Kráter (188 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Další ráno nového dne se scházíte u snídaně ve výčepu hostince.

Zvědavě čekáte, jestli čipera Žabikuch přinese nějaké zajímavé informace.

"Ano, ráno moudřejší večera. Škoda že se mě kouzlo nepovedlo. To bysme prsten možná měli už teď. Tak hurá do postele." Pravím a loudavým krokem se vydám směrem k hostinci.

"Já bych to neviděl tak černě. Možná se jen lekl, jak ho tady mladý pan Arion zatahal za plášť." odpovídám na Pjotrova slova a sleduji, jak se Žabikuch ztrácí ve tmě.

"No, myslím, že dnes se asi můžeme vrátit do hostince a zítra ráno nám Žabikuch povypráví, kam se to strážný Hron vydal. Třeba šel jenom na noční obchůzku." usmívám se a chystám se vrátit zpět do hostince.

Chvíli se dívám za plížícím se Žabikuchem a pak zakroutím hlavou a řeknu: "Vůbec se mi nelíbilo jak ten strážný sjel rukou ke své zbrani, když se dověděl, že o tom prstenu víme. Když jsem ještě sloužil ve městě, slyšel jsem jednu divokou historku o kouzelném náramku, který k sobě připoutal svého majitele a nutil ho vraždit lidi. Dotyčný věděl, že se změnil, ale náramku se nechtěl zbavit a byl na něj žárlivý. Když mu někdo ten šperk pochválil, jaký je hezký, znamenal to pro dotyčného rozsudek smrti." Nevesele se ušklíbnu a pak pokračuju: "Teda nikdo nedokázal, že za to mohl ten šperk. ale když ho pak chytili, tak si ten náramek vzít nenechal a i po smrti jej svíral tak pevně, že mu museli rozevřít ruku kleštěmi. Uštípali mu prsty. Prej. Kdo ví, třeba je to jen povídačka pro staré báby, ale ten strážný co mi to vyprávěl, nevypadal, že si dělá legraci."

Se slovy "Já ho budu sledovat. Když půjdu sám, tak je větší pravděpodobnost, že mě neuvidí. Přijdu pak do hospody."
Nečekám na odpověď ostatních a mizím v šeru.

Postava strážného Hrona mizí ve tmě. Šel směrem k návsi. Protože se po Vísce nikde nesvítí a měsíc ozařuje okolí jen mdlým svitem, zřejmě by bylo možné Hrona sledovat, aniž by Vás spatřil.

Nechám tedy Hrona odejít a pomalým, zamyšleným krokem se vracím zpět k ostatním:
"Tak, to by jsme měli." Prohlásím nepříliš nadšeně. "S prstenem jsme moc nepochodili, ... a ještě k tomu tu máme spiknutí z nejvyšších míst." Zašklebím se. "Možná by jsme si mohli ten prsten na chvíli půjčit..." Zamyšleně se ohlédnu za odcházejícím a pak tiše dodám: "Není vám trochu divné, že se nevrátil na věž a šel do vesnice? Neměl by spíše držet hlídku? Vůbec je to nějaké divné, nechce se mi věřit, že ten prsten nemá a docela by mně zajímalo kam teď jde."
Rychle se ohlédnu, zda je ještě Hron na dohled a zvažuji, zda by bylo možné jej nenápadně sledovat.

Pjotr dobíhá za odcházejícím Hronem. Ten se zastaví a poslouchá jeho slova. Pak si Pjotra přeměřuje neurčitým pohledem a nakonec zavrtí hlavou. "Kdepak. Nejsem oprávněn vám k tomu cokoliv blíže říkat, je to vojenské tajemství!"
Pak se nakloní blíže a tlumeným hlasem dodává:"Ale je to velká věc! Spiknutí z nejvyšších míst. No, to není žádná legrace. Ale je to vojenský tajemství, takže vám nic neřeknu!" svá slova zdůrazňuje vášnivou gestikulací rukou.

"A teď už si běžte po svých, nejlépe na kutě. Je noc a nemáme rádi, když se tu po vesnici kdokoliv potuluje!" upozorňuje a pokračuje v chůzi pryč.

Chvíli se dívám na Trorna a čekám na něco ... pak pokrčím rameny.
"Hej, počkej..." Zavolám na odcházejícího Hrona a běžím za ním.
Chtěl jsem se ještě zeptat, zaujalo mně to s tím vojenským tajemstvím. Já teda vím, že je to tajemství a že mi o tom nemůžeš říct, ale tyhlety věci mně zajímají. Když jsem byl ještě ve městě, tak jsme dělali několik zabezpečovacích opatření, takže snad bych vám s tím mohl pomoct, ....

"To se mě snad zdá, zrovna teď. Sakra." Říkám dost naštvaným hlasem. Jak tak přemejšlíte, tak jste mě ještě ani snad naštvaného neviděli. Na chvíli zavírám oči a zhluboka oddechuji. Po pár vteřinách je otevírám a vidíte obvyklého barbara s neurčitým výrazem ve tváři. "Mno, tak příležitostí budem mít snad ještě dost. Zítra zrána můžem ještě vyzkoušet si promluvit s kapitánem." Pohodím ještě hlavou abych urovnal mírně rozcuchané delší blonďaté vlasy.

Trorn pronáší prapodivná slova zvláštním hrdelním hlasem a zdá se, že se snaží hovořit pokud možno co nejtišeji. Jeho ruce před ním kmitají vzduchem ve zvláštních gestech. Upřeně hledí na strážného Hrona, který odchází pryč.

Náhle se Vám zdá, že se v jeho vážné a soustředěné tváři mihlo překvapení, možná znepokojení. Pohyby a pronášená slova zaklínadla ztrácejí svoji první jistotu.

Nakonec vysoký barbar spouští své paže podél těla, přivírá oči a lehce skloní hlavu. Zdá se Vám, že se mírně třese.

Rychle si stoupnu za hlouček, aby mě Hron neviděl a všem potichu řeknu: "Nelekněte se a hlavně držte hubu." Začnu jako obvykle mávat rukama a potichu pronášet starobylá slova.

"Jak jsem řekl. Prsten má u sebe můj kapitán a úřady rozhodnou, co s ním bude. Na tom se nic nezmění. Pokud byste měli k celé věci snad nějaké připomínky či objasnění, můžete vše nahlásit zde na strážnici. Nyní už musím jít." stojí si na svém strážný Hron. Otáčí se a odchází pryč, směrem k hostinci, na náves.

Potřebujeme ten prsten. Klidně můžeš jít s námi jako úřední dozor abys viděl co s prstenem musíme udělat, jestli nám nevěříš. Přeci jen by mělo být ve vašem zájmu vrátit prsten majiteli...

Hron zavrtí hlavou. "Něco vyrytýho. Neprohlížel jsem to příliš. Už přesně nevím."

Pak se podívá na Tizoka. "Patří snad někomu z místních? V každém případě teď je ten prsten majetkem císařské strážní posádky a až ho odvezem na prefekturu, bude rozhodnutím úřadů, jak s prstenem naloží!" povídá přísným tónem.

Strážný Hron se zvedá ze země a zřejmě chce již odejít. "Tak, jestli nemáte nic dalšího, musím už jít."

"Co to bylo za symbol? Ten na tom prstenu..." zeptám se, i když příliš nevěřím, že by si to Hron pamatoval...

,,Ano. My víme komu ten prsten patří. Jestli chceš, můžeš se s ním zajít podívat. Půlnoc se blíží a když přidáme do kroku, jistě ho ještě zastihneme, bude-li tam, kde byl tenkrát večer," řekne sokolník tajemně pro strážníka, ovšem ostatním je jasné co říká.

"Kapitán i strážný Gwarg jsou na strážnici. Ale už spí, jestli jim tedy něco potřebujete." odpovídá Hron na Trornovu otázku.

"Takže od těch místních balíků jste se to dozvěděli? To se dalo čekat. Když jim někdo něco říká, tak dělají, že neposlouchaj, ale pak mají plnou pusu řečí!" povídá dotčeně strážný Hron.

"Našel jsem ho při obchůzce kolem vesnice. Ležel u lesa, v trávě. Zavadil jsem o jeden šutrák a jak se odkulil, vidím prsten. Takovej obyčejnej, zlatej s nějakým rytým symbolem či co." vypráví strážný Hron a zdá se, že je potěšen, že mu někdo naslouchá.

Nabízenou láhev s vínem, které je skutečně dobré, znovu odmítá.
"Tak jsem ten prsten zanesl našemu kapitánovi. Ohlásit jako nález. No a taky jsem mu navrhl, že bychom mohli ten prsten prodat a peníze použít k našim účelům. K čemu přesně to vám nemohu vyzradit, jedná se totiž o vojenské tajemství!" zdůrazní svá slova. "Kapitán prsten vzal s tím, že jsem až moc chytrej a že ho musíme předat na prefekturu ve Vrátníku. Tak to víte, je to náš kapitán a ví nejlíp, jak s takovou věcí naložit." vysvětluje strážný Hron.

"Vy jste snad zjistili, komu ten prsten patří?"

Demonstrativně si naliji trochu a napiji se.