Kráter (182 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Je vidět, že Azmatixova zmínká o současném významu mého rodu mě značne potěšila.

"Tak uvidíme v noci, jestli bude mít to zjevení z tohohle prstenu radost. Do té doby se asi můžeme dál věnovat našemu výcviku."

Za chvíli vychází zpět a v ruce drží další knížku.

Hned nalistuje jednu stránku a obrací k Vám knihu tak, abyste si mohli prohlédnout jeden obrázek.
Prohlížíte si krásnou bytost, snad samotného anděla. Mladá dívka s menšími křídly, které jí ovšem neubírají na kráse, ale naopak podtrhují její ladné křivky a eleganci, se usmívá ze zeleného háječku, všude kolem rozkvétají pestrobarevné rostliny. K Haldirově překvapení má dívka typické elfí zašpičatělé uši.

Učenec Azmatix ukazuje rytinu okřídlené postavy na prstenu a okřídlenou dívku na obrázku v knize.
"Kdysi dávno, stovky, možná tisíce let před císařstvím, existovaly jednotlivé rasy jako samostatné národy. Lidé, elfové, hobiti, trpaslíci ale i další starobylé rasy žili každý společně ve své zemi."
Na Arionův tázavý pohled se stařec mile usměje: "Kudůci jsou až mladší rasou, která vznikla spojením jiných ras. Ta v té době nežila, ale o to silnějším národem je v našem věku." vysvětluje chlácholivým hlasem.

"Zde na tomto obrázku není anděl, jak by se mohlo zdát, ale jedna z těchto dávných ras. Byli to okřídlení elfové, alespoň tak je nazýváme my. Zřejmě jste našli rodový prsten, který patřil jedné této bytosti, která kdysi chodila - a létala, po tomto světě."

"Ukažte...hm.." učenec Azmatix si bere prsten od Pjotra a opatrně si ho prohlíží. "To písmo zde..." a ukazuje Vám znaky na vrchní části prstenu, "..je velmi staré. Nemohu si ale přesně vybavit...něco mi to snad připomíná...hm..." dumá stařec nad šperkem.

"Možná nalezneme nějakou zmínku v knihách...kam já ji jenom dal..." poslední slova pokládá Azmatix spíše jen jako řečnickou otázku a zachází do své věžičky.

Po určité době si už říkáte, jestli ho tam ty knihy nezavalily, ale stařík nakonec vychází opět ven a listuje v menší knize v zelených tvrdých deskách.

"..hm....ááá..nenene....hm...ano. Tohle je ono!" usmívá se stařík spokojeně pod své vousy a hledí do změti písmen a znaků.

"Zdá se, že se jedná o znaky Tengwar, velmi staré písmo, které původně používali elfové." a hlavou lehce kývne k Haldirovi, jehož zašpičatělé uši jasně poukazují na jeho rasovou příslušnost.
Učenec srovnává jednotlivé znaky písma a porovnává je s údaji v knize. "Není to zcela přesné, takže pravý smysl lze pouze odhadovat, ale zdá se, že ten prsten je jakýmsi symbolem rasové příslušnosti. Například jako rodový erb nebo znak na zbroji. Význam by mohl být Nespoutaní tíží země, přesto se vracíme k lásce přírody. Ano asi tak to lze překládat. Nyní jsem si ale něco uvědomil, ještě chvíli strpení." s tím se vrací učenec zpět do věže.

Vytáhnu prstem a podám jej učenci.

"Takže jste se přeci jen věnovali té duchařské záhadě?" usmívá se učenec Azmatix.

"No dobře, tak se podívejme, co zajímavého jste zjistili."

"Kdepak mistře. Učení nadevše." a usměji se.
"Podařilo se nám dostat od Albrechta ten prsten. Tak Vám ho jdeme ukázat než s ním půjdeme za tím duchem." poklédnu na Pjotra a posunkem rukou ho pobídnu, aby prsten vyndal.
"Napadlo nás, že by Vás mohl zajímat."

Přicházíte k malé věžičce učence Azmatixe.

Tak jak má teď v době Vašeho výcviku v oblibě, sedí venku na dřevěné stoličce a listuje si v jakési knize.

Když Vás vidí přicházet, odkládá svoji četbu stranou a usmívá se na Vás ve znamení pozdravu.
"Jakápak nám to přišla návštěva? Doufám, že nezapomínáte na svá studia a pilně se učíte!" neopomene Vám připomenout Vaše povinnosti.

I s prstenem zamíříte do strání mezi křoviska kotků, v jejichž stínu podupávají a funí chundelatí kotkožrouti, k Azmatixově věžičce.

Tihle tvorové se svým rohem, pomocí kterého srážejí šťavnaté plody kotků, jsou mírumilovní býložravci, ale mohou být i nebezpeční, pokud je kdokoliv podcení a zažene do úzkých.
Sběrač Růža, který se zde ve Vísce stará o sběr kotků a vyrábí z nich nápoj kysané, používá pro bezpečné odhánění kotkožroutů kovové chrastítko.
Vy sami jste dostatečně hluční a tak chlupatí cvalíci mizí dříve, než by mohlo dojít k jakékoliv konfrontaci.

"Tak to bylo rychlé."poznamenám po výměně.
"Za Azmatixem by jsme mohli zajít."

"Díky," zavolám ještě zdvořile za kapitánem a pak se opět otočím k ostatním. "Dobrá, tak máme prsten a do večera je ještě daleko. Co kdybychom jej šli ukázat Azmatixovi, jestli jej nemá někde v historických záznamech?"

Každý dává tři zlaté a dvě stříbrné mince Pjotrovi, který je předává kapitánovi Albrechtovi.
Ten zkusmo zkouší dvě zlatky mezi zuby, aby se přesvědčil o jejich pravosti.

Pak už s úsměvem zachází do strážnice, aby Vám přinesl slíbený šperk.

"Jak jsem řekl, tady je." říká stroze, když podává zlatý prsten Pjotrovi. Na to se otáčí a mizí zpět ve věži, více se už s Vámi zřejmě nehodlá dále vybavovat.

(Viz. Mapy: ilustrace Prsten)

Začínám hledat v kapse nějaké mince a předávám je pak Pjotrovi, který jedná s kapitánem.

"To je dobrá nabídka. Berem." říkám a spokojeně přikyvuji hlavou.

"Myslím, že by jsme měli jít dát dohromady ty peníze."

"Cože?" vyhrkne kapitán Albrecht. Pak se ale podrbe na zarostlé tváři a přikyvuje. "Dobře, může být, pak ale vzroste i cena. Na...hm...na třicetdva zlatých. Když mi je tady vysázíte, prsten vám bude zapůjčen."

"Rádi bychom si ten prsten jen půjčili. Jsme však ochotni složit zálohu v plné výši ceny prstenu, pro případ, že bychom jej nemohli vrátit."

Když Pjotrův pohled přejíždí po naších tvářích, tak kývnu na znamení souhlasu. Snad bude kapitán rozumný, mihne mi hlavou.

Zatím si pro sebe neurčitě něco mumlám v jazyce kterému nerozumíte, rukama však nemávám a ani nic jiného zvláštního nedělám. Asi jenom čekám co se bude dít.

"A?" zamručí kapitán Albrecht tázavě a zamračeně si Vás prohlíží.

"Poradili jsme se a rozhodli jsme se vám předložit jeden návrh." Říkám a zkoumavě přelétnu tváře ostatních, na okamžik se zastavím na Trornově.

Po debatě ohledně získání prstenu znovu bušíte na dveře strážnice.

Ty se po chvilce otvírájí a na Vás se překvapeně dívá kapitán Albrecht.
"To jste zase vy? Co tady pořád otravujete?" štěkne rozhořčeně.