Kráter (198 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sokolník zmáčkl při slově Almar sklenku tam prudce, že mu praskla v rukou. Tvář mu zbělala a svým zjevem vám připomíná smrtku. Jeho zdánlivý klid vydrží pouze krátce. Vzápětí se zvedne od stolu tak prudce, že srazí někomu korbel piva. ,,Ano. Je to on," křičí jako šílený. ,,Zabiju ho!!! Ano zabiju ho a skončím tu letitou křivdu. Pomstím se te'd hned té svini za otce, matku a sestry. Ještě tady žije jedno dítě Almara a Papiny ještě stále chodí po světě a to se nyní pomstí. Smyji krvý toho vraha mojí bolest," zavolá na celou ztihlou ospodu, vytasí meč prudkým vykopnutím dveřích se dostane ven. Stojíte tam jako omráčení. Tak tedy.....celé jeho tajemnství je prozrazeno. Chvíli tam sedíte a koukáte se na sebe, když se z otevřených dveří, kterými zkomavě nahlíží několik hostů ozve : ,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááááááaaaaa.....Néééééééé," a následně zmatené výdechy, vzlyky a slova, kterým zde v hospodě neporozumíte.

Překvapen naléhavostí v Tizokovu hlasu se na chvíli odmlčím a přemýšlivě si potáhnu za levý knír. Dívám se přímo na tazatele a odpovím: "Jeho jméno je Almar, znal jsi ho?"

Čas zatím běží neúprosně dál...

Z hostiny jsou již jen zbytky, od nich mastné plechové talíře a drobky na stole.

,,Odpovím ti až ty odpovíš mě. Čí vraždu to vyšetřuješ, Pjotre? Je to nadmíru důležité pro mě to věděť," vyjede z ostra sokolník na Pjotra, ale záhy se jeho hlas zase uklidní. Sokolník nervózně svírá svojí číši a jeho bílé konečky prstů svědčí o tom, že svojí číši přímo drtí ve svém pařátu.

"Zajdi tedy zítra za ním a po výcviku se tu sejdeme abys nám pověděl své dojmy."

"Máš pravdu, Trorne, lepší bude podívat se mu přímo na zoubek, díky za upřimnost."

"Svatá země je v severovýchodní části kráteru, vládne jí církev v čele s arcibiskupem," vysvětluji pomalu Tizokovi a pak se zeptám: "Odkud, že jsi říkal jsi ty?"

,,Poslyš Pjotre, odkud přesněji pocházíš. Já....já potřebuji s tebou mluvit. Koho vraždu to vyšetřuješ?" znervózní sokolník při zmínce o království Tisíce dolů.

"Schopen vraždy? Možná. Ale že by jeho cílem bylo obohacovat se na úkor druhých. To těžko. Když by páchal vraždu, sloužila by vyšším cílům než je bohatství. Co ti však říkám je na základě něčeho velice nejistého, takže se mohu mýlit, to ale nemění nic na tom, že ho nemám rád. Proč se za ním nejdeš podívat jako obyčejný pocestný, který se chce pomodlit a nepromluvíš si s ním. Osobně ti doporučím zpověď - a něco mu naznač. Pak podle jeho reakce bys to moh poznat, i když to bude muž zběhlý v emocech." Zavdám si pořádný lok piva.

"Mluvíš velice vyhýbavě, Trorne. Proto se zeptám přímo." Podívám se dotyčnému přímo do tváře: "Myslíš, že ten muž je schopen spáchat vraždu? Myslíš, že je schopen se záměrně obohacovat na úkor jiných?"

Počkám na odpověď a pak teprve se obrátím i na ostatní.
"Narodil jsem se ve Svatozemi na severovýchodě Kráteru a pocházím z jednoho malého městečka této říše. Když jsem byl mladý, vydal jsem na pouť to Svaté citadely u Hory hříchů a tam jsem podstoupil svůj výcvik. Mým životem je spravedlnost. Cestuji a hledám uprchlé zločince a mou obživou je odměna za jejich hlavy. Zločin, který vyšetřuji se stal dole na jihu, v království Tisíce dolů. Šel jsem celou cestu až sem za oním podezřelým, přestože si jeho vinou a nebo nevinou nejsem jist. Na jeho dopadení mi záleží, přestože je to již dlouho, co útraty převýšili potenciální zisk z odměny. Investoval jsem do tohoto případu již mnoho času a proto se jej jen tak nevzdám. Může se stát, že ten muž je nevinný, přesto něco mi říká, že tu nejsem zbytečně."
"Kdo vraždí jednou, zabije i podruhé." Dodám ponuře.

"Osobně zdejšího kněze neznám. Vím jen to, co jsem měl možnost vidět a poznat za tu dobu, co tu jsme. Jak dlouho zde otec Kramerius je, také nevím, ale na to se zřejmě stačí zeptat místních." odpovídám Pjotrovi.

"Pochyby o jeho bezúhonnosti nemám, ale jak říká zde pan Silvidianský, zlo se umí dobře maskovat a přetvařovat. Ovšem otec Kramerius, ne, to se mi nezdá."

,,Není nic zaslepenějšího než pomsta. Pomsta uleví v bolesti, ale nezapoměň, že pomsta může zplodit jen novou křivdu nebo prodloužit již trvající nepřátelství. Rádi ti pomůžeme Pjotre, ale nejdřív nás seznam se svým příběhem. Jak ti můžeme pomoci, když skoro nic nevíme. Vyprávěj svůj příběh, ať tě můžeme pochopit a náležitě ti pomoci."

"Tvá slova zní přesvědčivě, jsem si jist, že ti jeden z mých přátel jistě řekne něco užitečného. Jen vezmi na vědomí, že tě nenechám ublížit nevinnému," poslední slovo zdůrazním až se někomu z vás může zdát, že to bylo myšleno jako hrozba, ale doopravdy tomu tak nebylo.

"Umění magie je velice složitá záležitost a pochopit nějaké věci není na otázkou na pár minut u piva, ale často i týdenního i delšího učení. Více ti říct v podstatě ani nemohu. Magie je ale také zdrádná. Ale nejsnazším řešením jak zjistit jestli to je on, je jít se na něj podívat. Ale pokud si pamatuju, jizvu nemá. Ale je pravda že i to magie dokáže spravit, respektive zamaskovat."

"Hledám spravedlnost," odpovídám rozhodně a přesto vyhýbavě, "oběti toho muže neznám a nikdy předtím jsem je neviděl, přesto se z toho postupem času stala osobní záležitost."
Opřu se o židli a zadívám se na Brense.
"Důvěra se získává těžko a ať vám odpovím cokoli, nemusíte mi ji dát. Na vašem místě bych byl také nedůvěřivý. Je ale možné, že jste spojenci toho vraha a vaše slova mně svedou ze stopy. S tímto rizikem jsem vás však již oslovil."
Složím ruce prsty k sobě:
"Nežádám však mnoho, Brensi, jen pár slov a trochu dobré vůle. "

Chvíli tiše, ale se zaujetím poslouchám debatu ostatních.
Pak se do toho vložím: "Pjotre, co tě vede k tomu, že vrahem je zrovna tenhle.....otec Kramerius? Neznám ho a neznám ani tebe. Navíc zatím moc důvodů proč ti věřit také nevidím, stejně tak jak říká Tizok může jít z tvé strany o podvod či pomstu. Proč bychom ti tedy měli pomáhat?"

,,Odkud vůbec pocházíš Pjotre a proč jdeš tomu muži po stopě? Pomsta? Nebo jsi snad muž zákona a práva?" vyptává se sokolník.

"Nene, místo činu je odtud velmi vzdálené," odpovídam Žabikuchovi, "a dost dlouho mi trvalo než jsem po stopě došel sem."
Pak se otočím na elfa a se slovy: "Děkuji za tvou šlechetnou nabídku," se mírně ukloním.
Ovšem Faveriova slova mně zajímají nejvíce: "Takže ten muž je zde již delší dobu, když má důvěru zdějších a je starostou." Říkám trochu zklamaně, "říkáš zdá se, ale v tvém hlase slyším pochybnosti, snad nedůvěru, je to tak?"
Podívám se na mistra sokolníka a odpovím: "Není toho moc co povídat. Mám nezřetelný popis muže mizejícího z místa činu a dlouhou cestu až sem. Mnohkrát jsem myslel, že jsem ho už ztratil, ale vždy když jsem to chtěl vzdát, svitla mi nová naděje."
"Ten muž vypadá asi takto," konstatuji a pak začnu odříkávat naučený popis: "Silný, středně vysoký muž, hnědé vlasy, modré oči, hnědý knír, bradka a jizva přes tvář." Upiju z korbelu a ještě dodám: "Jedna bába na okraji vesnice říkala, že to je přesně Otec Kramerius."

Zkoumavě se zahledím na Trorna a mé čelo se mírně zakrabatí. Pozorně se na něj zadívám jako kdybych mohl pouhým pohledem uhodnout jeho myšlenky a nakloním hlavu mírně na stranu: "Nepříjemný pocit? Můžeš to prosím popsat přesněji? Ve věcích magie nejsem moc zběhlý, ovšem tohle mně velmi zajímá. Také by mně zajímaly okolnosti vašeho setkání, jestli mohu být tak smělý."

"Tak nějaké konkrétní podezření samozřejmě nemám. Ale když jsem se byl jednou v kostele si s otcem promluvit, tak jsem měl z něj takový nepříjemný pocit. Já jakožto muž zběhlý v magii jsem, jak bych to řekl, trochu "citlivější" na povahu a skutky člověka. Je ale pravda, že magie dokáže být zrádná a někdy ukazuje opaky. A kde se ta vražda stala? Možná bysme se mohli místních zeptat jestli je zde Otec Kramerius od narození, nebo zda se sem někdy přistěhoval, popřípadě jestli někdy na delší dobu neodjel, pokud to bylo ze vzdálenějších končin." Nasadím svůj obvyklý neurčitý výraz a zavrtím hlavou, abych si upravil své delší blonďaté vlasy.

,,Hmm. Tak to jsem nevěděl, ale děkuji za vysvětlení Flaverie. Vyprávěj Pjotre proč máš to podezření a nenapínej nás jak struny na liře. Nebo chceš snad jít někam mimo, kde budeš mít většího soukromí?" zeptá se sokolník a z jeho hlasu je značně cítit, že lehce opilecká nálada z něho již vyprchala a dostalo se tvrdého probuzení. Zrakem upřeným před sebe kouká do své číše, jakoby v ní něco hledal.

I stařík podává nově příchozímu pravici: "Mé jméno jest Flaverius Pandemonix, znalec historie i věcí současných, pane Pjotře."

"Ano, vražda je velmi vážný čin a těžko jej ospravedlňovat." přikyvuji na Pjotrova slova. "Otec Kramerius je zdejší kněz a v podstatě zastává funkci místního starosty, který zde není oficiálně volen. Zdá se jako čestný muž, svatý otec.."