Kráter (174 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Rudi, je to tvůj pří­tel?" za­chumlám se co nej­ví­ce do své ví­no­vé roby a dívám se na tělo.

Roz­hlí­žím se zvě­da­vě po míst­nos­ti a pak se za­dí­vám i na por­tál, který neje­ví znám­ky ak­ti­vi­ty.

"Tak se zdá, že cesta byla pouze jed­no­směr­ná. Pokud odtud ne­ve­de další cesta, zřej­mě bu­de­me muset při­jít na to, jak zpro­voznit por­tál na této stra­ně. No, ale­spoň tu je pří­jem­ně. To vedro venku je úmor­né." uží­vám si náhlé změny okol­ní tep­lo­ty.

Po pre­cho­de por­tál sa otra­si­em a za­hun­drem:Nemám rád por­tá­ly.Brrrrr.
Rozh­li­a­d­nem a a keď zba­dám le­ži­a­ce telá pris­t­úpim k nim bliž­šie a presk­ú­mam ich.​Potom len ticho syk­nem a usme­jem sa na ostat­ných:No mys­lím že sme už nie­ko­ho z Ru­di­ho pri­a­teľov našli.

Trorn se sví­tí­cí lam­pou je zde také, po­stup­ně se zde ob­je­vu­jí i ostat­ní, na­ko­nec také Ža­bi­kuch a Rudi, který zřej­mě do­ká­zal pře­ko­nat svůj strach a od­hod­lal se por­tá­lem pro­jít.

Jako usek­nu­té ne­sku­teč­ně os­t­rým mečem zmi­ze­lo na­pě­tí ve vzdu­chu. Místo něj na­stou­pil pocit chla­du, ne­pří­jem­né, le­za­vé zimy, před níž se nelze ukrýt.

Stěny v míst­nos­ti jsou sice na první po­hled oby­čej­né, po­sta­ve­né z ma­lých kvá­drů špi­na­vě žluté barvy, ale už na druhý po­hled se za­čí­na­jí klaus­tro­fo­bic­ky při­bli­žo­vat k sobě. Jako by pro­stor zís­kal novou vlast­nost, po­div­nou ži­vost, která pozměňuje vní­má­ní a po­ma­lu vláčí mysl k úte­sům ší­len­ství. Nade vším se vzná­ší pach za­tuch­los­ti, který po dlou­hé roky bobt­nal a mo­hut­něl.

Jakmi­le oči při­vyk­nou tmě, ze stínů vy­stou­pí dvě těla le­ží­cí bez­vlád­ně na zemi, jedno hu­ma­no­id­ní a druhé po­div­né, při­po­mí­na­jí­cí disk s mnoha cha­padly. Čím více vy­stu­pu­jí de­tai­ly mrt­vol, tím víc se zdá, že v míst­nos­ti pách­ne spá­le­né maso a je cítit ozón.

Na zadní stěně se temně a zlo­věst­ně rý­su­je por­tál, ale je mrtvý, bez je­di­né znám­ky ak­ti­vi­ty.

(Viz. Mapy: Za por­tá­lem, 1.míst­nost)

"Tak jdeme Rudi. Ať tam na nás ne­če­ka­jí." Chy­tám Ru­di­ho za ruku a vkro­čím do por­tá­lu.

"Ne­ví­me, co nás čeká na druhé stra­ně," říkám, "možná máš prav­du a ten kdo pro­jde, pros­tě zemře." Při­stou­pím ke stěně, kte­rou ozna­čil Rudi a sna­žím se na ní najít ně­ja­ké po­zná­va­cí zna­me­ní, abych do­ká­zal ale­spoň zhru­ba určit a nebo po­znat co hle­dat, kdyby na druhé stra­ně byl por­tál za­vře­ný. Pak se oto­čím a za­dí­vám se na zbylé. Po­kr­čím ra­me­ny a při­stou­pím těsně k por­tá­lu. Chví­li do něj hle­dím a pak na­táh­nu ruku. Nejdřív se do­tknu ko­neč­kem prstu a pak celou dlaní. Zku­sím dovnitř po­no­řit paži a pak ji zase vy­táh­nout.

"Neboj Rudi, ne­ze­mře­me tam." Po­vzbu­zu­ji Ru­di­ho. "Je nás přeci hodně." Po­sled­ní slova už ne­ří­kám tak jistě.

Rudi zrych­le­ně od­de­chu­je a jako v tran­zu sle­du­je pře­lé­va­jí­cí se stěnu por­tá­lu.

"Umře­me tam.....všich­ni tam ze­mře­me...čeká tam jenom smrt..." Rudi se za­jí­ká roz­tře­se­ným hla­sem, ale přeci jenom udě­lal ně­ko­lik dal­ších krůč­ků blíže k por­tá­lu.

Při­ta­hu­je ho svoji silou sa­mot­ný por­tál nebo přeci jenom našel od­va­hu?

Ještě než vkro­čím do por­tá­lu se po­dí­vám na Ru­di­ho "Rudi, měl by jsi jít s námi. Je dost možné, že tvé přá­te­le ne­po­zná­me a dáme se s nimi do kříž­ku..."
"Neboj se a pojď. Jest­li chceš pomoc tak te mů­že­me s Pjo­trem do por­tá­lu hodit."

"Od­va­hu! Rudi, od­va­hu a na­dě­ji!" řeknu se­be­jis­tým hla­sem a po­ma­lým kro­kem vstou­pím do por­tá­lu, abych zmi­zel jako ostat­ní.

Nejdřím se tro­chu usmí­vám nad stra­chem přá­tel ze smrti. Pak si ale uvě­do­mím že opo­uč­tím les a půjdu do tem­ných ka­ta­komb a tak sklo­ním smut­ně hlavu a po­ma­lu vejdu do por­tá­lu.

"Já nevím....​Hef asi něco stisknul..​nevím...​na něco šáh­nul a por­tál se na­jed­nou ob­je­vil..." ble­ko­tá nervózní Rudi a sle­du­je, jak ostat­ní zatím po­stup­ně mizí v por­tá­lu.

"Tak a je to," řeknu vl­ní­cí se stěně por­tá­lu, "všich­ni se ženou dál jako noční můra při­ta­ho­vá­na jas­ným pla­me­nem ohně. Žha­vým pla­me­nem, který ji na­ko­nec spálí."
Za­krou­tím hla­vou a po­dí­vám se na Ru­di­ho: "Pokud exis­tu­je cesta zpět, vy­u­ži­jí ji, aby se sem vrá­ti­li, když na ně bu­de­me čekat? Řek­nou nám co je na druhé stra­ně? Ne, ne­vrá­tí, cesta zpět tudy ne­ve­de, jinak by tu byli tví přá­te­lé." Od­po­vím si sám
Udě­lám dva kroky k němu a za­dí­vám se přímo na něj, sna­žím se odo­lat vo­lá­ní por­tá­lu, jako kdyby tu nebyl: "Co jste zmáčk­li, když se to ote­vře­lo?" Ptám se dál.

Když vidím, jak ostat­ní po­stup­ně vstu­pu­jí do útrob por­tá­lu, nutí mě to jít kupře­du a ne­brá­nit se při­taž­li­vé síle por­tá­lu. Těsně před te­ku­tou stě­nou se na chví­li za­sta­vím, něco po­lo­hla­sem rych­le za­dr­mo­lím, načež zavřu oči a vstou­pím.

,,Tak..." po­zo­ru­ji, jak po­stup­ně všich­ni ostat­ní mizí v por­tá­lu, až na tr­pas­lí­ka Ru­di­ho. Po­sta­vím se před něj. Je jistě řada na mně, vím to a každý tuší, co udě­lám. V jeden pevný blog žuly se sevře moje srdce. Kupře­du levá, zpát­ky ni krok ... vsko­čím do por­tá­lu.

"Takže roz­hod­nu­tí už bylo uči­ně­no..." Oto­čím se na Ru­di­ho. "Jest­li to je léčka, najdu si tě i kdy­bych se měl vrá­tit třeba z pekla!" S těmi slovy vy­kro­čím do por­tá­lu s rukou na šavli..

Když vidím že i Tri­a­mos vkro­čil do por­tá­lu, roz­hod­nu se i já, že ne­ne­chám své spo­lu­ces­tu­jí­cí osa­mo­tě.

"Kdo che žít....." Zby­tek již ne­do­po­vím, pro­to­že i já zmi­zím v por­tá­lu.

Když Trorn i s lam­pou zmi­zel v mi­ho­ta­jí­cí se záři, jes­ky­ně kolem Vás po­tem­ně­la. Blíz­ké okolí tak osvět­lu­je jen matná záře z por­tá­lu.

Trorn se zatím ne­ob­je­vu­je a tak i Tri­a­mos vkro­čil do por­tá­lu a také zmi­zel v hyp­no­ti­zu­jí­cím svět­le.

Rudi se nervózně ošivá a tiká po Vás očima. "Já to ne­zvlád­nu...​ne....​nedokážu pro­jít..."

Tiše sto­jím za ostat­ní­mi a sle­du­ji své druhy. V žád­ném pří­pa­dě nemám se­be­men­ší zájem na tom, hr­nout se bez­hla­vě kamsi skrz stěnu por­tá­lu. Jest­li vůbec půjdu, budu jako jeden z po­sled­ních ... půjdu.