Kráter (187 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Kde by se tu vzali nepřátelé, ... " také se usmívám, "jsme sice v pohraničí, ale k žádnému vojenskému konfliktu se neschyluje."
"A co kapitán Albrecht?" Klevetím dál, "ten je určitě odsud ne? A jako velitel má jistě u Gwarga určitou autoritu."

"No, já ho mluvit nikdy neslyšel.." odpovídá hostinský Pjotrovi. "Ale asi rozumí, jinak by ho snad nevzali do městských gard. No, co byste ale mohli chtít po takovýhlech kolohnátech. Ránu bych ale od něj dostat nechtěl. Jednou jsme ho, značně unaveného, táhli na strážnici. Nějak se nám ho nepodařilo udržet a spadl na pacholka, který ho podpíral. Chudák pacholek byl celej polámanej a léčitel Kroupa ho musel týdny kurýrovat! A to na něj jenom spadl! Od tý doby ho tu radši nechávám, když tu usne. Pod stolem stejnak nikomu nepřekáží."

"Strážný Gwarg tu je už dlouho. Tvoří tu vlastně pohraniční stráž se Svatozemí, protože dál na východ, k Severským lesům, už žádná další vesnice neleží. Ale nejsem si jistý, jestli ta naše trojice je tu k něčemu vůbec platná. Gwarg je pořád v lihu, takže by si snad táhnoucích nepřátel ani nevšiml." usmívá se hostinský.

Brens se velkého krolla na cosi ptá a přitom drží dva zbývající korbele, které přinesl. Zřejmě, aby je kroll nemohl vzít, i když s ohledem na jeho konstituci a výšku by to pro něj nebyl asi problém ani přesto, že sám Brens je dosti vysoký.

Když strážný Gwarg vidí, že Brens ostatní korbele skrývá, zkrabatí nos a pak se spokojeně napije ze svého vlastního. Nic ale neříká.

Umí vůbec tito primitivní obři mluvit?

"Nemluví?" Vyptávám se zvědavě, "s krollem jsem zatím neměl tu čest, ale slyšel jsem, že většina z nich ovládá základy řeči. Je tady Gwarg už dlouho?"

Technická:

Do sekce Mapy byl přidán Pantheon Bohů.

Uvedení bohové a bohyně tvoří Kruh dvanáctky, což je nejrozšířenější náboženství v Kráteru.
Obecně platí, že víra každého jedince je ovlivněna vždy více určitým konkrétním bohem podle společenského postavení, věku apod.

(Protože je zbytečné vymýšlet nová jména, mohou Vám být všechna jména více či méně povědomá, neboť pocházejí z řecké mytologie.)

Hostinský se zazubí a povídá: "Dobrý zákazník, dobrý. Nemluví a jenom pije. No, tihle krollové asi nic jinýho nedělaj, než že jenom chlastaj."

Posadím se k hostinskému Hroudovi a až bude mít volnou chvilku tak se s úsměvem ptám: "Vypadá to, že Gwarg je dobrý zákazník. Mám pocit, že je tu kdykoli sem přijdu."

Pobledlý Brens něco povídá hostinskému, jak můžete záhy vidět, objednává další korbele piva.

S nimi přechází ke stolu, kde sedí hřmotný kroll. Přisedá si a zdraví strážného nabízejíc mu další pivo. Kroll Gwarg jen souhlasně mlčky pokýve hlavou a jeden půllitr do sebe naleje, jakoby to byla voda. Dál však nic neříká.

"Něco zkusím..." oznámím ostatním a vydám se směrem k hostinskému.

Snídáte a rozmlouváte o možnostech získání prstenu od kapitána Albrechta.

Do hostince zatím přichází kroll Gwarg. Bez řečí si to zamíří do svého oblíbeného rohu, kde se pohodlně usadí, halapartnu, kterou má sebou, opře o stěnu.
Hostinský Hrouda již zřejmě zná velmi dobře jeho přání a vzápětí mu přináší tři korbele s pivem. Dva z nich obří kroll hnedka oklopí do sebe a spokojeně si odříhne, div nespadne střecha.

"Ne, opravdu?" Zírám překvapeně na Hroudu, "Včera večer taky tvrdil něco o nějakém spiknutí a choval se dost divně." Kroutím hlavou, "Ale jestli je to opravdu tak, vysvětlovalo by to pár věcí. Díky."

Pak se připojím k diskuzi ostatních: "Nemusíme požadovat vydání prstenu, předložíme-li mu tu záležitost tak jak je, tak by jistě jako strážce pořádku zde ve vísce uvítal, kdyby tu nestrašilo to zjevení. Také by mně ale zajímalo jestli třeba Azmatix o tom prstenu neví víc. Je to zdejší historik a takový šperk pocházející ze zdejšího krajej, jej jistě bude zajímat. Třeba bude ve svých záznamech mít nějaký dokument popisující tento prsten a nebo něco se k němu vztahující."

"Ano, šel bych také za tím strážným. Myslím že z ducha bysme dostali možná tak: prsteeeeen, prosíííím." Znuděně se ušklíbnu.
"Jak to ale teď udělat? Myslíte si, že kapitán má prsten u sebe? Pokud ano, obávám se, že mu ho budem muset ukrást, protože pochybuju, že nám ho jen tak vydá. Nebo ho ještě můžem zkusit podplatit, ale to mě připadá zbytečný. Kdyby už nic, tak mám ještě jedno řešení. To bysme ale udělali až večer zase až by Hron začal obcházet. Doufám že teď se už povede." Zakousnu se do chutné snídaně.

Pochutnávám si na vydatné snídani a naslouchám, co nám říká hostinský o Hronovi.
"Teď bysme si asi měli promluvit s kapitánem. Otázkou je, kdy se vydat na strážnici, abysme ho tam zastihli ve střízlivém stavu. Řekl bych, že je možné, že Hronovi namluvil něco o odevzdání na ústředí a přitom ho chce sám prodat. A ano Žabikuchu, je možné, že je to falešná stopa, ale zatím naše jediná, tak bysme ji měli prověřit." A zakousnu se zas do snídaně.

"Ale co když to ten prsten není? Co když našli jen nějaký obyčejný? Možná by jsme se měli znovu pokusit kontaktovat s tím duchem."
Když vidím, že mi nesou snídani. Netrpělivě si zamnu ruce a s chutí se do ní pustím.

"No, je to přeci jenom strážný, tak co jsme mohli čekat." usmívám se na ostatní družníky a popíjím z pohárku červené víno. Přemýšlíte, jestli jste mě vůbec někdy viděli něco jíst.
"V každém případě prsten má u sebe kapitán Albrecht. Takže bude buď přímo u něj, nebo na strážnici. Musíme tedy vymyslet, jak ho od něj získat."

"Koukám, že tu je hned po ránu veselo." říkám když přicházím ještě rozespalí k výčepu.
Usedám vedle Pjotra a objednávám si snídani.
"Tak jsem včera špehoval toho Hrona." Říkám šeptem aby mě slyšeli jen přátelé u stolu. "Zase jsem vůbec nic nezjistil."říkám otráveně.
"Hron udělal pravidelnou obchůzku po vesnici a pak zalezl do strážnice a šel asi spát."

"Strážný Hron?" podiví se hostinský Hrouda když se na něj Pjotr optá.

"Rodák z Vísky to není. Přišel z posádky z města Vrátník, které leží na západ odtud. A jestli je nemocný? Pche, je pravda, že podle mě to je pošuk. Pořád si mele něco o spiknutích a zradách. Podle něj jsou polovina z místních špehové a zvědi!" směje se Hrouda zatím co z naraženého sudu čepuje další pivo. "Myslím si, že mu ta služba v městských gardách dosti pomátla mysl. Jakápak spiknutí zde ve Vísce, no napadlo by vás to?" chechtá se, až polil dřevěnou podlahu zlatavým mokem.

"Proč by ti to život nenabízel?" Ptám se trochu překvapeně Tizoka. Pak se však na tváři opět objeví spokojený úsměv: "Proč si neužít malé radosti, které život nabízí? Za rohem jistě čekají další strasti, ovšem na ty také přijde. Ale později."

,,Jídlo, růst, množení a smrt - toť vše, co nabízí život většině rostlin a zvířat,"řekne sokolník na pořitek Pjotra. ,,Těžko říct, jestli to život nabízí i mě, nebo jestli jsem o něco bohatší."

Ke snídani si dávam vaječinu se slaninkou a uspokojením nejdříve vychutnávám šířící se vůni abych se pak s mlaskaním pustil do slané, žluté pochoutky zakusujíce ji měkkým chlebem.
Mezi sousty chválím kuchaře: "Vynikající," opět si nandám a požvýkám. "Opravdu pochoutka. Božský pokrm." Funím spokojeně.
Pak odsunu prázdný talíř a opřu se o židli: "Pan hostinský, jistě místní lidi velmi dobře znáš a tak mně napadlo, že bych se zeptal na strážníka Hruna. Včera v noci jsme se s ním setkali, když byl na hlídce a zdál se mi poněkud vyvedený z míry. Není nemocný nebo něco? On je odtud?"