Kráter (195 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Já se s váma půjdu také rád podívat. Pokud se nejedná jen o nějaký žert, mohla by to být zajímavá zkušenost..."

,,Já rozhodně," vmísí se do rozhovoru skolník. ,,Ať je to co chce, má zvídavá povaha prostě nedovolí, abych jen tak nechal plavat."

Stále se usmívám, když se ptám Žabikucha: "A dnes se půjdeš podívat na ducha?"

Pozorně jsem poslouchal Pjotra. Když domluvil tak pokývám hlavou a říkám.
"Hezký příběh."
"Zítra se rozhodně zeptám mistra na tu pevnost."

Znovu se trochu napiju a pak začnu povídat: "Když jsem ještě sloužil ve městě, slyšel jsem takovou historku, ... říkalo se, že ve staré barabizně na kraji města straší. Lidi povídali, že v něm kdysi dávno žil bohatý kupec a ten si pak našel mladou nevěstu. Jejich vztahy byly prý dost napjaté a jednoho večera to skončilo hádkou. Prý je bylo slyšet ještě o ulici dál. Všechno to pak skončilo velkou ránou. Když je pak nikdo týden neviděl, vstoupili do domu úřední osoby, aby zjistili co se stalo. Podle jednoho starého záznamu, který jsem viděl na vlastní oči on nejdříve zabil ji a pak spáchal sebevraždu. Od té doby prý mělo v tom domě strašit. Nikdo tam nevydržel bydlet dlouho. Všichni si stěžovali na špatné spaní a někteří po jediné noci opustili dům beze slova. A že to byl krásný dům, kdysi. Jenže časy se mění a když jsem se o něj začal zajímat, zůstala z něj jen barabizna. Taky jsem byl zvědavý na toho ducha a tak jsem se rozhodl tam jednu noc přespat. Neusnul jsem, ..." rozhlédnu se po posluchačích a pak si zvlhčím hrdlo pitím, "...nikoho ze záhrobí jsem ale nepotkal. Dům stál u městských hradeb a zjistil jsem, že skrz něj zloději pašují do města zboží, aby nemuseli platit mýto. Byli to pěkně vykutálení zlodějíčci a tehdy jsme si ně pořádně posvítili." Usmívám se a ve vzpomínce hledím někam do stolu.

"Opilecký řeči?" oboří se sedlák Jirout na Trorna. "Říkám vám, že tam něco je. Sápalo se to po mně!" pak se zamyslí a po chvilce odpovídá na další dotazy:"Nevím, jen tak kvílel. Vzal jsem nohy na ramena a utíkal rychle pryč, co mi byl život drahý! Až ve stavení jsem se pořádně nadechl. Ale toho ducha jsem už neviděl."

"Co tu bývalo za pevnost, či co, to přesně nevím. Jenom se to povídá. Muselo to být už kdysi dávno. Však jste si asi už sami ráčili všimnout, že tu jsou všude jakési pozůstatky. Stará brána, strážnice, věžička na stráni, ruiny všude po vesnici a v okolí. Kdo by o tom ale mohl vědět více, je zdejší moudrý učenec. Bydlí tam v té věži na stráni. Však ho jistě znáte."

Z kapsi vytáhnu svázanou knížečku, jejíž obal tvoří nějaká kůže. Chvíli s v ní listuji, pak ji zase schovám do kapsy.
"Dobře, konec dohadů. Tak se tam půjdem mrknout a uvidime jestli jde o psa, nebo o neco jineho a nebezpecnejsiho. Souhlas?" vložím se do probíhajícího hovoru.

,,Čato jsem kdysi poslocuhal povídky a kostech, kdysi dávno uhynulích vězní, kteří jako svojí odplatu strašili v kobkách, ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Spíše jsem to považoval za babské řeči. Ale když už ne zájem o údajnou nestvůru, tak stará pevnost a možné staré artefakty už stojí za to, se tam podívat."

Stejně jako ostatní si přisunu židli blíže k Jiroutovi, abych lépe slyšel jeho příhodu. Potichu poslouchám dohady a domněnky svých přátel.

Taky nad svým korbelem a večeří naslouchám diskuzi o zjevení, které Jirout prý viděl. Otočím se na statkáře s otázkou:"Slyšel jsi kromě toho řevu ještě něco jiného? Nějaká slova? A když jsi pak utíkal, snažilo se tě to pronásledovat?"

Tiše s občasným pitím piva sleduji celou konverzaci o duchovi.
"Říkáš, že tu stávala stará pevnost? Co to bylo za pevnost, víte?" ptám se zvědavě.
"V pevnostech vždycky je vězení a často se v něm umírá. Ale většinou tam je taky i zlato a poklady." zamnu si ruce.
"Pokud je, ale samozřejmě už někdo neodnesl..."

"Mno, tak shrnul bych to takto: ať žijou opilecký kecy. Při svém studování jsem se dostal i k materiálům o takovýchto stvůrách. A to co nám zde popisuješ, neodpovídá vůbec ničemu. A hlavně, kdyby si na něco takového narazil, dozvěděli bysme se o tom nejspíše až zítra a vypověděla by nám tvůj příběh možná tak tvoje mrtvola." Mírně se zasměji a vracím se zpět ke stolu od kterého jsem odešel a dále popíjím v klídku ze svého korbelu.

"A neslyšel jsi o té pevnosti něco víc?"

"Ech, já jsem hnedka pelášil pryč! Neměl jsem čas si ho prohlížet. Sápal se po mně a kdybych neutekl, byl bych už dozajista na marách!" povídá sedlák Jirout a vášnivě rozmachuje rukama představujíc sápajícího se ducha.

"A jestli tam u starý brány někdo umřel? Co pamatuju, tak ne. Možná kdysi dávno. Prý než tady vyrostla naše vesnice, tak tu bývala snad nějaká pevnost. Tak třeba v těch dávných dobách tam někdo zahynul. Ale kdo ví..."

Napiju se ze svého korbelu a pak přecejen uznám: "Hmmm, ... i vzteklý pes může být nebezpečný, ... ale jestli ríkáš, že to je duch, tak jistě byl průhledný, ne? Takový duch se, ... podle toho co jsem slyšel ..." rozhlédnu se kolem, "vyskytuje na místě kde někdo umřel. Umřel na tom místě někdo? Vypadal ten, ... ehm, ... duch jako někdo koho znáš a nebo jsi znal? Viděl už toho ducha někdo před tebou? Někdo, kdo zrovna nebyl napitý jako staré dřevo v rybníce?"

"No jen jestli na něj bude platit moje kladivo..." říkám si spíš pro sebe

"Jak se říká, čert a správný dobrodruh nikdy nespí!" usmívám se pod šedivá vousiska. "Takové setkání s duchem může být jistě velmi zajímavá zkušenost! A když už nic jiného, tak si uděláme alespoň příjemnou noční vycházku."

,,Nevím jak ostatní, ale já se tam tedy rozhodně půjdu podívat," řekne rozhodně sokolník.

"Jakej pes?" namítá sedlák Jirout, zatím co se ostatní jeho historce vesele smějí.

"Říkám vám, duch to byl! A sápal se po mně! To víte, sem se neodváží. Každý přeci ví, že duchové se bojí přílišného světla a hodně lidí.." sedlák sjede očima i na příslušníky jiné rasy, kteří mezi Vámi jsou.
"...ehm...prostě hodně osob." vysvětluje, proč se duch nedostane až sem.

"Vždyť vám říkám, běžte se tam podívat. A jestli se vám něco stane, tak si na mě ještě vzpomenete!!"

"Strach má velké oči," souhlasím, "a trocha dobré pálenky umí udělat z toulavého psa krvežíznivého ducha."