Kráter (181 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Debata o zbohatnutí a penězích ve mě moc zájmu nevyvolává, proto v tichosti povečeřím - ale žádné nacpávání, nic se nemá přehánět.
Tak napůl sleduji okolní ruch, spíše se však nořím do víru vlastních myšlenek.
Čekám na půlnoc...

Do debaty se moc nezapojuji, vklidu poobjedvám, pouze ú téma peníze také přidám něco do mlýna:"Nojo, no, prachy vždycky všichni chtěli, chtěj a chtít budou. Jenom by mě zajímalo, jak by svět fungoval bez nich. Asi dost těžko.

"Takže jsi taky z města?" Zajímám se, "tak to jistě víš jak ty hropmady peněz snadno utratit, co?"

"Přesně tak Pjotre. Sháním balík peněz a až ho budu mít tak budu pravděpodobně shánět další balík a pak další a další." přátelsky se zakřením.
Pak už s vážným výrazem na tváři šeptám "O několika způsobech bych samozřejmě věděl, ale obávám se, že by se ti vůbec nelíbili."
"Jo, jo šéf byl jeden člověk ve městě pro kterého jsem pracoval. Vcelku dobrý, ale nebezpečný člověk."

"Aha, ... takže sháníš balík peněz, stejně jako já." Říkám, "Asi nevíš o nějakém výhodném způsobu jak je sehnat, co?" Lehce nakrčím čelo a dodám, "říkal si přece něco o nějakém šéfovi, ne?"

"Já doufám, že to tvé PUF neudělá, ale že nám nějak sdělí kde najdeme velikej poklad." spokojeně si zamnu ruce.
"Nebo když už udělá to PUF, tak by z něj mohl vylítnout měšec se třiceti zlatých. Ne, ne!" vykřiknu "S padesáti zlatých." a začnu se smát.

Na chvilku přestanu jíst a podívám se na Pjotra.
"Přesně tak. Peníze sháním. na vteřinku se zamyslím a pak pokračuji. "Vlastně jsem je vždy sháněl a asi stále budu." usměji se.
"Je to takový nekonečný koloběh, jak říká jeden můj šéf." zavzpomínám si.
Dám si další sousto jídla a zapiji ho vínem.
"No a moje plány? Jestli nějaké jsou tak rozhodně nejsou vůbec vznešené tak, jako tvé nebo tady ostatních." přátelsky se usměji se na Pjotra.

Poté, co spořádám celou pečeni, si oblížu pečlivě všechny prsty a následně vše spláchnu pořádným hltem piva.

"Doufám, že to bude správný prsten. Jestli se duchovi nebude líbit, asi jen těžko budem hledat nějaký další." Zakroutím hlavou. "Hm, třeba nám to zjevení sdělí i něco zajímavého, jestli to bude správný prsten. Nebo jen udělá PUF," a rozmáchnu se rukama naznačájíce to, jak se ten duch rozplyne, "a na vždy zmizí."

Soustředěně hledím do svého jídla a nezdá se, že bych příliš vnímal okolí. Kdzž dojím, přisednu si k Žabikuchovi a začnu se jej vyptávat: "Zdá se, že sháním zlaťáky, to máš asi velké plány, co?"

Den se schýlil k večeru a Vy se scházíte v hostinci na večeři.

Kudůk Arion se už zase cpe pečení, kterou jak se patří zapíjí pivem, jakoby snad byl jeho žaludek bezedný a není Vám zcela jasné, kam všechno to jídlo skládá. I Chronos si celý lačný objednává porci jídla a korbel piva, aby také utišil svůj hlad.

V poklidu večeříte a hlavami se Vám honí myšlenky, co se dnes v noci bude dít...

Po zbytek dne se věnujete svému výcviku, Pjotr odpočívá v hostinci a malý Arion šel pomáhat k dědovi Kroupovi.
Nemáte tak již příliš času přemýšlet nad prstenem nebo o místním duchovi.

"A snad i bohatější..." dodám za starcova slova s úsměvem. "I když o tom pochybuji." říkám spíš jen pro sebe.

"Ale právě pouze takové náhody utvářejí svět." dodávám a usmívám se na Tizokova slova.
"Třeba se dnes v noci vše vyjasní a budeme zase o něco moudřejší."

,,Mnohokrát děkujeme mistře," vycítím, že naše návštěva je příliš dlouhá. ,,Jak tohle vůbec mohlo přežít do dnešních dnů. Takové staré tisky by měli být někde v archívech císařství. Víte co nmi vrtá hlavou? Proč si nikdo toho ducha nevšiml dříve a proč se zrovna prsten objevil, respektive našel, zrovna teď. Proč ho nenašel někdo před tisícilety, neroztavil ho, nebo neprodal. Proč se zrovna najde prsten, když se objeví duch. Na náhody nevěřím a ..." nedopovím.

"Pokud ten nebohý duch natrvalo opustí tento svět, bude to jenom dobře. Nikdo by neměl takto bloudit. Nikdo."

"Nemohu tomu duchovi více pomoci. Není tedy třeba, abych šel s vámi. Jistě to zvládnete sami. Jsem si jistý." odmítá stařík Brensovu nabídku, aby šel v noci s Vámi ke Staré bráně.

"Azmatixi, nechcete se jít podívat na toho ducha s námi? Až dostane svůj prsten tak pravděpodobně zmizí natrvalo..." zeptám se učence.

"Nemohu soudit, jestli ten duch, pro kterého jste hledali tento prsten, je skutečně tím stvořením, o kterém hovořím, ale zdá se to býti pravděpodobné. Také je možnost, že ten prsten už za tu řadu let vlastnil někdo zcela jiný." odpovídá učenec Azmatix.

Pak pokračuje: "Na tomto světě žilo již mnoho bytostí, které byly dávno zapomenuty. Mnoho ras, vznešených a moudrých. Přesto pýcha, zloba a chamtivost znamenaly jejich zánik, konec, zapomnění..." dodává stařec trochu zamyšleně a teskně.

"Jestli byli bohatí?" usmívá se Azmatix nad Žabikuchovou otázkou. "Svojí krásou určitě..."

"To je opravdu zajímavé." a důkladně si prohlížím obrázek v knize.
"Zdá se, že to bude přesně ten prsten co duch chce." přemítám nahlas.
"Byli okřídlení elfové bohatí?"ptám se Azmatixe.

Také dost překvapeně hledím na obrázek v knize a nechápavě se ptám: "Po našem světě kdysi běhala taková božská stvoření?"

"Takže duch, na kterého jsme narazili, je duchem nějaké ...létající...elfky?" napůl se ptám, napůl oznamuji a ještě jednou si prohlédnu obrázek létající elfky, který nám Azmatix ukázal.