Kráter (172 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Trorn s rozsvícenou lampou vyrazil chodbou směrem k otevřeným dveřím, které ústí do jakési další tmavé místnosti.

Samotná chodba pokračuje dál na sever, po několika sázích je ukončena zavřenými dřevěnými dveřmi. Kousek pod nimi je odbočka vedoucí na východ.

(Viz. Mapy: Mapa: Za portálem)

"Ententyky...třeba doprava?" Zasvítím chodbou co nejdále a vyrazím směrem ke dveřím po levé straně.

"Sakra, ten jezdec mě opravdu vyděsil. Podle mě nás měl vystrašit a způsobit zástavu srdce. Málem se mu to povedlo." říkám poté co se trochu vzpamatuji.

"Možná by jsme se měli nejdříve podívat do těch zavřených dveří."

Stojíte v chodbě před místností, ve které jste se objevili po průchodu portálem, a rozhlížíte se, kudy se vydáte.

Světlo Trornovi lampy dává ožít temným stínům, které tančí po chladných zdech kolem Vás. Vaše smysly jsou pod neustálým tlakem, každý šramot při Vašich krocích, každé cinknutí Vaší výbavy se zdá mnohem více intenzivnější a ihned spouští alarmující impulzy do zbytku těla, která je připraveno instinktivně reagovat.

"Neříkal jsem, aby jsme šli nepřipraveni, ale mělo to vyznít tak, že bysme neměli činit zbrklá rozhodnutí, pravím směrem k Tizokovi. Čekal sem že to všichni pochopí, evidentně sem se zmýlil, říkám opět spíše pro sebe, ale ne tak, aby to ostatní neslyšeli.

,,Vynasnažím se být co nejklidnější, jenže je pořád lepší být připraven proti potencionálnímu nebezpečí s mečem v ruce, než nepřipraven vůbec Trorne, ale děkujeme za povídání," pronesu odkudsi ze zadních řad zatímco si opět uklízím náčiní, které jsem tak narychlo scházel ze sebe, abych byl co nejobratnější při střelbě.

Po zmizení se mírně usměji. "Aspoň už utichlo to brnkání," zamumlám si. "Kouzlo to být mohlo, ale pochybuji o tom, protože to by zde musel být velico mocný čaroděj. I když to nevylučuji. Buď to mohl být nějaký výstražný mechanizmus, ale ten by taky nedával smysl, protože i kdyby jsme se rozhodli odejít, tak nemáme kam. Jediné co zbývá a na co bych vcelku vsázel je to, že zde se dříve stalo něco, jak bych to řek, něco velice emotivního, co vyvolalo tyto přízraky. Teď se připravte na to, že to, co uvidíte, nemusí být pravda." Podívám se na mrtvolu Bivoje..."to už ale pravda asi bude,"spíše zašeptám.

Rudi sebou lehce trhne, když mu Pjotr položí ruku na rameno. Při jeho slovech se trochu uklidní a přestává se tolik třást, i když část třesu je jistě způsobena zdejším chladem.

"Snad najdeme Ganta s Hefem...snad..."

Rudi přijme nabízenou Pjotrovu ruku a zvedá se ze země. Naposledy se podívá na ohořelou mrtvolu Bivoje a pokračuje za Vámi.

Přistoupím k Rudimu a skloním se, tak abych mu mohl položit ruku na rameno a pomalu říkám: "Jsme tady, abychom našli tvé přátele. Nemůžeme se ještě vrátit i kdyby to bylo možné." Chvíli čekám na jeho reakci a pak dál říkám: "Jeden z nich je už mrtvý a pokud je chceme najít, musíme se postavit nebezpečí, které tu číhá. Nepomůže nám ležet na zemi a naříkat, musíme se opatrně vydat vpřed připraveni na všechno."

Zvednu se opět na nohy a nabízím mu svou ruku, abych jej zvedl: "Pojď musíme jít."

Ať už ruku přijme a nebo ne, obrátím se i na ostatní a tiše se ptám: "Viděli jste už někdo něco takové? Dokážete říct co to bylo za přízrak? Byla to jen vidina? A nebo odraz vzdálené skutečnosti z jiného místa? V každém případě bych dál postupoval s nejvyšší opatrností...."

Trorne, co myslíš? Mohl to být nějaký druh pasti? Nějaké kouzlo co se spustí přítomností v místnosti? Nebo už o nás někdo ví a poslal nám to sem záměrně...

Chvíli se rozhlížíte po místnosti a napjati čekáte, jestli se někdo objeví. Každý stín se Vám teď zdá jako živý, jakoby Vás sledoval a čekal na svoji příležitost.

Pomalu, opatrně, pokračujete jediným východem z místnosti. Dostáváte se do severojižní chodby. Na jihu se chodba po několika sázích stáčí na západ a také vidíte dřevěné dveře. Severní chodba se ztrácí ve tmě, kousek od Vás ústí další dveře vedoucí na západ, tyto jsou otevřené.

(Viz. Mapy: Mapa: Za portálem)

"Néééééé..ee..ne..e...." Rudi ještě chvíli buší zoufale do chladné stěny, než se celý roztřesený sesune k zemi.
"Musíme se odtud dostat....musíme..." tiše sténá, v očích strach a beznaděj.

Také nevěřícně koukám do míst, kde se na nás ještě před chvílí řítilo černé monstrum. Skloním svoji kuši. "Co bylo tohle? Co nás tady čeká?" Položím spíše řečnickou otázku. Přehodím kuši opět přes rameno, vytáhnu svůj krátký mečík a připravuju se k průzkumu tohodle místa.

A k..Jéje..To nevyšlo.Zahundrem potichu skôr pre seba a znova odložím lutnu.Namiesto nej chytím do jednej ruky svoj malý mečík a do druhej dýku.A s neurčitým výrazom na tvári stojím na mieste a pozerám tam kde stáli jazdec s koňom či to nieje nejaké kúzlo.

Rychle vstanu, načež chvíli zmateně zírám do prostoru. Za pár okamžiků se zklidním, párkrát se nadechnu a seberu svou hůl ze země.

"Jo," zasípu a postavím se zpět na své původní místo.

Postavím se zpět k východu a kývnu na Brense. "Připraven?"

Noční můra a přízračný bojovník... Velké zlo sídlí v těchto zdech. Buď jako připomínka toho co se tu stalo nebo je sem někdo uměle zasel. Každopádně to bude zkouška našeho strachu...

"Och...." vydechnu a nehnutě pozoruji východ z místnosti, odkud před chvílí vyrazil obrněný jezdec.

"Co to bylo? Viděli jste to? Přeci se nám to nezdálo? Zřetelně jsem slyšel zaržání, dusot kopyt...a ty děsivé oči...plameny..." povídám tichým hlasem, i když přes křik Rudiho nejsem téměř slyšet.

Ohromeně hledím na místo, kde ještě před chvílí byl jezdec a pak se pomalu, skoro nepřítomně zeptám: "Jste v pořádku?"

Rudi zděšeně zírá do míst, kde se ještě před chvílí hnalo okované vraždící monstrum.

"Kam jsme se to dostali?......KAM JSME SE TO DOSTALI?" křičí a rozbíhá se k nehybnému portálu. Pěstičkami buší do studeného kamene:
"Pusť mě ven!! Já chci pryč! Pusťte mě ven...grrrrr....néééééé....pusť MĚÉÉéééé..."