Kráter (175 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Nikdy som nemal rád portály.Poviem so smutným výrazom na tvári.
No ale keď to musí byť.A s týmito slovami spravím tých pár krokov k portálu a nakoniec aj ten posledný do jeho hlbín

Když vidím Žabikucha přibližujícího se k portálu, vyložím si to jako jeho odhodlání projít také. Posílen tímto odhodláním udělám taky několik kroků směrem k portálu. Pak se zastavím a poohlédnu se po ostatních.

"Tak co, kdo jdete další?" a pomalu se přibližuji k portálu.

Jen udiveně hledím na portál, ve kterém právě zmizel Trorn. "To šlo hodně rychle, myslel jsem, že většinou nad vším hodně přemýšlí. Snad ví, co dělá." Znovu zakroutím udiveně hlavou. "Tak co teď? Počkáme chvíli, jestli se nevrátí? Ale mám trochu obavy, co ho mohlo na druhé straně potkat, jestli budem čekat příliš dlouho, může být pozdě..."

"Ten blonďatej barbar je prostě blázen." říkám mírně roztřeseným hlasem.
Podívám se na Rudiho "Už se ti nedivím, že jsi nešel za svými přáteli. Taky se mi tam vůbec nechce." Pohlédnu na každého ze skupiny, jako bych chtěl z jejich výrazu vyčíst co teď.

Sleduji portál. Nevím, nevím, nějak se mě ten portál nelíbí. Ale asi nám nezbývá nic jiného než vstoupit. Ještě jednou se podívám na portál, zhluboka se nadechnu a vstupuji dovnitř. Mermyr vžak zůstává zde s vámi. Prozatím.

Utrmácen zdlouhavou cestou se před jeskyní napiju ze svého vaku a pak se rozhlédnu, jako by to mělo být naposledy, co vidím paprsky slunce.

"Tahle nora vypadá pěkně podivně." Prohodím směrem k jeskyni. Zakroutím hlavou a opatrně vcházím se všema dovnitř.

Když spatřím portál, jsem ohromen. Několik chvil jen němě zírám na třpytící se nádheru. Pak udělám samovolně několik kroků směrem k němu, omámeně, než sebou otřesu, poohlédnu se po ostatních a zastavím se.

"Tak jsme tady. Teď už mi to nepřijde jako nejlepší nápad tam hned skočit...." Očima stále sleduju mihotající se polochu portálu. "Trorne, nedokážeš něco vyčíst z těch nápisů?"

Trorn zapaluje lucernu a opatrně, plni očekávání a zvědavosti, pokračujete za Rudim do malé jeskyně.

Jen ještě pár kroků a už je vidět to, co tak burcuje vnímání. Velký kamenný portál umně zasazený do stěny, jako by byl od nepaměti její součástí. Zárubeň je nezvykle široká a popsaná tenkým malým písmem, takže se na ni vejde pod sebe snad padesát řádků. Jejich shluk občas naruší jednoduchý znak, který je plastický a
vystupuje do popředí.

Ovšem daleko impozantnější pohled je na vnitřní část portálu. Zárubní a prahem ohraničená stěna se podivně kroutí a přelévá, má zvláštní žlutozelenohnědou barvu a vypadá jako živá.

Svým pomalým, hypnotizujícím pohybem přitahuje oči a táhne těla v blízkosti neviditelnou silou k sobě. Téměř je slyšet tajemný šeptající hlas:
"Pojď ke mně, vstup dovnitř, zde je vše, po čem jsi kdy toužil."

(viz. Mapy: ilustrace Tajemný portál)

S ďáblíkem po boku vcházíme do jeskyně, opět s tradičním neurčitým výrazem a zdá se, že úplně klidní.

Chvíli si mlčky prohlížím ztichlé okolí a zlověstný vchod do jeskyně. Další okamžik váhavě hledím do temnoty před námi a pak se věcně zeptám: "Nemáte někdo louč?"

"Tak jo, jdeme na to." říkám si sám pro sebe a vkročím do jeskyně...

"Ano..." povzdechne Rudi. "Já nenašel odvahu portálem projít. Nevím kam vede, co je za ním, nevím, ale....hm...je uvnitř té jeskyně. Pojďte, pojďte za mnou a sami si ten portál můžete v jeskyni prohlédnout." povídá Rudi nervózně a pomalu vykročil k tmavému ústí jeskyně.

Nevravel že prešiel.Vravel že jeho priatelia prešli ale nie on.Preto sme tu.Tak ale súhlasím s haldirom.Dnu keď sme už tu.pozriem na ostatných vážne a neusmievam sa.Len si hodím lutnu na chrbát a prestan si brnkať ako doteraz.Zatnem päste a psotavím sa k portálu.
Stretneme sa na druhej strane.A s týmito slovami skočím dnu

Na co čekáme? Jdeme dovnitř. Dřív než si začneme rozmýšlet co tam na nás může čekat. A jestli to má cenu tam chodit...

Sokol na mé paži zavřeští a roztáhne křídla. Vůbec se mu to nelíbí. ,,Klid kamaráde," přitáhnu ho k sobě, aby mi poplašeně neuletěl. ,,Poslyš, Rudi, říkal jsi, že jsi prošel portálem a objevil se na zcela jiném místě. Jak daleko to bylo?"

"Tady to je! Tady!" vykřikne Rudi a ukazuje na tmavý otvor jeskyně.

"Uvnitř sme našli ten portál. Dyť sem říkal, že cestu najdu! Cha! Tady to je. Jojo.." raduje se a nervózně hledí ke skále. Zdá se, že se snad i lehce otřásl.

Po jídle pokračujete dál v cestě lesem.
Rudi Vás vede skrze stromy a houštiny, snažíc se najít jeskyni s portálem - cíl Vaší cesty.

Těžko odhadnout, jak dlouho se prodíráte zelenou vegetací, možná hodinu dvě, ale už delší dobu je ve vzduchu cítit napětí, ne úplně zřetelné, které by se dalo připsat bolesti hlavy, ale je tam. Smysly, zvláště ty, které nepatří mezi pět běžně užívaných, se začínají probouzet a varují tu část mozku, která obsahuje pud sebezáchovy, že brzy bude potřeba jejích služeb.

Konečně se mezi stromy objevují skaliska a za chvilku již přicházíte před temné ústí menší jeskyně.

Mimo švitoření a zvuků lesa tu je klid, nikoho nevidíte, ale dobře cítíte zlověstný pohled, který na Vás z jeskyně zírá...

Rudi vrtí zamítavě hlavou a zapíjí suchý chleba několika doušky vody ze svého měchu.
"Vyrazili sme brzy z rána a došli sme rovnou do té jeskyně s portálem. Jediný, co sme potkali, byly stromy a křoviska. Už sem vám všechno řekl."

Pak si Rudi povzdechne: "Snad budou kamarádi v pořádku..."

"... nebo snad přátelská stvoření?" dodám polohlasně. Evidentně jsem opětovným pobytem v lese hodně povzbuzen.

Taky si dopřávám vydatný oběd a nechávám odpočnout svým chlupatým nožkám.

Když dojím a už jen sedím a odpočívám před další cestou, zeptám se ještě Rudiho:"Tak nevzpomněl sis Rudi ještě na něco, co si nám zapoměl říct? Nepotkali jste cestou nějaká nepřátelská stvoření nebo nenašli něco dalšího pozoruhodného?"