Kráter (149 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Rád bych vyslovil opačný názor." Řeknu a rozhlédnu se po ostatních.

"Ten muž je zavřený v kleci z nějakého důvodu. Je možné, že je zavřený neprávem a je možné že právem. Pustíme li ho, můžeme se dopustit velice vážného omylu, stejně jako když ho tam necháme."

"Rozhodnutí je na nás a my také poneseme následky. Pokud je to tvůrce tohoto všeho uzavřený do vězení, aby zde pykal za své činy a my ho pustíme, můžeme způsobit mnoho nepříjemností. Pokud to není tvůrce, tak zůstává otázka kým je a proč je tu uzavřen. To nevíme."

"Další otázka je, jestli bychom to uměli otevřít. Dříve však, než se rozhodneme zda tak učiníme, myslím si, že by bylo moudré s tím mužem alespoň promluvit. Neznáte někdo nějaký způsob jak by hlas mohl proniknout jeho vězením?" Mé oči se s očekáváním zadívají na Trorna a jednou rukou si zatahám za knír.

"Ano, úkryt to nebude." Pokývu hlavou na Trornova slova. "A je pravda, že vypadá spíš jako oběť, než jako někdo, kdo by to tu všechno vytvořil. Možná bych se ale taky ještě prozhlídl okolo, než se rozhodneme zkusit tuto věc otevřít."

"Pan Trorn Silvidianský má pravdu. O tom "vězni" zatím nic nevíme. Pravdou ale zůstává, že samozřejmě nevíme ani to, jestli má s tímto podzemím, nebo kde to jsme, a s tím co se tu dělo a děje, něco společného." přikyvuji na slova našeho vzdělaného a tajemného barbara.

"Pokud bychom ale toho muže zkusili pustit ven, jestli se nám to vůbec podaří, mohli bychom se možná dozvědět více o tomto místě, třeba i jak se odtud dostat!"

To je dobrý, ještě nám ani ten stařík nic neřek a už ho někteří označujete za toho, co to zde způsobil. Víte co se mě totiž nezdá - kdyby se chtěl uchránit před něčím, proč by otevírání tohoto vězení umístil ven, aby na něj nemohl? A kdyby se mu nějaké kouzlo nepovedlo, bylo by mnohem víc pravděpodobné, že by tady na zemi ležela jenom hromádka prachu - než stařík zavřený v kleci. Je ostatně možné, že nás v tuto chvíli neslyší a ani nevidí...ale pokud ho pustíme, tak se určitě dozvíme více. Já se pro to, abychom ho pustili." Pohodím hlavou, abych srovnal své delší vlasy a podívám se nesmlouvavě na vás ostatní.

,,Možná to byl úkryt před jeho vlastním výtvorem, možná že se takto zaklel sám, aby předešel pomalé smrti v téhle pasti. Těžko říci, jestli vůbec ještě existuje cesta zpět a jestli tenhle chudák se tady nezaklel doufaje, že se sem někdo někdy dostane a dostane ho ven," dumám. Popravdě řečeno, moc se mi ho otevírat nechce. Člověk, který probouzí mrtvé jistě nebude dobrák od kosti, nicméně tady jistě vězí dost dlouho. Možná bude dost olabený a nebude tak nebezpečný, ale přesto ....
,,Neměli bychom ho tady nechat a porozhlédnout se pečlivě po okolí? Moc se mi nelíbí, že bychom měli osvobodit někoho, kdo tohle všechno způsobil. Mám z toho dost divný pocit. Nechci, abychom potom tady všichni skončili spálení na podlaze, i když nebude jistě tak silný jako býval než sem byl uzavřen," oklepu se při pohledu na staříka uzavřeného v podivné kleci.

"Nebo jse Tizoku, na nic šahat nechci. Ani já si nejsem jistý, na koho se tady koukáme. I když musela by se zdejšímu pánovi stát velká zlomyslnost, že by se tak mocný kouzelník chytil do vlastní pasti. Pokud to neměl být úkryt." Pozoruji muže uvnitř, jestli vypadá, že by nás mohl slyšet a jen se snažil nereagovat na naše podněty.

Stařec uvnitř koule stále na Vaši přítomnost nereaguje, pouze nehybně klečí a hledí smutně před sebe.

Arion ukazuje prstem na jedno místo žhnoucího vězení, i Brens přikyvuje, že si toho také všiml.

Když zaostříte pohledem, po chvíli rozeznáváte jakýsi mechanismus, kterým by šlo zřejmě manipulovat.

Slouží k otevření té koule? Nebo to je nějaká další past?

,,Buďte opatrní," volám opatrně jako maminka na svá nezbedná dítka. Sám zůstávám vzadu dál od středu dění. ,,Ten co to tady vytvořil jistě neměl dobré úmysli, když vyvolával mrtvé a prováděl tady kdejaká svinstva. Možná že je sám teď uzavřen po nějakém souboji v nekonečných mukách, či tak něco, a pak největší hloupost co můžeme udělat je ho osvobodit," dořeknu a odplivnu si.

Také se chci jít podívat.

Zvědavě se jdu podívat k Arionově objevu.

Když obcházím to 'vězení', v jednom místě se zastavím a něco si tam prohlížím. "Tady něco je, možná zámek nebo tak něco." A ukazuju v jednom místě na zářivou kouli a snažím se to víc prozkoumat.

"Nejsem vševědoucí, Žabikuchu," zasměji se nad otázkou našeho "klíčníka" a stále sleduji starce, jak bude reagovat na otázky, které mu již byli položeny.

Pjotr znovu pevně uchopil svůj meč a pomalu, v očekávání co se bude dít, přiblížil hrot k té zvláštní kouli, až se jí zcela dotknul.

Zdá se, že stěna tohoto zvláštního vězení je pevná, protože Pjotr se ji očividně snaží probodnout skrz, ale ostří meče nechce hlouběji proniknout a zarazilo se o žhnoucí povrch.

Zadívám se na staříka a pokusím se zrakem zachytit zda vůbec dýchá.
"Co to je za divnou klec Trorne?"

"Pokud je to past, už jsme do ní vlezli, stačí jí jen sklapnout." Říkám tiše a znovu pozvednu meč, abych se jím dotkl okraje zářivého vězení.

Stále sleduji staříka. Když vidím, že na naše slova nijak nereaguje, porozhlídnu se po celé místnosti. Opatrně pak kolem dokola obejdu podivnou kouli uprostřed.

Stařec na Žabikuchova slova nikterak nereaguje. Dál klečí ve svém vězení a nehybně hledí do prázdna.

Neslyší nás? Nebo to je pouze jakási lest?

Vojdem medzi poeslednými a tak som pripravený na svetlo ktoré svietilo až do chodby a tak privriem oči aby som sa vyhol oslepeniu.
Ešte vo dverách začujem Žabikuchove otázky a v duchu pocítim k tomu starcovi ľútosť.Stále však nepoľavujem v ostražitosti a tak sa neozvem aby sme ho pustili aj keď na tvári sa mi možno trocha ľútosti ukáže.
Postavím sa bokom od dverí a položím oba batohy čo nosím na zem aby som si trocha odpočinul kým zistíme čo je vo veci

Najednou, když se octnu v místnosti, připadám si jako slepý. Prudký příval světla pro můj zrak zvyklý na přítmí mi moc nevyhovuje. Instinktivně přivřu oči a dokonce si je i zacloním paží, abych dobře viděl co se děje.
Když si mé oči přivyknou, zděšením ucuknu ke stěně. Teprve za okamžik co nikdo ani nedýše se jaksi vzpamatuji z úleku. ,,Co když nás ani nevnímá?" pronesu.