:03) Morigan: "Klaus je psychopat!"
(22:05) Ketryn: "Jo, naprostý."
(22:11) Morigan: "A co Henry? Vypadá v pořádku?"
(22:13) Ketryn: "Jo, vypadal tak nějak normálně. Nezapojoval se do toho, jen podotkl, že tomu pouto sice nerozumí, ale že by lady Morigan opravdu mohla potřebovat pomoc."
(22:25) Morigan: "No to měl docela pravdu."
(22:37) Morigan: "Takže teď musíme jen doufat, že se k tomu vampýři nějak postaví. To je super situace," ušklíbnu se. "Ale pořád je to víc, než jsme měli předtím."
(22:39) Ketryn: "Víc už toho nezmůžeme..." vzdychnu. "Tohle byla naše jediná naděje a teď můžeme leda tak čekat a modlit se." Je mi z toho vážně zle.

(19:13) Morigan -> Ketryn: Richiemu se opět udělá špatně a tobě taky.
(19:15) Ketryn -> Morigan: To by mě vážně zajímalo, jestli by byl Klaus schopný se k Derekovi takhle dostat. Vzpomenu si na děs v Christianových očích, když ho Damon držel. Ale i když je Christian hodně silný čaroděj, tak Derek je teď už úplně jiný level :-/
(19:15) Ketryn -> Morigan: Bezva, doufám, že zas nebudu zvracet...
(19:16) Morigan -> Ketryn: "No výborně, takže teď co? Chceš vybojovat za Morigan její bitvu?" ušklíbne se Damon zamračeně.
(19:17) Morigan -> Ketryn: "Klidně, pokud za to dostanu něco adekvátního na oplátku," poznamená Klaus a určitou obscénnost v hlase ani nezakrývá. Richieho nevolnost se zvýší a chce radši upadnout do komatu.
(19:18) Morigan -> Ketryn: "U všech bohů Klausi, můžeš s tím přestat?"
(19:18) Morigan -> Ketryn: "Jsi na to nějaký háklivý a to jsem ani nic neřekl."
(19:19) Ketryn -> Morigan: Richieho pocit chápu, taky si říkám, že bych chtěla upadnout do komatu.
(19:19) Morigan -> Ketryn: "Tomu poutu moc nerozumím, ale možná bychom to opravdu neměli podceňovat," ozve se poprvé Henry. "Co když lady Morigan skutečně potřebuje pomoct."
(19:22) Ketryn -> Morigan: Hurá, konečně někdo rozumný!
(20:15) Morigan -> Ketryn: "Ach, tady je to samý šlechetný muž," vzdychne Klaus afektovaně.
(20:15) Morigan -> Ketryn: "Klausi počkej, tohle vážně nejspíš není sranda."
(20:16) Morigan -> Ketryn: "No já se docela bavím."
(20:16) Morigan -> Ketryn: K6
(20:16) Ketryn -> Morigan: Ať už ho někdo zabije!!!
(20:16) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(20:16) Ketryn -> Morigan: Ach ne :-/
(20:17) Morigan -> Ketryn: Začneš to spojení ztrácet.
(20:18) Ketryn -> Morigan: Ne, já nechci!! Zoufale se to snažím udržet, ale asi už to nemá cenu, co :-(?
(20:19) Morigan -> Ketryn: Nemá. Zůstane ti pouze ta nevolnost a v to takové míře, že opět musíš zvracet přes palubu. Už ale není moc co.
(20:20) Ketryn -> Morigan: No to je tedy probrání... To jsem z toho dost mimo, navíc, když mi žaludek dělá tohle :-/
(20:21) Ketryn -> Morigan: (Ještě že můžu zvracet rovnou přes tu palubu :-D)
(20:24) Morigan -> Ketryn: (No ale teď už tady chybí Margaret...)
(20:25) Ketryn -> Morigan: (No :-(//
(20:25) Morigan -> Ketryn: (Tak já to jdu psát a uvidíme.)
(20:26) Morigan: Katryn se zničehonic z pouta "probere" a zvrací přes palubu. Leknu se a hned k ní přiskočím, naštěstí to netrvá dlouho. "Katryn, stalo se něco??" neovládnu se, i když je mi jasné, že asi stalo a že je to pitomá otázka.
(20:28) Ketryn: "Já...ani nevím kde začít..." vypravím ze sebe vyčerpaně. Podívám se, jestli není někdo na doslech. Raději si pak sednu a zády se přu o zábradlí.
(20:28) Morigan: Taky se podívám, zdá se, že není.